Šťastné Vánoce

Přeji všem pěkné a klidné Vánoce a úspěšný start do nového roku.... snad bude lepší než ten minulý... nějak se mi zdá, že tuto větu opakuji pořád dokola každý rok. Tak nyní to měním na "doufám, že bude alespoň stejně snesitelný, jako ten minulý" :-) přeji více lásky a porozumění a více ochoty naslouchat nuzným.
České republice zase přeji hodně štěstí v evropském předsednictví, s úspěchy a bez trapasů.

Muž popraven jen napůl

I tohleto se může stát v Íránu. Muž visel několik minut na šibenici a poté byl zvěsen ještě živý na pokyn rodiny člověka, kterého zabil. Událost se odehrála tuto neděli (7.12.2008) ve městě Kázerún, na jihu země. Zprávu přinesla oficiální agentura IRNA s titulkem "šťastný konec jedné popravy".

Podle íránských zákonů, jestli je někdo zabit, rodina oběti má právo dát mu milost a spokojit se s finančním odškodněním za ztrátu rodinného příslušníka. Běžně tuto milost rodina uděluje několik dnů před popravou, nebo na popravišti těsně před tím, co odsouzeného oběsí. V tomto případě si asi rodina oběti chtěla vychutnat utrpení odsouzeného dříve, než by mu dala milost a skasírovala peníze.
Odsouzený byl podle zpráv převezen do nemocnice, o jeho stavu nejsou žádné zprávy. Podobný případ se stal loni ve městě Bandar Abbás u Perského zálivu. V tomto případě odsouzený utrpěl nebo mohl utrpět nevyléčitelná poranění mozku, míchy a páteře.

Pozvánka na besedu o Íránu

Hezký den všem, tak mě tady máte zas, ale zatím jenom telegraficky. Oznamuji všem nadšencům pro Írán i proti Íránu, že v úterý 18.11.2008 ve 14:00 hod. v místnosti 38 na Právnické fakultě v Praze (Náměstí Curieových 7, 110 00 Praha 1) se uskuteční beseda o současné politické sociální a lidskoprávní situaci v Íránu. Všichni jste srdečně zváni a vítáni.

Jednou za uherský.... pardon, perský rok...

Ještě jednou po devadesátédeváté (a nebude to asi naposled) se musím omluvit za dlouhé nepřítomnosti a nezásobování mé malé čtenářské komunity novými zprávami z Íránu. Snad se k tomu ještě někdy v budoucnu dostanu. Jinak děkuji za povzbudivé ohlasy a komentáře, kdo má zájem, nebo i případné dotazy, připomínky, zkuste mi spíše napsat rovnou e-mail, na ty odpovídám více méně průběžně...
přeji všem pěkné léto.

Druhá část cestopisu o Íránu

Ako vyzerá mesiac v Iráne: 2. Môj dom môj hrad.

Ráno. Moje prvé ráno v Iráne.

Budí ma úžasná vôňa kávy a omelety s rajčatami a zvláštny špľachot vody. Dariush už vstal a deň sa začal. Pomaly otvorím oči, vyleziem z postele, teda vlastne matrace na zemi. Konečne vidím izbu. Nie je veľká, ani zariadenie nie je najluxusnejšie, ale celý byt vyzerá útulne. Bývajú tu dve sestry, Dariushova rodina. Naproti kuchyni je veľký sklenený stôl a 4 stoličky a v druhom kúte je gauč a kreslá. Dominantou izby je ale domáce kino s obrovským televízorom a DVD prehrávačom. Niet divu, je to jeden z mála zdrojov zábavy v tejto krajine.

Domy sú v Iráne dosť podobné. Majú väčšinou 1 až viac spální, kúpeľňu a jednu väčšiu spoločenskú miestnosť spojenú s kuchyňou, dalo by sa to nazvať obývacou miestnosťou, ktorá občas slúži na spanie, pre hostí alebo početnejšie rodiny. Jeden roh alebo polovica izby je vlastne kuchyňa, oddelená pultom a prahom. A odtiaľto práve doliehal ten nevysvetliteľný špľachot. Iránske kuchyne majú uprostred podlahy kanál a všetky skrinky, chladnička, práčka a ostatné spotrebiče sú na vyšších nôžkach, takže sa podlaha kuchyne dá pohodlne, rýchlo a dočista "vypláchnuť" niekoľkými hrncami vody. Veľmi praktické riešenie. A voda nenatečie na koberce v zbytku izby. V kúpeľni je často turecký záchod so sprchou (teda človek sa môže po svojej potrebe umyť) a niekedy aj ten európsky.

