Video break

Před několika dny bylo zveřejněno videosvědectví jedné dvaadvacetileté dívky, která byla zadržena během demonstrací po volbách 2009 a byla ve vězení opakovaně znásilněna a mučena. Titulky v angličtině.



Pro zajímavost připojuji reportáž (v angličtině) o demonstraci proti násilí v Íránu, které se uskutečnilo před íránskou ambasádou před dvěma lety.

Saeedeh Pouraghaee - další oběť násilí ve vězeních Iránské Islámské Republiky

Tak se zdá, že přibývající počty jmen osob zavražděných v íránských věznicích straší a budou dál budit ze spánku íránskou vládu a společnost.
Saeedeh Pouraghaee byla zatčena během nočních razií na domy, kde lidé ze střech křičeli "alláho akbar". Po dvou dnech byla její matka pozvána na identifikaci těla, tělo dívky byla natolik spálené, že vlastní matka měla problém ji rozpoznat. Jako důvod smrti ji přinutili uvést selhání ledvin. Její tělo ani nebylo vydáno rodině, je pohřbena v jednom z bezejmenných hrobů na hřbitově Behešte Zahrá v Teheránu, sekce 302 (viz předchozí článek). Zdroj například zde. Vlnu zprávy o znásilňování žen a mužů s použitím obušků a lahví od sodovky již není možné zastavit, ani navzdory mlčení rodin a obětí, které se často stydí o tom mluvit. Objevily se zprávy, podle kterých byla věznice Kahrizak uzavřena na pokyn nejvyššího vůdce Chámeneího, který se osobně doslechl o mučení a znásilňování vězňů od jednoho nejmenovaného novináře, který ho navštívil a byl rovněž obětí tohoto zacházení.

Íránské dívky

Bohužel nedatovaná fotografie (signovaná jednou z oficiálních íránských tiskových agentur Fars), íránské dívky s vousy, pravděpodobně během nějaké manifestace za práva žen, hesla jsou: "my ženy chceme stejná práva" (dívka vpravo), "násilí/útlak na ženách = násilí/útlak na společnost" (dívka vlevo).
Myslím, že to nepotřebuje komentář.

Novinářka odsouzena za špionáž a další ženy na hraně zákona

Podle posledních zpráv Íránský soud odsoudil íránsko-americkou novinářku Roxanu Sáberí k osmi letem vězení za "špionáž pro USA". Mladá žena íránského původu, dítě íránských rodičů, kteří emigrovali do Spojených Států, se v době zatčení (leden 2009) nacházela v Íránu, odkud psala reportáže pro různá média a to bohatě stačí, aby byl člověk obviněn ze špionáže. Důkazy zatím íránské soudy nebo média nezveřejnily, ale asi se jejich hledáním ani moc nezabývají. Většinou vyslýchané nějakým vydíráním přinutí, aby provedli "přiznání v přímém přenosu" kdy podezřelí, většinou to jsou novináři, spisovatelé a jiní intelektuálové, vystoupí v televizi a přiznají se k něčemu co zpravidla vůbec nespáchali, případně přečetli výpověď, kterou jim předem někdo napsal.
Velice mě zarmoutili prvoplánové komentáře lidí pod článkem na centru, kteří se tváří, že všemu rozumějí úplně nejlépe a nezdá se, že by se snažili pochopit podstatu věcí, t.j. například podstatu íránské "revoluční justice" a vlády (kterou někteří dokonce nazývají legitimní! - pozn. mé pojednání o "legitimitě" íránské vlády je v komentářích pod článkem o věži Milad a v kapitolách z dějin íránské revoluce). Aby se člověk stal "špionem" úplně stačí, aby se dal do řeči s rodinami politických vězňů, na co doplatila Zahrá Kázemí, kterou ve vězení znásilňovali a umučili k smrti, nebo aby napsal pravdivý článek o sociálních poměrech v Íránu, protože oficiálně je Írán nejdokonalejší země světa, kde nejsou homosexuálové, prostitutky, drogově závislí, sebevrahové, rozvody, chudoba a lidé neemigrují, protože se tam nedá žít, ale protože to jsou všechno agenti imperialistických mocností... nepřipomíná Vám to něco?
V posledních týdnech v Íránu zmizel i známý blogger Hossein Derachšán. Je zadržován neznámo kde.

Známá a velice oblíbená herečka Golšifte Faráhání musela emigrovat poté co se objevila v několika výborných snímcích, jako je "Mim mesle madar", který pojednával o zoufalství zraněných plynovými útoky ve válce proti Iráku, kteří pomalu dožívají často bez podpory státu, nebo "Santouri" (snímek byl zakázán, jako i další její filmy), který velice dobře vylíčil nejenom otřesnou situaci mezi narkomany, ale byl alegorií na situaci íránského umění, které musí emigrovat, jestli se nechce podřídit vydírání islámu zosobněného matkou, která syna hudebníka vyhodila na ulici, protože "hudba je hřích". Golšifte se objevila ve snímku "Body of Lies" po boku Leonarda di Capria a Russella Crowa a málem byla za to v Íránu souzena.

Z Íránu emigrovaly i téměř všechny zpěvačky.


Další dívkou, která v íránském vězení čeká na svůj trest - trest smrti - je Delárá Dárábí. Byla přítomna loupežnému přepadení, při kterém přišel o život její příbuzný. V době zločinu jí bylo 17 a jejímu příteli, který s ní byl, bylo 19. Původně se k vraždě přiznala Delárá, protože se doufalo, že jako nezletilá nedostane trest smrti. Poté svou výpověď odvolala, nicméně ani tvrzení soudního znalce, že vrah bodal svou oběť pravou rukou, přičemž Delárá je levačka, nepřesvědčilo soud o její nevině. Ani její nezletilost v době zločinu není překážkou. V Íránu jsou trestně zodpovědní chlapci od 15 let věku a dívky od 9 let a odsouzení a popravy nezletilých vinníků nejsou vůbec nezvyklé. Kromě tohoto trestu byla Delárá a její přítel odsouzeni k 3 letům vězení a 70 ranám bičem za loupežné přepadení a za jejich nelegální nemanželský vztah. Delárá nyní čeká ve vězení na popravu, která může být vykonaná kdykoliv. Mezitím jí bylo dovoleno malovat, je talentovaná a rovněž píše. Její obrazy byly vystaveny v Teheránu a ve Štokholmu.

