čtvrtek, prosince 31, 2009

Kolik má režim přívrženců v jedenapůl milionovém městě?

Pro ilustraci: kolik lidí přilákala PROvládní demonstrace dnes (31.12.2009) ve městě Karádž (cca 20 km na západ od Teheránu, pro ilustraci počet obyvatel je cca. 1 milion 500 000, tedy o něco převyšuje počet obyvatel Prahy), ještě včetně faktu, že byly zavřeny všechny školy a úřady a byly objednány i autobusy, které lidi přivezli z jejich domovů.



Tak, kolik vran jste napočítali?
Křičeli smrt Músavímu a podobná hesla, člověk, který to filmuje se je snaží překřičet a říká "smrt Chámeneímu a Chomejnímu".
Nemluví to za všechno?
Ještě pořád si myslíte, že ty deseti- a statisíce lidí, kteří protestují proti vládě, podplatilo CIA a Mossad a podobné drísty?

Pro úplnost zde je další video, je ze 30.12. (včera) a je z teheránu (12 milionů obyvatel), nicméně na tuto demonstraci lidi přivezli autobusy i z venkova. Je jich zde více, ale není přesně vidět, kde dav začíná a kde končí, nicméně náměstí, kde se toto shromáždění konalo (náměstí revoluce Meydan-e Enghelab) je omnoho menší, než náměstí svobody (to s tou bílou věží), proto je i lehčí ho naplnit.

Nejméně 37 obětí.

Podle dnešních zpráv oficiální íránská tisková agentura IRNA oznámila, že střety demonstrantů s bezpečnostními složkami si vyžádaly 37 potvrzených obětí. Je ovšem možné, že je tento počet vyšší.

úterý, prosince 29, 2009

Jatka...

Brutalita, s jakou bezpečnostní složky napadly lidi na ulici během Ašúry před dvěma dny je bezprecedentní. Násilí odsoudili i představitelé západních zemí. Původních 8 mrtvých se zdvojnásobilo nyní 15 a vyšplhá se s velkou pravděpodobností na několik desítek. Policie těla zadržuje a nechce je rodinám vydat. Podle anonymní zprávy od jedné sestry z nemocnice imáma Chomejního jenom z té nemocnice odvezla policie 7 mrtvých. Zde je video na kterém policejní auto bez jakýchkoliv skrupulí srazí člověka, pokud vidím správně, vypadá jako dívka, ale není to přesně vidět. Tohleto je jenom slabý odvar, na facebooku a youtube kolují mnohem hroznější věci. Nechci sem dávat přílis krvavá videa a fotografie. Každý si umí představit, jak vypadá zastřelený nebo umlácený člověk. Jedna žena v rozhovoru pro jedno perské (zahraniční) rádio řekla, že všude na chodnících byla krev.



neděle, prosince 27, 2009

Demonstrace dnes - Ašúrá

Je ještě jenom neděle ráno 11:23 středoevropského času, 13:56 v Teheránu a již na ulicích probíhají prudké střety. Vyžádaly si zatím 3 potvrzené oběti na životech. Bohužel nemám čas aktualizovat informace průběžně, večer se pokusím podat nějaké shrnutí.
Je pravděpodobné, že se tyto zprávy objeví i v hlavních médiích.

AKTUALIZACE: počet mrtvých se ustálil na minimálně 8 osobách (z toho 4 v Tabrízu) a mezi nima je i synovec Mír Hosseina Músavího, Alí Músaví (35 letý)... pochybuji, že to byla náhoda... připomíná mi to vyděračské praktiky mafie. Bojí se odstranit přímo Músavího, sáhli na jeho rodinu.. Moc smutné. Ale byla to i fatální chyba. Tento čin má symbolickou hodnotu, která se dá vyložit i teologicky: během ašúry byl zavražděn vnuk Mohamedův. Tento svátek byl vždy posvátný a ten den (a celý měsíc) zabíjet lidi je těžkým hříchem. Tímto činem si Chámeneí proti sobě poštval ještě více lidí a stvořil nové mučedníky. A v Íránu nikdo není více ctěn, než mučedníci.
Podle výpovědě jednoho lékaře, v nemocnici Nadžmie na ulici Džomhúrí (ulice republiky) ošetřili 60 těžce raněných a operovali 17 případů se střelnými poraněními. Pokud kliknete na ten link, je tam několik výmluvných videozáznamů ze dneška.
V Nadžafábádu, rodišti před týdnem zesnulého ajatolláha Montazerího, bylo vyhlášeno stanné právo.
Podrobnější zpráva v češtině.

středa, prosince 23, 2009

Šťastné Vánoce

Všem křesťanům přeji klidné a požehnané Vánoce a ostatním dobrým lidem ostatních vyznání a atheistům spokojenou dovolenou. Nechci nikoho nutit a moralizovat, ale pokud máte tu možnost a nemáte třeba službu i o Vánocích, zkuste strávit trochu méně času v nákupních centrech a cpáním se u televize a věnujte vzácný čas těm lidem, které máte nejraději. Lidé jsou křehké a smrtelné bytosti.



Podle posledních zpráv dnes 23.12. proběhly další pouliční boje mezi opozicí a provládními milicemi v Isfahánu, kde se měla konat setkání na počest zesnulého ajatoláha Montazerího. Bylo zatčeno minimálně 50 osob.
Včera ráno ve městě Sirdžán na jihu Íránu měli dva muži být oběšeni kvůli účasti na loupežném přepadení, nicméně jejich rodinní příslušníci napadli bezpečnostní složky a již oběšené, ale patrně ještě živé muže odnesli. V průběhu dne je policie vypátrala a včera večer muže podruhé oběsila... to musí být hrůza být oběšen dvakrát.

úterý, prosince 22, 2009

Zhaslo jedno zelené světlo.

Jak jste se už možná doslechli odjinud, včera v noci zemřel vlivný a oblíbený disidentský grand ajatolláh Montazerí. Byl jedním z těch, kteří zakládali islámskou republiku, ale když viděl, jak se původní ideály vytratili a nastoupila ještě tvrdší diktatura, než byla za předchozího Šáhova režimu, stal se jedním z nejhlasitějších kritiků islámské republiky. Vyneslo mu to osočování a domácí vězení. Více mu uškodit nemohli, protože měl vysokou náboženskou hodnost a byl velice oblíbený i u jiných jemu podobně smýšlejících kleriků. Podrobnější zpráva je zde. Dnes se konal jeho pohřeb, který provázely demonstrace opozice, do ulic vyšly tisíce lidí. Více zde. Rovněž basídží na motorkách zaútočili na vozidla opozičního vůdce Músavího. Oficiálním tiskem proběhla jenom krátká hláška, Montazerímu upřeli i jeho titul.
Jeden týden po smrti se podle šíitského islámu koná další vzpomínka na mrtvé, u Montazerího to vychází právě na ašúru (psalo se o tom v článku níž). Nicméně i názory na něj se u Íránců rozcházejí. Někteří si ho váží za jeho smělé názory (reformisté), jiní (radikální přívrženci totální změny režimu a zatvrdilí sekularisté nepřátelští k islámu) ho považují za osobu ze stejné skupiny, která pochází a je zakotvena přímo v kořenech režimu, jako jsou i Músaví a Karúbí a další.
Bohužel mám extrémně málo času, nestíhám, proto mě omluvte za stručnost, doufám, že se to brzy změní.

pátek, prosince 18, 2009

Další nesmyslná smrt mladého člověka.

