Noční intermezzo

Bohužel nemužu usnout, protože vedle své běžné nespavosti ještě nyní trpím i tím, čemu se v hantýrce říká "jet lag": porucha biorytmu zpusobená přeletem většího počtu časových pásem po dvou nocích v letadle z Los Angeles. Bohužel se mi porouchal počítač, a bohužel nemám na nový, proto ho zkusím nahradit tímto šikovným mobilním zařízením, které má jenom ten háček, že neumí psát kroužek na u, ale snad mi to prominete. Tak, než se na tom moje stará hlava naučí psát, povyprávím vám něco hezkého o Tehrangelesu, tak totiž Íránci Los Angelesu říkají. Po samotném Íránu v Kalifornii žije nejpočetnější íránská menšina na světě. A tato menšina žije celkem zvláštním životem. Žijí zde emigranti z doby před i po íránské revoluci, starší etablovaní zpěváci i začinající popové hvězdičky, kteří se zde snaží dostat na výsluní produkováním písniček pochybné umělecké kvality, psaných jako přes kopírák s videoklipy plnými nádherných polonahých tančících produktů plastické chirurgie ženského pohlaví (jé, ono to umí kroužek na u!). Tyto produkty se také masově vysílají soukromými televizními kanály do Íránu, kde mezi mládeží mají určitý nepopíratelný úspěch. Kromě popu se zde občas konají politické debaty, nicméně často velice podobné zmiňovaným videoklipům, jen bez té muziky. Ale většina místních Íránců se věnuje úplně jiným věcem. Penězům a businessu a zvelebováním svých vil v Beverly Hills, protože perská komunita nežije v žádných slumech a ghettech na předměstích. Podle statistik, které nelžou, patří Peršané mezi nejůspěšnější imigrantskou komunitu v USA: nejvíce je mezi nima lidí s akademickým vzděláním, podnikatelů, lékařů (i plastických chirurgů, těch je vážně hodně, protože Peršané jsou posedlí tím jak vypadají). Nicméně i tam se najdou výjimky. Na hlavní ulici perské čtvrti, Westwood boulevard, seděla starší paní, zjevně bezdomovkyně, se šátkem na hlavě a poslouchala perské rádio. Ti nejbohatší tam ale stejně asi nikdy nezavítají.. Světoznámého návrháře Bijana Pakzada, tvůrce značky pánského oblečení a parfémů Bijan se mi povedlo zahlédnout přes výlohu jeho butiku na Rodeo Drive, když výhrůžně klepal na skupinku Japonců, kteří si se zjevným pobavením prohlíželi a fotili jeho žlutočerné Bugatti zaparkované u krajnice. Tím, že mě móda nějak extra nezajímá, raději těch pár dolarů, co mi zbylo, investuju do knížek a jídla, protože se mi konečně po měsících hladovení dostalo požehnání zvaného "kabáb kůbide"(tak tam ten kroužek být nemá). Je to na rožni opečené mleté maso (hjehněčí nebo hovězí) s rýží basmati okořeněnou šafránem, podává se s grilovaným rajčetem a cibulí a kořením Somagh (zas nevím, jak je to česky). A k tomu jogurtový nápoj důgh s mátou. Doufám, že se mi povede sem přilepit fotku, zatím nevím jak se to dělá. No, vygoogujte si to, ale nedoporučuju hladovým osobám, já už při pomyšlení na něj omdlévám... Konečně se mi povedlo najít restauraci s poetickým jménem "Šeherezáda" a cítit se tak trochu jako doma. Jenom vedle mě seděl prapodivný pár Peršameričanů, kteří si možná mysleli, že neumím anglicky, anebo jenom tak, sami pro sebe pravidelně v blocích střídali perfektní perštinu a perfektní angličtinu. Nebylo to proto, že by jeden z nucj mluvil hůř nkterým z jazyků. Znělo to vážně divně. Tak se vrátím k těm knížkám. V Los Angeles je několik knihkupectví, kde jsou k dostání knihy jak přímo z Íránu, tak vydávané v perštině v zahraničí, nebo o Íránu v angličtině. Do vaší pozornosti doporučuji knihu Roberta Baera, která vyšla i v češtině, Jak naložit s ďáblem. Je tam více-méně zhuštěno to, co bylo řečeno i na mém blogu, i když si nemyslím, že ode mě kopíroval ;-) v knihkupectví mi celkem pomohli, ale byla to pomoc ve stylu pokladní v Kauflandu: "Máme tašky za korunu, za pět a za osm, tak si vyberte a nashle." celkově mám na Íránce z LA svůj názor. Íránci v Íránu se ještě nestačili naučit snobským způsobům.

Protesty dnes

Tím, že dnes je výročí posledních voleb v Íránu, v 84 městech včetně Prahy po celém světě lidé demonstrují na podporu politických vězňů a vzpomínají na oběti násilností.
V Íránu zatím větší demonstrace nebyly zaznamenány, nicméně je to asi z několika důvodů: v Íránu je sobota pracovní den a teploty jsou ještě pořád vysoké i odpoledne (nad 30 stupňů), proto je pravděpodobné, že se lidé v ulicích ukážou večer. Jsou zprávy o studentech, kteří se shromáždili v areálech univerzit a setkali se s odporem bezpečnostních složek a na několika náměstích v Teheránu (Vanak, , říká se, že se akce očekává i v Šírázu. Na internetu se již objevilo několik falešných zpráv nebo starších videí vydávaných za nová. Nicméně Karrúbí ani Músaví nebyli zatčeni a nebyla žádná demonstrace před Músavího domem. Rychlost internetu je snížena a byly zaznamenány výpadky služby sms a mobilní sítě. Bezpečnostní složky jsou samozřejmě v ulicích, ale spíše běžná policie. Obrněnci se ještě asi schovávají pro případ zhoršení situace. Uvidíme jak se situace vyvine.

Praha> Happening pro vězně svědomí v Íránu sobota, 12. června 2010, 19:00

Happening pro vězně svědomí v Íránu

sobota, 12. června 2010, 19:00

nám. Jana Palacha, před Rudolfinem

Přijďte na happening k prvnímu výročí zpochybňovaných íránských prezidentských voleb. Bude věnován především těm, kteří v následné vlně protestů a zatýkání skončili ve vězení jen proto, že vyjadřovali své názory a nesouhlas s brutálním režimem.

