sobota, září 30, 2006

Íránští Židé se chtějí soudit s ex-prezidentem Chátamím

Skupina íránských Židů ze 7 rodin žijících v Los Angeles a Izraeli zažalovala ex-prezidenta Chátamího během jeho nedávné cesty do USA za zmizení 12 osob, jejich blízkých. Tito lidé byli zadrženi, když se pokusili uprchnout z Íránu do Pákistánu v době mezi lety 1994 a 1997. Jsou od té doby nezvěstni a nikdy nepodstoupili soudní proces. Je známo několik případů křivého obvinění íránských Židů ze špionáže pro Izrael, nejznámější je případ 13 Židů ze Šírázu, uvězněných, pak propuštěných.

Vraždy politických oponentů jsou... nutné.

Podle mulláha Dorri-Nadžafabádího, (anglicky zde) hlavního prokurátora Íránské Islámské republiky byly vraždy politických vězňů Akbara Mohammadího a Valiolláha Feyz Mehdávího (byli umučeni ve věznicích na konci července a začátkem září) přiměřeným trestem. Specifikuje: "je to nejenom varování, ale absolutní hrozba (pro všechny Íránce, kteří se postaví proti islámskému režimu). Nadžafabádí také schválil vraždy politických aktivistů a intelektuálů v 90. letech, které jsou známy pod jménem "řetězové vraždy". Řekl, že vraždy opozičních aktivistů a novinářů (jatka při zavraždění vůdce Pan-iránského hnutí Dariuše Foruhara a jeho choti Parvane, jejíž tělo bylo navíc zohaveno, vraždy novinářů jako Mohamed Muchtari a Mohamed Džafar Puyande) jsou nejenom odůvodněné ale nutné. Nadžafabádí se vysmál právnímu procesu, označil práva jednotlivce za směšné a vraždy opozice označila za "akt milosti".

Profil jednoho z nejradikálnějších kleriků v Íránu

... možná budoucího nejvyššího vůdce... kdoví...
Ano, řeč je o Ajatolláhu Mesbah Yazdím a tímto malým náhledem pod jeho turban chci přiblížit názory a ideologii člověka, který tuto zemi možná za několik měsíců nebo let bude řídit (jestli se toho všichni dožijeme) a momentálně je poradcem a duchovním vůdcem prezidenta Ahmadíndžiháda, takže tuto ubohou zemi už jistým způsobem ovlivňuje.
Ajatolláh Muhammad Taqi Mesbah Yazdi, řečený "Krokodýl" (temsáh, podle jedné karikatury novináře Nikahanga Kowsara, na které krokodýl škrtí novináře ocasem), je 72 letý klerik a vedoucí prestižního náboženského semináře ve svatém městě Qom. Ani nemusím vysvětlovat, že tuto přezdívku dostal kvůli svým ultraradikálním názorům. Mezi reformisty mu říkali "teoretik násilí". Proč? Tak na ilustraci několi výroků (jsou z článků, které celkem stojí za to přečíst):
"Jestli někdo urazí svátosti Islámu, Islám povoluje prolít jeho krev a není k tomu potřeba žádných soudů"
"Jestli někdo předstoupí s novou interpretací Islámu, zacpěte mu hubu"
"Jestli se věci vymknou spod kontroly vlády a Islám je ohrožen, není jiné cesty než použít násilí." (řekl po brutálním zákroku policie na studentských kolejích v r. 1999 poté co studenti protestovali proti omezení svobody tisku)
"Jestli obrana muslimů a muslimské komunity závisí jenom na mučednických operacích (sebevražedných útocích), je to nejenom povoleno, je to povinností."
(na téma útoků sebevražedních teroristů na izraelské civilisty)
Mesbah Yazdi je také zástancem tvrdého postoje ve věci nukleární krize. Loni chválil íránské vyjednavače za to, že "přinutili protivníky islámské republiky stáhnout se z jejich pozic". Jeho žáci (třeba Mohsen Garavian) také schvalují použití nukleárních zbraní proti nepřátelům islámu.
V domácí politice zastává stranu železné ruky, trestů smrti a veřejného bičování za jakoukoli neposlušnost vůči režimu (jakákoliv kritika režimu je podle něj kritika islámu a Boha, takže si zasluhuje tvrdý trest). Byl obviněn z toho, že žehnal vyslancům, kteří měli za úkol zavraždit opoziční aktivisty v zahraničí v 90. letech.
Někteří jeho žáci zastávají ještě extrémnější názory (jestli je to ještě vůbec možné), například něco ve smyslu ´jakékoliv individuální myšlení znamená vzepření se boží vůli´ (bohužel se mi nepovedlo najít doslovní citát, budu to ještě zkoušet).
A ještě na závěr, tento milý, tolerantní a mírumilovný člověk je (společně s prezidentem) jedním z hlavních členů apokalyptické šíitské sekty Hodžatie (Hojjatieh), o které už padlo několik zmínek na těchto stránkách. Je to sekta, která věří v druhý příchod transcendentálního 12. imáma Mahdího, který by měl nastat v rámci několika let, a který by měl znamenat vítěznou bitvu islámu nad nevěřícími v otřesné a krvavé válce...