Včera ráno (17.12.2009) ve čtyři hodiny popravili mladého chlapce kurdského původu jménem Mosle Zamání, jenom za to, že měl oboustranně dobrovolný sexuální vztah se svou přítelkyní. Bylo mu 23 let, strávil 6 let ve vězení a v době "spáchání" tohoto činu mu bylo 17... podle íránských zákonů sexuální styk mimo manželství je "znásilnění"... podle tohoto "zákona" by asi hodně hodně lidí z nás mělo být popraveno, včetně autora těchto řádků... přiznávám... a co teď?... navzdory všemu, tak se zdá, že to, co se dělo ve věznicích nikomu moc nevadí... to asi znásilnění nebylo, že?

Před pár dny jsme zde mluvili o raketové střelnici... a hle, Írán před několika dny udělal další test rakety Sadžil 2 s dosahem cca. 2000 km. Nemyslím, že to někoho moc potěšilo, kromě vlády. Nevím jak Vám, ale mě to připadá tak, že Írán provokuje, jak kdyby za každou cenu chtěl vyvolat konflikt. Někteří si myslí, že útok zvenku by Íránce spojil a posilnil by pozici vlády... Kolik sirotků a vdov by se za cenu té rakety mohlo najíst, to ani nemá cenu řešit. Nicméně před několika dny i USA schválilo nové sankce, které by ale neměly napadat internetovou komunikaci Íránců v Íránu, aby nepřišli o možnost komunikace a přístupu k informacím.

Sankce míří proti společnostem, které prodávají rafinované ropní produkty a benzín do Íránu, protože jak je známo, Írán nemá dostatečné kapacity k rafinaci ropy pro svou vlastní potřebu, ale že by místo atomky postavil rafinerii to ne :-)
Navíc benzín, který lidem prodává, prodává pod cenu a dotuje ho ze státních zdrojů, protože se bojí nepokojů v případě zdražení. Když se před dvěmi lety zavedly přídělové karty, lidé se bouřili.

V Kodani se uskutečnil protest proti přítomnosti Mahmúda Ahmadínežáda na summitu o klimatu.. a nebyl ani pozván na večeři u dánské královské rodiny...

čtvrtek, prosince 17, 2009

"Ztratil jsem svůj svět a ztratil jsem své náboženství"... otřesné svědectví dezertéra z milice Basídž o volebních podvodech a násilí po volbách

16. 12. 2009, Channel 4 News

"Ztratil jsem svůj svět a ztratil jsem své náboženství" - řekl bývalý příslušník íránské milice Basídž. Tento muž říká, že viděl zabíjení a pokoušel se zabránit znásilňování během nepokojů, které následovaly po sporných prezidentských volbách v červnu.

(Článek převzatý ze stránek Channel 4, rozhovor muže, který uvedl jenom titul Seyyed, s novinářkou Lindsey Hilsum, překlad zkrácen, doplněn o faktické poznámky a upraven podle originálu v perštině na druhém videu.)

Po měsících, kdy přicházely zprávy od svědků a obětí, nyní slyšíme svědectví o těchto událostech od muže, jenž byl údajně členem skupiny, která měla příkaz provést útoky na demonstranty.
Tento muž nyní žádá o azyl v Británii a mluvil exkluzivně pro Channel 4 News o rozkazech, které Basídží dostali, aby zajistili vítězství prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda ve volbách.

Na svém blogu, Lindsey Hilsum napsala: "Možná nejpřesvědčivějším důkazem je to, že jeho příběh potvrzuje zprávy, přicházející od obětí a organizací pro lidská práva, kteří tvrdili, že k znásilňování docházelo po celém Íránu v měsících plných brutality po červnových volbách...
...a jeho zoufalství. Jenom málokdy jsem mluvila s někým tak rozrušeným."


"Ve skutečnosti rozkazy nepřišly po volbách. Rozkazy pro to vše, čeho jste byli svědky, přišly před volbami. Byli jsme připraveni. Ale nikdy jsme si nepředstavovali, že aktivita lidí bude tak velká. Dostali jsme rozkazy ohledně aktivit studentů. Už tři, nebo čtyři měsíce před volbami jsme měly přednášky o ideologickém a politickém myšlení a kontrole davů. Věděli jsme, co máme dělat, ale nic nás nepřipravilo na to, co skutečně přišlo. První dny došlo k těžkým střetům a tak jsme dostali nové rozkazy na další dny.
Jsem úplně zmatený. Byl jsem takhle vychováván více než 20 let, a přede mnou stejně celá rodina mučedníků. Pořád přemýšlím, co je správné. To, co jsem si zvolil nyní, nebo cesta, kterou si vybrali oni. Naše rodina není bezvýznamná. Máme mezi sebou hodně mučedníků. Můj strýc byl zabit s panem D a panem AHD. Jsme prominentní náboženská rodina - byli jsme vždy v první linii, vždy se vzpomínkami na válku, bojiště a revoluci. Od těchto událostí pořád přemýšlím nad tím, kdo má pravdu?
Tři nebo čtyři měsíce předtím jsem zjišťoval, jak lidé volby přijmou, jaká bude účast - jestli budou přijaty pozitivně, jestli věří, že se ještě něco dá udělat. Lidé mluvili o Chátamím (reformistický ex-prezident), který měl kandidovat, ale na konec nekandidoval. Všechno to bylo vzrušující. Lidé byli plní skutečného entuziazmu.
Dostali jsme různé statistiky a vyhodnocovali jsme je. Chtěli jsme mít nějakou předtavu, jaké ty střety asi budou. Když kampaně začaly, vzrušení zase dosáhlo nového vrcholu.

Dostali jsme rozkazy měsíce předtím, že musíme následovat vůli Imáma Času, (13. skrytý Imám, kterého příchod se čeká, jako na příchod Mesiáše) jehož zástupcem je Ajatoláh Chámeneí, a že on oznámil, že pro pokrok a rozvoj islámu a rozvoj revoluce nikdo nemůže být lepší než pan Ahmadínežád.

Proto přišel rozkaz, že přáním pana Chámeneího je, aby se pan Ahmadínežád stal prezidentem a proto on musí být vyhlášen za vítěze. Je to strašné a děsivé. Byl jsem velmi šokován. Jak to můžu vysvětlit? To je někdo, komu jsem nemohl protiřečit ani v pomyšlení.

Byl to děsivý scénář, jít proti vůli a názoru, hlavně když tento názor patří Nejvyššímu Vůdci, nebo Velájate Faqíh (koncepce íránské vlády, tedy dohled odborníků v islámském právu nad všemi oblastmi státu), odvážit se vyjádřit vlastní názor.

Byla to hrozná situace. Na jedné straně jsem viděl lidi a na druhé straně byl rozkaz.

Odpověď na všechny otázky leží již v období před volbami. Na uzavřené schůzce, které jsme se účastnili my, odpovědní za urny, včetně mého bratra a mě, bylo vše vysvětleno. Nevím kolik toho víte o Basídžích, je to obrovská organizace, větší, než si dovedete představit.

Pro nás, kdo byli zodpovědní za volební urny rozkaz zněl: rozkaz Chámeneího je aby zvítězil Ahmadínežád.