Podpořit a zahrát přijdou písničkáři Vladimír Merta, Ivan Gutierrez, Terezie Palková, Eliška Ptáčková a další.
Promluví zástupci Člověka v tísni, Amnesty International a další.

Součástí bude i sítotiskový workshop s perskými motivy z dílny výtvarnice ToyBox. Přineste si tričko a odneste si ho originálně potištěné!!!

Happening for Prisoners of Conscience in Iran
Saturday, June 12, 2010, 7 p.m.
Jan Palach Square (in front of Rudolfinum)

Dear friends, we would like to invite you to a happening on the first anniversary of the disputed Iranian presidential election.
It is dedicated to all those who were imprisoned in the subsequent protests and police raids because of their peaceful opposition to the brutal regime.

Songwriters Vladimír Merta, Ivan Gutierrez, Terezie Palková, Eliška Ptáčková and others will come to play and support the event.
Among the speakers will also be representatives of People in Need and Amnesty International.

The happening will also include a silkscreen t-shirt workshop with Persian motives by visual artist ToyBox. Bring your t-shirt and take it away with an original print!!!

Krátké zprávy

Dnes Vám posílám jenom telegraficky několik krátkých zpráv. Hned poté, co byla propuštěna francouzská učitelka Clotilde Reiss byl propuštěn i Ali Vakili Rad, který si ve Francii měl odpykat doživotní vězení za vraždu bývalého íránského premiéra, posledního z éry dynastie Pahlaví, Šápúra Bachtiára. Odpykal si jenom 18 let a v Íránu ho vítali jako hrdinu... spekuluje se o tom, že slečna Reissová přece jenom byla špionka, jinak tato výměna zajatců vypadá málo pravděpodobně.
S přibližujícím se termínem výročí "voleb" v Íránu (no jo, už to bude rok) se bezpečnostní složky připravují a budou se snažit udusit jakýkoliv projev odporu. Průběžně zatýkají novináře, aktivisty a filmaře. Džafar Panáhí byl sice propuštěn, nicméně ve vězení zůstává například Mohammad Núrízád. Tento spisovatel, novinář a filmový režisér ve svém dopisu státnímu žalobci přirovnal podmínky ve vězení Evin k známému detenčnímu centru Kahrízak, které bylo zavřeno poté, co tam bylo několik vězňů umučeno k smrti, nebo zemřeli na neléčené rány a infekci. Povídá se, že by úřady mohly přikročit i k zatčení dvou opozičních figur, Mehdího Karúbího a Mír Hoseina Músavího, ostatně byl zatčen Músavího dlouholetý osobní strážce. Tyto obavy se již objevovaly dříve, ale zatím se nepotvrdily.
V kurdských městech a oblastech se vláda protesty proti popravám kurdských aktivistů snaží udusit například odpojováním elektřiny, spolu s výhružkami, telefonáty, a podobně. Opakuje se každoročné zpřísnění dohledu mravnostní policie nad oděvem žen, v Mašhadu podle posledních zpráv zavedli možnost udělit pokutu až milion třistatisíc tumanů za nevhodný oděv (je to asi 1 300 dolarů). Policie bude rovněž chodit s kamerou a zaznamenávat hříšníky, nejenom dívky v těsných, barevných a příliš krátkých kabátech s trčícími vlasy zpod šátku, ale i chlapce s nagelovanými vlasy a tričky s příliš krátkými rukávy. Lidé si na to již více méně zvykli a po pár týdnech i policajty tato horlivost většinou omrzí. Před několika dny policie zadržela i moderní luxusní automobily, jejichž řidiči údajně "obtěžovali ženy"... kdoví, možná to bylo obráceně. Auta majitelům vrátí po zaplacení mastných pokut.
Tak se zdá, že i Čína a Rusko se konečně dají obměkčit a souhlasí se sankcemi proti íránské vládě, ale nikoho moc nepřesvědčil plán Íránu, Turecka a Brazílie na vývoz 1200 kg uranu do Turecka. Velice ošklivý incident se stal včera, kdy izraelské komando zaútočilo na lodě vezoucí humanitární pomoc do Gazy. Jak se zdá, ten útok byl asi vzájemný, ale o tom jste asi slyšeli, tedy podle toho, kterou verzi, nicméně zde je znepokojivé video, na kterém Izraelci oslavují útok před tureckou ambasádou v Tel Avivu. (PS. pro ty, co mě obviňují, nejsem ani na izraelské, ani na palestinské straně, není mi sympatická ani jedna)

Informace o dalších popravených

Tímto moc děkuji naší čtenářce za další překlady informací o posledních pěti popravených.
V textu je jenom minimálně korektur a doplnění.

http://www.rhairan.com/en/?p=179

Sudca Salavati odsúdil na smrť Mehdi Eslamiana

3. Február 2010

Mehdi Eslamian bol odsúdený na smrť za údajnú účasť na bombových útokoch v mešite Hosseinieh Bidar v Širaze.(hosseinieh není obyčejná mešita, je určena hlavně na oslavu emáma Hosseina, se kterým je spjatá Ašúrá a má i jiné funkce, jako místo zhromažďování, vzdělávání atd.)

Mehdi Eslamian bol 3. mája 2008 zatknutý a odvezený do väzenia ministerstva vnútra na náměstí Armády v Širaze. Potom ako bol 14 dní kruto psychicky a fyzicky mučený ho previezli na oddelenie 209 Evinskej väznice v Teheráne, kde strávil 6 mesiacov na samotke. Počas celej doby väznenia mu bolo odmietnuté lekárske ošetrenie zranení spôsobených mučením - zlomeného ramena a nosa.
Eslamianov prípad bol zaslaný na pobočku 15 revolučného súdu, kde ho sudca Salvati odsúdil na smrť. Eslamianove obvinenia zahŕňali: Moharebeh ("nepřátelství vůči bohu"), ohrozovanie národnej bezpečnosti napomáhaním bombovému útoku, pokus o zvrhnutie režimu, členstvo v Anjoman Padešahi (monarchistická organizácia v exile) a poskytovanie finančnej pomoci protirevolučným skupinám. Eslamian a jeho právnik podali odvolanie proti rozsudku trestu smrti a jeho prípad bol zaslaný na preskúmanie na odvolací súd.
Mehdi Eslamian bol spočiatku držaný na oddelení 209 v Evine, neskôr bol presunutý na oddelenie 7 tej istej väznice a napokon do väzenia Gohar-Dašt ve městě Karádž.

