čtvrtek, května 27, 2010

Krátké zprávy

Dnes Vám posílám jenom telegraficky několik krátkých zpráv. Hned poté, co byla propuštěna francouzská učitelka Clotilde Reiss byl propuštěn i Ali Vakili Rad, který si ve Francii měl odpykat doživotní vězení za vraždu bývalého íránského premiéra, posledního z éry dynastie Pahlaví, Šápúra Bachtiára. Odpykal si jenom 18 let a v Íránu ho vítali jako hrdinu... spekuluje se o tom, že slečna Reissová přece jenom byla špionka, jinak tato výměna zajatců vypadá málo pravděpodobně.
S přibližujícím se termínem výročí "voleb" v Íránu (no jo, už to bude rok) se bezpečnostní složky připravují a budou se snažit udusit jakýkoliv projev odporu. Průběžně zatýkají novináře, aktivisty a filmaře. Džafar Panáhí byl sice propuštěn, nicméně ve vězení zůstává například Mohammad Núrízád. Tento spisovatel, novinář a filmový režisér ve svém dopisu státnímu žalobci přirovnal podmínky ve vězení Evin k známému detenčnímu centru Kahrízak, které bylo zavřeno poté, co tam bylo několik vězňů umučeno k smrti, nebo zemřeli na neléčené rány a infekci. Povídá se, že by úřady mohly přikročit i k zatčení dvou opozičních figur, Mehdího Karúbího a Mír Hoseina Músavího, ostatně byl zatčen Músavího dlouholetý osobní strážce. Tyto obavy se již objevovaly dříve, ale zatím se nepotvrdily.
V kurdských městech a oblastech se vláda protesty proti popravám kurdských aktivistů snaží udusit například odpojováním elektřiny, spolu s výhružkami, telefonáty, a podobně. Opakuje se každoročné zpřísnění dohledu mravnostní policie nad oděvem žen, v Mašhadu podle posledních zpráv zavedli možnost udělit pokutu až milion třistatisíc tumanů za nevhodný oděv (je to asi 1 300 dolarů). Policie bude rovněž chodit s kamerou a zaznamenávat hříšníky, nejenom dívky v těsných, barevných a příliš krátkých kabátech s trčícími vlasy zpod šátku, ale i chlapce s nagelovanými vlasy a tričky s příliš krátkými rukávy. Lidé si na to již více méně zvykli a po pár týdnech i policajty tato horlivost většinou omrzí. Před několika dny policie zadržela i moderní luxusní automobily, jejichž řidiči údajně "obtěžovali ženy"... kdoví, možná to bylo obráceně. Auta majitelům vrátí po zaplacení mastných pokut.
Tak se zdá, že i Čína a Rusko se konečně dají obměkčit a souhlasí se sankcemi proti íránské vládě, ale nikoho moc nepřesvědčil plán Íránu, Turecka a Brazílie na vývoz 1200 kg uranu do Turecka. Velice ošklivý incident se stal včera, kdy izraelské komando zaútočilo na lodě vezoucí humanitární pomoc do Gazy. Jak se zdá, ten útok byl asi vzájemný, ale o tom jste asi slyšeli, tedy podle toho, kterou verzi, nicméně zde je znepokojivé video, na kterém Izraelci oslavují útok před tureckou ambasádou v Tel Avivu. (PS. pro ty, co mě obviňují, nejsem ani na izraelské, ani na palestinské straně, není mi sympatická ani jedna)

Informace o dalších popravených

Tímto moc děkuji naší čtenářce za další překlady informací o posledních pěti popravených.
V textu je jenom minimálně korektur a doplnění.

http://www.rhairan.com/en/?p=179

Sudca Salavati odsúdil na smrť Mehdi Eslamiana

3. Február 2010

Mehdi Eslamian bol odsúdený na smrť za údajnú účasť na bombových útokoch v mešite Hosseinieh Bidar v Širaze.(hosseinieh není obyčejná mešita, je určena hlavně na oslavu emáma Hosseina, se kterým je spjatá Ašúrá a má i jiné funkce, jako místo zhromažďování, vzdělávání atd.)

