úterý, února 15, 2011

Konec posledního faraona. Proč musel Mubarak odejít.

Je sobota ráno, 12. února 2011 a já vyrážím do bledého ranního světla. Již nemrzne, a téměř jarní vzduch mi příjemně sviští ve vlasech. Mám domluvenou schůzku s Mustafou. Zase jdu pozdě, jako vždy. Už mě vyhlíží před vchodem jednoho z nejznámějších pražských nákupních středisek. Je to pohledný sedmadvacetiletý mladík s milým, trochu nesmělým úsměvem.
Sedáme si do prázdné kavárny. V sobotu ráno ještě moc nakupujících není. Všude kolem jsou dekorace v egyptském stylu... možná si tím můj kamarád léčí nostalgii po své vlasti. Po zdech se vinou pruhy hieroglyfů a z kouta nás enigmatickým pohledem pozoruje pozlacená socha staroegyptského božství s hlavou šakala.
Mluvíme anglicky, protože jeho angličtina je tisíckrát lepší, než moje arabština. Objednává si presso s mlékem a kolu, já si dávám svou ranní dávku caffè latte.

- Proč vlastně chceš se mnou udělat rozhovor?
- Hlavně ze zvědavosti. Zajímá mě tvůj názor. A chci napsat něco i o Egyptě. Miluju psaní. Snad se tím jednou budu živit.
- To je zajímavé. Nevěděl jsem, že píšeš. Můj strýc byl známým spisovatelem. Jmenoval se Nejib Kilani. Byl 10 let ve vězení, vzal si novinářku, která mu hodně pomohla. Když jsem byl dítě, byl to můj velký vzor. Také jsem psal povídky a krátké přiběhy, ale moc peněz mi to nepřineslo (smích). Ještě pořád píšu, občas v práci jenom zhrábnu kus papíru a něco naškrábu… tak ptej se, co tě zajímá?
- Těší tě to, co se v Egyptě právě stalo?
- No... z jedné strany mě to těší, z druhé strany ne. Egypt bude potřebovat ještě nějaký čas, než se z něj stane lepší místo pro život. Například Sinajský polostrov je nebezpečný. Podívej se jak se Egypt vyvíjel za posledních sto let: Egypt je bohatou zemí, má Rudé i Středozemní moře, má muzea, má pracovní sílu 60 milionů mladých lidí mezi 18 a 40 lety.
- Proč lidé tedy začali protestovat proti Mubarakovi?
- Protože to byl diktátor, byl sobecký, udělal hodně chyb. Staral se jenom o lidi, kteří mají peníze. Běžní lidé mají hodně potíží, ale jeho to nezajímalo. 40% lidí žije pod hranicí chudoby ale Mubarak má 70 miliard dolarů. Odkud je vzal?
- Takže je nespokojenost lidí způsobena hlavně ekonomickými důvody? Kdy celá tato protestní akce začala? Připravovala se už delší čas, nebo byla úplně spontánní?
- Vše se začalo 6. dubna loňského roku (2010) v Alexandrii, kde policie zabila jednoho mladíka jménem Cháled Saíd. Svědkové říkají, že se to stalo v kavárně. Seděl v kavárně, když přišli policajti a chtěli ho legitimovat, prohledat mu kapsy, nebo něco podobného. Pohádali se, začali se rvát, přišlo hodně policajtů a přímo před lidmi ho ubili k smrti. Měl rozdrcené kosti v obličeji. Navíc v nemocnici nechtěli do dokladů zaznamenat skutečný důvod jeho úmrtí, chtěli napsat, že se předávkoval, nebo nějakou podobnou lež. Poté se objevil Wael Ghonim, ten manažer Googlu, který žije v Dubaji. Je to velmi bohatý, ale i velmi chytrý člověk. Pracoval jako poradce pro egyptské ministerstvo financí, bylo mu něco přes dvacet a již byl známým odborníkem. Takže Wael začal psát na Facebook a organizovat rozhněvané lidi do skupin. Rozhodnutí o tom, co se má udělat, se přijímala pomocí hlasování. Ten návrh, který dostal nejvíce hlasů od lidí, se poté zrealizoval.
- To je zajímavé! A co se dělo poté?
- Dva dny poté, co se Wael vrátil do Egypta, byl zatčen a strávil ve vězení asi 13 dnů. Vyslýchali ho, jestli nepracuje pro nějakou cizí tajnou službu, třeba pro Mossad, ale nic na něj nenašli.