Jednou z mála šťastných byla Názanin Fátehí, která byla odsouzena k smrti oběšením za zabití muže v sebeobraně, když bránila sebe a svou 15 letou neteř před muži, kteří se je snažili znásilnit. V době činu jí bylo 17. Názanín byla osvobozena jenom po masivní kampani na její záchranu ze zahraničí.

----

Podle dalšího článku prý Izrael plánuje rychlé bombové útoky na Írán... ale "tajné služby to považují za nepravděpodobné" a já rovněž. Tento druh "zaručených zpráv" od "nejmenovaného armádního činitele" médii prochází tak asi jednou za 3-4 měsíce už asi tři roky ale naštěstí se nikdy nic nepotvrdí.

Dvě sestry odsouzeny ke trestu smrti kamenováním

Zpráva se objevila v proreformním deníku Etemad. Sestry Zohreh a Azar, ve věku 27 a 28 let z teheránského předměstí Šahriár by měly být kamenovány za zločin cizoložství. Udal je manžel jedné z nich, který údajně nainstaloval kameru do jejich bytu a natočil na ni návštěvu cizích mužů u sester, ale sestry se brání, že jsou nevinné, protože na videu není vidět žádný explicitní náznak, že skutečně byly manželům nevěrné. Podle jejich obhájce byly odsouzené jenom na základě "moudrosti soudce", principu zakotveného v islámském soudnictví.
Už předtím byly ženy odsouzené k 99 ranám bičem za nepovolený styk s muži. Šest měsíců po vykonání trestu byly povolány k jinému soudu, který je odsoudil ke trestu smrti kamenováním.
Od r. 2002 ajatolláh Šahrúdí pozastavil tresty kamenováním, ale existují důkazy a svědectví, že navzdory tomu byl od té doby tento trest vykonán alespoň jednou (podle oficiálních zdrojů) nebo vícekrát (podle organizací na ochranu lidských práv).
Jediné přiznané kamenování od r. 2002 se týkalo muže, Džafara Kianího, který byl ukamenován v červenci 2007 za to, že opustil svou ženu a žil s jinou se kterou měl i děti a ona byla rovněž vdaná. Byl ve vězení 11 let. Jeho nová družka je odsouzena ke stejnému trestu, ale zatím je vykonání jejího trestu pozastaveno.

Tak, ještě jsem naživu :-)

Tak jsem zase tady, pro ty, které mi dál píší a sledují dění v Íránu a přináším další, alespoň virtuální "dávku" silného íránského čaje. Tentokrát to bude všechno o ženách.
Zde je velice zajímavý a smutný film o prostituci v Íránu v angličtině (má 5 dílů). Zde je stejný film v němčině. Další zajímavý krátký dokument (anglické titulky) o životě řidičky autobusu MHD v Teheránu a o reakcích mužů a žen, kteří se v tom autobusu vezou.
Smutná tragedie (anglicky) se stala ve městě Hamedánu, kde policie na 48 hodin zadržela mladou 27 letou doktorku Zahru B., pravděpodobně za to, že se večer procházela v parku se svým snoubencem, čemu se říká "mravnostní zločin". Ale když si pro ni přijeli její rodiče a bratr, kteří žijí v Teheránu, čekala je tam jenom zpráva, že večer v 9 spáchala sebevraždu oběšením v cele. Už to je velice zvláštní. Proč by mladá doktorka páchala sebevraždu, když měla být propuštěna? Další zvláštností bylo, že policie nepovolila pitvu a nařídila urychlený pohřeb. Proč to všechno, když to byla sebevražda? Nebo to přece jenom nebyla sebevražda? Její bratr sebevraždu vyloučil, protože svou sestru znal a kromě toho tvrdí, že s ní mluvil v 9:30 večer, to jest půl hodiny po její údajné smrti a její nálada byla pozitivní. Lidé ve městě se domnívají, že mladá žena nespáchala sebevraždu jenom tak z vlastného přesvědčení. Je pravděpodobné, že ji k tomu někdo dopomohl... není možné vyloučit ani to, že byla skupinově znásilněna a poté oběšena. Bohužel se to ve věznicích stává. Je možné i to, že mladá žena chtěla policajty pohnat před soud... pravdu se asi nikdo nedoví. Její jméno, Zahra, připomíná jinou Zahru, Zahru Kazemí, kanadsko-íranskou novinářku, která byla umučena ve vězení za to, že fotografovala rodinné příslušníky politických vězňů před věznicí Evin v Teheránu. Je mi velice špatně, když slyším o podobných incidentech... proto snad chápete, proč se mi nechce ty zprávy číst a překládat a rozebírat... je to vyčerpávající, pořád se musím jenom opakovat, další lidi ve vězení, pár poprav, ekonomická krize a tak, v podstatě nic extrémně nového, a hlavně v těchto měsících nemám ani čas a přiznám se ani chuť psát, proto budu postupně upravovat a uveřejňovat cestovatelský deníček jedné mé kamarádky a spolupracovnice, která byla v Íránu tak asi před měsícem a napsala mi dost zajímavé a velice čerstvé informace.

Taliban v praxi

Tohleto je islám v praxi... podle Zahry Suizi z ministerstva školství Íránské islámské republiky "ti, kdo opouštějí islámský kodex odívání, se stávají zvířaty." Proto je nutno tato "zvířata" asi vybít... čekám protesty aktivistů za práva zvířat za humánní utracení.
Na perských stránkách jsou rozhořčená vyprávění o tom, jak policisté kopali a bili dívky, které se nechtěly nechat zatknout nebo je násilím cpali do aut. Naštěstí se kolemjdoucí (muži a ženy) žen zastali a v několika případech zadrželi policisty, a tak mohly dívky v potrhaných šatech uprchnout.
Rovněž lidi, co měli sebou psa, i když neexistuje oficielní zákon, který zakazuje vlastnictví psů, lidé jsou kvůli tomu opruzovaní a mladí muži jsou stíháni za krátká trika, divoké účesy nebo i dlouhé vlasy. Vlasy jim ostříhají, veřejně a hned na místě zadržení.
Toto násilí se děje vrámci "kampaně za zvýšení veřejné bezpečnosti a obrany islámských hodnot", mezi Íránci známé jako každoroční zátah na šátky. Zdá se ale, že letošní neskončí za týden nebo dva, jako ty v minulých letech. Už trvá více než měsíc a nezdá se, že polevuje. Připomíná to první měsíce po chomejnistické revoluci v 1979, kdy byly zákroky islámských horlivců a horlivkyň ještě barbarštější - používali žiletky a kyselinu.