Mehdi Eslamian bol 3. mája 2008 zatknutý a odvezený do väzenia ministerstva vnútra na náměstí Armády v Širaze. Potom ako bol 14 dní kruto psychicky a fyzicky mučený ho previezli na oddelenie 209 Evinskej väznice v Teheráne, kde strávil 6 mesiacov na samotke. Počas celej doby väznenia mu bolo odmietnuté lekárske ošetrenie zranení spôsobených mučením - zlomeného ramena a nosa.
Eslamianov prípad bol zaslaný na pobočku 15 revolučného súdu, kde ho sudca Salvati odsúdil na smrť. Eslamianove obvinenia zahŕňali: Moharebeh ("nepřátelství vůči bohu"), ohrozovanie národnej bezpečnosti napomáhaním bombovému útoku, pokus o zvrhnutie režimu, členstvo v Anjoman Padešahi (monarchistická organizácia v exile) a poskytovanie finančnej pomoci protirevolučným skupinám. Eslamian a jeho právnik podali odvolanie proti rozsudku trestu smrti a jeho prípad bol zaslaný na preskúmanie na odvolací súd.
Mehdi Eslamian bol spočiatku držaný na oddelení 209 v Evine, neskôr bol presunutý na oddelenie 7 tej istej väznice a napokon do väzenia Gohar-Dašt ve městě Karádž.

Dňa 22. marca 2009 bol vo väzení Adelabad v Širaze obesený Eslamianov 20 ročný brat Mohsen spolu s ďalšími dvoma politickými väzňami (Ali-Asghar Poštar & Rúzbeh Yahya-Zadeh). Všetci boli obvinení z účasti na bombových útokoch v Hosseinieh Rahpúyan v Širaze.

Na stránke http://enduringamerica.com/2010/05/12/iran-update-the-aftermath-of-the-executions/

v článku pod názvom : Irán- nové informácie: Následky popráv (12 máj 2010, Scott Lucas)

sa okrem iného uvádza aj:

Rodiny popravených stále čakajú na vydanie tiel. Na príbuzných obetí bol vyvíjaný nátlak aby podpísali prísahu, že pohreby prebehnú bez protestných akcií. (podle rodin a právníků těla nechtějí vydat i kvůli stopám mučení, které nesou)

Oboznámený o poprave až po jej vykonaní Khalil Bahramian (obhajca Kamangara, Alamhuli a Eslamiana) vyhlásil v interview: „ Podľa pravidiel musí byť obhajca vopred oboznámený o tom, že sa má vykonať rozsudok smrti. V prípade dvoch mojich klientov, Farzada Kamangara a Mehdiho Eslamiana, som nebol informovaný vôbec.

Na stránke http://iranlaborreport.com/?p=690

sa okrem iného uvádza aj:

Ali Heidarian sa narodil v októbri 1979 v Kurdskom meste Sanandaj. V liste z väzenia z 1. februára 2009 opisuje mučenie ktorému bol podrobený počas pobytu vo väzení. Spomínal, že súdny proces, počas ktorého bol odsúdený na trest smrti za účasť v v Tureckej PPK trval 10 minút. „Rozsudok, ktorý by nebol schválený ani v Turecku“, píše Ali vo svojom liste. „Počas vyše dvoch mesiacov trvajúceho brutálneho fyzického a psychického mučenia nebol nájdený ani jeden dôkaz proti mne.“

Farhad Vakili bol taktiež obvinený z členstva v PJAK-u. Bol vystavený nátlaku aby napísal list a požiadal o milosť najvyššieho vodcu. Svojej žene a priateľom povedal: „Radšej sa nechám popraviť, ako by som mal napísať taký list.“

Farzad Kamangar napísal počas svojho pobytu vo väznení niekoľko listov. Jeho posledný list začína slovami básne od Yannisa Ritsosa:

Nie násilie
Nie popravy

To o čom snívajú deti, je MIER
To o čom snívajú matky, je MIER
Slová lásky pod stromami sú MIER
keď auto zastavujúce na ceste neznamená strach
keď klopanie na dvere znamená priateľa

Začiatok sladkého sna
prekvitjúceho životom.

neděle, května 16, 2010

Facebookování

Tak... musím se modernizovat a proto dnes slavnostně otevírám stránku i na Facebooku. Možná je to dobré, možná špatné, to teprve zjistím. Bude podobná, trochu tam bude snad více té kultury, můžu tam snáz publikovat videa, články a odkazy. Nicméně, kdo chcete dostávat články, pozvánky na akce a čerstvé zprávy, můžete se tam "upsat" (kliknout na to tlačítko "like" nebo v jakém jazyce to máte, já to mám anglicky a nějak nevím jak to změnit:-) , případně tam rovnou připojit pokud něco zajímavého najdete na netu. Budu se těšit. Název je stejný, odkaz je:

http://www.facebook.com/note.php?created&&suggest&note_id=127780590565480&id=122170487812012#!/pages/Svoboda-pro-Iran/122170487812012

sobota, května 15, 2010

"Šírin" znamená "sladká"...

