Lídři západních zemí jsou tlupa homosexuálů

To jsou slova hodná současného a.... bohužel pravděpodobně i budoucího prezidenta Íránu... poté co nazval lidi, kteří si vybrali reformní kandidáty "pár bezvýznamných stébel suché trávy" a rozhořčení lidí přirovnal ke zklamaným fanouškům fotbalového týmu, který právě prohrál zápas..

Ale zde nejde o zápas. Zde jde o 4 a vlastně x dalších let života 70 milionů lidí, kterým si někdo dovoluje tak hrubě a bezočivě lhát do očí.

A s tímto "člověkem" má někdo vyjednávat. Jak se zdá, Rusům, Číňanům a jiným zemím je úplně jedno, že to je člověk kterého sebranka posílá své bandity střílet a mlátit do neozbrojeného davu, ženy, děti všechno jedno, přepadávat v noci studenty na koleje a ty, které potřebují zatknout a umlčet. Hlavně že levně prodá ropu a plyn a koupí od nich ty jejich ruské a čínské a severokorejské a venezuelské a běloruské a další šunty.

Aktualizace: i já osobně mám dost velký problém komunikovat s Íránem, pořád jim tam vypadává yahoo messenger, i skype se chová velice divně. Snaží se lidi v Íránu odřezat od svých rodin a přátel v zahraničí, kteří po blokáde zahraničního tisku zůstali jediným zdrojem informací. Ale nemůžou blokovat mobily a internet a telefon věčně. Oni sami potřebují internet k rozšiřování svých lží. Nicméně se již zažila taktika blokády proti blokádě: lidé zvenku zablokovali hlavní stránky nejdůležitějších tiskových agentur a osobních stránek (farsnews.com, farsnews.ir, ahmadinejad.ir, leader.ir, irna.ir, president.ir). Schválně, vyzkoušejte, jestli fungují!!!Nyní jsou pořád blokované. Je to úžasně lehké a zároveň geniální, nebudu to psát sem, ale koho to zajímá, ať mi napíše maila, vysvětlím :-)

Nové aktualizace

Podle BBC zahraniční média byla z Íránu prakticky vyhozena a bylo jim zakázáno filmovat a mluvit o "nezákonných demonstracích". Od začátku demonstrací bylo zatčeno kolem 300 opozičních aktivistů, novinářů a intelektuálů. Jejich rodiny byly napomenuty, aby přestali s protesty, jestli chtějí vidět své drahé... pěkné vydírání... hnus. Jeden student byl zabit při přepadení univerzitních kolejí v Isfahánu. Byly zabity i tři studentky, během útoku na studentské koleje. Dnešní demonstrace byla odvolána, Músaví napomenul lidi, aby nechodili do ulic, protože bezpečnostní síly nastražily pasti, aby vyprovokovaly lidi k reakci, která by vyústila v násilí a dala příležitost k zatýkání "za výtržnosti". Sám Músaví svoji účast odvolal. Někteří mu vyčítají, že nevyužil podpory veřejnosti a stáhl se. Nicméně stejně došlo k nějakým incidentům, oficiálně 1 mrtvý, ale lidé z Íránu hlásí mnohem vyšší ztráty na životech a nikdo o tom nepíše.. zde je moc pěkné vyprávění očitého svědka přeloženo do angličtiny o tom, co se tam dělo včera.
Podle běžných lidí v Íránu na jejich telefony zazvoní hovor s nahraným vzkazem: "účastnil jsi se demonstrací. Pokud se to bude opakovat, zaplatíš za to." vzkaz prý přišel i lidem, kteří tam nebyli, tedy vybírá si náhodná čísla. Všechno směřuje k přitvrzení režimu, a jestli nyní lidé nevyjdou každý den do ulic ve stotisících, je konec.

Video ze střelby v Íránu

Zde je možné vidět video ze včerejší střelby, při které zemřel určitě jeden člověk (Pozn. střelba se odehrála u základny milicí Básídž u náměstí Azadi, nejdříve milice střílely do vzduchu, ke střelbě do lidí došlo, když demonstranti odpověděli házením kamenů - viz video). Pokračuje zatýkání proreformních aktivistů (Abtahí, Hadžarian a další).
Zde je video ze včerejší demonstrace: "Chceme novou revoluci". Další protesty jsou plánované na dnes, navzdory zákazům, je nutné aby se lidé shromáždili ve stejném počtu a vytrvali, aby si na ně policie netroufla, a bez výtržností, které nabídnou motiv k represi. Hlášena je i generální stávka.
Mezinárodní kruhy zatím jenom vyčkávají co bude. Podle názoru, který sdílím i já, je nutné hlavně na diplomatické úrovni odsoudit násilí a žádat o přezkoumání voleb. Příliš veliká angažovanost naopak dá zbraň do ruky těm, kteří tvrdí, že neklid je podněcován uměle ze západu. Bylo oficiálně potvrzeno 7 obětí na životech (neoficiální údaje uvádějí vyšší čísla, zatím nepotvrzeno). Mezi prominentními blogery je nálada rozdělena na entuziazmus, který mluví o nové revoluci a skeptiky, kteří nevěří, že by lidé mohli tímto způsobem čehokoliv dosáhnout.
Ozvu se zase večer.

Timeout

Balatarin.com je jeden z největších portálů zpráv z Íránu a od perských blogerů. Existuje i anglická verze na http://en.balatarin.com/ kde si můžete přečíst názory Íránců přeložené do angličtiny. Stránky jsou pořád aktualizovány. Já nyní musím zpátky k mé civilní práci a dvě krabičky cigaret na dnes úplně stačí. Pokud budu mít další zajímavé zprávy, ozvu se později večer.

Aktualizace: podle mých přátel byli dnes během demonstrace zabiti dva lidé, včera v noci 5 lidí (studenti napadeni policií na studentských kolejích, zde je video, ve kterém je vidět ošklivé rány, které utržili).

Dnes bylo na zhromáždění opozice podle odhadů více než milion lidí, zatímco podle očitých svědků na oslavě Ahmadínežádovho vítězství v neděli bylo obrovské náměstí Azadi zaplněno tak tak z jedné čtvrtiny, a to ještě mnoho z nich bylo přivlečeno z povinnosti (Básidží a vojáci a podobně). Odhaduje se kolem 100 000 lidí.

Kdože to rozbil ta okna?

Fotografie z jedné perské stránky. Kdožeto rozbíjí okna a skla aut? Co ti udělalo to auto, vojáčku? Kdo v noci rozbil zařízení univerzitních kolejí, zabil 5 studentů, kolem 70 dalších odvezl neznámo kam a bezpočet zranil?

Bez komentáře

Ranění a jeden mrtvý (ležící s visící rukou na korbě bílého auta) po střelbě v Teheránu. Zdroj. Ten mrtvý vypadá jako velmi mladý chlapec.

Lidé v černém... v klidném slavnostném pochodu...

"Ahoj. Píšu z jedné z bočních ulic, které křižují ulici Engheláb ("Revoluční třída"). Více než milion lidí zvedlo ruce a pochodují směrem k náměstí Azadi ("svobody"). Přihlížející jsou dojatí. Ruce nad hlavami, ale v tichosti. Nesou transparenty "Nejsme ovce". Policie si netroufne zaútočit na dav. Stáhli se do okolních ulic a uliček. To je ta "bezcenná suchá tráva", jak je nazval pan Ahmadínežád. To je množství lidí, jejichž hlasy se vejdou do jedné hlasovací urny? To je celý Írán. Celý.

Dav se pohybuje směrem k náměstí Azadi. Většina lidí je v černém a drží Músavího reformy a Íránskou ústavu nad hlavou. Mnoho lidí nese květy a rozdává je kolemstojící policii. Neskandují hlasitě, jenom klidně postupují směrem na náměstí Azadi. Jejich černé šaty jsou symbolem smutku, ne radosti.

Co je tajemstvím za Músavího a Karrúbího odkazem?
Zdroj, anglický překlad.

Pár postřehů

- Nejvyšší vůdce Alí Chámeneí nově vyzval k přepočítání hlasů, i když v sobotu nazval výsledek voleb "projevem boží vůle".

- V případě země se 70 miliony obyvatel, obrovské rozlohy a s přihlédnutím na možnost volit na velvyslanectvích po celém světě byly výsledky zveřejněny až rekordně brzy, navzdory tomu, že volební místnosti zavřely až 4 hodiny po plánovaném čase.

- Během voleb v roce 2005, kdy zvítězil Ahmadínežád, volilo v prvním kole 63% voličů. V druhém kole zůstali jenom dva konzervativci proti sobě, tedy Rafsandžání (nesmírně bohatý klerik, kterého lidé již moc dobře znají a vůbec nemají v lásce) a poměrně neznámý civil, inženýr Ahmadínežád, který svým skromným lidovým zjevem a populistickými sliby (nalákal lidi na slib petrodolarů spravedlivě rozdělených na stoly občanů). Lidé volili Ahmadínežáda právě jako zdánlivé "menší zlo" vůči Rafsandžánímu. V druhém kole se voleb účastnilo jenom 48% voličů. Lidé neměli motivaci volit. Celá úvaha o číslech zde. Ve volbách, kdy reformisté měli silného kandidáta (hlavně Chátamí) byly počty voličů podobné: v roce 1997 Chátamí získal 70% z 88% voličů, v roce 2001 dokonce 78%.

- Masovost protestů, stejně jako počet hlasů svědčí o tom, že lidé ještě pořád věří v možnost prosazení svých zájmů. Vždy před volbami probíhá horká debata na téma "volit nebo nevolit". Podle některých by bylo bývalo lepší, pokud všichni, kteří Ahmadínežáda nechtějí, volby bojkotovali. Když hlasy nejsou, teoreticky je těžší je zfalšovat. Rovněž jsou demonstrace proti Ahmadínežádovi signálem pro svět, který má vyvrátit negativní obraz Íránců v médiích a podkopat tu samolibou sebedůvěru, se kterou vystupuje Ahmadínežád, když říká jako nejvyšší znalec své výroky o tom "co chce íránský lid". Jsou nesmyslem výroky některých "expertů" na diskuzích o tom, že protesty vyvolávají Američané zvenku a podobně. Američané se k volbám v podstatě vůbec nevyjádřili. Vyčkávají, co bude, nebo vůbec nechápou, co se to vůbec děje :-)

- Bude velice zajímavé sledovat tyto demonstrace. Obavou může být ještě větší posílení moci Pásdárů, tedy Revolučních Gard, kteří jsou "státem ve státě". Buď budou protesty tvrdě potlačeny a nastane íránská obdoba normalizace, nebo nastane krize formátu 1979, která systém rozloží. Mnoho Íránců nevěří v reformovatelnost režimu. Když bolavý zub nejde vyléčit, musí se vytrhnout.