Dňa 22. marca 2009 bol vo väzení Adelabad v Širaze obesený Eslamianov 20 ročný brat Mohsen spolu s ďalšími dvoma politickými väzňami (Ali-Asghar Poštar & Rúzbeh Yahya-Zadeh). Všetci boli obvinení z účasti na bombových útokoch v Hosseinieh Rahpúyan v Širaze.

Na stránke http://enduringamerica.com/2010/05/12/iran-update-the-aftermath-of-the-executions/

v článku pod názvom : Irán- nové informácie: Následky popráv (12 máj 2010, Scott Lucas)

sa okrem iného uvádza aj:

Rodiny popravených stále čakajú na vydanie tiel. Na príbuzných obetí bol vyvíjaný nátlak aby podpísali prísahu, že pohreby prebehnú bez protestných akcií. (podle rodin a právníků těla nechtějí vydat i kvůli stopám mučení, které nesou)

Oboznámený o poprave až po jej vykonaní Khalil Bahramian (obhajca Kamangara, Alamhuli a Eslamiana) vyhlásil v interview: „ Podľa pravidiel musí byť obhajca vopred oboznámený o tom, že sa má vykonať rozsudok smrti. V prípade dvoch mojich klientov, Farzada Kamangara a Mehdiho Eslamiana, som nebol informovaný vôbec.

Na stránke http://iranlaborreport.com/?p=690

sa okrem iného uvádza aj:

Ali Heidarian sa narodil v októbri 1979 v Kurdskom meste Sanandaj. V liste z väzenia z 1. februára 2009 opisuje mučenie ktorému bol podrobený počas pobytu vo väzení. Spomínal, že súdny proces, počas ktorého bol odsúdený na trest smrti za účasť v v Tureckej PPK trval 10 minút. „Rozsudok, ktorý by nebol schválený ani v Turecku“, píše Ali vo svojom liste. „Počas vyše dvoch mesiacov trvajúceho brutálneho fyzického a psychického mučenia nebol nájdený ani jeden dôkaz proti mne.“

Farhad Vakili bol taktiež obvinený z členstva v PJAK-u. Bol vystavený nátlaku aby napísal list a požiadal o milosť najvyššieho vodcu. Svojej žene a priateľom povedal: „Radšej sa nechám popraviť, ako by som mal napísať taký list.“

Farzad Kamangar napísal počas svojho pobytu vo väznení niekoľko listov. Jeho posledný list začína slovami básne od Yannisa Ritsosa:

Nie násilie
Nie popravy

To o čom snívajú deti, je MIER
To o čom snívajú matky, je MIER
Slová lásky pod stromami sú MIER
keď auto zastavujúce na ceste neznamená strach
keď klopanie na dvere znamená priateľa

Začiatok sladkého sna
prekvitjúceho životom.

Facebookování

Tak... musím se modernizovat a proto dnes slavnostně otevírám stránku i na Facebooku. Možná je to dobré, možná špatné, to teprve zjistím. Bude podobná, trochu tam bude snad více té kultury, můžu tam snáz publikovat videa, články a odkazy. Nicméně, kdo chcete dostávat články, pozvánky na akce a čerstvé zprávy, můžete se tam "upsat" (kliknout na to tlačítko "like" nebo v jakém jazyce to máte, já to mám anglicky a nějak nevím jak to změnit:-) , případně tam rovnou připojit pokud něco zajímavého najdete na netu. Budu se těšit. Název je stejný, odkaz je:

http://www.facebook.com/note.php?created&&suggest&note_id=127780590565480&id=122170487812012#!/pages/Svoboda-pro-Iran/122170487812012

"Šírin" znamená "sladká"...

Připojuji překlad dopisu Šírin Alamhúlí, který vznikl s laskavým přispěním jedné naší čtenářky, za co jí moc děkuji:

http://persian2english.com/?p=10321

Som rukojemníčka: List politickej väzenkyne Šhirin Alam Hooli

May 08, 2010

Širin sa narodila 3.júna 1981 v dedine Gheshlagh neďaleko mesta Maku v Iráne. V máji 2007 (niektoré zdroje uvádzajú apríl 2008) ju v Teheráne zatkla a uväznila revolučná hliadka. Prvých 25 dní uväznenia strávila strávila na neznámom mieste, bola brutálne fyzicky a psychicky mučená. Neskôr bola prevezená na oddelenie 209 vo väzení Evin, kde bola 6 mesiacov držaná a podrobovaná ďalšiemu brutálnemu mučeniu. Následne bola prevezená na ženské oddelenie väzenia Evin. 19.12.2009 bola odsúdená na dva roky väzenia pre ilegálne opustenie Iránu a na smrť v zmysle obvinenia “Moharebeh” (nepriateľ Boha) podľa jej výpovede, že bola zapojená v hnutí skupiny „ Kurdská strana slobodného života“ (PJAK). Jej súd sa konal na pobočke 15 revolučného súdu v Teheráne, pod vedením sudcu Salavati-ho. Jej obhajca bol informovaný o rozhodnutí súdu 3. Januára 2010 a vzápätí podal odvolanie. Rozhodnutie odvolacieho súdu ešte nebolo vydané. Vo svojom prvom liste Alam Hooli písala o brutálnom fyzickom a psychickom mučení, ktorému bola podrobená počas vypočúvaní. V dôsledku tohto mučenia trpí množstvom zdravotných problémov, na ktoré poukazuje vo svojom liste.

V svojom poslednom liste tvrdila, že vyšetrovatelia sa veľmi tvrdo pokúšali zlomiť jej odhodlanie protestovať držaním hladovky. Ďalej písala ako sa vyšetrovatelia pokúšali donútiť ju k priznaniu a podrobili ju dodatočným výsluchom s cieľom donútiť ju poprieť svoju kurdskú národnosť.

List: “Som rukojemníčka”

Vstupujem do tretieho roku môjho väzenia, tri roky v najhorších podmienkach za mrežami Evinskej väznice. Prvé dva roky väzenia som strávila bez právnika vo vyšetrovacej väzbe. Všetky dotazy a požiadavky týkajúce sa môjho prípadu ostávali nezodpovedané až pokiaľ som nebola nespravodlivo odsúdená na smrť.