Připojuji překlad dopisu Šírin Alamhúlí, který vznikl s laskavým přispěním jedné naší čtenářky, za co jí moc děkuji:

http://persian2english.com/?p=10321

Som rukojemníčka: List politickej väzenkyne Šhirin Alam Hooli

May 08, 2010

Il tuo browser potrebbe non supportare la visualizzazione di  questa immagine.

Širin sa narodila 3.júna 1981 v dedine Gheshlagh neďaleko mesta Maku v Iráne. V máji 2007 (niektoré zdroje uvádzajú apríl 2008) ju v Teheráne zatkla a uväznila revolučná hliadka. Prvých 25 dní uväznenia strávila strávila na neznámom mieste, bola brutálne fyzicky a psychicky mučená. Neskôr bola prevezená na oddelenie 209 vo väzení Evin, kde bola 6 mesiacov držaná a podrobovaná ďalšiemu brutálnemu mučeniu. Následne bola prevezená na ženské oddelenie väzenia Evin. 19.12.2009 bola odsúdená na dva roky väzenia pre ilegálne opustenie Iránu a na smrť v zmysle obvinenia “Moharebeh” (nepriateľ Boha) podľa jej výpovede, že bola zapojená v hnutí skupiny „ Kurdská strana slobodného života“ (PJAK). Jej súd sa konal na pobočke 15 revolučného súdu v Teheráne, pod vedením sudcu Salavati-ho. Jej obhajca bol informovaný o rozhodnutí súdu 3. Januára 2010 a vzápätí podal odvolanie. Rozhodnutie odvolacieho súdu ešte nebolo vydané. Vo svojom prvom liste Alam Hooli písala o brutálnom fyzickom a psychickom mučení, ktorému bola podrobená počas vypočúvaní. V dôsledku tohto mučenia trpí množstvom zdravotných problémov, na ktoré poukazuje vo svojom liste.

V svojom poslednom liste tvrdila, že vyšetrovatelia sa veľmi tvrdo pokúšali zlomiť jej odhodlanie protestovať držaním hladovky. Ďalej písala ako sa vyšetrovatelia pokúšali donútiť ju k priznaniu a podrobili ju dodatočným výsluchom s cieľom donútiť ju poprieť svoju kurdskú národnosť.

List: “Som rukojemníčka”

Vstupujem do tretieho roku môjho väzenia, tri roky v najhorších podmienkach za mrežami Evinskej väznice. Prvé dva roky väzenia som strávila bez právnika vo vyšetrovacej väzbe. Všetky dotazy a požiadavky týkajúce sa môjho prípadu ostávali nezodpovedané až pokiaľ som nebola nespravodlivo odsúdená na smrť.

Prečo som bola uväznená, prečo budem popravená? Za aký zločin? Za to, že som Kurdka? Ak je to kvôli tomu, potom musím povedať áno, narodila som sa ako Kurdka, môj materinský jazyk je kurdština, je to jazyk ktorý používam keď hovorím z mojou rodinou, priateľmi a komunitou. Je to tiež jazyk s ktorým som vyrástla. Nie je mi dovolené chodiť do školy a študovať svoju materinskú reč ani písať ňou. Hovoria mi aby som poprela svoju kurdskú identitu, ale ak by som to urobila, poprela by som samú seba.

Pán sudca a vyšetrovateľ: Keď ste ma vypočúvali, nevedela som hovoriť vaším jazykom a nerozumela som vám. Naučila som sa Farsi (perzsky) za posledné dva roky strávené na ženskom oddelení väzenia od mojich priateliek. Ale vy ste ma vypočúvali, vyšetrovali a odsúdili v svojom jazyku aj keď som vám nemohla rozumieť a nemohla som sa brániť. Mučenie ktorému ste ma podrobili sa stalo mojou najhoršou nočnou morou. Trpím nepretržitými bolesťami spôsobenými týmto mučením. Najväčšie komplikácie mi spôsobili údery do hlavy ktoré som utrpela počas vypočúvaní. Občas trpím vážnymi bolesťami hlavy. Strácam vedomie a môj nos začína krvácať od bolesti. Toto trvá aj niekoľko hodín, kým sa opäť začnem cítiť normálne. Váš „darček“ mučenia mi poškodil zrak a zhoršuje sa to zo dňa na deň. Moja prosba o okuliare ostala nevypočutá. Po troch rokoch väzenia mi začali šedivieť vlasy. Viem, že ste to neurobili iba mne ale všetkým Kurdom vrátane Zeynab Jalalian and Ronak Safarzadeh.

