Několik článků a zajímavostí

O hudbě: Celkem zajímavý je tento článek na aktualne.cz o přijetí rockové a metalové hudby v Íránu a jiných islámských zemích. Zde je článek z rádia Svobodná Evropa - radio Farda, o nedávných zatýkáních hudebníků a snahách íránské vlády potlačit zahraniční i domácí hudbu, kterou považují za "protiislámskou" (t.j. téměř všechny západní styly jako rock, rap, hip-hop, techno a jiné undergroundové styly a samozřejmě jakýkoliv ženský sólový zpěv, t.j. i na íránské milované předrevoluční zpěvačky jako Googoosh). Další článek říká, že veškerá západní hudba by měla zmizet i z médií, co je zvláštní, protože na to se už vztahovaly dřívější zákazy a západní hudba se běžně v rádiu nebo televizi neobjevuje, pouze sporadicky a v instrumentální formě bez zpěvu... to se asi bude vztahovat i na klasickou instrumentální hudbu, třeba Beethovena? Problémem v Íránu je sama nejednoznačnost zákazů a jejich nepřeberné množství. Člověk už téměř nikdy přesně neví, jestli nedělá něco zakázaného. Místo západních melodií, i pouze instrumentálních, by se měly pouštět hlavně revoluční písně a klasická perská hudba. Nic proti ní, je krásná, ale jde o princip. Íránci to ale stejně už 28 let obcházejí - všechno vyřeší černý trh. Na tomto serveru (rferl.org) jsou další články o Íránu v angličtině.

Podle jednoho článku íránská vláda rovněž zadržela jednu redaktorku pro perské vysílání pražského rádia Svobodná Evropa, která jela do Íránu navštívit svou nemocnou maminku. Údajně ji byly odebrány doklady s cílem zamezit odjezdu z Íránu.

Další článek pojednává o trestu smrti ve světě za loňský rok, ve kterém Írán je na druhém místě hned za Čínou v počtu poprav na počet obyvatel, a to jenom oficielních čísel, neoficielně jich bude víc. Írán rovněž popravuje nezletilé (dívky jsou právně odpovědny už od 9 let a chlapci od 15) a i navzdory odsouzení světa i samotných Íránců se někdy provozuje i trest smrti kamenováním za mimomanželský sex (v případě přiznání obviněných, nebo se může stát, že takto bude odsouzena vdaná žena po znásilnění, jestli se ji nepovede dokázat znásilnění, k čemu potřebuje 4 mužské svědky). Procesy s obviněnými jsou většinou velice rychlé, v případě chudších lidí bez přítomnosti právníka a přiznání se vynucují často psychickým tlakem i mučením, objektivní důkazový materiál má v islámském soudnictví pramalou váhu, viz fraškový proces s bulharskými sestřičkami a palestinským lékařem v Lýbii.

Z toho nejlepšího, co stvořil perský duch

Doporučuji několik knih do pozornosti těch, kdož si chtějí rozšířit své obzory, prozkoumat a pochopit hlubiny perské duše a kultury a nebojí se přemýšlet.

První je o Hafezovi, největším perském básníkovi. Sice čtenář, jež neumí persky, přijde o hudbu a rytmus tohoto krásného jazyka, ale i přesto k němu promluví odkaz ducha, který daleko přesahuje a trhá pouta, které srdci a rozumu vnucuje oficielní náboženství a podmínky vnějšího prostředí, dosahuje dokonalou svobodu ducha a vede k osvícení a uvědomění jednoty světa spojeného všeobjímající láskou.
Komentář básní je někdy trochu zasažen snahami o odvrácení neblahých dopadů nábožensko-politického extremismu a rozdělení světa ale jinak je celkem zajímavý.
(Hále Purafzál(ová), Roger Montgomery, Pragma 2003)



Rovněž kniha mladého novináře Afšína Molávího Toulky Persií, BB art 2004 popisuje cestování autora napříč celou zemí, od krásných a historických měst až po chudá předměstí a vesnice, ale i napříč komplikovanou a mnohotvárnou realitou íránské společnosti, plné paradoxů. Autor rozmlouvá s nejrůznějšíma lidma, které potkává a tak podává ucelený obraz mozaiky této země a kultury v knize, která je na pomezí cestopisu, reportáže a dalších žánrů.