Ženy jsou zatýkány policií jenom za ten "zločin", že nenosí správně umístěný šátek, mají kratší kalhoty nebo kabát nebo otevřené boty. Ženy jsou nutností zahalovat se degradovány na sexuální objekty, ale pro muže je to rovněž degradující. Islámská morálka říká, že pohled muže na nezahalenou část ženského těla ho změní na zvíře, které se neovládne a ženu znásilní (a bude to samozřejmě její vina).

Každoroční zátah na šátky a vlasy

Esfandiar Saffari, Rooz online, 29.4.2007 - Velitel teheránské městské policie, Mehdi Ahmadi, řekl reportérům, “Od začátku operace na posílení veřejné bezpečnosti v 10 hodin ráno v sobotu (28.4.2007), 1,347 žen bylo upozorněno a podstoupili indoktrinační přednášku o islámském chování, a 117 bylo zatčených a převezených na policejní stanice.”

“V návaznosti na operaci na zvýšení veřejné bezpečnosti s přízvukem na morální hodnoty,” pokračoval Ahmadi, “544 obchodů bylo napomenuto a informováno o správném oblékání a 20 obchodů bylo zavřeno.”
Podle čísel zveřejněných Ahmadím, 79 automobilů bylo rovněž zastaveno v prvý den operace: “47 aut bylo zastavených kvůli nesprávnému oblečení pasažérů, 8 aut kvůli urážce veřejné morálky (podle hantýrky pravděpodobně vezla pár lidí, kteří nejsou manželé), a 24 dalších kvůli zamořování prostředí hlukem (zase předpokládám, že to nebylo kvůli motorům ale kvůli nahlas puštěné hudbě).”
Tato čísla jsou za první den toho, čemu policie říká “úsilí na zvýšení veřejné bezpečnosti v Teheránu” (nevím proč v západních zemích většinou tímto názvem označují zátahy na drogové dílery, kapsaře, násilníky, zloděje a podobně, tak se zdá, že v Íránu největší zločiny páchají ženy bez správných šátků a hudba v autě). Akce začala po celé zemi v sobotu, ale nebyla ještě zveřejněna čísla o počtech zatčených a napomenutých v jiných městech.
Podle agentury Fars, “v 8 hodin večer v sobotu policejní autobus plný nesprávně oblečených žen a dívek jel do komplexu Vozará, který se zabývá boji proti veřejné/společenské prohnilosti. Zatčené ženy byly okamžitě převezeny do ženské sekce na výslecho.” Podle reportéra Fars news agency, “V ženské sekci, ženské důstojníčky fotografovaly zatčené osoby. Tyto fotografie budou uložené v databáze pro další přístup k profilům nesprávně oděných žen.”
“Poté ce ženy vyfotografujeme a vyslechenem,” řekl plukovník Hosseiní, další důstojník teheránské policie, “spracujeme informace, které nám poskytly do jejich spisů. V případě že budou znovu zatčeny, budou odevzdány justici.”
Plukovník Hosseiní řekl, “Nemáme zájem na fyzické konfrontaci, jenom v případě, že podezřelá osoba neuposlechne.” Při komentování zpráv o fyzických srážkách mezi dvěmi ženami a důstojníky, Hosseiní řekl, “Odpor dvou žen, které byly zatčeny kvůli jejich nevhodnému oblečení, vedlo ke konfrontaci mezi nima a důstojníky, během jejich transportu do vězenského zařízení.
Hosseiní rovněž řekl, “Zákrok proti nevhodně oblečeným mužům začne velmi brzy, a naše směrnice budou rovněž brzy zveřejněné.”
Hosseiní mluvil o cílech této snahy v těchto slovech: “Naším hlavním cílem je provést tuto
operaci aby se lidé cítili bezpečně na ulicích a v jejich domovech, a kvůli ochraně jejich soukromí.” (válka je mír, otroctví je svoboda...)

Tyto násïlné vstupy do soukromého života lidí by měly sloužit k vyvolání strachu a odvrácení diskuse o mnohem důležitějších tématech jako je nezaměstnanost a další důsledky politické a kulturní izolace země, drogová závislost, korupce, likvidace disidentů a umlčování oprávněné kritiky politiky režimu. Vyvolají ale hněv a schválně ještě větší provokace nebo odchod mladých lidí do zahraničí.

Zde je fotogalerie ze zátahu. Zde je video íránského rappera Máního Turkzáde proti zákonům v oblékání a útlaku žen, ilustrované videozáznamy a fotografiemi ze zátahům. Zde je video reportáž o tom, jak policie násilím naložila křičící dívku do auta. Mezi related video jsou další videa na toto téma. V reportáži se rovněž říká, že v některých obchodech policie nařídila, aby odpilili prsa panenkám ve výloze. V dalším článku rovněž psali, že násilím stříhali vlasy mladým klukům, kteří je měli příliš dlouhé nebo nepatřičně učesané.

Další důležité články v angličtině jsou zde (přeložím později).

Iniciativa íránských žen za změny v diskriminačních zákonech

Zde můžete podepsat mezinárodnou petici, kterou odstartovaly íránské ženy za změny v diskriminačních zákonech Islámské republiky proti ženám. Tyto odvážné ženy (několik z nich bylo ve vězení) si zaslouží obdiv a podporu. Na stránce o této iniciativě www.we-change.org jsou i články v angličtině, francouzštině, španělštině, němčině, italštině atd, pojednávající o situaci žen v íránu.

Co chtějí íránské ženy

Mehrangiz Kar, 2007.03.19, Rooz Online

To, co chtějí íránské ženy není moc složité. Chtějí jisté právní reformy, které by pro ně zabezpečily méně diskriminační život. Bez zbytečních okolků, cituju několik druhů zákonů, proti kterým íránské ženy protestují.

