Pozvánka na křest knihy Labyrintem Íránu od Břetislava Turečka

Vážení a milí, tuto sobotu (zítra 18.5.2013) se v čase od 12:00 do 12:50 v rámci knižního veletrhu v Holešovicích uskuteční představení knihy "Labyrintem Íránu" známého zpravodaje a publicisty Českého rozhlasu, Břetislava Turečka. Předpokládám, že to bude celkem poučné čtení a už se na ni těším.

O velice zajímavě se vyvíjejících nadcházejících volbách a jiných událostech vám poreferuju snad o víkendu. Jen pro zajímavost: přihlásilo se až 686 kandidátů a šachovnice vypadá velice pestře, hlavně kvůli jednomu kandidátovi, který to pěkně může zamíchat.

Naléhavá výzva !!

Vážení a milí čtenáři,

většinou po Vás nic nechci, pouze trochu čtení a přemýšlení, nyní však mám jinou žádost:

V listopadu by se v Praze měl konat úplně jedinečný koncert: v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy by měly zaznít nejlepší klasické kompozice moderních a současných íránských autorů a jsou to skutečně zajímavé skladby. Byl pozván jeden z nejlepších íránských dirigentů Šahrdád Rouhání a známý zpěvák Aref, který dokonce rezignoval na honorář. Organizace tohoto koncertu je již téměř završena, poslední co chybí je pár sponzorů, třeba firem, které by si tento příspěvek k rozvoji kultury a povědomí o Íránu mohly odečíst z daní. Proto prosím všechny čtenáře, kteří by mohli mít přátele a známé v nějakých firmách, případně nějaké nápady, koho kontaktovat, aby se mi ozvali na e-mail azizedeleman@gmail.com. Suma, kterou ještě potřebujeme, je přibližně 280 000,- korun. Na první pohled je to velká částka, nicméně ve srovnání s celkovou sumou, která je k celé akci potřebná, je to již pouze zlomek. V případě potřeby zašlu veškeré informační materiály vydané FOK-em.
Předem děkuji za Vaše rady a pokud můžete, sdílejte tuto zprávu mezi známými.

Šťastný Nový Perský Rok 2572/1392 !

Tak, včera přávě začal nový perský rok 2572 nebo 1392 podle toho jestli upřednostňujete achaimenovský, nebo islámský kalendář. Při této příležitosti se v domech vyzdobí tzv. "Sofre Haft Sín", stoleček, na který se umístí 7 (nebo více) symbolů začínajících na písmeno Sín (س). Můžou to být některé z těchto:


Jablko (síb) - znamená zdraví a přirozenou krásu.

Osení (sabzí) - znamená plodnost a obnovení přírody.

Mince (sekke) - bohatství a hojnost.

Serke (ocet) - vyzrálost, ale i aktivitu a schopnost čelit životu.

Samanú - typický perský typ sladkosti z obilních klíčků - síla.

Česnek (sír) - další symbol zdraví a odolnosti proti nemocem.

Somágh (koření druhu Rhus coriaria) - svou ohnivě červenou barvou symbolizuje červánky a nový začátek.

Sendžed - plod druhu Elaeagnus angustifolia, podobný datli - symbolizuje lásku a vášeň pro krásu.

Hyacint (sonbol) - symbol jara a rajské vůně.

Kadidlo (sepand) - semínka druhu Peganum harmala - ochrana proti zlu.

Přidává se ještě různě svíčka, zrcadlo, akvárium se zlatou rybkou, sbírka básní od básníka Háfeze (někteří ho nahrazují Koránem), hodiny, a obarvená vajíčka!
Asi Vám nemusím připomínat, že má tento svátek společný kořen s evropskými velikonočními tradicemi pohanského původu.
Tak si jenom popřejme, aby byl nový rok pro Íránce klidný, a spěl k lepšímu ze sociální, politické i ekonomické perspektivy.

Předvolební šílenství a Mahmůdův polibek

Zdravím všechny Vás, zájemce o Írán a perskou kulturu. Pomalu se nám blíží nový rok (nastane příští středu 20. března 2013, ve 12:03:13 hodin krátce po poledni).

A blíží se nám i prezidentské volby, které naposled v létě 2009 rozdmýchaly politickou scénu a následné nepokoje. Mají se konat až 14. června, tedy přesně za dva měsíce, nicméně se íránská vláda na tuto zvláštní událost začala připravovat již nyní. Před několika dny byly plošně zablokovány některé softwarové kanály, přes které se lidé připojovaly na internet anonymně a obcházeli filtry. Vláda se zjevně bojí, že by lidé mohli přes sociální sítě začít vyvolávat demonstrace a protesty, případně vyzývat k bojkotu voleb.

Kandidáti budou oficiálně registrovat až kolem prvního květnového týdne, ale první už se přihlásili. Jsou mezi nimi lidé jako konzervativec Mohsen Rezáí (kandidoval i v roce 2009), Manúčehr Mottakí (bývalý ministr zahraničí), Alí Falláhián (bývalý šéf rozvědky), nebo Húšang Amirahmadí (politický analytik a akademik). Očekává se kandidatura Alího Larídžáního (zastával několik úřadů v posledních letech, včetně jaderného vyjednavače), kontroverzního Ahmadínežádova pobočníka Esfandiára Rahíma Mašáího, nebo teheránského primátora Mohammada Bághera Qalíbáfa.

Vyškrtnut byl kromě jiných i Músaví, známý kandidát z roku 2009.

Ale o tom si řeknem více snad příště.

Pokud bychom v krátkosti chtěli popsat zdánlivou představu o íránském politickém systému, vypadala by to jako tento obrázek níže, akorát ještě chybí malá šipečka směrem od Parlamentu k "radě dohližitelů". Rada dohližitelů, v perštině Šoráye negahbáne ghánúne ásásí, tedy Rada dohlížející na ústavu, tedy s nadsázkou jistá obdoba ústavního soudu. Je nejdůležitějším tělesem, jehož slovo rozhoduje o kandidátech. Nicméně pokud si všimnete, kam sahá šipka od nejvyššího vůdce, uvidíte, že letí skrz figurky.

Rada dohližitelů je dvanáctičlenný sbor. Je v něm vždy šest duchovních, specialistů na islámské právo. Tito jsou vybráni přímo nejvyšším vůdcem. Dalších šest členů je schváleno parlamentem a měli by to být také znalci práva, ale ne duchovní. Nominuje je hlava justičního systému, a to je samozřejmě vždy osoba jmenovaná nejvyšším vůdcem. Takže kruh se nám nyní uzavírá a íránská galaxie moci vypadá v praxi spíše nějak takto:

V reálu musíme ještě smazat šipku, která míří od "Rady expertů". Sice teoreticky volí nejvyššího vůdce a měla by ho kontrolovat, nicméně nikdo neví, co tato rada vlastně dělá, protože zasedá vždy za zavřenými dveřmi a slouží spíše jako depozitář za-/vy-/sloužilých duchovních. Ta taky šipka od "Rady dohližitelů" by měla mířit směrem k prezidentovi.

Hlavou "Rady dohližitelů" je Ajatolláh Ahmad Džannatí, malý seschlý dědek, který se stal terčem stovek vtipů kvůli svému matuzalémskému věku a nesmrtelnosti, například: - Proč mají lidé pupík?

- To je otisk prstu Džannatího, který se chtěl přesvědčit, jestli je hlína Adama a Evy už suchá.

Dopis boha Džannatímu: "Milý Džannatí. Ezrail (podle islámu anděl smrti) zemřel, Poslední soud je u konce, tak já už taky půjdu. Pokud by se ti chtělu umřít, prosím zhasni slunce."



Džannatí prchá před zuřivým dinosaurem.



Džannatí přihlíží stvoření člověka.

Džannatí prchá z Noemovy Archy



Džannatí učí pralidi zapalovat oheň



Politickou scénu ovšem rozdmýchala ještě více jedna inkriminovaná fotografie:

Je na ní prezident Ahmadínežád v téměř intimní chvíli, kdy utěšuje Elenu Friasovou, matku zesnulého venezuelského prezidenta a dobrého přítele Huga Cháveze během jeho pohřbu. Fotografie okamžitě vyvolala protesty vysokých náboženských představitelů, podle kterých je takové nepřípustné a neislámské. Podle pravidel islámu by se muž a žena, kteří nejsou v příbuzenském vztahu neměli vůbec dotýkat. I během oficiálních návštěv íránští diplomaté ženy zdraví pouze úklonem, neměli by jim podávat ruce. Mahmúd se k tomu nijak blíže nevyjádřil, nicméně řekl, že Hugo Chávez vstane z mrtvých společně s Ježíšem a šíitským dvanáctým imámem Mahdím.

Morální dilema ale Íráncům nezpůsobil jenom jejich prezident. I choť prezidenta Spojených států musela být upravena photoshopem, poté, co si na odevzdávání Oskarů oblékla příliš hluboký výstřih. Naštěstí nakonec ty "fiktivní" šaty nevypadají vůbec špatně! Výhrady bychom měli spíše vůči motivu jejího vystoupení.

Bylo to totiž odevzdávání Oskara za kontroverzní film Argo. Film se odehrává během íránské revoluce v roce 1979 a pojednává o záchraně několika zaměstnanců velvyslanectví Spojených států po jejím obsazení.

Recenzi na tento film zkusím napsat, až si najdu čas a duševní rozpoložení na jeho shlédnutí (bohužel se mi na něj asi nebude dívat lehce). Asi nejlepší recenzi v angličtině si můžete přečíst zde.

Problémy Íránců ale nekončí u polibků a výstřihů. Potíže jim způsobují i krysy. Na nevídale přerostlé hlodavce vážící až 5 kg a prohánějící se po teheránských bulvárech si radnice dokonce najala tým profesionálních odstřelovačů. Ismail Kahrám, radní pro životní prostředí a univerzitní profesor se pro denník "Qudsonline" vyjádřil, že velikost a odolnost krys vůči všem jedům mohla být způsobena genetickou mutací v důsledku radiace.

Tak Vám na závěr řeknu ještě něco pozitivního: na letošním ročníku Febiofestu máte možnost vidět dva filmy:

Odpískáno: Íránská dokumentaristka Sahar se během produkce filmu seznámí s tragickým osudem mladé dívky Malineh. Její matka je obviněna z vraždy a čeká ji oběšení. Empatická Sahar se i přes nelibost svého okolí rozhodne pomoci dívce sehnat peníze k vykoupení ze zločinu, požadovaná částka je však příliš vysoká. Íránská herečka a režisérka Niki Karimi, jež je známá i českému publiku, natočila svůj třetí film velmi realistickým až dokumentárním způsobem. Divák je bez lítosti vtažen do dramatické hry o čas v prostředí současného Teheránu.

Vyrůstat ve větru: Talentovaný student Aslan je příslušník kočovného kmene, který se potýká s problémy a chystá se na migraci. Aslanův otec ale synovo nadšení ze vzdělání nesdílí a rád by ho viděl ideálně jako pasáčka ovcí. Podaří se chlapci splnit závěrečnou zkoušku a zlomit tak otcovský odpor? Třetí snímek íránského režiséra Rahbara Ghanbariho odhaluje pravidla, zvyklosti a hierarchii kočovného kmene a zároveň poetiku i překážky nomádského stylu života. Film byl zařazen do hlavní soutěže moskevského festivalu.

A pokud máte rádi, případně chcete vyzkoušet lahůdky perské kuchyně, vy, co bydlíte v Praze, máte jedinečnou možnost si něco dobrého objednat až k Vám domů. Navzdory smutné skutečnosti, že na perskou restauraci zde čekáme už staletí, pokud se projekt ujme, tak její otevření na sebe nenechá dlouho čekat.
http://khorshidfood.blogspot.com/ je prozatímní adresa a menu se týdně bude aktualizovat a určitě i rozšiřovat.

Myšlenky nad sklenkou Shirazu.

