středa, prosince 19, 2012

Ateismus a sekularismus v Íránu a muslimských zemích

Tohleto je snapshot (pořízen 19.12.2012 ve 12:20 hod SEČ) z webstránky http://atheistcensus.com/ která si vytýčila sečíst co možno nejvíce ateistů, agnostiků, racionalistů, humanistů, sekularistů a svobodných myslitelů, prostě lidí nehlásících se k žádné náboženské víře ve světě. Írán si zatím drží osmé místo hned po Spojených státech, Brazílii, Spojeném království V.Británie, Austrálii, Kanadě, Indii a Německu. Včera byl hned za Íránem Izrael a Filipíny, dnes se do první desítky probojovalo Polsko a Mexiko.
Samozřejmě si musíme uvědomit, že tento průzkum má svá omezení a zkreslení: povědomí o něm se zatím šíří hlavně po internetu prostřednictvím sociálních sítí, takže přihlášení budou spočátku uživatelé sociálních sítí. Z tohoto prvního průzkumu je zatím vidět, které země mají nejaktivnější internetové komunity a kterým se nejdříve povedlo informaci "rozfacebookovat" a "roztveetovat" mezi přáteli.

Objektivnější výsledky by mohl poskytnout, pokud se povědomí o něm rozšíří i přes běžná masmédia a tím se může dostat k většímu počtu uživatelů internetu. Pořád to bude ale průzkum omezený přístupem k internetu, takže omezen na mladší populaci vyspělejších zemí. Stránka je v angličtině, takže respondent musí zvládat tento jazyk, vyplnit velice krátkou anketu s pomocí slovníku, případně pracovat s poměrně nedokonalým googlovským překladem do národních jazyků pomocí plug-inu, který je součástí prohlížeče Chrome (velice vtipné je pohlaví female/male přeloženo do češtiny jako žena/samec). S ohledem na velice jednoduchou strukturu stránky by překlad do národních jazyků například realizován dobrovolníky nemusel představovat až takový problém.

Statistické výsledky tedy nepřekvapují: respondenti jsou spíše mladí lidé zhruba od 15 do 44 let, s vysokoškolským vzděláním, a jsou to spíše muži. Jejich náboženské pozadí, t.j. náboženství zděděno po rodičích je většinou křesťanství, Islám je zastoupen 4,3%. Zajímavé je rovněž, že ne všichni se považují za ateisty a 35% lidí se ztotožňuje spíše s pojmy humanista, ne-religiózní, agnostik, racionalista, sekularista.

Předpokládám, že v blízké době dojde k masovějšímu rozšíření této informace, takže Írán bude převálcován
evropskými zeměmi a národy s větším počtem obyvatel, lepším přístupem k internetu a nakonec i větším počtem ateistů. Navzdory těmto výsledkům se dá předpokládat, že jsou ateisté v Íránu pouhou zlomkovou menšinou. Írán charakterizuje spíše částečný odklon od islámu směrem k jiným náboženstvím (křesťanství, případně zoroastriánství, tedy laický obdiv k perskému předislámskému kultu, bez možnosti na tyto víry oficiálně přestoupit), případně pořád teistický, ale antiklerikální pohled na svět (což znamená víru v Boha jako vyšší bytost, ale odpor k zakořeněným náboženským institucím a slepému dodržování přísných pravidel).

Nejpřesnější přehled o náboženském přesvědčení by v íránském případě mohl dodat výběr lidí z těchto kategorií: věřící muslim aktivně se angažující v místní komunitě - věřící muslim modlící se doma - věřící spíše vlažný, muslim pouze nominálně - věřící v Boha, ale odmítající islám


Pokud budeme počítat pouze íránské uživatele facebooku, existuje několik skupin, kde se tito lidé sdružují a některé mají i relativně vysoké počty členů. Skupiny jako Iranian Atheists and Humanists (1900+ členů, nebo fanoušků), کانون آگنوستیک ها و آتئیست های ایران Iranian Atheists & Agnostics (35.000 + členů), بی خدایان ایران Iranian Atheists (1700+ členů) a Iranian atheist/agnostic movement (35.500+ členů). Pro zajímavost stránka Chámeneího má pouze 16.000 fanoušků.