Prečo som bola uväznená, prečo budem popravená? Za aký zločin? Za to, že som Kurdka? Ak je to kvôli tomu, potom musím povedať áno, narodila som sa ako Kurdka, môj materinský jazyk je kurdština, je to jazyk ktorý používam keď hovorím z mojou rodinou, priateľmi a komunitou. Je to tiež jazyk s ktorým som vyrástla. Nie je mi dovolené chodiť do školy a študovať svoju materinskú reč ani písať ňou. Hovoria mi aby som poprela svoju kurdskú identitu, ale ak by som to urobila, poprela by som samú seba.

Pán sudca a vyšetrovateľ: Keď ste ma vypočúvali, nevedela som hovoriť vaším jazykom a nerozumela som vám. Naučila som sa Farsi (perzsky) za posledné dva roky strávené na ženskom oddelení väzenia od mojich priateliek. Ale vy ste ma vypočúvali, vyšetrovali a odsúdili v svojom jazyku aj keď som vám nemohla rozumieť a nemohla som sa brániť. Mučenie ktorému ste ma podrobili sa stalo mojou najhoršou nočnou morou. Trpím nepretržitými bolesťami spôsobenými týmto mučením. Najväčšie komplikácie mi spôsobili údery do hlavy ktoré som utrpela počas vypočúvaní. Občas trpím vážnymi bolesťami hlavy. Strácam vedomie a môj nos začína krvácať od bolesti. Toto trvá aj niekoľko hodín, kým sa opäť začnem cítiť normálne. Váš „darček“ mučenia mi poškodil zrak a zhoršuje sa to zo dňa na deň. Moja prosba o okuliare ostala nevypočutá. Po troch rokoch väzenia mi začali šedivieť vlasy. Viem, že ste to neurobili iba mne ale všetkým Kurdom vrátane Zeynab Jalalian and Ronak Safarzadeh.

Oči kurdských matiek sú plné sĺz, čakajúce na chvíľu kedy si opäť uvidia svoje deti. Sú v stave neustáleho súženia, strachu, keď každý telefonát môže znamenať správu o poprave ich detí. Dnes je 2. Mája 2010 a ja som bola opäť presunutá na oddelenie 209 Evinskej väznice, na oddelenie pre vyšetrovanie. Bola som požiadaná o spoluprácu a tým si mám zabezpečiť omilostenie od trestu smrti.

Nechápem čo majú na mysli pod pojmom spolupráca, keď ja naozaj nemám viac čo povedať okrem toho čo som už povedala. Chcú aby som opakovala všetko čo mi povedia, ale ja som to odmietla. Vyšetrovatelia mi povedali: „chceli sme vás prepustiť už minulý rok ale vaša rodina s nami nespolupracovala a tak sa veci vyvinuli až sem.“

Priznal mi, že ja som pre nich vlastne rukojemníčka a pokiaľ nedosiahnu svoj cieľ budú ma držať vo väzení alebo ma popravia ale nikdy ma neprepustia.

Širin Alam Hooli

3. mája 2010

*Serkeftin

poznámky: * Serkeftin znamená “víťazstvo” po kurdsky.

Dalších šest politických vězňů odsouzeno k smrti

Ještě se Írán a hlavně Kurdové nevzpamatovali z popravy pěti vězňů kurdské národnosti, a Írán oznámil rozsudek smrti pro dalších šest lidí. Jejich jména byla uvedena jako Ahmad Dánešpúr Moghadam, Mohsen Dánešpúr Moghadam, Alirezá Ghanbarí (zatčeni během protestu během svátku ašúrá) a Mohammad Alí Sáremí, Džafar Kázemí a Mohammad-Alí Hádž-Agháí (zatčeni v září). Všech šest bylo obviněno z členství v zakázané organizaci Modžáhedínů (o kterých se zde hodně psalo), nicméně ... kde jsou důkazy kromě mučením vynucených přiznání? Pět popravených bylo odsouzeno během procesů, které trvaly jenom pár minut za zločiny (údajně bombové útoky a členství v různých zakázaných organizacích), o kterých nejsou známy žádné bližší údaje ani nebyly publikovány žádné objektivní důkazy. Samozřejmě nemohu stoprocentně říci, že na těchto obviněních není nic pravdy, ale při absolutní absenci důkazového materiálu (veškeré údaje jsou nesmírně vágní, není v nich nic konkrétního) a rozšířeného využití mučení při vynucování přiznání ze strany íránského soudnictví je celá kauza více než pochybná. Podle všeobecně platných pravidel (tedy alespoň v zemích s trochu "soudným" soudnictvím), když už někoho z něčeho obviníme, musíme se sakramentsky snažit mu to i dokázat, jinak nad námi visí damoklův meč a nám samým hrozí obvinění z očerňování, křivého obvinění a urážky na cti. V těchto případech se může klidně jednat o pouhou politickou vraždu, nic jiného. V rozhovoru bratr popraveného učitele Farzada Kamangara řekl, že Farzad neměl žádné vztahy se zakázanou organizací PJAK, která podnikala bombové útoky a jeho aktivita spočívala v publikaci a osvětové činnosti. Podle jeho právníka celé sezení trvalo pouhých 10 minut a obviněný neměl vůbec možnost nic říci.

Hned následující dny se konaly protestní zhromáždění ve světových velkoměstech, ale hlavně generální stávka a protest v hlavních městech íránské provincie Kurdistán ve čtvrtek 13. května.
Ve městech Mahabad, Osnavie, Sanandadž a Kamyaran bazary zůstaly zavřeny na protest.
V Kodani a Štokholmu demonstrani zaútočili na Íránská velvyslanectví kameny a molotovovými koktejly. Tichým protestem se připojili studenti na univerzitě v Kurdistánu. Během obědní pauzy složili tácy s jídlem na stoly v jídelně a kolem ní. Popravy odsoudily i vlivné osobnosti veřejného života z různých sfér a zemí.