Vážení přátelé, znovu se v Íránu stalo pár věcí, které si zaslouží naši pozornost, takže dnes své rituální večerní posezení u vína vykonám u počítače. Naliju si sklenku Shirazu, které, jak doufám všichni víte, pochází se stejnojmenného íránského města. Nyní jeho výroba v Íránu navzdory prohibici pořád probíhá, buďto načerno u lidí doma, nebo pro export pod kontrolou některé z velkých mafiánských rodin spjatých s vládou. Přece by si nenechali ujít výnosy z tak bohulibé činnosti. Po revoluci byly rostlinky vyvezeny do zemí s podobným klimatem a složením půdy a proto si nyní i v ČR můžete pochutnat na Shirazu z Austrálie, Chile, nebo jižní Afriky. Ve francouzské oblasti této odrůdě říkají Syrah.
    Tak po pořádku. Írán se navzdory sankcím pokouší dobýt vesmír a nebe. Před několika dny oznámil úspěšné vystřelení opice do vesmíru a tvrdí, že se vzdálený chlupatý příbuzný našeho oblíbeného prezidenta ze svého výletu i vrátil. Zde na fotografiích, které Íránci zveřejnili, můžete vidět úspěšného kozmonauta před a po návratu (zdroj: Al Jazeera)

Opička vpravo s velkým mateřským znaménkem nad okem byla na fotografiích před odletem, po odletu (vlevo) se vrátila bez znaménka a snad i po plastické operaci. To vedlo zvídavé novináře ke zpochybnění celého dobrodružství a nyní se pochybuje, zda opice vůbec někam letěla, případně zda svůj let přežila, nebo se přidala k ruské Lajce zpřed 56 let. Údajný úspěch tak povzbudil prezidenta, že se nabídl sám pro příští let. Asi netuší, kolik lidí by potěšíl, kdyby mu do té kosmické lodě náhodou vystavili pouze jednosměrnou letenku. Abychom si připomněli, nebyl by prvním Íráncem ve vesmíru, předběhla ho Anúše Ansarí, Američanka íránského původu, která si svou cestu zaplatila sama z výnosu své úspěšné firmy.
    Abychom ještě zůstali u sféry nebeské, kromě opice Íránci poslali do vzduchu i první stíhací letoun domácí výroby s názvem F313 Qaher. Na video o jeho uvedení se můžete podívat zde:


       Když se člověj aspoň trošku zajímá o zbraně a techniku, nebo aspoň jednou navštívil letecký den hned ho napadne, že je to letadlo nějak malé. Vešlo by se snad i sem ke mně do pokoje. Vypadá i tak nějak křehcem jako z papíru. Právě do toho se opřely kritiky, které považují záznam o letu pouze za let dálkově řízeného malého modelu a celé letadlo zpochybňují, neměli bychom ale zapomínat, že měl Írán za vlády posledního Šáha přístup k nejvyspělejším technologiím, a vysoké školy technického zaměření jsou pořád na  velmi vysoké úrovni. Bruce A.Wooley, bývalý ředitel oddělení elektrického inženýrství Stanfordské univerzity, řekl, že univerzita Šaríf v Teheránu má nejlepší fakultu elektrotechniky na světě. Studenty, kteří na této univerzitě získali základní titul, přijímali na postgraduál ve Stanfordu téměř automaticky.
       Írán za Šáha disponoval americkými stíhačkami F-14 a F-16 a úspěšně je využil ve válce s Irákem (navzdory tomu, že byli vojenské špičky hned po revoluci popraveny a piloty museli před nasazením nejdříve pustit z věznic). Pro zajímavost: po válce úplně náhodou objevili několik podzemních hangárů a skladišť, o kterých nikdo netušil. V nich bylo několik desítek kompletních F šestnáctek  a další výzbroj, která mohla ve válce hodně pomoci, ale už bylo pozdě. Celou škálu používaných letadel můžete vidět zde. Qaher alle není první letadlo íránské výroby. Hesa Saeqe (základní informace v češtině zde) a Shafaq (zde) jsou dva úspěšné projekty z mnoha zbrojních projektů Islámské republiky.
       Abychom se posunuli dál, Ahmadínežád, dříve, než by se vydal na svůj kosmický let, nejdříve navštívil Egypt. V některých zemích zahraniční delegace vítají třeba sprškou květin, na Ahmadínežáda se v Egyptě sypaly boty. Na Blízkém východě se místo shnilých rajčat a vejcí na nechtěné politiky vrhají boty. Na video se můžete podívat zde. Botu vypálil Syřan, který byl patrně rozhorčen íránskou podporou Assada. Zdá se, že si Ahmadínežád má hodně co říci s novou egyptskou vládou... názory, které se v Egyptě začaly objevovat, jsou podobné názorům íránské vlády, například zde extrémistický klerik říká, že ženy, které přijdou protestovat proti Muslimskému bratrstvu, mohou být beztrestně znásilněny.
      Poměrně znepokojivá zpráva byla ta o uvěznění slovenského občana Mateje Valúcha v Íránu a jeho pravděpodobně vynucené přiznání spolupráce s CIA. Naštěstí byl Matej propuštěn.
      Další zprávou je raketový útok na tábor "Liberty" v Iráku, kde žije cca. 3000 příslušníků skupiny MEK. Zemřelo při něm šest osob a asi stovka byla raněna. MEK je opoziční skupina, která vznikla ještě za Šáha. Její ideologie byla směsí islámu a marxismu. Postavila se na stranu revoluce, nicméně po revoluci byla Chomejním krvavě potlačena a její členové emigrovali do Paříže a jiných míst. Během války s Irákem jim Saddám poskytl zázemí i zbraně. Skupina podnikala teroristické útoky proti americkým občanům ještě za Šáha, poté proti čitinelům Islámské republiky, ale i proti iráckým Kurdům na Saddámův povel. Skupina se pod vedením posledních vůdců Masúda a Maryam Radžaví proměnila na kult osobnosti s tvrdým režimem, která své členy v táboře často drží násilím. EU i Spojené státy v poslední době skupinu vymazali ze seznamu teroristických organizací, což je poměrně znepokojivé a v současné době o této problematice píšu obsáhlejší článek.
      Po tom všem se chci ještě zmínit o dvou věcech, které spojují Prahu a Teherán. Jedna z nich byla uzavřena a ta druhá otevřena. První z nich byla kavárna Prag v Teheránu. Bylo to místo, kde se scházeli umělecké osobnosti Teheránu, herci, novináři, spisovatelé, fotografové. Kavárna byla uzavřena, protože její vedení odmítlo nainstalovat kamerový systém, který by umožňoval dohlížet na hosty. Nádherné a velice silné fotky z posledního večírku na tomto výjimečném místě si můžete prohlédnout zde. Všimněte si žlutého kafkovského posteru, který do obrazu současného Íránu jaksi zapadá. Kafku do perštiny přeložil jeden z největších spisovatelů moderního Íránu, Sádeq Hedájat. Trochu optimističtější je otevření perské čajovny v centru Prahy, na Navrátilově ulici č.11. Čajovna se jmenuje Tea´n´tea, webstránky jsou zde a na facebooku ji najdete zde.
     Za pár dnů tady zas máme svátek sv. Valentýna. Je zajímavé, že je tento svátek tak kontroverzní a to nejenom v muslimských zemích, kde proti němu tvrdě bojují. Ti, kteří tvrdí, že je to americký výmysl, musím zklamat. Dokonce sahá i dál, než je příběh o samotném svatém jménem Valentýn z Římské říše. Ve starověké zoroastriánské Persii (tedy více než před dva a půl tisíci lety) existoval svátek Sepandarmazgán, který oslavoval lásku mezi mužem a ženou a byl spojen i s kultem plodnosti země. Byl to vysloveně svátek žen a Peršané svým ženám kupovali dárky a už v té době (a dodnes až na výjimky) své ženy milovali a ctili. Tak pánové, pokud chcete být originální, kupte své drahé nějakou maličkost a popřejte jí krásný Sepandarmazgán!

Pozvánka na film

Vážení přátelé, dnes večer máte ještě v kině Aero v Praze možnost shlédnout francouzský film "Kuře na švestkách", podle předlohy spisovatelky Mardžán Satrapí (autorky autobiografického komixu Persepolis). Ve filmu si zahrála i jedna z nejtalentovanějších současných íránských hereček Golšifte Faráhání. Golšifte žije ve Francii, kam emigrovala z Íránu, podle všeho kvůli všem možným omezením, které v Íránu umění svazuje. Velkou diskuzi vyvolaly její odhalené fotografie, na kterých společně s jinými evropskými herečkami protestovala proti islámistům, kteří se snaží kontrolovat ženské tělo a ženy obecně.

Hlavním hrdinou romantického příběhu je Nasser Ali Khan, nejslavnější houslový virtuóz své doby. Jednoho dne si zničí své skvělé housle, a protože nemůže nalézt žádné podobné, rozhodne se, že se odevzdá smrti. Uléhá do postele a vzpomíná na svůj mnohdy veselý osud a vztahy a sní a představuje si budoucnost.


Trailer s českými titulky naleznete zde.

Íránský fimový festival již podruhé v Praze

Vážení a milí, doufám, že jste Silvestra přežili ve zdraví a přeji vám vše dobré do nového roku 2013.

Nový rok začínáme hned na české poměry neobvyklou kulturní akcí, druhým ročníkem festivalu íránských filmů, který se po roce znovu uskuteční v Praze v kinech Světozor a Lucerna v Jindřišské ve dnech 9-13. ledna 2013. Letošní ročník je zaměřen na téma dítě a děti jsou i hlavními hrdiny většiny snímků.
Podrobnější informace a popis jednotlivých filmů naleznete na oficiální webstránce akce, http://www.iranianfilmfestival.cz. Festival můžete rovněž sledovat a "lajkovat" na facebooku zde: https://www.facebook.com/pages/Festival-%C3%ADr%C3%A1nsk%C3%BDch-film%C5%AF-Festival-of-Iranian-Films/145353135567343
Vstupenky jsou v předprodeji již od dnes, 2.1.2013.

Ateismus a sekularismus v Íránu a muslimských zemích

Tohleto je snapshot (pořízen 19.12.2012 ve 12:20 hod SEČ) z webstránky http://atheistcensus.com/ která si vytýčila sečíst co možno nejvíce ateistů, agnostiků, racionalistů, humanistů, sekularistů a svobodných myslitelů, prostě lidí nehlásících se k žádné náboženské víře ve světě. Írán si zatím drží osmé místo hned po Spojených státech, Brazílii, Spojeném království V.Británie, Austrálii, Kanadě, Indii a Německu. Včera byl hned za Íránem Izrael a Filipíny, dnes se do první desítky probojovalo Polsko a Mexiko.
Samozřejmě si musíme uvědomit, že tento průzkum má svá omezení a zkreslení: povědomí o něm se zatím šíří hlavně po internetu prostřednictvím sociálních sítí, takže přihlášení budou spočátku uživatelé sociálních sítí. Z tohoto prvního průzkumu je zatím vidět, které země mají nejaktivnější internetové komunity a kterým se nejdříve povedlo informaci "rozfacebookovat" a "roztveetovat" mezi přáteli.

Objektivnější výsledky by mohl poskytnout, pokud se povědomí o něm rozšíří i přes běžná masmédia a tím se může dostat k většímu počtu uživatelů internetu. Pořád to bude ale průzkum omezený přístupem k internetu, takže omezen na mladší populaci vyspělejších zemí. Stránka je v angličtině, takže respondent musí zvládat tento jazyk, vyplnit velice krátkou anketu s pomocí slovníku, případně pracovat s poměrně nedokonalým googlovským překladem do národních jazyků pomocí plug-inu, který je součástí prohlížeče Chrome (velice vtipné je pohlaví female/male přeloženo do češtiny jako žena/samec). S ohledem na velice jednoduchou strukturu stránky by překlad do národních jazyků například realizován dobrovolníky nemusel představovat až takový problém.