1. Íránské ženy chtějí zvýšit věk právní odpovědnosti pro oba, muže i ženy na 18 let. Nyní, dívky jsou právně odpovědné od 9 let a chlapci od 15, a budou potrestáni jako dospělí, když spáchají zločin. /včetně poprav mladistvých, pozn. překl./

2. Muži by měli být vystaveni trestu za zabití partnerky na základě obvinění z nevěry. Nyní trestu vystaveni nejsou

3. Ženy už nemůžou tolerovat skutečnost, že Diyya za ženu [pokuta podle islámu která se vyplácí příbuzným někoho, kdo byl zabit úmyslně] je jenom poloviční jako ta za muže. V islámském trestním právu je zakotveno, že jestli muž zabije ženu a je odsouzen na smrt, nebude popraven do doby, než rodina zavražděné ženy nezaplatí polovinu Diyye za vraha jeho nebo její rodině, tj. rodině vraha/vražedkyně.

4. Jestli otec nebo dědeček zabije své dítě nebo vnouče, nebude popraven. Musí jenom zaplatit Diyyu. Ale podle íránského zákona, trest za vraždu je poprava. Je tedy zřetelné, že zákonodárce považuje otce za vlastníka života vlastného dítěte. Samozřejmě, jestli matka zabije své dítě, bude popravena.

5. Muži mají neomezená práva ohledně rozvodu se svými ženami. Když se muž rozhodne rozvést se se svou ženou, nemusí podat žádné vysvětlení/důvod před soudem. V podstatě, soud ani nemá oprávnění se ho na to zeptat. Muži mají absolutní práva ve věcech týkajících se rozvodu. Přitom ženy nemají tato práva při rozvodu; musí podat přesvědčivé důkazy a doklady u soudu. Ve většině případů, ženy dosáhnou rozvodu jenom když rezignují na všechna svá ekonomická práva a, v některých případech, vyplatí svého manžele.

6. Ženy v jakémkoliv věku musí dodat soudu doklad o souhlasu jejich otce, aby se mohly provdat poprvé. Naopak muži se můžou oženit bez souhlasu jejich otce po dovršení věku 15 let.

7. Trest kamenování, který je aplikován proti provdaným ženám nebo ženatým mužům, kteří se dopustí cizoložství, je trnem v hrdosti a důstojnosti íránských mužů a žen. Protože i, z různých důvodů, více žen než mužů je vystavených trestu kamenování, ženy jsou neústupné v jejich požadavku odstranění tohoto trestu z trestního zákoníku.

8. Ústava Islámské Republiky povoluje ženám aby sloužily v Madžlisu [“Parlament”], ale nepovoluje ženám aby zastávaly důležité oficielní pozice, které vyžadují předvolebnou kampaň, jako je prezidentský úřad.

To co chtějí íránské ženy nakonec není až tak komplikované. Nebo ano?

Komix o íránské revoluci

Do Vaší pozornosti doporučuji komix autorky Marjane Satrapiové, který zábavnou a přístupnou, ale velmi výstižnou formou ilustruje dění během a po islámské revoluci, naděje, které do ní byly vloženy a které se samozřejmě nenaplnily, obrázky z rodinného a společenského života Íránců a jejich myšlení, názorů a postojů. Situace je viděna a vyprávěna pohledem asi desetileté holčičky, která postupně dospívá a původně vyšel ve Francii. Vřele doporučuji.
Zde je velice povedená recenze. A zde je osobní stránka autorky.

Kdo je Nazanin anebo osud "padlých žen" v Íránu

Mají společnou jednu věc: Nazanin Fatehi a Nazanin Afshin-Jam (Afšín Džam) mají stejné jméno (a íránský původ). Ale zatím co Nazanin Fatehi čeká na trest smrti, Nazanin Afshin-Jam, krásná vítězka soutěže Miss Canada, pracuje na tom, aby zvrátila rozsudek nad děvčetem, přičemž dělá většinu své práce pomocí počítače z ložnice svého bytu zde. (pozn. v Kanadě)
Ve středu, obě ženy zjistí jestli Nazanin Fatehi bude žít nebo zemře.
"Je pořád se mnou. Mám ji pořád v hlavě. Trápí mě to už 10 měsíců," řekla Nazanin Afshin-Jam v neděli.
Krásná vítězka z Vancouveru a popová zpěvačka poprvé slyšela příběh Nazanin Fatehi před deseti měsíci, když ji napsal neznámý člověk, který považoval za zvláštní, že mají tato dvě děvčata stejná jména.
Před tím, Nazanin Afshin-Jam nikdy neslyšela o Nazanin Fatehi, která byla odsouzena k trestu smrti oběšením v lednu poté co se přiznala, že ubodala jednoho ze tří útočníků, kteří se pokoušeli znásilnit jí a její šestnáctiletou neteř. V tom čase jí bylo 17.

"Když jsem se dověděla o příběhu Nazanin, byla jsem šokována," řekla Nazanin Afshin-Jam. "Nemohla jsem to dostat z hlavy. Cítila jsem, že musím něco udělat."
Využila svého věhlasu ako předchozí Miss Canada a vědomostí získaných v průběhu studia mezinárodních vstahů, Nazanin Afshin-Jam založila petici k záchraně Nazanin. Doteď sesbírala více než 232,000 podpisů, které byli doručeny íránské vládě. Rovněž navštívila Ottawu a ústředí OSN v New Yorku, aby přiměla politiky k zvýšení politického tlaku na Írán, aby upustil od popravy.

V červnu byl rozsudek smrti Nazanin Fatehi pozastaven a případ byl znovu otevřen. Druhé jednání by se mělo uzavřít ve středu.
"Tohleto není jenom věc Nazanin," řekla Nazanin Afshin-Jam, jejíž rodina opustila Írán, když jí byly dva roky. "Tohleto je věc práva všech lidí na spravedlivý proces. Je to něco co postihuje nás všechny, všechny lidské bytosti."
kdyby Nazanin Fatehi dovolila muži, aby ji znásilnil, dostala by 100 ran bičem podle íránského zákona. Kdyby byla provdaná v tom čase, mohla by být uznána vinnou z cizoložství a odsouzena k smrti ukamenováním.
"Je tou dvojsečný meč," řekla Nazanin Afshin-Jam. "Ženy nemají na výběr ... cítím, že musím být hlasem těch, kdo žádný hlas nemají."
...