- Lidé reagují velice ostře na násilí a zabíjení během demonstrací. Byl to i kámen úrazu revoluce v r. 1979. Lidi rozlítily fotografie vojáků pálících do demonstrantů. Nyní se fotografie, videa a zprávy šíří během sekund a informační revoluci nelze zastavit. Ani internet a mobily nelze blokovat věčně a vždy se najde cesta, jak bloky a filtry obejít.

- Na úterý (zítra) je hlášena generální stávka. Bude zajímavé sledovat, jestli bude dodržena. Právě dlouhé stávky napomohly konci šáha. Podle jedné názorové skupiny se Teherán velmi liší ohledně preferencí, tím, že je plný vzdělaných "poevropštěných" lidí ze středních vrstev, zatímco venkov a menší města jsou konzervativní. Rozšíření protestů plošně po celé zemi svědčí o něčem jiném.

Další aktualizace

Ohledně včera ohlášené demonstrace nespokojených to nejdříve vypadalo, že bude zrušena, nicméně se konala, v ulicích byly podle odhadů až 2 miliony lidí, křičeli, že nepřestanou s protesty, smrt diktátorovi a podobně.
Protesty v Íránu pokračují, potvrzeno bylo několik mrtvých a desítky zraněných, u náměstí Azadi policie a Basídží použili ostrou munici, zemřel minimálně jeden člověk, lidé křičeli "Zabiju toho, kdo zabije mého bratra". Policie se neštítí bít ani ženy a děti, vybírají si jednotlivce z davu, které obklíčí a jednoho člověka mlátí 3-4 policisti, než ho dav zase vysvobodí (viz videa). Speciální jednotky (v černém) honí davy na motorkách, k mlácení používají obušky a elektrické kabely. O mužích v černém se v Íránu říká, že to nejsou Íránci, ale žoldnéři z Libanonu, Pákistánu a podobně, protože Íránce nebaví bít své vlastní bratry a sestry. V davu jsou zamíchaní agenti v civilu a snaží se rozložit dav zevnitř - samozřejmě to vyvolává nejistotu: demonstranti nemůžou úplně důvěřovat osobám kolem sebe, protože se z nich může kdykoliv vyklubat agent. Ostatně je to vidět na záběrech. Více zpráv budu mít pravděpodobně večer. Zahraniční tisk a reportéři byli vykázáni, každý si domyslí proč, nicméně zprávy, fotografie a videa přicházejí od početné íránské blogerské komunity.

Policie a basídží napadla a zničila interiéry univerzity, mlátili studenty a odvezli ty, které pochytali autobusy neznámo kam.

Aktualizace

Podle posledních zpráv propustili většinu zatčených a Mír Hossein Músaví nebyl v domácím vězení. Ve vazbě snad ještě zůstal Chátamího bratr a pár dalších. Protesty se mezitím rozšířily z Teheránu i do dalších měst (Isfahán, Šíráz atd.) a podle mého známého v Teheránu se nyní na ulicích stříli.
Na zítra je plánovano shromáždění mezi náměstími Engheláb a Azadi a Músaví bude mít proslov (jestli to tedy nepřekazí). Nicméně Músaví vyzval ke klidu, bez násilností.

0:34 (CET) Lidé jsou pořád vzhůru, i když jsou v Íránu již 3 hodiny v noci, jsou neklidní, dívají se z okna nebo ze střech, snaží se udržet kontakt s rodinou a nejbližšími, protože se bojí, že telekomunikace a internet zase zablokují. Zprávy o střílení na ulici mi potvrdili i odjinud.

Videodokument o životě v Íránu

Na youtube je volně k dispozici zajímavý několikadílný dokument v angličtině, natočený na začátku měsíce.
1. díl, 2. díl, 3.díl, 4. díl, 5.díl, 6.díl.

Videa z demonstrací v Teheránu a jinde

Zde na youtube je možné vidět videa z demonstrací:
http://www.youtube.com/watch?v=m6rO9MEPyF0&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=I0MkATcn04M
http://www.youtube.com/watch?v=fnVdIihkQXU
http://www.youtube.com/watch?v=dSECAvBTanQ - na tomto videu dav strhne z motorky policajta, ale dojde jenom k zapálení motorky, lidé nedopustí, aby byl ubit (i když výprask si zaslouží).
http://www.youtube.com/watch?v=KdO9o5xpmog
http://www.youtube.com/watch?v=aH3hqlUNphw&feature=channel
http://www.youtube.com/watch?v=2zktmKVjItA
toto video z Isfahánu ukazuje úprk policie před demonstranty:
http://www.youtube.com/watch?v=WRUTh76486I
zde lidé křičí "básídží boro gom šo" (Basídží běž, vypadni, Básídží je reakcionářská islámistická milice, jejich úkolem je násilně potlačovat demonstrace a také často buzerují lidi na ulici kvůli oděvům a podobně, lidé je nesnášejí)
http://www.youtube.com/watch?v=bf-wvTpDrzg
http://www.youtube.com/watch?v=sG7m-pU4WOo - zde je kompilace fotografií z těchto dnů podbarvená originálním perským politickým rapem.

Petice na protest proti násilnostem a manipulaci

Íránská opozice odstartovala petici na protest proti zmanipulovaným výsledkům voleb a následným násilnostem a zatýkání v zemi, které by se dalo nazvat pučem. Petice je zde: http://www.gopetition.com/online/28554/sign.html. Za pár hodin ji podepsalo kolem 8000 lidí.
Jestli vás tozajímá a umíte aspoň trochu anglicky, zkuste si přečíst dostupné komentáře Íránců, kteří tuto petici podepsali. Mluví za všechno. Zde je seznam signatářů. Komentáře uvidíte ve čtvrtém sloupečku, u jmen kde je podtržený odkaz "View".

Masové zatýkání a domácí vězení

Podle posledních zpráv v Íránu v noci na dnes (z 13. na 14.6.2009) došlo k zatýkání v reformistických kruzích kolem Ahmadínežádových protikandidátů, prý včetně Chátamího bratra. Počet zatčených se pohybuje kolem 100 osob. Během nepokojů přišli o život tři osoby (pravděpodobně Musavího přívrženci.. policie mlátí jenom opozici, jak jinak). Podle mých zpráv z Íránu Musaví je pravděpodobně v domácím vězení. Situace se vyvíjí typicky íránským způsobem. Uvidíme co bude dál.

"Zvítězil" Ahmadínežád. V Teheránu se demonstrovalo.

Bohužel nemám čas moc psát, zde je celkem dobrý článek v češtině s fotkami. Zde jsou další fotky.
Podle zpráv od mých osobních známých v Teheránu Musaví a Karrúbí si stěžovali, že jejich lidé nemohli být přítomni při sčítání hlasů, zatím co Ahmadínežádovy lidé ano. (Není důležité kolik lidí vás volilo. Je důležité kdo sčítá hlasy, jak řekl Josif Visarjonovič Stalin).
Demonstrace propukli v Teheránu poté co Ajatolláh Chámeneí jasně podpořil Ahmadínežáda a ohledně stížností rivalů se vyjádřil, aby "lidé nenaslouchali HLASU NEPŘÁTEL". Poté se policie střetla s Musavího lidma, mlátili a zatýkali je, a fotografie a zprávy o incidentech se rozšířily po internetu, facebooku, sms a exilové satelitní televizi. Lidi to naštvalo, proto jich ještě více vyběhlo na ulice.
Na ulicích byly desetitisice lidí a na několika místech (Valíye Asr, Vanak, Engheláb) se jim povedlo zastrašit policii. Naposledy se protesty podobných rozměrů konaly snad 9.7.1999 (18 tir), ale účast byla dnes mnohem větší (ty roušky nejsou proti smogu, kouři, nebo prasečí chřipce, má to znesnadnit identifikaci demonstrantů, protože to občas může způsobit lidem další problémy).
Vláda mezitím zablokovala facebook a několik dalších stránek a omezila mobilní síť (hlavně SMS). Lidé mimo Írán, kteří neznají situaci, se diví, jak mohou i celkem normální lidé, tedy ne vysloveně radikální, volit Ahmadínežáda. Například během televizní debaty Ahmadínežád otevřeně napadl Rafsandžáního a řekl, že on a další z jeho kruhu ukradli velké množství veřejných peněz. Pro Evropany není nic nezvyklého slyšet o podobných aférách, v Íránu je ale Rafsandžání jednou z nejmocnějších osobností a kdo veřejně v televizi řekne něco takového, i když to lidé mezi sebou již vědí, ten člověk minimálně poputuje na x let do vězení. Íránci nesnášejí Rafsandžáního, takže Ahmadínežád touto dalšípopulistickou hláškou chtěl udělat na lidi dojem, "že je na jejich straně". Ale zároveň zase jenom ukázal, že je chráněncem Chámeneího, protože se mu samozřejmě nic nestane.
Předvolební sliby jsou všude stejné (dám vám vyšší platy, důchody, snížíme daně a pod.). Takže jisté procento mu mohlo skutečně i naletět.

Íránské volby...

