Zobrazují se příspěvky se štítkemhumor. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhumor. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek, března 14, 2013

Předvolební šílenství a Mahmůdův polibek


Zdravím všechny Vás, zájemce o Írán a perskou kulturu. Pomalu se nám blíží nový rok (nastane příští středu 20. března 2013, ve 12:03:13 hodin krátce po poledni).
A blíží se nám i prezidentské volby, které naposled v létě 2009 rozdmýchaly politickou scénu a následné nepokoje. Mají se konat až 14. června, tedy přesně za dva měsíce, nicméně se íránská vláda na tuto zvláštní událost začala připravovat již nyní. Před několika dny byly plošně zablokovány některé softwarové kanály, přes které se lidé připojovaly na internet anonymně a obcházeli filtry. Vláda se zjevně bojí, že by lidé mohli přes sociální sítě začít vyvolávat demonstrace a protesty, případně vyzývat k bojkotu voleb.
Kandidáti budou oficiálně registrovat až kolem prvního květnového týdne, ale první už se přihlásili. Jsou mezi nimi lidé jako konzervativec Mohsen Rezáí (kandidoval i v roce 2009), Manúčehr Mottakí (bývalý ministr zahraničí), Alí Falláhián (bývalý šéf rozvědky), nebo Húšang Amirahmadí (politický analytik a akademik). Očekává se kandidatura Alího Larídžáního (zastával několik úřadů v posledních letech, včetně jaderného vyjednavače), kontroverzního Ahmadínežádova pobočníka Esfandiára Rahíma Mašáího, nebo teheránského primátora Mohammada Bághera Qalíbáfa.
Vyškrtnut byl kromě jiných i Músaví, známý kandidát z roku 2009.
Ale o tom si řeknem více snad příště.

Pokud bychom v krátkosti chtěli popsat zdánlivou představu o íránském politickém systému, vypadala by to jako tento obrázek níže, akorát ještě chybí malá šipečka směrem od Parlamentu k "radě dohližitelů". Rada dohližitelů, v perštině Šoráye negahbáne ghánúne ásásí, tedy Rada dohlížející na ústavu, tedy s nadsázkou jistá obdoba ústavního soudu. Je nejdůležitějším tělesem, jehož slovo rozhoduje o kandidátech. Nicméně pokud si všimnete, kam sahá šipka od nejvyššího vůdce, uvidíte, že letí skrz figurky.

Rada dohližitelů je dvanáctičlenný sbor. Je v něm vždy šest duchovních, specialistů na islámské právo. Tito jsou vybráni přímo nejvyšším vůdcem. Dalších šest členů je schváleno parlamentem a měli by to být také znalci práva, ale ne duchovní. Nominuje je hlava justičního systému, a to je samozřejmě vždy osoba jmenovaná nejvyšším vůdcem. Takže kruh se nám nyní uzavírá a íránská galaxie moci vypadá v praxi spíše nějak takto:

V reálu musíme ještě smazat šipku, která míří od "Rady expertů". Sice teoreticky volí nejvyššího vůdce a měla by ho kontrolovat, nicméně nikdo neví, co tato rada vlastně dělá, protože zasedá vždy za zavřenými dveřmi a slouží spíše jako depozitář za-/vy-/sloužilých duchovních. Ta taky šipka od "Rady dohližitelů" by měla mířit směrem k prezidentovi.

Hlavou "Rady dohližitelů" je Ajatolláh Ahmad Džannatí, malý seschlý dědek, který se stal terčem stovek vtipů kvůli svému matuzalémskému věku a nesmrtelnosti, například: - Proč mají lidé pupík?
- To je otisk prstu Džannatího, který se chtěl přesvědčit, jestli je hlína Adama a Evy už suchá.
Dopis boha Džannatímu: "Milý Džannatí. Ezrail (podle islámu anděl smrti) zemřel, Poslední soud je u konce, tak já už taky půjdu. Pokud by se ti chtělu umřít, prosím zhasni slunce."

Džannatí prchá před zuřivým dinosaurem.

Džannatí přihlíží stvoření člověka.

Džannatí prchá z Noemovy Archy

Džannatí učí pralidi zapalovat oheň

Politickou scénu ovšem rozdmýchala ještě více jedna inkriminovaná fotografie:
Je na ní prezident Ahmadínežád v téměř intimní chvíli, kdy utěšuje Elenu Friasovou, matku zesnulého venezuelského prezidenta a dobrého přítele Huga Cháveze během jeho pohřbu. Fotografie okamžitě vyvolala protesty vysokých náboženských představitelů, podle kterých je takové nepřípustné a neislámské. Podle pravidel islámu by se muž a žena, kteří nejsou v příbuzenském vztahu neměli vůbec dotýkat. I během oficiálních návštěv íránští diplomaté ženy zdraví pouze úklonem, neměli by jim podávat ruce. Mahmúd se k tomu nijak blíže nevyjádřil, nicméně řekl, že Hugo Chávez vstane z mrtvých společně s Ježíšem a šíitským dvanáctým imámem Mahdím.
Morální dilema ale Íráncům nezpůsobil jenom jejich prezident. I choť prezidenta Spojených států musela být upravena photoshopem, poté, co si na odevzdávání Oskarů oblékla příliš hluboký výstřih. Naštěstí nakonec ty "fiktivní" šaty nevypadají vůbec špatně! Výhrady bychom měli spíše vůči motivu jejího vystoupení.


