sobota, února 28, 2009

Ohavnost za ohavnost

V uplynulých dnech server idnes uveřejnil článek pojednávající o otřesném příběhu mladé krásné ženy. O tuto ženu se zajímal muž, který ji to dával najevo naléhavým spůsobem, dokonce jí vyhrožoval zabitím, jestli se za něj neprovdá. Po jejím důrazném a opakovaném odmítnutí jeho návrhů a snah o sblížení ji tento "člověk" chrstnul do tváře kyselinu. Kromě hrozné bolesti jí to způsobilo poranění kůže s trvalými následky a definitivní ztrátu zraku... omluvte mě za můj cynismus - možná by bylo bývalo milosrdnější, kdyby ji byl zabil.. život v tomto stavu již není životem. Jenom pro zajímavost připomínám, že polévání kyselinou používali i básidží (mladí islámští fanatikové) proti ženám, které potkali na ulici a byly neislámsky oblečené nebo nalíčené. Naštěstí se to už neděje.
Z právního hlediska je v Íránu v tomto případě možné aby oběť, pokud přežila, případně její rodina rozhodla o konečné aplikaci trestu: může vinníkovi prominout, domluvit se na peněžní náhradě, nebo žádat trest. V tomto případě je možné potrestat zločin stejným způsobem, tedy vypálením očí kyselinou, podle prastarého zákona "oko za oko, zub za zub". Kdo zná tyto stránky, ví, že ostře vystupuji prosti mučení a popravám politických vězňů, ale tak primitivní a krutý zločin si zaslouží i primitivní a krutý trest.

Update: Podle islámského zákona by muž měl přijít jenom o jedno oko, protože žena má poloviční hodnotu oproti muži..

2 komentáře:

  1. Ona je asi taky pekna mrcha, kdyz ho tak dokazala rozbesnit.

    OdpovědětVymazat
  2. Mmh.... nevím co se stalo, jednoznačné je jedno: v Evropě se tyto účty vyrovnávají trochu jinak: buď muž ženu rovnou zabije v návalu otellovské nekontrolovatelné žárlivosti, tak typické pro jižní národy, nebo ji uhodí a možná ji při tom něco zlomí, nebo se ji pokusí znásilnit. Ale útoky kyselinou s cílem trvalého ublížení na zdraví se prostě nekonají. Byl to promyšlené, žádné konání v afektu, kdy člověk uchopí první kámen nebo hůl, který najde u cesty.
    Dlouho jsme s íránskými přáteli rozebírali kořeny tohoto chování, jestli je to nějaký zákeřný násilný gén zakódovaný v Peršanech, ve kterém se projevuje generační zkušenost s tělesnými tresty, které natrvale mrzačily vinníky (starověké a do islámu částečně přežívající odřezávání uší, nosu, rukou, atd.). Nebo je to dáno degradací hodnoty lidského života v zemi, která si na smrt a utrpení již zvykla? Nebo je to důsledkem dlouholeté frustrace a nepřirozeného napětí mezi pohlavími, zapříčiněných aplikací zvrácených náboženských představ o dokonale mravně čisté společnosti ve které by muž měl být neomezeným vládcem a žena pouhou otrokyní, společnosti, která nutí ženy vybudovat si vlastní strategii přežití ve formě manipulativních tahů na muže ... je vinníkem jenom jednotlivec, nebo nese vinu částečně i společnost, ve které vyrůstal? Byla to zajímavá diskuse... a hlavně Íránci se ohromně rádi rýpou v temných stránkách vlastného národa...

    OdpovědětVymazat