Statistické výsledky tedy nepřekvapují: respondenti jsou spíše mladí lidé zhruba od 15 do 44 let, s vysokoškolským vzděláním, a jsou to spíše muži. Jejich náboženské pozadí, t.j. náboženství zděděno po rodičích je většinou křesťanství, Islám je zastoupen 4,3%. Zajímavé je rovněž, že ne všichni se považují za ateisty a 35% lidí se ztotožňuje spíše s pojmy humanista, ne-religiózní, agnostik, racionalista, sekularista.

Předpokládám, že v blízké době dojde k masovějšímu rozšíření této informace, takže Írán bude převálcován
evropskými zeměmi a národy s větším počtem obyvatel, lepším přístupem k internetu a nakonec i větším počtem ateistů. Navzdory těmto výsledkům se dá předpokládat, že jsou ateisté v Íránu pouhou zlomkovou menšinou. Írán charakterizuje spíše částečný odklon od islámu směrem k jiným náboženstvím (křesťanství, případně zoroastriánství, tedy laický obdiv k perskému předislámskému kultu, bez možnosti na tyto víry oficiálně přestoupit), případně pořád teistický, ale antiklerikální pohled na svět (což znamená víru v Boha jako vyšší bytost, ale odpor k zakořeněným náboženským institucím a slepému dodržování přísných pravidel).

Nejpřesnější přehled o náboženském přesvědčení by v íránském případě mohl dodat výběr lidí z těchto kategorií: věřící muslim aktivně se angažující v místní komunitě - věřící muslim modlící se doma - věřící spíše vlažný, muslim pouze nominálně - věřící v Boha, ale odmítající islám


Pokud budeme počítat pouze íránské uživatele facebooku, existuje několik skupin, kde se tito lidé sdružují a některé mají i relativně vysoké počty členů. Skupiny jako Iranian Atheists and Humanists (1900+ členů, nebo fanoušků), کانون آگنوستیک ها و آتئیست های ایران Iranian Atheists & Agnostics (35.000 + členů), بی خدایان ایران Iranian Atheists (1700+ členů) a Iranian atheist/agnostic movement (35.500+ členů). Pro zajímavost stránka Chámeneího má pouze 16.000 fanoušků.

 Jednou z nejzajímavějších skupin je نه"من مسلمان نيستم, tedy "Ne, já nejsem muslim", která má 23.400+ členů a je velice aktivní. Skupina je psána téměř výlučně persky, islám popisuje jako netolerantní, násilnický a diskriminující vůči ženám. Obsahuje velké množství informací, fotografií a karikatur, které můžou být mnohými věřícími považované za urážlivé, ale pokud vím, zatím kvůli nim ještě nezabili žádného velvyslance, ani novináře.

Podobné humanisticko-ateistické skupiny existují v turečtině s podobnými čísly přívrženců (cca 25.000 přívrženců), ale jsou mnohem méně zastoupené v arabštině (největší skupiny se mi povedlo najít mezi Syřany a Tunisany, je nutno nicméně přihlédnout na filtrování internetu u některých zemí).
Existence těchto skupin je zajímavá už jenom z důvodu šíření informací a otevírání diskurzu o (ne-)/toleranci alternativních názorů a vůbec možnosti si náboženství zvolit.

Na závěr: čeho důsledkem tento jev je? Jak řekl velký perský spisovatel Sádegh Hedáyat, "Pojem ráje je nejlepší výmluvou pro stvoření pekla na zemi". Čím více se náboženství vnucuje, tím více lidí se od něj bude odvracet.

Jak Američané zradili Írán

Video, o které se s váma chci určitě podělit. Je v angličtině, s pasážemi v perštině. Jakmile budu mít chviličku, napíšu překlad... případně, pokud by mi s tím chctěl někdo pomoci... ale v to moc nedoufám, všichni máte určtiě plné ruky práce s cukrovím a nakupováním dárků ...

Výsledky ankety a jiné zprávy

Milí čtenáři, jak jste si již možná zvykli, občas se virtuálně (a občas i reálně) na pár měsíců vypařím, nebo mě pohltí oceán pracovních povinností, nebo mi počítač zneškodní kočka, nebo prostě nemám inspiraci a chuť něco psát. Ale většinou se sem vrátím, protože je to silnější než já. Grafománie zatím nepatří mezi nebezpečné psychózy, takže na ni ještě nevymysleli lék, pokud nepočítám cenzuru, autocenzuru, svazování rukou, likvidaci psacích potřeb, pálení svazků, nebo vyhazování autorů z oken. Jo, ještě fatwa, neboli příkaz vysokého náboženského činitele, v tomto případě k fyzické likvidaci autora, jenž například vydal Chomejní proti Salmánu Rushdiemu. Tím, že jsem povahově osobou výsostně introvertní, taková popularita by mne asi zabila sama o sobě.. takové ty fronty novinářů před barákem a paparazzi, co zjišťují, co snídám a s kým. Nicméně, vraťme se spíše k jádru věci. Zatím co já mlčím, v Íránu se určitě něco stane, co by vás třeba mohlo zajímat. Například byly parlamentní volby, o kterých nikdo téměř ani neslyšel, protože se jich ani voliči moc neúčastnili a nic moc toho stejně v parlamentu nezměnily. Příští rok budou ty prezidentské, ty možná aspoň přinesou trochu vzrušení, až budeme sledovat ta hejna kandidátů diskvalifikovaných Radou dohližitelů (to jsou ti milí pánové, kteří rozhodují o tom, zda někdo může, nebo nemůže kandidovat).

Režisér Džafar Panáhí a právníčka Nasrín Sotúde (na obrázku) dostali letošní Sacharovovu cenu. Nasrín před více než 50 dni vyhlásila hladovku, kterou přerušila před několika dny, poté, co vymohla od úřadů zrušení zákazu vycestovat, který byl uvalen na její maloletou dceru. Probíhají různé apely a iniciativy vyzývající k propuštění této odvážné dámy a dalších vězňů svědomí. Nasrín byla uvězněna za to, že se ujala případů lidí obviněných po nepokojích, které následovaly prezidentské volby v r. 2009. Jedna z peticí pro její propuštění je zde.

Méně štěstí měl blogger Sattár Beheští, který se z vězení již živý nevrátil. Pětatřicetiletý blogger a aktivista za svobodu projevu byl zatčen v úterý 7.11. a za týden ve středu jeho rodina dostala zpátky pouze ostatky. Jeho matka a sestra obvinily úřady a tvrdí, že byl Sattár umučen.

Kromě kampaně za propuštění vězňů svědomí probíhá hlavně na sociálních sítích několik dalších kampaní, například proti povinnosti zahalování všech dívek a žen od 9 let věku (občas i dříve) bez rozdílu vyznání a státní příslušnosti (viz zde). Kampaň tvrdí, že zahalování by mělo být dobrovolné. Je krásné, že tuto kampaň podporuje i hodně mužů.
Další kampaní je "Izrael miluje Írán"(zde). Zde k sobě hledají cestu obyvatelé dvou zemí, jejichž vlády by se nejraději vyhladily.... upřímně: nažeňme jejich vlády do velké arény plné bláta a ať se poperou mezi sebou, když o to tak stojí. My si koupíme velký pytlík popkornu a kolu a budeme se dívat.

Na letních olympijských hrách v Londýně Írán bodoval s 53 soutěžícími. Odnesli si 12 medailí, zejména ve vzpírání a zápasení, což znamená 22.64% úspěšnost. Írán reprezentovaly i dámy, samozřejmě pouze v disciplínách, které nevylučují nošení šátku.  

Sever Íránu, konkrétně provincii Ázerbajdžán postihlo v 12 srpna 2012 silné zemětřesení, které si vyžádalo 227 obětí na životech a více než 1300 zraněných. Íránská média zožala kritiku poté, co o zemětřesení informovala s velkým zpožděním a poměrně okrajovo. Rovněž během záchranných prací bezpečnostní složky zatkly 36 aktivistů, kteří pomáhali lidem na místě.

Írán se rovněž chlubí tím, že se mu povedlo ukořistit již druhé bezpilotní letadlo.

Sankce si po měsících začaly vybírat svou daň. V průběho pouhých několika týdnů íránský riál ztratil dvě třetiny své hodnoty. Cena dolaru se z vládního umělého kurzu 11500 IIR za dolar v meziobdobí na volném trhu vyšplhala přes 15000 a 18000 až na hranici 40000 IRR za dolar a pak se dostal zpátky asi na 28000. Vláda z této krize viní veksláky, ze kterých pár exemplárně pozatýkala. Navíc se předpokládá, že íránský trh zaplavily falešné bankovky. Z krize si vláda pomáhá nákupem zlata, hlavně z Turecka. V praxi to ale pro lidi znamená, že jejich majetek ztratil ze své nominální hodnoty a nespokojenost se šíří i vlivem rostoucích cen potravin (kuřecího masa například) a nedostatku některých léků. Obavy před nepokoji kvůli drahému kuřecímu masu chtěla vláda uklidnit cenzurováním obrázků a záběrů lidí pojídajících kuřecí, které by mohly rozlítit chudší obyvatele proti bohatším.
Bohužel sankce si začínají vyžadovat své první oběti. Kluk na obrázku byl patnáctiletý Manúčehr Esmaili Liusí, trpící hemofilií. Bohužel kluk zemřel minulý měsíc v nemocnici poté, co se jeho rodině nepovedlo sehnat životně důležité léky.



Nakonec si zde můžete přečíst rozhovor s jedním Íráncem z lidu obecně o náladách v zemi na aktuálně.cz.

Kromě všech těchto věcí se stalo i něco mnohem prozaičtějšího, třeba že mi zde expirovala anketa, která vás snad moc nepotrápila, ale mě pomohla trochu odhalit rozvrstvení názorů na tuto problematiku.

Tímto děkuji všem 177 účastníkům průzkumu za hlasy a pro ilustraci připojuji výsledky:


Otázka: Považujete za správné, aby některá ze zemí (USA, Izrael, koalice NATO, Saúdská Arábie a pod.) napadla Írán?

Odpovědi:
Ano, protože je to nebezpečný režim, který nedodržuje lidská práva a podporuje terorismus
  13 (7%)
Ano, protože se snaží o výrobu jaderné zbraně, kterou by byl schopný použít
  10 (5%)
Ano, je nutno Íráncům pomoci ke svobodě
  4 (2%)
Ano, Íránci jsou extremisté a někdo je musí zpacifikovat dříve než zaútočí oni
  2 (1%)
Ne, Íránci mají právo sami rozhodnout o své budoucnosti bez cizí pomoci
  44 (24%)
Ne, napadení Íránu je v každém případě nezákonné
  29 (16%)
Válku odmítám, ale můžeme Íráncům pomoci v boji za lidská práva diplomacií a šířením informací o událostech v této zemi
  32 (18%)
Nemám jasný názor
  6 (3%)
Je jedno, co si lidé myslí, stejně to udělají, protože jim jde o ropu a převahu v regionu
  37 (20%)

Za odměnu Vás pozývám na již druhý ročník festivalu íránských filmů, jež proběhne v lednu příštího roku v pražském kině Světozor (zatím se připravuje)

Jednou přijde dobrý den

"Jednou přijde dobrý den, kdy se již nebudeme zabíjet, nebudeme se na sebe dívat ošklivě, budeme všichni přáteli, poplácáme se na ramenou, jako děti na základní škole, a nikdo nezůstane bez práce, až budeme znovu stavět Írán. Abychom se neunavili, já budu sázet cihly, ty maltu. Po těch sprškách krve, nakonec se objeví duha, už se nebe nezamračí kouřem z bomb, a z krve mučedníků nevyrostou tulipány, muezíne, zapěj modlitbu bůh je velký, do dálky, maminko, dnes večer se za nás pomodli.