Nyní je několik možností:
a) soud Nazanin osvobodí
b) odsoudí ji na x let žaláře
c) potvrdí její trest, t.j. smrt oběšením
d) odsoudí ji na zaplacení "dieh" co je něco jako cena za život muže, kterého zabila, přičemž rodina zabitého může podle islámského práva odmítnout výkupné a žádat vykonání trestu smrti

Nazanin (celá stránka ve Wikipedii zde) pochází z chudé kurdské rodiny z okolí města Sanandadž, nyní žijí na předměstí Teheránu, kde se celý případ odehrál. Je nejstarší z pěti dětí, její otec je invalid a už 7 let nemůže pracovat, její matka živila rodinu tím, že uklízela po domech a čistila koberce, a rovněž si zničila zdraví stykem s chemikáliemi. Nazanin musela pečovat o domácnost, proto vychodila jenom 2 třídy základní školy. Rodina si samozřejmě nemohla dovolit právníka. Nyní se jí po kampani lidé z celého světa na právníka složili a její případ byl znovu otevřen.

Zde je dokumentární film (v angličtině) o případu Atefeh (na obr. vpravo), dívky oběšené ve věku pouhých 16 let na základě vykonstruovaného a sumárního procesu za "nemravné chování" a dokumenty a videa o jiných popravách v Íránu (vedle ve sloupci).

Otázka k zamyšlení: původní trest pro Nazanin a pro jiné "padlé ženy" měl být stejný jako ten pro Saddáma Husajna... tomu se asi říká "boží spravedlnost", že?

Pomalý a tichý Tálibán v Íránu...

Azadeh Moaveni, Teherán, Time Magazine:
Když Behnáz Mohsenianová, 29, začala chodit do kurzu angličtiny na Institutu Najdad v Teheráně na jaře, 15 mužů a žen v jejím kurzu studovalo gramatiku ve smíšených skupinách. Poslední měsíc jazykový institut oddělil mužské a ženské studenty do oddělených tříd a kurzy se konaly v jiné dny v týdnu. Zanedlouho poté zaměstnankyně začaly přicházet do práce oděté do dlouhých černých čádorů, na žádost vládou spravovaného institutu. Teď se plánuje přesunout kurzy pro ženy do oddělené budovy, aby byla zcela vyloučena možnost nežádoucího míchání. Hned poté, třetina její spolužáků odešla z kurzu studovat angličtinu jinde, ve smíšených třídách, nebo studium zanechala. "Připadá mi to, jak kdyby nám byla okleštěna naše práva," říká. "Jak kdybychom nebyli schopni se chovat jako normální lidé, a bylo nutné nás pořád usměrňovat."

Za poslední měsíce, různá odvětví íránské vlády usilovně pracovala na omezení společenských svobod, znovuzavedení oddělení pohlaví v některých veřejných akademických institucích, a zavedení represivních islámských nařízení, která byla ignorována od konce 90. let. Protože íránský správní systém je složen z ministerstev s překrývajícími se právomocemi a paralelní bezpečnostní orgány můžou konat na základě vlastní iniciativy, je těžké říct, jestli tahleta spřísnění vycházení z vládních nařízení, nebo snaživosti individuí nasazených radikální vládou, kteří se cítí povzbuzeni islámským konzervativismem prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.

Omezení samotná nejsou ničím novým. Byla ponurou realitou v této zemi před r. 1997, kdy byl zvolen liberalizátor Mohammad Chátamí. Rozdíl je ve sporadickém a nenásilném uplatňování starých nařízení. Místo vyhlašování nových zákazů nebo vysílání morální policie do ulic Teheránu aby obtěžovala a zatýkala mladé lidi — klasické surové způsoby, které podněcovaly hodně hněvu a nespokojenosti — systém uplatňuje lstivější metody, které se snaží aby se samotní Íránci stali prosazovateli, namísto uniformovaných agentů státu.

Tento pomalý postup směrem k talibanismu je tak nenápadný, že mě překvapil až před týdnem, při návštěvě salonu krásy. Obvykle zdobily jeho zdi zarámované fotografie nevěst, ale když jsem dorazila, našla jsem jenom prázdné zdi, kromě reklamy na lak na nehty s protiplísňovým efektem. Úředníci navštívili salon před dvěma týdny, vyhlásili, že obrázky nezahalených žen jsou ilegální a žádali jejich odstranění. V Íránu ale ženská kadeřnictví stejně nejsou přístupná pro muže, takže to dává málo smyslu, proč by fotografie učesaných žen měly být zakázány v místnosti plné žen, které čekají na úpravu účesu.

Samozřejmě, ze všech možných způsobů, jak duchovní můžou utlačovat ženy a omezovat jejich práva, tenhleten není tak znepokojující. Co je znepokojující je posun v zaměření. Pod Chátamího vládou stát zanedbal většinu nejrepresivnějších předpisů, hlavně ty, které byly určeny na omezení přístupu žen na veřejné prostranství a jejich odrazování od účasti na občanském životě. Zpívání žen, například, zakázáno po dlouhá léta po revoluci bylo povoleno pro skupinová představení. Ale ten typ mentality, která se snaží odstranit obrázky žen chce také kontrolovat a omezit jejich místo žen ve veřejném životě. Na nedávném koncertě ve městě Sari, členky jediného íránského mimovládního orchestru byly požádány aby hrály spoza černého závěsu. A dokonce na další koncert na severozápadě Íránu nebyly vůbec pozvány.

Samozřejmě bylo možné zaregistrovat i jiné alarmující znaky. Ale až do dne mé návštěvy kadeřnictví jsem ignorovala jakýkoliv náznak návratu k mravům 7. století a radši jsem si užívala poslední týdny zapírání než mi vládou nařízenou burku doručí až domů. Před měsícem jsme si vyšly s kamarádkama na kávu do kavárny oblíbené mezi mladýma lidma. Když si jedna z nich chtěla zapálit cigaretu, byla informována rozpačitým majitelem, že kouření je teď ilegální pro ženy v kavárnách. Teď polovina žen, které znám, už nechodí do kaváren. Vynalézavý způsob, jak zadusit rušný teheránský kavárenský život bez jediné razie.