 Jednou z nejzajímavějších skupin je نه"من مسلمان نيستم, tedy "Ne, já nejsem muslim", která má 23.400+ členů a je velice aktivní. Skupina je psána téměř výlučně persky, islám popisuje jako netolerantní, násilnický a diskriminující vůči ženám. Obsahuje velké množství informací, fotografií a karikatur, které můžou být mnohými věřícími považované za urážlivé, ale pokud vím, zatím kvůli nim ještě nezabili žádného velvyslance, ani novináře.

Podobné humanisticko-ateistické skupiny existují v turečtině s podobnými čísly přívrženců (cca 25.000 přívrženců), ale jsou mnohem méně zastoupené v arabštině (největší skupiny se mi povedlo najít mezi Syřany a Tunisany, je nutno nicméně přihlédnout na filtrování internetu u některých zemí).
Existence těchto skupin je zajímavá už jenom z důvodu šíření informací a otevírání diskurzu o (ne-)/toleranci alternativních názorů a vůbec možnosti si náboženství zvolit.

Na závěr: čeho důsledkem tento jev je? Jak řekl velký perský spisovatel Sádegh Hedáyat, "Pojem ráje je nejlepší výmluvou pro stvoření pekla na zemi". Čím více se náboženství vnucuje, tím více lidí se od něj bude odvracet.

středa, prosince 12, 2012

Jak Američané zradili Írán

Video, o které se s váma chci určitě podělit. Je v angličtině, s pasážemi v perštině. Jakmile budu mít chviličku, napíšu překlad... případně, pokud by mi s tím chctěl někdo pomoci... ale v to moc nedoufám, všichni máte určtiě plné ruky práce s cukrovím a nakupováním dárků ...


úterý, prosince 11, 2012

Výsledky ankety a jiné zprávy

Milí čtenáři, jak jste si již možná zvykli, občas se virtuálně (a občas i reálně) na pár měsíců vypařím, nebo mě pohltí oceán pracovních povinností, nebo mi počítač zneškodní kočka, nebo prostě nemám inspiraci a chuť něco psát. Ale většinou se sem vrátím, protože je to silnější než já. Grafománie zatím nepatří mezi nebezpečné psychózy, takže na ni ještě nevymysleli lék, pokud nepočítám cenzuru, autocenzuru, svazování rukou, likvidaci psacích potřeb, pálení svazků, nebo vyhazování autorů z oken. Jo, ještě fatwa, neboli příkaz vysokého náboženského činitele, v tomto případě k fyzické likvidaci autora, jenž například vydal Chomejní proti Salmánu Rushdiemu. Tím, že jsem povahově osobou výsostně introvertní, taková popularita by mne asi zabila sama o sobě.. takové ty fronty novinářů před barákem a paparazzi, co zjišťují, co snídám a s kým. Nicméně, vraťme se spíše k jádru věci. Zatím co já mlčím, v Íránu se určitě něco stane, co by vás třeba mohlo zajímat. Například byly parlamentní volby, o kterých nikdo téměř ani neslyšel, protože se jich ani voliči moc neúčastnili a nic moc toho stejně v parlamentu nezměnily. Příští rok budou ty prezidentské, ty možná aspoň přinesou trochu vzrušení, až budeme sledovat ta hejna kandidátů diskvalifikovaných Radou dohližitelů (to jsou ti milí pánové, kteří rozhodují o tom, zda někdo může, nebo nemůže kandidovat).


Režisér Džafar Panáhí a právníčka Nasrín Sotúde (na obrázku) dostali letošní Sacharovovu cenu. Nasrín před více než 50 dni vyhlásila hladovku, kterou přerušila před několika dny, poté, co vymohla od úřadů zrušení zákazu vycestovat, který byl uvalen na její maloletou dceru. Probíhají různé apely a iniciativy vyzývající k propuštění této odvážné dámy a dalších vězňů svědomí. Nasrín byla uvězněna za to, že se ujala případů lidí obviněných po nepokojích, které následovaly prezidentské volby v r. 2009. Jedna z peticí pro její propuštění je zde.
Méně štěstí měl blogger Sattár Beheští, který se z vězení již živý nevrátil. Pětatřicetiletý blogger a aktivista za svobodu projevu byl zatčen v úterý 7.11. a za týden ve středu jeho rodina dostala zpátky pouze ostatky. Jeho matka a sestra obvinily úřady a tvrdí, že byl Sattár umučen.