Bylo to totiž odevzdávání Oskara za kontroverzní film Argo. Film se odehrává během íránské revoluce v roce 1979 a pojednává o záchraně několika zaměstnanců velvyslanectví Spojených států po jejím obsazení.
Recenzi na tento film zkusím napsat, až si najdu čas a duševní rozpoložení na jeho shlédnutí (bohužel se mi na něj asi nebude dívat lehce). Asi nejlepší recenzi v angličtině si můžete přečíst zde.
Problémy Íránců ale nekončí u polibků a výstřihů. Potíže jim způsobují i krysy. Na nevídale přerostlé hlodavce vážící až 5 kg a prohánějící se po teheránských bulvárech si radnice dokonce najala tým profesionálních odstřelovačů. Ismail Kahrám, radní pro životní prostředí a univerzitní profesor se pro denník "Qudsonline" vyjádřil, že velikost a odolnost krys vůči všem jedům mohla být způsobena genetickou mutací v důsledku radiace.

Tak Vám na závěr řeknu ještě něco pozitivního: na letošním ročníku Febiofestu máte možnost vidět dva filmy:
Odpískáno: Íránská dokumentaristka Sahar se během produkce filmu seznámí s tragickým osudem mladé dívky Malineh. Její matka je obviněna z vraždy a čeká ji oběšení. Empatická Sahar se i přes nelibost svého okolí rozhodne pomoci dívce sehnat peníze k vykoupení ze zločinu, požadovaná částka je však příliš vysoká. Íránská herečka a režisérka Niki Karimi, jež je známá i českému publiku, natočila svůj třetí film velmi realistickým až dokumentárním způsobem. Divák je bez lítosti vtažen do dramatické hry o čas v prostředí současného Teheránu.

Vyrůstat ve větru: Talentovaný student Aslan je příslušník kočovného kmene, který se potýká s problémy a chystá se na migraci. Aslanův otec ale synovo nadšení ze vzdělání nesdílí a rád by ho viděl ideálně jako pasáčka ovcí. Podaří se chlapci splnit závěrečnou zkoušku a zlomit tak otcovský odpor? Třetí snímek íránského režiséra Rahbara Ghanbariho odhaluje pravidla, zvyklosti a hierarchii kočovného kmene a zároveň poetiku i překážky nomádského stylu života. Film byl zařazen do hlavní soutěže moskevského festivalu.


A pokud máte rádi, případně chcete vyzkoušet lahůdky perské kuchyně, vy, co bydlíte v Praze, máte jedinečnou možnost si něco dobrého objednat až k Vám domů. Navzdory smutné skutečnosti, že na perskou restauraci zde čekáme už staletí, pokud se projekt ujme, tak její otevření na sebe nenechá dlouho čekat.
http://khorshidfood.blogspot.com/ je prozatímní adresa a menu se týdně bude aktualizovat a určitě i rozšiřovat.

pátek, prosince 11, 2009

Íráncům šátky sluší...

Nepletete se, říkám Íráncům. Poté co se íránský tisk pokusil zesměšnit uvězněného studenta Madžída Tavakolího tím, že uveřejnil jeho fotografii v čádoru, spustila se protestní vlna fotografií mužů v hidžábech, islámských šátcích určených, a povinných, pro ženy. Madžíd Tavakolí je jedním z přísných kritiků režimu, byl několikrát vězněn a nyní byl zatčen poté co v pondělí 7.12. promluvil k demonstrantům. Karikaturisté rovněž reagovali publikací několika fotografií Chámeneího v čádoru (samozřejmě vytvořených s pomocí photoshopu).
Pokud máte facebook, můžete se podívat na stránku Iran Elections News, kde najdete další místy celkem vtipné fotografie mužů a chlapců, kteří obléknutím hidžábu vyjádřují podporu Madžídovi a stoupenectví rovnosti pohlaví.

čtvrtek, června 11, 2009

Íránské volby...