Pro analfabety a ty, kteří nebyli s to vyplnit své hlasovací lístky, jsme ty lístky vyplnili my a vyplnili jsme je podle rozkazu (za Ahmadínežáda), a bylo jedno komu jejich hlas byl určen. To samé platilo pro ty, kteří chtěli odevzdat bílý nevyplněný lístek. Během sčítání tyto hlasy nebyly vyhlášeny za neplatné.
Tito byli většinou starší muži a ženy - a tito jsou dobří a bezproblémoví věřící v oblastech s nižším stupněm vzdělání, na vesnicích nebo v některých částech velkých měst. Našim problémem byli mladí lidé a univerzitní studenti, připravovali jsme se právě na ně. Když se přepočítávalo [studenti] tam nebyli. Když odešli, jak to mám řící.. moc se stydím... jenom přišli k urně a odešli. Po hlasování jsme tam zůstali jenom my. A poctivě jsme vyplnili náš rozkaz. Urny byly otevřeny, ale ne všechny. Některé byly otevřeny a spočítány, poté jsme dostali další rozkaz odeslat urny do hlavního centra. Protože reakce byla očekávána, již před volbami nám řekli, aby jsme tam i se všemi bezpečnostními jednotkami byli hned brzy ráno další den.
Přišli jsme brzy ráno, spolu se všemi pozvanými. Byly modlitby a poté krátký příhovor, ve kterém bylo potvrzeno vítězství pana Ahmadínežáda, blahopřání, rozdávaly se sladkosti a zákusky a poté nás rozdělili na dvě směny. Existovaly části města, které už předtím byly označeny za problémové - říkali jsme jim červené body - kde byla přítomnost bezpečnostních složek nevyhnutná. Byli jsme vysláni velmi brzy, dříve než kdokoliv mohl něco podniknout. Všichni se rozmístili a byli ozbrojeni. Rozkazem bylo zabránit vytvoření jakékoliv skupiny lidí. Jakýkoliv náznak protestu měl být tvrdě potlačen. Kdyby se kdokoliv ozval, zaútočit.
Zaútočit na lidi nic neznamenalo. Jak jsem vám řekl, kdokoliv, kdo přemýšlel jinak, než Ajatoláh Chámeneí, nebo Velájate Faqíh byl považován za odpadlíka. Proto jeho odpor nemá smysl, jeho názor je bezcenný. Bylo to jednoduché. Nebylo našim úkolem si něco o nich myslet - ani voličích ani o protestujících.

Pro nás to nebyl protest proti volbám, ale proti samotnému Ajatolláhu Chámeneímu.

A nebylo to pro nás pochopitelné, proč by ho někdo měl zpochybňovat. Je naším vůdcem.
Byli jsme ozbrojeni obušky a kabely, které se ohýbali a natahovali. Když se ovinuli kolem něčí ruky a zatáhlo se za ně, mohly způsobit vážné zranění. Rovněž spreje jako pepřový sprej, někteří dostali pouta. Ano, byli jsme připraveni. Všechno šlo podle plánu, protože všechno bylo předem promyšleno.Vozidla přijela včas, snídaně, modlitby, vše načas. Město bylo pod naší kontrolou.
Tím, že jsem měl službu u uren noc předtím, dostal jsem odpolední službu. Šel jsem si oddechnout domů a vrátil jsem se odpoledne. Když jsem se vrátil, nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Bylo to neuvěřitelné. Intenzita bojů byla velmi vysoká.
Bylo to zcela nevídané. I předtím jsem viděl útoky, ale nikdy na takové úrovni. Lidé se nevzdávali, nedali se zahnat a měli jsme vážné problémy. Byli rozehnáni, poté se zase sesbírali a vrátili se. Odolávali nám.
Nebyl jsem jednim z běžních pěšáků, nebyl jsem nucen přímo se zapojovat. Mohl jsem, ale rovněž jsem mohl zůstat mimo. Lidé jako já, kteří dohlédali a pozorovali a poskytovali hlášení tam mohli jenom tak stát. Stál jsem tiše vedle svých kolegů. Když takhle s vámi mluvím, všechno se mi vrací. Je to velmi těžké. Pořád si to nedovedu vysvětlit. Proč jsem to musel dělat?
První den byl pro nás velmi těžký. Když jsme se ten večer dostali na základnu, velitelé poskytovali hlášení z různých částí města.
Bylo nám řečeno, že na další dny budou další rozkazy. Rozkazem bylo zaútočit na každého bez rozdílu věku. Na každého, kdo vyjádřil nesouhlas. Bylo nám jasně řečeno, nedělat rozdíl mezi dítětem a dospělým, muži a ženami. Jenom útok, bez varování, bez žádných řečí.
Bylo to pro mě velice zvláštní. Všechno bylo surreální.

Měli jsme povolení střílet. Všichni jsme byli ozbrojeni. Měli jsme podporovat policii a bezpečnostní složky.
Další den se zdálo, že lidé byli připraveni, stejně jako my. Byli stejně připraveni a bylo jich více.
Na druhý den, nevím jak to mám říci, je to pro mě tak bolestné, je těžké o tom mluvit a ty vzpomínky jsou hrozné...ti ranění a ti, kteří zemřeli.
Je to velice těžké tam stát a videt lidi umírat. Musel jsem tam stát. Neměl jsem na výběr.
Ne, nikoho jsem nezabil, jenom jsem doprovázel ostatní. Snažil jsem se do toho vůbec nezapojovat.
Připravili nemocnici pro raněné a mrtvé. Byla to nemocnice, která patřila Basídžům a Revolučním gardám. Bylo to velmi těžké. Pokud měl nekdo nějaký problém s tím, že někoho zabil, bylo mu vysvětleno, že zabíjení bylo pro naši věc a byl to dobrý čin.

Viděl jsem jednoho člověka zemřít na ulici, ale v nemocnici bylo mrtvých mnohem mnohem více, než bylo k vidění na ulici. Byli ze všech částí města.

V potyčkách, kdokoliv byl zraněn, byl zatčen. Pokud ho nemohli chytit, chytili někoho jiného. Zatkli všechny, které mohli. Bylo úplně jedno, kdo to byl. Raněný, neraněný. Pokud to byli aktivisté, tím lépe. Mladé děti, mladé dospělé. Rozkazem bylo zatknout čím více 12 až 18 letých a přivézt je.

Tato skupina způsobovala největší těžkosti a myšlenkou bylo nedad jim žádnou možnost se seskupit. Bylo jich zatčeno velké množství. Bylo připraveno několik míst, kam je převezli a kde měli být drženi.

Tu noc jsem byl tam, přišel jsem za svým bratrem, několik dnů jsem ho neviděl, jak jsme byli zaneprázdněni tím vším. Moc ho respektuji a mám ho rád. Už od dětství jsme byli vždy spolu, jako dvojčata. Řekl mi ať tam za ním přijedu a půjdeme domů společně.

Připravili několik kontajnerů (myslí se asi na stejné dřevěné kontajnery, o jakých se zmiňovali vězni z Kahrízaku). Zatkli pár mladých lidí, ptali se jich na jejich věk a podle toho je rozdělovali.
Ti, kterým bylo více než 18 šli do jednoho kontajneru a ti pod 18 let do několika dalších kontajnerů. Množství dětí pod 18 let bylo větší. Naplnili tři nebo čtyři kontajnery a v každém bylo cca. 25 lidí. Tohle všechno jsem viděl, když jsem šel do hlavního nádvoří, abych se setkal se svým bratrem. Pozdravil jsem ho a další přátele.

