Krátké zprávy

Dnes Vám posílám jenom telegraficky několik krátkých zpráv. Hned poté, co byla propuštěna francouzská učitelka Clotilde Reiss byl propuštěn i Ali Vakili Rad, který si ve Francii měl odpykat doživotní vězení za vraždu bývalého íránského premiéra, posledního z éry dynastie Pahlaví, Šápúra Bachtiára. Odpykal si jenom 18 let a v Íránu ho vítali jako hrdinu... spekuluje se o tom, že slečna Reissová přece jenom byla špionka, jinak tato výměna zajatců vypadá málo pravděpodobně.
S přibližujícím se termínem výročí "voleb" v Íránu (no jo, už to bude rok) se bezpečnostní složky připravují a budou se snažit udusit jakýkoliv projev odporu. Průběžně zatýkají novináře, aktivisty a filmaře. Džafar Panáhí byl sice propuštěn, nicméně ve vězení zůstává například Mohammad Núrízád. Tento spisovatel, novinář a filmový režisér ve svém dopisu státnímu žalobci přirovnal podmínky ve vězení Evin k známému detenčnímu centru Kahrízak, které bylo zavřeno poté, co tam bylo několik vězňů umučeno k smrti, nebo zemřeli na neléčené rány a infekci. Povídá se, že by úřady mohly přikročit i k zatčení dvou opozičních figur, Mehdího Karúbího a Mír Hoseina Músavího, ostatně byl zatčen Músavího dlouholetý osobní strážce. Tyto obavy se již objevovaly dříve, ale zatím se nepotvrdily.
V kurdských městech a oblastech se vláda protesty proti popravám kurdských aktivistů snaží udusit například odpojováním elektřiny, spolu s výhružkami, telefonáty, a podobně. Opakuje se každoročné zpřísnění dohledu mravnostní policie nad oděvem žen, v Mašhadu podle posledních zpráv zavedli možnost udělit pokutu až milion třistatisíc tumanů za nevhodný oděv (je to asi 1 300 dolarů). Policie bude rovněž chodit s kamerou a zaznamenávat hříšníky, nejenom dívky v těsných, barevných a příliš krátkých kabátech s trčícími vlasy zpod šátku, ale i chlapce s nagelovanými vlasy a tričky s příliš krátkými rukávy. Lidé si na to již více méně zvykli a po pár týdnech i policajty tato horlivost většinou omrzí. Před několika dny policie zadržela i moderní luxusní automobily, jejichž řidiči údajně "obtěžovali ženy"... kdoví, možná to bylo obráceně. Auta majitelům vrátí po zaplacení mastných pokut.
Tak se zdá, že i Čína a Rusko se konečně dají obměkčit a souhlasí se sankcemi proti íránské vládě, ale nikoho moc nepřesvědčil plán Íránu, Turecka a Brazílie na vývoz 1200 kg uranu do Turecka. Velice ošklivý incident se stal včera, kdy izraelské komando zaútočilo na lodě vezoucí humanitární pomoc do Gazy. Jak se zdá, ten útok byl asi vzájemný, ale o tom jste asi slyšeli, tedy podle toho, kterou verzi, nicméně zde je znepokojivé video, na kterém Izraelci oslavují útok před tureckou ambasádou v Tel Avivu. (PS. pro ty, co mě obviňují, nejsem ani na izraelské, ani na palestinské straně, není mi sympatická ani jedna)

Informace o dalších popravených

Tímto moc děkuji naší čtenářce za další překlady informací o posledních pěti popravených.
V textu je jenom minimálně korektur a doplnění.

http://www.rhairan.com/en/?p=179

Sudca Salavati odsúdil na smrť Mehdi Eslamiana

3. Február 2010

Mehdi Eslamian bol odsúdený na smrť za údajnú účasť na bombových útokoch v mešite Hosseinieh Bidar v Širaze.(hosseinieh není obyčejná mešita, je určena hlavně na oslavu emáma Hosseina, se kterým je spjatá Ašúrá a má i jiné funkce, jako místo zhromažďování, vzdělávání atd.)

Mehdi Eslamian bol 3. mája 2008 zatknutý a odvezený do väzenia ministerstva vnútra na náměstí Armády v Širaze. Potom ako bol 14 dní kruto psychicky a fyzicky mučený ho previezli na oddelenie 209 Evinskej väznice v Teheráne, kde strávil 6 mesiacov na samotke. Počas celej doby väznenia mu bolo odmietnuté lekárske ošetrenie zranení spôsobených mučením - zlomeného ramena a nosa.
Eslamianov prípad bol zaslaný na pobočku 15 revolučného súdu, kde ho sudca Salvati odsúdil na smrť. Eslamianove obvinenia zahŕňali: Moharebeh ("nepřátelství vůči bohu"), ohrozovanie národnej bezpečnosti napomáhaním bombovému útoku, pokus o zvrhnutie režimu, členstvo v Anjoman Padešahi (monarchistická organizácia v exile) a poskytovanie finančnej pomoci protirevolučným skupinám. Eslamian a jeho právnik podali odvolanie proti rozsudku trestu smrti a jeho prípad bol zaslaný na preskúmanie na odvolací súd.
Mehdi Eslamian bol spočiatku držaný na oddelení 209 v Evine, neskôr bol presunutý na oddelenie 7 tej istej väznice a napokon do väzenia Gohar-Dašt ve městě Karádž.

Dňa 22. marca 2009 bol vo väzení Adelabad v Širaze obesený Eslamianov 20 ročný brat Mohsen spolu s ďalšími dvoma politickými väzňami (Ali-Asghar Poštar & Rúzbeh Yahya-Zadeh). Všetci boli obvinení z účasti na bombových útokoch v Hosseinieh Rahpúyan v Širaze.

