pátek, července 21, 2006

"Íránská náboženskopolitická kolonizace" Blízkého východu

... neboli čeho se to vlastně stáváme svědky...

V roce 1979 v Íránu proběhla Chomejního Islámská revoluce. Podílely se na ní nejširší možné skupiny obyvatel přičemž cílem mnohých z nich byl konec represivní politiky Šáha (v posledních letech jeho vlády po pokusu o atentát) a zavedení demokratičtější formy vlády a rozšíření občanských svobod. Bohužel po revoluci zůstal při moci ultraradikální šíitský klér a všichni ostatní oponenti museli utéci nebo byli vyhlazeni v politických čistkách, hromadních popravách a atentátech i v zahraničí od první poloviny 80. let (až do dnešních dnů).
Chomejní se později vyjádřil k revoluci: "Nedělali jsme revoluci pro demokracii, dělali jsme ji přece pro Islám!" Přímo v "programovém vyhlášení" nové vlády a organizací, které slouží na její udržení při moci (hlavně Revoluční Gardy - Pasdaran, které momentálně kontrolují v podstatě vše co je vitální pro fungování státu, všechen průmysl a samozřejmě také jaderní program) je "ochrana principů Islámské revoluce a její další šíření."
Ještě v 1979 Írán velice jasně oznámil světu svou politiku: individuální útok skupinky ultraradikálních studentů na americkou ambasádu v Teheránu, po kterém drželi v zajetí její zaměstnance byl nejdřív Chomejním kritizován, ale když viděl, že Amerika nic nepodniká a jakou měl útok propagandistickou hodnotu, stalo se heslo "marg bar Amrika, marg bar Esrayil!" (tj. smrt Americe, smrt Izraeli) oficiálním "revolučním pokřikem". Írán se úspěšně izoloval sám.
Samozřejmě se situace ohledně lidských práv a demokratických svobod stala ještě beznadějnější než předtím.

Netrvalo moc dlouho a byly podniknuty první kroky na uskutečnění hluboce humanistického záměru šíření islámismu.

DĚJSTVÍ PRVNÍ : IRÁK.