Kniha Hledání pravdy a krásy, Jiří Bečka, Dharma Gaia 2005 je antologií perské literatury, jak poezie tak prózy, od nejstarších pramenů až po Islámskou revoluci. Kniha je rovněž ilustrována ukázkami z perské kaligrafie a malířství.


Recenze o všech knihách jsou zde.

Iniciativa íránských žen za změny v diskriminačních zákonech

Zde můžete podepsat mezinárodnou petici, kterou odstartovaly íránské ženy za změny v diskriminačních zákonech Islámské republiky proti ženám. Tyto odvážné ženy (několik z nich bylo ve vězení) si zaslouží obdiv a podporu. Na stránce o této iniciativě www.we-change.org jsou i články v angličtině, francouzštině, španělštině, němčině, italštině atd, pojednávající o situaci žen v íránu.

Vlak bez zpátečky a bez brzd

Amir Taherí, Gulf News, A history lesson still unlearned

Se sílícím zvukem válečných bubnů, vyšší vojenští velitelé v Teheránu vynechají jenom málo příležitostí k tomu, aby varovali vládu před zatažením země do nerovného boje se Spojenými Státy a jejich spojenci. Jedno takové varování přišlo od Velitele Islámských Revolučních Gard (IRGC) Generála Rahima Safávího. V neobyčejně upřímné analýze situace řekl skupině gardistů, že země nedisponuje potřebnými prostředky na ochranu její dlouhých pozemních a vodních hranic. Přizvukoval, že se musí udělat všechno pro to aby se předešlo "nešťastné epizodě".
V Teheránských vojenských kruzích, rčení "nešťastná epizoda" je krycí název pro jediný přímý otevřený vojenský střet, který se zatím odehrál mezi Islámskou Republikou a Spojenými Státy.

Tento střet se odehrál 18. dubna 1988, přesně před 19 lety.

V té době Islámská Republika cenzurovala veškeré zprávy o události, takže mnozí Íránci ani nevědí, že se vůbec odehrála. Na druhé straně Američané rovněž "nasměrovali" proud informací o střetu aby zabránili zviditelnění její strategické důležitosti. Navzdory tomu, střet mezi námořnictvem Islámské Republiky a amerického námořního taktického uskupení vedeným letadlovou lodí USS Enterprise byl následně klasifikován jako jedna z pěti námořních bitev historického významu, které ustavili americkou nadvládu na moři.

Střet

Pozadí střetu bylo dost spletité. V té době byla Islámská Republika ve válce proti Iráku Saddáma Hussajna poté co odmítla žádosti OSN o příměří. Koncem roku 1987 Islámská Republika začala střílet na kuvajtské tankery přeplouvající Perským zálivem z důvodu, že arabské petrodolary financovaly Saddámovu válečnou mašinerii. Týdny snažení OSN, Arabské Ligy, Organizace Islámské Konference (OIC), a bloku nezúčastněných států s cílem přesvědčit Teherán, aby zastavil útoky na kuvajtské tankery neměly žádný výsledek.

V té době se prezident Ronald Reagan rozhodl dát kuvajtským tankerům americkou vlajku a eskortovat je po moři. Islámská Republika se pomstila zaminováním některých vodních stezek v moři. 14. dubna 1988 loď USS Samuel B. Roberts najela na minu a byla vážně poškozena. Byla odvlečena do Dubaje, kam dorazila o dva dny později.

Den poté experti zjistili, že mina byla vyrobena v Íránu a umístěna Rev. Gardami. Vrámci několika hodin president Ronald Reagan rozkázal, aby taktické uskupení odpovědělo. Rev. Gardy odpověděli vypálením střel na americké lodě bez toho aby způsobily větší ztráty.
Americké uskupení využilo příležitost aby rozpoutalo svou palebnou sílu a prakticky porazilo íránské námořnictvo. Američané ztratili dva muže, posádku vrtulníku, který utrpěl nehodu a spadl daleko od bitvy. Revoluční Gardy ztratily 87 mužů a bylo zraněno více než 300. Později Islámská Republika podala žalobu proti USA na mezinárodném soudném dvoru v Haagu a žádala odškodné ve výši několika miliard dolarů. (Soud zamítl žalobu Teheránu v listopadu 2003.)