Na stránke http://enduringamerica.com/2010/05/12/iran-update-the-aftermath-of-the-executions/

v článku pod názvom : Irán- nové informácie: Následky popráv (12 máj 2010, Scott Lucas)

sa okrem iného uvádza aj:

Rodiny popravených stále čakajú na vydanie tiel. Na príbuzných obetí bol vyvíjaný nátlak aby podpísali prísahu, že pohreby prebehnú bez protestných akcií. (podle rodin a právníků těla nechtějí vydat i kvůli stopám mučení, které nesou)

Oboznámený o poprave až po jej vykonaní Khalil Bahramian (obhajca Kamangara, Alamhuli a Eslamiana) vyhlásil v interview: „ Podľa pravidiel musí byť obhajca vopred oboznámený o tom, že sa má vykonať rozsudok smrti. V prípade dvoch mojich klientov, Farzada Kamangara a Mehdiho Eslamiana, som nebol informovaný vôbec.

Na stránke http://iranlaborreport.com/?p=690

sa okrem iného uvádza aj:

Ali Heidarian sa narodil v októbri 1979 v Kurdskom meste Sanandaj. V liste z väzenia z 1. februára 2009 opisuje mučenie ktorému bol podrobený počas pobytu vo väzení. Spomínal, že súdny proces, počas ktorého bol odsúdený na trest smrti za účasť v v Tureckej PPK trval 10 minút. „Rozsudok, ktorý by nebol schválený ani v Turecku“, píše Ali vo svojom liste. „Počas vyše dvoch mesiacov trvajúceho brutálneho fyzického a psychického mučenia nebol nájdený ani jeden dôkaz proti mne.“

Farhad Vakili bol taktiež obvinený z členstva v PJAK-u. Bol vystavený nátlaku aby napísal list a požiadal o milosť najvyššieho vodcu. Svojej žene a priateľom povedal: „Radšej sa nechám popraviť, ako by som mal napísať taký list.“

Farzad Kamangar napísal počas svojho pobytu vo väznení niekoľko listov. Jeho posledný list začína slovami básne od Yannisa Ritsosa:

Nie násilie
Nie popravy

To o čom snívajú deti, je MIER
To o čom snívajú matky, je MIER
Slová lásky pod stromami sú MIER
keď auto zastavujúce na ceste neznamená strach
keď klopanie na dvere znamená priateľa

Začiatok sladkého sna
prekvitjúceho životom.

Facebookování

Tak... musím se modernizovat a proto dnes slavnostně otevírám stránku i na Facebooku. Možná je to dobré, možná špatné, to teprve zjistím. Bude podobná, trochu tam bude snad více té kultury, můžu tam snáz publikovat videa, články a odkazy. Nicméně, kdo chcete dostávat články, pozvánky na akce a čerstvé zprávy, můžete se tam "upsat" (kliknout na to tlačítko "like" nebo v jakém jazyce to máte, já to mám anglicky a nějak nevím jak to změnit:-) , případně tam rovnou připojit pokud něco zajímavého najdete na netu. Budu se těšit. Název je stejný, odkaz je:

http://www.facebook.com/note.php?created&&suggest&note_id=127780590565480&id=122170487812012#!/pages/Svoboda-pro-Iran/122170487812012

"Šírin" znamená "sladká"...

Připojuji překlad dopisu Šírin Alamhúlí, který vznikl s laskavým přispěním jedné naší čtenářky, za co jí moc děkuji:

http://persian2english.com/?p=10321

Som rukojemníčka: List politickej väzenkyne Šhirin Alam Hooli

May 08, 2010

Širin sa narodila 3.júna 1981 v dedine Gheshlagh neďaleko mesta Maku v Iráne. V máji 2007 (niektoré zdroje uvádzajú apríl 2008) ju v Teheráne zatkla a uväznila revolučná hliadka. Prvých 25 dní uväznenia strávila strávila na neznámom mieste, bola brutálne fyzicky a psychicky mučená. Neskôr bola prevezená na oddelenie 209 vo väzení Evin, kde bola 6 mesiacov držaná a podrobovaná ďalšiemu brutálnemu mučeniu. Následne bola prevezená na ženské oddelenie väzenia Evin. 19.12.2009 bola odsúdená na dva roky väzenia pre ilegálne opustenie Iránu a na smrť v zmysle obvinenia “Moharebeh” (nepriateľ Boha) podľa jej výpovede, že bola zapojená v hnutí skupiny „ Kurdská strana slobodného života“ (PJAK). Jej súd sa konal na pobočke 15 revolučného súdu v Teheráne, pod vedením sudcu Salavati-ho. Jej obhajca bol informovaný o rozhodnutí súdu 3. Januára 2010 a vzápätí podal odvolanie. Rozhodnutie odvolacieho súdu ešte nebolo vydané. Vo svojom prvom liste Alam Hooli písala o brutálnom fyzickom a psychickom mučení, ktorému bola podrobená počas vypočúvaní. V dôsledku tohto mučenia trpí množstvom zdravotných problémov, na ktoré poukazuje vo svojom liste.

V svojom poslednom liste tvrdila, že vyšetrovatelia sa veľmi tvrdo pokúšali zlomiť jej odhodlanie protestovať držaním hladovky. Ďalej písala ako sa vyšetrovatelia pokúšali donútiť ju k priznaniu a podrobili ju dodatočným výsluchom s cieľom donútiť ju poprieť svoju kurdskú národnosť.

List: “Som rukojemníčka”

Vstupujem do tretieho roku môjho väzenia, tri roky v najhorších podmienkach za mrežami Evinskej väznice. Prvé dva roky väzenia som strávila bez právnika vo vyšetrovacej väzbe. Všetky dotazy a požiadavky týkajúce sa môjho prípadu ostávali nezodpovedané až pokiaľ som nebola nespravodlivo odsúdená na smrť.

Prečo som bola uväznená, prečo budem popravená? Za aký zločin? Za to, že som Kurdka? Ak je to kvôli tomu, potom musím povedať áno, narodila som sa ako Kurdka, môj materinský jazyk je kurdština, je to jazyk ktorý používam keď hovorím z mojou rodinou, priateľmi a komunitou. Je to tiež jazyk s ktorým som vyrástla. Nie je mi dovolené chodiť do školy a študovať svoju materinskú reč ani písať ňou. Hovoria mi aby som poprela svoju kurdskú identitu, ale ak by som to urobila, poprela by som samú seba.