Jeden chlápek vešel do restaurace a sedl si ke stolu. Číšník mu přinesl jídelníček a ptá se, co si host dá.
- Dám si hovězí roštěnku... co k tomu máte jako přílohu?
- Máme hranolky, opečené brambory, americké brambory, francouzské brambory, vařené brambory, bramborové lupínky, bramboráčky, sedlácké brambory na paprice a cibulí, bramborovou kaši...
- Všechno samý brambory? Nic jiného nemáte?
- Promiňte pane, ale žijeme přece v Bramborově. Zde máme samozřejmě jenom brambory!
- Ale mě už brambory nechutnají, jsou pro mě těžce stravitelné a moje žena má na ně alergii.
- Mluvte tišeji prosím! Jen aby vás nezaslechl můj šéf! To by vás odsuď hnal! A co, možná by vás rovnou udal, a hned u Nejvyšší Rady Pěstitelů brambor, za to, že podrýváte naše národní zájmy!!! Jste vy vůbec členem Svazu Pěstitelů Brambor? Hele, člověče, a nejste vy náhodou pěstitel rýže? Nebo božechraň pojídač knedlíků??? Přece dobře víte, že se nás pěstitelé rýže spolu s knedlíkáři snaží zničit! Že nám chtějí zabránit ve vývozu našeho nejdokonalejšího druhu brambor do okolních zemí, posílaji na naše pole záškodníky, kteří podrývají naši bramborovou kulturu, nasazují k nám brouky a nemoci, otravují naši půdu!

- Ale to vůbec není pravda... odkuď to máte člověče?

- Vždyť to říká náš pan prezident! Celý svět je proti nám a proti našemu úžasnému hnojivu. Konečně jsme vyvinuli to úžasné hnojivo, které podpoří růst našich brambor! Naši nepřátelé ze Spojenectví Rýžových Polí říkají, že je nebezpečné, že bylo vyvinuto ke zničení rýžových polí, a hlavně proti Knedlíkovému Království. Ale my s nima nic nemáme, nejsme jejich nepřátelé, to oni nás chtějí zničit!

- Tak proč prezident tak brojí proti knedlíkářům? A proč investuje naše peníze do válek proti nim? Je jasné, že si tak ty nepřátele uděláme sami. Teď námi všichni opovrhují.

- Za to všechno stejně můžou ti knedlíkáři s těmi pěstitely rýže.
- A jedl jste vy vůbec v životě rýži? Je tak lehká, zdravá, dá se rovněž připravit na zpoustu způsobů. Dá se jíst téměř se vším. A ani ty knedlíky nejsou vůbec špatné. A hlavně: člověk by měl mít alespoň právo si vybrat, co bude jíst, ne? Co mám dělat, když mi ty zpropadený brambory nechutnají?
- Mlčte, člověče, nebo nás oba dostanete do obtíží. Dejte si třeba náš výborný bramborový salát. Je plný zeleniny a je skvěle dochucen domácí majonézou!
- No dobře, tak mi tedy přineste ten salát... v něm alespoň nejsou tak strašně cítit ty brambory!

Promiňte mi tuto malou satirickou alegorii na íránské volby. Již v pátek, t.j. zítra (12.6.) se v Íránu bude vybírat příloha k roštěnce. Podle mého názoru tyto volby přesněji ukážou smýšlení íránské populace. Očekávám, že účast bude dost vysoká, protože mnoho voličů půjde k volbám, jenom aby si vybrali ten salát, tedy to menší zlo, ať už to je kdokoliv. Uvidíme, jestli se jim povede Ahmadínežáda přehlasovat. Ahmadínežádovi se pořád podařilo udržet jistý počet příznivců, díky svým lžím, kupování hlasů a kampani založené na útocích na protikandidáty, například obvinil manželku Mír Hosseina Musávího, že získala vysokoškolský diplom jenom díky známostem (jinak pokud vím, ani Ahmadínežádův diplom není tak úplně "košer", ale ono to je vždy nějak podle pravidla "zloděj křičí chyťte zloděje"). Podle rivalů se mu v médiích dostává více prostoru, to ale nedovedu posoudit. Nemám čas a nervy sledovat íránskou televizi. Jinak se kandidáti poprvé v dějinách setkali v televizní "tolkšou"... vždyť to znáte, hádky a urážky v přímém přenosu. Ať si to Íránci také užijí.
Samozřejmě lze očekávat pokusy o manipulaci, jak už několik věcí ukázalo (zablokovaný facebook, který byl využíván k propagaci opozičních kandidátů, není žádnou novinkou, blokování internetu a mobilní sítě je osvědčené již z minulosti). Obecně je zbytečné vůbec mluvit o manipulaci. První manipulace se děje během výběru kandidátů Radou dohlížitelů. Přes toto síto se dostane jenom zlomek těch, kteří se přihlásili. Formálně bylo dovoleno hlásit se i ženám, Rada dohližitelů ale do samotných voleb nepustila ani jednu z kolem 40 uchazeček... pročpak? Uchazeč musí být šíitský muslim, tedy nikoliv sunnitský muslim, křesťan, zoroastrián, nebo žid (jiná vyznání Írán stejně neuznává). A má být věrný Islámské Republice. Takže na základě této formulky kdokoliv, kdo měl s režimem jakékoliv potyčky, je automaticky vyřazen. V islámu je samozřejmě žena podřízená muži, proto je naivné věřit, že by RD podpořila kandidaturu ženy, která by měla stát nad muži. Kdoví, možná se bojí, že by nakonec byla emancipovanou íránskou ženskou populací vážně zvolena.
Spíše se dočkáme toho, že skrytý 12. imám Mehdi vyleze ze své studny, kde se schovává minimálně 1100 let, než že by se v Íránu stala prezidentkou žena. I Pákistán s nebohou Binazír je na tom lépe.

Tak co si dáte? Hranolky, kaši, bramboráčky, nebo ten salát?

Íránské dívky

Bohužel nedatovaná fotografie (signovaná jednou z oficiálních íránských tiskových agentur Fars), íránské dívky s vousy, pravděpodobně během nějaké manifestace za práva žen, hesla jsou: "my ženy chceme stejná práva" (dívka vpravo), "násilí/útlak na ženách = násilí/útlak na společnost" (dívka vlevo).
Myslím, že to nepotřebuje komentář.

Delara Darabi byla dnes dopoledne oběšena

Delárá Dárábí, dívka obviněna z vraždy bratrance svého otce, kterou pravděpodobně spáchal její přítel, byla dnes dopoledne oběšena ve věznici ve městě Rašt. Její příběh je zde v postu trochu níže. Zločin se stal během loupežného přepadení, kde byli přítomni sedmnáctiletá Delárá a její devatenáctiletý přítel. Delárá se ke vraždě přiznala, protože se doufalo, že ji jako mladistvou nepopraví. Poté svou výpověď odvolala, ale nebylo jí to nic platné. A ani zjištění soudního znalce, který potvrdil i to, že vrah byl pravák, přičemž Delárá byla levačka. Kdo se jednou v Íránu přizná, i když pod tlakem a mučením, je vinen (to platí pro tzv. "špiony" a politické vězně). Odsoudili ji na tři roky vězení, které nyní uplynuly. Jediná činnost, která ji ve vězení dávala smysl bylo malování. Její obrazy nesporné síly vyjádření a výtvarné kvality byly vystaveny v Teheránu a Štokholmu. Popravili ji navzdory rozhodnutí předsedy soudu, který popravu 19. dubna odložil o dva měsíce.
Bylo jí 22 let.

Velká slova, aneb špionáž století.

V masmédiích zase proběhla jedna z těch superzaručených zpráv od - jak jinak - nejmenovaného činitele Izraelské armády, že se Izrael připravuje na obří útok na Íránská jaderná zařízení. Zpráva přišla 18.4. a psalo se, že by nálety měly začít v průběhu několika dnů, a dnes, vida, už máme 26.4. a zatím se nic moc nestalo. Izrael má stejně nyní dost práce s dokazováním, že v Gaze nebyly spáchány žádné válečné zločiny, když se chudák palestinští teroristé, pardon, civilisté jenom tak náhodou zrovna poklidně nacházeli se svými ženami a dětmi někde ve školce a hráli si jen tak náhodou s raketami.
Írán mezitím oznámil, že umí vyrobit jaderné palivo a Ahmadínežád jenom tak náhodou utrousil na konferenci o rasismu, že izraelská vláda je rasistická, aby ten případný dlouho připravovaný izraelský útok na Írán jenom potvrdil jeho výroky...
(pozn. v palestinsko-izraelském konfliktu nestojím na žádné ze stran: omlouvám se za svou upřímnost, ale tato záležitost jde více méně mimo mně, nicméně nemůžu schvalovat, že peníze, které by pomohly tisícům Íránců, íránská vláda posílá na financování zbraní pro bandity, kteří se nestydí schovávat za své ženy a děti, aby zvýšili počet civilních obětí)

Útok na Írán se nekoná, zato se rozmohl velice intenzivní "lov na špiony" a to nejenom v Íránu, ale i ve spřátelené Severní Korei. Povedlo se jim chytit dvě americké novinářky, které údajně vstoupily na území Severní Koreje, nebo si je na čínské území Korejci přijeli ulovit, to už asi nikdo nezjistí. Odvážné dívky prý mapovaly situaci prchajících Severokorejců z komunistického ráje (proč odtamtaď vlastně prchají, když je tam tak úžasně?). Takže potažmo mluvit o tom, že sociální situace červeného, případně zeleného (pozn.islámskorepublikánského) ráje není vůbec růžová, je tedy asi také špionáž. Nebo mohly z toho pohraničí třeba vypátrat něco o severokorejském jaderném programu, mezitím co Korejci vykopli inspektory a zpustili znovuzpracování vyhořelého paliva ze kterého získávají plutonium? Nebo Roxana Sáberí, která v Íránu byla původně zatčena za to, že si kupovala lahev vína (v Íránu je alkohol zakázaný) a psala tam knihu o každodenním životě a články pro zahraniční média.... byla sice bez novinářské licence, ale upřímně, k jakým informacím se člověk bez novinářské licence dostane (a vlastně i s licencí)? Pustí ho někam, kde se projednávají důležité věci? Ještě navíc, když je to slečna? Může se nepozorovaně dostat do vojenských objektů? Asi těžce... Navíc jaké toto gesto od Íránu může mít význam, když Obama alespoň formálně nabídl Íráncům jakousi formu "dialogu"? Žeby malinkatá páka, esíčko v rukávu?