Kam až mi paměť sahá, tato země vždy pěla, že jednou přijde dobrý den, a už nebude chaos a ve vřavě si již nebudeme rozdávat nadávky, ale koláče a cukroví, všichni budeme veselí a všechno bude úžasné, jenom nám budou chybět kamarádi, kteří již s náma nejsou, krev zůstane v žilách a neuvidí nebe a asfalt a nevytryskne, a nevystydne, a žádná matka již nepůjde na hrob svému dítěti, domov není útočištěm a venku zuří válka, a já jsem uvnitř zničen jako Bám /město zničeno zemětřesením r. 2003/, nebo jako Hirošima po bombě, nevím, úplně hořím, když zpívám tato slova, možná si o mě myslíš, že jsem blázen, ale jednou příjde dobrý den, to vím.

Stejně, až jednou přijde dobrý den, možná z nás nezůstane nic, pouze dobré skutky, nebezpečí a zlo nebude, vše klidné a bezpečné, i červy nás budou lehtat a my budeme šťastně zesnulí.. Nebe? Ne. Je to tak krásné, vedle hrobu je zeleň, trávník, žádný mozek nechce utíkat, jenom musí chvilku vydržet, ani ruky cizince nedosáhnou na naši zemi, neříkej: "jo, ale kdy konečně bude zítra? Kdyby mne už nebylo, chci, abys mi něco slíbil, až uvidíš jakéhokoliv vojáka, dáš mu kytku, již žádný pták nebude v kleci, a žádná svobodná žena nebude vdovou, dceruško, táta přichází domů, tak mu prostři stůl k večeři..."

Rapper Hichkas ("nikdo"), píseň Ye rooze khoob miad ("jednou přijde dobrý den").

Plakáty z Karlových Varů :-)

Filmové lahůdky v příštích dnech

Zdravím všechny příznivce íránské kultury. V nadcházejících dnech se můžete přijít podívat na dva filmy. V pražském kině Světozor v pondělí 25.6.2012 ve 20:30 máte možnosti vidět dokument "Fotbal: přísně tajné" o snaze íránských žen aktivně i pasivně se podílet na sportovních úspěších svého týmu. Přímý odkaz na akci je zde. Kdo by se naopak chystal navštívit karlovarský festival, bude se tam promítat slibně znějící snímek "Spořádaná rodina", vytvořen v íránsko-francouzské koprodukci. Odkaz je zde. Časy projekcí jsou 3.7.2012, 15:30, Malý sál a 6.7.2012, 18:30, Kino Čas.

Na MFF Karlovy Vary bude uveden i snímek "Poslední krok", ve kterém uvidíme Leilu Hátamí, jednu z hlavních postav dramatu o Náderovi a Simín. Více o filmu najdete zde. Dalším snímkem je "Skromné pohoštění", který rovněž slibuje zajímavé zápletky (více zde).
Kromě toho bude ještě uveden film "Střih", sice japonské produkce, ale natočen režisérem íránského původu, Amirem Náderím.(více zde). 

Týden plný paradoxů

Tak, festival íránských filmů máme úspěšně za sebou. Jeho hlavní snímek navíc včera získal Zlatý Globus jako nejlepší zahraniční film (na fotografii režisér Asghar Farhádí a jeden z hlavních představitelů, Pejmán Moaadí v roli Nádera). Jinak pokud se nepletu, snímek půjde do regulérní distribuce do českých kin, takže kdo jste to nestihli, nebo nebydlíte v Praze, možná ho odchytíte jinde. Na konečné podobě festivalu se akorát podepsalo pár kompromisů, které museli pořadatelé udělat, protože museli občas balansovat na hranici legality. Myslím tím tedy legalitu z íránského pohledu. Snímky musely být schváleny íránskými úřady, aby se sem vůbec dostaly s pomocí íránského velvyslanectví a celkově se festival snažil politice vyhnout, takže se diváci třeba nedozvěděli, že zrovna v těchto dnech, kdy íránského filmu sklízí úspěch u nás i ve světě, íránské ministerstvo kultury a islámské výchovy zavřelo Íránský dům filmu, nezávislé a vlivné centrum pro filmovou tvorbu v zemi. Režiséří Džafar Panáhí je pořád ve vězení a země mimo jiné rovněž podniká další kroky směrující k odřezání íránského internetu od zbytku světa.

Bohužel. Kdyby všechna tato omezení neplatila, mohli bychom u nás vidět ještě lepší výběr a dostat více informací. Nyní je nutno umět číst mezi řádky a filmy jako Café Tranzit, Mahí a Heirán, dokument Teherán 021, nebo i rozchod Nádera a Simín toho prozradí o společnosti právě dost. Stejně je to chvályhodný počin a už se připravuje druhý ročník.

Mezitím se v Íránu staly i další věci. Byl zabit další jaderný fyzik. Když nastupoval do auta, vybuchla bomba, která ho usmrtila a zranila jeho kolegu. Je to zas jeden z případů, o kterých nemůžeme vyslovit žádné jasné závěry. Podle íránské verze to byli izraelští agenti, ale kdo to může dokázat? Tak, dejme tomu, že by to mohli být oni, ale s tím, jak paranoidně se íránské struktury chovají v posledních měsících to klidně může být inscenovaný útok, který by mohl mít za cíl a) vyvolat pocit obyvatel, že jsou v obležení a země je pod palbou Izraelců a agentů CIA (k tomu se ještě vrátím) b) omluvit další zbrojení Íránu, zavádění bezpečnostních opatření nejen vůči cizincům, ale i vůči domácím c) v případě nutnosti zadat příčinu k ozbrojené srážce, nebo provokacím v Hormuzském průlivu.
Mladý muž na druhé fotografii nemá takové štěstí, jako ti dva pánové na první fotografii. Paradoxně zatím co Amerika velebí íránské umělce, Írán loví cizince, hlavně Američany. Možná jste již zaslechli jméno Amir Mirzáí Hekmatí. Je to americký občan íránského původu (narozen v USA), který jel do Íránu navštívit své babičky, byl zatčen a ve velmi krátkém a nejasném procesu odsouzen k smrti. Případ komplikuje, že tento osmadvacetiletý mladík předtím pracoval jako tlumočník pro námořnictvo Spojených Států. Takže tento mladík buď skutečně špionem je, nebo je to úplný blázen. Jet do Íránu v této situaci a s tímto životopisem je více než nevhodné. Babičky mohly počkat, nebo se za ním mohly vypravit někam do bezpečné sousední země, jak se s rodinami setkává většina exulantů. Osobně nevěřím, že ho popraví, tedy aspoň doufám, že ho pouze využijí k vyjednávání.
Íránská vláda občany jiných států pouze vymění za tučné výkupné, nebo propuštění Íránce, který někde trčí ve vazbě, jak jsme to již viděli v případě tří amerických turistů, dvou německých novinářů a francouzské učitelky (ta byla vyměněna za propuštění vraha bývalého premiéra Šápúra Bachtiára). Jiný případ jsou Íránci s dvojím občanstvím. Na druhé občanství se neberou žádné ohledy, jak jsme viděli v případě Zahry Kázemí (měla i kanadské občanství a byla umučena ve věznici Evin, protože si fotila rodiny politických vězňů stojící před ní), Zahrá Bahrámí (měla nizozemské občanství a byla popravena údajně za drogy), Saíd Malekpúr (nemá kanadské občanství, jenom trvalý pobyt a byl odsouzen k smrti kvůli softvéru, který byl údajně použit k šíření pornografie) a Hamid Ghassemi-Shall (kanadský občan, odsouzen rovněž za nějaké špionážní aktivity).

Írán, nebo alespoň názory nás, běžných smrtelníků, Íránců i zahraničních analytiků, se nyní zmítají mezi dvěma póly. Je Írán jenom paranoidní a "útoky" a špioni jsou vykonstruované kauzy, nebo je země skutečně pod palbou tajných služeb, které se její postup pokoušejí zpomalit.

Nyní nám nezbývá než čekat, co v této napjaté situaci vůdci udělají a co bude výsledkem jejich rozhodnutí. Dovedu si celkem živě představit Chámeneího a vedoucí kliku, jež v duchu trhají lístky kopretiny a přemýšlí co s kořistí: popravíme, nepopravíme, popravíme, nepopravíme...

Íránský filmový festival, knížka, bezpilotní letadlo, létající kameny a jiné střepy a střípky