Celkovo sa čistota, upravenosť, elegancia a technické vybavenie domov v Iráne približuje, až vyrovnáva európskemu štandardu. Celková úroveň je určite lepšia než v Turecku, ktoré by niektorí politici radi videli v EU. Iba na ten záchod je trochu ťažké si zvyknúť...

Keď sme sa neskôr prechádzali vonku, Dariush mi vysvetľoval, ako to v Iráne, teha hlavne v Teheráne, chodí. Je dosť ťažké nájsť byty na podnájom, hlavne v niektorých štvrtiach. Počas Ahmadínežádovej administrácie sa situácia ešte zhoršila, ceny bytov i nájmy sa zdvojnásobili. Keď si niekto chce prenajať byt, musí najprv zložiť kauciu, ktorá sa mi zdala byť obrovská nielen na iránske pomery, ale i na naše. Pohybuje sa okolo 7 000 eur. Inak sa nájmy pohybujú okolo 400-600 eur a viac, pričom minimálna mzda je okolo 250-300 eur, ak sa dobre pamätám. V štvrti, kde sme prebývali, práve stavali nové domy. Mali oceľovú konštrukciu a zvonku boli veľmi vkusne zdobené farebným mramorom a kameňom. Povinné antiseismické prvky v konštrukcii zaviedli iba pred rokom (teda okolo 2006)! Keď si predstavím, aké strašné boli následky zemetrasenia v Báme v roku 2003 a že Irán je vo všeobecnosti dejiskom častých zemetrasení, dosť pochybujem o bezpečnosti tých dosť otáznych jadrových pracovísk a budúcich elektrární.

Aj byt, v ktorom bývame, bol postavený narýchlo, iba pred niekoľkými rokmi a už nefunguje klimatizácia, sú problémy aj s kanalizáciou.

Okná sú vo všeobecnosti zaujímavé. Sklo v okeniciach je nepriehľadné, je buď ozdobené reliéfnymi motívmi, alebo polepené fóliami... proti pohľadom zvedavcov, ale i náboženskej polície. Domov, jediné miesto, kde Iránec môže byť sám sebou, môže si obliecť tričko a kraťasy, alebo môže behať i v spodkoch, ak mu to členovia rodiny tolerujú. Jedine tu si Iránka môže vziať akékoľvek šaty, alebo sukňu a vystavovať na obdiv vlasy, nohy alebo ramená. Doma môže Iránec jesť aj počas Ramadánu, môže sa stretávať so svojou láskou (teda najlepšie, ak nikto nie je doma), môže piť alkohol, ktorý si zohnal z čierneho trhu, počúvať zakázanú hudbu a pozerať filmy, Domov je pre Iráncov niečo medzi bezpečným prístavom, kde sa skrývajú nelegálne veci a istým druhom väzenia.. uvedomila som si, že bez prikrývky hlavy teoreticky ani nemôžem vykuknúť z okna, alebo vyvesiť prádlo na balkóne a aj keby som chcela len vyniesť smeti, musím si vziať kabát a šatku alebo čador. Niekomu to môže pripadať ako maličkosť, ale keď takto máte žiť a rozmýšľať každý deň, už to maličkosť nie je.

Usadili sme sa teda k raňajkám a ako prílohu k omelete sme si zapli televízor. V tomto byte nemajú satelit (ktorý je síce zakázaný, ale majú ho takmer všetci, skrytý niekde na streche pod starým obrusom), takže sme začali prepínať 5 oficiálnych iránskych kanálov. Na každom z 5 kanálov rečnil iný mulláh, alebo áchund, ako im hovoria Peržania.

- Aha, to je asi tým, že je Ramadán, - skonštatovali sme jednohlasne.

Ramadán. Je to asi najhorší čas na výlet do Iránu. Ale my sme mali hlad a tak sme rýchlo vypli mulláhov, pustili sme si nejakú ľahkú americkú komédiu na DVD s perzskými titulkami a dali sme sa s chuťou do výbornej omelety.