- Jak události v Tunisku ovlivnily průběh egyptského povstání? Urychlily je?
- Velice, myslím si, že z 50% dodaly celé věci potřebnou hnací sílu. Mubarakův systém byl ale mnohem pevnější, než ten Tuniský, a Egypt je mnohem větší země a strategicky důležitější.
- Co si Egypťané myslí o roli Spojených států v Egyptě?
- Spojené státy podporovaly Mubaraka a Egypt je tradičně jejich spojencem v regionu, a také je spojencem Izraele. Bývalý prezident Anwar as-Sadát podepsal strategickou mírovou smlouvu s Izraelem. Ale Egypťané si nepřejí, aby Spojené státy rozhodovaly o tom, co se v zemi bude dít.
- Zmínil jsi Izrael, jak se na něj dívají Egypťané?
- Asi víš, že mezi Egyptem a Izraelem byla válka. Téměř z každé rodiny někdo v té válce zemřel, sice to my mladí již tak nepociťujeme, ale naši rodiče a prarodiče, všichni někoho ztratili, nebo znali někoho, kdo zemřel. Samozřejmě se zajímáme o osud Palestinců, ale Egypťané nechtějí válku s Izraelem. Žádný normální člověk nechce válku. Chceme ekonomický růst a lepší život. Mnozí měli rádi Mubaraka, protože dokázal udržet mír, jeho zahraniční politika byla dobrá, uměl účinně se všemi komunikovat. Byl to vlastně velmi chytrý člověk, studoval ve Spojených státech a Američané předpověděli, že se jednou stane egyptským prezidentem. Lidé ho začali nenávidět jenom asi před deseti lety, kdy začal rozprodávat státní podniky soukromníkům, například dopravní společnosti, autobusovou a železniční společnost. Zaměstnancům se mzdy nezvedly, ale cena cestovného vzrostla o 150%. Během těchto privatizací za Mubarakovy administrace probíhaly i různé spekulace a hojné úplatky. Například, řekněme, cena železniční společnosti byla třeba 100 milionů, on ji prodal za 50 milionů a kupující mu dal nějakou provizi. Kvůli tomuto mafiánskému chování lidé začali Mubaraka nenávidět.
- Jak tedy lidé zareagovali, když Mubarak odevzdal svou moc Omaru Sulejmanovi?
- Nepřijali ho, donutili ho odstoupit a odevzdat moc armádě. Sulejman je pravou rukou Mubaraka, nic by se tím nezměnilo.
- Takže nyní vládne v zemi armáda? Jaký k ní mají lidé vztah?
- Lidé jí důvěřují. Je složena z běžných občanů, lidé k ní mají dobrý vztah, ne jako k policii. Policie je zkorumpovaná. Řeknu ti příklad: potřebuješ řidičský průkaz. Abys ho získal, musíš nejdříve nějak zjistit, komu dát peníze, aby je doručil kompetentnímu důstojníkovi. Musí to být někdo, komu tento důstojník důvěřuje, protože nemůžeš jenom tak přijít k důstojníkovi policie a vytáhnout peníze. Když mi bylo 24, založil jsem si firmu. Pronajímal jsem auta. Začal jsem úplně od nuly. Věděl jsem, že několik známých vlastní auto, které nepotřebuje. Tak jsem s těma lidma podepsal smlouvu, platil jsem jim měsíčně provizi a jejich auta jsem dál pronajímal. Někteří si vzali auto i na leasing. Splátky jsem platil já, a tím, že provize za pronájem byla vyšší, ti lidé měli i nějaké ty peníze navíc. Po splacení jim pak to auto zůstalo. Můj podnik začal prosperovat. Začal jsem se dvěma autama, za rok jsem jich měl deset a na konci třináct. Jednoho dne přišli policajti a našli nějaký úplně hloupý důvod, proč nemůžu provozovat firmu z té kanceláře a musel jsem ji zavřít. Když byla měsíc zavřena, musel jsem skončit, protože veškeré peníze, co jsem nastrádal, jsem musel dát majitelům aut za pronájem jejich vozů. Nemohl jsem to utáhnout déle.
- To byl moc zajímavý nápad. To je tedy škoda. Policajti jenom tak přišli a donutili tě všechno zavřít? Možná chtěli úplatek.. nebo je poslal někdo, komu jsi konkuroval.... to je smutné.
