Zdroj: Kaleme: http://www.kaleme.com/1390/04/
Baháre Hedájat je studentská aktivistka, členka ústřední rady a mluvčí íránské organizace Tahkíme Vahdat (sdružení absolventů vysokých škol).
Byla zatčena 30. prosince 2009 a ve společném procesu s dalším členem této organizace, Míládem Asadím, který se konal 5. května 2010, byla odsouzena k 9,5 letům vězení. Předtím už byla třikrát odsouzena ke kratším trestům (9. července 2007, 14. července 2008 a v březnu 2009).
(Více např. http://www.iranhumanrights.
Baháre byla odsouzena krátce po svých třicátých narozeninách, do náruče svého manžela Amina Ahmadiána by se tak měla vrátit jako čtyřicetiletá. Zpravodajský portál Kalame převzal fotografii dopisu Baháre Hedájat na papírovém kapesníčku, kterou její muž zveřejnil na Facebooku. Baháre v něm píše:
Jak ráda bych věděla, kde jsi, jak žiješ, kdy se ráno probouzíš! Kdy přicházíš do práce, co si oblékáš. Kdy se koupeš. Jsi trpělivý? Je ti horko nebo zima? Cítíš ve vzduchu smog nebo prach? Chtěla bych vědět, čím jezdíš do práce. Chtěla bych vědět, jak osvětlené jsou schody do našeho domu. Říkals mi, jakou barvu má fasáda našeho domu - a já to zapomněla. Chtěla bych vědět, kde spíš. Jak si pereš oblečení.
S kým novým ses za tu dobu seznámil. S kým ses pohádal, aniž bych o tom věděla. Co čteš. Co posloucháš. Ještě vysedáváš do rána u internetu? Tolik bych chtěla vědět, jak se máš a co děláš. Chtěla bych vědět, kde nakupuješ. Kde mají pórek a kde plody moruše. A jíš vůbec ovoce? Začíná léto. Jedl jsi žluté a červené melouny, meruňky, moruše a slívy? Jaké byly, pochutnal sis na nich? Chtěla bych vědět, jestli tě stále bolívá hlava, když se opozdí odpolední čaj.
A máš ještě každou chvíli vybitý mobil? Ještě ho zapomínáš doma? Pořád si myješ vlasy pod kohoutkem? Pořád jíš jogurt se suchým chlebem? Ještě sis nekoupil nový ruksak a novou košili?
Chtěla bych vědět, kdy na mě myslíš. Na co myslíš, když pro mne nakupuješ. Co si pamatuješ z toho, co jsme prožili. Je předvečer našich výročí. Víš, že 1. a 2. tíru 1382 (22. a 23. června 2003) jsem poprvé přijela do Madždije? A rok předtím, 5. a 6. tíru, jsi mi poprvé ukázal Isfahán.
Vzpomínáš na dny, kdy jsme se toulali ulicemi, abychom byli spolu? Vzpomínáš na podvečery v parku Sai? Nezapomněls na Záv? Vzpomínáš na ty časy, kdys mě brával do Darbandu? Pamatuješ, že naposledy jsme tam vyrazili s Ahmadem na jaře roku 1387?
Ještě si pamatuješ, jak chutnalo jídlo, které jsem uvařila? Sama už nevím. Vzpomínáš, jak jsme spolu nakupovali nábytek, kousek po kousku? Pamatuješ se na Nový rok 1387 (20. březen 2008), jak jsme jeli na sever ke Kaspickému moři? Byl tam i Ahmad. Vzpomeneš si na 16. chordád 1381 (6. červen 2002), kdy ses odhodlal mi dát ultimátum a řekls mi, abych začala něco dělat se svým životem?
Pamatuješ, jak jsem byla v chordádu 1385 (červnu 2006) poprvé propuštěna z evinské věznice? A na 18. esfand (9. března 2007), kdy jsem odešla do ústřední rady? A jak jsi 17. mordádu 1386 (8. srpna 2007), v den, kdy jsem byla propuštěna, navečer na schodech domu mého otce řekl: „Počkej ještě chvilku.“ „Tenhle měsíc jsem pochopil, že beze tebe nemohu žít.“
A pamatuješ na náš společný 17. esfand (8. březen). Vím, že ano. Bylo to před sedmi a půl lety.
Amine, tolik se mi po tom všem stýská. Ta bolest proniká každý kousek mého těla. Jsem tolik vyčerpaná všemi těmi drobnostmi, po nichž toužím, až mě to dusí. Stýská se mi. Víš, co to je? Určitě víš. Ale nevíš, jaké je to být v téhle prokleté kleci a za jediný rok pohřbít tři lidi, které jsem tu měla před svýma očima. Dva z nich, a ten poslední zvlášť, byli jak andělé.* Je to... - kéž nikdy nepoznáš, jaké to je!
Toužím po tvé klidné náruči.
Navždy Tvá
Baháre
18. chordádu 1390
Evin
24. 6. 2011
* Autorka má na mysli patrně Ezzatolláha Sahabího, jeho dceru Hále, jež zemřela na jeho pohřbu a Hodu Sábera, který zemřel v důsledku hladovky vyhlášené ve vězení po jejich smrti.
(za překlad děkuji T.M.)
Žádné komentáře:
Okomentovat