čtvrtek, června 23, 2011

Demonstrace na podporu politických vězňů v Íránu


Pro ty, kdo jsou v sobotu v Praze a nemají co dělat, na Václavském náměstí se uskuteční demonstrace k vyjádření solidarity s politickými vězni v Íránu, kteří vyhlásili protestní hladovku. Je to tuto sobotu 25.6.2011 na Václavském náměstí pod koněm, od 17 do 19 hodin. Demonstrace se uskutečňuje na podporu prominentních politických vězňů v Íránu, kteří zahájili protestní hladovku po tragické smrti Hále Sahabí na pohřbu jejího otce a na památku Hody Sábera, který během své hladovky podlehl srdečním komplikacím.
Kdo máte facebook podrobné informace jsou zde: http://www.facebook.com/event.php?eid=183082081750000 . Jako vizuální symbol, mějte na sobě něco bílého a něco zeleného.

neděle, června 12, 2011

Dnešní zprávy


Podle BBC dnes v nemocnici zemřel Hodá Sáber, novinář vězněn od roku 2009. Vyhlásil protestní hladovku po smrti aktivistky Hále Sahabí v důsledku fyzického útoku na pohřbu jejího otce Ezzatolláha Sahabího. Byl převezen z věznice Evin do Modarresovy nemocnice poté co u něj vystoupily potíže se srdcem v důsledku hladovky.
Podle zpráv svědků (nyní je čtvrt na pět v Evropě, v Teheránu je 18:45) se množství lidí pomalu zvětšuje na hlavní třídě Valí-ye Asr za mohutné přítomnosti tisíců příslušníků bezpečnostních složek na motorkách...

16:40 evropského času: první zprávy o srážkách mezi demonstranty a bezpečnos
tními složkami (na bulváru Valí-ye Asr a náměstí Vanak)

Tato fotografie sice není datovaná, ale ukazuje "výstroj a výzbroj" íránské policie. Maskovaný řezník.

Video break

Před několika dny bylo zveřejněno videosvědectví jedné dvaadvacetileté dívky, která byla zadržena během demonstrací po volbách 2009 a byla ve vězení opakovaně znásilněna a mučena. Titulky v angličtině.



Pro zajímavost připojuji reportáž (v angličtině) o demonstraci proti násilí v Íránu, které se uskutečnilo před íránskou ambasádou před dvěma lety.

sobota, června 11, 2011

Druhé výročí prezidentských voleb

12.6.2011 je již druhé výročí posledních prezidentských voleb v Íránu, po kterých následovaly rozsáhlé nepokoje. Vyžádaly si desítky obětí, zastřelených a umlácených na ulici, nebo i záměrně zabitých pod koly vozidel bezpečnostních složek. Nálady lidí rozbouřily ještě více zprávy o smrti několika lidí zadržených během nepokojů v detenčních zařízeních na následky mučení a nevyhovujících hygienických podmínek.

Volby, ve kterých byl podruhé zvolen Ahmadínežád, byly s velikou pravděpodobností zmanipulované, ale dokazování této teorie nyní není důležité. Důležité je to, že tyto volby byly vnímány jako zmanipulované. Dalším důležitým faktem je, že tato událost vytáhla do ulic lidi v masovém měřítku, zatím co dosavadní hnutí (mám na mysli jakékoliv protestní hnutí během celého třicetiletého trvání islámské republiky), např. hnutí studentů v r.1999, hnutí žen, dělníků, etnických skupin a pod. byla vesměs omezena na tu skupinu a nezískala si masovou podporu větších vrstev obyvatel. Íránská vláda se hnutí lekla, poněvadž v něm spatřila smrtelné nebezpečí pro svou holou existenci a začala podnikat různé kroky proti vzmáhání se tohoto hnutí. Hlavně se ho snažila zdiskreditovat, jako hnutí řízené a podněcované zvenčí a boj vyvrcholil uvězněním hlavních představitelů Músavího a Karrúbího a jejich manželek. Snažila se hnutí i připravit o jeho mučedníky hlásáním nepravdivých informací o jejich identitě a smrti. Rekordních čísel dosahuje počet popravených, i když jsou mnozí oficiálně popraveni za obvinění typu "pašování a přechovávání omamných látek", "ozbrojená loupež", ale i "ohrožování národní bezpečnosti", co je dost vágní obvinění a vejde se do toho vše možné. Do vězení se dostalo ještě větší množství studentů, novinářů, aktivistů za lidská práva a intelektuálů, jako i světoznámý filmový režisér Džafar Panáhí.

Nicméně nepřítelem režimu a hlavně vlády nejvyššího vůdce již není jenom "zelené hnutí". Už ani vztahy mezi Ahmadínežádem a Chámeneím nejsou jako bývaly.

Dost se polemizuje o vlivu tzv. "Arabského jara" na atmosféru v Íránu, je nesporné, že dění v severoafrických a blízkovýchodních zemích zdánlivě vyhaslému hnutí dodalo nový dech.

