sobota, února 28, 2009

Ohavnost za ohavnost

V uplynulých dnech server idnes uveřejnil článek pojednávající o otřesném příběhu mladé krásné ženy. O tuto ženu se zajímal muž, který ji to dával najevo naléhavým spůsobem, dokonce jí vyhrožoval zabitím, jestli se za něj neprovdá. Po jejím důrazném a opakovaném odmítnutí jeho návrhů a snah o sblížení ji tento "člověk" chrstnul do tváře kyselinu. Kromě hrozné bolesti jí to způsobilo poranění kůže s trvalými následky a definitivní ztrátu zraku... omluvte mě za můj cynismus - možná by bylo bývalo milosrdnější, kdyby ji byl zabil.. život v tomto stavu již není životem. Jenom pro zajímavost připomínám, že polévání kyselinou používali i básidží (mladí islámští fanatikové) proti ženám, které potkali na ulici a byly neislámsky oblečené nebo nalíčené. Naštěstí se to už neděje.
Z právního hlediska je v Íránu v tomto případě možné aby oběť, pokud přežila, případně její rodina rozhodla o konečné aplikaci trestu: může vinníkovi prominout, domluvit se na peněžní náhradě, nebo žádat trest. V tomto případě je možné potrestat zločin stejným způsobem, tedy vypálením očí kyselinou, podle prastarého zákona "oko za oko, zub za zub". Kdo zná tyto stránky, ví, že ostře vystupuji prosti mučení a popravám politických vězňů, ale tak primitivní a krutý zločin si zaslouží i primitivní a krutý trest.

Update: Podle islámského zákona by muž měl přijít jenom o jedno oko, protože žena má poloviční hodnotu oproti muži..

čtvrtek, února 05, 2009

Nové bezpečnostní riziko pro Evropu?

V posledních dnech médii proběhla zpráva, která znepokojila mnohá íránská opoziční hnutí a jednotlivce. Dne 26.1.2009 Rada Evropské Unie, které mimochodem nyní předsedá Česká Republika, vyškrtla organizaci Modžáhedíne Chalgh (obecně užívaná zkratka MEK, Svatí bojovníci Lidu) ze seznamu teroristických skupin a některé evropské země připustili možnost poskytnutí politického azylu jejím příslušníkům. Toto jednání je chybou z hlediska ochrany bezpečnosti a zvýšená přítomost příslušníků této skupiny by mohlo mít vysoce negativní důsledky.


Kdo jsou MEK a proč představují bezpečnostní riziko?


Skupina vznikla v roce 1965 a původně podnikala teroristické útoky na cíle spojené s režimem šáha Mohammada Rezy Pahlavího s cílem jeho svržení. V 70. letech podnikala atentáty na cizince, které šáh zaměstnával jako vojenské poradce (hlavně Američany). Členové organizace se rovněž podíleli na obsazení velvyslanectví Spojených Států v Teheránu těsně po íránské revoluci v r. 1979. Dosavadní vůdce této skupiny Masúd Radžaví (od roku 2003 se neukázal na veřejnosti, buď je po smrti, nebo se skrývá) byl přívržencem a spolupracovníkem Ajatolláha Chomejního a skupina se aktivně podílela na íránské revoluci v r. 1979. Skupina kolem Chomejního, která poté uchvátila moc, se s konkurenčním hnutím vypořádala hromadným zatýkáním a popravami od r. 1979 do r. 1981. Během demonstrace Modžáhedínů 20. června 1981 vládní Íránské Revoluční Gardy začaly střílet do demonstrantů a zabily několik stovek lidí. Za osm dnů bombový útok zabil 70 nejvyšších představitelů islámského režimu včetně druhé nejdůležitější osoby po Chomejním, Ajatolláha Beheštího. Za dva měsíce další bomba usmrtila prezidenta Mohammada Alího Radžáího a premiéra Mohammada Džavada Bahonara. Vzájemné boje Modžáhedínů a íránské vlády pokračovaly ještě několik měsíců, poté se jádro skupiny přesunulo do Francie a Iráku a vzniklo spojenectví se Saddámem Husajnem ve válce proti Íránu (1980-1988). To způsobilo pokles popularity skupiny v Íránu a v současnosti má tato skupina minimální až žádnou podporu mezi Íránci. V roce 1988 bylo v Íránu popraveno podle některých odhadů 30 000 politických vězňů, mezi kterými bylo hodně příslušníků a sympatizantů tohoto hnutí.

Od r. 1986 do r. 2003 skupina žila pod přímým patronátem a finanční podporou Saddáma Husajna, který jim poskytl veškerou výzbroj včetně tanků. Skupina si postavila základnu v Ašrafu, na sever od Baghdádu, 100 km od íránských hranic. Cílem jejich celé existence je boj všemi prostředky proti Islámské republice a jejím představitelům. Husajn tuto skupinu rovněž využil při potlačení kurdského a šíítského povstání v r. 1991.