Pán sudca a vyšetrovateľ: Keď ste ma vypočúvali, nevedela som hovoriť vaším jazykom a nerozumela som vám. Naučila som sa Farsi (perzsky) za posledné dva roky strávené na ženskom oddelení väzenia od mojich priateliek. Ale vy ste ma vypočúvali, vyšetrovali a odsúdili v svojom jazyku aj keď som vám nemohla rozumieť a nemohla som sa brániť. Mučenie ktorému ste ma podrobili sa stalo mojou najhoršou nočnou morou. Trpím nepretržitými bolesťami spôsobenými týmto mučením. Najväčšie komplikácie mi spôsobili údery do hlavy ktoré som utrpela počas vypočúvaní. Občas trpím vážnymi bolesťami hlavy. Strácam vedomie a môj nos začína krvácať od bolesti. Toto trvá aj niekoľko hodín, kým sa opäť začnem cítiť normálne. Váš „darček“ mučenia mi poškodil zrak a zhoršuje sa to zo dňa na deň. Moja prosba o okuliare ostala nevypočutá. Po troch rokoch väzenia mi začali šedivieť vlasy. Viem, že ste to neurobili iba mne ale všetkým Kurdom vrátane Zeynab Jalalian and Ronak Safarzadeh.

Oči kurdských matiek sú plné sĺz, čakajúce na chvíľu kedy si opäť uvidia svoje deti. Sú v stave neustáleho súženia, strachu, keď každý telefonát môže znamenať správu o poprave ich detí. Dnes je 2. Mája 2010 a ja som bola opäť presunutá na oddelenie 209 Evinskej väznice, na oddelenie pre vyšetrovanie. Bola som požiadaná o spoluprácu a tým si mám zabezpečiť omilostenie od trestu smrti.

Nechápem čo majú na mysli pod pojmom spolupráca, keď ja naozaj nemám viac čo povedať okrem toho čo som už povedala. Chcú aby som opakovala všetko čo mi povedia, ale ja som to odmietla. Vyšetrovatelia mi povedali: „chceli sme vás prepustiť už minulý rok ale vaša rodina s nami nespolupracovala a tak sa veci vyvinuli až sem.“

Priznal mi, že ja som pre nich vlastne rukojemníčka a pokiaľ nedosiahnu svoj cieľ budú ma držať vo väzení alebo ma popravia ale nikdy ma neprepustia.

Širin Alam Hooli

3. mája 2010

*Serkeftin

poznámky: * Serkeftin znamená “víťazstvo” po kurdsky.

Dalších šest politických vězňů odsouzeno k smrti

Ještě se Írán a hlavně Kurdové nevzpamatovali z popravy pěti vězňů kurdské národnosti, a Írán oznámil rozsudek smrti pro dalších šest lidí. Jejich jména byla uvedena jako Ahmad Dánešpúr Moghadam, Mohsen Dánešpúr Moghadam, Alirezá Ghanbarí (zatčeni během protestu během svátku ašúrá) a Mohammad Alí Sáremí, Džafar Kázemí a Mohammad-Alí Hádž-Agháí (zatčeni v září). Všech šest bylo obviněno z členství v zakázané organizaci Modžáhedínů (o kterých se zde hodně psalo), nicméně ... kde jsou důkazy kromě mučením vynucených přiznání? Pět popravených bylo odsouzeno během procesů, které trvaly jenom pár minut za zločiny (údajně bombové útoky a členství v různých zakázaných organizacích), o kterých nejsou známy žádné bližší údaje ani nebyly publikovány žádné objektivní důkazy. Samozřejmě nemohu stoprocentně říci, že na těchto obviněních není nic pravdy, ale při absolutní absenci důkazového materiálu (veškeré údaje jsou nesmírně vágní, není v nich nic konkrétního) a rozšířeného využití mučení při vynucování přiznání ze strany íránského soudnictví je celá kauza více než pochybná. Podle všeobecně platných pravidel (tedy alespoň v zemích s trochu "soudným" soudnictvím), když už někoho z něčeho obviníme, musíme se sakramentsky snažit mu to i dokázat, jinak nad námi visí damoklův meč a nám samým hrozí obvinění z očerňování, křivého obvinění a urážky na cti. V těchto případech se může klidně jednat o pouhou politickou vraždu, nic jiného. V rozhovoru bratr popraveného učitele Farzada Kamangara řekl, že Farzad neměl žádné vztahy se zakázanou organizací PJAK, která podnikala bombové útoky a jeho aktivita spočívala v publikaci a osvětové činnosti. Podle jeho právníka celé sezení trvalo pouhých 10 minut a obviněný neměl vůbec možnost nic říci.

Hned následující dny se konaly protestní zhromáždění ve světových velkoměstech, ale hlavně generální stávka a protest v hlavních městech íránské provincie Kurdistán ve čtvrtek 13. května.
Ve městech Mahabad, Osnavie, Sanandadž a Kamyaran bazary zůstaly zavřeny na protest.
V Kodani a Štokholmu demonstrani zaútočili na Íránská velvyslanectví kameny a molotovovými koktejly. Tichým protestem se připojili studenti na univerzitě v Kurdistánu. Během obědní pauzy složili tácy s jídlem na stoly v jídelně a kolem ní. Popravy odsoudily i vlivné osobnosti veřejného života z různých sfér a zemí.

Podle posledních zpráv bezpečnostní složky zatkli další rodinné příslušníky pěti popravených vězňů a vyvíjejí na ně velký tlak kvůli medializaci celé kauzy. Rodiny jsou v podstatě nuceny setrvávat v domácím vězení a nedovolují jim organizovat veřejné tryzny, ani přijímat návštěvy lidí, kteří by jim chtěli popřát soustrast. Matka, sestra, strýc a dědeček Šírin Alamhúlí byli na krátkou dobu zatčeni a propuštěni na kauci.