A milí čeští čtenáři a diskutéři pod články to vše polknou i s navijákem, takže všichni Íránci, Severokorejci, Kubánci, Bělorusi atd., kteří nejsou spokojeni se svou vládou a situací ve své zemi, mluví o tom a snaží se o změnu režimu, jsou "špióni, agenti západných imperialistických mocností (=USA), zrádcové, kteří zaprodali svou zemi" a podobně. Velice povzbuzující.
Takže čtenáři určitě uvěří i "zdůvodnění" bombových útoků v Iráku, se kterým přišel hlavní duchovní Chámeneí: "Íránský duchovní vůdce Alí Chameneí dnes připsal vinu za bombové útoky v Iráku i americkým jednotkám. "Hlavními podezřelými v tomto zločinu a dalších obdobných zločinech jsou americké bezpečnostní a vojenské síly," praví se v Chameneího prohlášení, přečteném v rozhlase. Neušetřil v něm obvinění ani Izrael a jeho výzvědné služby. "Počet teroristických útoků v Iráku bude definitivně zapsán jako rekord amerických zločinů," dodal. Takže blonďavý Američan se převleče za sunnitského svatého bojovníka a s pokřikem Alláh-o-akbar se vyhodí do vzduchu, aby zabil průměrně tři desítky Íránských poutníků, kteří jsou - shodou okolností - šíité. No dobře dobře, i když to neudělá blonďavý Američan, nějakým zákeřným způsobem přiměje sunnitského bojovníka, aby to udělal (pozn. sunnité používají k teroru bombové atentáty u šíitských svatyní, šíité tajné popravy sunnitů). Takže Američané svou pouhou přítomností, případně nějakým podlým trikem způsobují, že sunnitští Arabové už ani tak moc nezabíjejí "okupantské Američany" ale šíitské Araby, případně šíitské Íránce (a obráceně). Nevím proč, ale strašně mi to připomíná ten vtip s tím vrahem, který u soudu říká: "No, já jsem si jen klidně vykračoval, když ten maník přiběhl, sedmkrát se mi napíchl na nožík ,který jsem měl náhodou v kapse a ještě mi vnutil svou peněženku."
Kdyby někoho z Vás napadlo, jak to ti Amíci dokázali, sem s názory! Bude to určitě nejúžasnější zjištění století... nebo spíše... špionáž století.

Třetí část cestopisu o Íránu

Po dlouhé době Vám přináším třetí díl cestopisu o Íránu. Ta moje kamarádka se nějak rozepsala a poslala mi hned dva díly. Zde je tedy pokračování:

Sviatok utrpenia.

Ramadán. Mesiac odriekania. Od jedného známeho som dostala vysvetlenie, že je to preto, aby si i bohatí uvedomili, ako žijú chudobní. Niektorí ho dodržiavajú z úprimných náboženských pohnútok, niektorí iba z donútenia okolnosťami. Niektorí si to len vyskúšajú na pár dní a potom to vzdajú, pretože im je zle. Asi je na mieste vysvetliť dôvod. Podľa islamu by počas Ramadánu, od východu slnka po jeho západ človeku nemalo vojsť cez ústa nič, teda by nemal jesť, piť, fajčiť a zdržať sa i sexuálneho styku. Nemusí pôst dodržiavať, ak má zdravotné problémy, v Iráne je ale nutné ho dodržiavať hlavne na verejnosti a v práci. Akási kolektívna zbožnosť... Reštaurácie sú zavreté do šiestej večer a preto kto nemôže ostať doma, musí buď hladovať, alebo musí jesť a piť tak, aby ho pri tom nikto nevidel, napríklad sa zavrieť na záchod alebo do kancelárie. Ak niekoho polícia uvidí na ulici jesť, piť, alebo fajčiť môže ho potrestať za urážku náboženstva bičovaním alebo väzením.

Ľudia teda často vstávajú skoro ráno, ale VEĽMI skoro ráno, teda o tretej alebo štvrtej a výdatne sa najedia a napijú, skôr než odídu do práce, alebo si zase ľahnú spať. Potom čakajú až do večera, kým zase môžu jesť. Dá sa to využiť ako príjemné stretnutie s priateľmi pri spoločnej večeri, kedy sa všetci vyhladovaní pustia do jedla. Občas si dajú ešte aj druhú večeru v noci o jednej. Alebo nejdú vôbec spať a najedia sa o piatej ráno a potom idú spať s plným žalúdkom. Asi nemusím zvlášť vysvetľovať, aké to má "blahodárne" účinky na metabolizmus a zdravie všeobecne. Popoludní, keď sa Dariushovi priatelia zase zišli u nás, nepočúvali sme nič iné len: „Je mi zle!“, „Bolí ma hlava“, „Bolí ma žalúdok“. Keď nemuseli do práce, ostali doma aby mohli normálne jesť a piť. Ja som sa snažila pár dní vydržať zo solidarity...nerada jem sama. Ale najťažšie pre moje telo nebolo nejesť ale vydržať nepiť vodu, pričom po celom Teheráne sú fontánky s veľmi kvalitnou pitnou vodou. Výsledkom boli ukrutné bolesti hlavy, žalúdka, závraty a príznaky dehydratácie.

Tuším bol štvrtok večer. Keďže v piatok je v Iráne sviatok a nemusí sa vstávať, prišli pre nás dvaja Dariushovi kamaráti. Vybrali sme sa do zábavného parku. Áno, aj v Iráne existujú zábavné parky, ale aj tie sú tu tak trochu... iné. Tento sa nachádzal v Parku Basídž, nazvanom pravdepodobne po militantnej islamistickej mládežníckej organizácii. Park bol takmer prázdny. Zase asi tým, že bol Ramadán. Medzi kolotočmi, strelnicami a stánkami s občerstvením sa potulovalo niekoľko rodiniek a hlúčikov mládeže. Po niekoľkých minútach váhania sme sa rozhodli nasadnúť na húsenkovú dráhu. Dariush sa zdráhal.

- Choďte bezo mňa. Ja tu na vás počkám. Mám slabé srdce... vieš, že pred nejakým časom tu niekto zomrel?

- Zomrel? Ako sa to stalo?, - zaujímalo ma.

- Myslím, že dostal infarkt... alebo vypadol?

- Nie. Skočil. - opravil ho kamarát.

- Aha...

To sa mi zase nasadalo príjemne...

Nakoniec sme Dariusha prehovorili. Nasadli sme všetci štyria do jedného vagónika. V kútiku duše som dúfala, že bezpečnostné predpisy pre tieto zariadenia platia aj v Iráne. Vagón sa rozbehol a vystúpal až na samotný vrchol konštrukcie a potom sa s nami nekontrolovane spustil do dvadsaťmetrovej hĺbky za ohlušujúceho revu mojich troch spolujazdcov. Kričali ako malé deti. Mne to zas nepripadalo až také strašidelné. Potom sme ešte nasadli na kolotoč, ktorý nás prevrátil úplne dole hlavou... vypadli nám z vreciek všetky mince a mobily a peňaženky sme si pevne držali. Šatku som si predvídavo zaviazala na uzol ešte pred nástupom. Chlapci kričali a boli šťastní keď sme sa zase ocitli na zemi a mohli si zapáliť cigaretu. Aj tú som ja ako žena musela fajčiť tak nejak nenápadne. Ženy síce v Iráne nemajú fajčenie zakázané, ale je nepísaným pravidlom, že ženy na ulici nefajčia... vraj „je to škaredé“. Potom sme sa previezli na šlapadle v umelom jazierku. Okolo nás plávali husi, kačice a červené rybky. Najskôr sme boli sami ale postupne sa pridali ďalšie šlapadlá... pozitívnou zmenou bolo, že asi po hodine sa z amplióna prestala ozývať tá pochmúrna náboženská hudba a ozvali sa inštrumentálne verzie niektorých známych melódií z filmov, zo západných filmov, podotýkam, a bez spevu, a perzský pop. V tých dňoch sa v televízii, rozhlase, mešitách i na verejných miestach často púšťala náboženská hudba. Nazývam to hudbou, ale bola to skôr litánia a veľmi monotónne skandovanie, vzdychy a náreky. Spieva sa o osudoch šíítských imámov... bolo ich 12 a všetkých zavraždili, okrem toho posledného, ten proste zmizol... a niektorí veria, že sa schováva niekde v studni a že sa v budúcnosti zase objaví. Tá hudba vzbudzuje veľmi zvláštne pocity... verím, že niektorí sa z nej môžu dostať až do akéhosi tranzu.

Potom sme sa vybrali do úplného centra mesta. Námestie Bahárestán. Nachádzajú sa tam hlavne vládne budovy, takmer všetky v areáli za vysokým plotom. Zaparkovali sme auto v bočnej uličke pred budovou, ktorá vyzerala ako kasáreň. Na fasáde viselo pár čiernych transparentov s bielym, červeným alebo zeleným ozdobným písmom. Sú to spomienky a modlitby za mŕtvych. Sú dosť časté po celej krajine. Pôsobia sviatočným a pochmúrnym dojmom. Sú viac menej všade. Po istom časi si na ne človek zvykne a už ich až tak nevníma. Aj takmer všetky ulice a uličky sú pomenované po desaťtisícoch „mučeníkov“, ulica mučeníka Beheštího, ulička mučedníka Rezáího, a tak ďalej.. a naraz sa človeku zdá, že celý Irán je jeden veľký cintorín.

Zaparkovali sme a ďalej sme sa vybrali pešky. Najprv sme prešli okolo mešity, ktorá patrí do vládneho areálu. Chcela som si ju vyfotografovať, ale prítomní vojaci nás hneď napomenuli. Tak sme s dlhým nosom odklusali smerom k starému parlamentu. Videla som ho teda aspoň spoza plota. Klasická budova, ktorá je zaujímavá použitím niektorých starobylých perzských dekoratívnych prvkov na fasáde, hlavne hlavice stĺpov v podobe býkov a bájnych vtákov. Zaujímavý bol i nový parlament - Madžles. Zvonku vyzerá ako vysoká špicatá trojhranná pyramída.

- Vidíš aký má zvláštny tvar?, - vysvetľuje Dariush. - To je preto, aby ho nebolo dobre vidieť z lietadla. Priamo z parlamentu vedie chodba do stanice metra, ktorá je pod ním, takže keby sa čokoľvek dialo, môžu hneď utiecť.