Tak, svátky jsou za námi a já si uvědomuji, že jsem se vším velice pozadu. Sice pořád uvažuji o tom, že tyto vcelku zbytečné stránky definitivně zavřu a budu se plně věnovat otravování sousedů brnkáním na santúr, kouření vodní dýmky a rozjímání o věčnosti, ale pořád se něco přihodí, co se mi pak převaluje v hlavě jako písečné duny a já to musím vysypat na klávesnici. Tak začneme nejdříve tím nejšpinavějším: politikou. Tuším 29. 11.2011 "studenti", nebo "demonstranti", nebo jim v tisku dali jiná jména, provedli útok na velvyslanectví Velké Británie. Tento bohulibý čin provedly tlupy basídží (organizované skupiny militantních mladých lidí většinou z chudých rodin pod ochrannými křídly vlády) za netečné asistence přihlížejících policistů. Z toho zjevně vyplývá, že byla celá akce naplánována a uskutečněna za podpory vyšších kruhů. Kde jsou nyní silné íránské bezpečnostní složky, které s takovou oblibou stříkaly pepřový sprej a slzák lidem do obličeje a tloukli je obušky? Tiše přihlížejí a snad by nejraději podávali našim milým vandalům kameny. Jinak tit o strážci zákona ani neuhlídali, že z ambasády zmizely nějaké cenné věci nebo byly poškozena umělecká díla, navíc "spravedlivý hněv" mladíků se snesl i na ubikace personálu a školku pro jejich děti. Přikládám dvě fotografie z místa činu. Fotky pořídila ISNA (Iranian Students News Agency, tisková kancelář íránských studentů, která si občas troufne publikovat i necenzurované věci) . Jinak útoku na ambasádu předcházel urputný spor s městem o vykácení několika stromů ve velké zahradě, která patřila k velvyslanectví, takže předpokládám, že útok měl spíše ekologické motivace a vůbec se nemá spojovat s útokem na ambasádu Spojených států v roce 1979. Třetí fotka ukazuje "agitační" plakáty z univerzity Elm o Sanat s textem .تجمع و سینه زنی مقابل سفارت انگلیس با سخنرانی حاج آقا قاسمیان . حرکت ساعت 14 از درب اصلی text znamená: Shromáždění a "bití se do prsou" (náboženský symbol) před Britskou ambasádou s projevem ctěného pána (Hádž ághá je všeobecný projev úcty, ale může to znamenat člověka, jež podnikl pouť do Mekky, nebo obecně nějakého klerika) Ghásemiána (jméno). Odchod ve 14 hodin od hlavního vchodu. Takže ještě tolik tom, že to byla "spontánní" akce. Komičnost celé akce završilo to, že mezi dokumenty nalezenými na ambasádě byl i detailní super tajný plán invaze do Íránu, ovšem 60 let starý z druhé světové války. Nemusím připomínat, že Britové na protest íránskou ambasádu zavřeli a na internetu koloval vtipný klip o íránském zaměstnanci ambasády, který se při nastupování do auta zamotal do svého obrovského červeného deštníku zde: Další zprávou měsíce byla úchvatná kořist: bezpilotní letoun RQ-170. Jestli si ho Íránci "vyzvedli" v Afghánistánu, nebo byl skutečně vyslán nad íránské území, to se my běžní smrtelníci zatím nedovíme (ano, přiznávám, skutečně to nevím). Kdyby plachtilo nad íránským územím, Američané to tak lehce nepřiznají. Pokud ho Íránci získali v Afghánistánu, museli ho odtamtaď nějak přepašovat. Asi nás zvědavost bude trápit dál. Poslední fotku nechám bez komentáře. Jsou to děti politických vězňů čekající na své rodiče během návštěvních hodin ve věznici Evin. Před několika dny se odehrály velké manévry kolem Hormuzského průlivu (ano, to je ten úzký pruh moře oddělující Perský záliv od Ománského zálivu a Arabského moře a jímž proplouvají tankery s tím smradlavým tekutým bahnem, na kterém jsme všichni závislí), Írán úspěšně vypálil pár technologicky vyspělých raket... jo, a Američané posílají velký kontingent jednotek do Izraele. Mezitím se nám blíží volby, které spíše připomínají volbu miss.... kritéria jsou striktní: míry 90-60-90, věk do x let, svobodná... Od kandidatury upustila většina stran, nebo jim to bylo, případně bude rovnou zakázáno radou dohližitelů a nejnověji se nabádání k bojkotování voleb má stát v Íránu zločinem. Je zde ještě jedna věc: syn zesnulého posledního Šáha Rezá Pahlaví chce podat žalobu proti nejvyššímu vůdci Chámeneímu u Mezinárodního soudního dvora. Ještě nevím, co si přesně o tom mám myslet s tím, co vím o tomto orgánu, a s tím, co vím o historii Íránu a osobě Rezy Pahlaví. Bez ohledu na něčí osobní názor, zde jde o princip, když už se má Chámeneí žalovat, kdo by to tedy měl udělat, pokud ne Rezá. Rezá je synem, tedy nástupcem svého otce, posledního Šáha. Chámeneí sice není synem, ale je nástupcem Chomejního. Navíc z íránské elity je Rezá jedním z mála osobností, které mají jistý kredit, nicméně íránská opozice je natolik roztříštěná, že vidím jen malou šanci na jeho většinové přijetí. Tak, dost politiky, ještě trochu kultury prosím: Chci vás upozornit na moc pěkný román autorky Azar Nafisi "Jak jsme v Teheránu četly Lolitu", který před pár týdny vyšel v češtině a je inspirován skutečným příběhem profesorky anglické literatury a její studentek. Anotace: "Po dobu dvou let, než byla roku 1997 přinucena Írán opustit, organizovala Azar Nafisiová ve svém teheránském domě tajné týdenní debaty o zakázaných západních autorech, jichž se účastnilo sedm z jejích bývalých studentek literatury na teheránské univerzitě. V prostředí sílící cenzury a útlaku ze strany státních úřadů a strážců veřejné morálky představovala svobodomyslná výměna názorů o dílech Jane Austenové, Henryho Jamese, F. Scotta Fitzgeralda a Vladimira Nabokova pro všechny zúčastněné nemalé riziko, tím spíše, že záhy začala přerůstat úzký rámec hovoru o literatuře, jak do diskuse vzrůstající měrou vstupovaly osudy samotných diskutujících. Autorčino mimořádně působivé vyprávění představuje jedinečné osobní svědectví o nedávné minulosti i současnosti Íránu, údělu íránských žen tváří v tvář islámské teokracii, potřebě odporu vůči tyranii jakéhokoli druhu a osvobozující síle literatury, českým čtenářům však bezpochyby připomene i poměry panující v někdejším totalitním Československu." Jinak v těchto dnech máte poslední šanci se přihlásit na podle mne moc pěkný a relativně nejlevnější zájezd do Íránu v termínu 10-25. března 2012 a zažít něco z jeho jedinečné atmosféry, navíc termín spadá do období oslav perského nového roku. Více info zde. Poslední novinkou je pražský festival íránského filmu 11-15. ledna, tedy příští týden, v kině Světozor v Praze. Další informace najdete přímo na stránkách kina a na oficiální webstránce festivalu zde. Můžete tam zhlédnout například mezinárodně oceněný film Rozchod Nádera a Simín, jako i jiná pozoruhodná díla současných autorů, kteří navzdory cenzuře dokážou svůj odkaz propašovat daleko za hranice.

Šťastné a veselé

Tak vám přeji krásné svátky a připojuji veselou fotku z Teheránua video s vysvětlením historie (v aj), proč se Vánoce slaví zrovna koncem prosince, jako pokračování perského svátku zimního slunovratu.

Mějte se krásně.

Bezpečnostní složky zaútočily na sídlo deníku "Iran"

V pondělí 21.11.2011 bezpečnostní složky vzaly útokem kanceláře deníku "Iran". Nebylo by na tom nic zvláštního, pokud by to byl nějaký reformistický deník (většina jich byla ostatně zakázána již dávno). Deník "Iran" je považován za konzervativní a je řízen Alím Akbarem Džavánfekrem, jedním z nejdůležitějších poradců prezidenta Ahmadínežáda pro mediální záležitosti a rovněž šéf hlavní íránské tiskové agentury IRNA. Podle svědků bezpečnostní složky v pondělí vtrhly do budovy s použitím slzného plynu, zatkly asi 32 osob z přítomných a zapečetily několik pater budovy. Podle prvních zpráv byl zatčen i sám Džavánfekr a měl být propuštěn po osobní hrozbě prezidenta Ahmadínežáda, posléze to un sám vyvrátil a vyvázl pouze s několika škrábanci.

Útoku předcházelo několik událostí. V neděli byl Džavánfekr odsouzen za urážku islámských hodnot tím, že v příloze o módě, kterou noviny vydávají, vyšel článek vyjádřující pochybnosti nad islámskými pravidly pro oděv žen. V článku bylo, že "čádor", dlouhý černý plášť, který některé tradičněji založ

ené ženy v Íránu nosí, byl zaveden v Íránu poté, co se jeden z íránských šáhů inspiroval módou evropských dam 19.století a jejich černými večerními šaty. Za tento článek byl Džavánfekr odsouzen k roku vězení a třem letům zákazu novinářské činnosti.

Podle některých analytiků bylo důvodem něco jiného: Džavánfekr poskytl rozhovor reformistickému deníku Etemád otištěný v neděli. Ve rozhovoru znevažoval některé vysoké vládní představitele, známé svým nevraživým postojem k Ahmadínežádovi. Rozdělení konzervativní frakce na pro-ahmadínežádovskou a proti-ahmadínežádovskou frakci se vykrystalizovalo v posledních měsících a zdá se, že se vyhrocení vztahů prohlubuje. Od Ahmadínežáda se odvrátil i jeho bývalý duchovní vůdce Mesbá Jazdí (tzv. "krokodýl"), který řekl, že Ahmadínežád zbloudil a je pod vlivem ďábla.

Za zmínku stojí i to, že deník Iran publikoval kontroverzní rozhovor s bratrem zesnulého generála Revolučních Gard, který přišel o život 12.11. během mysteriózního výbuchu na základně 40 km n

a jihozápad od Teheránu. Rozhovor byl v průběhu několika hodin pozměněn, s tím, že bratr zesnulého údajně popřel, že Tehrání Moghaddam právě testoval pokročilou balistickou raketu.

Nejzajímavější je ale dnešní zpráva, bohužel jenom v perštině: podle svědků, jež své zážitky popsali v blogu, se zadrženými zacházeli velice násilně a ošklivě a agenti jim vyhrožovali, že "co nevidět i Mahmúda Ahmadínežáda odvedeme se zavázanýma očima na policii".

Z dalších zpráv: přibližně tucet špionů bylo údajně odhaleno v Íránu a Libanonu, ale víc informací o tom moc není, co mi přijde divné s velkým propagandistickým potenciálem, který odhalení špionážních sítí obvykle mívá.

Generál Amir Alí Hádžízade, jeden z vysokých velitelů letectví Revolučních Gard se nechal slyšet v rozhovoru s polooficiální agenturou Fars, že "se modlí za izraelský útok na Írán", protože "Írán disponuje skrytou energií, kterou chce v případě útoku uvolnit, aby smetla nepřátele islámu do popelnice dějin". Doufám, že to je nadpřirozená síla Imáma Mahdího, který má určitě nějakou lampu se všemocným džinem a ne nějaké jiné svinstvo, asi si domyslíte jaké.

Smutnou zprávou je, že Alirezá Miándehí Sabúrí (na fotografii), jeden z demonstrantů z povolebních demonstrací, po více než dvou letech zemřel na následky svého zranění. Kulka ho zasáhla do hlavy když se pokoušel pomoci zraněným demonstrantům před základnou Basídžů "Ašúrá". Alirezá podstoupil operace, ale nebylo možné kulku úplně odstranit. Alirezá poté opustil Írán a v Turecku podal žádost o azyl v Německu, protože tam měl rodinu. Jeho žádosti vyhověno nebylo, místo toho ho poslali do Bostonu, kde zemřel úplně sám. Bylo mu 22 let.

Po dvou letech se ozval i otec další oběti, Araše Arkana. Araš byl uvězněn poté, co byl zadržen během demonstrací, když se pokoušel osvobodit zadrženého demonstranta. Po roce, dvou měsících a 26 dnech zemřel ve vazbě z důvodu neposkytnutí lékařské péče. Měl urgentní problém s ledvinami a zemřel na zástavu srdce.

Něco veselejšího na konec: ukázka dokumentu ze zkušenosti profesionálního amerického basketbalového hráče, který přijal nabídku hrát v Íránu. Jinak s ukázkami nejlepšího perského rapu!

Několik bodů k zamyšlení

V sobotu 12. 11. 2011 krátce po jedné hodině odpoledne místního času základnou u obce Bídgáne 40 km na jihozápad od Teheránu otřásl silný výbuch. Při něm hned přišlo o život 17 lidí (další oběti patrně přibyly v těchto dnech na následky zranění, neboť agentura Mehr uvedla jména 21 obětí). Nejdůležitější obětí byl ale Hassan Tehrání Moghaddam, jeden z vysokých velitelů Revolučních Gard a vedoucí představitel raketového výzkumu, který kromě jiného pomáhal s raketovým programem i libanonskému Hizballáhu.

Jako důvod výbuchu byla nejdříve uvedena neopatrná manipulace při převozu munice. Tomu odporují výpovědi svědků, podle kterých výbuch byl jenom jeden a byl ohromující. Při výbuchu muničních skladů obvykle následuje ohňostroj řetězových větších a menších výbuchů. Rovněž proč by generál asistoval banálnímu převozu munice? Když se něco podobného stane, všichni spěchají s unáhlenými závěry, že to bylo dílem Mossadu, izraelské tajné služby, na základě žvanění nějakého nejmenovaného představitele. Když už nějaká rozvědka takovéto útoky plánuje, hned o tom bude informovat nějakého kolemjdoucího pisálka, aby měl Írán lehčí práci a milé agenty rychleji pochytal. Nejvíce mě pobavili izraelské výroky, které si hned incident připsali a chlubí se jím, jako kavka z Ezopovy bajky a vyhrožují dalšími. Zinscenovat obrovský výbuch uvnitř kasáren s přítomností jednoho z důležitých velitelů raketového programu v zemi, kde je vše prošpikováno špehy, musí být sakra dobrá práce.

Po týdnu promluvil bratr oběti, Mohammad Tehrání Moghaddam, který incident připsal nepovedenému testu pokročilé mezikontinentální balistické rakety země-země, na které Moghaddam pracoval. Projekt měl být již téměř dokončen. Detaily byly z webstránky deníku "Iran" po krátké době smazány a v tištěné verzi se neobjevily, ale stačilo to, aby si jich všiml autor zprávy v v angličtině zde). Zde je článek v perštině (můžete si to hodit do google translate, je to strašně děravý překlad, ale ta základní slovíčka a smysl vám to vyhodí), který tvrdí, že Mohammad Tehrání Moghaddam popřel to, co řekl. Otázkou je mimo jiné, zda je zpráva o raketách vůbec pravdivá (myslím, že tato verze je mnohem pravděpodobnější, než jiné). Pokud ano, zda pronikla nedopatřením, nebo schválně ji někdo pustil do éteru a vzápětí popřel. I v Íránu je hodně lidí, kteří by si válku přáli.