Podle posledních zpráv bezpečnostní složky zatkli další rodinné příslušníky pěti popravených vězňů a vyvíjejí na ně velký tlak kvůli medializaci celé kauzy. Rodiny jsou v podstatě nuceny setrvávat v domácím vězení a nedovolují jim organizovat veřejné tryzny, ani přijímat návštěvy lidí, kteří by jim chtěli popřát soustrast. Matka, sestra, strýc a dědeček Šírin Alamhúlí byli na krátkou dobu zatčeni a propuštěni na kauci.

Podle dnešní zprávy (15.5.2010) francouzská učitelka Clotilde Reiss, zadržena v létě loňského roku v Teheránu údajně během jedné z demonstrací a čelící hrozbě obvinění ze špionáže bude moci opustit Írán. Byla propuštěna na kauci a zdržovala se na francouzském velvyslanectví.

Írán povolí, aby rodiče návštívili tři mladé Američany, zadržené na íránsko - iráckých hranicích, vězněné již několik měsíců (téměř 300 dnů) v Íránu. Jsou prý v dost špatném zdravotním stavu a čelí hrozbě obvinění ze špionáže.
Na tuto zprávu reagoval opoziční prezidentský kandidát Mír Hossein Músaví řečí, ve které zdůraznil situaci íránských matek a otců, kterým je soustavně odepíráno právo navštívit své děti v íránských vězeních a kterým nejsou poskytovány o nich zprávy.

Na otevíracím ceremoniálu filmového festivalu v Cannes nechali organizátoři volnou židli na počest íránského režiséra Džafara Panáhího, který je momentálně v Íránu, kde jinde, ve vězení. Měl být jedním z porotců na festivalu a minulý měsíc režiséři a herci, mezi jinými Martin Scorsese, Robert Redford, Francis Ford Coppola, Robert De Niro a Steven Spielberg podepsali petici za jeho propuštění. Důvody jeho zadržení a "zločiny" ze který je obviněn, státní žalobce Abbás Džafarí Dolatabadí nespecifikoval.

Ke kritice režimu se připojil i uznávaný hudebník, mistr íránské tradiční hudby Mohammad-Rezá Šadžarián, který s dcerou koncertoval v Austrálii a poskytl rozhovor pro média.

Před několika dny policie zadržela 80 mladých chlapců a dívek během účasti na undergroundovém koncertu. Byli "nevhodně" oblečeni a byl zabaven rovněž alkohol... za toto chování jim hrozí minimálně bičování, pokuty i vězení. Je absolutně nevhodné, aby se muži a ženy, kteří nejsou v příbuzenském vztahu, stýkali ve veřejných či neveřejných prostorách, nedejbože tančili a alkohol už vůbec... i některé druhy hudby, hlavně rap a různé druhy metalu jsou v Íránu na černé listině. Podle těchto kritérií bychom ve vězení měli hnít snad všichni...

Dnes 15.5. zemětřesení o síle 5,1 stupňů Richterovy stupnice zasáhlo okolí města Dalakí, jenom pár desítek kilometrů vzdálené od lokality budoucí chlouby Íránu - jaderné elektrárny Búšehr, jenom zázrakem z vůle alláhovy se nikomu nic nestalo.

Dnes ráno popraveno 5 politických vězňů

9. května 2010 kromě jiného den matek. Dnes ráno v teheránské věznici Evin popravili pět lidí vesměs za politickou aktivitu. Jejich jména jsou Farzad Kamangar, Ali Heydarian, Farhad Vakili, Širin Alamhulí a Mehdi Eslamian.

První čtyři patřili ke kurdské menšině v Íránu a byli obviněni z bombových útoků. Pátý byl obviněn z členství v organizaci, která bojuje za obnovení monarchie v Íránu.

Farzad Kamangar (nar. 1975, na prvním obrázku) byl učitelem v kurdské obci Kamyaran a členem odborové organizace učitelů v Kurdistánu. Byl rovněž aktivistou za lidská práva a věnoval se i publikační činnosti v oblasti vzdělávání. Byl zatčen 19. srpna 2006. Od té doby byl vězněn a podrobován fyzickému i psychickému mučení. Podle výpovědi jeho rodiny, když ho viděli naposled, nebyl ani schopen stát na nohou. V únoru 2008 byl odsouzen k smrti oběšením.

O ostatních napíši později nyní musím běžet.

reportáž o Íránu na ČT1

Podívejte se zde na reportáž o Íránu a o těžké práci novinářů v této zemi, odvysílanou na ČT 1:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210452801240017-reporteri-ct/

Šťastný nový perský rok 1389

Tak, další perský rok je za náma, a tento byl dost pohnutý... ten nový začne 20.3.2010, v sobotu v 18:32 odpoledne a doufám, že se ponese v dobrém.
Norooz, tedy nou a rúz "nový den" je prastará, zoroastriánská tradice, kterou se islámistům nepovedlo vyhubit.
Je doprovázená symbolickými úkony a rituály, které mají náboženský nebo tradiční význam v íránské, v minulosti převážně agrární společnosti. Norúz předcházelo například vysázení semínek, ze kterých vyrůstají klíčky. Používá se čočka, přenice nebo ječmen. Provádí se rovněž důkladný úklid domácnosti (cháne tekání), kdy se praly koberce, vyhazovaly se staré věci, nakupovalo se nové oblečení a celkově se oslavoval příchod jara a nové síly v přírodě a v lidech. Mělo to i význam z hlediska čistoty a vyhánění zlých sil z obydlí, ale i přivolávání duchů předků.

V den nového roku se připravuje tzv. sofreye haft sinn, tedy svátečný stůl, na kterém nesmí chybět sedm věcí, které začínají na písmeno S (sinn).
1. sabze, tedy zelené výhonky, které symbolizují znovuzrození.
2. samanu je druh sladkého pudinku z obilí
3. sib znamená jablko a symbolizuje zdraví a krásu
4. sendžed je sladký vysušený plod, říké se mu i čínská datle, nebo cicimek datlový jujube ale nevím jak se to česky přesně jmenuje a symbolizuje lásku.
5. sír, česnek, symbolizuje lék, léčivo.
6. somágh je cihlově až tmavě červený prášek z umletých plodových palic vyššího keře škumpy koželužské (Rhus coriaria), a symbolizuje barvu východu slunce a vítězství dobra nad zlem.
7. serke, neboli ocet, symbolizuje věk a trpělivost.
(občas se objevují další, viz článek dále)

Ze zoroastriánských dob pochází i Chvadža Pirúz. V zoroastriánských dobách to byl nejúspěšnější člověk, pirúz znamená vítěz, který na období nového roku nahrazoval starostu města a staral se, aby nikomu nic nechybělo a aby bylo všude veselo. Po vpádu Arabů se zkomolil na Hádží Firúz a symbolizuje ho postava podobná klaunovi se začerněným obličejem. Jeho posláním je rozveselovat lidi a před novým rokem se konají průvody hádžího Firúza s hudebníky v ulicích.