- Vidíš, i kvůli takovýmto věcem lidé emigrují. Chtěl jsem být úspěšný, pomalu, vlastní prací, postupně. Nešlo to. Před několika lety se v Rudém moři potopila loď, vracející se ze Saudské Arábie (*mluví o katastrofě lodi As-Salam Boccaccio 98, která se potopila 3.února 2006). Byla vysloužilá, ve špatném technickém stavu, nesplňovala bezpečnostní předpisy. Zemřely stovky lidí. Běžně by její majitel byl potrestán, ale člověk, který ji vlastnil, je velmi bohatý, je členem skupiny kolem vlády, má hodně hotelů v Šarm aš-Šajchu. Osvobodili ho. Všechny tyto věci lidi postupně popudí.
- Objevily se zprávy, že v Egyptě došlo k loupežím a přepadením, a někteří dopadeni měli u sebe policejní průkazky. Byla účelem snaha zdiskreditovat demonstranty jako bandu lupičů a násilníků, nebo něco jiného?
- Bylo to za účelem vyvolání strachu mezi lidmi, vláda chtěla, aby se lidé báli o své rodiny a majetky, a aby se vrátili domů je ochraňovat. Vláda schválně otevřela věznici, kde byli vězněni nebezpeční zločinci a dala jim volnou ruku. Navíc ministerstvo vnitra dalo policii dva dny nařízené dovolené. Poslala je domů, včetně dopravní policie.
- To je divné. A proč? Chtěla vyvolat chaos?
- Ano. Chtěla donutit lidi opustit ulice a vrátit se domů. Ale lidé to pochopili a převzali jejich roli.
- Převzali jejich roli? Myslíš roli policie? Jak se jim to povedlo?
- Zorganizovali se přes internet, přes Facebook. Rozdělili si role, kdo bude střežit banky, kdo bude řídit dopravu, kdo bude dbát o čistotu ulic, kdo bude ochraňovat muzea a památky.
- To je úžasné!
- Ano. Lidé se sjednotili. Klíčem byla komunikace. Vláda to pochopila a na tři dny vypla internet. Lidé se začali organizovat přes telefony. Vláda vypla telefony. Lidem zbylo už jenom se domlouvat osobně, ale nezastavilo je to.
- To je jasné... pak už nemohli zhola nic...
- Lidé drželi spolu, všichni pracovali pro jednu společnou myšlenku. Mezi demonstranty bylo i hodně dívek, ale nikoho ani nenapadlo je nějak obtěžovat, víš jak to myslím. Myšlení lidí bylo propojeno, všichni měli společný cíl.
- Co si myslíš, která skupina by mohla nyní zvítězit ve volbách? Komu lidé důvěřují?
- Politika je jako dort, nyní se všichni budou prát, aby si z něj urvali největší kus. Existuje spousta skupin, které se nyní budou ucházet o přízeň lidí. Neví se, kdo to bude.
- Co si myslíš o Muhammadu El-Baradejovi?
- O Baradejovi si hodně lidí myslí, že zemi dost dobře nezná, že žil celý život v zahraničí, ale právě to může pomoci. Když člověk žije v nějaké zemi, sice ji zná, ale některé věci třeba nevidí, vidí je jenom člověk, který se dívá s odstupem, zvenku. Je to jako když nosíš každý den stejnou košili, cítíš se v ní dobře, znáš ji, ale nevidíš, jak v ní vypadáš zvenku. Možná jeho pohled a jeho mezinárodní prestiž může přinést něco pozitivního.
- Jak to je s Muslimským bratrstvem? Má mezi lidmi velkou podporu?
- Podle mě lidé o nich zbytečně napovídali hodně špatného. Jsou to normální lidé, nejsou to žádní teroristé. Nicméně podle mě je lidé nebudou volit, nebo jen ve velmi omezené míře. První čtyři dny se muslimské skupiny vůbec nezúčastnily protestů, nebyli to oni, kdo začali s demonstracemi. Byli to hlavně mladí lidé kolem 18, 20, 25 let, a hodně jich zemřelo. Vezmi si, že nyní již téměř každý má doma internet, i v malých vesnicích. Můžou si přečíst o tom, jaký je život ve světě, jaké jsou zákony třeba v Německu, ve Švédsku. Lidé mají informace.
- Jak je na tom Egypt se školstvím? Umí všichni lidé číst a psát?
