pondělí, března 21, 2011

Konference o Íránu 18.4.2011 v Praze

Jestli vás problematika Íránu zajímá hlouběji a budete v Praze 18.4. můžete se účastnit mezinárodní konference o Íránu pořádané Metropolitní Univerzitou, na téma "Írán - demokratizace, občanská společnost a lidská práva" kde promluví řada expertů z ČR i zahraničí. Bližší informace najdete zde.

neděle, března 20, 2011

Šťastný nový perský rok


Krátce po půlnoci v noci z neděle 20.3.2011 na pondělí 21.3.2011 začne nový perský rok 1390, podle achaimenovského kalendáře 2570. Dnes se rodiny sejdou u slavnostné večeře a připraví stůl se sedmi tradičními symboly jara, štěstí, blahobytu a zdraví. Tento svátek je ještě predislámský a pochází ještě ze společného indoevropského kulturního dědictví, stejně jako evropské pohanské Velikonoce s barevnými vejci a pálením symbolu zimy a podobnými tradicemi, které s křesťanstvím nemají nic společného, navzdory tomu se v některých oblastech zachovaly téměř dodnes.
Doufám tedy, že tento rok začne šťastně a přinese krásné jaro a více svobody pro všechny.

sobota, března 12, 2011

Pozvánka na filmy v rámci festivalu Jeden Svět 2011

I v roce 2011 se koná již známý festival Jeden Svět a i letos se na program dostaly dva filmy s tematikou Íránu:
Salam Rugby - více info zde - film o všemožných překážkách, které íránský režim připravil pro ženy, které by chtěly naplnit svou touhu po sportu.
Věznice Írán - více info zde - snímek o událostech v létě 2009 po prezidentských volbách následovaných brutálně potlačenými protesty.

Afghánistánu se věnují filmy Afghánští tanečníci, Camp Victory Afghánistán, Manželka za padesát ovcí, Skejtistán a Tři dary. O Iráku mluví film Baghdádská filmová škola a o traumatu amerických vojáků film Holka z plakátu.
Kromě toho je na programu celá škála zajímavých snímků. Celou nabídku najdete zde.

pátek, března 11, 2011

Chámeneí: příběh padělaného vůdce

Překlad vynikajícího článku Mahmúda Delcháste:

Všichni víme
, že současný íránský režim systematicky používá politických kliček, aby pokračoval ve své monopolizaci moci. Ale jak moc jsou známé vlastní politické machinace reformistů a za jakou cenu jsou skryty před zraky veřejnosti? Za velkou cenu, pokud vezmeme v úvahu současnou snahu zeleného hnutí oddělit se od všemocné autority nejvyššího vůdce ajatolláha Chámeneího. Co kdyby se více mezi lidmi rozšířilo například to, že se Chámeneí stal ve skutečnosti vůdcem nikoli prostřednictvím zákonných prostředků, ale prostřednictvím padělaného dopisu, psaného údajně předchozím vůdcem Chomejním, těsně před jeho smrtí? Podle íránské ústavy, nejvyšším vůdcem země musí být ajatolláh, mardža. Chámeneí nebyl dokonce ani ajatolláh. Před revolucí si vydělával na živobytí prostřednictvím kázání (rúze chání), co může vykonávat dokonce i nejméně vzdělané duchovenstvo.


Chámeneí se nikdy neměl stát vůdcem. Grand-Ajatolláh Montazerí byl zvolen nástupcem Chomejního Radou expertů, která byla za volbu zodpovědná. Ale dříve, než mohl převzít funkci, byl sesazen pro jeho roli v odhalení skandálu "Irangate", který vedl k popravě jeho zetě, a zveřejnil informace o masakru politických vězňů v roce 1988. Odstranění jediného kandidáta se statusem ajatolláha vytvořilo mocenské vakuum, které muselo být vyplněno okamžitě. Rada expertů narychlo vytvořila různé scénáře pro volbu příštího vůdce (rada původně tří, a pak pěti lidí), ale žádný z nich nebyl přijatelný. Náhle Rafsandžání překvapil Radu předložením dopisu od Chomejního, ve kterém uvedl, že příští vůdce nemusí být velkým ajatolláhem.