Poslední středeční večer je Čaháršanbe súrí, tedy červená středa, kdy se zakládají ohně a lidé kolem tancují a přeskakují je. Říká se "sorchiye to az man, zardiye man az to", co znamená "dej mi svou červeň a vezmi si ode mě moji žlutost", kde žlutost znamená zimní bledost a od ohně se čerpá červeň, tedy energie a zdraví. Popel se poté zahrabává v polích a znamená také odehnání zlých sil.

Další tradicí je ghášok zaní (znamená to bouchání lžící), lidé, hlavně děti navštěvují domy sousedů v maskách s kovovou mísou a lžící, před domem bouchají lžící na mísu a sousedé jim do mísy dají dárky. Musí ale být úplně zticha a nepoznáni.

Další je fál gúš, tedy naslouchání věštbě. Neprovdané mladé ženy a dívky se schovávají v temných uličkách a poslouchají rozhovory kolemjdoucích. První věta, kterou zaslechnou, pokud je pozitivní, věští jim, že se do roka provdají.

Túpe morvárí bylo velké dělo na teheránské citadele, pokryté perlami. Vytahovalo se na čaháršanbe surí a kolem něj chodily neprovdané ženy v naději, že jim to přinese ženicha.

Gere gúšáí je další tradicí. Ti, kdo měli nevyřešený a těžký problém prosili prvního kolemjdoucího, který jim zkřížil cestu, aby jim pomohl rozvázat uzel na košili. Pokud tak učinil, měli naději, že se jejich problém do roka vyřeší.

Píšváze norúz byl dalším zvykem. Do nové hliněné nádoby na vodu se dávalo několik malých mincí, kus uhlí, semena routy (rostlina a kus kamenné soli. Nádoba se vynesla na střechu a její obsah se vysypal na ulici. U toho se říkalo, při plnění nádoby: "mé bolesti a strasti do nádoby" a poté když se vysypala, "mé bolesti a strasti na ulici". Mělo to rovněž funkci zbavení se zlých sil.

Ve čtvrtek večer před Novým rokem se jí hojná večeře, kdy se podává kuře s rýží. Mělo to vyprosit podobně hojný pokrm alespoň jednou týdně po celý příští rok.

Před příchodem nového roku se do rohu hlavní místnosti domu na ubrus dávaly symbolické předměty:
- Svíčky, podle počtu dětí v rodině. Svíčky musely samy dohořet, nesměly se sfouknout, jinak to přinášelo neštěstí. Znamenaly dobro a teplo do rodiny.
- svatá kniha, podle náboženství v rodině, korán, bible, tora nebo avesta.
- haft sinn, tedy sedm věcí začínajících na písmeno sinn, jak už bylo vyjmenováno - sib (jablko), koření somágh, sír (česnek), pudink samanú, sendžed, sohan (sladkost vyráběna z medu a oříšků, siyáhdáne (sezamová semínka), serke (ocet), sangak (chléb pečený na kameni) - z těchto se vybíralo sedm. Mohly se nahradit ještě dalšími - sonbol (květ hyacintu), spand (routa), sepestán (to je další rostlina), samovar, nebo sabze, tedy zelené klíčky. Ještě se k tomu přidává "sekke", tedy mince, většinou nové a lesklé, symbol prosperity, a zlatá rybka v akváriu.
Sedm sinn v předislámských dobách mohlo být i sedm šín, šír (mléko), šekar (cukr), šahd (nektar), šarbat (sirup), šáne (hřeben), šaráb (víno) a šám´ (svíčka).
Ještě se tam umisťovalo zrcadlo, občas s natvrdo uvařeným vejcem na něm, nebo barvená vejce všude kolem a mísa vody, ve které plaval pomeranč a růžové lupeny.

Saate tahvíl je hodina, kdy se starý rok přehoupne do nového. Členové rodiny se smiřovali a zapomínali na staré hádky a rozepře. Poté se rodiny vzájemně navštěvovaly. První osoba, která vkročila do domu měla symbolizovat štěstí nebo neštěstí, které rodinu potká. I to bylo důležité, kde se člověk nacházel během této hodiny, protože to znamenalo, že tam ten člověk během roku bude trávit hodně času, proto se lidé vyhýbali úřadům, školám a bazaru... (já budu asi bohužel v práci :-) .

Sizde bedar. Oslavy nového roku trvají v Íránu do 13. dne nového měsíce. Tento den lidé opouštějí města a jdou na piknik do přírody. Při této příležitosti se sabze, zelené klíčky, házely do tekoucí vody, nebo se vysázely do přírody. Neprovdané dívky zelená stébla vázaly a říkaly si "sále digar, cháneye šóhar, bače dar baghal" tedy "příští rok ať jsem v domě manžela s dítětem v náručí"...