(Ramadán, pokračovanie nabudúce.)

Veselé Velikonoce

Přeji všem pěkné velikonoční svátky, klid, mír, Boží požehnání a snad konečně i lepší počasí :-)

Noroozetan mobarak!

ŠŤASTNÝ NOVÝ PERSKÝ ROK 2567 (1387).

Írán zůstane navždy hrdý na svou historii a slavnou předislámskou minulost.
Mulláhové se můžou snažit kolik chtějí, Írán nezapomíná!

Ať navždy žije Írán, země Kýra Velkého!

زنده باد ایران زنده باد آزادی
مرگ بر استبداد اسلامی

"Volby" v Íránu

V Íránu byly v pátek (14. března) "volby". Poněvadž se mi o tom moc nechce psát, koho to zajímá, zde na aktualne.cz je o tom několik článků pro základní orientaci...
... co na aktualne nenajdete je to, že po volbách v některých částech Íránu vypukly demonstrace trvající i několik dnů.
Lidé jsou pořád nespokojenější, inflace a růst cen se stává neúnosným.

PS: 20. března v 06:48:19 ráno začne nový perský rok 1387, nebo raději 2567 :-)

Ledviny na prodej

Video v angličtině o několika lidech, kteří se uchýlili k prodeji své ledviny v naději, že peníze, které dostanou, změní jejich život k lepšímu.
Nevím proč to nejde vložit, zde je link.

Vyberte si svého favorita

V nejbližších dnech (3.-15. března 2008) bude zase po celé České Republice probíhat festival JEDEN SVĚT, který se letos zaměřil na diktátory světa. Podle letošní kvalifikace se Alí Chameneí umístil na sedmém místě (klikněte na čísla pod tabulí s fotkami diktátorů, objeví se profil jednotlivých diktátorů a další odkazy), zatím co před rokem byl třetí (zde se dá i hlasovat, koho považujete na nejhoršího diktátora na světě).
Konkrétně o Íránu pojednává film Poprava nezletilé dívky (o popravě 16 leté Atefe) a film Za svobodu, který zachytává íránskou revoluci a její naděje, které se nenaplnily...

O islámu a terorismu ještě pojednává film Jihad TV.

Zde je další článek (česky) o přibližujících se "volbách" v Íránu.

V Íránu parlament navrhl trest smrti pro odpadlíky od islámu

Compass Direct: (anglicky zde): ISTANBUL, 8. února 2008 (Compass Direct News) – Íránský parlament možná rozhodne o udělování trestu smrti občanům, kteří opustí islám (bez výjimky). O situaci informovala tento týden skupina zabývající se lidskými právy. Navrhovaná legislativní úprava vůbec poprvé v íránské historii vyžaduje pro „odpadlíky“ trest smrti, píše se ve zprávě Institutu pro náboženství a veřejnou politiku (Institute on Religion and Public Policy, IRPP) z 5. února. „Odpadlictví bylo odjakživa nelegální, ale soud mohl alespoň rozhodnout o tom, zda bude provinilec potrestán odnětím svobody, vykonáváním těžkých prací nebo popraven,“ poznamenal prezident IRPP Joseph Grieoski. „Nyní by měl být popraven [vždycky].“ Írán využíval svůj zákon o „odpadlictví“ proti muslimským konvertitům ke křesťanství, liberálním myslitelům a příslušníkům náboženské menšiny bahá'í. „Nejedná se o nic nového, jenom chtějí být ještě tvrdší vůči lidem, kteří opouštějí islám,“ uvedl íránský pastor v rozhovoru pro agenturu Compass. Přestože některé pasáže návrhu zákona zdánlivě naznačují, že by trest smrti za odpadlictví mohl být aplikován na muže i na ženy, podle jiných by měli být popravováni jen muži. „Žena-odpadlice“ by podle návrhu zákona měla být vystavena „útrapám“ a zadržována jen do doby, než bude ochotná činit pokání.
Pokračování na stránce prayer.cz