Kromě kampaně za propuštění vězňů svědomí probíhá hlavně na sociálních sítích několik dalších kampaní, například proti povinnosti zahalování všech dívek a žen od 9 let věku (občas i dříve) bez rozdílu vyznání a státní příslušnosti (viz zde). Kampaň tvrdí, že zahalování by mělo být dobrovolné. Je krásné, že tuto kampaň podporuje i hodně mužů.
Další kampaní je "Izrael miluje Írán"(zde). Zde k sobě hledají cestu obyvatelé dvou zemí, jejichž vlády by se nejraději vyhladily.... upřímně: nažeňme jejich vlády do velké arény plné bláta a ať se poperou mezi sebou, když o to tak stojí. My si koupíme velký pytlík popkornu a kolu a budeme se dívat.

Na letních olympijských hrách v Londýně Írán bodoval s 53 soutěžícími. Odnesli si 12 medailí, zejména ve vzpírání a zápasení, což znamená 22.64% úspěšnost. Írán reprezentovaly i dámy, samozřejmě pouze v disciplínách, které nevylučují nošení šátku.  

Sever Íránu, konkrétně provincii Ázerbajdžán postihlo v 12 srpna 2012 silné zemětřesení, které si vyžádalo 227 obětí na životech a více než 1300 zraněných. Íránská média zožala kritiku poté, co o zemětřesení informovala s velkým zpožděním a poměrně okrajovo. Rovněž během záchranných prací bezpečnostní složky zatkly 36 aktivistů, kteří pomáhali lidem na místě.

Írán se rovněž chlubí tím, že se mu povedlo ukořistit již druhé bezpilotní letadlo.

Sankce si po měsících začaly vybírat svou daň. V průběho pouhých několika týdnů íránský riál ztratil dvě třetiny své hodnoty. Cena dolaru se z vládního umělého kurzu 11500 IIR za dolar v meziobdobí na volném trhu vyšplhala přes 15000 a 18000 až na hranici 40000 IRR za dolar a pak se dostal zpátky asi na 28000. Vláda z této krize viní veksláky, ze kterých pár exemplárně pozatýkala. Navíc se předpokládá, že íránský trh zaplavily falešné bankovky. Z krize si vláda pomáhá nákupem zlata, hlavně z Turecka. V praxi to ale pro lidi znamená, že jejich majetek ztratil ze své nominální hodnoty a nespokojenost se šíří i vlivem rostoucích cen potravin (kuřecího masa například) a nedostatku některých léků. Obavy před nepokoji kvůli drahému kuřecímu masu chtěla vláda uklidnit cenzurováním obrázků a záběrů lidí pojídajících kuřecí, které by mohly rozlítit chudší obyvatele proti bohatším.
Bohužel sankce si začínají vyžadovat své první oběti. Kluk na obrázku byl patnáctiletý Manúčehr Esmaili Liusí, trpící hemofilií. Bohužel kluk zemřel minulý měsíc v nemocnici poté, co se jeho rodině nepovedlo sehnat životně důležité léky.



Nakonec si zde můžete přečíst rozhovor s jedním Íráncem z lidu obecně o náladách v zemi na aktuálně.cz.

Kromě všech těchto věcí se stalo i něco mnohem prozaičtějšího, třeba že mi zde expirovala anketa, která vás snad moc nepotrápila, ale mě pomohla trochu odhalit rozvrstvení názorů na tuto problematiku.

Tímto děkuji všem 177 účastníkům průzkumu za hlasy a pro ilustraci připojuji výsledky:


Otázka: Považujete za správné, aby některá ze zemí (USA, Izrael, koalice NATO, Saúdská Arábie a pod.) napadla Írán?

Odpovědi:
Ano, protože je to nebezpečný režim, který nedodržuje lidská práva a podporuje terorismus
  13 (7%)
Ano, protože se snaží o výrobu jaderné zbraně, kterou by byl schopný použít
  10 (5%)
Ano, je nutno Íráncům pomoci ke svobodě
  4 (2%)
Ano, Íránci jsou extremisté a někdo je musí zpacifikovat dříve než zaútočí oni
  2 (1%)
Ne, Íránci mají právo sami rozhodnout o své budoucnosti bez cizí pomoci
  44 (24%)
Ne, napadení Íránu je v každém případě nezákonné
  29 (16%)
Válku odmítám, ale můžeme Íráncům pomoci v boji za lidská práva diplomacií a šířením informací o událostech v této zemi
  32 (18%)
Nemám jasný názor
  6 (3%)
Je jedno, co si lidé myslí, stejně to udělají, protože jim jde o ropu a převahu v regionu
  37 (20%)