Na zítra se plánuje tichá protestní vzpomínka v centru Teheránu. Podle zpráv se ze střech v severních a západních čtvrtích ozývá typické noční volání "Bůh je veliký"...


pátek, června 10, 2011

Promítání íránského filmu a beseda

V pondělí 13.6. večer v 19 hodin v Malostranské Besedě v Praze se uskuteční promítání filmu íránské režisérky Torang Abedian, "Not an Illusion" a beseda v angličtině s novinářem Omidem Nikfarjamem. Více informací o akci zde http://www.boell.cz/downloads/hbs-pozvanka-Not-an-illusion-en(1).pdf . Pozor, je nutno se zaregistrovat a poslat maila do 10.6.2011 na adresu info@cz.boell.org .

neděle, června 05, 2011

Dopis zesnulého Ezzatolláha Sahabího

Zde přikládám otevřený dopis zesnulého Ezzatolláha Sahabího, intelektuála, aktivisty za náboženskou reformní stranu, na jehož pohřbu byla zabita jeho vlastní dcera Hále Sahabí. Za překlad děkuji T.M.

http://www.rahesabz.net/story/13465/
Ve jménu Božím,

kam mám ukrýt bolest těch dívek a chlapců??

Je pro mne tak těžké na konci života vyrovnat se s utrpením, které v těchto devíti měsících dolehlo na naši zemi a na její děti. Síla tohoto národa taje v rukou neschopné vlády rychle jako led, s tím, co je pácháno v našich ulicích a věznicích na dětech toužících po pravdě, na dětech z vody a prachu této země. Doslýcháme se o dalších zdrcujících ranách tohoto zraněného těla. Kde vykřičet tu strašnou bolest? Jak se jí zbavit?
Každou chvíli slýchám, že některé vězněné dívky, mezi nimi Badar-os-Sádat Mofídí, Hengáme Šahídí a Šívá Nazar Áharí, jsou znovu a znovu vyslýchány, uráženy a ponižovány tak, aby je zlomili, aby v jejich podvědomí vytvořili peklo, k němuž budou mít hrůzu se vracet. Zacházení s nimi jde tak daleko, že některé z těchto žen prosí Boha, aby je vzal z tohoto světa.
Už v minulosti různé oficiální komise, které věznice navštívily, opakovaně podávaly zprávy o tom, že někteří vězni si stěžují na hrubé a sprosté urážky a nadávky ještě více než na bití a rány.
V posledních měsících opakovaně slýchám, že i jiné mé děti, jako Ahmad Zejdábádí, Mansúr Osanlú a Masúd Bástání, kteří jsou bez nejmenších pochyb vězni svědomí a politickými vězni, jsou navzdory všem pravidlům etiky i zákona, podle něhož mají být vězni děleni podle druhu a míry provinění, posíláni do vyhnanství do věznic pro narkomany a nejtěžší zločince, (kteří jsou ovšem sami oběťmi takové společnosti a takových pravidel). Jakým tlakům a nesnázím musí čelit, někdy v ohrožení života, fyzického i psychického zdraví.
Sám jsem okusil atmosféru vyšetřování a věznic před revolucí i po ní, po té revoluci, na níž jsem se sám podílel. Je to bolestné, když musím přiznat, že to, jak neeticky se dnes zachází s vězni, jak jsou ohrožovány jejich životy i zdraví ve vyhnanství, mezi lidmi odsouzenými za vraždy a zabíjení, mezi odsouzenými k trestu smrti, to, jak jsou ženy vystavovány sprostým nadávkám a některé z nich donucovány k tomu, aby učinily ostudná doznání, se možná za minulého režimu odehrávalo zřídka, nebo to vůbec nemá obdoby.
Nevím, co se stalo s našimi vládci, že pro udržení pomíjivé moci tohoto světa odhodili jakékoli morální a náboženské zábrany a jsou ochotni použít jakýchkoli prostředků k udržení se u moci. Nezapomněl jsem, jak jsme před revolucí kritizovali ty druhé, že „účel nesvětí prostředky“.
Jako nábožensky založený člověk považuji morálku za páteř a princip víry, i náš Prorok byl vyvýšen pro svou morální dokonalost. Stydím se, že žiji v době, kdy jsou ve jménu Boha a víry dívky a chlapci, ženy i muži této země kvůli své pravdivosti a touze po spravedlnosti vystavováni nejstrašnějšímu fyzickému i psychickému násilí, kdy jsou vůči ženám užívána ta nejvulgárnější slova a vynucována jejich lživá doznání.
Lež, která je v naší národní a náboženské kultuře nejhorším proviněním, se dnes proměňuje v nejběžnější zvyk, muži z vlády se bez uzardění předhánějí v lhaní, dnem i nocí opakují absurdní báchorky z domova i zahraničí a drtí myslící lidi naší země. Lidi, kteří už na tyhle lži neskočí. (I v Kommu náboženské autority lidí odvracejí tvář od prolhaných politiků.) Ale naneštěstí ve věznicích chtějí donutit vězněné ženy a muže lhát, jinak jdou buď do vyhnanství, nebo jsou pod dvojnásobným tlakem.
Bože, komu se mohu svěřit s touhle bolestí?
Věřím a doufám, že najde-li se mezi odpovědnými politiky a členy justice jedno slyšící ucho, jeden bohabojný člověk, uslyší můj pláč a změní podmínky vězňů, jejichž jména jsem zmínil, i jiných, které neznám, kteří jsou však vystaveni stejným podmínkám, že zbaví jejich utrápené rodiny zdrcující úzkosti.
Bože, byl jsi svědkem, že revoluce slibovala našim lidem spravedlivý režim jako za Alího, režim, v němž se přísná spravedlnost nevyhýbala ani Alího nejbližším, a milosrdenství a štědrost ani nejvzdálenějším i nepřátelům.
Naše vláda přitom ve jménu Alího víry přechází každou zkaženost, politické a ekonomické zločiny, vraždy i loupeže, jichž se dopouštějí někteří z jejích lidí v bankách, firmách, na trhu nebo v univerzitní čtvrti, ve věznici Evin, v Kahrízaku, i tvrdé zacházení a nátlak, užívání všech druhů násilí proti nevinným ženám a mužům se zavázanýma rukama a zavázanýma očima, kteří své cíle, touhy a sliby zasvětili téže revoluci.
Velký Bože, ty který měníš lidská srdce i mysl, změň náš úděl, anebo mne nech odejít z tohoto světa.