Jeden chlápek vešel do restaurace a sedl si ke stolu. Číšník mu přinesl jídelníček a ptá se, co si host dá.
- Dám si hovězí roštěnku... co k tomu máte jako přílohu?
- Máme hranolky, opečené brambory, americké brambory, francouzské brambory, vařené brambory, bramborové lupínky, bramboráčky, sedlácké brambory na paprice a cibulí, bramborovou kaši...
- Všechno samý brambory? Nic jiného nemáte?
- Promiňte pane, ale žijeme přece v Bramborově. Zde máme samozřejmě jenom brambory!
- Ale mě už brambory nechutnají, jsou pro mě těžce stravitelné a moje žena má na ně alergii.
- Mluvte tišeji prosím! Jen aby vás nezaslechl můj šéf! To by vás odsuď hnal! A co, možná by vás rovnou udal, a hned u Nejvyšší Rady Pěstitelů brambor, za to, že podrýváte naše národní zájmy!!! Jste vy vůbec členem Svazu Pěstitelů Brambor? Hele, člověče, a nejste vy náhodou pěstitel rýže? Nebo božechraň pojídač knedlíků??? Přece dobře víte, že se nás pěstitelé rýže spolu s knedlíkáři snaží zničit! Že nám chtějí zabránit ve vývozu našeho nejdokonalejšího druhu brambor do okolních zemí, posílaji na naše pole záškodníky, kteří podrývají naši bramborovou kulturu, nasazují k nám brouky a nemoci, otravují naši půdu!
- Ale to vůbec není pravda... odkuď to máte člověče?
- Vždyť to říká náš pan prezident! Celý svět je proti nám a proti našemu úžasnému hnojivu. Konečně jsme vyvinuli to úžasné hnojivo, které podpoří růst našich brambor! Naši nepřátelé ze Spojenectví Rýžových Polí říkají, že je nebezpečné, že bylo vyvinuto ke zničení rýžových polí, a hlavně proti Knedlíkovému Království. Ale my s nima nic nemáme, nejsme jejich nepřátelé, to oni nás chtějí zničit!
- Tak proč prezident tak brojí proti knedlíkářům? A proč investuje naše peníze do válek proti nim? Je jasné, že si tak ty nepřátele uděláme sami. Teď námi všichni opovrhují.
- Za to všechno stejně můžou ti knedlíkáři s těmi pěstitely rýže.
- A jedl jste vy vůbec v životě rýži? Je tak lehká, zdravá, dá se rovněž připravit na zpoustu způsobů. Dá se jíst téměř se vším. A ani ty knedlíky nejsou vůbec špatné. A hlavně: člověk by měl mít alespoň právo si vybrat, co bude jíst, ne? Co mám dělat, když mi ty zpropadený brambory nechutnají?
- Mlčte, člověče, nebo nás oba dostanete do obtíží. Dejte si třeba náš výborný bramborový salát. Je plný zeleniny a je skvěle dochucen domácí majonézou!
- No dobře, tak mi tedy přineste ten salát... v něm alespoň nejsou tak strašně cítit ty brambory!

Promiňte mi tuto malou satirickou alegorii na íránské volby. Již v pátek, t.j. zítra (12.6.) se v Íránu bude vybírat příloha k roštěnce. Podle mého názoru tyto volby přesněji ukážou smýšlení íránské populace. Očekávám, že účast bude dost vysoká, protože mnoho voličů půjde k volbám, jenom aby si vybrali ten salát, tedy to menší zlo, ať už to je kdokoliv. Uvidíme, jestli se jim povede Ahmadínežáda přehlasovat. Ahmadínežádovi se pořád podařilo udržet jistý počet příznivců, díky svým lžím, kupování hlasů a kampani založené na útocích na protikandidáty, například obvinil manželku Mír Hosseina Musávího, že získala vysokoškolský diplom jenom díky známostem (jinak pokud vím, ani Ahmadínežádův diplom není tak úplně "košer", ale ono to je vždy nějak podle pravidla "zloděj křičí chyťte zloděje"). Podle rivalů se mu v médiích dostává více prostoru, to ale nedovedu posoudit. Nemám čas a nervy sledovat íránskou televizi. Jinak se kandidáti poprvé v dějinách setkali v televizní "tolkšou"... vždyť to znáte, hádky a urážky v přímém přenosu. Ať si to Íránci také užijí.
Samozřejmě lze očekávat pokusy o manipulaci, jak už několik věcí ukázalo (zablokovaný facebook, který byl využíván k propagaci opozičních kandidátů, není žádnou novinkou, blokování internetu a mobilní sítě je osvědčené již z minulosti). Obecně je zbytečné vůbec mluvit o manipulaci. První manipulace se děje během výběru kandidátů Radou dohlížitelů. Přes toto síto se dostane jenom zlomek těch, kteří se přihlásili. Formálně bylo dovoleno hlásit se i ženám, Rada dohližitelů ale do samotných voleb nepustila ani jednu z kolem 40 uchazeček... pročpak? Uchazeč musí být šíitský muslim, tedy nikoliv sunnitský muslim, křesťan, zoroastrián, nebo žid (jiná vyznání Írán stejně neuznává). A má být věrný Islámské Republice. Takže na základě této formulky kdokoliv, kdo měl s režimem jakékoliv potyčky, je automaticky vyřazen. V islámu je samozřejmě žena podřízená muži, proto je naivné věřit, že by RD podpořila kandidaturu ženy, která by měla stát nad muži. Kdoví, možná se bojí, že by nakonec byla emancipovanou íránskou ženskou populací vážně zvolena.
Spíše se dočkáme toho, že skrytý 12. imám Mehdi vyleze ze své studny, kde se schovává minimálně 1100 let, než že by se v Íránu stala prezidentkou žena. I Pákistán s nebohou Binazír je na tom lépe.

Tak co si dáte? Hranolky, kaši, bramboráčky, nebo ten salát?