Pozvánka na filmy a koncert

Tak, bohužel, chřipka si našla i mě... ještě štěstí, že agenti islámské republiky nemají její zdatnost ve vyhledávání svých obětí :-) Bohužel s chřipkou nemohu ani přemýšlet, natož psát, proto laskavě přijměte omluvu za mé mlčení. Ohledně nejnovějších zpráv, důležité je asi to, že student Mohammad Amín Valian (obr. vlevo) byl odsouzen k smrti za účast v protestech v prosinci (dohromady je odsouzených 13 lidí). Článek je zde slovensky... chci velice poděkovat jednomu čtenáři, který mě usilovně zásobuje odkazy ze slovenských serverů. Je zajímavé, že se toho o Íránu podle všeho na Slovensku publikuje mnohem více než v České republice.
Rovněž vláda zakázala důležitý reformistický deník Etemad a dva týdeníky Írán Docht a Síná. V Itálii zatkli 7 lidí z toho dva prominentní Íránce kvůli podezření z pašování zbraní. Další "nové" zprávy z MAAE, o snaze sestrojit atomovou pumu, a v Iráku se volilo. Byl rovněž spektakulárně zatčen Abdolmalek Rigí, vůdce skupiny Džondolláh, která podnikala teroristické útoky v provinci Sístán-Balúčistán proti vládním silám. Írán obvinil Spojení státy, že tuto organizaci podporovaly, nicméně USA to popřely.
Včera 8.3. proběhly demonstrace při příležitosti dne žen a další sešlost studentů na univerzitě proběhla při příležitosti nedožitých narozenin jednoho ze zabitých studentů během nepokojů (Kiánúše Asy). Blíží se rovněž největší íránský svátek, tedy nový rok, Norúz, kterému předchází čaháršanbe súrí, co znamená červený čtvrtek. Je to den, nebo spíše večer, kdy lidé zapalují ohně a hází petardy. Na tento den se chystá další demonstrace.
Začal pseudoproces ohledně zločinů a násilí proti vězňům ve věznici Kahrízak. Podle "soudce" není možné zveřejnit žádné detaily z pojednávání z "bezpečnostních důvodů".
Nyní k tomu pozitivnějšímu. Cenu Homo Homini udělovanou Člověkem v tísni dostali dva íránští studentští aktivisti, Madžíd Tavakolí (známý z kauzy s fotografií v čádoru o které se zde psalo, nyní odsouzen na 8 a půl roku vězení) a Abdolláh Momení (celý článek zde na stránkách ČVT)
Festival Jeden svět konečně zařadil Írán do programu. Dohromady se budou promítat čtyři snímky v tématické sekci "Zaostřeno na Írán". Podrobný program a popis filmů je zde.
Další akce je koncert kytaristy a zpěváka Šahába Tolúí, který se uskuteční 21.3.2010 v divadle ABC. Více informací zde.
Pro zajímavost, Chámeneí má profil na sociální síti Twitter a některé z jeho názorů byly přeloženy do angličtiny. K příležitosti dne žen mluví jenom o blahodárném vlivu zahalování na ochranu žen před útlakem a morálním úpadkem.
Zde můžete vidět celkem drsný dvoudílný film o prostituci v Íránu, první díl, druhý díl. Film je sice z roku 1966, ale tyto věci se pořád dějí a prostituce v Íránu nevymizela, jenom se "institucionalizovala" v islámské podobě do "dočasného manželství", sighe: podepíše se kontrakt, který omezuje platnost manželství na dobu určitou od jedné hodiny do 99 let a stanoví se finanční odměna pro ženu za její "manželské služby". Dívky se pořád pašují a prodávají do Dubaje a dalších arabských zemí kolem zálivu.

"revoluce"

Omlovám se, bohužel povinností bylo příliš moc... škoda, že den má jenom 24 hodin, kéž by se našla nějaká ta hodinka navíc, aby se dostalo i na články a zprávy, a aby nebyly ukráceny jiné mé životní funkce, jako je spánek a stravování, co se bohužel stává příliš často :-)

Nevadí, tak se nyní podívejme s odstupem několika dnů, co to v tom Íránu vlastně proběhlo.
Samozřejmě médii proběhly hlavní zprávy, bohužel ukráceny o důležité detaily z pozadí celé události.
Takže, asi každý četl nebo se doslechl, že v Teheránu 11.2. proběhly oficiální oslavy Íránské revoluce a Ahmadínežád v projevu zdůraznil, že Írán vyrobil uran obohacený na 20% a v tomto procesu obohacování bude pokračovat, ale prý nehodlá obohacovat na více procent.
Nepopírám, že v ulicích byly desetitisíce lidí. Ale je zajímavé například, že navzdory tomu, že je Teherán 12 milionové město, hodně lidí přivezly vládní autobusy z venkova (viz foto) a za účast se rozdávalo jídlo a pití zdarma. V davu byli i lidé z opozice a dostali se tak blízko pódia, kde tlachal Ahmadínežád, že několikrát museli v televizním přenosu přerušit zvuk, protože bylo hlasitě slyšet "smrt diktátorovi" (bohužel video, které to zachycovalo, bylo z youtube smazáno).
Zde je fotografie a video, které je sice ze špatného úhlu, ale stejně ukazuje desítky těžkooděnců seřazených mezi lidma. S ohledem na vysoké počty bezpečnostních složek a lidí souhlasících s režimem se opoziční demonstrace odehrávaly spíše ve vedlejších ulicích a čtvrtích, ale i v jiných městech (Isfahán, Ahváz). Jak bylo psáno i v oficiálních médiích, bylo napadeno, nebo zadrženo několik známých činitelů a osob, Karrúbí a Chátamí byli napadeni, Chomejního vnučka, která je zároveň Chátamího švagrovou a Chátamího syn byli údajně zadrženi (brzy poté propuštěni)


Zde je jedno z větších seskupení opozice (mají zelené vlaječky a křičí "političtí vězni musí být osvobozeni")


Omlouvám se, budu pokračovat v přehledu snad zítra, zavírají se mi oči. Dobrou noc.

Zítra je další velký den

Zítra 11.2.2010 je v Íránu 22 Bahman, výročí íránské revoluce. Plánují se rozsáhlé demonstrace a násilnosti jsou více než pravděpodobné. Přihlásím se se zprávami, jakmile to bude možné.

První dva lidé popraveni za "účast" v povolebních protestech...

TEHERÁN. SME.SK. dnes, čtvrtek 28.1.2010. Irán dnes popravil prvých dvoch ľudí, odsúdených za protivládne nepokoje po minuloročných prezidentských voľbách. Súdy v tejto súvislosti odsúdili na smrť 11 osôb.

Obvinenia voči nim zahŕňali boj proti bohu, úsilie o zvrhnutie islamského režimu a členstvo v ozbrojených skupinách. Všetkých 11 osôb zadržali na protivládnej demonštrácii v Teheráne 27. decembra.

Vykonané popravy sú prvými pre incidenty súvisiace s voľbami.

"Rozsudky proti dvom z týchto ľudí... vykonali dnes na svitaní, obvinení boli obesení," uviedla agentúra ISNA.

Prezidentské voľby, v ktorých podľa výsledkov vyhral Mahmúd Ahmadínežád, vyvolali v Iráne najväčšiu vnútornú krízu od islamskej revolúcie v roku 1979. Opozícia obviňuje vládu, že výsledky zmanipulovala.