Přerušení obohacování uranu.... tajné?

Podle článku ve Washington Times by Írán údajně měl přistoupit na 90 denní pauzu v obohacování uranu, pod podmínkou, že toto přerušení zůstane tajné... co je dosti zajímavá podmínka... ale jak toto přerušení udržet v tajnosti... no, v Íránu je to lehké, tím, že je veškerý tisk pod kontrolou, prostě se uvalí informační embargo a basta. Prezident a vláda se asi bojí davů, před kterými už rok hřímá a přísahá, že "Írán se za žádných podmínek nevzdá obohacování uranu" a "nukleární energie je naše přirozené právo"... nuže, jestli založil celou svou propagandu na jaderním programu a na ekonomických a sociálních reformách, které samozřejmě nezrealizoval... tak ... si chce snad zachránit kůži?
Mimoto ruská strana slíbila dokončení reaktoru v Búšehru do září 2007 (co je přesně za rok) a také má podle předběžné smlouvy pro tento reaktor dodat palivo až do konce jeho životnosti, co je někdy v roce 2047 (to už bude možná konec i mé životnosti :). Tak proč tedy írán natolik trvá na tom obohacování? K čemu mu tedy bude ten urán?

Jak vypadají "volby" v Íránu.

Po volbách do Rady Expertů se Írán možná stane ještě autoritativnější zemí než je teď.
Rada Expertů je skupina kleriků, která byla ustanovena Chomejním po revoluci, aby dohlížela nad nejvyšším vůdcem a teoreticky má právo ho odvolat, jestli by se provinil proti islámu nebo íránské ústavě a kdyby směroval k přílišnému autoritářství. Po Chomejního smrti v 1989 však byly pravomoci této rady omezeny aby neohrozily moc nejvyššího vůdce (Chameneího).
Už před 8 lety u posledních voleb, Rada dohližitelů (co je další rada, která vybírá vhodné kandidáty) vyloučila všechny reformistické kleriky. Letos někteří klerikové a denníky předpokladají, že fundamentalistický klerik Muhammad Taqi Mesbah Yazdi, duchovní učitel prezidenta Ahmadíndžiháda, pardon, Ahmadínežáda se pokusí zvětšit svou moc tím že do této Rady dostane své přívržence vyškolené v jeho vzdělávacím centru ve městě Qom. (a v podstatě by se po jistých procedurách on osobně mohl stát dalším nejvyšším vůdcem)
Mesbah Yazdi, 72 letý ajatolláh je blízký ajatolláhu Chameneímu a přímo ovlivňuje vládu přes své věrné, které společně s Ahmadíndžihádem dosadili do důležitých pozic. Jeho přívrženci mají vliv i v Revolučních Gardách a radikálních paramilitárních silách Basidž.
Mesbah Yazdi je obzvláště zanícený obhájce absolutní moci nejvyššího vůdce a byl silným kritikem předchozího prezidenta Mohammada Chátamího, který se pokusil zavést malé společenské a politické změny. Už dlouho zastává názor, že demokracie a volby nejsou kompatibilní s islámem (volby v Íránu se ani nedají nazvat volbami).

Demokracie znamená jestli lidé chtějí něco, co je proti vůli Boha, tak pak by měli zapomenout na Boha a náboženství,” řekl v červenci 1998. “Dbejte aby jste nebyli obelháni. Přijetí islámu není kompatibilní s demokracií.”

V listopadu 2002, deník Aftab-e-Yazd ho citoval: “Kdo je většina těch, kdo volí: hromada uličníků, kteří pijí vodku a jsou placeni aby volili. Cokoliv říkají se nemůže stát zákonem země a islámu.” (ano, přesně tak, voliči v Íránu jsou všichni koupeni, donuceni nebo jim je to jednoduše přikázáno, někde jezdí autobusy plné "voličů" z vesnice do vesnice a volí a volí a volí...)

Mesbah Yazdi založil náboženskou školu Haghani ve městě Qom, kde byla vyškolena většina íránských vládních představiterů, podle lidí ve městě vyškolil asi 700 nejvěrnějších následovníků, z kterých mnozí kandidují do Rady expertů. Tito chráněnci jsou klerikové, ale mnozí z nich studovali i na západních univerzitách jako McGill v Montrealu a Manchester v Londýně.

Volby do Rady Expertů zaznamenaly větší volebnou účast jenom v roce 1998 (46%) po celonárodním vítězství "reformistického" prezidenta Chátamího, který lidi pobízel, aby šli volit.
V roce 1990 byla účast jenom 37%, protože voliči necítí žádný výsledek jejich volby. “Lidé nedostávají žádné zprávy o činnosti Rady Expertů, a nikdo ani nesní o tom, že by bylo možné vyměnit nejvyššího vůdce,” (pozn. stejně by to k ničemu nevedlo, je potřeba změnit celý systém) řekl Mohammad Atrianfar, blízký spolupracovník bývalého reformistického prezidenta Rafsandžáního a vydavatel deníku Shargh, který byl zavřen tento měsíc. “Lidé nemají pozitivní nebo negativní vztah k Radě.” Někteří se domnívají, že letošní volby měly být bojem mezi reformistou Rafsandžáním a radikálním Yazdim... jenomže Rafsandžání neohlásil svou kandidaturu...
A cílem zvýšit účast se letos volby do Rady Expertů konají společně s volbami do místních orgánů. Ale už jenom fakt, že kandidáti musí být odsouhlaseni Radou Dohližitelů v podstatě neguje samotný smysl voleb.

neděle, září 24, 2006

Kdo tomu ještě pořád nevěří?