Během války v Iráku (2003) byla skupina Američany odzbrojena a zůstala internovaná v Ašrafu. Předpokládá se, že nyní skupina má po celém světě několik tisíc členů (v Ašrafu jich zbylo kolem 3500 a celkově se odhady pohybují přibližně od 5 do 10 tisíc, z toho snad pětina nebo čtvrtina jsou ženy). Od odzbrojení byl Ašraf pod dohledem spojeneckých sil, nicméně od 1. ledna byla kontrola nad touto základnou předána do kompetence nové irácké vlády, která odmítla dále tolerovat činnost této skupiny na iráckém území a proto musí tyto osoby do léta (letošního roku) Irák opustit a buď se vrátit do Íránu nebo odjet do třetí země. Za poskytnutí azylu těmto osobám se vyjádřila například Francie.


Ideologie


Při založení tato skupina vyznávala myšlenky islámu a komunismu (modžáhed znamená bojovník ve svaté válce za víru) a prošla několika rozkoly, transformacemi a změnami vůdců. Do současné podoby se vyvinula pod vedením Masúda Radžavího a jeho ženy Maryam. Této dvojici se povedlo vybudovat organizaci s neomezeným kultem osobnosti vůdců. Směs idejí islámu, komunismu a kultu osobnosti z Modžáhedínů dělá organizaci velice podobnou sektě. V Ašrafu měla tato skupina výcvikový tábor, kde se vychovávaly děti, chlapci a dívky, oddělené v útlém věku od rodičů, rovněž existovaly školy jenom pro děti Modžáhedínů, hlavně ve Francii. Podstatou bylo vychovat poslušné vojáky, kteří budou slepě následovat Radžavího a jeho ženu. Styky dívek s chlapci byly vyloučeny a osobní život všech členů organizace byl omezen na minimum, děti byly odděleny od rodičů, byly rozděleny i manželské páry, Radžaví osobně určoval, kdo s kým uzavře sňatek a byly vyloučeny veškeré další citové vazby včetně přátelství. Členové hnutí neměli přístup k žádné literatuře nebo tisku kromě vlastních zdrojů, podléhali intenzivnímu vymývání mozků a jakýkoliv náznak nesouhlasu nebo rebelie vůči hnutí byl tvrdě potrestaný. Dezertéři byli vězněni, týráni i zabiti. Modžáhedíni často rekrutovali nové členy mezi zoufalými mladými Íránci, kteří přijížděli do Turecka v naději, že najdou práci. Tito mladíci se často octli na ulici a stávali se lehkou kořistí.

V posledních letech si toto hnutí zasloužilo pozornost hlavně kvůli dodání důležitých informací o íránském nukleárním programu, co je jednou z mála pozitivních skutečností.

Existují jisté zprávy o vyjednáváví Teheránu s Washingtonem, ve kterém Teherán navrhl jisté ústupky (podpora Hizbaláhu nebo přístup k jaderním pracovištím) právě výměnou za rozpuštění a zneškodnění tohoto hnutí.

V současnosti politické křídlo Modžáhedínů vystupuje pod jménem Národní Rada Íránského Odboje (National Council of Resistance of Iran, NCRI) a lobuje v Evropě a ve Spojených Státech za změnu režimu. Proklamují nastolení sekulární demokratické vlády, žádají svržení islámského režimu v Íránu. Chtějí ustanovit prozatímní vládu v čele s Maryam Radžaví jako prezidentkou na šest měsíců, během kterých by se uskutečnily svobodné volby. Ale je to jenom rétorika, ve skutečnosti je toto hnutí nic jiného jenom vylepšená “diktatura islámského proletariátu”.

Vypuzení této skupiny z Iráku, vyšktrnutí ze seznamu teroristických skupin, natož jejich přijetí a přesídlení do kterékoliv evropské země může znamenat potenciální bezpečnostní riziko. Tato organizace je strůjcem teroristických útoků na íránská zastupitelství v 13 zemích v roce 1992 a útoků v samotném Íránu. V roce 2003 francouzská tajná služba pod vedením Pierra de Bousquet odhalila jejich základnu na pařížském předměstí, odkud skupina plánovala různé útoky na zastupitelství Íránské islámské republiky a plánovala zabití 25 bývalých členů organizace.

Jejich cílem je jenom svržení jedné diktatury a její nahrazení další, nebojí se použít násilí a terorismus k dosažení svých cílů, proto je jejich legalizace, podpora, a natož poskytnutí politického azylu hrubou chybou z hlediska bezpečnosti v Evropě a ve světě.

Tolerance nebo podpora této skupiny rovněž žádným způsobem neuspíší demokratizační proces a změnu režimu v Íránu. Jak říká známé přísloví, nepřítel našeho nepřítele není nutně náš přítel.

Nejvyšší představitelé Evropské Unie by se měli dobře informovat o skutečné povaze tohoto hnutí a povážit veškerá bezpečnostní rizika, než této skupine udělí povolení k pobytu a činnosti. Žádným pozitivním přínosem to ale pro Evropu nebude.