Oči kurdských matiek sú plné sĺz, čakajúce na chvíľu kedy si opäť uvidia svoje deti. Sú v stave neustáleho súženia, strachu, keď každý telefonát môže znamenať správu o poprave ich detí. Dnes je 2. Mája 2010 a ja som bola opäť presunutá na oddelenie 209 Evinskej väznice, na oddelenie pre vyšetrovanie. Bola som požiadaná o spoluprácu a tým si mám zabezpečiť omilostenie od trestu smrti.

Nechápem čo majú na mysli pod pojmom spolupráca, keď ja naozaj nemám viac čo povedať okrem toho čo som už povedala. Chcú aby som opakovala všetko čo mi povedia, ale ja som to odmietla. Vyšetrovatelia mi povedali: „chceli sme vás prepustiť už minulý rok ale vaša rodina s nami nespolupracovala a tak sa veci vyvinuli až sem.“

Priznal mi, že ja som pre nich vlastne rukojemníčka a pokiaľ nedosiahnu svoj cieľ budú ma držať vo väzení alebo ma popravia ale nikdy ma neprepustia.

Širin Alam Hooli

3. mája 2010

*Serkeftin

poznámky: * Serkeftin znamená “víťazstvo” po kurdsky.

Dalších šest politických vězňů odsouzeno k smrti

Ještě se Írán a hlavně Kurdové nevzpamatovali z popravy pěti vězňů kurdské národnosti, a Írán oznámil rozsudek smrti pro dalších šest lidí. Jejich jména byla uvedena jako Ahmad Dánešpúr Moghadam, Mohsen Dánešpúr Moghadam, Alirezá Ghanbarí (zatčeni během protestu během svátku ašúrá) a Mohammad Alí Sáremí, Džafar Kázemí a Mohammad-Alí Hádž-Agháí (zatčeni v září). Všech šest bylo obviněno z členství v zakázané organizaci Modžáhedínů (o kterých se zde hodně psalo), nicméně ... kde jsou důkazy kromě mučením vynucených přiznání? Pět popravených bylo odsouzeno během procesů, které trvaly jenom pár minut za zločiny (údajně bombové útoky a členství v různých zakázaných organizacích), o kterých nejsou známy žádné bližší údaje ani nebyly publikovány žádné objektivní důkazy. Samozřejmě nemohu stoprocentně říci, že na těchto obviněních není nic pravdy, ale při absolutní absenci důkazového materiálu (veškeré údaje jsou nesmírně vágní, není v nich nic konkrétního) a rozšířeného využití mučení při vynucování přiznání ze strany íránského soudnictví je celá kauza více než pochybná. Podle všeobecně platných pravidel (tedy alespoň v zemích s trochu "soudným" soudnictvím), když už někoho z něčeho obviníme, musíme se sakramentsky snažit mu to i dokázat, jinak nad námi visí damoklův meč a nám samým hrozí obvinění z očerňování, křivého obvinění a urážky na cti. V těchto případech se může klidně jednat o pouhou politickou vraždu, nic jiného. V rozhovoru bratr popraveného učitele Farzada Kamangara řekl, že Farzad neměl žádné vztahy se zakázanou organizací PJAK, která podnikala bombové útoky a jeho aktivita spočívala v publikaci a osvětové činnosti. Podle jeho právníka celé sezení trvalo pouhých 10 minut a obviněný neměl vůbec možnost nic říci.

Hned následující dny se konaly protestní zhromáždění ve světových velkoměstech, ale hlavně generální stávka a protest v hlavních městech íránské provincie Kurdistán ve čtvrtek 13. května.
Ve městech Mahabad, Osnavie, Sanandadž a Kamyaran bazary zůstaly zavřeny na protest.
V Kodani a Štokholmu demonstrani zaútočili na Íránská velvyslanectví kameny a molotovovými koktejly. Tichým protestem se připojili studenti na univerzitě v Kurdistánu. Během obědní pauzy složili tácy s jídlem na stoly v jídelně a kolem ní. Popravy odsoudily i vlivné osobnosti veřejného života z různých sfér a zemí.