Už během války s Irákem (1980-88) byla v roce 1982 vytvořena "Nejvyšší rada pro Islámskou Revoluci v Iráku" SCIRI (Supreme Council for the Islamic Revolution in Iraq). Saddámův teoreticky sekulární režim Baathistů v Iráku byl nepřátelský vůči Íránu a válka s Íránem (ve které USA podporovaly Saddáma) byla jenom dalším pokračováním "neoficiální" války mezi Íránem a USA. Teď nastala celkem kuriózní situace: USA se obrátily proti někdejšímu spojenci a svrhly Saddámův režim. Při bilancování důsledků této akce je nutné konstatovat smutnou skutečnost: Spojenci tímto násilným a pro obyvatele dost katastrofálním krokem odstranily všemi sousedy obávaný režim a jednoho z největších nepřátel Íránu a otevřeli mu tím cestu. Svrhly sice diktaturu, ale místo proklamované demokracie tam bude ještě tvrdší fundamentalismus. Velice výstižně vývoj situace popisuje Riverbend, asi 26 letá Iráčanka z Baghdádu nebo blog dvou iráčanů Iraq the model. Po pádu režimu v zemi vznikly různé "povstalecké" bojůvky, jejichž složení, financování a cíle jsou až doteď pro západní pozorovatele relativně nepřehledné. Ale jednu skutečnost nelze popřít: jestli povstalci, jako přívrženci svržených Baathistů, bojovali proti okupačním vojákům, je to ještě pochopitelné. Jestli se lidé vracejí k víře a náboženství z důvodu strachu a nejistoty a odmítají západní hodnoty, jestli jsou jim vnucovány, je to také pochopitelné. Ale vzestup islámského fundamentalismu, který slouží jenom na šíření teroru mezi samotnými obyvateli a obracení náboženských sekt proti sobě, je mocenským bojem podněcovaným zvenku podle pravidla "kde se dva perou, třetí vítězí". Zvenku jsou ovlyvňována i média. Z Íránu vysíla 7 TV stanic a asi 20 rozhlasových stanic.
Teď sunnité bojují proti nové, šíitské okupaci, která vraždí sunnity a první okupanty, spojenecká vojska. Teď, když se vojska připravují ke stažení, se Sunnité dokonce vyslovili, že je jejich přítomnost nevyhnutná na zachování celistvosti Iráku a udržení situace, která se už stejně dávno vymkla zpod kontroly. Je to uměle vyvolaná situace, jejíž cílem je co nejvíce zastrašit a rozdělit Iráčany a zabránit jim v tom, aby se spojili a vytvořili vlastní, fungující a neloutkovou vládu bez okupantů, či už Spojenců, Íránců nebo Saudů nebo kohokoliv a také aby zabránili jakýmkoliv náznakům demokracie, kterou by si Spojenci tak moc přáli. Tím chtějí dokázat, že liberální a demokratický systém selhal (co je také v propagandistické agendě Íránu - dokázat nesprávnost demokratického uspořádání státu a prosadit svůj systém teokratické vlády duchovních... kteří argumentují samopaly). Íránská propaganda říká, že rozbroje mezi šíity a sunnity jsou jenom argument pro další přítomnost Spojenců, nebo že ji Američané a Angličané záměrně vyvolávají.. ale logicky to absolutně nemá smysl. Spojenci se postupně stahují a chtějí zasahovat do vnitřních bezpečnostních záležitostí Iráku pořád méně. A stejně většinou ani nevědí kdo to jsou vlastně ti šíiti a sunniti.
Předtím Iráčané nehleděli až tak moc na to, jestli je někdo šíita nebo sunnita. Teď o moc a vlyv v Iráku bojují Šíité, jednotlivci a skupiny, vyslány, vycvičeny a/nebo financovány z Íránu, jako je Alí Sistání, Muqtada al Sadr a někteří činitelé nové loutkové irácké vlády a jejich milice (Brigády Badr, Mahdího Armáda, Brigády Abbás a tak dále), a proti nim stojí Sunnitské skupiny, podporované Saudskou Arábií. Těmto milicím, hlavně šíitským, se úspěšně povedlo v některých oblastech (hlavně jih, kolem Basry) nahradit oficiální irácké "bezpečnostní složky". Nejbarbarštější ale je, že tyto milice vraždí bombovými útoky samotné Iráčany, na tržištích, v mešitách, na ulicích a vojáky Spojenců ale i Iráčany z nově vybudovaných bezpečnostních složek. Některé jejich zbraně nesou stopy výrobní techniky libanonského Hizballáhu (třeba bomby, které jsou maskovány jako větší kameny). Zrovna před několika dny bylo na tržišti ve městě Mahmúdiá zabito kolem 50 lidí většinou žen a dětí, podle toho, či je to sunnitská nebo šíitská čtvrť. Denně lidé nacházejí hlavně po Baghdádu mrtvoly v rozličném stádiu rozkladu se stopama nelidského mučení. A to je jenom zlomek toho, co se dostane na veřejnost. Sebevražední teroristé, granáty a střelba. Proti komu "povstali" tito "povstalci"? Proti iráckým ženám a dětem?