Podle dnešní zprávy (15.5.2010) francouzská učitelka Clotilde Reiss, zadržena v létě loňského roku v Teheránu údajně během jedné z demonstrací a čelící hrozbě obvinění ze špionáže bude moci opustit Írán. Byla propuštěna na kauci a zdržovala se na francouzském velvyslanectví.

Írán povolí, aby rodiče návštívili tři mladé Američany, zadržené na íránsko - iráckých hranicích, vězněné již několik měsíců (téměř 300 dnů) v Íránu. Jsou prý v dost špatném zdravotním stavu a čelí hrozbě obvinění ze špionáže.
Na tuto zprávu reagoval opoziční prezidentský kandidát Mír Hossein Músaví řečí, ve které zdůraznil situaci íránských matek a otců, kterým je soustavně odepíráno právo navštívit své děti v íránských vězeních a kterým nejsou poskytovány o nich zprávy.

Na otevíracím ceremoniálu filmového festivalu v Cannes nechali organizátoři volnou židli na počest íránského režiséra Džafara Panáhího, který je momentálně v Íránu, kde jinde, ve vězení. Měl být jedním z porotců na festivalu a minulý měsíc režiséři a herci, mezi jinými Martin Scorsese, Robert Redford, Francis Ford Coppola, Robert De Niro a Steven Spielberg podepsali petici za jeho propuštění. Důvody jeho zadržení a "zločiny" ze který je obviněn, státní žalobce Abbás Džafarí Dolatabadí nespecifikoval.

Ke kritice režimu se připojil i uznávaný hudebník, mistr íránské tradiční hudby Mohammad-Rezá Šadžarián, který s dcerou koncertoval v Austrálii a poskytl rozhovor pro média.

Před několika dny policie zadržela 80 mladých chlapců a dívek během účasti na undergroundovém koncertu. Byli "nevhodně" oblečeni a byl zabaven rovněž alkohol... za toto chování jim hrozí minimálně bičování, pokuty i vězení. Je absolutně nevhodné, aby se muži a ženy, kteří nejsou v příbuzenském vztahu, stýkali ve veřejných či neveřejných prostorách, nedejbože tančili a alkohol už vůbec... i některé druhy hudby, hlavně rap a různé druhy metalu jsou v Íránu na černé listině. Podle těchto kritérií bychom ve vězení měli hnít snad všichni...

Dnes 15.5. zemětřesení o síle 5,1 stupňů Richterovy stupnice zasáhlo okolí města Dalakí, jenom pár desítek kilometrů vzdálené od lokality budoucí chlouby Íránu - jaderné elektrárny Búšehr, jenom zázrakem z vůle alláhovy se nikomu nic nestalo.

Dnes ráno popraveno 5 politických vězňů

9. května 2010 kromě jiného den matek. Dnes ráno v teheránské věznici Evin popravili pět lidí vesměs za politickou aktivitu. Jejich jména jsou Farzad Kamangar, Ali Heydarian, Farhad Vakili, Širin Alamhulí a Mehdi Eslamian.

První čtyři patřili ke kurdské menšině v Íránu a byli obviněni z bombových útoků. Pátý byl obviněn z členství v organizaci, která bojuje za obnovení monarchie v Íránu.

Farzad Kamangar (nar. 1975, na prvním obrázku) byl učitelem v kurdské obci Kamyaran a členem odborové organizace učitelů v Kurdistánu. Byl rovněž aktivistou za lidská práva a věnoval se i publikační činnosti v oblasti vzdělávání. Byl zatčen 19. srpna 2006. Od té doby byl vězněn a podrobován fyzickému i psychickému mučení. Podle výpovědi jeho rodiny, když ho viděli naposled, nebyl ani schopen stát na nohou. V únoru 2008 byl odsouzen k smrti oběšením.

O ostatních napíši později nyní musím běžet.

reportáž o Íránu na ČT1

Podívejte se zde na reportáž o Íránu a o těžké práci novinářů v této zemi, odvysílanou na ČT 1:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210452801240017-reporteri-ct/

Šťastný nový perský rok 1389

Tak, další perský rok je za náma, a tento byl dost pohnutý... ten nový začne 20.3.2010, v sobotu v 18:32 odpoledne a doufám, že se ponese v dobrém.
Norooz, tedy nou a rúz "nový den" je prastará, zoroastriánská tradice, kterou se islámistům nepovedlo vyhubit.
Je doprovázená symbolickými úkony a rituály, které mají náboženský nebo tradiční význam v íránské, v minulosti převážně agrární společnosti. Norúz předcházelo například vysázení semínek, ze kterých vyrůstají klíčky. Používá se čočka, přenice nebo ječmen. Provádí se rovněž důkladný úklid domácnosti (cháne tekání), kdy se praly koberce, vyhazovaly se staré věci, nakupovalo se nové oblečení a celkově se oslavoval příchod jara a nové síly v přírodě a v lidech. Mělo to i význam z hlediska čistoty a vyhánění zlých sil z obydlí, ale i přivolávání duchů předků.

V den nového roku se připravuje tzv. sofreye haft sinn, tedy svátečný stůl, na kterém nesmí chybět sedm věcí, které začínají na písmeno S (sinn).
1. sabze, tedy zelené výhonky, které symbolizují znovuzrození.
2. samanu je druh sladkého pudinku z obilí
3. sib znamená jablko a symbolizuje zdraví a krásu
4. sendžed je sladký vysušený plod, říké se mu i čínská datle, nebo cicimek datlový jujube ale nevím jak se to česky přesně jmenuje a symbolizuje lásku.
5. sír, česnek, symbolizuje lék, léčivo.
6. somágh je cihlově až tmavě červený prášek z umletých plodových palic vyššího keře škumpy koželužské (Rhus coriaria), a symbolizuje barvu východu slunce a vítězství dobra nad zlem.
7. serke, neboli ocet, symbolizuje věk a trpělivost.
(občas se objevují další, viz článek dále)

Ze zoroastriánských dob pochází i Chvadža Pirúz. V zoroastriánských dobách to byl nejúspěšnější člověk, pirúz znamená vítěz, který na období nového roku nahrazoval starostu města a staral se, aby nikomu nic nechybělo a aby bylo všude veselo. Po vpádu Arabů se zkomolil na Hádží Firúz a symbolizuje ho postava podobná klaunovi se začerněným obličejem. Jeho posláním je rozveselovat lidi a před novým rokem se konají průvody hádžího Firúza s hudebníky v ulicích.