Tento dopis odstranil hlavní překážku v Rafsandžáního cestě k uskutečnění jeho plánu stát se nejmocnějším mužem Íránu. Jeho cílem bylo, aby schválily Chámeneího, kterého on považoval za člověka slabé povahy, za nejvyššího vůdce. Potom, po odstranění funkce premiéra by začlenil její pravomoc do pravomoci prezidenta a celkově rozšířil vliv této funkce, která již byla podřízena pouze moci Chámeneího. Fungovalo to. Po dvou dopisech od Chomejního na podporu Chámeneího ho Rada expertů zvolila za nejvyššího vůdce.

Ale překvapivé objevení se tohoto dopisu z ničeho nic vyvolalo podezření u někdejšího prezidenta, Abolhassana Banisadra. Ten poskytl dvoum soudním grafologům několik dopisů Chomejního, dopisy od Chomejního syna, které dostal během svého prezidentství, a údajný Chomejního dopis. Odborníci dospěli k závěru, že dopis, který přečetl Rafsandžání v Radě expertů byl napsán někým téměř o 30 let mladším než Chomejní, a pravděpodobně byl napsán jeho synem. Grand Ajatolláh Montazerí také uvedl ve svých memoárech, že Ahmad Chomejní často falšoval rukopis svého otce.


Na základě těchto zjištění, Le Monde otiskl článek (29/6/1989), který argumentoval, že Chámeneí se stal vůdcem prostřednictvím padělaného dopisu od Chomejního. Íránské velvyslanectví ve Francii vehementně protestovalo proti tomuto prohlášení a v odezvě Le Monde vyzval velvyslanectví, aby předložil nějaký pádný protidůkaz. Velvyslanectví nikdy nepřijalo tuto výzvu.

Tato informace je k dispozici již více než dvacet let. Proč tedy byla uváděna něbo zmiňovaná tak zřídka, pokud vůbec, natož proč Íránci nebyli informování o tak nesmírně důležitém faktu? Vysvětlení je třeba hledat v povaze reformního hnutí na jeho nejvyšší úrovni, což je přesně tam, kde můžeme identifikovat Achillovu patu zelené hnutí. Mnozí z jeho lídrů vědí, že pokud předloží tyto informace veřejnosti, nebudou schopni ospravedlnit jejich přijetí Chámeneího autority. Mají tedy společný zájem s vládnoucí mafií zabránit, aby se tato informace zveřejnila.


Výsledkem je rostoucí frustrace hnutí na masové úrovni, která byl částečně zodpovědná za jeho drastické zpomalení, před jeho znovuoživením v důsledku revolucí v Tunisku a Egyptě. Poté, co jsme byli svědky tolika krveprolití a masového zatýkání, mnozí lidé nejsou ochotni riskovat zatčení, mučení nebo popravu výměnou za naději, že budou uskutečněny jen menší změny v sociálním systému, zatímco nejvyšší vůdce Chameneí a politické struktury by zůstaly nedotčeny. Slogany v nedávných demonstracích, v němž mládež požaduje, aby Chámeneí následoval osud Bin Alího a Mubáraka v Tunisku a Egyptě, pouze ukazují na rostoucí propast mezi řadovými členy hnutí a jeho vedením, která se zavázalo pouze k reformě .

Hnutí doposud trpí krizí identity pro některé z pochopitelných důvodů. Za prvé, navzdory jejich strádání a nedávnému zatčení symbolických vůdců zeleného hnutí, Músavího a Karrúbího, jsou stále ještě sami uvězněni v rámci politických vymožeností. Za druhé, před explozí revolucí v arabských zemích, mládež v Íránu podlehla strachu ze "spáchání" další revoluce, a tedy strachu, co by se stalo, kdyby se režim zhroutil (strach, který jim byl vštěpen reformistickými intelektuály). A konečně, v důsledku cenzury, hnutí se zatím nepodařilo identifikovat demokratickou a nezávislou politickou alternativu, která zpochybňuje režim v jeho celistvosti. Pokud se tyto věci nezmění, bude upadající a roztříštěný systém nadále způsobovat těžkosti v životě Íránců a udržovat zemi na pokraji vnitřní i zahraničněpolitické krize.