Zprávu českých online médií si můžete přečíst zde a zde. Obsahuje chybičky v přepisu, například jméno íránského raketového programu je Šaháb, ne Šabáb. Aš-Šabáb je jméno somálské teroristické organizace. Rovněž jméno nejdůležitější oběti by se mělo přepisovat jako Moghaddam, nebo Moqaddam, ale to jsou kosmetické vady, které občas pobaví.

Ještě vám zprostředkuji další zprávu. Ve stejný den byl syn bývalého prezidentského kandidáta Mohsena Rezáího Ahmad Rezáí nalezen mrtvý v hotelu v Dubaji. Tabnák, server patříci jeho otci sdělil, že byl Ahmad zavražděn, zatím co oficiální zpráva tvrdila, že spáchal sebevraždu. Na jeho těle byly údajně objeveny podezřelé stopy. Z vraždy byl opět obviněn Mossad, nicméně je velice důležité dodat, že Ahmad z Íránu odjel již před lety z důvodu otevřeného nesouhlasu s vládní politikou (přepis rozhovoru ještě z roku 1998 v angličtině, audio v perštině).

Ví se, že se Izraelci snaží íránský jaderný program zbrzdit, a že by mohli přikročit i k drastickým metodám, jako je fyzická likvidace klíčových vědců. Madžíd Šahriárí byl zabid před rokem, 29. listopadu 2010, útočníky na motorkách. Ardešír Hosseinpúr zemřel za záhadných okolností v Isfahánu 15. ledna 2007, byla uváděna otrava jedovatými plyny, i zde se spekulovalo o roli Mossadu, nebo i o tom, že byl přívržencem bývalého reformního prezidenta Chátamího a uvažoval o dezerci. Asi nejznámějším byl Masúd Alí Mohammadí. Byl kromě své profese i prominentním stoupencem opozičního politika Músavího. Je otázkou, zda byli tito lidé nebezpečnější z hlediska Mossadu, nebo spíše se Íránci báli, co všechno by mohli zveřejnit v případě, že dezertují.

Šahrám Amírí byl další spornou postavou. Celý příběh je poněkud podezřelý a všechny strany mlží ostošest. Amírí se "ztratil" během své pouti do Mekky na jaře roku 2009. Poté se vynořil asi za rok ve Washingtonu, kde se pokoušel přes pákistánskou ambasádu dostat zpátky do Íránu.

Americké zdroje tvrdí, že se do USA dostal s pomocí CIA, ale ze své vlastní vůle. Když se dostal zpátky do Íránu, samozřejmě tvrdil, že ho unesli proti jeho vůli, když byl vyslýchán a souzen kvůli zradě a špionáži pro nepřítele. Íránská tisková agentura Fars tvrdila, že naopak pracoval pro Írán a snažil se zjistit informace o plánech USA. Příběh je jako vystřižený z bondovky, nicméně krásně ukazuje, jak snadné je vše zamlžit zprávami v některých médiích citujících "nejmenovaný zdroj" z izraelské rozvědky. Samozřejmě sabotáže a útoky rozvědek nelze nikdy vyloučit, ale špetka kritického myšlení nikdy není na škodu.

Ještě další zprávy v češtině jenom heslovitě:

USA otestovaly hypersonickou střelu (konvenční), USA mají účinné bomby, proniknou 60 metrů tlustou betonovou zdí, USA chtějí prodat Emirátům silné bomby proti Íránu, Ministr obrany USA: Jsme proti útoku na Írán, Budeme bránit jaderný program, hrozí íránští studenti (bohužel jich tam moc nebylo, asi neměli dost autobusů), Írán zahájil cvičení protiletecké obrany, V Sýrii zjevně propukla naplno občanská válka a obecně události v Sýrii přispěly k ochladnutí vztahů mezi Tureckem a Íránem. Turecko vypovědělo podporu Assadovu režimu, poskytuje azyl uprchlíkům a na svém území pomáhá formování opozičních sil.

Dokumentární film o pořád živém odporu

Zde pod tímto odkazem http://www.aljazeera.com/programmes/general/2011/11/2011118122637129536.html
na stránkách stanice Al Jazeera můžete najít zajímavý film o stavu opozice v Íránu po dvou letech od prezidentských voleb a následných nepokojů v létě 2009. V perštině s anglickými titulky. Vřele doporučuji.
Kromě toho vás zvu na koncert persko-evropsko-etnicko-eklektické, ale hlavně krásné hudby Šahába Toluího tento pátek 18.11.2011 v pražském klubu Mlejn. Více info zde: http://www.mlejn.cz/novinky/5-shahab-tolouie-world-music.html

Zpráva MAAE o Íránském jaderném programu

Zde na této adrese najdete najdete ucelenou zprávu Mezinárodní Agentury pro Atomovou Energii o íránském jaderném programu a jeho pokroku za poslední roky. Až to stihnu přečíst a trochu o tom popřemýšlet (co v těchto dnech jde trochu těžce), tak o tom poreferuji, zatím moc nemám čas.

Několik lahůdek pro vaše domácí kino

Na této stránce můžete zhlédnout online několik filmů v perštině s anglickými titulky. Film "My Tehran for Sale" (Můj Teherán na prodej) je film, kvůli němuž herečku Marzie Vafámehr chtěli odsoudit k trestu jeden rok vězení a 90 ran bičem, protože se ve filmu objevila bez šátku s vyholenou hlavou. Nakonec si odseděla pouze tři měsíce. Další film je "Nobody Knows about the Persian Cats" (Nikdo neslyšel o perských kočkách) o neveselém osudu íránské undergroundové hudební skupiny. Další je "The Night Bus" (Noční autobus), komorné drama o několika nepřátelských vojákách z války mezi Íránem a Irákem. Můžete vidět i film "There be Dragons" (Zde jsou draci), koprodukční film z období španělské občanské války ve které vystupuje krásná a velice talentovaná íránská herečka Golšifte Farahání. Varuju vás, jsou krásné, ale bohužel dost depresivní.

Cinkání pojistek

Představte si, že držíte v ruce ruční granát. Takový ten typický vajíčkový, nebo ananasový. Má páčku podél těla a pojistku s kroužkem. Odstranění pojistky granát sice odjistí, ale pořád držíte páčku, která brání aktivaci rozbušky. Momentálně mám právě takový pocit. Ve tmě něčí ruka drží granát, a já pouze slyším cinkání kroužku od pojistky a nevím, zda již byla vytažena, nebo ještě ne... granát putuje z ruky do ruky, přehazuje si ho Írán, Izrael, USA, Saúdové, Rusové, Francouzi, Číňané a kdoví kdo ještě ... než někomu jednou upadne.

Podle mých informací by se zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii měla týkat výzkumu a softvérových simulací odpálení rakety středního doletu (program Šaháb) s jadernou hlavicí. Uvidíme. Možná ne, možná vytáhnou něco jiného. Vyšetřování údajného teroristického útok na saúdského velvyslance ve Washingtonu ještě není u konce, a v Sýrii se zatím žádný pokrok nezaznamenal, jediné co přibývá, jsou mrtví.

V průběhu uplynulých let již několikrát byla situace napjatá, ale nyní jsme katastrofě asi nejblíž. Nyní, když mluvím s přáteli, atmosféra se dá krájet nožem. Budíme se ze spánku uprostřed noci nebo do studeného rána a zavalí nás vše, co jsme se večer snažili zahrabat někam do hloubky vědomí. Už nemáme chuť číst články o tom, jak John Bolton a kdoví jaký senátor plně podporuje Izraelský "obranný" útok na jaderná zařízení a jiní zase ne příliš přesvědčivě tvrdí, že vojenská intervence není na programu a musíme dát další šanci diplomacii a sankcím. Rusové jsou proti, jako vždy, a je to jeden z mála momentů, kdy s nimi musím souhlasit. Francouzi jsou rovněž proti, asi ze strachu, že by přišli o výhodné kontrakty, jež má firma Total s íránskou vládou na dovoz levné ropy. Nevím proč, ale mám takový divný pocit, že již kdesi bylo rozhodnuto.

Kouříme cigára jedno za druhým, mlčíme a díváme se někam do tmy, kde v dálce tušíme naše spící přátele a rodiny... a nasloucháme cinkání pojistek...

Několik fotografií z Íránu

Milí přátelé, zde, na Flickru (doufám, že odkaz funguje) můžete vidět pár mých fotek z Íránu, jsou hlavně z Isfahánu, Šírázu a Persepole. Uznávám, že asi nejsou moc reprezentativní a to z několika důvodů. Jsou to spíše fotky soustředěné na architekturu a umění, je jich tam zatím málo z důvodu kapacitního omezení, takže budu muset asi něco pak mazat a přidávat, aby tam bylo trochu ze všeho. Rovněž tato místa vypadají tak nějak opuštěně. Je to z toho důvodu, že byly foceny mimo hlavní turistickou sezonu, takže ta hromada lidí, která se tam obvykle hemží, již poslušně sedí v práci nebo ve škole. Z pochopitelných důvodů vynechám osobní fotky a musím vybírat to, co je podle mne nejzajímavější, ale třeba se mnou nemusíte souhlasit. Nevadí, zkusím to pak updateovat, aby to nebylo vše na jedno brdo.

Průzkum veřejného mínění

Milí přátelé, pokud čtete noviny, nebo Vás aspoň trochu zajímají zprávy, možná jste zaslechli, že se zase mluví o možnosti napadení Íránu z důvodu pokroku v jaderném programu, skutečné i fiktivní podpory terorismu, nedodržování lidských práv, nevyslovené, ale patrně důležité je i ovládnutí ropních a jiných nerostných zdrojů a z dalších skutečných, nebo smyšlených důvodů. Rovněž se Chámeneí snaží těsně před volbami změnit politický systém z prezidentského (s prezidentem jako jedním z posledních aspoň pro forma volených činitelů) na parlamentní, kde prezidenta nebude potřeba a Chámeneí premiéra kdykoliv vymění. Reformistickým stranám stejně ani nebylo umožněno v parlamentních volbách kandidovat. Všechny tyto zprávy mne zneklidňují, bohužel nezbývá než čekat, jak se situace vyvine. Je možné, že to je jenom další snaha o zastrašení.
Jak jste si možná všimli, na stránce přibyla anketa, kde můžete vyjádřit svůj názor na celou problematiku. Doufám, že moje práce za celý ten čas měla alespoň nějaký smysl. Třeba nemusíte se mnou ve všem souhlasit, ale aspoň Vám situace nepřipadá tak černobílá, jako mnoha lidem z obou extremních názorových skupin (myslím ty, co by nejraději všechny země Blízkého východu vybombardovali versus ty, kteří slepě fandí jakémukoliv režimu, stačí, aby byl protiamerický). Pořád budu tvrdit, že skutečnými oběťmi celé situace jsou běžní Íránci, sevření mezi dvěma mlýnskými kameny, doma drceni režimem, v zahraničí pokládáni za teroristy a nyní ohrožováni válkou. Bohužel, jakkoliv jsou milí a hodní, nejsou dokonalí a je to trochu i jejich chyba, že se nedokáží sjednotit, pořád se jenom hádají, jak to řekl jeden kamarád: "dokážeme se sjednotit a bojovat za tak druhořadé věci, jako je zachování názvu Perského zálivu (proti názvu Arabský záliv), nebo se hodiny dokážeme hádat, kterou vlajku má Írán používat, ale když jde o boj za změnu režimu, všichni se rozhádají a tito nechtějí spolupracovat s tamtěma a všichni kromě naší strany jsou zrádci." Cesta je trnitá, ne všem se po ní chce kráčet v první linii a čekají že se svezou na něčích zádech. A hlavně, asi ještě nejsou všichni připraveni na nutnost uznání plurality názorů všech lidí, kteří íránskou společnost tvoří a a priori vylučují jisté skupiny ještě dříve, než by vůbec došlo na lámání chleba a možnosti vůbec vytvořit nějakou novou vládu. Jak říká vtipné perské přísloví: nejdřív vykopej studnu, pak ukradni věž (minaret, zvonici). PS: Na fotce je můj milý Teherán. Nedovedu si představit, že by tam měly padat bomby...