Už po několikáté Ahmadínežád vyslovil omluvu sebevražedných útočníků. Celý text zprávy v češtině zde. Zde je video s překladem ze staršího Ahmadínežádova projevu v íránské televizi, ve kterém označil sebevražedné "mučednictví" za nejvyšši formu umění. Naštěstí s ním nesouhlasí všichni Íránci, je to méně než 10 %...

pátek, září 22, 2006

Zářivé vyhlídky


Islámistické ženy demonstrují proti nedostatečnému zahalování žen, Teherán, po pátečních modlitbách, 28. duben 2006. Naštěstí je jich menšina. Zdroj.

No comment


zdroj zde.

Zase nic nového.

Podle stránky Iranfocus vládní bezpečnostní složky rozehnaly dav několika stovek žen, které protestovaly před sídlem justice v Teheránu proti plánované popravě oběšením jedné vězenkyně. Bylo zatčeno několik desítek žen poté co policie uzavřela zónu. Rozsudek smrti nad Kobrou Rahmanpour byl vynesen před několika lety, za údajnou vraždu její tchýně, navzdory její tvrzení, že šlo o sebeobranu.

Dva týdny po protestní akci dělníků z výrobny automobilů DieselOil, tisíce dělníků z továrny na koberce Alborz se vydalo do ulic ve městě Babolsar, protože mnozí nedostali výplaty už 9 měsíců a na veřejnost pronikly zprávy o plánované likvidaci továrny (většina továren v Íránu je ve státním vlastnictví). Dál to už znáte: pouliční boje, zatýkání, výhrůžky. Takže íránská vláda má dost peněz na jaderní program, na zbraně, na reparace Libanonu, na podporu Palestiny, na podporu Hizballáhu, na gerily v Iráku, na všechno jiné kromě íránského lidu. Nebo ceny ropy už příliš klesly?

čtvrtek, září 21, 2006

Co uděláte, až vám zakážou studovat?

Ústřední rada Dahtare Tahkim Vahdat (Rada pro studentskou solidaritu) oznámila, že po univerzitách v Íránu byly rozeslány seznamy politicky aktivních studentů, a univerzity byly požádány aby jim nebylo umožněno další studium, i když udělali všechny zkoušky a splnily všeobecné podmínky pro studium. Jejich jména jsou označena hvězdičkami.
Ti, kteří mají 3 hvězdičky, budou vyloučeni ze studia (a možná jim bude odepřeno studium napořád... dá se to předpokládat, byli jim tím vyhrožováno, jestli zveřejní svá jména tisku). Osud těch, kteří mají 2 hvězdičky, závisí na ministerstvu rozvědky a o těch, kteří mají 1 hvězdičku, rozhodne bezpečnostní oddělení ministerstva pro vědu a Výbor pro vyhodnocování (= kádrování) studentů.
V Íránu se tisk (tedy to co z něj zbylo po té, co nedávno zavřeli poslední větší reformistické noviny Shargh) bojí uveřejnit tyto další útoky proti svobodě občanů. Jenom Centrum pro ochranu lidských práv, vedeno laureátkou Nobelovy ceny Šírin Ebadi, vydalo prohlášení odsuzující toto jednání.
Co dodat.. jenom další z bezpočtu zločinů íránské vlády porušujících lidská práva - článek 126 všeobecné deklarace lidských práv a také článek 30 Íránské ústavy o svobodě vzdělávání.

Kromě toho byla centrála studentská organizace zase bez varování napadena agenty bezpečnostní služby. Kanceláře byly prohledány a část počítačů a jiného materiálu zkonfiskována.

úterý, září 19, 2006

"Nezúčastněné země" se účastní summitu...


... kde jinde než na Kubě... sešli se tam i ti největší diktátoři světa, chyběl jenom Kim Džong Il ze Severní Koreje. Ahmadínežád, Castro, Lukašenko, Mugabe, Chavez... a kdo jim tam usmívavě podává ručičku... no přece Koffi Annan. Další foto zde. Zdroj této fotky zde.

Džihád a fatwa proti papeži...

Muslimští duchovní vyhlašují tresty smrti pro papeže, pálí a zneucťují jeho podobizny, "sekulární" Turecko ho chce zatknout, muslimové napadají kostely i jiných křesťanských církví, nejenom té katolické, vyhlašují džihád proti křesťanům...
... je tady ještě někdo kdo pochybuje o mírovém smýšlení islámu???

Islámská morálka a drogy...

