neděle, května 15, 2011

Zprávy o podmínkách v íránských věznicích

http://www.dw-world.de/dw/article/0,,6521530,00.html (Deutsche Welle 8.5.2011, Za překlad děkuji T.M.)

* Írán 7. 5. 2011

Strhávání nehtů několika vězeňkyním ve věznici Gharčak

Ve věznici Kahrízak přišli v roce 2009 o život nejméně tři z protestujících proti výsledkům voleb.
Některé politické vězeňkyně z věznice Radžájí Šahr byly transportovány do věznice Gharčak ve Varámínu, do místa, jemuž se říká „druhý Kahrízak.“ Otec Šabnam Madadzáde říká, že několika vězeňkyním v této věznici vytráhavali nehty.
Šabnam Madádzáde, místopředsedkyně teheránské rady Organizace pro posílení jednoty (íránské organizace absolventů vysokých škol), která byla odsouzena k pěti letům vězení, byla 13. ordíbeheštu 1390 spolu s několika dalšími politickými vězeňkyněmi transportována z věznice RadžájíŠahr do varamínského Gharčaku. Po tomto transportu byla vydána zpráva o uzavření ženské sekce ve věznici Radžájí Šahr v Karadži a transportu vězeňkyň na blíže neurčená místa. Otec Šabnam Madadzáze o převozu své dcery říká: Minulý týden v den návštěv vězeňkyň se matka a sestra vydaly na návštěvu do věznice Gouhardašt. Řekli jim, že vězeňkyně jsou transportovány na jiné místo a ještě téhož dne byly převezeny do věznice Gharčak ve Varámínu.

Pan Madadzáde uvedl: Přes dvě stě osob umístili do několika sýpek v Gharčaku. Bez vody, elektřiny, umývárny a bez jakéhokoli hygienického zařízení. Jsou tam uvězněni lidé počínaje vrahy a násilníky až po politické vězně. Všichni pohromadě v jednom skladišti, bez koupelny, hygienického zařízení, čehokoli... Jednou denně chodí na toaletu a do umývárny, kde si musí mýt i nádobí.

Otec Šabnam Madadzáze hovoří o jediném telefonickém rozhovoru s dcerou z věznice Gharčak. Dnes (17 ordíbeheštu 1390) nám zavolala a říkala: Tatínku, vzali nás do Gharčaku. Říká, že tu slézají nehty a denně dávají jeden kousek chleba. Stojí s obuškem nad hlavami a říkají: tak to prostě je, musíte jíst, nebudete-li jíst, je to fuk. Dělají, co se jim zachce, zmlátí, zabijí, všechno jedno, slézání nehtů, mučení... Stojí tam s obušky a řekne-li nějaká vězeňkyně, že je nemocná, řeknou: „Co to je nemocná? Nemocná, to znamená smrt!“

Farzád Madádzáde, bratr Šabnam Madadzáde, je také uvězněn ve věznici Radžájí Šahr v Karadži. Otec obou těchto dvou politických vězňů o rozsudcích svých dětí říká: Soudní proces s Šabnam trval rok. Obhájcem obou dětí byl pan Avalijájí. Během roku je pětkrát předvedli k soudu, při pátém stání byl pro oba, Šabnam i pro jejího bratra Farzáda Madadzáde, vynesen rozsudek vězení na pět let, a oba byli ihned uvězněni v karadžské věznici RadžájíŠahr.

Transport nejméně deseti vězeňkyň z RadžájíŠahru do Gharčaku

Bratr Šabnam Madadzáde Farzád napsal v měsíci mehru 1389 v dopisu své sestře: Kdyby se zeptali na mé nejlepší a nejhorší vzpomínky, obě splývají v jeden okamžik, v okamžik, kdy jsem tě po měsících strávených v izolaci na děsivé samotce sekce 209 uviděl ve vyšetřovací místnosti. Když jsem se podíval do tvé tváře, která hořela pod tlakem fyzického i psychického mučení, celá má bytost se chtěla rozplakat štěstím, že tě vidím. V tvých zapadlých, ale zároveň planoucích očích, jsem spatřil tvého nezlomného ducha, který ve mně vzbuzoval naději a odhodlání.

Šabnam Madadzáde je dvacetitříletá studentka odsouzená k pěti letům vězení. Šabnam Madadzáde někdejší politická tajemnice islámské organizace vysokoškolských studentů pedagogiky v Teheránu, byla zatčena 1. esfandu 1387. Zpočátku byla ve věznici Evin, potom v karadžském RadžájíŠahru a nyní je v Gharčaku ve Varámínu. Zpravodajský web Kalame píše, že pokud politické vězeňkyně v Gharčaku protestují proti podmínkám ve věznici, zmlátí je bezpečnostní agenti obušky. Podle téže zprávy by do varámínského Gharčaku měli být brzy transportováni i vězni z Evinu.

Otec dvou politických vězňů Šabnam a Farzáda Madadzáde uvedl, že z věznice RadžájíŠahr v Karadži bylo do Gharčaku ve Varámínu transportováno nejméně deset politických vězňů a dodal, že vězeňští dozorci k tomu nepodali žádné vysvětlení: Všichni mlčí. Tito vězni byli původně ve věznici Evin. Po vynesení rozsudku byli „posláni do exilu“ do věznice RadžájíŠahr. Měsíc na to řekli: tyhle odsud převezeme. Jednou říkali, že do Kommu, jindy že do Karadže a nakonec jsme pochopili, že je odvezou do Gharčaku. Převezli tam 200 - 300 lidí a umístili je do několika hal. Ale do jakých hal! S prominutím do chlévů.

Otevřený dopis politických vězňů z Gharčaku.

V sobotu 17. ordíbeheštu 1390 politické vězeňkyně transportované do věznice Gharčak oslovily íránský národ a žádají, aby se jich všichni, jejichž svědomí nespí, zastali proti křivdám, které se jim dějí. Vypovídají o tom, že ve věznici jsou čtrnáctileté a patnáctileté děti. Věznice Gharčak ve Varámínu obsahuje sedm místností zařízených pro několik desítek osob. V každé místnosti je přitom drženo přes dvě stě vězeňkyň. Není tam sebemenší ventilační systém a panují tam žalostné hygienické podmínky, což způsobuje takový zápach, že u mnoha vězeňkyň to vyvolává silnou nevolnost.

V dopisu se dále píše o „týrání a mučení vězeňkyň.“ Největší laskavostí dozorců této věznice je dovolit vězeňkyním užívat dvakrát denně horkou vodu k pití čaje. Minulý týden po hození nádoby s vařící vodou po jedné z vězeňkyň bylo několik vězeňkyň vážně zraněno.

„Ptáme se, kde na světě kvůli rvačce s vařící vodou a jejím následkům slézají někomu nehty z rukou. Kde na světě posílají do ženského oddělení věznice bandy mužů s obušky, aby je mlátili. Kde na světě jsou v takových podmínkách drženy čtrnáctileté a patnáctileté děti.“

Političtí vězni z věznice Gharčak na závěr dopisu uvedli, že kvůli pokračování těchto podmínek přikročili k protestní hladovce.

Hosejn Kermání
Editace: Mostafá Malekán