Pár postřehů

- Nejvyšší vůdce Alí Chámeneí nově vyzval k přepočítání hlasů, i když v sobotu nazval výsledek voleb "projevem boží vůle".

- V případě země se 70 miliony obyvatel, obrovské rozlohy a s přihlédnutím na možnost volit na velvyslanectvích po celém světě byly výsledky zveřejněny až rekordně brzy, navzdory tomu, že volební místnosti zavřely až 4 hodiny po plánovaném čase.

- Během voleb v roce 2005, kdy zvítězil Ahmadínežád, volilo v prvním kole 63% voličů. V druhém kole zůstali jenom dva konzervativci proti sobě, tedy Rafsandžání (nesmírně bohatý klerik, kterého lidé již moc dobře znají a vůbec nemají v lásce) a poměrně neznámý civil, inženýr Ahmadínežád, který svým skromným lidovým zjevem a populistickými sliby (nalákal lidi na slib petrodolarů spravedlivě rozdělených na stoly občanů). Lidé volili Ahmadínežáda právě jako zdánlivé "menší zlo" vůči Rafsandžánímu. V druhém kole se voleb účastnilo jenom 48% voličů. Lidé neměli motivaci volit. Celá úvaha o číslech zde. Ve volbách, kdy reformisté měli silného kandidáta (hlavně Chátamí) byly počty voličů podobné: v roce 1997 Chátamí získal 70% z 88% voličů, v roce 2001 dokonce 78%.

- Masovost protestů, stejně jako počet hlasů svědčí o tom, že lidé ještě pořád věří v možnost prosazení svých zájmů. Vždy před volbami probíhá horká debata na téma "volit nebo nevolit". Podle některých by bylo bývalo lepší, pokud všichni, kteří Ahmadínežáda nechtějí, volby bojkotovali. Když hlasy nejsou, teoreticky je těžší je zfalšovat. Rovněž jsou demonstrace proti Ahmadínežádovi signálem pro svět, který má vyvrátit negativní obraz Íránců v médiích a podkopat tu samolibou sebedůvěru, se kterou vystupuje Ahmadínežád, když říká jako nejvyšší znalec své výroky o tom "co chce íránský lid". Jsou nesmyslem výroky některých "expertů" na diskuzích o tom, že protesty vyvolávají Američané zvenku a podobně. Američané se k volbám v podstatě vůbec nevyjádřili. Vyčkávají, co bude, nebo vůbec nechápou, co se to vůbec děje :-)

- Bude velice zajímavé sledovat tyto demonstrace. Obavou může být ještě větší posílení moci Pásdárů, tedy Revolučních Gard, kteří jsou "státem ve státě". Buď budou protesty tvrdě potlačeny a nastane íránská obdoba normalizace, nebo nastane krize formátu 1979, která systém rozloží. Mnoho Íránců nevěří v reformovatelnost režimu. Když bolavý zub nejde vyléčit, musí se vytrhnout.

- Lidé reagují velice ostře na násilí a zabíjení během demonstrací. Byl to i kámen úrazu revoluce v r. 1979. Lidi rozlítily fotografie vojáků pálících do demonstrantů. Nyní se fotografie, videa a zprávy šíří během sekund a informační revoluci nelze zastavit. Ani internet a mobily nelze blokovat věčně a vždy se najde cesta, jak bloky a filtry obejít.

- Na úterý (zítra) je hlášena generální stávka. Bude zajímavé sledovat, jestli bude dodržena. Právě dlouhé stávky napomohly konci šáha. Podle jedné názorové skupiny se Teherán velmi liší ohledně preferencí, tím, že je plný vzdělaných "poevropštěných" lidí ze středních vrstev, zatímco venkov a menší města jsou konzervativní. Rozšíření protestů plošně po celé zemi svědčí o něčem jiném.