středa, února 14, 2007

Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce: jak to bylo, mýty a fakta

V několika kapitolách zde chci nastínit pohnuté dějiny Íránu a vrhnout světlo na příčiny a důsledky událostí, které změnily nejenom život tisíců a milionů lidí ale v mnohém ovlivnily i mezinárodní politickou rovnováhu. 1. února bylo 28. výročí návratu Ruholláha Chomejního z francouzské vesnice u Paříže Neuphle-le-Chateau do rodného Íránu. Na otázku novináře, který se ho ptal, co cítí po návratu do vlasti z několikaletého exilu, Chomejní odpověděl: "Nic.".

1. Příčiny Islámské revoluce

Bohužel už ustáleným názorem na Islámskou revoluci je, že za všechno mohl poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a revoluce byla úplně spontánní a podmíněna nezávislým vnitřním vývojem situace v zemi. A hlavně, že všichni Íránci Chomejního chtěli a vítali. Není to tak úplně pravda. Zde se pokusím ve stručnosti nastínit celý vývoj a všechny aspekty, které se na revoluci přímo nebo nepřímo podílely.
Šáh Muhamad Rezá Pahlaví nastoupil k moci po válce poté co Britové a Sovjetský Svaz sesadili jeho otce Rezu Chána. Prvním nelehkým úkolem bylo vyhnal okupanty, Rusy, kteří okupovali severní části země a Angličany, kteří okupovali jih a těžili íránskou ropu. Od 50. let Šáh odstartoval rozsáhlý a velice odvážný plán na reorganizaci země, která v té době nacházela na ekonomické a sociální úrovni středověku. Jisté reformy se snažil zavést už jeho otec, Rezá Chán, byl nadšen reformami Mustafy Kemala Ataturka v sousedním Turecku, ale ale jeho postup byl až příliš radikální, odpor v té době ještě konzervativní a izolované společnosti a samozřejmě šíitského kléru vyvolal například jeho zákon, který zakazoval ženám nošení závoje přes obličej.
Zemědělství bylo primitivní a jeho rozvoji bránil prakticky nevolnický stav malých zemědělců, kteří pracovali v těžkých podmínkách na velkých latifundiích, patřících hlavně bohatým rodům a kléru. V té době celá půda patřila úzké skupině lidí, která tvořila asi 5% obyvatelstva.
Gramotnost mužů byla nižší než 10%, gramotnost žen byla téměř nulová a jejich práva rovněž, co velice vyhovovalo kléru, jenž tímto způsobem měl v rukou vládu a spravoval hlavně menší města a venkovská sídla, protože provedení jakéhokoliv právního úkonu bylo v jejich pravomoci, jak i samozřejmě výklad islámských zákonů, tresty, atd. Proto hlavně osud žen a lidových mas byl plně v rukou "áchundů" (t.j. šíitských duchovních) protože jejich slovo bylo rovno zákonu. Školní docházku si mohli dovolit jenom movitější lidé z měst, jež se živili hlavně obchodem. Průmysl prakticky neexistoval, rovněž zdravotnická péče a nemocnice byly na nízké úrovni. Mnoho nemocnic spravovaly křesťanské dobročinné spolky, řehole a mise. Běžně se vyskytovalo malomocenstvo, novorozenecká úmrtnost byla obrovská, z 5 dětí se 3 až 4 nedožily prvního roku života. V zemi nebyla žádná infrastruktura, dálnice, železnice, automobily, letadla a pod.
Tuto zemi převzal Šáh v roce 1941 a o 38 let později, když musel odjet, zanechal zemi, které chybělo jenom několik let, aby doběhla moderní západní země.
Velká většina infrastruktury, jež nyní v íránu existuje jsou pozůstatky z Šáhovy vlády, jestli nebyly zničeny během války s Irákem. V 50. letech se Šáh začal vymaňovat zpod kontroly zahraničních zemí. R. 1953 vláda pod vedením Muhammada Mossadeqa znárodnil veškerý ropní průmysl, čím si poprvé popudil proti sobě velké mezinárodní koncerny, hlavně Británii. Ta přesvědčila USA o nutnosti zákroku a tak byl Mossadeq sesazen s pomocí CIA. Sesazeni Mossadeqa bylo nutné, protože se začal chovat diktátorsky a z ekonomických důvodů bylo nutné stabilizovat mezinárodní situaci a trh s ropou, proto se Šáh musel s Brity domluvit na rozumné ceně. Revolucionáři ho pak obvinili z toho, že promrhal národní nerostné bohatství co samozřejmě nebyla pravda, právě naopak.
V 60. letech začal Šáh svou tzv. Bílou revoluci, bílou, protože měla proběhnout bez krveprolití. Prvním bodem byla pozemková reforma, která mu udělala ještě více nepřátel. Omezil pozemkové vlastnictví jednotlivců a půdu, která tato omezení překračovala, vykupoval. Protože chtěl jít příkladem, svou vlastní půdu převedl do státního fondu jako první ale moc následovatelů neměl, narazil na tvrdý odpor. Velká část půdy rovněž patřila duchovním, co je velice rozlítilo. To byla první velká rána pro ně. Druhým krokem bylo školství a zdravotnictví. Šáh společně s manželkou Farah vypracoval plány pro rozvoj a pro děti a mládež, zavedli povinnou školní docházku pro chlapce i dívky a po celé zemi vyslali lidi z tzv. "armády vzdělání" a "armády hygieny": mladí studenti a absolventi jezdili po zemi a vyučovali i v nejzapadlejších vesnicích. Učili nejenom děti ale i dospělé a starší lidi, kteří do té doby neměli přístup ke vzdělání. Úroveň gramotnosti se za deset let posunula z 10 asi na 70%. I dnes je Írán jednou z nejvzdělanějších zemí na Blízkém a Středním Východě.