2.- 9. únor - týden solidarity s íránskými politickými vězni

V íránských vězeních nyní žijí a často umírají desítky ohlášených i bezejmenných vězňů svědomí, studentů, politických aktivistů, aktivistů za práva žen, členů odborových organizací, novinářů a podobně, kteří byli zatčeni nebo unešeni na ulici nebo ze svých domovů. Riskují svůj život, protože chtějí lepší Írán, lepší a důstojnější život pro sebe, své blízké, i pro celkem neznámé spoluobčany.
Za poslední měsíc a půl bylo zatčeno asi 50 studentů a studentek (seznam v článku), protože se účastnili oslav dne studentů (7.prosinec) nebo jiných tichých protestních akcí. Rodina má jenom velmi omezený přístup k nim, některým nebylo dovoleno ani telefonovat. Zde jsou další informace, jejich fotografie a podobně. Před týdnem byl ve vězení umučen a zabit student Ebrahim Lotfolláhí ve městě Sanadadž. Byl unesen 6.prosince a 16. ledna byl jeho rodině oznámeno, že byl zabit. Bylo jim oznámeno místo, kde je pohřben, ale varovali je před exhumací jeho těla a rozšířením zprávy o jeho zabití. Byl zavražděn bez soudu, bez důkazů a bez toho aby spáchal jakýkoliv zločin. Podobně byl popraven i Makwan Moloudzade. Doktorka Zahra Baniyaghub byla zatčena, znásilněna a zabita za to, že se procházela se svým snoubencem (o tom se zde psalo). Asi nejznámější případ je Zahra Kazemí, kanadsko-íránská novinářka, která fotografovala rodinné příslušníky před branami věznice Evin, rovněž zatčena, znásilněna a umučena.
Ve vězení je i Mahmúd Salehí, vědoucí odborové organizace, Mansúr Osanlú, několikrát již vězněný a mučený vedoucí odborového svazu řidičů teheránských autobusů, poté, co byl v červenci násilně unesen, a Ali Reza Hašemí byl odsouzen ke tří letem vězení za aktivity v odborech učitelů... a tak dále...

Dvě sestry odsouzeny ke trestu smrti kamenováním

Zpráva se objevila v proreformním deníku Etemad. Sestry Zohreh a Azar, ve věku 27 a 28 let z teheránského předměstí Šahriár by měly být kamenovány za zločin cizoložství. Udal je manžel jedné z nich, který údajně nainstaloval kameru do jejich bytu a natočil na ni návštěvu cizích mužů u sester, ale sestry se brání, že jsou nevinné, protože na videu není vidět žádný explicitní náznak, že skutečně byly manželům nevěrné. Podle jejich obhájce byly odsouzené jenom na základě "moudrosti soudce", principu zakotveného v islámském soudnictví.
Už předtím byly ženy odsouzené k 99 ranám bičem za nepovolený styk s muži. Šest měsíců po vykonání trestu byly povolány k jinému soudu, který je odsoudil ke trestu smrti kamenováním.
Od r. 2002 ajatolláh Šahrúdí pozastavil tresty kamenováním, ale existují důkazy a svědectví, že navzdory tomu byl od té doby tento trest vykonán alespoň jednou (podle oficiálních zdrojů) nebo vícekrát (podle organizací na ochranu lidských práv).
Jediné přiznané kamenování od r. 2002 se týkalo muže, Džafara Kianího, který byl ukamenován v červenci 2007 za to, že opustil svou ženu a žil s jinou se kterou měl i děti a ona byla rovněž vdaná. Byl ve vězení 11 let. Jeho nová družka je odsouzena ke stejnému trestu, ale zatím je vykonání jejího trestu pozastaveno.

Novinky z PERSKÉHO zálivu.

Revoluční gardy nemůžou vydržet bez jejich oblíbené činnosti - provokace. O víkendu (podle zpráv v neděli ráno 7.1) se plavidla této paralelní armády islámské republiky dostala do potyčky s americkými plavidly v Perském zálivu.. A tady je právě kořen problémů... Je Perský záliv skutečně jenom PERSKÝ? Írán si ho nárokuje celý až po pobřeží Saudské Arábie. Na některých mapách v Íránu se zobrazuje celý jako součást svrchovaného území Íránu... takže na čí straně je teď právo? Íránci moc nerespektují něco jako "neutrální vody" nebo tak... nebo toho minimálně zneužijí pro provokaci... cíl? propagandistický tah. O videozáznamech z incidentu tvrdí, že to jsou montáže ze starších dokumentárních filmů... mmh...