Poslední středeční večer je Čaháršanbe súrí, tedy červená středa, kdy se zakládají ohně a lidé kolem tancují a přeskakují je. Říká se "sorchiye to az man, zardiye man az to", co znamená "dej mi svou červeň a vezmi si ode mě moji žlutost", kde žlutost znamená zimní bledost a od ohně se čerpá červeň, tedy energie a zdraví. Popel se poté zahrabává v polích a znamená také odehnání zlých sil.

Další tradicí je ghášok zaní (znamená to bouchání lžící), lidé, hlavně děti navštěvují domy sousedů v maskách s kovovou mísou a lžící, před domem bouchají lžící na mísu a sousedé jim do mísy dají dárky. Musí ale být úplně zticha a nepoznáni.

Další je fál gúš, tedy naslouchání věštbě. Neprovdané mladé ženy a dívky se schovávají v temných uličkách a poslouchají rozhovory kolemjdoucích. První věta, kterou zaslechnou, pokud je pozitivní, věští jim, že se do roka provdají.

Túpe morvárí bylo velké dělo na teheránské citadele, pokryté perlami. Vytahovalo se na čaháršanbe surí a kolem něj chodily neprovdané ženy v naději, že jim to přinese ženicha.

Gere gúšáí je další tradicí. Ti, kdo měli nevyřešený a těžký problém prosili prvního kolemjdoucího, který jim zkřížil cestu, aby jim pomohl rozvázat uzel na košili. Pokud tak učinil, měli naději, že se jejich problém do roka vyřeší.

Píšváze norúz byl dalším zvykem. Do nové hliněné nádoby na vodu se dávalo několik malých mincí, kus uhlí, semena routy (rostlina a kus kamenné soli. Nádoba se vynesla na střechu a její obsah se vysypal na ulici. U toho se říkalo, při plnění nádoby: "mé bolesti a strasti do nádoby" a poté když se vysypala, "mé bolesti a strasti na ulici". Mělo to rovněž funkci zbavení se zlých sil.

Ve čtvrtek večer před Novým rokem se jí hojná večeře, kdy se podává kuře s rýží. Mělo to vyprosit podobně hojný pokrm alespoň jednou týdně po celý příští rok.

Před příchodem nového roku se do rohu hlavní místnosti domu na ubrus dávaly symbolické předměty:
- Svíčky, podle počtu dětí v rodině. Svíčky musely samy dohořet, nesměly se sfouknout, jinak to přinášelo neštěstí. Znamenaly dobro a teplo do rodiny.
- svatá kniha, podle náboženství v rodině, korán, bible, tora nebo avesta.
- haft sinn, tedy sedm věcí začínajících na písmeno sinn, jak už bylo vyjmenováno - sib (jablko), koření somágh, sír (česnek), pudink samanú, sendžed, sohan (sladkost vyráběna z medu a oříšků, siyáhdáne (sezamová semínka), serke (ocet), sangak (chléb pečený na kameni) - z těchto se vybíralo sedm. Mohly se nahradit ještě dalšími - sonbol (květ hyacintu), spand (routa), sepestán (to je další rostlina), samovar, nebo sabze, tedy zelené klíčky. Ještě se k tomu přidává "sekke", tedy mince, většinou nové a lesklé, symbol prosperity, a zlatá rybka v akváriu.
Sedm sinn v předislámských dobách mohlo být i sedm šín, šír (mléko), šekar (cukr), šahd (nektar), šarbat (sirup), šáne (hřeben), šaráb (víno) a šám´ (svíčka).
Ještě se tam umisťovalo zrcadlo, občas s natvrdo uvařeným vejcem na něm, nebo barvená vejce všude kolem a mísa vody, ve které plaval pomeranč a růžové lupeny.

Saate tahvíl je hodina, kdy se starý rok přehoupne do nového. Členové rodiny se smiřovali a zapomínali na staré hádky a rozepře. Poté se rodiny vzájemně navštěvovaly. První osoba, která vkročila do domu měla symbolizovat štěstí nebo neštěstí, které rodinu potká. I to bylo důležité, kde se člověk nacházel během této hodiny, protože to znamenalo, že tam ten člověk během roku bude trávit hodně času, proto se lidé vyhýbali úřadům, školám a bazaru... (já budu asi bohužel v práci :-) .

Sizde bedar. Oslavy nového roku trvají v Íránu do 13. dne nového měsíce. Tento den lidé opouštějí města a jdou na piknik do přírody. Při této příležitosti se sabze, zelené klíčky, házely do tekoucí vody, nebo se vysázely do přírody. Neprovdané dívky zelená stébla vázaly a říkaly si "sále digar, cháneye šóhar, bače dar baghal" tedy "příští rok ať jsem v domě manžela s dítětem v náručí"...