Vliv bitvy v Teheránu byl okamžitý. Ajatolláh Ruholláh Chomejní, tehdejší vůdce Islámské Republiky byl zezačátku nakloněn pomstě tím, že chtěl poručit Hizballáhu aby provedl sebevražedné útoky proti americkým a jiným západním zájmům. Byl ale přesvědčen Hašemím Rafsandžáním, v té době nejbližším poradcem ajatolláha, aby se zhluboka nadechl a udržel věci v tichosti. Žádná pomsta se neměla konat. Zbývajícím lodím íránského námořnictva bylo poručeno aby předem objasnily své manévry americkému uskupení aby se předešlo jakémukoli nedorozumění.

Bitva

Bitva, nazvaná "Operace Kudlanka Nábožná", byla následována v červenci tragickou nehodou když USS Vincennes náhodou sestřelila linkové letadlo Iran Air, přičemž zemřelo všech 290 pasažérů a posádka.Chomejní vyložil tuto nehodu jako úmyslnou eskalaci ze strany USA a bál se, že jeho režim je v nebezpečí. Rafsandžání a ostatní poradcové využili tohoto strachu a přesvědčili ajatolláha aby ukončil válku s Irákem, věc, kterou zatvrzele odmítal osm let.Zlomený Chomejní se objevil v televizi aby ohlásil, že "vypije kalich jedu" tím, že přijímá příměří vyžádáné OSN. Už se nechystal do Karbaly s pokračováním až do Jeruzaléma.

Ve svých pamětech Rafsandžání jasně říká, že bez strašlivé námořní bitvy a sestřelení letadla Iran Air-u, Chomeini by nesouhlasil se skončením války, která si už tehdy vyžádala milion íránských a iráckých životů. Důvodem bylo, že Chomejní byl vůdcem režimu, který neměl vhodný prostředky sebekázně. Byl řidičem vozidla bez spojky a zpátečky, natož brzdy, a proto byl odsouzen řítit se vpřed dokud nenarazí na něco tvrdého.

Je zajímavé, že prezident Mahmúd Ahmadínežád použil podobný obraz posledně, když zavázal režim v nekompromisní pozici ohledně jaderné otázky. "Tento vlak nemá zpátečku a nemá brzdy," řekl.
Chomejní mohl ukončit válku s Irákem o několik let dříve, a mohl dostat i vhodné podmínky pro Írán. Neudělal to, protože extrémistická povaha jeho režimu neumožnila vůbec zvážit skutečnost, že realismus, opatrnost a kompromis jsou klíčové principy dobré vlády.
Chomejní nemohl ukončit válku. Potřeboval Reagana, aby to udělal za něj. Jestli Islámská Republika je vlak bez zpátečky a brzd, nepotřebuje vůdce. Mohla by se řítit vpřed až dokud by nenarazila na něco tvrdého na své cestě.

____

Pozn. Chomejní nechtěl přestat válčit, protože snil o tom, že dobyje Irák a potáhne přes iráckou Karbalu až do Jeruzaléma. Tato epizoda, společně s teroristickými akcemi Hizballáhu, dítěte islámské revoluce, a tak dale, vyvrací propagandu obhajců "mírovosti" Islámské republiky, kteří tvrdí, že Írán od řecko-perských válek nikdy na nikoho nezaútočil.

Kam se vyváží exotické ovoce íránského zbrojního průmyslu?

Podle nejnovějších zpráv Američané našli zbraně íránské výroby i u většinou sunnitský talibánů v Afghánistánu, nejenom u šíitských a i sunnitských milicí v Iráku, kam dodává i chemické zbraně, které se od nedávné doby začaly "testovat" na civilistech, rovněž věrnému synáčkovi, libanonskému Hizballáhu, už od narození a sunnitskému Hamasu.
Teď si už experti jenom těžce lámou hlavy, jestli tyto dodávky zbraní jsou opatřeny oficielním razítkem íránské vlády nebo se jedná o "autonomní iniciativu Revolučních Gard"... je pravda, že Revoluční Gardy jsou tak trochu státem ve státě, ale jsou tak ideologicky propojeny s vládou a rovněž objemy a ceny zbraní se určitě šplhají do milionů, že mi "individuelni iniciativa" připadá dost nepravděpodobná. Vůbec mě to nepřekvapuje, dalo se čekat, že se důkazy dříve nebo později vynoří...
V Iráku kromě jiného (útoků a útoků a útoků) z vlády odešlo 6 ministrů radikálního šíitského klerika Muqtady al-Sadra, čím chtějí pravděpodobně oslabit už i tak vratkou iráckou vládu a vznést další požadavky. Podle názorů iráckých bloggerů (zajímavá analýza v angličtině) je Sadrova pozice oslabena a nepovede se mu úplné ovládnutí většiny země, jak to měl v plánu.
Navíc Iráčané chápou moc dobře co je zač a nechtějí ze země udělat satelit íránské šíitské teokracie.