Poté jsme slyšeli hluk z dvora. Mysleli jsme si, že ty děti vyvádějí. Šli jsme tam a nikoho jsme neviděli, jenom pořádkové síly. Ten hluk vycházel z těch kontajnerů.

Byly to výkřiky, prosby a pláč. Nerozuměli jsme, co se děje. Prosili: ‘Prosím je nám to líto, udělali jsme hloupost, prosím’. Nebo výkřiky, nebo pláč. Byli jsme zmateni. Nemohl jsem věřit, že by mohli chtít udělat něco takového: znásilňovat.

Je to tak těžké břemeno, bolí mě hlava. Vidím to zas vše před sebou. Všechny ty obličeje, ty výkřiky jsou se mnou každou noc, každou chvíli. Není to něco, co můžete zapomenout, nebo se od toho oddělit.

Prosili o milost, plakali, křičeli o pomoc, ale můj bratr byl vyšším velitelem než já. Šli jsme se podívat, co se děje. Byli tam dva muži ze Sepáhu (Sepáhe Pasdárán - Revoluční Gardy) a vyšli nám vstříc, když nás uviděli. Ptali jsme se, co ten křik znamená. řekli "Nic, to je Fath ol Moin (pomoc k vítězství). Řekli jsme: 'Co tím myslíte, co to děláte? Kdo je tam uvnitř?'

Když jsme se pořád ptali, diskuse se vyhrotila a oni řekli 'Nemáte právo tam vstupovat.' Můj bratr řekl: 'Co tím myslíte? Já jsem zde jedním z velitelů. Nemůžete mi říci, že nemám žádné právo.' Bylo to skutečně tak, ale nedovolili nám vstoupit. Poprali jsme se a po několika minutách do dvoru vjelo vozidlo.

Pravděpodobně někdo upozornil ostatní, že jsme se jim pokusili zabránit v tom, co činili: Fath ol Moin. Přišli, aby zabránili dalšímu vyhrocení situace. Řeklí nám, že nás předvolal vrchní velitel.
Řekli: 'Poďte, Hadží (titul pro ty, kteří se účastnily poutě do Mekky, ale používá se i jako běžné vyjídření úcty starší osobě) chce s váma mluvit.' Bylo vidět, že můj bratr zuří. Byl velice frustrován a nechtěl mluvit. Byl velice rozzlobený. Když jsme se tam dostali, řekl: ‘Co to je? Sexuální zneužívání je vážný zločin. Kdo dal tento rozkat? Kdo to povolil? Hadží jenom klidně odpověděl s úsměvem: ‘To je Fath Al Moin. To je dobrý skutek. Není na tom nic špatného. Proč si stěžuješ?’ Když to řekl, Hadží si myslel, že to mého bratra uklidní. Ale stal se úplný opak, ještě více se rozčílil. Zvýšil hlas a řekl: 'Tím myslíš, že to není zločin? Co si myslíš, že to není jasný zločin? Je to dobrý skutek? Hadží viděl, že ztrácí kontrolu a řekl: ‘Co je tady za problém? Vždyť se nic nestalo. Co tady řešíte?’ Můj bratr řekl: 'Co tím myslíš, že to není nic důležitého? Je něco špinavějšího než tohle, ohavnějšího než tohle? Děti, jsou to děti, nic špatného neudělali, jsou z našeho města.'

Hadží viděl, že to nezvládne, že se chce vrátit na základnu a zastavit to, co se dělo. Řekl: 'Nyní tady zůstaň. Zítra si o tom popovídáme, můžeme se o tom pobavit a zjistit, kde je problém.'
Trval jsem na tom, že s ním zůstanu, ale Hadží řekl: 'Jdi domů, oddechni si, my ho dovezeme. Běž, odvezou tě, zavoláme si tě. Odvezli mě domů. Můj bratr tam zůstal.

Bolest a ostuda před lidma a před Bohem. Ztratil jsem svůj svět a své náboženství.
Nikdy jsem si nemyslel, že tyto věci můžou být tak špinavé.
Myslel jsem si, že budu pokračovat v cestě mých strýců a našich mučedníků. Bylo to mým zájmem a vkládal jsem do toho veškerou svou horlivost: dosáhnout dokonalosti pro mučednictví.

Skutečně jsme se viděli nad ostatníma, a odděleni od ostatních. Skutečně jsme věřili, že to co děláme, je správné, že sloužíme lidem, že sloužíme Bohu a že našim cílem nebylo nic jiného, než uctívat Boha.

Ale nyní se stydím před lidma, stydím se i přiznat, že jsem se mýlil, a stydím se před svým náboženstvím. Páchal jsem zločiny, vědomě a nevědomě.
Nyní jsem zůstal jenom se svým svědomím, které mě trestá za to, co jsme udělali.

Doufám, že Bůh a lidé mi odpustí.

úterý, prosince 15, 2009

Vláda se stěhuje do pouště?

Právě mě zaujala jedna velice zvláštní zpráva.
Vláda zase po letech (1985 a 1999) uvažuje o tom, že by se hlavní město přesídlilo z Teheránu do jiného města. Do úvahy prý připadá Semnán a Šahrúd. Semnán je na východ od Teheránu a má kolem 120 000 obyvatel, Šahrúd ještě dál a je obdobně veliké. Odhaduju, že do Semnánu trvá cesta autem z Teheránu minimálně 2-2.5 hodiny, do Šahrúdu dvakrát tolik. Celkově je to celkem zajímavá zpráva, hlavně v současné situaci. Nevím, jestli Vás napadlo to co mě... že se vláda již ve 12 milionovém městě plném "nepřátel" necítí bezpečně a chce se opevnit někde daleko, kde by neslyšela hlasy protestujících. Chápu, že Teherán je obrovský, přelidněný, plný smogu atd. Ale jinak, kdyby to mělo být z jiných důvodů, připadá mit to trochu praštěné, na íránské poměry to jsou vesničky uprostřed ničeho, nemají pořádné letiště, co se týče infrastruktury, tak leží alespoň na dálnici, ale kolem je v podstatě všude poušť... třeba na české poměry: představte si co by znamenalo přeložit hlavní město z Prahy třeba do... Kutné Hory, nebo do Českých Budějovic, nebo do Tábora... a to bez urážky. Jsou to skutečně krásná města, ale bylo by to nezvládnutelné bez obrovské výstavby a jejich kouzlo by tím utrpělo. Hlavní město má nejenom sloužit jako sídlo vlády, ale i jako místo, kde se přijímají delegace ze zahraničí... které se tedy asi budou přepravovat z Teheránu nebo z Mašhadu vládními speciály... které... občas spadnou... když někdo, pardon, bůh chce, aby spadli... nebo případně vlakem.. nebo autobusem.. nebo taxíkem. Ne, promiňte, ale na velbloudech se v Íránu již nevozí. Jsou tam třeba vyhovující hotely, kde delegace ubytují? Tato města osobně neznám, ale předpokládám, že asi ne ... Nyní mě napadá, že tam stejně nikdo moc nejezdí, jenom Ahmadínežád se furt někam cpe. Co mě ještě napadá je to, že u Semnánu je odpalovací základna - vesmírné středisko, odkud Írán před více než rokem, a ne moc úspěšně, zkoušel vypálit raketu, která by mohla vypustit na dráhu satelit "Omid"(= naděje). Více o projektu zde. Je to rovněž raketová testovací střelnice pro vojenské účely. A na tomto místě se už měsíce usilovně staví a staví a staví. Viz velice čerstvé (27. listopadu 2009) satelitní snímky zde.
Vida vida.. Třetina rozpočtu země jde na špehovací systémy a živení parazitické armády 5 druhů bezpečnostních složek proti vlastním obyvatelům (včetně žoldáků z Libanonu a jiných zemí), druhá třetina na rakety a atomový program a ten zbytek končí v černých dírách pod turbany...
A ještě je zde dnešní zpráva (anglicky, české rezumé z článku ke konci sloupce, zde celý článek slovensky) o tom, že Írán údajně už před delší dobou testoval neutrónový inicitátor s použitím deuteridu uránu, který podle expertů nemá žádné jiné civilní ani vojenské využití kromě zpuštění exploze atomové bomby toho typu, kterou má i sousední Pákistán, a od kterého velkou část technologií právě Írán získal.
No, si mi vrtá v hlavě příliš moc divných dotazů... dobré zprávy to bohužel nejsou... doufám, že to vše neskončí velice špatně... asi půjdu konečně spát, jinak už vůbec neusnu.