Pozvánka na filmy a koncert

Tak, bohužel, chřipka si našla i mě... ještě štěstí, že agenti islámské republiky nemají její zdatnost ve vyhledávání svých obětí :-) Bohužel s chřipkou nemohu ani přemýšlet, natož psát, proto laskavě přijměte omluvu za mé mlčení. Ohledně nejnovějších zpráv, důležité je asi to, že student Mohammad Amín Valian (obr. vlevo) byl odsouzen k smrti za účast v protestech v prosinci (dohromady je odsouzených 13 lidí). Článek je zde slovensky... chci velice poděkovat jednomu čtenáři, který mě usilovně zásobuje odkazy ze slovenských serverů. Je zajímavé, že se toho o Íránu podle všeho na Slovensku publikuje mnohem více než v České republice.
Rovněž vláda zakázala důležitý reformistický deník Etemad a dva týdeníky Írán Docht a Síná. V Itálii zatkli 7 lidí z toho dva prominentní Íránce kvůli podezření z pašování zbraní. Další "nové" zprávy z MAAE, o snaze sestrojit atomovou pumu, a v Iráku se volilo. Byl rovněž spektakulárně zatčen Abdolmalek Rigí, vůdce skupiny Džondolláh, která podnikala teroristické útoky v provinci Sístán-Balúčistán proti vládním silám. Írán obvinil Spojení státy, že tuto organizaci podporovaly, nicméně USA to popřely.
Včera 8.3. proběhly demonstrace při příležitosti dne žen a další sešlost studentů na univerzitě proběhla při příležitosti nedožitých narozenin jednoho ze zabitých studentů během nepokojů (Kiánúše Asy). Blíží se rovněž největší íránský svátek, tedy nový rok, Norúz, kterému předchází čaháršanbe súrí, co znamená červený čtvrtek. Je to den, nebo spíše večer, kdy lidé zapalují ohně a hází petardy. Na tento den se chystá další demonstrace.
Začal pseudoproces ohledně zločinů a násilí proti vězňům ve věznici Kahrízak. Podle "soudce" není možné zveřejnit žádné detaily z pojednávání z "bezpečnostních důvodů".
Nyní k tomu pozitivnějšímu. Cenu Homo Homini udělovanou Člověkem v tísni dostali dva íránští studentští aktivisti, Madžíd Tavakolí (známý z kauzy s fotografií v čádoru o které se zde psalo, nyní odsouzen na 8 a půl roku vězení) a Abdolláh Momení (celý článek zde na stránkách ČVT)
Festival Jeden svět konečně zařadil Írán do programu. Dohromady se budou promítat čtyři snímky v tématické sekci "Zaostřeno na Írán". Podrobný program a popis filmů je zde.
Další akce je koncert kytaristy a zpěváka Šahába Tolúí, který se uskuteční 21.3.2010 v divadle ABC. Více informací zde.
Pro zajímavost, Chámeneí má profil na sociální síti Twitter a některé z jeho názorů byly přeloženy do angličtiny. K příležitosti dne žen mluví jenom o blahodárném vlivu zahalování na ochranu žen před útlakem a morálním úpadkem.
Zde můžete vidět celkem drsný dvoudílný film o prostituci v Íránu, první díl, druhý díl. Film je sice z roku 1966, ale tyto věci se pořád dějí a prostituce v Íránu nevymizela, jenom se "institucionalizovala" v islámské podobě do "dočasného manželství", sighe: podepíše se kontrakt, který omezuje platnost manželství na dobu určitou od jedné hodiny do 99 let a stanoví se finanční odměna pro ženu za její "manželské služby". Dívky se pořád pašují a prodávají do Dubaje a dalších arabských zemí kolem zálivu.

"revoluce"

Omlovám se, bohužel povinností bylo příliš moc... škoda, že den má jenom 24 hodin, kéž by se našla nějaká ta hodinka navíc, aby se dostalo i na články a zprávy, a aby nebyly ukráceny jiné mé životní funkce, jako je spánek a stravování, co se bohužel stává příliš často :-)

Nevadí, tak se nyní podívejme s odstupem několika dnů, co to v tom Íránu vlastně proběhlo.
Samozřejmě médii proběhly hlavní zprávy, bohužel ukráceny o důležité detaily z pozadí celé události.
Takže, asi každý četl nebo se doslechl, že v Teheránu 11.2. proběhly oficiální oslavy Íránské revoluce a Ahmadínežád v projevu zdůraznil, že Írán vyrobil uran obohacený na 20% a v tomto procesu obohacování bude pokračovat, ale prý nehodlá obohacovat na více procent.
Nepopírám, že v ulicích byly desetitisíce lidí. Ale je zajímavé například, že navzdory tomu, že je Teherán 12 milionové město, hodně lidí přivezly vládní autobusy z venkova (viz foto) a za účast se rozdávalo jídlo a pití zdarma. V davu byli i lidé z opozice a dostali se tak blízko pódia, kde tlachal Ahmadínežád, že několikrát museli v televizním přenosu přerušit zvuk, protože bylo hlasitě slyšet "smrt diktátorovi" (bohužel video, které to zachycovalo, bylo z youtube smazáno).
Zde je fotografie a video, které je sice ze špatného úhlu, ale stejně ukazuje desítky těžkooděnců seřazených mezi lidma. S ohledem na vysoké počty bezpečnostních složek a lidí souhlasících s režimem se opoziční demonstrace odehrávaly spíše ve vedlejších ulicích a čtvrtích, ale i v jiných městech (Isfahán, Ahváz). Jak bylo psáno i v oficiálních médiích, bylo napadeno, nebo zadrženo několik známých činitelů a osob, Karrúbí a Chátamí byli napadeni, Chomejního vnučka, která je zároveň Chátamího švagrovou a Chátamího syn byli údajně zadrženi (brzy poté propuštěni)


Zde je jedno z větších seskupení opozice (mají zelené vlaječky a křičí "političtí vězni musí být osvobozeni")


Omlouvám se, budu pokračovat v přehledu snad zítra, zavírají se mi oči. Dobrou noc.

Zítra je další velký den

Zítra 11.2.2010 je v Íránu 22 Bahman, výročí íránské revoluce. Plánují se rozsáhlé demonstrace a násilnosti jsou více než pravděpodobné. Přihlásím se se zprávami, jakmile to bude možné.

První dva lidé popraveni za "účast" v povolebních protestech...