Vládou financovaný denník Kayhan požaduje zelenou pro dodávky drog z Íránu do Evropy. Keyhan, deník patřící vůdci Khameneímu, v článku s názvem “DLUŽÍ NÁM”, napsaném neznámým individuem pod pseudonymem "Nasser Bahrami-Rod" navrhl, aby se v zájmu snížení vysokých nákladů spojených s bojem proti distribuci drog v Íránu otevřel tranzitní koridor pro dodávky drog do Evropy a Ameriky. Podle Advaar News, pramene odpovědného úřadu, část této poznámky tvrdí: "neexistuje žádný důvod, proč je velká část lidského potenciálu a finančních nákladů je vynakládána naší zemí na boj, kterého náklady zaplatí Írán a kterého zisk si rozdělí západní svět. Jestli nespolupráce zápaďanů a mezinárodních organizací pod jejich kontrolou bude pokračovat, existují jiné způsoby, jak se vypořádat se situací; například by mohl být otevřen koridor v nejméně obývaných částech Íránu, které by mohly úplně kontrolovat konvoje převážející drogy a zajistit jim bezpečný průjezd a tak by se jejich náklad mohl dostat tam, kam má. Tak by se mohly snížit náklady na boj s "obchodníky se smrtí", na léčení závislosti, a také by se zmírnily nedostatky v zásobení a snížily se vysoké ceny narkotik. Nejenom to, ale také se výraz evropské a americké mládeže stane patetický [z vlivu závislosti]. Připomeneme článek, který vyšel asi před dvěmi měsíci, podle kterého za deset dnů nová droga FENTANYL, zabila 48 lidí v Detroitu. Zápaďané nám dluží… mnohem více než 500 milionů dolarů.”

* Poznámka redakce (Iran Press News): Islámský režim odpověděl tvrdými zákroky na studenty při mnohých příležitostech aby zabránil nebezpečí vzpoury. Také přijak mnohem temnější a dlouhodobější plán na ovládání íránské mládeže: systematické a masivní navádění na užívání drog, které teď dosáhlo obrovských rozměrů. Mnohé zprávy OSN a DEA dokumentují krizi a ukazují, že drogová závislost je nejpálčivějším problémem v Íránu. Jenom pro ilustraci vážnosti tohoto problému, Afghánistán vyprodukoval kolem 6,000 ton opia v r. 2003 — přibližně polovina této produkce byla odkoupena Íránem. Poté co afghánská vláda oznámila, že se bude snažit snížil produkci opia, íránská vláda rozhodla, po otevřené diskusi, o které informovaly mnohé vládní agentury jako IRNA, že začnou produkovat opium na íránské půdě aby uspokojili domácí (a vyvolanou) poptávku.

Užívání drog bylo tradičně tolerováno v íránské společnosti, hlavně užívání hašiše a opia muži ve středním věku a staršími, jako západní společnosti byly tolerantnější k alkoholu. Ale dnes už užívání drog není “špatným zvykem starých lidí”. Průměrný věk závislých se rapidně snižuje; před několika lety se věková hranice posunula na 25-29 let. Dnes je v Íránu závislostí nejvíc postižena skupina teenagerů od 10-19 let.

Sociologové určili těsnou souvislost mezi nedostatkem pracovních příležitostí a užíváním drog ve všech společnostech. Pokud jde o Írán, situace je zhoršena nejenom zvyšující se nezaměstnaností, ale také všeobecnou lhostejností a chybící vírou v budoucnost. Íránská mládež nevidí světlo na konci emočního tunelu, do kterého se země dostala od nastolení teokracie téměř před 28 lety. Officiální míra nezaměstnanosti je 14 %, ale západní analytikové odhadují skutečnou míru na 40%. I když míra nezaměstnanosti mládeže lehce překročí 50 %, tato statistika nebere v úvahu situaci těch ostatních, kteří jsou většinou zaměstnáni neadekvátně. Kvalita íránského vzdělávání je vysoká, srovnatelná se západními zeměmi. Takže se beznaděj vzdělaných a vyškolených mladých absolventů, kteří jsou nuceni přijmout manuální práci v malých obchodech, odráží více v míře drogové závislosti než v statistikách zaměstnanosti.

Koupit heroin a opium je lehčí než koupit chléb a mléko, pro které musí Íránci stát dlouhé fronty. Oficielní rétorika vlády zvaluje vinu za rozšíření drogové závislosti na negativní vliv západní kultury a na Internet. Ve skutečnosti vláda nedělá nic pro to, aby se vypořádal s tímto problémem. Naopak, v nejlepším případě přivře obě oči před nelegálním obchodem s drogami, který přináší ještě víc peněz po kapes mulláhům ve vládě. A v nejhorším případě podpořuje růst drogové závislosti, třeba tím, že zrušila sociální dávkym, které se dávaly lidem po detoxifikaci. Třicet tablet Naltroxonu, látky, která se obecně podává v prvních dnech odvykacího programu stojí kolem 20,000 tumanů (25 amerických dolarů). Předtím byly tyto náklady pokryty vládními příspěvky; ale odkdy parlament zrušit tento program se detoxifikace stala příliš drahou pro nezaměstnané mladé lidi.