Pozn. pro ty, kdo mě neznají, nejsem zastáncem vojenské intervence v Íránu. Mám tam totiž rodinu.

Blíží se svátek mučedníků



Za pár dnů začne měsíc muharram, který je měsícem smutku a truchlení nad zabitými, hlavně imámem Hoseinem, synem prvního imáma Alího, a jednoho z nejdůležitějších imámů šíitského islámu. Vzhledem k tomu, že se opozice snaží využít veškeré oficiální svátky islámské republiky, i muharram a ašúrá (10. den tohoto měsíce) asi uvidí další protesty. Přiložené video nahoře je přípravou na ně a vybízí lidi, aby nezapoměli na nejnovější mučedníky (jejich fotografie jsou zakomponovány v symbolice). Tyto svátky (hlavně v Iráku) provází celkem hrozné sebemučení a sebezraňování mužů, kteří se bičují a řežou nožem do hlavy a podobně, aby procítili bolest a martýrium a pykali za hříchy a aby vyjádřili lásku imámovi. V Íránu se většinou mrskají řetězy do rytmu bubnů a skandování Ya Hossein. U toho můžou provádět něco na způsob tance nebo koordinovaného pohybu do kruhu nebo v průvodu. Podobná tradice ve středověké Evropě byli Flagelanti, kteří se veřejně mrskali. Dodnes něco myšlenkově podobného, jenom už ne krvavého dělají křesťané na jihu Evropy (například v jižní Itálii), kteří o Velikonocích nosí na křížové cestě i padesátikilogramové kříže a pouta, aby se připodobnili Ježíši na křížové cestě. Ve videu rovněž máte možnost zaslechnout ty typické šíitské litánie, rytmické až hypnotické zpěvy a bubnování.
Jinak pro doplnění, i když je to původně náboženský svátek, je oblíbený i mezi mládeží z prozaického důvodu: předtím to byla jedna z mála příležitostí, kdy se chlapci a dívky mohli seznamovat.

Slavný "TIME magazine", tedy jeho editoři, nepovažovali za důležité zařadit íránské demonstranty do sedmičky finalistů o titul "osobnosti roku". Navzdory tomu, že na jejich stránce byla možnost "hlasovat", byla tam poznámka o tom, že editoři si vyhrazují právo nesouhlasit. Tak k čemu vůbec bylo to hlasování...? Nepřipomíná vám to něco? ... My jsme hlasovali, oni ale rozhodli jinak. Co třeba letošní volby v Íránu? ... no jo, no jo, je to jenom blbá anketa, ale jde o princip. Příště rozhodněte sami a nemrhejte naším časem na nějaké hlasování.

Kromě toho, Írán asi bude soudit za špionáž ty tři Američany, kteří se nějakým nedopatřením dostali do Íránu z Iráku. Sice nevěřím, že to jsou špioni, dva mladí kluci a jedna holka... vypadají celkem neškodně, ale stejně, pokud nejsou z armády, co dělali vůbec v Iráku? Dva z nich jsou novináři a třetí má irácký původ, nicméně nemyslím, že to byl obecně dobrý nápad s bezpečnostní situací, která tam ještě pořád je, plus protiamerické nálady.. mohli skončit i hůř. I když irácký Kurdistán je relativně bezpečný. No, uvidíme, co z toho bude. Šaškárna určitě.

I dnes studenti protestovali na univerzitách a křičeli: "ten kdo podváděl (ve volbách), ten roztrhal obrazy (Chomeiního)"... myslí tím 2 věci: 1 - kampaň proti opozici je vykonstruovaná, 2 - podvod ve volbách byl prvopočátečním vyjádřením neúcty vůči principům revoluce (nevím jestli to dovedu správně popsat: druhý pokus: roztrhnutí fotografie je projev neúcty k revoluci a k Ch., ale i podvod ve volbách je stejný projev neúcty k Ch. a k revoluci a jejím, alespoň proklamovaným, principům, a toto zneuctění bylo vykonáno jako první... někteří lidé si samožřejmě uvědomují, že celá revoluce byla lež, ale nelze to ještě říkat otevřeně :-). Videa zde.

neděle, prosince 13, 2009

Další demonstrace a novinky ze světa černého zlata

Oficiální íránskou televizí uveřejněný filmový záběr, na kterém údajně protestující studenti dne 7.12. zapálili fotografii Khomeiního, vyvolal velké rozhorčení. Na jedné straně rozhorčení vlády, protože urážka zesnulého imáma, zakladatele islámské republiky, je netolerovatelný zločin, a na druhé straně opozice, která se od záběrů distancovala a tvrdí, že je to provokace ze strany vlády, která má posloužit jako záminka k tvrdšímu zásahu proti ní. Jak trefně poznamenal někdo v jedné internetové diskusi, je k zaplakání země, pro kterou je roztrhání fotografie mrtvého člověka důležitější, než zabíjení a znásilňování živých lidí.
Na protest proti tomu se včera i dnes sešli studenti na několika univerzitách. Lidé nesli i portréty Chomejního aby se očistili od této obžaloby (nicméně určitě existují tisíce těch, kdo toho Chomejního zapalují alespoň v mysli, a klidně by to udělali i veřejně, kdyby situace dospěla do toho bodu). Ono v podstatě existuje několik videí, kde lidé zjevně zapalují, nebo šlapou po těchto fotkách, a často je na nich Chámeneí zobrazen vedle Chomejního, takže shoří společně. Zkuste si zadat na youtube burning Khamenei a uvidíte sami. Je to jenom záminka, nic jiného.
Zde je video z univerzity v Ghazvínu, kde křičí "Chomejní, kde jsi, nechal jsi Músavího osamotě."



Jinak se kampaň mužů v čádorech dostala na první stránky médií (jenom světových bohužel).