Za odměnu Vás pozývám na již druhý ročník festivalu íránských filmů, jež proběhne v lednu příštího roku v pražském kině Světozor (zatím se připravuje)

Jednou přijde dobrý den




"Jednou přijde dobrý den, kdy se již nebudeme zabíjet, nebudeme se na sebe dívat ošklivě, budeme všichni přáteli, poplácáme se na ramenou, jako děti na základní škole, a nikdo nezůstane bez práce, až budeme znovu stavět Írán. Abychom se neunavili, já budu sázet cihly, ty maltu. Po těch sprškách krve, nakonec se objeví duha, už se nebe nezamračí kouřem z bomb, a z krve mučedníků nevyrostou tulipány, muezíne, zapěj modlitbu bůh je velký, do dálky, maminko, dnes večer se za nás pomodli.

Kam až mi paměť sahá, tato země vždy pěla, že jednou přijde dobrý den, a už nebude chaos a ve vřavě si již nebudeme rozdávat nadávky, ale koláče a cukroví, všichni budeme veselí a všechno bude úžasné, jenom nám budou chybět kamarádi, kteří již s náma nejsou, krev zůstane v žilách a neuvidí nebe a asfalt a nevytryskne, a nevystydne, a žádná matka již nepůjde na hrob svému dítěti, domov není útočištěm a venku zuří válka, a já jsem uvnitř zničen jako Bám /město zničeno zemětřesením r. 2003/, nebo jako Hirošima po bombě, nevím, úplně hořím, když zpívám tato slova, možná si o mě myslíš, že jsem blázen, ale jednou příjde dobrý den, to vím.

Stejně, až jednou přijde dobrý den, možná z nás nezůstane nic, pouze dobré skutky, nebezpečí a zlo nebude, vše klidné a bezpečné, i červy nás budou lehtat a my budeme šťastně zesnulí.. Nebe? Ne. Je to tak krásné, vedle hrobu je zeleň, trávník, žádný mozek nechce utíkat, jenom musí chvilku vydržet, ani ruky cizince nedosáhnou na naši zemi, neříkej: "jo, ale kdy konečně bude zítra? Kdyby mne už nebylo, chci, abys mi něco slíbil, až uvidíš jakéhokoliv vojáka, dáš mu kytku, již žádný pták nebude v kleci, a žádná svobodná žena nebude vdovou, dceruško, táta přichází domů, tak mu prostři stůl k večeři..."

Rapper Hichkas ("nikdo"), píseň Ye rooze khoob miad ("jednou přijde dobrý den").


pondělí, června 18, 2012

Filmové lahůdky v příštích dnech

Zdravím všechny příznivce íránské kultury. V nadcházejících dnech se můžete přijít podívat na dva filmy. V pražském kině Světozor v pondělí 25.6.2012 ve 20:30 máte možnosti vidět dokument "Fotbal: přísně tajné" o snaze íránských žen aktivně i pasivně se podílet na sportovních úspěších svého týmu. Přímý odkaz na akci je zde. Kdo by se naopak chystal navštívit karlovarský festival, bude se tam promítat slibně znějící snímek "Spořádaná rodina", vytvořen v íránsko-francouzské koprodukci. Odkaz je zde. Časy projekcí jsou 3.7.2012, 15:30, Malý sál a 6.7.2012, 18:30, Kino Čas.

Na MFF Karlovy Vary bude uveden i snímek "Poslední krok", ve kterém uvidíme Leilu Hátamí, jednu z hlavních postav dramatu o Náderovi a Simín. Více o filmu najdete zde. Dalším snímkem je "Skromné pohoštění", který rovněž slibuje zajímavé zápletky (více zde).
Kromě toho bude ještě uveden film "Střih", sice japonské produkce, ale natočen režisérem íránského původu, Amirem Náderím.(více zde). 

