Se sílícím zvukem válečných bubnů, vyšší vojenští velitelé v Teheránu vynechají jenom málo příležitostí k tomu, aby varovali vládu před zatažením země do nerovného boje se Spojenými Státy a jejich spojenci. Jedno takové varování přišlo od Velitele Islámských Revolučních Gard (IRGC) Generála Rahima Safávího. V neobyčejně upřímné analýze situace řekl skupině gardistů, že země nedisponuje potřebnými prostředky na ochranu její dlouhých pozemních a vodních hranic. Přizvukoval, že se musí udělat všechno pro to aby se předešlo "nešťastné epizodě".
V Teheránských vojenských kruzích, rčení "nešťastná epizoda" je krycí název pro jediný přímý otevřený vojenský střet, který se zatím odehrál mezi Islámskou Republikou a Spojenými Státy.
Tento střet se odehrál 18. dubna 1988, přesně před 19 lety.
V té době Islámská Republika cenzurovala veškeré zprávy o události, takže mnozí Íránci ani nevědí, že se vůbec odehrála. Na druhé straně Američané rovněž "nasměrovali" proud informací o střetu aby zabránili zviditelnění její strategické důležitosti. Navzdory tomu, střet mezi námořnictvem Islámské Republiky a amerického námořního taktického uskupení vedeným letadlovou lodí USS Enterprise byl následně klasifikován jako jedna z pěti námořních bitev historického významu, které ustavili americkou nadvládu na moři.
Střet
Pozadí střetu bylo dost spletité. V té době byla Islámská Republika ve válce proti Iráku Saddáma Hussajna poté co odmítla žádosti OSN o příměří. Koncem roku 1987 Islámská Republika začala střílet na kuvajtské tankery přeplouvající Perským zálivem z důvodu, že arabské petrodolary financovaly Saddámovu válečnou mašinerii. Týdny snažení OSN, Arabské Ligy, Organizace Islámské Konference (OIC), a bloku nezúčastněných států s cílem přesvědčit Teherán, aby zastavil útoky na kuvajtské tankery neměly žádný výsledek.
V té době se prezident Ronald Reagan rozhodl dát kuvajtským tankerům americkou vlajku a eskortovat je po moři. Islámská Republika se pomstila zaminováním některých vodních stezek v moři. 14. dubna 1988 loď USS Samuel B. Roberts najela na minu a byla vážně poškozena. Byla odvlečena do Dubaje, kam dorazila o dva dny později.
Den poté experti zjistili, že mina byla vyrobena v Íránu a umístěna Rev. Gardami. Vrámci několika hodin president Ronald Reagan rozkázal, aby taktické uskupení odpovědělo. Rev. Gardy odpověděli vypálením střel na americké lodě bez toho aby způsobily větší ztráty.
Americké uskupení využilo příležitost aby rozpoutalo svou palebnou sílu a prakticky porazilo íránské námořnictvo. Američané ztratili dva muže, posádku vrtulníku, který utrpěl nehodu a spadl daleko od bitvy. Revoluční Gardy ztratily 87 mužů a bylo zraněno více než 300. Později Islámská Republika podala žalobu proti USA na mezinárodném soudném dvoru v Haagu a žádala odškodné ve výši několika miliard dolarů. (Soud zamítl žalobu Teheránu v listopadu 2003.)
Vliv bitvy v Teheránu byl okamžitý. Ajatolláh Ruholláh Chomejní, tehdejší vůdce Islámské Republiky byl zezačátku nakloněn pomstě tím, že chtěl poručit Hizballáhu aby provedl sebevražedné útoky proti americkým a jiným západním zájmům. Byl ale přesvědčen Hašemím Rafsandžáním, v té době nejbližším poradcem ajatolláha, aby se zhluboka nadechl a udržel věci v tichosti. Žádná pomsta se neměla konat. Zbývajícím lodím íránského námořnictva bylo poručeno aby předem objasnily své manévry americkému uskupení aby se předešlo jakémukoli nedorozumění.
Bitva
Bitva, nazvaná "Operace Kudlanka Nábožná", byla následována v červenci tragickou nehodou když USS Vincennes náhodou sestřelila linkové letadlo Iran Air, přičemž zemřelo všech 290 pasažérů a posádka.Chomejní vyložil tuto nehodu jako úmyslnou eskalaci ze strany USA a bál se, že jeho režim je v nebezpečí. Rafsandžání a ostatní poradcové využili tohoto strachu a přesvědčili ajatolláha aby ukončil válku s Irákem, věc, kterou zatvrzele odmítal osm let.Zlomený Chomejní se objevil v televizi aby ohlásil, že "vypije kalich jedu" tím, že přijímá příměří vyžádáné OSN. Už se nechystal do Karbaly s pokračováním až do Jeruzaléma.
Ve svých pamětech Rafsandžání jasně říká, že bez strašlivé námořní bitvy a sestřelení letadla Iran Air-u, Chomeini by nesouhlasil se skončením války, která si už tehdy vyžádala milion íránských a iráckých životů. Důvodem bylo, že Chomejní byl vůdcem režimu, který neměl vhodný prostředky sebekázně. Byl řidičem vozidla bez spojky a zpátečky, natož brzdy, a proto byl odsouzen řítit se vpřed dokud nenarazí na něco tvrdého.
Je zajímavé, že prezident Mahmúd Ahmadínežád použil podobný obraz posledně, když zavázal režim v nekompromisní pozici ohledně jaderné otázky. "Tento vlak nemá zpátečku a nemá brzdy," řekl.
Chomejní mohl ukončit válku s Irákem o několik let dříve, a mohl dostat i vhodné podmínky pro Írán. Neudělal to, protože extrémistická povaha jeho režimu neumožnila vůbec zvážit skutečnost, že realismus, opatrnost a kompromis jsou klíčové principy dobré vlády.
Chomejní nemohl ukončit válku. Potřeboval Reagana, aby to udělal za něj. Jestli Islámská Republika je vlak bez zpátečky a brzd, nepotřebuje vůdce. Mohla by se řítit vpřed až dokud by nenarazila na něco tvrdého na své cestě.
____
Pozn. Chomejní nechtěl přestat válčit, protože snil o tom, že dobyje Irák a potáhne přes iráckou Karbalu až do Jeruzaléma. Tato epizoda, společně s teroristickými akcemi Hizballáhu, dítěte islámské revoluce, a tak dale, vyvrací propagandu obhajců "mírovosti" Islámské republiky, kteří tvrdí, že Írán od řecko-perských válek nikdy na nikoho nezaútočil.
Žádné komentáře:
Okomentovat