Zajímavou zprávou z hlediska (minimálně) regionální strategie na Blízkém východě je to, že se Irák plánuje otevřít investicím pro rozvoj těžby ropy (kontrakt získal Shell v konsorciu s indonéskou společností Petronas další získali ruský Lukoil a norský Statoil ASA) . Tato země zoufale potřebuje investice a nové technologie v těžařském průmyslu, protože jsou její technologie zastaralé a poškozené válkami s Íránem a USA a sankce rovněž rozvoji nepomohly. Írán investice potřebuje také. Co je na tom ale zajímavého je odhad, podle kterého (bohužel článek se mi povedlo najít v italštině) by Irák klidně mohl zvýšit svoji produkci trojnásobně, na 10 milionů barelů denně, v čem by se přiblížel 12,5 milionům, které produkuje Saudská Arábie, 10 milionům, které produkuje Rusko a o hodně by předběhl Írán s jeho 4,2 miliony barelů denně. Írán se tímto může stát ještě méně přitažlivým pro investice, v dohlednu jsou možná další sankce, nevyloučil se ani případný útok na jaderná zařízení, opozice obyvatel, jak se zdá, neustává, a zvýšením těžby by mohlo vyvolat snížení cen ropy a další propad příjmů a vlivu Íránské islámské republiky. Zvýšení důležitostí nyní většinově šíitského Iráku by rovněž mohlo otřást rovnováhou v OPEC-u (organizace zemí vyvážející ropu), kdyby se Irák politicky orientoval na spojenectví s Íránem, nebo mezi nimi může vzniknout rivalita o vliv. To se teprve ukáže, nicméně je to vývoj, který asi bude zajímavé sledovat.

Kromě toho se zdá, že z Íránu přes Saúdskou Arábii a s pomocí západních rozvědek uprchl důležitý jaderný fyzik Šahrám Amirí, který IAEA poskytl informace o nedávno "objeveném" jaderném zařízení u města Kommu.

Zde Vám ještě nabízím moc pěkné a vzácné záběry z demonstrací v roce 1979, těsně po příjezdu Chomejního (v únoru, hned poté, když se režim začínal utužovat), kdy na svátek žen 8. března íránské ženy a několik mužů vyšly do ulic, aby demonstrovaly za svá práva a proti povinnému šátku.



A zde je ještě video z pondělí 7.12., kde se studentům povede ukořistit videokameru a helmu vládního agenta, který je natáčí. Hesla, která skandují jsou přeložena do angličtiny. Varování: veeeeelmi hlučné, před zpuštěním si zkontrolujte intenzitu hlasitosti, nedoporučuji zpustit do sluchátek ani ve studovně akademie věd nebo podobné instituce :-)

sobota, prosince 12, 2009

Zelené dny

Krátký dokumentární film od Hany Machmalbáf, dcery renomovaného režiséra Mohsena Machmalbáfa, o volbách a tom, co následovalo. S anglickými titulky.
Jinak i dnes se na univerzitách protestovalo. A další protesty se očekávají.

pátek, prosince 11, 2009

Íráncům šátky sluší...

Nepletete se, říkám Íráncům. Poté co se íránský tisk pokusil zesměšnit uvězněného studenta Madžída Tavakolího tím, že uveřejnil jeho fotografii v čádoru, spustila se protestní vlna fotografií mužů v hidžábech, islámských šátcích určených, a povinných, pro ženy. Madžíd Tavakolí je jedním z přísných kritiků režimu, byl několikrát vězněn a nyní byl zatčen poté co v pondělí 7.12. promluvil k demonstrantům. Karikaturisté rovněž reagovali publikací několika fotografií Chámeneího v čádoru (samozřejmě vytvořených s pomocí photoshopu).
Pokud máte facebook, můžete se podívat na stránku Iran Elections News, kde najdete další místy celkem vtipné fotografie mužů a chlapců, kteří obléknutím hidžábu vyjádřují podporu Madžídovi a stoupenectví rovnosti pohlaví.

čtvrtek, prosince 10, 2009

Hámed Rúhínežád

Tento mladý muž je dalším, který se ničím zjevně neprovinil, ale má být popraven. Tento mladý člověk navíc trpí roztroušenou sklerózou.

Zde je výtah z jeho dopisu:
“Chudoba a těžkosti, kterým jsme čelili jako rodina a velké výdaje spojené s mojí léčbou mě přinutily odjet z Íránu. Nechtěl jsem zatěžovat svojí rodinu více než tím, co už museli snášet. Odjel jsem z Íránu v naději, že se dostanu do Spojených Států nebo do nějaké evropské země, ale naneštěstí jsem skončil v Iráku. Převaděči mi vzali veškeré peníze. Byl jsem ve vazbě v Arbílu 4 měsíce. Po mém propuštění jsem pracoval v restauraci den i noc, abych si vydělal nějaké peníze, ale můj zhoršující se stav a samota v exilu mě přinutily vrátit se do Íránu. Můj návrat byl úplně legální a byl v koordinaci s ministerstvem rozvědky. Po mém návratu jsem šel za úředníky rozvědky a řekl jsem jim vše o mé cestě. Poté co mě vyslechli, řekli, “neudělal jsi žádný zločin, můžeš jít zpátky na univerzitu.” Bohužel, za 10 měsíců, 4 května 2009, jsem byl uvězněn a držen ve vazbě a v procesech po povolebních nepokojích jsem byl obviněn jako obětní beránek. Nyní jako politický vězeň, vyhlasuji, že jsem nikdy nepatřil k žádné politické straně nebo skupině. Nikdy jsem neměl nic společného s volbami. Popírám, že jsem kdy měl jakékoliv styky s API (Anjoman-e Padeshahi Iran, promonarchistická organizace). Popírám veškerá obvinění, které byly proti mně vzneseny.”
Zde je petice na protest proti trestu smrti, kde jsou další informace v angličtině.

Pro "dokonalé a božské" íránské soudnictví to nic neznamená. I těžce nemocný a paralyzovaný člověk je nepřítel režimu. A vlastně je úplně jedno koho popraví, jenom aby to odradilo ty ostatní ... Po povolebních nepokojích soudili i těžce postiženého Saída Hadžariána (žádali pro něj trest smrti). Saíd Hadžarián byl důležitou osobou při odhalení tzv. řetězových vražd intelektuálů a protivládně orientovaných aktivistů během mandátu prezidenta M.Chátamího. Po pokusu o atentát na jeho osobu je na kolečkovém křesle a má těžkosti vůbec mluvit.

Z vtipnější strany mince


Několik lidí se mě ptalo e-maily na mé osobní názory na některé věci ohledně islámu a náboženského přesvědčení, proto mi to nedá a napíšu k tomu pár řádků.