Podle posledních zpráv bezpečnostní složky zatkli další rodinné příslušníky pěti popravených vězňů a vyvíjejí na ně velký tlak kvůli medializaci celé kauzy. Rodiny jsou v podstatě nuceny setrvávat v domácím vězení a nedovolují jim organizovat veřejné tryzny, ani přijímat návštěvy lidí, kteří by jim chtěli popřát soustrast. Matka, sestra, strýc a dědeček Šírin Alamhúlí byli na krátkou dobu zatčeni a propuštěni na kauci.

Podle dnešní zprávy (15.5.2010) francouzská učitelka Clotilde Reiss, zadržena v létě loňského roku v Teheránu údajně během jedné z demonstrací a čelící hrozbě obvinění ze špionáže bude moci opustit Írán. Byla propuštěna na kauci a zdržovala se na francouzském velvyslanectví.

Írán povolí, aby rodiče návštívili tři mladé Američany, zadržené na íránsko - iráckých hranicích, vězněné již několik měsíců (téměř 300 dnů) v Íránu. Jsou prý v dost špatném zdravotním stavu a čelí hrozbě obvinění ze špionáže.
Na tuto zprávu reagoval opoziční prezidentský kandidát Mír Hossein Músaví řečí, ve které zdůraznil situaci íránských matek a otců, kterým je soustavně odepíráno právo navštívit své děti v íránských vězeních a kterým nejsou poskytovány o nich zprávy.

Na otevíracím ceremoniálu filmového festivalu v Cannes nechali organizátoři volnou židli na počest íránského režiséra Džafara Panáhího, který je momentálně v Íránu, kde jinde, ve vězení. Měl být jedním z porotců na festivalu a minulý měsíc režiséři a herci, mezi jinými Martin Scorsese, Robert Redford, Francis Ford Coppola, Robert De Niro a Steven Spielberg podepsali petici za jeho propuštění. Důvody jeho zadržení a "zločiny" ze který je obviněn, státní žalobce Abbás Džafarí Dolatabadí nespecifikoval.

Ke kritice režimu
se připojil i uznávaný hudebník, mistr íránské tradiční hudby LinkMohammad-Rezá Šadžarián, který s dcerou koncertoval v Austrálii a poskytl rozhovor pro média.

Před několika dny policie zadržela 80 mladých chlapců a dívek během účasti na undergroundovém koncertu. Byli "nevhodně" oblečeni a byl zabaven rovněž alkohol... za toto chování jim hrozí minimálně bičování, pokuty i vězení. Je absolutně nevhodné, aby se muži a ženy, kteří nejsou v příbuzenském vztahu, stýkali ve veřejných či neveřejných prostorách, nedejbože tančili a alkohol už vůbec... i některé druhy hudby, hlavně rap a různé druhy metalu jsou v Íránu na černé listině. Podle těchto kritérií bychom ve vězení měli hnít snad všichni...

Dnes 15.5. zemětřesení o síle 5,1 stupňů Richterovy stupnice zasáhlo okolí města Dalakí, jenom pár desítek kilometrů vzdálené od lokality budoucí chlouby Íránu - jaderné elektrárny Búšehr, jenom zázrakem z vůle alláhovy se nikomu nic nestalo.

neděle, května 09, 2010

Dnes ráno popraveno 5 politických vězňů

9. května 2010 kromě jiného den matek. Dnes ráno v teheránské věznici Evin popravili pět lidí vesměs za politickou aktivitu. Jejich jména jsou Farzad Kamangar, Ali Heydarian, Farhad Vakili, Širin Alamhulí a Mehdi Eslamian.

První čtyři patřili ke kurdské menšině v Íránu a byli obviněni z bombových útoků. Pátý byl obviněn z členství v organizaci, která bojuje za obnovení monarchie v Íránu.

Farzad Kamangar (nar. 1975, na prvním obrázku) byl učitelem v kurdské obci Kamyaran a členem odborové organizace učitelů v Kurdistánu. Byl rovněž aktivistou za lidská práva a věnoval se i publikační činnosti v oblasti vzdělávání. Byl zatčen 19. srpna 2006. Od té doby byl vězněn a podrobován fyzickému i psychickému mučení. Podle výpovědi jeho rodiny, když ho viděli naposled, nebyl ani schopen stát na nohou. V únoru 2008 byl odsouzen k smrti oběšením.

O ostatních napíši později nyní musím běžet.