Jak se vyrábí politická propaganda, aneb proč je Godzilla, Predátor nebo Hvězdné války proti islámu

V tomto pěkném videu (anglické titulky) íránský filmový kritik přednáší velitelům Revolučních Gard o tom, že v amerických sci-fi a akčních filmech jako je Godzilla nebo Alien je ukryta propaganda proti islámu. Některé argumenty skutečně stojí za to. Například "krev příšer má obvykle zelenou barvu... a protože zelená je barvou islámu, můžeme to chápat jako jasnou narážku na islám"... Zní to velice zábavně, až na znepokojující skutečnost, že ten maník to myslí smrtelně vážně... je to dobrý příklad, kam až můžou zajít v démonizaci a jak se dá vytlouci propagandistický kapitál i z věcí, kde by ho skutečně málokdo hledal...

Z dalších zpráv:

Ahmadínežád oznámil, že Írán začal vyrábět jaderné palivo v průmyslovém měřítku.
Už dříve se mluvilo o připravované instalaci tisíců odstředivek, konkrétně 3-5000. Ať mi všichni experti odpoví na jedinou otázku: Írán měl s Ruskem dohodu: Rusko má dodat veškeré palivo pro první íránský reaktor v Búšehru (ještě pořád není hotový) i pro další plánované reaktory. K čemu je tedy Íránu jaderné palivo v průmyslových množstvích? Chce ho snad vyvážet? Nebo co s ním chce dělat?

Írán rovněž pracuje na raketách dlouhého doletu. Zde je rovněž velice poučné video o raketách, ve kterém promlouvá člověk, který ví o tématu určitě více než já, generál Revolučních Gard, Jahjá Safáví.

Kromě toho Írán vlastní 10% podílu mezinárodní firmy sídlící ve Francii na obohacování uranu.

Britští námořníci po návratu promluvili do tisku a vyprávěli své příběhy. Například jediná žena mezi nimi, Faye Turney, řekla, že ji emocionálně vydírali, jestli ještě chce vidět svou dceru. Poté ji oddělili od odstatních a řekli jí, že ostatní už odjeli domů, a že tam zůstala sama. Rovněž jí vyhrožovali odsouzením za špionáž, jestli se nepřizná k překročení hranic a nenapíše ty dopisy.
Íránská vláda se samozřejmě ohradila vůči výpovědi námořníků o psychickém tlaku, jež na ně vyvíjeli jejich věznitelé. Íránská televize řekla, že tyto "lživé výpovědi jim byly vnuceny britským ministerstvem obrany".

Kromě toho se našli íránské zbraně i u sunnitských geril v Iráku, nejenom u šíitských. Video jednoho velitele sunnitské milice v Iráku, který přiznává, že dostávali pomoc od Íránu a Sýrie.

Přiznání 15 námořníků bylo vynucené

Samozřejmě... jak jinak.. jenom se ptám jaký to mělo všechno smysl... režiséři a inscenátoři této celé frašky museli předpokládat, že Britové doma řeknou pravdu... a sami Íránci mají dlouholeté zkušenosti s vynucenými přiznáními disidentů a politických aktivistů v televizi... je jasné, že tomu asi nikdo neuvěřil...

Aktualne.cz: Íránci nás k přiznání donutili, tvrdí Britové
Britští vojáci, kteří byli tento týden propuštěni po třinácti dnech v íránském zajetí, trvají na tom, že nevnikli do íránských teritoriálních vod. Na dnešní tiskové konferenci zopakovali námořníci, že k incidentu, po němž je příslušníci íránských revolučních gard zajali, došlo tři kilometry od pomyslné linie v říčním toku Šatt al-Arab tvořícím přírodní hranici mezi Irákem a Íránem.