Neskôr som sa dívala na satelitné mapy Teheránu na googli. Skutočne budova z výšky vyzerá zvláštne, ale je natoľko charakteristická, že sa medzi ostatnými budovami pozná na prvý pohľad, takže maskovanie určite nebolo prvotným úmyslom. Má táto konštrukcia lepšie odolávať bombardovaniu? Nechcelo sa mi riešiť práve túto otázku. Môj pohľad upútalo niečo iné. Prešli sme na samotné námestie Bahárestán. Uprostred je veľký bazén alebo fontána so sochou jedného štátnika zo starších dôb (Modarres) a za ňou bol postavený ohromný tmavozelený vojenský stan, alebo skôr celý stanový labyrint. Vošli sme dnu. Chodby boli koncipované ako výstava, alebo múzeum vojny Iránu s Irakom. Boli tam vystavené veľké fotografie z bojov a exponáty ako plynové masky, zbrane, miny, časti výstroja a podobne. Z ampliónov zneli modlidby za mŕtvych, rôzne príhovory a dramatická hudba. Bol práve deň spomienky na padlých. Tá vojna bola jeden veľký masaker. Irak použil proti Iránu plyn a chemické zbrane, ktoré mal – ako inak – od USA. A mínové polia sa čistili dobrovoľníkmi. Verbovali deti už od 10 či 12 rokov. Malí iránski chlapci asi v tom veku sa prepletali medzi stanmi a zvedavo si obzerali figuríny vojakov v zbroji v rôznych pózach. Len tak mimochodom sa mi vybavila jedna z posledných fotografií Hitlera, tá na ktorej zveruje obranu Berlína a Ríše deťom z Hitlerjugendu.

Za stanmi ma čakalo prekvapenie. Uprostred námestia bola zaparkovaná vojenská technika, tank, akýsi obrnený transportér a veľké nákladné autá, ktoré mali na korbe raketomety. Rakety boli na svojom mieste na autách. Jedna obzvlášť veľká raketa sa vypínala priamo do neba. Bola vysoká asi 5 metrov, možno aj viac. Nebol to príjemný pohľad. Pohľad na tanky parkujáce v centre meste je pre mňa vždy veľmi zvláštny.

Ešte sme sa prešli po námestí a pomaly sme sa vrátili domov. Chlapci mi kúpili pár suvenírov: železnú vojenskú placku s motlitbou a prívesok z farebného polodrahokamu s citátmi z Koránu.

Šli sme sa najesť.

Keď sme skončili, boli už dve hodiny ráno. Ulice boli takmer pusté a my sme prechádzali celým mestom smerom na juh, až sme sa dostali na diaľnicu do mesta Qom. To je niečo ako šíitský Vatikán, sú tam náboženské semináre. Tu prebieha výchova nových duchovných a tu sa odohrávajú aj náboženské diskusie medzi jednotlivými myšlienkovými smermi v šíitskom výklade islamu. Šíitský islam nie je ani zďaleka tak monolitický, ako sa zdá, a duchovní, ktorí sú vo vláde, nepredstavujú jediný možný výklad. Práve medzi obyčajnými Iráncami majú väčšiu popularitu duchovní, ktorí nie sú vo vláde. Niektorí sa snažia myslieť pokrokovo a dostávajú sa do opozície s oficiálnymi myšlienkovými trendmi.

Ale o tom som nechcela hovoriť.

Pozorujem dvojjazyčné diaľničné smerové tabule, perzsko-anglické: Qom - Beheshte Zahra - Holy Shrine - Imam Khomeini Airport. Pochopila som, kam ideme.

Behešte Zahrá. Cintorín. Znamená to Zahrin raj. Zahra bola matka, manželka alebo dcéra niektorého z 12 imámov, už si to presne nepamätám.

- Kde je? Ešte sme ďaleko?

Sedeli sme v aute a pomaly prechádzali okolo zaparkovaných áut a skupiniek ľudí, ktorí z nich vystúpili. Snažili sme sa nájsť nejaké miesto na parkovanie. Až potom som si uvedomila, že sme na mieste. Všade okolo diaľnice boli hroby a hrobky. Bola síce tma ale niektoré sa dali rozoznať. Na okraji cesty parkovali stovky áut a skupinky ľudí sa presúvali smerom k jednému bodu, odkiaľ sa ozýval spev a modlitby. Na niektorých miestach rozdávali zdarma čaj a sladké pečivo.

Hroby padlých majú viac foriem. Na veľkom priestranstve, kde sa zhromažďovali ľudia, boli hroby neznámych vojakov. Boli všetky rovnaké, jednoduché dosky zasadené do betónu pod pravidelnými radami vysokých tmavozelených cyprusov. Na každej horela sviečka. Ľudia si priniesli koberce a sadli si priamo medzi hroby alebo priamo na ne. Niektorí mali so sebou aj samovar a jedlo. Tieto "pikniky" na cintorínoch sú symbolickou hostinou živých s mŕtvymi. Ale prišli sa sem hlavne modliť. Sedeli, zakrývali si hlavu Koránom a odriekali modlitby. Medzi ženami prevládali tie oblečené v čadoroch. Z amplióna sa ozýval ten charakteristický náboženský spev. Niekomu by mohol pripomenúť pašijové hry. Jeden mužský hlas spieval alebo odriekaval plačlivým hlasom príbehy zo života Alího a ostatných šíitských Imámov mučeníkov. V istej časti sa modlitba zmenila v istý druh monotónneho rytmického skandovania. Vyvolávalo to skutočne zvláštnu hypnotickú atmosféru.

Po konci modlitieb sme sa šli prejsť k jednému zvláštnemu hrobu. Bol to hrob mladého chlapca, ktorý padol vo vojne. Vraj z hrobu vyviera prameň voňavej ružovej vody. Okolo hrobu bol hlúčik zvedavcov. Skutočne tam niečo jemne voňalo... ale ja na zázraky neverím.

- Toto je snáď jediný cintorín na svete, uprostred ktorého prechádza diaľnica, – komentuje Dariush, – Je obrovský. Sú tu pochované všetky obete vojny s Irakom z Teheránu. Takéto cintoríny sú v každome meste. Mladí si veľmi ctia pamiatku padlých. Táto generácia, za všetko, čo má, môže ďakovať iba týmto tu.

Trochu som sa pousmiala. Aký veľký mi pripadá rozdiel medzi tými ktorí šli dobrovoľne na istú smrť a dnešnou mládežou, ktorá sa bojí aj na húsenkovej dráhe... Od konca vojny neprešlo ešte ani dvadsať rokov... šla by dnešná mládež do vojny rovnako odhodlane ...?

Novinářka odsouzena za špionáž a další ženy na hraně zákona

Podle posledních zpráv Íránský soud odsoudil íránsko-americkou novinářku Roxanu Sáberí k osmi letem vězení za "špionáž pro USA". Mladá žena íránského původu, dítě íránských rodičů, kteří emigrovali do Spojených Států, se v době zatčení (leden 2009) nacházela v Íránu, odkud psala reportáže pro různá média a to bohatě stačí, aby byl člověk obviněn ze špionáže. Důkazy zatím íránské soudy nebo média nezveřejnily, ale asi se jejich hledáním ani moc nezabývají. Většinou vyslýchané nějakým vydíráním přinutí, aby provedli "přiznání v přímém přenosu" kdy podezřelí, většinou to jsou novináři, spisovatelé a jiní intelektuálové, vystoupí v televizi a přiznají se k něčemu co zpravidla vůbec nespáchali, případně přečetli výpověď, kterou jim předem někdo napsal.
Velice mě zarmoutili prvoplánové komentáře lidí pod článkem na centru, kteří se tváří, že všemu rozumějí úplně nejlépe a nezdá se, že by se snažili pochopit podstatu věcí, t.j. například podstatu íránské "revoluční justice" a vlády (kterou někteří dokonce nazývají legitimní! - pozn. mé pojednání o "legitimitě" íránské vlády je v komentářích pod článkem o věži Milad a v kapitolách z dějin íránské revoluce). Aby se člověk stal "špionem" úplně stačí, aby se dal do řeči s rodinami politických vězňů, na co doplatila Zahrá Kázemí, kterou ve vězení znásilňovali a umučili k smrti, nebo aby napsal pravdivý článek o sociálních poměrech v Íránu, protože oficiálně je Írán nejdokonalejší země světa, kde nejsou homosexuálové, prostitutky, drogově závislí, sebevrahové, rozvody, chudoba a lidé neemigrují, protože se tam nedá žít, ale protože to jsou všechno agenti imperialistických mocností... nepřipomíná Vám to něco?
V posledních týdnech v Íránu zmizel i známý blogger Hossein Derachšán. Je zadržován neznámo kde.

Známá a velice oblíbená herečka Golšifte Faráhání musela emigrovat poté co se objevila v několika výborných snímcích, jako je "Mim mesle madar", který pojednával o zoufalství zraněných plynovými útoky ve válce proti Iráku, kteří pomalu dožívají často bez podpory státu, nebo "Santouri" (snímek byl zakázán, jako i další její filmy), který velice dobře vylíčil nejenom otřesnou situaci mezi narkomany, ale byl alegorií na situaci íránského umění, které musí emigrovat, jestli se nechce podřídit vydírání islámu zosobněného matkou, která syna hudebníka vyhodila na ulici, protože "hudba je hřích". Golšifte se objevila ve snímku "Body of Lies" po boku Leonarda di Capria a Russella Crowa a málem byla za to v Íránu souzena.

Z Íránu emigrovaly i téměř všechny zpěvačky.


Další dívkou, která v íránském vězení čeká na svůj trest - trest smrti - je Delárá Dárábí. Byla přítomna loupežnému přepadení, při kterém přišel o život její příbuzný. V době zločinu jí bylo 17 a jejímu příteli, který s ní byl, bylo 19. Původně se k vraždě přiznala Delárá, protože se doufalo, že jako nezletilá nedostane trest smrti. Poté svou výpověď odvolala, nicméně ani tvrzení soudního znalce, že vrah bodal svou oběť pravou rukou, přičemž Delárá je levačka, nepřesvědčilo soud o její nevině. Ani její nezletilost v době zločinu není překážkou. V Íránu jsou trestně zodpovědní chlapci od 15 let věku a dívky od 9 let a odsouzení a popravy nezletilých vinníků nejsou vůbec nezvyklé. Kromě tohoto trestu byla Delárá a její přítel odsouzeni k 3 letům vězení a 70 ranám bičem za loupežné přepadení a za jejich nelegální nemanželský vztah. Delárá nyní čeká ve vězení na popravu, která může být vykonaná kdykoliv. Mezitím jí bylo dovoleno malovat, je talentovaná a rovněž píše. Její obrazy byly vystaveny v Teheránu a ve Štokholmu.

