Několik lidí se mě ptalo e-maily na mé osobní názory na některé věci ohledně islámu a náboženského přesvědčení, proto mi to nedá a napíšu k tomu pár řádků.
Írán je islám v praxi. Někdo může namítat, že Írán reprezentuje jenom šíitskou odnož islámu, ale nakonec je to v podstatě jedno. V základních otázkách se tyto dvě formy moc neliší.
Já osobně islám nevyznávám a nesouhlasím s ním. Nesouhlasím s právním postavením žen (ať si obránci islámu říkají co chtějí, íránské ženy, nebo jejich vysoké procento, nejsou se svou situací spokojené), nesouhlasím s trestním právem a procesy na základě vynucených doznání, tresty smrti, mučení a bičování, kamenování, a tak dále, cenzura myšlení, chování, hudby a jiných umění. Už nyní je toho dost i bez dalších prvků, které se dají kritizovat, jako je třeba militantnost.
Nevyznávám ani žádné jiné náboženství, protože všechny jsou příliš poznačeny rukami lidí, kteří je v průběhu věků tvořili a přetvářeli, kteří psali posvátné texty a modlitby, i jejich zákony jsou často určovány koncily a shromážděními učenců, a často s mocenskými ambicemi. Neuznávám samoúčelné rituály a příkazy a zákazy, kterými náboženství oplývají, protože věřím ve svrchovanost svobodné vůle a lidského svědomí, které dělá lidskou bytost svéprávnou a odpovědnou sama za sebe. Obecně vzato jsem agnostik, to jest člověk, který si myslí, že není možné poznat nebo dokázat existenci boha, ale ani ji vyvrátit. Člověk podle mě nepotřebuje k svému životu náboženství, které mu bude diktovat co smí a co ne. Člověk, pokud potřebuje v něco vyššího věřit, vystačí si s teistickou vírou (t.j. věřit v existenci nějakého boha, ale bez nutnosti dávat mu další jména, formy, kulty a rituály). Podle mých známostí a zkušeností většina Íránců je právě tohoto vyznání. Věří v existenci boha, persky خدا"chodá", ale nechodí do mešit a nemodlí se po islámsku, nebo to možná dělají ze zvyku. Na fanatických a horlivých příslušnících islámu a některých dalších náboženství a sekt mi vadí jejich přílišný proselytizmus, t.j. vnucování se a získávání nových věřících, který se dost podobá sítím prodeje různých výrobků typu multi-level-marketing: nějaký známý se člověka všemi možnými slovy snaží přesvědčit, aby si tu věc koupil, a aby s ní byl spokojen, aby se zaregistroval se do prodejní sítě a dál získával nové lidi, kteří si to koupí a zaregistrují se a tak dále. A každý samozřejmě vychvaluje svůj produkt. I náboženství jsou trochu jako trh, trh s léky na neduhy a hlad naší duše, ale některé z těchto léků mají prostě příliš moc vedlejších účinků a příbalové letáčky jsou jenom v arabštině. Z těchto náboženství a sekt mi je islám nesympatický už jenom z toho důvodu, že z něj nelze vystoupit, alespoň se o tom nikdo nesmí dovědět. A další tíživý znak některých náboženství je vyhrožování peklem. V jedné italské anekdotě se na hodině fyziky profesor ptá, jestli je peklo endotermické nebo exotermické (tedy absorbuje teplo, nebo ho uvolňuje). Na zemi je více než jedno náboženství, které hlásá: pokud nebudeš vyznávat naše náboženství, dostaneš se do pekla. Tím, že člověk nemůže být současně příslušníkem více než jednoho náboženství, zákonitě se všichni lidé dostanou do pekla, tedy se peklo musí soustavně rozšiřovat, pokud ne, exploduje.
V Íránu se prostě ukázalo, jak vláda podle zákonů islámu funguje (nebo nefunguje, chcete-li) a tím, že nesouhlasím s velkou většinou zákonů a opatření islámské republiky, které vycházejí z islámu, nesouhlasím ani s islámem jako takovým. Reforma této vlády podle požadavků lidí by znamenala opuštění některých zásadních principů islámu, takže by eventuelní nová vláda už nebyla islámská, ale jiná. A to je již lepší nenechat kámen na kameni a udělat vládu úplně novou od nuly a bez islámu. To je to, co žádá velká skupina lidí: sekularizovat vládu, t.j. očistit ji od zákonů, které pocházejí z Koránu a hadísů (Mohamedových výroků), tato skupina se ještě dělí na ty, kteří by chtěli jenom republiku s parlamentem atd. a ty, kteří by chtěli parlamentní monarchii a chtějí návrat syna šáha z exilu, jako je třeba Velká Británie, poté by se ještě muselo rozhodnout o šíří pravomocí krále. O tom by se rozhodlo v referendu. Ale to je hudba budoucnosti, tedy doufám, že se toho dožiju.
Ještě k jednomu tématu mě inspirovala jedna diskuse: vždy mě pobaví diskuse o šátcích, které jsou například v Íránu povinné. Podle mně šátek uráží více muže, než ženy. Pokud podle učení islámu se žena musí zakrýt, aby nedráždila muže svým tělem, prakticky se to rovná tvrzení, že všichni muži jsou tak slabí, že se neudrží, pokud uvidí jakékoliv ženské vlasy a krk a ruce a nohy, už u holčiček nad 9 let i u starých žen bez rozdílu, tak se vzruší a ztrácejí sebekontrolu atd.. navíc podle jednoho učení ženské vlasy vyzařují jistý impuls, něco jako vlnění, které muže ohlupuje, ale zatím ho nikdo nedokázal zachytit přístroji. Takže muslimškým mužům asi není trapné dobrovolně se považovat za slabochy a muslimské ženy tedy považují všechny muže za slabochy a pudy ovládaná zvířata. V Evropě a jinde se drtivá většina žen obléká naprosto normálně, a nezahaluje si vlasy ani tělo nějak extrémně, jenom podle počasí. Počet znásilnění přesto není nějak kritický. Takže mužští příslušníci křesťanské nebo ateistické nebo prostě nemuslimské kultury jsou podle toho silní jedinci, kteří jen tak nepodlehnou svým pudům, zatím co muslimské muže musí jejich ženy chránit proti hříchu protože jsou asi podle toho nesvéprávní... co vy na to?
Proto velká část (osvícených) mužů v Persii je proti šátkům... i když jsou to velice vášniví lidé, nejsou to slabosi.
Žádné komentáře:
Okomentovat