TEHERÁN. SME.SK. dnes, čtvrtek 28.1.2010. Irán dnes popravil prvých dvoch ľudí, odsúdených za protivládne nepokoje po minuloročných prezidentských voľbách. Súdy v tejto súvislosti odsúdili na smrť 11 osôb.

Obvinenia voči nim zahŕňali boj proti bohu, úsilie o zvrhnutie islamského režimu a členstvo v ozbrojených skupinách. Všetkých 11 osôb zadržali na protivládnej demonštrácii v Teheráne 27. decembra.

Vykonané popravy sú prvými pre incidenty súvisiace s voľbami.

"Rozsudky proti dvom z týchto ľudí... vykonali dnes na svitaní, obvinení boli obesení," uviedla agentúra ISNA.

Prezidentské voľby, v ktorých podľa výsledkov vyhral Mahmúd Ahmadínežád, vyvolali v Iráne najväčšiu vnútornú krízu od islamskej revolúcie v roku 1979. Opozícia obviňuje vládu, že výsledky zmanipulovala.

Jména těchto dvou jsou Araš Rahmánípúr a Mohammad Rezá Alí-Zamání.

Podle jejich právníků byli tito dva mladí lidé (Arašovi bylo jenom 17 v momentě, kdy údajně spáchal činy, ze kterých byl obviněn, bylo mu 20 v momentu popravy) zadrženi ještě před samotnými volbami a byli zadrženi doma. Odsouzeni byli za příslušnost k dvou zakázaným organ izacím (k monarchistům a k modžáhedínům), za nepřátelství k bohu a pokus o převrat...

Je zajímavé, jak mohly íránské bezpečnostní složky "předvídat", že se budou konat po volbách protesty a že je tito lidé asi budou organizovat ze svých cel v podzemí věznice Evin. Íránské soudnictví je vážně řízeno nadpřirozenými silami.

Podle výpovědi spoluvězně Mohammada Rezy prý tento muž vůbec nevěděl co se venku děje. Právnička Araše, Nasrín Sotúde, řekla v rozhovoru pro Deutsche Welle, že Arašovi slibovali "jenom" 10 let vězení, pokud se ke smyšleným obviněním přizná. Rovněž vyvíjeli tlak na jejich rodiny. Araš byl zatčen i se svou sestrou, která byla těhotná. Po propuštění potratila.

Zde je další čtení v angličtině. Musím poopravit údaje v článku, poprvé bylo odsouzeno 5 lidí hned v létě (z toho nyní dva popraveni), v prosinci zatkli ten zbytek a soud probíhal až nyní a jejich jména pokud vím nejsou známá.

UPDATE: právě dnes začaly veřejné soudy a obviněných je 16 lidí z "mohárebe" (nepřátelství vůči bohu) a prý "se přiznali" k výrobě bomb a teroristickým činům.

Více než 40 demonstrantů zatčeno po identifikaci na fotce

Omouvám se, že neodpovídám na e-maily a nepublikuji (i když je toho strašně moc nového), mám komplikované období. Ozvu se začátkem února s delším rezumé posledního měsíce.

Děkuji za zaslaný překlad článku z L´Express.

19.1.2009, L´Express
Írán: více než 40 demonstrantů zatčeno po identifikaci na fotce

Teherán - Více než čtyřicet osob, které se účastnily demonstrací během Ašúry 27. prosince v Íránu, byly identifikovány na fotografiích pořízených v tento den a zatčeny, oznámil jeden z vedoucích policie, který žádá zůstat v anonymitě, uvedla ve středu tisková agentura Ilna.

„Po zveřejnění fotografií desítek podněcovatelů nepokojů v den Ašúry na internetových stránkách a v policejní publikaci Amin Jamee, bylo identifikováno více než čtyřicet osob za pomoci obyvatelstva a zadržených,“ prohlásil tento vedoucí policie.

Policie především vydala 13. ledna speciální vydání vnitřního bulletinu, Amin Jamee, obsahujícího osm stran barevných fotografií demonstrantů vyfocených pořádkovými silami během protestů Ašúry.

Některé fotografie ukazují demonstranty útočící na policejní auto nebo házející kameny.

Toto speciální vydání Amin Jamee bylo vytištěno v několika tisících exemplářů rozdávaných hlavně na komisařstvích. Obsahuje telefonní číslo pro ohlášení informací na osoby, jejichž fotky jsou zde uveřejněny.

Několik stovek osob po celém Íránu bylo pořádkovými silami zatčeno už 27. prosince. Desítky dalších zatčení politiků příbuzných s vedoucími opozice, novinářů, intelektuálů nebo studentů byly provedeny v následujících dnech.

Nejméně osm osob bylo zabito a stovky dalších zraněno během demonstrací Ašúry, největších a nejnásilnějších od velkých protestních shromáždění, které následovaly po pochybném znovuzvolení prezidenta Mahmuda Ahmadinežáda v červnu loňského roku.

Tvrdé křídlo režimu požaduje nejzazší přísnost vůči zadrženým demonstrantům, jejichž přesný počet nikdy nebyl zveřejněn.

Tisk přinesl od začátku ledna zprávy o konání několika procesů týkajících se nejméně deseti demonstrantů bez jakékoli podrobnosti o jejich průběhu.

V pondělí, pět demonstrantů, tři muži a dvě ženy obvinění, že patří k organizaci modžáhedínů (MKO), se dostavili před revoluční soud v Teheránu. Jsou obvinění, z toho, že jsou „moharebové“ (nepřátelé Boha), za to jim hrozí trest smrti, který požaduje státní zástupce.

Pozvánka na film o Íránu - Brno a okolí

6.2.2010 v 18 hodin v kině Svratka v Brně se uskuteční premiéra filmu Iranman o dobrodružné cestě sympatické skupinky lidí na motorkách do Íránu... asi to tvůrci možná nevědí, ale titul v perštině může znamenat i Můj Írán (Írán-e Man) co je pěkná zhoda náhod, pokud to není plánem. Jednou z hrdinek filmu je i Radka Keršnerová, velmi statečná žena (rozhovor s ní uveřejním až skončí ten blázinec, ve kterém se momentálně ještě 3 týdny budu nacházet). Výtěžek akce se věnuje na podporu pacientů trpících roztroušenou sklerózou. Všichni, kdo jste v Brně nebo poblíž jste srdečně zváni a věřím, že to bude hezký kulturní i společenský zážitek.