Podpora užívání opia jako prostředek na kontrolu potenciálně nepřítelských mas byla úspěšně aplikována v minulosti. Klasickým příkladem je britská politika během 19. století - kupování opiového popele od Číňanů a Indů aby je dohnali k závislosti a zlomili jejich odpor. Británie také podnikla dvě války proti Číně (takzvané Opiové války v r. 1839 a 1856) aby přinutili císaře legalizovat dovoz opia. Jen tak na závěr, asi padesátiletá závislost Nejvyššího Vůdce Ajatolláha Chameneího na opiu je veřejným tajemstvím v Íránu a mezi Íránci všech socio-politických vrstev.

Pozn. znám několik lidí co to potvrdí. Nejenom vláda vpustila dílery do země ale mnozí z mulláhů z toho profitují. Pak aby očistili své jméno, posílají policisty aby nasazovali svůj život v boji proti pašerákům. Jenom v loňském roce bylo zabito asi 100 policistů na hranicích s Afghánistánem. Že jim závislost mladých přijde vhod je jasné. Pak alespoň nemyslí na politiku. Další příklad pokrytecké islámské morálky, která se tak rada vyvyšuje nad tu západní...

neděle, září 17, 2006

Krátké zprávy

Malé zajímavé krátké zprávy.. málo času, pořád příliš málo.

World Peace Herald: Těsně předtím, co ten pokrytec Chátámí odjel do USA šířit lži a bláboly o islámu a mírových úmyslech íránské vlády, vyslechl si Ahmadínežádův projev: "I když USA a Británie vyhráli 2. světovou válku, 3. světovou válku s velkou pravděpodobností prohrají... protože Írán zvítězí v příští válce a Amerika bude poražena."

Fortune magazine, Eric Ellis, 12.9.2006... dva největší výrobci automobilů v Íránu Iran Khodro a Saipa si nechaly vypracovat studii, jak pokračovat ve výrobě v případě války. Velice zajímavý článek o automobilovém průmyslu v Íránu.

Podle provládní agentury Mehr Mohammad Rezá Hadži Beidži, velitel teheránských hasičů řekl, že "Bude nutno zabezpečit dobrovolníky, aby pomohli regulérním hasičům. Dostanou identifikační karty a certifikáty." Dobrovolníci podstoupí výcvik od příštího měsíce... připravuje se snad Teherán na letecké útoky?

Irácký premiér Nouri Al-Maliki na návštěvě v Íránu žádal Íránce aby zamezili infiltraci členů al-Kájdy do Iráku. Jen tak náhodou, Al-Maliki žil během svého dlouhého exilu roky v Íránu a Sýrii...

Íránský "brain drain": Rooz online zveřejnil zprávu centra pre výzkum íránského parlamentu, podle které nejenomže ročně emigruje ze země kolem 150 000 vysokoškolsky vzdělaných Íránců, ale míra nezaměstnanosti vzdělaných lidí v Íránu se pětinásobně zvýšila. To je přirozené.. tato vláda do všech pozicí obsazuje revoluční gardisty...
Pozn. V zahraničí patří Íránci mezi imigranty s nejlepšími akademickými výsledky a při uplatnění se v zaměstnání, a jejich integrace je většinou bezproblémová.

The Independent: In tolik ohlasovaná teheránská výstava karikatur, které zpochybňují nebo zesměšňují Holokaust je propadákem. V první týden po otevření přilákala jenom asi 300 lidí denně a teď je průměrná denní návštěvnost kolem 50 lidí. (Pozn. Teherán má kolem 12 milionů obyvatel). Při anketě mezi kolemjdoucími se mnozí vyjádřili, že Holokaust je historický fakt a je zbytečné ho zpochybňovat. Některé obrázky je možné shlédnout na http://www.irancartoon.com - oficiální provládní fraška, ale celkem zajímavé pochopit kam až sahá manipulace.

Podle reportáže ČT1 v hlavních zprávách ze dne 15. září se taktika boje "povstalců" v Afghánistánu přibližuje taktice používané v Iráku, t.j. útoky na koaliční sily mají formu sebevražedních útoků nebo nastražených bomb u cest, kudy projíždějí konvoje. Odkud se ta taktika tam dostala... no, kdybychom to vzali jenom čistě geograficky, musela by projít přes Írán... jestli nepřišla přímo z Alláhova vnuknutí...

V ten samý den světem otřásly reakce muslimů na papežovy výroky o islámu a džihádu (které byly samozřejmě pravdivé: Islám byl šířen mečem a nepřinesl nic nového po křesťanství, kromě násilí) ... předtištěné transparenty (v angličtině) a připravené řeči, ve kterých papeže přiřadili k Bushovi za to že nazval Mohameda "teroristou" co není zas tak pravda.. Írán zatím mlčí, jenom si předvolal velvyslance Vatikánu kardinála Angela Michelu na Ministerstvo zahraničí, aby se vyjádřil. Celý přehled džihádu proti papeži na Islám info zde a zde. Zajímavá byla ohnivá reakce zdánlivě sekulárního Turecka, které by někteří rádi viděli v Evropské Unii...

pátek, září 15, 2006

Zemřela Oriana Fallaci

V noci na dnes ve věku 77 let nás opustila hrdá a odvážná žena, italská novinářka a spisovatelka Oriana Fallaci. Je to jedna z těch osobností, které se nebojí zatracení publika, soudních sporů ani výhružek a zasvětí svůj život hledání pravdy. Ve svých knihách a článcích se jako jedna z mála nebála otevřeně kritizovat islám a obnažovat jeho pravou tvář, která "zasévá nenávist místo lásky a otroctví místo svobody".
Doufám, že bude mít brzy další a další následovatele a následovatelky.
Čest její památce.

pátek, září 08, 2006

Jak chutná persekuce..