Gesto, které vás může stát kariéru a pěkně bolet.

Mnozí Íránci jsou veselí a velcí šprýmaři, ale nyní se jim to vůbec nevyplatilo. Dva hráči fotbalového týmu Persepolis pozapomněli, že se nachází před televizními kamerami a na nabitém stadionu. Sice na stadionu nebyly žádné dámy, které by mohlo gesto pohoršit, neboť je ženám účast na zápasech zapovězena, gesto však neušlo zrakům bigotní mravnostní policie a kleriků. Při oslavě gólu Mohammad Nosratí chytil za hýždě Šejse Rezáího a poté to Rezáí opakoval na jiném hráči.
Inkriminované gesto můžete v celé jeho kráse zhlédnout zde:





Bohužel je jakýkoliv projev "intimity" mezi muži v Íránu, jakkoliv běžný a míněný jako žert, považován za projev homosexuality, jež je trestána smrtí, nebo řešena nucenou operativní změnou pohlaví jednoho z mužů na ženu. Nezdá se mi, že by kterýkoliv z hráčů byl homosexuálem, ono je to i v podstatě jedno, nicméně však nyní fotbalistům za takový "obrovský" prohřešek hrozí doživotní distanc a veřejné bičování.
Zpráva v češtině zde.

Interview Euronews s M.Ahmadínežádem

Zdroj: http://www.euronews.net/2011/08/04/ahmadinejad---the-full-exclusive-interview/
(za překlad a trpělivost s pro mne nesnesitelným textem velice děkuji jedné milé čtenářce)


Iránsky prezident Mahmoud Ahmadinejad čelí politickej izolácii uprostred brutálneho boja o moc v Iráne, ktorý je mrzačený medzinárodnými sankciami, všeobecne obviňovaný z neúprosného porušovania ľudských práv a ohrozovaný nukleárnymi ambíciami vládnuceho režimu. V exkluzívnom rozhovore pre euronews hovoril prezident o širokej škále otázok vrátane súdneho pojednávania s bývalým Egyptským prezidentom Hosnim Mubarakom a medzinárodných vzťahov Iránu s Európu.

Jon Davies, euronews: Pán prezident, môžem začať s pôsobivými zábermi, ktoré sme dnes videli na Iránskej TV, v TV vysielaní po celom Blízkom východe a na celom svete? Videli sme bývalého Egyptského prezidenta Hosniho Mubaraka, ležiaceho na posteli v zamrežovanej cele, čeliaceho obvineniam z korupcie a masovej vraždy. Aké boli vaše myšlienky, keď ste sledovali tieto zábery?

Mahmoud Ahmadinejad: Musím vyjadriť smútok nad tým, že podaktorí vedúci predstavitelia majú natoľko poškvrnený vzťah so svojimi ľuďmi, že sa dostali až sem. Mali by sme vyjadriť žiaľ nad manažmentom niektorých národov, ktoré musia súdiť svojich vodcov, aby dosiahli určitú úroveň slobody. Dúfam, že celosvetový riadiaci aparát bude do istej miery korigovaný, tak aby svetoví lídri pochádzali z ľudu, pracovali pre ľudí a spolu s ľuďmi. Dúfajme, že konflikty a boje medzi ľuďmi ustanú.

en: Boli ste rád, že bol Hosni Mubarak privedený pred súd aby sa spravodlivosti učinilo zadosť?

ma: Čo sa týka tejto záležitosti, nemáme žiadny konkrétny názor. Je nám ľúto, že práca manažmentu viedla u niektorých národov k odcudzeniu medzi vodcami a ľudom.

en: Sýria je ďaľším príkladom. Pán prezident. Vidíme tu prebiehajúce povstanie, rovnako ako v mnohých ďaľších krajinách na Blízkom východe – prebiehajúce povstania sú aj značne krvavé. Myslíte si že prezident Assad zvláda túto situáciu dobre?

MA: Veríme, že národy majú právo na slobodu, mali by mať možnosť slobodnej voľby a žiť v spravodlivej spoločnosti. Súčasne však veríme, že národy Blízkeho východu by boli schopné si sami svoje vlastné problémy vyriešiť, ak by sa im nezasahovalo do ich vnútorných záležitostí. Množstvo problémov, ktorých sme boli svedkami v minulosti aj v súčasnosti, bolo spôsobených práve takýmto cudzím zasahovaním. Ak sú niekde problémy, mali by sme ich korene hľadať predchádzajúcich intervenciách, v minulých zásahoch.

en: Hovoríte, že ľudia majú právo vzniesť námietky voči svojej vláde a my sme toho boli svedkami pred dvom rokmi v Iráne v roku 2009. Myslíte si, že to čo sa deje všade na Blízkom východe sa môže stať aj v Iráne, alebo ste presvedčený že u Vás je situácia stabilná?

MA: To čo sa udialo v Iráne je odlišné od udalostí v iných krajinách. V Iráne sme mali úplne slobodné voľby. Boli to najslobodnejšie voľby na svete. Zúčastnilo sa ich viac než 85 percent ľudí. Volilo 40 miliónov ľudí a týchto 40 miliónov Iránskych občanov tu spolu žije. Avšak ničenie budov, áut a útoky na ľudí sú zakázané vo všetkých krajinách. Je prirodzené, že polícia a súdnictvo zasiahli.

en: Ja nevravím, že situácie sú si podobné. Nie sú, dokonca aj situácie v jednotlivých krajinách kde boli povstania sú rozhodne rôzne. To čo vravím pán prezident je, že ja tu vidím paralelu, pretože to čo môžeme vidieť na uliciach je národná nespokojnosť. Ano, ako ste práve povedali, boli tu voľby. Ľudia boli nespokojní s ich výsledkom a chceli svoju nespokojnosť vyjadriť, nemali však právo tak spraviť a stále nemajú?

MA: Áno, v súlade s našimi zákonmi existujú zákonné spôsoby ako vyjadriť svoje námietky a legálne úrady ktoré sa zaoberajú sťažnosťami v priebehu volieb. V Európe môžeme taktiež vidieť demonštrácie a vidíme, že polícia zasahuje veľmi ostro. Myslíte si, že sa v Európe niečo zmení? Sú Európania spokojní so svojimi vládami? Môžu zmeniť svoje vlády?

en: Áno, môžu. Myslím, že z pohľadu Európskej únie je rozdielom možno napríklad to, že vedúci predstavitelia opozičných strán a tí čo nesúhlasia s vládou nebývajú kvôli svojim politickým aktivitám nutne zatknutí a držaní v domácom väzení alebo vo väzení. Majú právo byť politicky činní a vyjadriť svoje politické názory bez strachu alebo hrozby násilia, či zatknutia alebo iného porušovania ich ľudských práv. Myslím, že práve toto je ten rozdiel viditeľný z vonka, mimo Iránu.

MA: Myslím si, že v Európe sú dokonca pár krokov vpredu, vlády nepovolia opozícii ani len vzniknúť, sformovať sa. Tí, ktorí vyjadria svoje názory na základné Európske problémy, sú zatvorení do väzenia. Napríklad, všetky súčasné záležitosti jednotlivých regiónov sveta sú založené na tom čo sa udialo v druhej svetovej vojne. Je ľuďom dovolené písať pravdu a realitu o druhej svetovej vojne? Alebo, môžu robiť opatrenia proti obvyklým spoločenským poriadkom? Som si istý, že nemôžu, ale v Iráne Ľudia prejavujú svoje námietky legálnymi cestami a prihliada sa na ich sťažnosti. Hoci v súčasnosti sú nejakí vedci vo väzení kvôli vyjadreniu ich historických názorov.

en: Ok, toto je úplne odlišný smer dotazovania. Pýtali ste sa, či v Európe dokázala niekedy opozícia zvrhnúť vládu? Nuž, zhruba v tomto čase minulý rok v Británii vodca opozície David Cameron zvrhol vládu vo voľbách a stal sa lídrom. Tak, to je odpoveď na otázku, ktorú ste položili pred chvíľkou. Ak sa môžem pohnúť ďalej, pán prezident.....

MA: Oni nie sú opozícia. Opozícia, to sú tí, ktorí boli zbití na uliciach Londýna. Študenti, ktorí boli zbití a mali krvavé tváre. Kto počúva ich vyhlásenia v Európe? V Grécku, Španielsku, Taliansku, kto načúva slovám a vyhláseniam ľudí? Nikto ich nepočúva. Uznajte, čo vravím.

en: Takže vy hovoríte, že protesty namierené proti úsporným opatreniam ktoré sme videli v Grécku, ako ste celkom správne poznamenali, a v Londýne z rôznych príčin sú rovnakého charakteru ako tie čo sme videli v Iráne v 2009 roku?

MA: Nie, nie. Situácia v Európe je oveľa horšia....

en: Prepáčte, mohli by ste to objasniť? Situácia v Európe je oveľa horšia, alebo situácia v Iráne v r.2009 je oveľa horšia?

MA: Práve sa to pokúšam vysvetliť. Je to pravda. Väčšina ľudí v Európe platí „pokutu“ kvôli problémom v ktorých nehrajú žiadnu rolu. Ľudia neurčujú politické a ekonomické stratégie. Ľudia nemajú žiaden profit z ekonomickej tvorby zisku ale platia za ňu. Keď namietajú, sú zbití, toto je skutočne zlé. Ľudia v Európe nezničili telefónne búdky, iba vzniesli veľmi jednoduché námietky. Myslím, že by sme sa mali pokúsiť nájsť koreň problému a vyriešiť ho.

en: Ako hovoríte. V Európe je veľa ľudí, ktorí platia za chyby druhých v Európe a USA. Som zvedavý, či by bolo možné povedať to isté aj o Iráncoch, ktorí počas svojich obyčajných životov každodenne platia cenu za pokuty a sankcie uvalené na Irán minulý rok? Obchodné embargo, chladné medzinárodné vzťahy, ktoré máte s mnohými krajinami? Nehovorím, že so všetkými, ale s mnohými. Nie sú to bežní obyvatelia Iránu, ktorí každodenne platia cenu za toto všetko?

MA: Áno, je to pravda, ľudia Iránu platia cenu za chybné politické postupy Európskych lídrov.

en: Nie vaše, pán prezident?

MA: Toto sú chybné politické stratégie Európskych lídrov. My sme neurobili nič zlé. Už je to 30 rokov, čo sú niektorí Európski lídri proti nám. Úprimne, prečo sú proti nám? Je to preto, lebo sme slobodní? Lebo my máme demokraciu? Lebo sme vyhnali jedného ich priateľa – bývalého šáha? Pretože sme proti expanzným stratégiám niektorých Európskych krajín? Pozrite na Afganistan a Irak – aký bol ich priestupok? Myslím, že politika prevádzkovaná niektorými Európskymi lídrami spôsobila problémy niektorým Európskym národom a rovnako aj ďalším národom.

en: Ak prepáčite pán prezident, toto vyznieva akoby bolo všetko vinou niekoho iného a akoby ste Vy nehrali v tomto vôbec žiadnu rolu. Znie to takmer akoby sa jedného dňa OSN a bezpečnostná rada zobudili a rozhodli sa uvaliť na Irán sankcie. Ale ja som si istý, že tu bola hraná nejaká úloha, pravdepodobne tu v prezidentskom paláci, nie?