Zlepšila se zdravotnická péče, klesla dětská úmrtnost, lidé se obeznámili s plánovaným rodičovstvím. Rovněž byly zavedeny zákony, které emancipovali ženy zpod nadvlády všemocné rodiny a manžela, mohly studovat, pracovat v jakékoliv sféře společenského života včetně armády a posledním krokem bylo zavedení volebního práva (1963 jestli si to pamatuju správně). Ženy nyní mohly volit a být voleny, co byl další krok, jež pobouřil duchovní. V té době se poprvé ozval Chomejní v dopise, ve kterém kritizoval tento krok. Šáhova vláda podpořovala veškeré projekty zaměřené na rozvoj vzdělanosti, kultury, literatury, filmu, hudby, atd. Založil stipendijní fondy, ze kterých financoval studium íránců na zahraničních univerzitách, protože se snažil vychovat mladé specialisty v oborech, které v Íránu do té doby neměly tradici. Založil továrny na nejrůznější komodity až po automobily, podpořil mechanizaci zemědělství, postavil dálnice, železniční spojení, elektrifikoval velkou část země atd.
V oblasti zahraniční politiky se Írán stal regionální velmocí se kterou se muselo počítat. Z opatrnosti se Šáh snažil vycházet se všemi, nebo se choval neutrálně. I další obvinění z jeho údajné naprosté a totální závislosti na USA je nesmysl. Měl poradce z USA, Francie atd. pro některá důležitá odvětví, protože potřeboval zkušenosti, které Íránci předtím neměli. Je jasné, že měli na něj jistý vliv. Ale jinak by spojencem USA a Izraele v regionu a důležitým stabilizujícím prvkem.
Poslední reformu, kterou Šáh nestihl provést byla sociální reforma a reforma vlády: pořád byl nepřekonatelný rozpor mezi elitářskou třídou a drobným lidem a rovněž nastolení větší svobody projevu (kterou pak samozřejmě zneužili extrémisté - červení a černí). I forma vlády potřebovala reformu jako sůl. Kvetla v ní korupce (dnes kvete ještě více) a častá byla zneužití pravomoci veřejného činitele, například v přílišné horlivosti tajné služby, tzv. SAVAK, hlavně v řešení problémů s extrémní levicí, s komunisty. Ti se netajili tím, že chtějí monarchii přímo svrhnout násilím (provedli několik neúspěšných atentátů na Šáha) a byli podporováni ze Sovjetského Svazu, který se dlouho nechtěl vzdát svých zájmů v Íránu. Proto byla komunistická strana zakázána a většina politických vězňů pocházela právě z její řad. Po pádu Šáhovy vlády, když byly věznice otevřeny, bylo tam dohromady asi 3100 politických vězňů. Kolik jich je dnes to nikdo neví, ale bude to několikanásobně vyšší číslo + počty odpůrců popravených nebo zavražděných bez soudu hned po revoluci a dodnes.
Takže hlavní skupiny nespokojených se Šáhem byly tyto:
1. černí - náboženská opozice (podle černých turbanů) - proti svobodám, proti západnímu stylu života, proti liberalizaci, proti Izraeli, USA a Západu obecně, za islám (= za legitimizaci jejich samovlády), vedl ji Chomejní z exilu, nedříve z iráckého Nadžafu a pak z Francie.
2. červení - komunistická opozice - proti monarchii, za znárodnění, vládu proletariátu, atd.
3. liberálové - za ještě větší svobody, za celkovou liberalizaci společnosti a demokracii
To znamená že v revoluci bojovaly vedle sebe skupiny s diametrálně odlišnými názory... a jak to dopadlo: vyhrál ten nejagresivnější.
A posledním bodem byla intervence vyvolaná čistě ekonomický:
V 70. letech nastala ropní krize protože Šáh na tlak ropních koncernů řekl: "Nebudeme doplácet na modré oči." (t.j. Angličany, Američany a západní kolonisty) a zavřel kohoutky. Mělo to za následek 4 násobné zvýšení cen ropy a celosvětovou krizi. Po počátečném boomu ale nastala recese i v Íránu - inflace a nespokojenost lidí rostla, společně s nespokojeností Británie a USA...

8 komentářů:

  1. Islam je falešné nabozenstvi! Mohamed byl podvodnik!

    OdpovědětVymazat
  2. Páááni... Mám dělat prezentaci na islámskou revoluci v Íránu, už jsem udělala určitý výcuc z jiných zdrojů a učitel dějáku mi ten obsah toho schválil, že to tak všecko prý bylo. Ale podle toho, co čtu tady, nic z těch ostatních zdrojů ani není pravda :D Tak teď ani nevím, co mám před tou tabulí říkat :D

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za vyvážený pohled na věc.

    OdpovědětVymazat
  4. zajímavé a podle dostupných informací věrohodné, ale ty pravopisné chyby jsou hrozné

    OdpovědětVymazat
  5. omlouvám se, čeština není můj mateřský jazyk.

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za zajimavy clanek! A s Cestinou si urcite nedelejte hlavu!:)

    OdpovědětVymazat
  7. Předevčírem jsem přiletěl z Teheránu a svou životní zkušenosti věku 60.let cítím, že to co je zde psáno je dosti věrohodné. Vážený pane, chci se s Vámi blíže seznámit! Děkuji za odpověď!

    OdpovědětVymazat