pondělí, ledna 16, 2012

Týden plný paradoxů



Tak, festival íránských filmů máme úspěšně za sebou. Jeho hlavní snímek navíc včera získal Zlatý Globus jako nejlepší zahraniční film (na fotografii režisér Asghar Farhádí a jeden z hlavních představitelů, Pejmán Moaadí v roli Nádera). Jinak pokud se nepletu, snímek půjde do regulérní distribuce do českých kin, takže kdo jste to nestihli, nebo nebydlíte v Praze, možná ho odchytíte jinde. Na konečné podobě festivalu se akorát podepsalo pár kompromisů, které museli pořadatelé udělat, protože museli občas balansovat na hranici legality. Myslím tím tedy legalitu z íránského pohledu. Snímky musely být schváleny íránskými úřady, aby se sem vůbec dostaly s pomocí íránského velvyslanectví a celkově se festival snažil politice vyhnout, takže se diváci třeba nedozvěděli, že zrovna v těchto dnech, kdy íránského filmu sklízí úspěch u nás i ve světě, íránské ministerstvo kultury a islámské výchovy zavřelo Íránský dům filmu, nezávislé a vlivné centrum pro filmovou tvorbu v zemi. Režiséří Džafar Panáhí je pořád ve vězení a země mimo jiné rovněž podniká další kroky směrující k odřezání íránského internetu od zbytku světa.


Bohužel. Kdyby všechna tato omezení neplatila, mohli bychom u nás vidět ještě lepší výběr a dostat více informací. Nyní je nutno umět číst mezi řádky a filmy jako Café Tranzit, Mahí a Heirán, dokument Teherán 021, nebo i rozchod Nádera a Simín toho prozradí o společnosti právě dost. Stejně je to chvályhodný počin a už se připravuje druhý ročník.



Mezitím se v Íránu staly i další věci. Byl zabit další jaderný fyzik. Když nastupoval do auta, vybuchla bomba, která ho usmrtila a zranila jeho kolegu. Je to zas jeden z případů, o kterých nemůžeme vyslovit žádné jasné závěry. Podle íránské verze to byli izraelští agenti, ale kdo to může dokázat? Tak, dejme tomu, že by to mohli být oni, ale s tím, jak paranoidně se íránské struktury chovají v posledních měsících to klidně může být inscenovaný útok, který by mohl mít za cíl a) vyvolat pocit obyvatel, že jsou v obležení a země je pod palbou Izraelců a agentů CIA (k tomu se ještě vrátím) b) omluvit další zbrojení Íránu, zavádění bezpečnostních opatření nejen vůči cizincům, ale i vůči domácím c) v případě nutnosti zadat příčinu k ozbrojené srážce, nebo provokacím v Hormuzském průlivu.
Mladý muž na druhé fotografii nemá takové štěstí, jako ti dva pánové na první fotografii. Paradoxně zatím co Amerika velebí íránské umělce, Írán loví cizince, hlavně Američany. Možná jste již zaslechli jméno Amir Mirzáí Hekmatí. Je to americký občan íránského původu (narozen v USA), který jel do Íránu navštívit své babičky, byl zatčen a ve velmi krátkém a nejasném procesu odsouzen k smrti. Případ komplikuje, že tento osmadvacetiletý mladík předtím pracoval jako tlumočník pro námořnictvo Spojených Států. Takže tento mladík buď skutečně špionem je, nebo je to úplný blázen. Jet do Íránu v této situaci a s tímto životopisem je více než nevhodné. Babičky mohly počkat, nebo se za ním mohly vypravit někam do bezpečné sousední země, jak se s rodinami setkává většina exulantů. Osobně nevěřím, že ho popraví, tedy aspoň doufám, že ho pouze využijí k vyjednávání.
Íránská vláda občany jiných států pouze vymění za tučné výkupné, nebo propuštění Íránce, který někde trčí ve vazbě, jak jsme to již viděli v případě tří amerických turistů, dvou německých novinářů a francouzské učitelky (ta byla vyměněna za propuštění vraha bývalého premiéra Šápúra Bachtiára). Jiný případ jsou Íránci s dvojím občanstvím. Na druhé občanství se neberou žádné ohledy, jak jsme viděli v případě Zahry Kázemí (měla i kanadské občanství a byla umučena ve věznici Evin, protože si fotila rodiny politických vězňů stojící před ní), Zahrá Bahrámí (měla nizozemské občanství a byla popravena údajně za drogy), Saíd Malekpúr (nemá kanadské občanství, jenom trvalý pobyt a byl odsouzen k smrti kvůli softvéru, který byl údajně použit k šíření pornografie) a Hamid Ghassemi-Shall (kanadský občan, odsouzen rovněž za nějaké špionážní aktivity).