MA: Nie, nezobudili sa len tak jedného rána. Amerika bola proti nám viac než 30 rokov. Kto 9 rokov podporoval Saddáma vo vojne proti Iránu? Počas deviatich rokov to bola Amerika a niektoré európske vlády. Pokračujú iba v rovnakých stratégiách. Musím položiť úprimnú otázku – mali tieto stratégie niektorých európskych krajín a Ameriky právo za posledných 32 rokov byť namierené proti Iránu? Boli sme niekedy agresorom inej krajiny? Napadli sme niekedy inú krajinu? Začali sme niekedy vojnu na hraniciach s Európou? Nie. Vždy sme dúfali že budeme mať čestné a priateľské vzťahy. Verím, že európski lídri si uvedomia, že Šáh sa nikdy nevráti späť do Iránu.

en: Šáh bol viac než pred 30-timi rokmi, pán prezident...

MA: Mali sa pridať k Iránskemu ľudu v období po Šáhovom Iráne. Myslím, že problém môže byť vyriešený iba po obojstrannom uznaní a vzájomnom rešpektovaní.

en: Aká je vaša pozícia doma, teraz v druhej polovici vášho obdobia v úrade prezidenta? Je vaše postavenie v Iráne silné?

MA: Robíme si svoju povinnosť. Každú minútu slúžime ľuďom.

en: Ale predsa len tu je trhlina medzi vami a parlamentom, nie je tak? Je to viditeľné aj zvonka. Je tu rozširujúca sa štrbina medzi vami a najvyšším vodcom. Oslabuje to vašu pozíciu?

MA: Myslím, že v slobodnej spoločnosti sa takéto veci dejú. Medzi parlamentom a vládou by vždy mali byť diskusie. Je to zlé mať slobodný parlament a slobodnú vládu? V Iráne je pozícia lídra jasná. Nie sú tu žiadne rozdiely. Sme slobodná spoločnosť, v ktorej každý môže vyjadriť svoj názor. Nie je tu žiaden problém. Všimli ste si, že parlament dnes hlasoval pre štyroch nových ministrov? Boli zvolení vysokým počtom hlasov, takže v našej krajine je sloboda.
en: Aj pre Mirhosseina Moussaviho, ktorý je domácom väzení je sloboda? Je sloboda aj pre Mehdiho Karoubiho v domácom väzení? Aj oni majú možnosť slobodne vyjadriť svoju opozíciu? Je evidentné, že sú to vaši oponenti, ale nemôžu slobodne oponovať z väzenskej cely či stráženého domu?

MA: V každej krajine sú väzni. U vás v Británii nie sú?

en: Áno, pán prezident, ale ja hovorím o väzeniach vo vašej krajine, o tých v ktorých sú zatvorení pán Moussavi a Karoubi.

MA: Väzenia sú všade. Problémy sú so súdnictvom. Justícia v Iráne je nezávislá. Nemám právo zasahovať do rozhodnutí sudcov. Máme konkrétne zákony, na základe ktorých sa môžu ľudia a súdnictvo navzájom ovplyvňovať. Ak sa pýtate na môj osobný názor, dúfam a želám si aby na svete nebol ani jeden väzeň.

en: Vrátane Iránu?

MA: Na celom svete. V Abu Ghraib. Vo všetkých skrytých väzeniach v Európe.

en: Pán prezident, čo sa chystáte urobiť, aké úsilie vyviniete aby ste sa uistili, že vaše vytúžené želanie sa začne uskutočňovať tu v Iráne a s ľuďmi, ktorí sú vo väzení jednoducho len kvôli tomu, že vyjadrili svoje vlastné názory, čo je v každej demokratickej krajine na svete bežné?


MA: Nikto nie je vo väzení iba pre to že vyjadril vlastný názor. Podľa našich zákonov je ľuďom povolené vyjadrovať svoje názory. Môžete zostať v Iráne týždeň a čítať noviny. Možno v nich čítať a vidieť tú najradikálnejšiu kritiku proti prezidentovi. Je tu množstvo rôznych ľudí, ktorí bez strachu kritizujú prezidenta. Takže v Iráne je sloboda na najvyššej úrovni. Nehovorím, že sme na ideálnej úrovni, ale sme na tom o veľa lepšie než mnohé Európske krajiny. Po celom svete je možné vidieť isté spoločné problémy. Nikto nemôže tvrdiť že má ideálne súdnictvo a spravodlivosť. Odopieranie spravodlivosti je všeobecný problém po celom svete. Čo sa týka súdnictva, patríme my medzi najlepších.


en: Takže teda môžete súperiť s európskymi krajinami a európskou demokraciou. Rád by som vedel, čo konrétne očakávate, čo by ste chceli vidieť obzvlášť medzi Iránom a Európskou úniou.

MA: Dúfame, že budeme mať dobré vzájomné vzťahy. Chcem jasne povedať, že časy koloniálnej nadvlády skončili. Obdobie otrokárstva taktiež pominulo. A povojnové obdobie (2.sv. vojna) rovnako skončilo. V súčasnosti by s celý svet mal podieľať na riadení sveta. Všetky krajiny by mohli prispieť. Všetky by mali pomôcť vybudovať lepší svet. Veríme, že svetová ekonomika by mohla byť riadená oveľa lepšie. A rovnako by mohlo byť oveľa lepšie riadené aj svetové politické prostredie. Veríme, že namiesto nepriateľstva by sme všetci mali byť priateľmi, prečo nemôžeme byť všetci navzájom priatelia? Čo je dobrého na nepriateľstve? Mali by sme spoločne priložiť ruky k dielu a čestne a spravodlivo riadiť svet. Každý by mal byť rešpektovaný.

en: Konkrétne pán prezident, je niečo čo by ste rád videli medzi Iránom a Európskou úniou okrem priateľstva a podania rúk? Je tu niečo konkrétne, čo by mohlo prospieť napríklad Iránskemu ľudu?

MA: Verím, že vzťahy medi Iránom a Európu by nemali byť ovplyvnené Amerikou. Európania trpeli počas druhej svetovej vojny, zaplatili cenu za škody spôsobené druhou svetovou vojnou, ale Američania z vojny profitovali. My susedíme s Európu. Chceme mať s Európu vybudované priateľské väzby. Súčasný stav a podmienky v Afganistane nie sú záujme v nikoho. Ľudské práva Afgáncov by mali byť rešpektované a problémy v ich krajine by mali byť vyriešené.

en: Je podmienkou pre európske krajiny ktoré sú členmi NATO v Afganistane , že mali odísť ešte pred tým ako by im bola podaná priateľská ruka?

MA: Nie, nie, nie. Toto je podnet na spoluprácu. Veríme, že európske krajiny sa stavajú do zlého svetla tým, že sú voči nám nepriateľské. Môžeme mať veľmi dobré ekonomické vzťahy. A taktiež môžeme mať veľmi dobré politické vzťahy.

en: Chcete predať Európe svoju ropu, je tak?

MA: Prečo by sme mali byť nepriateľskí? Keď to chcú. My netrváme na ničom. Viete, že ropa nie je niečo čo by malo byť predávané na medzinárodných trhoch. Je veľa záujemcov o ropu. Toto všetko sú iba výhovorky s cieľom zlepšiť priateľstvo. Môžeme spolupracovať na technickej úrovni, politickej úrovni a dokonca kultúrnej úrovni. My sme nikdy nemali žiadny problém s Európanmi. Ublížili niečím Iránci Európanom? Nie. Iránci nikdy neublížili Európanom. Avšak niektoré európske vlády veľmi ublížili Iránu. Takže my sme sa vždy museli pozerať dopredu, do budúcnosti.

en: Ste pripravený podať v blízkej budúcnosti priateľskú ruku USA – krajine s ktorou nemáte riadne diplomatické vzťahy už 30 rokov? Taktiež nezabudnime, že je to krajina s najväčšou ekonomikou na svete, ktorá by mohla Iránu prospieť. Je teda nejaká šanca, že by ste im mohli čoskoro podať priateľskú ruku?

MA: Veríme, že medzinárodné vzťahy by mali byť priateľské a toto je našim základným princípom. Ale Američania a ich vláda sú zmätení, popletení. Nevedia čo majú robiť. Nesledujú jasné politické stratégie. Oni boli tí ktorí prerušili vzťahy s nami. Američania si mysleli, že ak prerušia s nami kontakty, tak to Irán zničí. Od vtedy prešlo 31 rokov a my tu stále sedíme. Iránsky národ robí pokroky. Veríme, že americká vláda my mala zmeniť svoju politiku. Mali by do istej miery rešpektovať druhých a zachovávať spravodlivosť.
en: Pri všetkej úcte pán prezident, ohľadom nukleárnej otázky ktorá trápi nie len USA, keď tvrdíte niečo a zdá sa, že robíte niečo iné, to sú práve podmienky ktoré nikoho nepodnecujú aby bol priateľskejší a podával mierovú ruku.

MA: Prečo? Čo zlé sme urobili?

en: Nuž, obzvlášť v súvislosti s nukleárnym programom, vy hovoríte – a ja nemám príčinu vám neveriť.....

MA: Je nukleárna aktivita zakázaná?

en: Ja som nepovedal, že je zakázaná. Dovoľte mi to vysvetliť. Tvrdíte, že váš nukleárny program smerovaný na mierové využitie, na produkciu elektrickej energie a nikto nemôže tvrdiť, že to nie je mierový cieľ. Avšak západní vedci mimo Iránu si myslia, že obohacujete urán na takú úroveň (konkrétne 20%) ktorá nemá nič spoločné s mierovým využitím, mierovou produkciu energie pre potreby mierumilovných ľudí. Takže situácia je nasledovná, na jednej strane verejne vyhlasujete že chcete jadrovú energiu využívať na mierové účely. A na druhej strane sa zdá, že robíte niečo čo má iba jediný cieľ, a to je zostrojenie bomby.
MA: Položili ste mi veľmi dobrú otázku. Cítil som, že to bola veľmi úprimná otázka. Dovoľte mi to vysvetliť. Tak po prvé, tí čo tvrdia že smerujeme k vojenským aktivitám nie sú západní vedci, sú to západní politici. Takže ak si to dáte do kontextu s nepriateľským postojom západu voči Iránu...

en: Obohacuje Irán urán na 20%?

MA: Áno.

en: Plánujete strojnásobiť produkciu takto obohateného uránu?

MA: Produkcia 20%-ného uránu je zameraná na mierové využitie, do reaktoru ktorý vytvára rádioaktívne kvapky. Produkuje iba kvapky. 20% nepostačuje na nič iné, iba na lieky a poľnohospodárske účely. Krajiny ktoré dokážu obohacovať urán môžu produkovať urán akéhokoľvek percenta. Toto je vybavenie ktoré máme. Súčasne sa však nachádzame medzi tými pár krajinami ktorých aktivity sú kontrolované kamerami Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu. Keď hovoríme, že nemáme v úmysle zostrojiť bombu, myslíme to úprimne a čestne. Veríme, že ak v súčasnosti niekto chce zostrojiť bombu, je bláznivý alebo šialený. A to z dvoch dôvodov. Jedným dôvodom je, že tí čo majú bomby sú vo vážnejšom nebezpečenstve než tí čo ich nemajú. Bomby ktoré s nachádzajú na území Nemecka, Belgicka, Talianska a ďalších európskych krajín sú vážnou hrozbou pre všetky európske krajiny. Atómová bomba je proti všetkým ľudským bytostiam. A druhým dôvodom je, že nukleárna bomba je zbytočná, nepoužiteľná a neefektívna. Sionistický režim má nukleárne zbrane. A uspel pri tom vo vojne proti Gaze? Zabezpečili mu jeho nukleárne bomby víťazstvo v 33 dennej vojne proti Libanonu? Dokázali nukleárne bomby bývalého Sovietskeho zväzu zachrániť túto krajinu od kolapsu?
Nukleárne bomby boli používané pred 60-timi rokmi na zabezpečenie prevahy pri politickom porovnávaní, ale v súčasnosti nemajú už žiadnu hodnotu. Myšlienka má hodnotu, verejná mienka má hodnotu, ľudské bytosti majú hodnotu. Veríme, že v budúcnosti nikto nebude schopný použiť nukleárne bomby. Veríme, že toto je koniec príbehu.