Jak se tato transformace irácké společnosti projevuje? Pociťují ji všichni, ale možná nejvíce ženy: jak říká Riverbend, předtím ženy pracovaly stejně jako muži, dostávaly stejné platy, nikdo je nenutil oblékat si ošklivé hadry a zahalovat se, jestli to samy nechtěly. Byly samostatné, chodily na univerzity a nikdo na ně neútočil, protože Saddámova sekulární vláda alespoň držela na uzdě náboženský fundamentalismus. Nosily se džíny, dalo se dostat k západní hudbě, mnozí studovali v zahraničí, společnost mohla vypadat trochu jako Írán před revolucí. Samozřejmě neobhajuji Saddáma, ale to co tam je a bude teď je mnohem horší. I diktatury se dají poněkud cynicky rozdělit na více nebo méně zlé. Osobně považuji náboženskou diktaturu za horší. V případě Iráku je to asi jako z deště pod okap. Teď náboženští vůdci nových stran přikazují ženám sedět doma (nejznámější iráckou inženýrku popravili milice před zraky její rodiny, protože se nechtěla vzdát své práce). Můžou se pohnout z domu jenom v doprovodu dvou rodinných příslušníků mužského pohlaví, jinak riskují napadení až únos. Lidé jsou zastavováni hlídkami nebo jsou u nich vykonávány noční domovní prohlídky, při kterých jsou zatýkáni většinou mužští rodinní příslušníci, jenom tak, bez udání důvodu, nebo podle sunnitského/šíitského příjmení v dokladech. Lidé jednou za dva, tři dny obcházejí márnice, jestli tam nenaleznou pohřešované rodinné příslušníky. Denně lidé nacházejí znetvořená a bezhlavá těla obětí těchto "mírumilovných" milicí. O loupení a krádežích automobilů a jiných hodnot není nutné se zmiňovat. Patří k obecným příznakům chaousu a anarchie. Majitelům obchodům s "neislámským zbožím" (alkohol, populární hudba, nebo i kosmetika), nebo kde byly prodavačky ženy, je vyhrožováno písemně nebo rozbíjením oken kameny a jestli hrozby nepomůžou, jejich krámek lehne popelem. Kdykoliv lidé vyjdou na ulici, nemají jistotu, jestli se ještě vrátí domů. Čas od času je "náhodou" zabit někdo blízký nebo někdo z přátel. Z Iráku prchají stovky lidí, protože v Iráku se už pomalu nedá žít.

V některých částech Iráku totiž právě probíhá pomalá, neviditelná, ale stejně krvavá Islámská revoluce.

Tolik o Iráku. To je první dějství.

DĚJSTVÍ DRUHÉ: HAMAS/LIBANON VERSUS IZRAEL (= ÍRÁN A ISLÁMSKÝ SVĚT VERSUS USA V MALÉM?)

Nebo co by si Írán přál. Druhé dějství loutkového divadýlka můžeme vidět v přímém přenosu v televizi. Protagonisty jsou Hamas, Libanonský Hizballáh a Sýrie. Za šňůrky tahá Teherán a cílem je maření mírového procesu mezi Izraelem a jeho sousedy a možná konečné vymazání Izraele z mapy jako výsledek džihádu proti "sionistické agresi". Tohleto seskupení států a militantních skupin, kterému se říká i Šíitský půlměsíc (hlavně ose Írán - Libanon) vyvrací i omílaný mýtus o tom, že šíité (Írán, Libanon), sunnité (Hamas) a sekulární Baathisté (Sýrie) se nemůžou spojit. Můžou, jestli je v jejich politice společný jmenovatel nebo můžou jeden druhému něčím pomoci... nakonec samozřejmě ale tón udává Írán a má tendenci vnutit své systémy i jiným spojencům.
Hnutí Hizballáh bylo založeno r. 1984 se stejným cílem jako to Irácké, tedy šíření islámské revoluce, financováno z Íránu a je odpovědné kromě jiného za bombardování kasáren mariňáků a americké ambasády v Bejrútu. Tato organizace je zajímavá tím, že se jí povedlo získat domácí podporu v Libanonu a vytvořit tak jakýsi stát v státě s legálním zastoupením v parlamentu. O tom, že má hnutí v Libanonu příliš veliký vliv, svědčí i skutečnost, že se libanonská vláda vůbec nesnažila splnit rezoluci OSN č. 1559 z r. 2004 a odzbrojit Hizballáh.
Jenom za první půlrok roku 2006 navštívilo Libanon 60 888 Íránských "turistů" (jako druhá asijská země dlouho dlouho po něm jsou Filipíny s 12 000 návštěvníků). Proč tak najednou ten velký přílev "turistů"? Vždyť v Libanonu ani není žádná větší šíitská svatyně. To je škoda, že se ta statistika neptala na pracovní zařazení těchto teroristů.. ehm, pardon, turistů, ve spletité struktuře společnosti Íránské islámské republiky. Že určitě alespoň někteří z těchto lidí nebyli turisté potvrzují i zprávy, že na libanonské straně bojuje několik desítek až stovek íránských vojáků a členů Revolučních Gard a na Izrael jsou odpalovány rakety "made in Iran". ("shodou okolností" byli izraelští vojáci Hizballáhem uneseni zrovna v den, kdy měl Írán odpovědět na nabídku ekonomických výhod za zastavení obohacování... )
Rozpoutáním krize Izrael-Palestína-Libanon-Sýrie se Írán snažil i odpoutat pozornost od svého jaderního programu. G8 v Petrohradu moc toho o Íránu nenamluvila a zatím se ještě neshodla, co udělá s tvrdohlavým "enfant terrible" mezinárodní politiky. Ale Arabská liga se už vyslovila: "milí Íránci, s námi v džihádu proti Izraeli nepočítejte..."