Jednou z mála šťastných byla Názanin Fátehí, která byla odsouzena k smrti oběšením za zabití muže v sebeobraně, když bránila sebe a svou 15 letou neteř před muži, kteří se je snažili znásilnit. V době činu jí bylo 17. Názanín byla osvobozena jenom po masivní kampani na její záchranu ze zahraničí.

----

Podle dalšího článku prý Izrael plánuje rychlé bombové útoky na Írán... ale "tajné služby to považují za nepravděpodobné" a já rovněž. Tento druh "zaručených zpráv" od "nejmenovaného armádního činitele" médii prochází tak asi jednou za 3-4 měsíce už asi tři roky ale naštěstí se nikdy nic nepotvrdí.

Křest CD íránského hudebníka Shahaba Tolouie

Tuto neděli 22.3.09 při příležitosti perského nového roku bude v pražském divadle u Hasičů křest CD a koncert íránského hudebníka, kytaristy, skladatele a zpěváka Shahaba Tolouie (Šahába Tolúí). Jeho umění vychází z perských tradic a španělské flamenco hudby. Akce bude spojena i s oslavou perského nového roku, takže to bude asi zajímavé, kdo může ať přijde. Více info zde a zde.

Šťastný nový perský rok 2568 !!!!!

Přeji všem dobrým duším šťastný nový rok, hodně štěstí, zdraví a tak dále.
A snad už konečně začne i to jaro.

Věž Milad

A nyní něco pozitivnějšího... nabízím pár obrázků z nedávno dostavěné věže Milad v Teheránu, převzato z ofic. agentury MEHR. Konečně ti muláhové i něco postavili a ne zničili.:-)

Za pár dnů (konkrétně 19) máme zase nový rok (zde je tradiční počítadlo). V ČR to nastane 20.3. ve 12:44 dopoledne. Až na to že je to trochu smutné výročí... 30 let zklamaných nadějí, 30 let lží a fanatismu, 30 let otroctví. Moc se mi nechce psát článek k třicátému výročí revoluce, už se zde o tom napsalo tolik, že by to bylo repetitivní. Snad mi to čtenáři prominou.
Mimochodem, že prý Írán spustil zkušební provoz toho slavného reaktoru v Búšehru. Doufám, že v dohledné době nebude v Íránu zemětřesení.

Ohavnost za ohavnost

V uplynulých dnech server idnes uveřejnil článek pojednávající o otřesném příběhu mladé krásné ženy. O tuto ženu se zajímal muž, který ji to dával najevo naléhavým spůsobem, dokonce jí vyhrožoval zabitím, jestli se za něj neprovdá. Po jejím důrazném a opakovaném odmítnutí jeho návrhů a snah o sblížení ji tento "člověk" chrstnul do tváře kyselinu. Kromě hrozné bolesti jí to způsobilo poranění kůže s trvalými následky a definitivní ztrátu zraku... omluvte mě za můj cynismus - možná by bylo bývalo milosrdnější, kdyby ji byl zabil.. život v tomto stavu již není životem. Jenom pro zajímavost připomínám, že polévání kyselinou používali i básidží (mladí islámští fanatikové) proti ženám, které potkali na ulici a byly neislámsky oblečené nebo nalíčené. Naštěstí se to už neděje.
Z právního hlediska je v Íránu v tomto případě možné aby oběť, pokud přežila, případně její rodina rozhodla o konečné aplikaci trestu: může vinníkovi prominout, domluvit se na peněžní náhradě, nebo žádat trest. V tomto případě je možné potrestat zločin stejným způsobem, tedy vypálením očí kyselinou, podle prastarého zákona "oko za oko, zub za zub". Kdo zná tyto stránky, ví, že ostře vystupuji prosti mučení a popravám politických vězňů, ale tak primitivní a krutý zločin si zaslouží i primitivní a krutý trest.

Update: Podle islámského zákona by muž měl přijít jenom o jedno oko, protože žena má poloviční hodnotu oproti muži..

Nové bezpečnostní riziko pro Evropu?

V posledních dnech médii proběhla zpráva, která znepokojila mnohá íránská opoziční hnutí a jednotlivce. Dne 26.1.2009 Rada Evropské Unie, které mimochodem nyní předsedá Česká Republika, vyškrtla organizaci Modžáhedíne Chalgh (obecně užívaná zkratka MEK, Svatí bojovníci Lidu) ze seznamu teroristických skupin a některé evropské země připustili možnost poskytnutí politického azylu jejím příslušníkům. Toto jednání je chybou z hlediska ochrany bezpečnosti a zvýšená přítomost příslušníků této skupiny by mohlo mít vysoce negativní důsledky.


Kdo jsou MEK a proč představují bezpečnostní riziko?


Skupina vznikla v roce 1965 a původně podnikala teroristické útoky na cíle spojené s režimem šáha Mohammada Rezy Pahlavího s cílem jeho svržení. V 70. letech podnikala atentáty na cizince, které šáh zaměstnával jako vojenské poradce (hlavně Američany). Členové organizace se rovněž podíleli na obsazení velvyslanectví Spojených Států v Teheránu těsně po íránské revoluci v r. 1979. Dosavadní vůdce této skupiny Masúd Radžaví (od roku 2003 se neukázal na veřejnosti, buď je po smrti, nebo se skrývá) byl přívržencem a spolupracovníkem Ajatolláha Chomejního a skupina se aktivně podílela na íránské revoluci v r. 1979. Skupina kolem Chomejního, která poté uchvátila moc, se s konkurenčním hnutím vypořádala hromadným zatýkáním a popravami od r. 1979 do r. 1981. Během demonstrace Modžáhedínů 20. června 1981 vládní Íránské Revoluční Gardy začaly střílet do demonstrantů a zabily několik stovek lidí. Za osm dnů bombový útok zabil 70 nejvyšších představitelů islámského režimu včetně druhé nejdůležitější osoby po Chomejním, Ajatolláha Beheštího. Za dva měsíce další bomba usmrtila prezidenta Mohammada Alího Radžáího a premiéra Mohammada Džavada Bahonara. Vzájemné boje Modžáhedínů a íránské vlády pokračovaly ještě několik měsíců, poté se jádro skupiny přesunulo do Francie a Iráku a vzniklo spojenectví se Saddámem Husajnem ve válce proti Íránu (1980-1988). To způsobilo pokles popularity skupiny v Íránu a v současnosti má tato skupina minimální až žádnou podporu mezi Íránci. V roce 1988 bylo v Íránu popraveno podle některých odhadů 30 000 politických vězňů, mezi kterými bylo hodně příslušníků a sympatizantů tohoto hnutí.

Od r. 1986 do r. 2003 skupina žila pod přímým patronátem a finanční podporou Saddáma Husajna, který jim poskytl veškerou výzbroj včetně tanků. Skupina si postavila základnu v Ašrafu, na sever od Baghdádu, 100 km od íránských hranic. Cílem jejich celé existence je boj všemi prostředky proti Islámské republice a jejím představitelům. Husajn tuto skupinu rovněž využil při potlačení kurdského a šíítského povstání v r. 1991.

Během války v Iráku (2003) byla skupina Američany odzbrojena a zůstala internovaná v Ašrafu. Předpokládá se, že nyní skupina má po celém světě několik tisíc členů (v Ašrafu jich zbylo kolem 3500 a celkově se odhady pohybují přibližně od 5 do 10 tisíc, z toho snad pětina nebo čtvrtina jsou ženy). Od odzbrojení byl Ašraf pod dohledem spojeneckých sil, nicméně od 1. ledna byla kontrola nad touto základnou předána do kompetence nové irácké vlády, která odmítla dále tolerovat činnost této skupiny na iráckém území a proto musí tyto osoby do léta (letošního roku) Irák opustit a buď se vrátit do Íránu nebo odjet do třetí země. Za poskytnutí azylu těmto osobám se vyjádřila například Francie.


Ideologie


Při založení tato skupina vyznávala myšlenky islámu a komunismu (modžáhed znamená bojovník ve svaté válce za víru) a prošla několika rozkoly, transformacemi a změnami vůdců. Do současné podoby se vyvinula pod vedením Masúda Radžavího a jeho ženy Maryam. Této dvojici se povedlo vybudovat organizaci s neomezeným kultem osobnosti vůdců. Směs idejí islámu, komunismu a kultu osobnosti z Modžáhedínů dělá organizaci velice podobnou sektě. V Ašrafu měla tato skupina výcvikový tábor, kde se vychovávaly děti, chlapci a dívky, oddělené v útlém věku od rodičů, rovněž existovaly školy jenom pro děti Modžáhedínů, hlavně ve Francii. Podstatou bylo vychovat poslušné vojáky, kteří budou slepě následovat Radžavího a jeho ženu. Styky dívek s chlapci byly vyloučeny a osobní život všech členů organizace byl omezen na minimum, děti byly odděleny od rodičů, byly rozděleny i manželské páry, Radžaví osobně určoval, kdo s kým uzavře sňatek a byly vyloučeny veškeré další citové vazby včetně přátelství. Členové hnutí neměli přístup k žádné literatuře nebo tisku kromě vlastních zdrojů, podléhali intenzivnímu vymývání mozků a jakýkoliv náznak nesouhlasu nebo rebelie vůči hnutí byl tvrdě potrestaný. Dezertéři byli vězněni, týráni i zabiti. Modžáhedíni často rekrutovali nové členy mezi zoufalými mladými Íránci, kteří přijížděli do Turecka v naději, že najdou práci. Tito mladíci se často octli na ulici a stávali se lehkou kořistí.

V posledních letech si toto hnutí zasloužilo pozornost hlavně kvůli dodání důležitých informací o íránském nukleárním programu, co je jednou z mála pozitivních skutečností.

