Podle oficiálních zpráv íránské justice byli 24. ledna 2011 časně ráno v Teheránu popraveni oběšením další dva političtí vězni: Džafar Kázemí (mladší vpravo) a Mohammad Alí Hádž-Ághájí.
Manželka Džafara Kázemího napsala na jaře 2010 dopis generálnímu tajemníkovi OSN, v němž uvedla:
Jsem Rúdábe Akbarí, žena v domácnosti a manželka politického vězně Džafara Kázemího.
Mám dvě děti.
Můj manžel byl zatčen 18. září 2009 v šest hodin ráno v ulici Haft Houz v Teheránu. Dva týdny jsem o něm neměla žádné zprávy. Tři dny byl vystaven mučení a 84 dní strávil za hrozných podmínek v samovazbě.
Byl obviněn z podpory a propagace Organizace lidových mudžáhidů a z návštěvy našeho syna v Ašrafu (tábor mudžáhidů v Iráku)
Ve vězení byl po třech dnech mučení a třech měsících samovazby vystaven nátlaku, aby učinil televizní doznání. Když narazili na jeho vzdor, strašně ho mučili a bili tak, že mu zlomili tři zuby. I teď je můj muž ve znepokojivém fyzickém i psychickém stavu.
Po prvním procesu, v němž nad ním soudce Moghíseí vynesl rozsudek trestu smrti, vznesl obhájce mého muže ústně stížnost, že vydaný rozsudek je vzhledem k vznesenému obvinění, jímž byla pouze propagace proti systému, příliš tvrdý a nezákonný. Zároveň tam soudce pro danou kauzu poznamenal, že byl nucen vydat tento rozsudek pod tlakem shora. Obhájce říká, že odvolací soud se ani nepodíval do třístránkové argumentace obhajoby k obvinění z propagace proti režimu a dvěma stručnými řádky potvrdil rozsudek prvoinstančního soudu, popravu.
Soudce odvolacího soudu se jmenoval Zargar.
Vyšetřovatel manželovi řekl: Potřebujeme několik obětí pro záchranu režimu a jeden z losů padl na tvé jméno. Znovu po manželovi chtěli, aby poskytl interview o střetech ve svátek Ášúrá, když to však odmítl - poněvadž byl zatčen už tři měsíce před svátkem Ášúrá, vyšetřovatelé mu vyhrožovali, že pokud odmítne učinit doznání, budou před jeho očima mučit jeho ženu a děti. Navzdory výhružkám vyšetřovatelů, že mu před očima rozřežou ženu na kusy, trval na tom, že žádné interview neposkytne. Oni nato prohlásili, že jeho poprava je nutná a definitivní. 74 dní strávil v samovazbě v sekci 209, pak ho přesunuli na týden na místo, které se nazývá „suite“, a potom do sekce 350 Evinské věznice.
Tři týdny jsme s mým mladším dítětem neustále chodili do věznice a snažili jsme se ho navštívit, ale nikdy nám návštěvu nepovolili.
Jaký zákon, jaký kodex a jaká země považuje návštěvu dítěte za zločin? Pokud je podle islámské republiky opravdu návštěva dítěte zločinem, za který se trestá popravou, ano, pak je můj muž vinen.
Vzhledem k zoufalé situaci politických vězňů i k tomu, že se nepřezkoumávají nezákonné rozsudky, které jsou v rozporu s lidskými právy i se zákonem, vzhledem k všeobecné nevině politických vězňů žádám o neodkladné vyšetření a o podniknutí kroků proti vykonání vynesených rozsudků trestu smrti.
Popsaná situace není specifická jen pro mého manžela a pro mou rodinu, ale pro všechny rodiny politických vězňů, jež jsou ve špatném psychickém stavu. Jakožto rodiny politických vězňů žádáme Vysoký komisariát OSN pro lidská práva, aby učinil neodkladná a účinná opatření.
S poděkováním Rúdábe Akbarí
manželka politického vězně Džafara Kázemího
Měsíce ordíbeheštu 1389 (duben/květen 2010)
(Text dopisu byl zveřejněn na stránkách aktivistů za lidská práva a demokracii RAHANA,
http://www.rahana.org/en/?p=3528)
S laskavým svolením, překlad T.M.
Žádné komentáře:
Okomentovat