To be continued..?

6 komentářů:

  1. Náhodou jsem narazil na vaše stránky. Fuj, vy jste ale kolaboranti! Váš cíl - prodat Írán a celý islámský svět Američanům a sionistům - páchne z každého vašeho slova. "Nosit džíny a poslouchat západní hudbu" - to je vaše představa svobody? Copak lidská svoboda nespočívá v něčem jiném? Nechte Írán na pokoji a jděte dělat uklížeče a prostitutky do USA, za víc Aneričanům nestojíte.

    OdpovědětVymazat
  2. Náhodou jsem navštívil tuhle stránku. Fuj, vy jste ale kolaboranti. Váš cíl - prodat Írán a celý islámský svět Američanům a sionistům - páchne z každého vašeho slova. Nechte Írán na pokoji a jděte do té své Ameriky dělat uklízeče a prostitutky, stejně svým americkým šéfíkům za víc nestojíte.

    OdpovědětVymazat
  3. "Nosit džíny a poslouchat západní muziku" - to je fakt vaše představa lidské svobody? A kde to nejde, tam jako člověk svobodný a šťastný být nemůže??? To jste fakt dost ubozí človíčkové.

    OdpovědětVymazat
  4. Milý anonyme, není nutné vaše nadávky psát třikrát, jsou celkem čitelné i napoprvé. Nosit džíny a poslouchat západní hudbu neznamená svobodu. Svoboda znamená možnost výběru: budu nosit džíny nebo nebudu, budu nosit závoj nebo nebudu, budu pít alkohol nebo nebudu, budu věřit v Alláha nebo v jiný náboženský nebo etický princip. Islám nedává možnost výběru na základě osobního etického principu a rozumu a zná jenom tresty za porušení těchto zákazů.
    A hlavně zde jde o střet islámské mocibažnosti (s myšlenkou vývozu revoluce přišel Chomejní poté co mu k moci dopomohla administrace Jimmyho Cartera) s americkou, nebo pojmenujte to jak to chcete. Já tomu říkám jednoduše kritika náboženského fanatismu. Který imperialismus je lepší?
    Jo, a vážně věříte v existenci spiknutí světovládních sionistů? Já zatím ještě věřím v Yettiho, toho už prý někdo viděl.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobry den,

    sem obcanka Ceske Rep a nekolik let sem provdana za Iranskeho obcana a ziji par let s moji rodinou mimo Ceskou Rep a take se osobne zajimam o tuto zemi a Iransky politicky rezim.
    Sem nazoru takoveho kdo chce posuzovat tudle zem a jeji politicky rozvoj musi tam osobne zit,a nebo studovat.Nelze jenom cist nebo sledovat medie co se tady v Evrope o Iranu pise protoze informace jsou velmi omezene pro Evropskou zpolecnost a neodpovida vzdy vsechno pravde.Iran je zeme a stat s nejstarsi kulturou !!! a driveji s jinem nabozenstvi Saratuska ktere existuje jeste do dnes,po zdeji prinesly Arabove Islam ktery dnes v teto zemi Iran zustal.Take Iranska mentalita neni Arabska jak mnoho lidi o ni rika. Iran je Arijska mentalita !!!demokracie v Iranu potrebuje zpravny cas.....

    OdpovědětVymazat
  6. Zdravim. Je to jiz trochu starsi text. Zkuste si precist i jine clanky, neni mozne v kazdem rozepsat tak komplikovane tema jako je  dichotomie iranska vlada versus obcane a jejich nazory. Je to tema na tisicistrankovou knihu. Dovoluji si o Iranu psat protoze zivot v iranu znam z vlastni zkusenosti a nepotrebuji si vymyslet. 

    OdpovědětVymazat