Írán, nebo alespoň názory nás, běžných smrtelníků, Íránců i zahraničních analytiků, se nyní zmítají mezi dvěma póly. Je Írán jenom paranoidní a "útoky" a špioni jsou vykonstruované kauzy, nebo je země skutečně pod palbou tajných služeb, které se její postup pokoušejí zpomalit.


Nyní nám nezbývá než čekat, co v této napjaté situaci vůdci udělají a co bude výsledkem jejich rozhodnutí. Dovedu si celkem živě představit Chámeneího a vedoucí kliku, jež v duchu trhají lístky kopretiny a přemýšlí co s kořistí: popravíme, nepopravíme, popravíme, nepopravíme...

středa, ledna 04, 2012

Íránský filmový festival, knížka, bezpilotní letadlo, létající kameny a jiné střepy a střípky

Tak, svátky jsou za námi a já si uvědomuji, že jsem se vším velice pozadu. Sice pořád uvažuji o tom, že tyto vcelku zbytečné stránky definitivně zavřu a budu se plně věnovat otravování sousedů brnkáním na santúr, kouření vodní dýmky a rozjímání o věčnosti, ale
pořád se něco přihodí, co se mi pak převaluje v hlavě jako písečné duny a já to musím vysypat na klávesnici.
Tak začneme nejdříve tím nejšpinavějším: politikou.

Tuším 29. 11.2011 "studenti", nebo "demonstranti", nebo jim v tisku dali jiná jména, provedli útok na velvyslanectví Velké Británie.

Tento bohulibý čin provedly tlupy basídží (organizované skupiny militantních mladých lidí většinou z chudých rodin pod ochrannými křídly vlády) za netečné asistence přihlížejících policistů. Z toho zjevně vyplývá, že byla celá akce naplánována a uskutečněna za podpory vyšších kruhů. Kde jsou nyní silné íránské bezpečnostní složky, které s takovou oblibou stříkaly pepřový sprej a slzák lidem do obličeje a tloukli je obušky? Tiše přihlížejí a snad by nejraději podávali našim milým vandalům kameny. Jinak tit
o strážci zákona ani neuhlídali, že z ambasády zmizely nějaké cenné věci nebo byly poškozena umělecká díla, navíc "spravedlivý hněv" mladíků se snesl i na ubikace personálu a školku pro jejich děti. Přikládám dvě fotografie z místa činu.
Fotky pořídila ISNA (Iranian Students News Agency, tisková kancelář
íránských studentů, která si občas troufne publikovat i necenzurované věci) . Jinak útoku na ambasádu předcházel urputný spor s městem o vykácení několika stromů ve velké zahradě, která patřila k velvyslanectví, takže předpokládám, že útok měl spíše ekologické motivace a vůbec se nemá spojovat s útokem na ambasádu Spojených států v roce 1979.
Třetí fotka ukazuje "agitační" plakáty z univerzity Elm o Sanat s textem
.تجمع و سینه زنی مقابل سفارت انگلیس با سخنرانی حاج آقا قاسمیان . حرکت ساعت 14 از درب اصلی
text znamená: Shromáždění a "bití se do prsou" (náboženský symbol) před Britskou ambasádou s projevem ctěného pána (Hádž ághá je všeobecný projev úcty, ale může to znamenat člověka, jež podnikl pouť do Mekky, nebo obecně nějakého klerika) Ghásemiána (jméno). Odchod ve 14 hodin od hlavního vchodu. Takže ještě tolik tom, že to byla "spontánní" akce. Komičnost celé akce završilo to, že mezi dokumenty nalezenými na ambasádě byl i detailní super tajný plán invaze do Íránu, ovšem 60 let starý z druhé světové války.
Nemusím připomínat, že Britové na protest íránskou ambasádu zavřeli a na internetu koloval vtipný klip o íránském zaměstnanci ambasády, který se při nastupování do auta zamotal do svého obrovského červeného deštníku zde:


Další zprávou měsíce byla úchvatná kořist: bezpilotní letoun RQ-170. Jestli si ho Íránci "vyzvedli" v Afghánistánu, nebo byl skutečně vyslán nad íránské území, to se my běžní smrtelníci zatím nedovíme (ano, přiznávám, skutečně to nevím). Kdyby plachtilo nad íránským územím, Američané to tak lehce nepřiznají. Pokud ho Íránci získali v Afghánistánu, museli ho odtamtaď nějak přepašovat. Asi nás zvědavost bude trápit dál.
Poslední fotku nechám bez komentáře. Jsou to děti politických vězňů čekající na své rodiče během návštěvních hodin ve věznici Evin.