Ardalan (pronásledovaný íránský konvertita ke křesťanství, celý příběh zde) je pořád v Turecku. Zkusili jsme kontaktovat Compass Direct, přímo redakci v USA přes prayer.cz. Doufám, že se jeho případu někdo ujme, snad by měl zkusit ještě Amnesty International... je téměř bez peněz a bez velice optimistických vyhlídek do budoucnosti... už 6 měsíců ho živí jenom jeho hluboká víra a dobrá vůle lidí, které potkává a kteří jsou ochotni mu pomoci.

středa, září 06, 2006

Pomalý a tichý Tálibán v Íránu...

Azadeh Moaveni, Teherán, Time Magazine:
Když Behnáz Mohsenianová, 29, začala chodit do kurzu angličtiny na Institutu Najdad v Teheráně na jaře, 15 mužů a žen v jejím kurzu studovalo gramatiku ve smíšených skupinách. Poslední měsíc jazykový institut oddělil mužské a ženské studenty do oddělených tříd a kurzy se konaly v jiné dny v týdnu. Zanedlouho poté zaměstnankyně začaly přicházet do práce oděté do dlouhých černých čádorů, na žádost vládou spravovaného institutu. Teď se plánuje přesunout kurzy pro ženy do oddělené budovy, aby byla zcela vyloučena možnost nežádoucího míchání. Hned poté, třetina její spolužáků odešla z kurzu studovat angličtinu jinde, ve smíšených třídách, nebo studium zanechala. "Připadá mi to, jak kdyby nám byla okleštěna naše práva," říká. "Jak kdybychom nebyli schopni se chovat jako normální lidé, a bylo nutné nás pořád usměrňovat."

Za poslední měsíce, různá odvětví íránské vlády usilovně pracovala na omezení společenských svobod, znovuzavedení oddělení pohlaví v některých veřejných akademických institucích, a zavedení represivních islámských nařízení, která byla ignorována od konce 90. let. Protože íránský správní systém je složen z ministerstev s překrývajícími se právomocemi a paralelní bezpečnostní orgány můžou konat na základě vlastní iniciativy, je těžké říct, jestli tahleta spřísnění vycházení z vládních nařízení, nebo snaživosti individuí nasazených radikální vládou, kteří se cítí povzbuzeni islámským konzervativismem prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.

Omezení samotná nejsou ničím novým. Byla ponurou realitou v této zemi před r. 1997, kdy byl zvolen liberalizátor Mohammad Chátamí. Rozdíl je ve sporadickém a nenásilném uplatňování starých nařízení. Místo vyhlašování nových zákazů nebo vysílání morální policie do ulic Teheránu aby obtěžovala a zatýkala mladé lidi — klasické surové způsoby, které podněcovaly hodně hněvu a nespokojenosti — systém uplatňuje lstivější metody, které se snaží aby se samotní Íránci stali prosazovateli, namísto uniformovaných agentů státu.

Tento pomalý postup směrem k talibanismu je tak nenápadný, že mě překvapil až před týdnem, při návštěvě salonu krásy. Obvykle zdobily jeho zdi zarámované fotografie nevěst, ale když jsem dorazila, našla jsem jenom prázdné zdi, kromě reklamy na lak na nehty s protiplísňovým efektem. Úředníci navštívili salon před dvěma týdny, vyhlásili, že obrázky nezahalených žen jsou ilegální a žádali jejich odstranění. V Íránu ale ženská kadeřnictví stejně nejsou přístupná pro muže, takže to dává málo smyslu, proč by fotografie učesaných žen měly být zakázány v místnosti plné žen, které čekají na úpravu účesu.

Samozřejmě, ze všech možných způsobů, jak duchovní můžou utlačovat ženy a omezovat jejich práva, tenhleten není tak znepokojující. Co je znepokojující je posun v zaměření. Pod Chátamího vládou stát zanedbal většinu nejrepresivnějších předpisů, hlavně ty, které byly určeny na omezení přístupu žen na veřejné prostranství a jejich odrazování od účasti na občanském životě. Zpívání žen, například, zakázáno po dlouhá léta po revoluci bylo povoleno pro skupinová představení. Ale ten typ mentality, která se snaží odstranit obrázky žen chce také kontrolovat a omezit jejich místo žen ve veřejném životě. Na nedávném koncertě ve městě Sari, členky jediného íránského mimovládního orchestru byly požádány aby hrály spoza černého závěsu. A dokonce na další koncert na severozápadě Íránu nebyly vůbec pozvány.