Jména těchto dvou jsou Araš Rahmánípúr a Mohammad Rezá Alí-Zamání.

Podle jejich právníků byli tito dva mladí lidé (Arašovi bylo jenom 17 v momentě, kdy údajně spáchal činy, ze kterých byl obviněn, bylo mu 20 v momentu popravy) zadrženi ještě před samotnými volbami a byli zadrženi doma. Odsouzeni byli za příslušnost k dvou zakázaným organ izacím (k monarchistům a k modžáhedínům), za nepřátelství k bohu a pokus o převrat...

Je zajímavé, jak mohly íránské bezpečnostní složky "předvídat", že se budou konat po volbách protesty a že je tito lidé asi budou organizovat ze svých cel v podzemí věznice Evin. Íránské soudnictví je vážně řízeno nadpřirozenými silami.

Podle výpovědi spoluvězně Mohammada Rezy prý tento muž vůbec nevěděl co se venku děje. Právnička Araše, Nasrín Sotúde, řekla v rozhovoru pro Deutsche Welle, že Arašovi slibovali "jenom" 10 let vězení, pokud se ke smyšleným obviněním přizná. Rovněž vyvíjeli tlak na jejich rodiny. Araš byl zatčen i se svou sestrou, která byla těhotná. Po propuštění potratila.

Zde je další čtení v angličtině. Musím poopravit údaje v článku, poprvé bylo odsouzeno 5 lidí hned v létě (z toho nyní dva popraveni), v prosinci zatkli ten zbytek a soud probíhal až nyní a jejich jména pokud vím nejsou známá.

UPDATE: právě dnes začaly veřejné soudy a obviněných je 16 lidí z "mohárebe" (nepřátelství vůči bohu) a prý "se přiznali" k výrobě bomb a teroristickým činům.

Více než 40 demonstrantů zatčeno po identifikaci na fotce

Omouvám se, že neodpovídám na e-maily a nepublikuji (i když je toho strašně moc nového), mám komplikované období. Ozvu se začátkem února s delším rezumé posledního měsíce.

Děkuji za zaslaný překlad článku z L´Express.

19.1.2009, L´Express
Írán: více než 40 demonstrantů zatčeno po identifikaci na fotce

Teherán - Více než čtyřicet osob, které se účastnily demonstrací během Ašúry 27. prosince v Íránu, byly identifikovány na fotografiích pořízených v tento den a zatčeny, oznámil jeden z vedoucích policie, který žádá zůstat v anonymitě, uvedla ve středu tisková agentura Ilna.

„Po zveřejnění fotografií desítek podněcovatelů nepokojů v den Ašúry na internetových stránkách a v policejní publikaci Amin Jamee, bylo identifikováno více než čtyřicet osob za pomoci obyvatelstva a zadržených,“ prohlásil tento vedoucí policie.

Policie především vydala 13. ledna speciální vydání vnitřního bulletinu, Amin Jamee, obsahujícího osm stran barevných fotografií demonstrantů vyfocených pořádkovými silami během protestů Ašúry.

Některé fotografie ukazují demonstranty útočící na policejní auto nebo házející kameny.

Toto speciální vydání Amin Jamee bylo vytištěno v několika tisících exemplářů rozdávaných hlavně na komisařstvích. Obsahuje telefonní číslo pro ohlášení informací na osoby, jejichž fotky jsou zde uveřejněny.

Několik stovek osob po celém Íránu bylo pořádkovými silami zatčeno už 27. prosince. Desítky dalších zatčení politiků příbuzných s vedoucími opozice, novinářů, intelektuálů nebo studentů byly provedeny v následujících dnech.

Nejméně osm osob bylo zabito a stovky dalších zraněno během demonstrací Ašúry, největších a nejnásilnějších od velkých protestních shromáždění, které následovaly po pochybném znovuzvolení prezidenta Mahmuda Ahmadinežáda v červnu loňského roku.

Tvrdé křídlo režimu požaduje nejzazší přísnost vůči zadrženým demonstrantům, jejichž přesný počet nikdy nebyl zveřejněn.

Tisk přinesl od začátku ledna zprávy o konání několika procesů týkajících se nejméně deseti demonstrantů bez jakékoli podrobnosti o jejich průběhu.

V pondělí, pět demonstrantů, tři muži a dvě ženy obvinění, že patří k organizaci modžáhedínů (MKO), se dostavili před revoluční soud v Teheránu. Jsou obvinění, z toho, že jsou „moharebové“ (nepřátelé Boha), za to jim hrozí trest smrti, který požaduje státní zástupce.

Pozvánka na film o Íránu - Brno a okolí

6.2.2010 v 18 hodin v kině Svratka v Brně se uskuteční premiéra filmu Iranman o dobrodružné cestě sympatické skupinky lidí na motorkách do Íránu... asi to tvůrci možná nevědí, ale titul v perštině může znamenat i Můj Írán (Írán-e Man) co je pěkná zhoda náhod, pokud to není plánem. Jednou z hrdinek filmu je i Radka Keršnerová, velmi statečná žena (rozhovor s ní uveřejním až skončí ten blázinec, ve kterém se momentálně ještě 3 týdny budu nacházet). Výtěžek akce se věnuje na podporu pacientů trpících roztroušenou sklerózou. Všichni, kdo jste v Brně nebo poblíž jste srdečně zváni a věřím, že to bude hezký kulturní i společenský zážitek.

Krátké zprávy

30.12. 2009 basídží a agenti v civilu, asi v síle 500 lidí vtrhli do areálu univerzity ve městě Mašhad (daneshgahe azad) a zabili tři studenty, dva chlapci byli ubodáni noži a jedna dívka vyhozena z okna třetího patra. Agenti vtrhli z důvodu, že se na této univerzitě odehrával tichý protest a vzpomínka na oběti nedávných násilností během Ašúry.
Objevili se fotografie dodávky obrněných vozů do Íránu z Číny v přístavu Bandár Abbás (u Perského zálivu).

Šťastný nový rok 2010

Přeji všem dobrým lidem šťastný nový rok 2010, více moudrosti, lásky k lidstvu a svobody, méně fanatismu, násilí a zabíjení. Ostatní věci tak důležité nejsou :-) No dobře, přeji si ještě to, aby skončila tato krize a aby se všichni měli lépe.