Před několika dny se odehrály velké manévry kolem Hormuzského průlivu (ano, to je ten úzký pruh moře oddělující Perský záliv od Ománského zálivu a Arabského moře a jímž proplouvají tankery s tím smradlavým tekutým bahnem, na kterém jsme všichni závislí), Írán úspěšně vypálil pár technologicky vyspělých raket... jo, a Američané posílají velký kontingent jednotek do Izraele.
Mezitím se nám blíží volby, které spíše připomínají volbu miss.... kritéria jsou striktní: míry 90-60-90, věk do x let, svobodná... Od kandidatury upustila většina stran, nebo jim to bylo, případně bude rovnou zakázáno radou dohližitelů a nejnověji se nabádání k bojkotování voleb má stát v Íránu zločinem.
Je zde ještě jedna věc: syn zesnulého posledního Šáha Rezá Pahlaví chce podat žalobu proti nejvyššímu vůdci Chámeneímu u Mezinárodního soudního dvora. Ještě nevím, co si přesně o tom mám myslet s tím, co vím o tomto orgánu, a s tím, co vím o historii Íránu a osobě Rezy Pahlaví. Bez ohledu na něčí osobní názor, zde jde o princip, když už se má Chámeneí žalovat, kdo by to tedy měl udělat, pokud ne Rezá. Rezá je synem, tedy nástupcem svého otce, posledního Šáha. Chámeneí sice není synem, ale je nástupcem Chomejního. Navíc z íránské elity je Rezá jedním z mála osobností, které mají jistý kredit, nicméně íránská opozice je natolik roztříštěná, že vidím jen malou šanci na jeho většinové přijetí.

Tak, dost politiky, ještě trochu kultury prosím:
Chci vás upozornit na moc pěkný román autorky Azar Nafisi "Jak jsme v Teheránu četly Lolitu", který před pár týdny vyšel v češtině a je inspirován skutečným příběhem profesorky anglické literatury a její studentek. Anotace: "Po dobu dvou let, než byla roku 1997 přinucena Írán opustit, organizovala Azar Nafisiová ve svém teheránském domě tajné týdenní debaty o zakázaných západních autorech, jichž se účastnilo sedm z jejích bývalých studentek literatury na teheránské univerzitě. V prostředí sílící cenzury a útlaku ze strany státních úřadů a strážců veřejné morálky představovala svobodomyslná výměna názorů o dílech Jane Austenové, Henryho Jamese, F. Scotta Fitzgeralda a Vladimira Nabokova pro všechny zúčastněné nemalé riziko, tím spíše, že záhy začala přerůstat úzký rámec hovoru o literatuře, jak do diskuse vzrůstající měrou vstupovaly osudy samotných diskutujících.
Autorčino mimořádně působivé vyprávění představuje jedinečné osobní svědectví o nedávné minulosti i současnosti Íránu, údělu íránských žen tváří v tvář islámské teokracii, potřebě odporu vůči tyranii jakéhokoli druhu a osvobozující síle literatury, českým čtenářům však bezpochyby připomene i poměry panující v někdejším totalitním Československu."

Jinak v těchto dnech máte poslední šanci se přihlásit na podle mne moc pěkný a relativně nejlevnější zájezd do Íránu v termínu 10-25. března 2012 a zažít něco z jeho jedinečné atmosféry, navíc termín spadá do období oslav perského nového roku. Více info zde.

Poslední novinkou je pražský festival íránského filmu 11-15. ledna, tedy příští týden, v kině Světozor v Praze. Další informace najdete přímo na stránkách kina a na oficiální webstránce festivalu zde. Můžete tam zhlédnout například mezinárodně oceněný film Rozchod Nádera a Simín, jako i jiná pozoruhodná díla současných autorů, kteří navzdory cenzuře dokážou svůj odkaz propašovat daleko za hranice.