Ten samý týden jsem se ukázala v tělocvičně ve standardní uniformě mladé íránské ženy z města: šátek, krátký kabát a džíny. Recepční mi řekla, že úřady je také navštívili; jestli se ženské majitelky nezačnou oblékat konzervativněji, tělocvična bude zavřena. A zas, oficální upozornění bylo doručeno tiše přes prostředníka v civilu, bez násilného incidentu a bylo možná i efektivnější kvůli skryté hrozbě: jestli se nebudeš oblékat jak chceme my, odebereme ti povolení k provozu. Současně si úřady vzali na mušku butiky s těmi oblíbenými krátkými kabátky, známými jako "manto" a varovali majitele obchodů aby je neprodávali. Ještě je možné vidět ženy na ulici v těchto módních svrchnících, ale dva týdny poté stálo hodně námahy najít je v obchodech. Cílem je natolik ztížit život prodejcům, aby přestali vůbec prodávat hříšné hadry.

Takže kdo je za těmito novými omezeními, a proč teď, když se režim ubírá cestou kolize se Západem kvůli jeho jadernímu programu? Když prezident Ahmadínežád nastoupil do úřadu před rokem, všichni nervózně sledovali, jestli islámská dogmata ovlyvní jeho domácí politiku. Na velkou radost všech se nic nezměnilo; pašovaný alkohol byl pořád k dostání , západní filmy a hudba byly prodávány všude, ženy nosily jenom symbolické šátky a přiléhavé kalhoty, a páry se držely za ruce na ulici. V tom čase bývalí činitelé a zahraniční analytikové vysvětlovali tuto překvapivou mírnost jako vítězství Ahmadínežádovy obezřetnosti: tím, že se nepletl do osobního života Íránců si vybudoval podporu u všech vrstev pro nukleární program země.

Někteří pozorovatelé říkají, že sám Ahmadínežád nenařídil tento zátah, ale odráží náboženský extrémismus úředníků, které vyjmenoval do národní a regionální správy. Ostatní říkají, že radikálové v celém aparátu, ne nutně vyjmenováni prezidentem, byli povzbuzeni úspěchem Hizballáhu v Libanonu; pokládají činy této milice za větší vítězství politického islámu a potvrzení jejich radikální mentality. Tito radikálové kritizovali Ahmadínežádovu administraci, že je Hizballahi (nábožensky extrémistická) jenom navenek, ale ne v praxi. "Prezident ukázal, že se nesnaží o sociální nebo kulturní tlak na lidi," říká Amir Mohebbian, prominentní konzervativní analytik. "Ale když se nálada stupňuje, někteří úředníci začnou uplatňovat jejich vlastní požadavky."

Co je jasné, že omezení se každým dnem stupňují. Minulý týden nákladní auta plně naložená zkonfiskovanými satelitními talíři prohrměla přes mou čtvrť v Teheránu. Policie systematicky prohledávala obytné části po městě vyhledávajíce ilegální antény, ale na rozdíl minulých let bez uvalování pokut. Jestli jsou tato opatření dočasnou horlivostí nebo budou přetrvávat, to se ještě uvidí. Až doteď se vláda zdá nedotčena výrazným nedostatkem veřejného zanícení pro její islámské zájmy. V den příměří mezi Libanonem a Izraelem režim oslavoval úspěch Hizballáhu jak kdyby to bylo íránské vojenské vítězství. Kromě toho že udělali nejdelší vítězný kebab na světě (víc než 21 stop dlouhý), režim vyzval Íránce přes státem kontrolovaná média aby vylezli na střechy v určenou hodinu a křičeli "Allahu Akbar," "Bůh je veliký." Tradice vypůjčena z prvních dnů Islámské Revoluce, předtím vytáhla Íránce na ulici v davech a město se ozývalo jejich voláním. Teď jenom málo lidí tomu věnovalo pozornost a téměř celý Teherán zůstal tichý.

Odstartována petice za změny v zákonech

27. srpna 2006 Radio Farda oznámilo začátek petiční akce, během které skupiny aktivistů chtějí sezbírat 1 milion podpisů za změnu zákonů, které diskriminují ženy. Je to krásná akce a iniciativa, jestli se povede, alespoň ukáže světu, že lidé v Íránu skutečně trpí a nesouhlasí se zákony a není to jenom "skupinka rebelů" jak říkají islámisté. Bohužel tahleto vláda nikdy nebude dobrovolně poslouchat vůli lidí, protože tyto diskriminační zákony jsou hluboce zakořeněny v její pravé podstatě. Kdyby vláda zreformovala tyto zákony, popřela by svou vlastní identitu.

Žena odsouzena k smrti ukamenováním

Ve městě Orúmieh, na severozápadě Íránu byla kurdská žena Malak Ghorbani odsouzena k smrti ukamenováním za zločin smilstva. Také byli odsouzeni její bratr Abu Bakr Ghorbani a manžel Mohammad Danešfar k trestu 6 let odnětí svobody za vraždu jejího milence. Trest smrti kamenováním byl omezen po mezinárodním tlaku na předchozího prezidenta Chátámího ale tento velice humánní a civilizovaný a hlavně přiměřený trest za tento "zločin" nebyl nikdy vymazán ze zákoníka Islámské Republiky. Video kamenování 4 lidí zde.

První obrázek ukazuje kamenování v Afgánistánu. Je dost obtížné sehnat fotografie, ale nemyslím, že je to hezký pohled.

Druhý obrázek ilustruje instrukce dané zákonem pro výběr vhodných kamenů, aby se předešlo použití příliš velikého kamene, který by oběť příliš brzy (a příliš humánně) zabil, nebo moc malých kamenů, které nezpůsobí žádná zranění. Cílem je tedy způsobit poranění hlavně tváře a hlavy, vybití zubů, očí, rozbití nosu a podobně, které ale oběť hned nezabijí.

Byla založena petica na její záchranu, prosím podepište proti tomu barbarství.

http://www.petitiononline.com/Malak/petition.html

Íránská policie zase zmlátila protestující ženy v Teheránu

BBC News, IRAN PRESS NEWS (fotografie, persky), Kosoof.com (další fotografie)

Je mi velice líto, že se musím pořád opakovat. V pondělí 11. června se na náměstí Haft-e-Tir v Teheránu sešlo asi 5000 demonstrantů, převážně žen, které protestovaly proti diskriminačním zákonům v legislativě Íránské Islámské Republiky, kromě jiného ohledně stejných práv při rozvodu, práv na výchovu dětí a zrušení polygamie.
Demonstrace se odehrála za silné přítomnosti a nelítostných zásahů bezpečnostních složek.
Podle očitých svědků a fotografií byli demonstrantky rozehnány i s pomocí žen, členek bezpečnostních sil (říká se jim "černé vrány"), které neváhaly použít i obušky, řetězy a slzní plyn. Prototypy islámských žen?
Bylo zatčeno několik desítek demonstrantů (odhady se pohybují od 70 nahoru). Mezi zatčenými jsou i známé bojovnice za lidská práva, za práva žen a dětí (seznam některých přináší perské vydání Iran Press News).
Náhodně kolemjdoucí muži byli zásahem natolik pobouřeni, že začali křičet: "To jsou naše sestry, jak jim to můžete dělat?" Jeden muž vykřikl na policisty: "Berete peníze od vlády, aby ste takhle mlátili ženy?" Někteří byli také pravděpodobně zatčeni.
Rooz Online kromě toho přináší reportáž o zatčení jiných aktivistek za lidská práva jako součást zastrašovacích akcí.