- Z generací lidí od šedesátých let jsou již všichni gramotní. Mezi těmi staršími se najdou lidé, kteří neumí číst a psát. Mladá generace z osmdesátých let je již všeobecně vzdělaná. Kolem 50% mých spolužáků ze střední školy šlo studovat dál na vysokou školu. Já jsem vystudoval práva, ale po škole jsem se tomu již nevěnoval. Úroveň výuky není moc dobrá. Je jenom teoretická, úplně nám chybí praxe, hlavně v technických oborech. Je to jako, když ti někdo dopodrobna popíše, jak používat Iphone: zmáčkneš tohle a pak tohle, ale ty jsi nikdy Iphone nedržel v ruce (smích).
- Co lidé vlastně očekávají od nové vlády?
- Hlavně ekonomický růst. Egypt má dobré klima pro zemědělství, pěstování zeleniny, ovoce. Egypt má památky a muzea. Egypt má Suezský průplav, jenom denní výdělek z plavby se počítá na zlaté cihly. Za sedmnáct dnů jsme ztratili 15 miliard dolarů z turismu. Například existuje dohoda, podle které Egypt dodává plyn do Izraele za cenu o 75% nižší, než je jeho tržní cena. I proto Izraelci nechtěli, aby Mubarak odešel. Izraelci se toho báli, protože i oni potřebují mír, jsou to normální lidé jako my, dobří a špatní, jako všude jinde. Existuje spousta smíšených manželství našich lidí s Izraelci.
- Ano, Izraelci ho podporovali do poslední chvíle.
- Mubarak udržoval velice dobré vztahy s Izraelem, s Američany, se všemi bývalými prezidenty, Clintonem, Bushem mladším i starším. Mubarak rovněž nechtěl utéct jako tuniský prezident Bin Alí. Chtěl se připravit, co bude dělat poté, až odejde... tento převrat byl překvapením pro mnoho lidí. Osobně si myslím, že by byla škoda, kdyby odešel takhle, zatracen a nenáviděn. Lidé potřebují silné osobnosti jako byl on, ale byl odstraněn, protože se začal ubírat špatným směrem. Kdyby Mubarak byl od základu špatný, nevydržel by při moci 30 let. Můj otec i dědeček ho měli rádi. Dal postavit v Egyptě hodně věcí, byl to voják.
- Kterého z předchozích prezidentů mají lidé nejraději? Anwara Sadata? Nebo Gamála Abd an-Násira?
- Násira. Lidé ho měli rádi. Byl to obyčejný člověk, také to byl voják, ale hlavně přerozdělil bohatství mezi lidi. Například jeden muž měl 1000 parcel zemědělské půdy a na každém těžce pracoval nějaký člověk, jenom za jídlo, nebo malou odměnu. Násir tomu bohatému člověku nechal třeba deset parcel a zbytek rozdělil těm lidem, kteří na nich pracovali. Představ si, že pracuješ v této kavárně a najednou je kavárna tvoje (smích). Začal budovat infrastruktury, silnice, elektrickou síť, průmysl. Také získal Suezský průplav od Britů. Jenom čistě příjmy z plavebních poplatků Egyptu úplně stačí k blahobytu. Egypt se může stát bohatou a prosperující zemí. Doufám, že se to splní. Lidé jsou šťastní, že se zbavili diktátora, ale nikdo neví, co bude dál. Lidé chtěli jenom aby Mubarak odešel, ale nemají zatím žádný plán pro budoucnost. Nadávali na finanční těžkosti a nezaměstnanost, ale možná bude všechno ze začátku ještě těžší.

Mustafa se pořád téměř neviditelně usmíval a popíjel kolu. Vypadal vyrovnaně, nebyl v něm ten vzrušený entuziazmus idealistických revolucionářů. Ale náš rozhovor mi dodal optimismus a víru v sílu lidí.

2 komentáře:

  1. Zaujímavý rozhovor.
    Chameneí s Ahmadinedzadom vyhlasujú, že v Egypte je islamská revolúcia, no tá je len v ich bláznivých hlavách.
    Po Egypte je rad aj na mulláh zmije.
    Oni majú na jazykoch med, ale v srdciach jed, ten najprudší, aký len môže byť.

    OdpovědětVymazat
  2. bolo to zaujimavy rozhovor ,bolo by to lepsie ak ste mohli pripravit vopred take klucove otazky ,a vseobecne presmerovat rozhovor aby ste mohli na koniec mat niaky zaver. dakujem pekne

    OdpovědětVymazat