Samozřejmě bylo možné zaregistrovat i jiné alarmující znaky. Ale až do dne mé návštěvy kadeřnictví jsem ignorovala jakýkoliv náznak návratu k mravům 7. století a radši jsem si užívala poslední týdny zapírání než mi vládou nařízenou burku doručí až domů. Před měsícem jsme si vyšly s kamarádkama na kávu do kavárny oblíbené mezi mladýma lidma. Když si jedna z nich chtěla zapálit cigaretu, byla informována rozpačitým majitelem, že kouření je teď ilegální pro ženy v kavárnách. Teď polovina žen, které znám, už nechodí do kaváren. Vynalézavý způsob, jak zadusit rušný teheránský kavárenský život bez jediné razie.

Ten samý týden jsem se ukázala v tělocvičně ve standardní uniformě mladé íránské ženy z města: šátek, krátký kabát a džíny. Recepční mi řekla, že úřady je také navštívili; jestli se ženské majitelky nezačnou oblékat konzervativněji, tělocvična bude zavřena. A zas, oficální upozornění bylo doručeno tiše přes prostředníka v civilu, bez násilného incidentu a bylo možná i efektivnější kvůli skryté hrozbě: jestli se nebudeš oblékat jak chceme my, odebereme ti povolení k provozu. Současně si úřady vzali na mušku butiky s těmi oblíbenými krátkými kabátky, známými jako "manto" a varovali majitele obchodů aby je neprodávali. Ještě je možné vidět ženy na ulici v těchto módních svrchnících, ale dva týdny poté stálo hodně námahy najít je v obchodech. Cílem je natolik ztížit život prodejcům, aby přestali vůbec prodávat hříšné hadry.

Takže kdo je za těmito novými omezeními, a proč teď, když se režim ubírá cestou kolize se Západem kvůli jeho jadernímu programu? Když prezident Ahmadínežád nastoupil do úřadu před rokem, všichni nervózně sledovali, jestli islámská dogmata ovlyvní jeho domácí politiku. Na velkou radost všech se nic nezměnilo; pašovaný alkohol byl pořád k dostání , západní filmy a hudba byly prodávány všude, ženy nosily jenom symbolické šátky a přiléhavé kalhoty, a páry se držely za ruce na ulici. V tom čase bývalí činitelé a zahraniční analytikové vysvětlovali tuto překvapivou mírnost jako vítězství Ahmadínežádovy obezřetnosti: tím, že se nepletl do osobního života Íránců si vybudoval podporu u všech vrstev pro nukleární program země.

Někteří pozorovatelé říkají, že sám Ahmadínežád nenařídil tento zátah, ale odráží náboženský extrémismus úředníků, které vyjmenoval do národní a regionální správy. Ostatní říkají, že radikálové v celém aparátu, ne nutně vyjmenováni prezidentem, byli povzbuzeni úspěchem Hizballáhu v Libanonu; pokládají činy této milice za větší vítězství politického islámu a potvrzení jejich radikální mentality. Tito radikálové kritizovali Ahmadínežádovu administraci, že je Hizballahi (nábožensky extrémistická) jenom navenek, ale ne v praxi. "Prezident ukázal, že se nesnaží o sociální nebo kulturní tlak na lidi," říká Amir Mohebbian, prominentní konzervativní analytik. "Ale když se nálada stupňuje, někteří úředníci začnou uplatňovat jejich vlastní požadavky."

Co je jasné, že omezení se každým dnem stupňují. Minulý týden nákladní auta plně naložená zkonfiskovanými satelitními talíři prohrměla přes mou čtvrť v Teheránu. Policie systematicky prohledávala obytné části po městě vyhledávajíce ilegální antény, ale na rozdíl minulých let bez uvalování pokut. Jestli jsou tato opatření dočasnou horlivostí nebo budou přetrvávat, to se ještě uvidí. Až doteď se vláda zdá nedotčena výrazným nedostatkem veřejného zanícení pro její islámské zájmy. V den příměří mezi Libanonem a Izraelem režim oslavoval úspěch Hizballáhu jak kdyby to bylo íránské vojenské vítězství. Kromě toho že udělali nejdelší vítězný kebab na světě (víc než 21 stop dlouhý), režim vyzval Íránce přes státem kontrolovaná média aby vylezli na střechy v určenou hodinu a křičeli "Allahu Akbar," "Bůh je veliký." Tradice vypůjčena z prvních dnů Islámské Revoluce, předtím vytáhla Íránce na ulici v davech a město se ozývalo jejich voláním. Teď jenom málo lidí tomu věnovalo pozornost a téměř celý Teherán zůstal tichý.

neděle, září 03, 2006

Zpráva o zajatém teroristovi Hizballáhu

Na této adrese si můžete přečíst zprávu o zajatém Husseinovi Alím Sulejmanovi, který přiznal svůj podíl na únosu 2 izraelských vojáků, který vedl k válce mezi Izraelem a Hizballáhem. Sulejman přiznal, že byl vycvičen v Íránu společně s dalšími asi 40-50 spolubojovníků z Hizballáhu.

Musím dodat dva zajímavé příklady, jaké nehorázné lži se íránská média nestydí říkat.
O dvou unesených vojínech řekli, že to byli izraelší špioni dopadeni při průzkumu na libanonském území.
Pak následovalo celé to pokrytecké popírání vojenského a finančního patronství a velení a samotného založení Hizballáhu (jedním z hlavních zakladatelů je Ali Akbar Mohtašemí-Púr, bývalý velvyslanec Íránu v Sýrii). A pak jednou někdo řekne pravdu: Hossein Šariatmádarí, šéfredaktor vládního deníku Keyhán: "Hizballáh je Írán v Libanonu"...