K přiznání, které minulý týden odvysílala íránská televize, je prý Íránci donutili, když je předtím vystavili "vytrvalému psychologickému nátlaku". "Celou dobu jsme měli zavázané oči. Drželi nás od sebe izolované," přečetl ze společného prohlášení na tiskové konferenci poručík Felix Carman. "Většinu nocí nás vyslýchali a dali nám dvě možnosti. Když přiznáme, že jsme zabloudili do jejich vod, brzy prý budeme v letadle na cestě domů. V opačném případě nám hrozilo až sedm let vězení."
Kapitán Chris Air před novináři popsal okamžiky bezprostředně před zatčením patnáctičlenné posádky, která byla podle něj na rutinní hlídce pod mandátem OSN. "Od začátku bylo zřejmé, že vzdorovat zatčení nemá smysl," řekl Air a dodal. "Kdybychom se bránili, někteří z nás by tu dnes nebyli, o tom naprosto nepochybuji."
Za jedny z nejhorších okamžiků během dvoutýdenního zadržování označili námořníci chvíle, kdy je jejich věznitelé řadili se zavázanýma očima ke zdi a v pozadí slyšeli natahování zbraní. Kromě toho je prý přinutili, aby se v kamenných celách vysvlékli.
Britské Královské námořnictvo se za své muže (a jednu ženu) už dříve plně postavilo a odmítlo kritiku, že se vojáci vzdali příliš snadno.

(podobně "hodní a milí" byli na zajaté diplomaty z ambasády USA během 444 dnů zajetí po napadení ambasády po revoluci)

15 námořníků, update 4

Zdá se, že íránská vláda dostala rozum a polevila ze své konfrontační rétoriky... zdá se že domluva je na obzoru... doufejme.
Podle nejnovějších zpráv je Írán velkoryse propustí (údajně ve čtvrtek) a vojáci se dožili dokonce osobního setkání s prezidentem Ahmadínežádem a jeho lekcí z Koránu...

15 námořníků, update 3

Krize se prohlubuje. V televizi bylo odvysíláno další "přiznání", s velkou pravděpodobností vynucené... Brair a Beckettová toto televizní divadýlko odsoudili jako ponižující a nedůstojné.
Zatím íránská vláda nebyla schopna podat žádný jiný objektivní důkaz o tom, že námořníci překročili hranici íránských vod. V první verzi uvedli pozici Britů jako půl km uvnitř svých vod a pozici obchodní lodě, kterou Britové kontrolovali do iráckých vod... je dost těžké si představit kontrolu lodi ze vzdálenosti minimálně půl km. Pak pozici obchodní lodě "opravili" a rovněž ji umístili do íránských vod... Írán trvá na tom aby se Británie přiznala... ale asi se kdokoliv těžce přizná k něčemu, co nespáchal, jestli není přinucen.
Je zajímavé, že podobný incident se odehrál v r. 2004 a Britové byli propuštěni vrámci několika dnů a bez tak velikých cirkusů... jestli v tomto případě chce íránská vláda něco vyhandlovat, zatím je na obzoru jenom zhoršení veřejného mínění o ní a ztráta i toho mála důvěry, kterou ještě disponuje, jestli se úplně prokáže, že celá akce byla provokací a prakticky únosem z cizího území...

Dnes údajně kolem Britského velvyslanectví explodovaly nálože a demonstrovaly tam asi 200 radikálů.. běžní Íránci jsou nyní na prázdninách v horách, na venkově a rovněž je zprávy většinou pramálo zajímají, chtějí si užít chvíli klidu, bez sankcí a starostí o politiku. A navíc samozřejmě média stejně pořád opakují jenom jejich verzi, takže mnozí Íránci nevědí co si mají myslet.

Celé je to jedna veliká fraška. Otázka je jaké budou důsledky. Ozvaly se i hypotézy, že budou souzeni, nebo nějak potrestáni. V Íránu může být za špionáž i trest smrti, ale je to velice nepravděpodobné, že je vůbec budou soudit. Bylo by to šílenství. Je snad v zájmu většiny spor urovnat. Ztrapnění už asi neujde.