Existují jisté zprávy o vyjednáváví Teheránu s Washingtonem, ve kterém Teherán navrhl jisté ústupky (podpora Hizbaláhu nebo přístup k jaderním pracovištím) právě výměnou za rozpuštění a zneškodnění tohoto hnutí.

V současnosti politické křídlo Modžáhedínů vystupuje pod jménem Národní Rada Íránského Odboje (National Council of Resistance of Iran, NCRI) a lobuje v Evropě a ve Spojených Státech za změnu režimu. Proklamují nastolení sekulární demokratické vlády, žádají svržení islámského režimu v Íránu. Chtějí ustanovit prozatímní vládu v čele s Maryam Radžaví jako prezidentkou na šest měsíců, během kterých by se uskutečnily svobodné volby. Ale je to jenom rétorika, ve skutečnosti je toto hnutí nic jiného jenom vylepšená “diktatura islámského proletariátu”.

Vypuzení této skupiny z Iráku, vyšktrnutí ze seznamu teroristických skupin, natož jejich přijetí a přesídlení do kterékoliv evropské země může znamenat potenciální bezpečnostní riziko. Tato organizace je strůjcem teroristických útoků na íránská zastupitelství v 13 zemích v roce 1992 a útoků v samotném Íránu. V roce 2003 francouzská tajná služba pod vedením Pierra de Bousquet odhalila jejich základnu na pařížském předměstí, odkud skupina plánovala různé útoky na zastupitelství Íránské islámské republiky a plánovala zabití 25 bývalých členů organizace.

Jejich cílem je jenom svržení jedné diktatury a její nahrazení další, nebojí se použít násilí a terorismus k dosažení svých cílů, proto je jejich legalizace, podpora, a natož poskytnutí politického azylu hrubou chybou z hlediska bezpečnosti v Evropě a ve světě.

Tolerance nebo podpora této skupiny rovněž žádným způsobem neuspíší demokratizační proces a změnu režimu v Íránu. Jak říká známé přísloví, nepřítel našeho nepřítele není nutně náš přítel.

Nejvyšší představitelé Evropské Unie by se měli dobře informovat o skutečné povaze tohoto hnutí a povážit veškerá bezpečnostní rizika, než této skupine udělí povolení k pobytu a činnosti. Žádným pozitivním přínosem to ale pro Evropu nebude.

Kurzy PERŠTINY nebo ARABŠTINY - AKTUÁLNÍ !!!

Vážení přátelé, tím, že se ozvalo několik zájemců o perský jazyk a kulturu, dovoluji si Vám nabídnout výuku perštiny přímo od rodilého mluvčího, mého dobrého známého Ardalana. Kdo tyto stránky navštěvujete pravidelně, znáte jeho příběh. Ardalan je ochoten vyučovat individuální kurzy pro jednotlivce a případně i tematicky zaměřené, se vším všudy, tedy písmo, četba, konverzace, slovní zásoba. Je to univerzitně vzdělaný a kultivovaný člověk, mluví perfektně anglicky a česky už více méně rozumí, jenom se potřebuje rozmluvit.
Rovněž může vyučovat i ARABŠTINU, protože ji studoval v průběhu studia islámského práva.
Takže, kdo má zájem a současně je ochoten trochu finančně pomoci člověku v ekonomické tísni, případně by věděl o jiné (jakékoliv) vhodné pracovní příležitosti pro něj, ať se mi klidně ozve na azizedeleman@gmail.com, nebo zde nechte komentář. Děkujeme.
(PS: Ohledně geolokalizace, nabídka je aktuální pro Prahu a okolí)

Šťastné Vánoce

Přeji všem pěkné a klidné Vánoce a úspěšný start do nového roku.... snad bude lepší než ten minulý... nějak se mi zdá, že tuto větu opakuji pořád dokola každý rok. Tak nyní to měním na "doufám, že bude alespoň stejně snesitelný, jako ten minulý" :-) přeji více lásky a porozumění a více ochoty naslouchat nuzným.
České republice zase přeji hodně štěstí v evropském předsednictví, s úspěchy a bez trapasů.

Muž popraven jen napůl

I tohleto se může stát v Íránu. Muž visel několik minut na šibenici a poté byl zvěsen ještě živý na pokyn rodiny člověka, kterého zabil. Událost se odehrála tuto neděli (7.12.2008) ve městě Kázerún, na jihu země. Zprávu přinesla oficiální agentura IRNA s titulkem "šťastný konec jedné popravy".

Podle íránských zákonů, jestli je někdo zabit, rodina oběti má právo dát mu milost a spokojit se s finančním odškodněním za ztrátu rodinného příslušníka. Běžně tuto milost rodina uděluje několik dnů před popravou, nebo na popravišti těsně před tím, co odsouzeného oběsí. V tomto případě si asi rodina oběti chtěla vychutnat utrpení odsouzeného dříve, než by mu dala milost a skasírovala peníze.
Odsouzený byl podle zpráv převezen do nemocnice, o jeho stavu nejsou žádné zprávy. Podobný případ se stal loni ve městě Bandar Abbás u Perského zálivu. V tomto případě odsouzený utrpěl nebo mohl utrpět nevyléčitelná poranění mozku, míchy a páteře.

Pozvánka na besedu o Íránu

Hezký den všem, tak mě tady máte zas, ale zatím jenom telegraficky. Oznamuji všem nadšencům pro Írán i proti Íránu, že v úterý 18.11.2008 ve 14:00 hod. v místnosti 38 na Právnické fakultě v Praze (Náměstí Curieových 7, 110 00 Praha 1) se uskuteční beseda o současné politické sociální a lidskoprávní situaci v Íránu. Všichni jste srdečně zváni a vítáni.

Jednou za uherský.... pardon, perský rok...

Ještě jednou po devadesátédeváté (a nebude to asi naposled) se musím omluvit za dlouhé nepřítomnosti a nezásobování mé malé čtenářské komunity novými zprávami z Íránu. Snad se k tomu ještě někdy v budoucnu dostanu. Jinak děkuji za povzbudivé ohlasy a komentáře, kdo má zájem, nebo i případné dotazy, připomínky, zkuste mi spíše napsat rovnou e-mail, na ty odpovídám více méně průběžně...
přeji všem pěkné léto.

Druhá část cestopisu o Íránu

Ako vyzerá mesiac v Iráne: 2. Môj dom môj hrad.

Ráno. Moje prvé ráno v Iráne.

Budí ma úžasná vôňa kávy a omelety s rajčatami a zvláštny špľachot vody. Dariush už vstal a deň sa začal. Pomaly otvorím oči, vyleziem z postele, teda vlastne matrace na zemi. Konečne vidím izbu. Nie je veľká, ani zariadenie nie je najluxusnejšie, ale celý byt vyzerá útulne. Bývajú tu dve sestry, Dariushova rodina. Naproti kuchyni je veľký sklenený stôl a 4 stoličky a v druhom kúte je gauč a kreslá. Dominantou izby je ale domáce kino s obrovským televízorom a DVD prehrávačom. Niet divu, je to jeden z mála zdrojov zábavy v tejto krajine.

Domy sú v Iráne dosť podobné. Majú väčšinou 1 až viac spální, kúpeľňu a jednu väčšiu spoločenskú miestnosť spojenú s kuchyňou, dalo by sa to nazvať obývacou miestnosťou, ktorá občas slúži na spanie, pre hostí alebo početnejšie rodiny. Jeden roh alebo polovica izby je vlastne kuchyňa, oddelená pultom a prahom. A odtiaľto práve doliehal ten nevysvetliteľný špľachot. Iránske kuchyne majú uprostred podlahy kanál a všetky skrinky, chladnička, práčka a ostatné spotrebiče sú na vyšších nôžkach, takže sa podlaha kuchyne dá pohodlne, rýchlo a dočista "vypláchnuť" niekoľkými hrncami vody. Veľmi praktické riešenie. A voda nenatečie na koberce v zbytku izby. V kúpeľni je často turecký záchod so sprchou (teda človek sa môže po svojej potrebe umyť) a niekedy aj ten európsky.

Celkovo sa čistota, upravenosť, elegancia a technické vybavenie domov v Iráne približuje, až vyrovnáva európskemu štandardu. Celková úroveň je určite lepšia než v Turecku, ktoré by niektorí politici radi videli v EU. Iba na ten záchod je trochu ťažké si zvyknúť...

Keď sme sa neskôr prechádzali vonku, Dariush mi vysvetľoval, ako to v Iráne, teha hlavne v Teheráne, chodí. Je dosť ťažké nájsť byty na podnájom, hlavne v niektorých štvrtiach. Počas Ahmadínežádovej administrácie sa situácia ešte zhoršila, ceny bytov i nájmy sa zdvojnásobili. Keď si niekto chce prenajať byt, musí najprv zložiť kauciu, ktorá sa mi zdala byť obrovská nielen na iránske pomery, ale i na naše. Pohybuje sa okolo 7 000 eur. Inak sa nájmy pohybujú okolo 400-600 eur a viac, pričom minimálna mzda je okolo 250-300 eur, ak sa dobre pamätám. V štvrti, kde sme prebývali, práve stavali nové domy. Mali oceľovú konštrukciu a zvonku boli veľmi vkusne zdobené farebným mramorom a kameňom. Povinné antiseismické prvky v konštrukcii zaviedli iba pred rokom (teda okolo 2006)! Keď si predstavím, aké strašné boli následky zemetrasenia v Báme v roku 2003 a že Irán je vo všeobecnosti dejiskom častých zemetrasení, dosť pochybujem o bezpečnosti tých dosť otáznych jadrových pracovísk a budúcich elektrární.

Aj byt, v ktorom bývame, bol postavený narýchlo, iba pred niekoľkými rokmi a už nefunguje klimatizácia, sú problémy aj s kanalizáciou.