Tady je ještě článek o dokumentech o financování Hizballáhu a indoktrinaci dětí, které byli nalezeny v bunkrech Hizballáhu během války.

sobota, září 02, 2006

Foto z protiizraelske demonstrace v Istanbulu

Moje kamarádka, očitý svědek, mi poslala foto z Istanbulu. Takové demonstrace se tam konaly snad každých pár dnů. Po městě byly rozvěšeny transparenty s hesly. Za povšimnutí stojí kolik je tam dětí, dokonce kluci se zelenými mučednickými čelenkami. Teoreticky sekularizované Turecko se zpátky islamizuje? Žeby vlivem východních sousedů? Proč teď povolilo převoz zbraní a bojovníků z Íránu pro Hizballáh? Kam se podělo tradiční spojenectví s Izraelem?
Mimochodem, když bylo uzavřeno příměří Hizballáhu s Izralem, po městě se konalo několik ohňostrojů... na oslavu vítězství Hizballáhu...


Velice jednoduché vysvětlení chování íránské "diplomacie"

Někdo si už možná položil celkem zajímavou otázku: "Proč s íránskou vládou není možné jednat diplomaticky? Proč Írán ignoruje jakékoliv rezoluce OSN nebo výzvy jiných zemí?"
Na tuhletu otázku světu poskytl velice jednoduchou odpověď Ajatolláh Ali Akbar Meshkini (Meškíní):
"Mezi všemi vládami světa, jedinou legitimní vládou podpořenou Všemohoucím (Bohem) je vláda Íránské islámské republiky. Islámská republika je prodlouženou (rukou) Boha, její vůdce je určen Bohem, jeho Revoluční Gardy jsou Boží armádou a všichni obyvatelé jsou členy "Strany Boha" (ano, překlad tohoto výrazu je Hezbollah)" Podle něj jediným "světlým místem" na zemi je Írán (co je 1% zeměkoule). Zbytek lidství žije v "naprosté temnotě", pod režimy, které jsou "utiskující a tyranské".
Vážení občané, věděli jste o tom, že žijete pod nelegitimní, utiskující a tyranskou vládou???
Někdo by si mohl myslet, že je to jenom rétorika pro kleriky a domácí publikum... ale nechová se podle těchto myšlenek íránská diplomacie pořád? Co z toho vyplyne? "Logickým důsledkem" bude, že jakákoliv dohoda nebo smlouva (včetně třeba Smlouvy o nešíření jaderních zbraní), podepsaná s některou z těchto "nelegitimních" vlád nebo organizací tvořených těmito "uzurpátorskými" vládami bude Íránem automaticky považována za neplatnou. (viz i vyhlášení: "jakákoliv smlouva se sionistickým režimem je neplatná a proto nezávazná").
Celá analýza v článku Amira Taheriho.

pátek, září 01, 2006

OSN je vážně k ničemu a nezaslouží si existovat...

"OSN je v rukou arabských zemí a třetího světa nebo postkomunistických zemí, včetně režimů Castra a Kadáfího. Tím, že se chová tímto způsobem, nechává OSN otevřené dveře tak, že otevřeně neodsuzuje teroristické organizace jako Hamas, který představuje 65 procent jejich aparátu v takzvaných palestinských uprchlických táborech.
Jako podporu arabských zemím OSN udržuje palestince v táborech v naději na “návrat” do Izraele po více než padesáti letech, čímž znemožňuje usazení této populace, která stále žije v žalostných podmínkách.
Každý rok je utráceno 400 miliónů dolarů, převážně z amerických daní, na podporu 23 000 zaměstnanců UNRWA, z nichž mnoho patří k teroristickým organizacím."

Tohleto je snad nejlepší definice OSN, kterou kdo kdy řekl/napsal... (Via článek o sebevražedních teroristech na Atlas Shrugs a Isláminfo)
A tuhletu svou podstatu dokazuje téměř každým svým činem a vyhlášením... Bezpečnostní rada Íránu jenom hrozí dalšími hrozbami, i když dnes vypršel zatím poslední z asi 4 nebo 5 "posledních" termínů, dokdy Írán měl zastavit své obohacování, nechystá se podniknout žádné kroky, odsoudí bez výjimky každý čin Izraele, ale vůbec se netrápí s odsouzením činů Hizballáhu nebo Hamasu namířených exkluzivne proti civilistům a s cílem zabíjet nebo že používá vlastní civilisty jako lidské štíty...

I sekce pro lidská práva OSN je k ničemu. Dnes se Ardalan, jehož celý příběh je tady, vypravil na tuto velice užitečnou sekci v Istanbulu, kam ho deportovali z Běloruska. Musím poznamenat, že je bez domova, bez peněz a bez práce, navíc ve strachu o svůj život. Ti milí lidé mu řekli, že posouzení žádosti o azyl trvá 6 měsíců až 1 rok. JAK??? Spát 6 měsíců v parku a jíst vzduch?