pondělí, února 19, 2007

Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce II: průběh

Kapitola druhá: Islámská revoluce a její průběh (navazuje na kapitolu 1. níže).

V důsledku všech událostí se od šedesátých a začátku 70. let rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. Po ropní krizi i zahraniční média najednou změnily kurz. Poté co v 60. letech obdivovala Šáhovu bílou revoluci, reformy, rozvoj a mír v regionu, vystoupil milý prezident Carter, který si jeden den se Šáhem potřásal ruce a druhý den ho obvinil z porušování lidských práv. Média s obrovskou chutí roznesla Šáha za příliš honosnou oslavu 2500 let monarchie a už pro Írán neměla žádné pochvalné slovo.
Ale nejpropracovanější propagandu měli černí - islámisté. Neváhali použít ani násilí a sprosté lži. Od začátku Chomejního exilu posílali jeho spolupracovníci do Íránu magnetofonové pásky s nahrávkami jeho kázání, během pobytu ve Francii jeho projevy vysílala britská BBC, samozřejmě v souladu s britskými zájmy. "Ano, BBC je můj hlas," řekl Chomejní. Chomejní obvinil Šáha ze všech nejhrůznějších zločinů a nazval ho přímo ďáblem. Obvinil ho z toho, že zaprodal Írán Západu, vyplenil jeho bohatství, zavedl západní způsob života, který je zdrojem zkaženosti mravů a pod.
Objevila se falešná obvinění, například, že mnozí vládní činitelé poslaly závratné sumy peněz do zahraničí, nebo nahrávka Šáhova hlasu sestříhaná z jeho hlasu a hlasu imitátora, v které Šáh údajně přikazuje střílet do lidí nebo poslat zásoby do Izraele.
Posledním stádiem revoluce byly pouliční boje. A zde se projevila pravá tvář Chomejnistů. Měli se od koho učit. Podporoval je Kaddáfí z Lýbie a hlavně Palestinští teroristé. Právě tam se mnozí "revolucionáři" školili a mnozí Palestinci pomáhali revoluci.
V ulicích se denně demonstrovalo a Šáh často vyhlásil stanné právo, aby zabránil potyčkám, rabování a násilnostem a výslovně přikázal nestřílet do neozbrojených demonstrantů.
Ale tady se objevilo volné pole pro provokatéry. Očití svědkové viděli jak ze střech nebo zpoza skupin neozbrojených demonstrantů - civilistů a žen - stříleli zamaskovaní teroristi, čím chtěli úmyslně vyvolat odpověď policie a armády. Používali demonstranty jako lidské štíty s cílem vyvolat čím vyšší čísla civilních obětí: "Naše revoluce je zatím jenom malý klíček. Aby vyrostla v silný strom, potřebuje krev mučedníků," řekl Chomejní a jeho nohsledi jeho rady přesně následovali.
Snad nejotřesnějším případem byl požár kina Rex v Abadánu, kde zemřelo více než 300 lidí. Revolucionáři samozřejmě hned obvinili vládu, která prý požár založila úmyslně a poslala policii, aby zabránila úniku lidí z kina. Ke žhářství se pak přiznal mladý islámský militant, ale to už nikoho moc nezajímalo.
Když náhodou nebyly žádné oběti, tak se musely nějaké vyrobit. Skupinky islámistů objížděli márnice a brali všechny mrtvoly lidí co zemřeli přirozeně nebo při dopravné nehodě, vyzvedli máry na ramena, běhali po městě a křičeli: "Podívejte se! Umučili ho! Další oběť Savaku, další oběť Šáha, toho ďábla!" Když nebyly už ani mrtvoly, lehl si jeden z militantů sám na máry, ostatní ho zakryli plachtou, polili ho krví nebo červenou barvou a opakovali to divadlo. Přitom se provokatéři snažili vyprovokovat střety s policií, střelbu a další oběti. A tak to šlo dokola. Přitom šíitská tradice přikazuje po 40 dnech po smrti další vzpomínkové slavnosti k poctě mrtvého. A tak byly tyto slavnosti zase zneužívány.
Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl klidně poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačil nepokoje a pozatýkal všechny. Mohl se při moci udržet násilím. Mohl vyhladit veškerou opozici, ale on to neudělal. Měl na to prostředky, ale nechtěl je použít. Možná si už byl vědom své nemoci, ale hlavně chtěl respektovat vůli lidu, lidu, který uvěřil lživé propagandě a zapoměl, co všechno pro ně ten člověk udělal. Ani jeho údajní "spojenci" - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby odjel a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Carter i Angličané tedy podpořili Chomejního a jeho teroristy. Mysleli si, že jim pak za to bude vděčnou loutkou.. Carter pak poslal Chomejnímu i telegram s blahopřáním. Téměř všechny země odmítly poskytnout Šáhovi a jeho rodině azyl. Nechtěly si Chomejního poštvat, protože politické a ekonomické zájmy jsou vždy přednější než osud lidí, běžných Íránců, kterým tyto fatální události vzaly nebo od základu změnily život... (pokračování příště. V těchto dnech nepíšu moc hlavní zprávy, jsou stejně dostupné na běžných servrech, hlavně věčný jaderní program. Nejdůležitější zprávou posledních dnů je asi to, že Spojenci v Iráku konečně našli dostatek důkazů o tom, že íránská vláda přímo zbrojí militanty v Iráku, například se k nim dostaly pušky ostřelovačky, které íránská vláda legálně zakoupila v Rakousku. Trvalo jim to hodně dlouho, Iráčané to vědí už několik měsíců.)

Žádné komentáře:

Okomentovat