Írán je islám v praxi. Někdo může namítat, že Írán reprezentuje jenom šíitskou odnož islámu, ale nakonec je to v podstatě jedno. V základních otázkách se tyto dvě formy moc neliší.
Já osobně islám nevyznávám a nesouhlasím s ním. Nesouhlasím s právním postavením žen (ať si obránci islámu říkají co chtějí, íránské ženy, nebo jejich vysoké procento, nejsou se svou situací spokojené), nesouhlasím s trestním právem a procesy na základě vynucených doznání, tresty smrti, mučení a bičování, kamenování, a tak dále, cenzura myšlení, chování, hudby a jiných umění. Už nyní je toho dost i bez dalších prvků, které se dají kritizovat, jako je třeba militantnost.
Nevyznávám ani žádné jiné náboženství, protože všechny jsou příliš poznačeny rukami lidí, kteří je v průběhu věků tvořili a přetvářeli, kteří psali posvátné texty a modlitby, i jejich zákony jsou často určovány koncily a shromážděními učenců, a často s mocenskými ambicemi. Neuznávám samoúčelné rituály a příkazy a zákazy, kterými náboženství oplývají, protože věřím ve svrchovanost svobodné vůle a lidského svědomí, které dělá lidskou bytost svéprávnou a odpovědnou sama za sebe. Obecně vzato jsem agnostik, to jest člověk, který si myslí, že není možné poznat nebo dokázat existenci boha, ale ani ji vyvrátit. Člověk podle mě nepotřebuje k svému životu náboženství, které mu bude diktovat co smí a co ne. Člověk, pokud potřebuje v něco vyššího věřit, vystačí si s teistickou vírou (t.j. věřit v existenci nějakého boha, ale bez nutnosti dávat mu další jména, formy, kulty a rituály). Podle mých známostí a zkušeností většina Íránců je právě tohoto vyznání. Věří v existenci boha, persky خدا"chodá", ale nechodí do mešit a nemodlí se po islámsku, nebo to možná dělají ze zvyku. Na fanatických a horlivých příslušnících islámu a některých dalších náboženství a sekt mi vadí jejich přílišný proselytizmus, t.j. vnucování se a získávání nových věřících, který se dost podobá sítím prodeje různých výrobků typu multi-level-marketing: nějaký známý se člověka všemi možnými slovy snaží přesvědčit, aby si tu věc koupil, a aby s ní byl spokojen, aby se zaregistroval se do prodejní sítě a dál získával nové lidi, kteří si to koupí a zaregistrují se a tak dále. A každý samozřejmě vychvaluje svůj produkt. I náboženství jsou trochu jako trh, trh s léky na neduhy a hlad naší duše, ale některé z těchto léků mají prostě příliš moc vedlejších účinků a příbalové letáčky jsou jenom v arabštině. Z těchto náboženství a sekt mi je islám nesympatický už jenom z toho důvodu, že z něj nelze vystoupit, alespoň se o tom nikdo nesmí dovědět. A další tíživý znak některých náboženství je vyhrožování peklem. V jedné italské anekdotě se na hodině fyziky profesor ptá, jestli je peklo endotermické nebo exotermické (tedy absorbuje teplo, nebo ho uvolňuje). Na zemi je více než jedno náboženství, které hlásá: pokud nebudeš vyznávat naše náboženství, dostaneš se do pekla. Tím, že člověk nemůže být současně příslušníkem více než jednoho náboženství, zákonitě se všichni lidé dostanou do pekla, tedy se peklo musí soustavně rozšiřovat, pokud ne, exploduje.

V Íránu se prostě ukázalo, jak vláda podle zákonů islámu funguje (nebo nefunguje, chcete-li) a tím, že nesouhlasím s velkou většinou zákonů a opatření islámské republiky, které vycházejí z islámu, nesouhlasím ani s islámem jako takovým. Reforma této vlády podle požadavků lidí by znamenala opuštění některých zásadních principů islámu, takže by eventuelní nová vláda už nebyla islámská, ale jiná. A to je již lepší nenechat kámen na kameni a udělat vládu úplně novou od nuly a bez islámu. To je to, co žádá velká skupina lidí: sekularizovat vládu, t.j. očistit ji od zákonů, které pocházejí z Koránu a hadísů (Mohamedových výroků), tato skupina se ještě dělí na ty, kteří by chtěli jenom republiku s parlamentem atd. a ty, kteří by chtěli parlamentní monarchii a chtějí návrat syna šáha z exilu, jako je třeba Velká Británie, poté by se ještě muselo rozhodnout o šíří pravomocí krále. O tom by se rozhodlo v referendu. Ale to je hudba budoucnosti, tedy doufám, že se toho dožiju.

Ještě k jednomu tématu mě inspirovala jedna diskuse: vždy mě pobaví diskuse o šátcích, které jsou například v Íránu povinné. Podle mně šátek uráží více muže, než ženy. Pokud podle učení islámu se žena musí zakrýt, aby nedráždila muže svým tělem, prakticky se to rovná tvrzení, že všichni muži jsou tak slabí, že se neudrží, pokud uvidí jakékoliv ženské vlasy a krk a ruce a nohy, už u holčiček nad 9 let i u starých žen bez rozdílu, tak se vzruší a ztrácejí sebekontrolu atd.. navíc podle jednoho učení ženské vlasy vyzařují jistý impuls, něco jako vlnění, které muže ohlupuje, ale zatím ho nikdo nedokázal zachytit přístroji. Takže muslimškým mužům asi není trapné dobrovolně se považovat za slabochy a muslimské ženy tedy považují všechny muže za slabochy a pudy ovládaná zvířata. V Evropě a jinde se drtivá většina žen obléká naprosto normálně, a nezahaluje si vlasy ani tělo nějak extrémně, jenom podle počasí. Počet znásilnění přesto není nějak kritický. Takže mužští příslušníci křesťanské nebo ateistické nebo prostě nemuslimské kultury jsou podle toho silní jedinci, kteří jen tak nepodlehnou svým pudům, zatím co muslimské muže musí jejich ženy chránit proti hříchu protože jsou asi podle toho nesvéprávní... co vy na to?

Proto velká část (osvícených) mužů v Persii je proti šátkům... i když jsou to velice vášniví lidé, nejsou to slabosi.

středa, prosince 09, 2009

V Íránu od pondělí demonstrace pokračovali i včera i dnes. Další videa.... ono je to nakonec jedno, ze kterého dne. Zde ve městě Jazd auto pronásleduje prchající demonstranty a naráží do motocyklistu, který naštěstí vyvázl, z motorky je šrot. Dívky, které to filmovaly, komentují: "Vidíš co mu proved, podívejte se, dívejte se, to je islámská republika! To je islámská republika! Chudák, podívej se co provedli s jeho motorkou, úplně se z toho třesu". Protesty se pořád více šíří do menších měst, které byly předtím klidné, Semnán, Kermán, Ghazvín. Na obrázku další "revoluční" bankovka, další jsou zde s titulky v angličtině. Nevím proč, ale libuji s v těch popsaných bankovkách. Bohužel je nemožné zmapovat jejich rozšíření protože banky je hned stahují z oběhu, ale snad alespoň několik z nich dosáhlo svého cíle.


Velice hlučné video, na kterém je vidět potyčky a slyšet Marg bar Chámeneí - smrt chámeneímu.


27. prosince pokud se nepletu, je Ašúra, velký náboženský svátek šíitského islámu, vzpomínka na mučednickou smrt imáma Alího, 10. dne měsíce Muharram, Plánují se další demonstrace.


Jinak možná by to někoho mohlo zajímat: zde je moc pěkná stránka, s rekonstrukcemi 3D, ukázka vlevo, kde si můžete udělat představu, jak mohl vypadat palác v Persepoli před cca. 2400 lety než ho v roce 330 př.Kr. vypálil Alexandr Veliký ze msty za to, že Peršané vypálili Athény během řecko-perských válek v roce 480 př. Kr. To jsou dějiny.

V Íránu smrt kosí i když ji není vidět...

Včera bylo v Íránu rušno, jak jsme již viděli... ale boj neprobíhá jenom v ulicích, probíhá i ve věznicích. Před několika dny náhle a za nevyjasněných okolností zemřel lékař z otřesného detenčního centra Kahrízak Ramín Púrandardžání (26 let), obrázek vlevo, více v angličtině zde (jinak pod článkem je další článek s fotografií manželky Mahmúda Ahmadínežáda, pokud to někoho zajímá, a ještě jste "první dámu" Íránu nespatřili, tedy to, co z ní je vidět). Podle první verze policejního hlášení utrpěl zástavu srdce, poté byl důvod smrti změněn na sebevraždu požitím jedu (jestli to byla dobrovolná nebo asistovaná sebevražda, to si může každý domyslet). Tento lékař byl tím, kdo vykonal obhlídku těl těch, kdo Kahrizak již živí neopustili a... prostě věděl toho příliš moc. Několikrát byl vyslýchán a bylo mu vyhrožováno neznámými osobami, aby o svých poznatcích z Kahrizaku moc nemluvil. Se svými zážitky se podělil prý v malém okruhu přátel a svěřil se jim, že má obavy o svou bezpečnost.