Okná sú vo všeobecnosti zaujímavé. Sklo v okeniciach je nepriehľadné, je buď ozdobené reliéfnymi motívmi, alebo polepené fóliami... proti pohľadom zvedavcov, ale i náboženskej polície. Domov, jediné miesto, kde Iránec môže byť sám sebou, môže si obliecť tričko a kraťasy, alebo môže behať i v spodkoch, ak mu to členovia rodiny tolerujú. Jedine tu si Iránka môže vziať akékoľvek šaty, alebo sukňu a vystavovať na obdiv vlasy, nohy alebo ramená. Doma môže Iránec jesť aj počas Ramadánu, môže sa stretávať so svojou láskou (teda najlepšie, ak nikto nie je doma), môže piť alkohol, ktorý si zohnal z čierneho trhu, počúvať zakázanú hudbu a pozerať filmy, Domov je pre Iráncov niečo medzi bezpečným prístavom, kde sa skrývajú nelegálne veci a istým druhom väzenia.. uvedomila som si, že bez prikrývky hlavy teoreticky ani nemôžem vykuknúť z okna, alebo vyvesiť prádlo na balkóne a aj keby som chcela len vyniesť smeti, musím si vziať kabát a šatku alebo čador. Niekomu to môže pripadať ako maličkosť, ale keď takto máte žiť a rozmýšľať každý deň, už to maličkosť nie je.

Usadili sme sa teda k raňajkám a ako prílohu k omelete sme si zapli televízor. V tomto byte nemajú satelit (ktorý je síce zakázaný, ale majú ho takmer všetci, skrytý niekde na streche pod starým obrusom), takže sme začali prepínať 5 oficiálnych iránskych kanálov. Na každom z 5 kanálov rečnil iný mulláh, alebo áchund, ako im hovoria Peržania.

- Aha, to je asi tým, že je Ramadán, - skonštatovali sme jednohlasne.

Ramadán. Je to asi najhorší čas na výlet do Iránu. Ale my sme mali hlad a tak sme rýchlo vypli mulláhov, pustili sme si nejakú ľahkú americkú komédiu na DVD s perzskými titulkami a dali sme sa s chuťou do výbornej omelety.

(Ramadán, pokračovanie nabudúce.)

Veselé Velikonoce

Přeji všem pěkné velikonoční svátky, klid, mír, Boží požehnání a snad konečně i lepší počasí :-)

Noroozetan mobarak!

ŠŤASTNÝ NOVÝ PERSKÝ ROK 2567 (1387).

Írán zůstane navždy hrdý na svou historii a slavnou předislámskou minulost.
Mulláhové se můžou snažit kolik chtějí, Írán nezapomíná!

Ať navždy žije Írán, země Kýra Velkého!

زنده باد ایران زنده باد آزادی
مرگ بر استبداد اسلامی

"Volby" v Íránu

V Íránu byly v pátek (14. března) "volby". Poněvadž se mi o tom moc nechce psát, koho to zajímá, zde na aktualne.cz je o tom několik článků pro základní orientaci...
... co na aktualne nenajdete je to, že po volbách v některých částech Íránu vypukly demonstrace trvající i několik dnů.
Lidé jsou pořád nespokojenější, inflace a růst cen se stává neúnosným.

PS: 20. března v 06:48:19 ráno začne nový perský rok 1387, nebo raději 2567 :-)

Ledviny na prodej

Video v angličtině o několika lidech, kteří se uchýlili k prodeji své ledviny v naději, že peníze, které dostanou, změní jejich život k lepšímu.
Nevím proč to nejde vložit, zde je link.

Vyberte si svého favorita

V nejbližších dnech (3.-15. března 2008) bude zase po celé České Republice probíhat festival JEDEN SVĚT, který se letos zaměřil na diktátory světa. Podle letošní kvalifikace se Alí Chameneí umístil na sedmém místě (klikněte na čísla pod tabulí s fotkami diktátorů, objeví se profil jednotlivých diktátorů a další odkazy), zatím co před rokem byl třetí (zde se dá i hlasovat, koho považujete na nejhoršího diktátora na světě).
Konkrétně o Íránu pojednává film Poprava nezletilé dívky (o popravě 16 leté Atefe) a film Za svobodu, který zachytává íránskou revoluci a její naděje, které se nenaplnily...

O islámu a terorismu ještě pojednává film Jihad TV.

Zde je další článek (česky) o přibližujících se "volbách" v Íránu.

V Íránu parlament navrhl trest smrti pro odpadlíky od islámu

Compass Direct: (anglicky zde): ISTANBUL, 8. února 2008 (Compass Direct News) – Íránský parlament možná rozhodne o udělování trestu smrti občanům, kteří opustí islám (bez výjimky). O situaci informovala tento týden skupina zabývající se lidskými právy. Navrhovaná legislativní úprava vůbec poprvé v íránské historii vyžaduje pro „odpadlíky“ trest smrti, píše se ve zprávě Institutu pro náboženství a veřejnou politiku (Institute on Religion and Public Policy, IRPP) z 5. února. „Odpadlictví bylo odjakživa nelegální, ale soud mohl alespoň rozhodnout o tom, zda bude provinilec potrestán odnětím svobody, vykonáváním těžkých prací nebo popraven,“ poznamenal prezident IRPP Joseph Grieoski. „Nyní by měl být popraven [vždycky].“ Írán využíval svůj zákon o „odpadlictví“ proti muslimským konvertitům ke křesťanství, liberálním myslitelům a příslušníkům náboženské menšiny bahá'í. „Nejedná se o nic nového, jenom chtějí být ještě tvrdší vůči lidem, kteří opouštějí islám,“ uvedl íránský pastor v rozhovoru pro agenturu Compass. Přestože některé pasáže návrhu zákona zdánlivě naznačují, že by trest smrti za odpadlictví mohl být aplikován na muže i na ženy, podle jiných by měli být popravováni jen muži. „Žena-odpadlice“ by podle návrhu zákona měla být vystavena „útrapám“ a zadržována jen do doby, než bude ochotná činit pokání.
Pokračování na stránce prayer.cz

2.- 9. únor - týden solidarity s íránskými politickými vězni

V íránských vězeních nyní žijí a často umírají desítky ohlášených i bezejmenných vězňů svědomí, studentů, politických aktivistů, aktivistů za práva žen, členů odborových organizací, novinářů a podobně, kteří byli zatčeni nebo unešeni na ulici nebo ze svých domovů. Riskují svůj život, protože chtějí lepší Írán, lepší a důstojnější život pro sebe, své blízké, i pro celkem neznámé spoluobčany.
Za poslední měsíc a půl bylo zatčeno asi 50 studentů a studentek (seznam v článku), protože se účastnili oslav dne studentů (7.prosinec) nebo jiných tichých protestních akcí. Rodina má jenom velmi omezený přístup k nim, některým nebylo dovoleno ani telefonovat. Zde jsou další informace, jejich fotografie a podobně. Před týdnem byl ve vězení umučen a zabit student Ebrahim Lotfolláhí ve městě Sanadadž. Byl unesen 6.prosince a 16. ledna byl jeho rodině oznámeno, že byl zabit. Bylo jim oznámeno místo, kde je pohřben, ale varovali je před exhumací jeho těla a rozšířením zprávy o jeho zabití. Byl zavražděn bez soudu, bez důkazů a bez toho aby spáchal jakýkoliv zločin. Podobně byl popraven i Makwan Moloudzade. Doktorka Zahra Baniyaghub byla zatčena, znásilněna a zabita za to, že se procházela se svým snoubencem (o tom se zde psalo). Asi nejznámější případ je Zahra Kazemí, kanadsko-íránská novinářka, která fotografovala rodinné příslušníky před branami věznice Evin, rovněž zatčena, znásilněna a umučena.
Ve vězení je i Mahmúd Salehí, vědoucí odborové organizace, Mansúr Osanlú, několikrát již vězněný a mučený vedoucí odborového svazu řidičů teheránských autobusů, poté, co byl v červenci násilně unesen, a Ali Reza Hašemí byl odsouzen ke tří letem vězení za aktivity v odborech učitelů... a tak dále...

Dvě sestry odsouzeny ke trestu smrti kamenováním

Zpráva se objevila v proreformním deníku Etemad. Sestry Zohreh a Azar, ve věku 27 a 28 let z teheránského předměstí Šahriár by měly být kamenovány za zločin cizoložství. Udal je manžel jedné z nich, který údajně nainstaloval kameru do jejich bytu a natočil na ni návštěvu cizích mužů u sester, ale sestry se brání, že jsou nevinné, protože na videu není vidět žádný explicitní náznak, že skutečně byly manželům nevěrné. Podle jejich obhájce byly odsouzené jenom na základě "moudrosti soudce", principu zakotveného v islámském soudnictví.
Už předtím byly ženy odsouzené k 99 ranám bičem za nepovolený styk s muži. Šest měsíců po vykonání trestu byly povolány k jinému soudu, který je odsoudil ke trestu smrti kamenováním.
Od r. 2002 ajatolláh Šahrúdí pozastavil tresty kamenováním, ale existují důkazy a svědectví, že navzdory tomu byl od té doby tento trest vykonán alespoň jednou (podle oficiálních zdrojů) nebo vícekrát (podle organizací na ochranu lidských práv).
Jediné přiznané kamenování od r. 2002 se týkalo muže, Džafara Kianího, který byl ukamenován v červenci 2007 za to, že opustil svou ženu a žil s jinou se kterou měl i děti a ona byla rovněž vdaná. Byl ve vězení 11 let. Jeho nová družka je odsouzena ke stejnému trestu, ale zatím je vykonání jejího trestu pozastaveno.

Novinky z PERSKÉHO zálivu.

Revoluční gardy nemůžou vydržet bez jejich oblíbené činnosti - provokace. O víkendu (podle zpráv v neděli ráno 7.1) se plavidla této paralelní armády islámské republiky dostala do potyčky s americkými plavidly v Perském zálivu.. A tady je právě kořen problémů... Je Perský záliv skutečně jenom PERSKÝ? Írán si ho nárokuje celý až po pobřeží Saudské Arábie. Na některých mapách v Íránu se zobrazuje celý jako součást svrchovaného území Íránu... takže na čí straně je teď právo? Íránci moc nerespektují něco jako "neutrální vody" nebo tak... nebo toho minimálně zneužijí pro provokaci... cíl? propagandistický tah. O videozáznamech z incidentu tvrdí, že to jsou montáže ze starších dokumentárních filmů... mmh...

Šťastný nový rok 2008

Přeji všem šťastný nový rok 2008, plný úspěchů, přátelství a lásky.