IRAN Press News, fotografie z protestu textilních dělníků a jejich rodin z města Ghazvin proti návštěvě Ahmadínežáda v jejich městě. Kluk na další fotce nese tabulku: "nezaplatili nám za 7-12 měsíců". Tak, nejslavnější a nejdokonalejší islámský režim, podle toho všeho vám snad Alláh poručil, abyste lidi nechali umřít hlady a ten zbytek pozatýkali. Hlavně, že budete mít nukleární "energii" a ruské rakety.

Jak se žije íránským studentům a studentkám?

Na univerzite Sahand v Tabrízu, v pátek 12.5. studenti zahájili hladovku poté co jedntotky Basiž zatrhli studentský kulturní festival protože nesouhlasili s tím, že během jedné akce měla jedna dívka hrát na kytaře. Podle islámu je to pro ženu nevhodné. Protesty a srážky s Basidži začly 9. 5. V důsledku protestů byl zakázán i filmový festival a knižní veletrh. Studenti předložili požadavky vztahující se na neutěšenou situaci: kontrola a zakazování kulturních akcí, apartheid na ženách, nedostatek finanční podpory, nevyhovující studentské koleje pro dívky a doprava na univerzitu, která leži mimo města, zoufale málo počítačů a možností připojení na internet. Po třech dnech hladovky 16 studentů odvezla záchranka (v neděli).
Protože podle islámského režimu tohleto není v pořádku:

Tančící ženy na Perském dvoře, 17. století. Bez závojů, v pestrých šatech. Rovněž islámská společnost, jenom před téměř 400 lety. Od 1979 je tančit pro ženy na veřejnosti, v televizi nebo v divadle nepřípustné. I na svadbách mohou ženy tančit jenom se ženami a v oddělené místnosti, bez mužů.

Googoosh, milovaná zpěvačka tří generací. Alba všech zpěvaček obecně jsou zakázána. Od revoluce 1979 nemohly doma vystupovat, protože je nepřípustné aby žena zpívala sólo. Momentálně žije v Kanadě. Na její koncert v červenci 2000 přišlo 12 000 lidí. Dodnes ilegální kopie její ilegálních alb kolují mezi lidma v Íránu. Tak si představte hudbu a kulturu bez krásných ženských hlasů a tance...

a tohleto podle islámského režimu v pořádku je:

Příslušnice radikálních Basij. Organizace byla založena Chomejním a teď patří pod Revoluční Gardy ("ochránci a šiřitelé islámské revoluce"). Členem je možné se stát od věku 12 let, takže je to něco jako "Chomejnijugend". Ideální je začít s vymýváním mozků v nejranějším věku.

"normální ženy" versus "nenormální žena"
No, já se divím, že z toho těm kolegům v Basiži nepřeskakuje. Ty dívky se samopaly jsou děsně sexy. Ještě štěstí, že jim není vidět vlasy (jenom pouhý pohled na ženské vlasy prý vzbuzuje v mužích žádostivost.. pak co by měl vzbuzovat pohled na jiné části ženského těla??). Co mě ještě tak napadlo: jestli zakážou ženám VEŠKERÉ společenské a kulturní aktivity, tak tohleto se stane jejich JEDINOU možností vyžití a seberealizace. Dokonale promyšleno!













*
Na Teheránské univerzitě protestovalo asi 400 studentů proti vyloučení studenta Peymana Arefa z politických důvodů. Peyman zahájil hladovku.
*
Na Univerzite v Neišabúru, prov. Chorásán vyloučili dalšího studenta protože nakreslil karikaturu Ahmadínežáda do studentských novin. Takže už i Ahmadínežád je svatý prorok?
*
10. května asi 1000 studentů Teheránské univerzity protestovalo proti zakázání semináře o demokracii. Studentům bylo zabráněno militantními Bassiži vstoupit do budovy, kde se seminář měl konat. Mnozí studenti, kteří se chtěli dostat k děkanovi, byli zmláceni. Studenti požadovali odstoupení děkana.
*
Byl zatčen Ramin Jahanbegloo, akademik, politický filosof a pacifista, s obviněním ze špionáže.
*
V posledních týdnech protestovali studenti univerzity Rajae V Teheránu proti absenci svobodného tisku, politickým čistkám mezi pedagogy a segregaci a diskriminaci na škole, nedostatku finančních zdrojů..
*
Na univerzitě Alama v Teheránu studenti protestovali proti propuštění pedagoga z důvodu "politické nevhodnosti".
*
Studenti tehnické univ. Sharif v Teheránu protestovali proti zvětšujícímu se vlivu a kontrole organizace Basij na akademické půdě. Vláda prosazuje pohřbívání mučedníků a padlých z války s Irákem na akademické půdě: na dvorech a hřištích univerzit a podobně, aby si zajistil záminku na zvýšenou přítomnost bezpečnostních sil a provládních skupinek. (trochu morbidní, nemyslíte?)
Další info o demonstracích tady a tady.
Výmluvná stránka Basij Students v angličtině tady. Ten banner vpravo nahoře stojí za to.
Další info o právní a sociální situaci žen v Íránu tady

Írán, země statečných žen - demonstrace 8.března

Jen před několika dny byl v zemích Evropy a celého světa krásný svátek žen. Bylo vidět rozesmáté holčiny a ženy s kyticemi růží nebo jiných květů běhat po ulici, jejich partneři jim kupovali dárky a všichni se společně těšili.