Dalším mladým člověkem, který nepřežil svůj boj s rakovinou mysli zvanou islámská republika byl Ehsán Fattahián, mladý muž kurdského původu, který byl souzen za své
údajné aktivity v osvobozeneckém hnutí Kurdů. Byl oběšen 11.11.2009 a bylo mu 27 let. Další odsouzenci z kurdské menšiny v Íránu jsou Farzad Kamangar (32 letý učitel), Zeynab Džalalian (27 letá mladá žena), Šírkú (Bahmán) Moarefí, (více anglicky zde). Jejich zločinem je tzv. "nepřátelství vůči Bohu" a podobné formule, za členství v blíže nespecifikované zakázané kurdské organizaci a podle úřadů by měli stát za ozbrojenými útoky proti íránským veřejným činitelům, co se zatím nějak nepovedlo dokázat. Ve vězení byli kromě toho v posledních týdnech umučeni dva kurdští muži, Ahmad Mohammadi a Amir Abdullanežád a dohromady přibližně dalších 10-12 osob z kurdské menšiny čeká na popravu: Mohammad Sadiq Kabúdvand, zakladatel Organizace za lidská práva Kurdistánu (v r. 2005), další jsou Habibolláh Latifi (26 let), Anvar Rostamí, Ramezán Ahmad, Farhad Čáleš, Fasíh Jásamíní, Arsalán Evlijají, Anvar Hossein Panáhí, Rostám Arkija a Ali Hejdariján.
K trestu smrti byl odsouzen i Mohammad Rezá Alí Zamání, za svou účast v povolebních protestech a své údajné členství v promonarchistické organizaci.
Trest smrti byl potvrzen i pro teprve dvacetiletého Mohammada Rezu Hadádího (to dítě vlevo), který se ve věku 15 let přiznal ke vraždě ale během šetření svou výpověď stáhl. Další maloletí jsou Safar Angútí, Amir Amirollahí, Abbás Hosseiní, nebo Bahmán Sulejmán. A našli by se i další... tato stránka se až příliš černá jmény...


... to mi připomělo jednu moji oblíbenou píseň od Siávaše Ghomejšího (populární zpěvák v exilu)...
"Teď jsem zde zůstal já a tento list papíru ...
který se černá Tvým jménem...
vše co jsem měl v životě...
jsem položil k Tvým nohám...
moje oči se rozhlížejí z otevřeného okna ....
a mé srdce křičí Tvé jméno...
otevřu křídla oken dokořán
a v mysli letím s Tebou..."
Siavash Ghomeyshi .mp3


Found at bee mp3 search engine

pondělí, prosince 07, 2009

Dnes, pondělí 7.12.2009, dějiště Írán.



Vážení přátelé, zde vidíme sestřih dnešních demonstrací (7.12.2009) v Íránu. Revoluční duch a oheň nezhasl a doufejme, že ani nezhasne. Lidé křičeli "smrt diktátorovi" a "smrt Chámeneímu" a podobně, zpívali revoluční píseň "yare dabestani" (přítel ze školy, byla zde v jednom ze starších postů). Účast byla vysoká, navzdory výhružkám blokování telefonních sítí a zpomalení internetového připojení (už od soboty). Naštěstí se upustilo od střílení do davů, protože vláda ví, že mučedníci by lidi ještě více rozlítili. Zatýkalo se jako vždy a hlavně byl všude nasazen slzotvorný plyn. Lidé rovněž mávali vlajkami jenom ze tří národních barev, tedy zelená, bílá, červená, bez znaků islámské republiky (znak Alláha uprostřed a stylizované citáty ve dvou pásech kolem bílého pruhu). Další videa jsou zde níže a další lze nalézt lehce na youtube.
Samozřejmě v českých médiích o tom všem možná vyjde malinkatý nenápadný článeček, nebo nepadne ani zmínka... jen pro zajímavost za pár minut hledání se objevil jeden stručný článek je na aktualne.cz, na idnes.cz je trochu podrobnější, na novinky.cz nic, článek bez fotografií na rozhlas.cz, na denik.cz a impuls.cz nic, dokonce ani na lidovky.cz, ceskenoviny.cz nic, na tiscali.cz rovněž nic, ale je tam zpráva o tom, že nějaké polonahé aktivistky protestovaly proti nošení kožešin na Karlově mostě v Praze:-). Neříkám, že proti utrpení zvířat se nemá bojovat, ale.. zvažte sami. Pro mě osud cca. 70 milionů lidí a přímo nebo nepřímo osud Blízkého Východu je tak trochu důležitější. Píše se o výbuchu bomb v Baghdádu a Pákistánu, takže možná by byl Írán trochu zajímavější, kdyby tam zase někoho přizabili, nebo ne?
Pro zajímavost, nositelce Nobelovy ceny za mír Šírin Ebadíové vláda tuto cenu zabavila, kdo ji nezná, je to právníčka, ex-soudkyně (protože v islámské republice žena nemůže vykonávat povolání soudce) a bojovnice za lidská práva. I když Nobelova cena za mír je občas výsměchem, když se porota špatně vyspí dá ji třeba Arafatovi nebo Obamovi, nicméně je to symbolické gesto, když vám ji zabaví.











Následující video je z univerzity ve městě Kermán:

sobota, prosince 05, 2009

Pondělí 7.12. - demonstrace a diskuse na podporu svobody v Íránu

V pondělí 7.12 je v Íránu další demonstrace, proto se i lidé v Praze a pokud vím v Brně (ráno v 10 Filozofická Fakulta MU v Brně) zaangažovali a svolali demonstraci s diskusí na podporu zeleného hnutí v Íránu. Setkání se uskuteční od 16:00 v Praze u parku Kampa od Mostu Legií (viz plakát) a poté v Mlýnské kavárně, kde se budou promítat videozáběry z protestů v Íránu, proběhne diskuse s odborníky na toto téma a s Íránci, žijící v ČR.

Všichni jsou zváni.


7.12. je letos v Íránu den studentstva. Íránští studenti chystají protestní shromáždění za svobodu projevu a ukončení represí. Přijďte s námi podpořit íránské studenty v jejich snažení!

Sejdeme se v 16 hodin u vstupu do parku Kampa (od Mostu Legií)

v plánu je přibližně hodinová DEMONSTRACE

bude následovat program v Mlýnské kavárně poblíž:
1. budeme promítat aktuální vide z demonstrací v Íránu
2. překladatelé z Perštiny budou prezentovat aktuální informace z internetových sociálních sítí a blogů
3. dále je na programu DISKUSE s následujícími hosty:

• Zuzana Kříhová, Ústav Blízkého výchosu a Afriky, FF UK
• Marek Svoboda, Člověk v tísni o.p.s.
• Lenka Pitronová, Amnesty International
• Matouš Erban, zástupce studentských iniciativ
• zástupci íránské komunity, žijící v Česku


Rovněž zde můžete hlasovat v anketě časopisu TIME o "osobnost roku 2009". Na seznamu jsou i íránští demonstranti za svobodu... a podle mě si tento titul zaslouží více než Obama.