Ezatolláh Sahábí
21. farvardinu 1389 (10. dubna 2010)

středa, června 01, 2011

Hále Sahabí, aktivistka za práva žen, dnes ráno tragicky zemřela

Musím vám přinést špatnou zprávu, dnes ráno tragickým způsobem zemřela Hále Sahabí, dlouholetá aktivistka za práva žen. Podle svědků zemřela po fyzickém útoku bezpečnostních složek na pohřbu jejího otce (oba na fotografii), Ezzatolláha Sahabího, významného opozičního vůdce, jenž zemřel včera v nemocnici. Bezpečnostní složky se snažily narušit pohřeb, jak je to jejich dobrým zvykem a když Hále protestovala, údajně ji brutálně zbili. Zemřela krátce poté na zlyhání srdce.

Celý článek zde níže, za překlad velice děkuji T.M.


http://www.rahesabz.net/story/37795/
1. června 2011
Háleh Sahábí, dcera zesnulého Ezatolláha Sahábího, byla zabita bezpečnostními agenty při pohřbu svého otce. Ahmad Montazerí žádá, aby to rychle vyšetřily bezpečnostní orgány.
Pro Džaras poskytl rozhovor Ahmad Montazerí.
Háleh Sahábí zemřela po smutečním obřadu rozloučení se svým otcem (Ing. Ezatolláhem Sahábím). Podle konstrukcí státních médií, které popírají její napadení a bití policejními agenty, mělo jít o srdeční zástavu z prodělaného šoku. Ahmad Montazerí poskytl rozhovor zpravodajství Džaras, v němž popsal okolnosti této události a agresivitu agentů a příslušníků tajné policie.
Několik agentů se snažilo vyrvat velký obraz Ezatolláha Sahábího, který jeho dcera držela v rukou. Protože se tomu bránila, vrazil jí jeden z agentů prudce loktem do boku a obraz srazil na zem. Potom ji ihned za doprovodu jednoho lékaře převezli do nemocnice, kde zemřela.
Ahmad Montazerí řekl, že pohřbu se účastnila skupina velmi hrubých bezpečnostních agentů a tajných policistů, kteří slovně i fyzicky napadali účastníky pohřbu bez ohledu na truchlící rodinu.
Při obřadu ukládání rakve dělali rámus, smáli se a uráželi příbuzné zesnulého.
Velitel tajné policie agenty pobízel k urážkám a mlácení lidí.
Podle Montazerího se agenti i příslušníci tajné policie od samého počátku obřadu snažili vyvolávat zmatek a násilí. Nikdo z přítomných lidí na jejich urážky nereagoval, což je přivádělo k tím větší zuřivosti.
Syn zesnulého Ajatolláha Montazerího vyzval orgány islámské republiky, aby tento incident vyšetřili. Agenti a příslušníci tajné policie měli mnoho kamer a pořizovali si záznamy každého smutečního hosta i každé scény. Z jejich vlastních záznamů je tak možno zjistit, kdo zabil Háleh Sahábí. Nebude-li to rychle vyšetřeno, zůstane vina za tuto tragédii na celém systému islámské republiky. Pokud to vyšetřeno bude, bude prokázáno, kdo za zabití Háleh nese vinu.
Ahmad Montazerí dále řekl, že při obřadu bylo zatčeno nejméně dvanáct lidí, o jejichž dalším osudu a stavu nejsou žádné zprávy. Zatkli mnohem více lidí, ale některé z nich po převozu na vzdálená místa propustili.
Ahmad Montazerí zmínil, že Azatolláh Sahábí byl jedním z lidí, který zasvětil svůj život vytváření systému a byl požehnáním pro mnoho významných lidí. A řekl, že s člověkem a s takovými lidmi, díky nimž jsou dnešní mocní u moci, nelze takhle zacházet.