Teherán, Írán, 8. březen. Stovky žen se rozhodly vyjít do ulic na hodinový mírový pochod. I když měl začít jenom ve 4, davy se začly sbírat už ve 3 v parku Laleh a Dánešdžú v Teheránu, poblíž Teheránské univerzity. Studentky pricházely už s připravenými transparenty s hesly "rovnost je naším přirozeným právem", "období otroctví se musí skončit", "násilí páchané na ženách musí skončit", "chceme spravedlnost, chceme mír". Očití svědkové potvrdili, že s růstem davu rostlo i množství bezpečnostních agentů v civilu a v uniformách a snažili se dav rozehnat. Ve 4:07 místního času bezpečnostní složky zasáhly se svou obvyklou brutalitou a zaútočily na ženy a ostatní demonstranty obušky, elektrickými holemi a kábly. Několik lidí bylo zatčeno, hlavně těch, kteří fotografovali nebo filmovali manifestaci fotoaparáty nebo mobilními telefony.
(Fotografie a další informace v angličtině na http://www.wfafi.org/protest2.htm)

Je smutné, že někde na světe narodit se jako žena znamená automaticky přijít o některá přirozená práva... narodit se v Íránu a žít tam jako žena po islámské revoluci z r. 1979 znamená vypořádat a smířit se s mnohými absurdními omezeními. Nemluvím jenom o striktních předpisech o oblečení a zahalení hlavy. Koho by třeba napadlo, že žena v Íránu je podle práva jenom polovičním člověkem? Její svědectví u soudu má jenom poloviční váhu, v dědickém konání dědí jenom polovinu toho, co její bratři, jestli dojde k jejímu usmrcení, její rodina dostane jenom poloviční odškodné, nemůže vykonávat některá povolání (třeba soudkyně) a ke všem úřadním úkonem potřebuje povolení od otce nebo manžela. Teoreticky nemůže bez jeho povolení ani opustit dům. Kromě toho může být provdaná proti své vůli ve velmi raném věku. Podle Šaríje už ve věku 8 let a 9 měsíců, obvykle se čeká "alespoň" do dovršení 13. roku věku. Manžel může požádat o rozvod kdykoliv a i bez toho aby o tom ženu vůbec upovědomil a právo na výchovu dětí je automaticky přisouzeno muži. I kvůli nuceným sňatkům často s obrovskými věkovými rozdíly (manželovi je i 50 a více let), kvůli domácímu násilí nebo drogové závislosti manžela děvčata utíkají z domu a bohužel končí na ulici jako prostitutky. Prostituce je v Íránu trestána smrtí, přesto je podle odhadů v Íránu kolem 3 milionů prostitutek, bezdomovkyň a tulaček, které jsou denně vystaveny hladu a nebezpečí, že je znásilní nebo chytne policie (jenom jedním z nejohavnějších případů je smrt šestnáctileté dívenky Atefeh, oběšené kvůli pouhému podezření z prostituce!). Na veřejnost jenom pomalu pronikají alarmující zprávy o pašování a prodeji žen a dětí do krajin v okolí Perského zálivu. Kvůli těžké situaci na trhu práce a ekonomické závislosti žen končí na ulici i vdovy, rozvedené ženy a ženy politických vězňů, o které se nemá kdo postarat. V Íránu je velmi vysoký počet sebevražd (podle oficiálních údajů WHO je na 3. místě na světě ale z důvodu absence přesných údajů se předpokládá, že může mít i celosvětové prvenství). Zajímavé je ale, že až 65-75% sebevrahů jsou ženy, přičemž ve světě je to obráceně (25-35% žen a 65-75% mužů). Často se vyskytují tragické případy, kdy si žena vybere smrt sebeupálením na protest vůči násilí na ní páchaném. Cizoložství a obecně sexuální styky ženy s mužem, který není jejím manželem jsou potrestány mrskáním (svobodné ženy, trest platí i pro muže) nebo smrtí ukamenováním nebo oběšením (vdané ženy). Bezbranost žen vůči násilí je nejlépe dokazováno faktem, že jestli žena v sebeobraně zabije útočníka, je odsouzena k trestu smrti za vraždu. Znásilněná žena musí předvést 4 mužské muslimské očité svědky jejího znásilnění. Jestli se jí to nepovede, je potrestána znásilněná žena za cizoložství. Ženy uvězněny z politický důvodů, kvůli "protiislámskému chování" jsou vystaveny ještě brutálnějšímu násilí. Jsou opakovaně znásilňovány a mučeny. Jenom vrcholkem ledovce je smrt Zahry Kazemi, kanadsko-íránské fotografky. Na jejím těle byly nalezeny stopy mučení a opakovaného sexuálního násilí.
Nejvíce však pociťují apartheid v praktickém každodením životě: nemůžou na ulici s přítelem, jesti nejsou už manželé (tedy neměly by, jestli jsou mladí zatčeni na společné oslavě i v soukromém domě, můžou být potrestaní mrskáním), nemůžou se účastnit fotbalových zápasů, nemohou tančit a zpívat, (milovaným zpěvačkám populární hudby, jako třeba Googoosh, bylo zakázáno zpívat, jejich desky jsou ilegální a většina z nich emigrovala).
Od dubna 1998 je i zdravotnická péče přísně rozdělena, co se odrazilo na zhoršení zdravotního stavu žen z důvodu nepřítomnosti dostatečně zkušeného ženského zdravotnického personálu.
Snad jediným pozitivem je, že kvůli této segregaci je nutné připustit ženy k vysokoškolskému vzdělání, co se pozitivně odrazilo na jejich vzdělání, nyní navštěvuje vysoké školy více dívek než chlapců (kolem 60-70%) ale i přesto je zaměstnanost žen nízká. Zaměstnaných je jenom 11-14 %, jestli nepočítáme ženy v domácnosti. Ve venkovských oblastech i 50-60% dívek opouští školy už na základním stupni nebo nedokončí střední školu, protože se ve brzy provdají.
Čl. 21 íránské ústavy říká: "vláda musí zabezpečit dodržování práv a svobod všech občanů, mužů i žen ve všech ohledech, v souladu s islámským právem..." to v praxi znamená, že interpretace těchto práv a svobod je plně v rukou islámského kléru. A ten si je vysvětluje skutečně po svém...

fotografie z http://web.tiscali.it/iranian. Odvaha policejních složek: 5 mužů na jednu neozbrojenou ženu.