Rekapitulace

Tak, přeji Vám všem šťastný nový rok 2007, doufám, že přinese víc pozitivních věcí a hlavně víc rozumu, lásky, pochopení, oboustranné tolerance a méně náboženského fanatismu a z něj vyplývajícího násilí a utrpení.
Už 10 měsíců jsem zde s Vámi, a sloužím Vám, kdož se zajímáte o dění v neklidných regionech světa jako je Blízký Východ a snažíte se pochopit situaci v celé její složitosti. Snažím se Vám přinášet zprávy o věcech, o kterých se moc nepíše, snažím se o objektivitu i přes emocionální spojení s oblastí bádání a navzdory sprškám opodstatněné i neopodstatněné kritiky a urážek.

Podívejme se nyní co se všechno událo v Íránu a v regionu v uplynulém roce.
Zdá se, že se íránský jaderný program v posledních dnech vymkne zpod mezinárodní kontroly ještě víc, než doteď. Jako odpověď na rezoluce RB OSN č. 1696 a č. 1737, které Írán vyzvaly k přerušení obohacování uranu, Írán neudělal zhola nic, dokonce zvýšil své pochybné a těžce sledovatelné aktivity a aroganci vůči OSN.
Írán vystupňoval i protiizraelskou a protizápadní rétoriku organizováním kontroverzných akcí, jako soutěž o nejlepší karikaturu holokaustu a konferenci, která zpochybnila celý holokaust jako historický fakt. Íránský prezident Ahmadínežád samozřejmě neustoupil od svého volání po fyzické likvidaci Izraele, a íránská ekonomika utrpěla právě z důvodu zvýšené diplomatické izolace země v důsledku těchto nepřijatelných "cílů" v mezinárodní politice. Ahmadínežád rovněž napsal několik dopisů světovým politickým špičkám, ve kterých je zve k přijetí islámu a jeho politika se nese v apokalyptické vizi očekávání šíitského spasitele, 12. imáma Mehdího, který by se měl objevit a dovést svět pod vládu islámu (jak by k tomu mělo dojít, na to je několik variant, několik z nich je pochopitelně násilných).
Samozřejmě, následky této rétoriky si odnesli běžní obyvatelé a místo investovaní petrodolarů do vlastní země a pečování o blahobyt a budoucnost Íránu se vláda pustila do odvážných projektů v zahraniční politice: chce se stát největší regionální velmocí a chce tak učinit posílením vlivu radikálních a militantních ozbrojených skupin v zemích regionu, jako je libanonský Hizballáh, SCIRI a Mahdího armáda Muqtady al Sadra v Iráku, a hlavně šíitských politických frakcí v Sýrii, Afghánistánu, Turecku, Saudské Arábii a ostatních zemích. Důsledkem těchto aktivit byla i letní vyprovokovaná válka mezi Izraelem a Hizballáhem nebo rapidní zvýšení útoků a nábožensky motivovaného násilí v Iráku hlavně proti civilistům v roce 2006, co je už více než 3 roky po invazi a je těžké ho vysvětlovat jako pouhou odpověď na Spojeneckou okupaci Iráku. Já ho vidím jako mocenský boj Íránu proti sunnitům, hlavně Saudské Arábie, o vliv a moc v Iráku, zemi se šíitskou většinou a dějinami poznamenanými válkami a rivalitou o moc v regionu právě s Íránem.
Kromě investic do masivní mediální propagandy (televizní a rozhlasové vysílání do těchto zemí) ještě více ochuzují Írán investice do zbrojení a vývoje například i raket středního a dlouhého doletu (doletí do Izraele a do Evropy) ve spolupráci se Severní Korejí. Írán rozvinul čilou spolupráci i s jinými diktaturami a pseudorežimy, jako jsou Bělorusko, nebo Venezuela.
Zhoršila se i domácí situace ohledně porušování lidských práv. Cenzura tisku, kultury a internetu se zvýšila a zdokonalila, omezování přístupu k informacím se vystupňovala. Stali jsme se svědky uvěznění intelektuálních špiček jako Ramin Jahanbegloo pod falešnými obviněními (hlavně špionáž a spolupráce se západními velmocemi), i násilné potlačování studentských hnutí za svobodu projevu a odborových hnutí pracujících, kteří si žádali své mzdy a nezaměstnaných, kteří žádali práci a sociální zabezpečení, ženských hnutí, jež demonstrovaly proti diskriminaci v právní oblasti. Zvýšil se počet poprav a mučení politických vězňů, pronásledování uprchlíků, disidentů a těch co konvertovali pryč od islámu. Počet oficielně oznámených poprav se pohybuje kolem 150 za celý rok, počet tajných může být několikanásobně vyšší.
V posledních komunálních volbách ale radikální frakce prezidenta Ahmadínežáda a jeho mentora Ajatolláha Mesba Yazdího prohrála proti konzervativcům stávajícího nejvyššího vůdce Chameneího a bývalého prezidenta Rafsandžáního a "umírněným reformistům" bývalého prezidenta Chátamího... buď z vůle těch několika voličů, jež se namáhali, nebo byli nuceni volit, a volby do Rady Expertů stabilně "vyhrála" frakce vůdce Chameneího, který kandidáty podrobil důkladnému sítu, aby jeho moc nebyla oslabena...
Co víc mi zůstává... doufám, že náboženský fanatismus a slepé mocenské ambice této vlády nespůsobí ještě víc utrpení doma a v regionu a jaderné zbraně eventuelně vyvíjené v Íránu se nikdy nedostanou k slovu. Rovněž doufám, že jestli by měla nastala změna režimu v Íránu, obejde se bez invazí cizích sil a zbytečného násilí...