Krátké zprávy

30.12. 2009 basídží a agenti v civilu, asi v síle 500 lidí vtrhli do areálu univerzity ve městě Mašhad (daneshgahe azad) a zabili tři studenty, dva chlapci byli ubodáni noži a jedna dívka vyhozena z okna třetího patra. Agenti vtrhli z důvodu, že se na této univerzitě odehrával tichý protest a vzpomínka na oběti nedávných násilností během Ašúry.
Objevili se fotografie dodávky obrněných vozů do Íránu z Číny v přístavu Bandár Abbás (u Perského zálivu).

Šťastný nový rok 2010

Přeji všem dobrým lidem šťastný nový rok 2010, více moudrosti, lásky k lidstvu a svobody, méně fanatismu, násilí a zabíjení. Ostatní věci tak důležité nejsou :-) No dobře, přeji si ještě to, aby skončila tato krize a aby se všichni měli lépe.

Kolik má režim přívrženců v jedenapůl milionovém městě?

Pro ilustraci: kolik lidí přilákala PROvládní demonstrace dnes (31.12.2009) ve městě Karádž (cca 20 km na západ od Teheránu, pro ilustraci počet obyvatel je cca. 1 milion 500 000, tedy o něco převyšuje počet obyvatel Prahy), ještě včetně faktu, že byly zavřeny všechny školy a úřady a byly objednány i autobusy, které lidi přivezli z jejich domovů.



Tak, kolik vran jste napočítali?
Křičeli smrt Músavímu a podobná hesla, člověk, který to filmuje se je snaží překřičet a říká "smrt Chámeneímu a Chomejnímu".
Nemluví to za všechno?
Ještě pořád si myslíte, že ty deseti- a statisíce lidí, kteří protestují proti vládě, podplatilo CIA a Mossad a podobné drísty?

Pro úplnost zde je další video, je ze 30.12. (včera) a je z teheránu (12 milionů obyvatel), nicméně na tuto demonstraci lidi přivezli autobusy i z venkova. Je jich zde více, ale není přesně vidět, kde dav začíná a kde končí, nicméně náměstí, kde se toto shromáždění konalo (náměstí revoluce Meydan-e Enghelab) je omnoho menší, než náměstí svobody (to s tou bílou věží), proto je i lehčí ho naplnit.

Nejméně 37 obětí.

Podle dnešních zpráv oficiální íránská tisková agentura IRNA oznámila, že střety demonstrantů s bezpečnostními složkami si vyžádaly 37 potvrzených obětí. Je ovšem možné, že je tento počet vyšší.

Jatka...

Brutalita, s jakou bezpečnostní složky napadly lidi na ulici během Ašúry před dvěma dny je bezprecedentní. Násilí odsoudili i představitelé západních zemí. Původních 8 mrtvých se zdvojnásobilo nyní 15 a vyšplhá se s velkou pravděpodobností na několik desítek. Policie těla zadržuje a nechce je rodinám vydat. Podle anonymní zprávy od jedné sestry z nemocnice imáma Chomejního jenom z té nemocnice odvezla policie 7 mrtvých. Zde je video na kterém policejní auto bez jakýchkoliv skrupulí srazí člověka, pokud vidím správně, vypadá jako dívka, ale není to přesně vidět. Tohleto je jenom slabý odvar, na facebooku a youtube kolují mnohem hroznější věci. Nechci sem dávat přílis krvavá videa a fotografie. Každý si umí představit, jak vypadá zastřelený nebo umlácený člověk. Jedna žena v rozhovoru pro jedno perské (zahraniční) rádio řekla, že všude na chodnících byla krev.

Demonstrace dnes - Ašúrá

Je ještě jenom neděle ráno 11:23 středoevropského času, 13:56 v Teheránu a již na ulicích probíhají prudké střety. Vyžádaly si zatím 3 potvrzené oběti na životech. Bohužel nemám čas aktualizovat informace průběžně, večer se pokusím podat nějaké shrnutí.
Je pravděpodobné, že se tyto zprávy objeví i v hlavních médiích.

AKTUALIZACE: počet mrtvých se ustálil na minimálně 8 osobách (z toho 4 v Tabrízu) a mezi nima je i synovec Mír Hosseina Músavího, Alí Músaví (35 letý)... pochybuji, že to byla náhoda... připomíná mi to vyděračské praktiky mafie. Bojí se odstranit přímo Músavího, sáhli na jeho rodinu.. Moc smutné. Ale byla to i fatální chyba. Tento čin má symbolickou hodnotu, která se dá vyložit i teologicky: během ašúry byl zavražděn vnuk Mohamedův. Tento svátek byl vždy posvátný a ten den (a celý měsíc) zabíjet lidi je těžkým hříchem. Tímto činem si Chámeneí proti sobě poštval ještě více lidí a stvořil nové mučedníky. A v Íránu nikdo není více ctěn, než mučedníci.
Podle výpovědě jednoho lékaře, v nemocnici Nadžmie na ulici Džomhúrí (ulice republiky) ošetřili 60 těžce raněných a operovali 17 případů se střelnými poraněními. Pokud kliknete na ten link, je tam několik výmluvných videozáznamů ze dneška.
V Nadžafábádu, rodišti před týdnem zesnulého ajatolláha Montazerího, bylo vyhlášeno stanné právo.
Podrobnější zpráva v češtině.

Šťastné Vánoce

Všem křesťanům přeji klidné a požehnané Vánoce a ostatním dobrým lidem ostatních vyznání a atheistům spokojenou dovolenou. Nechci nikoho nutit a moralizovat, ale pokud máte tu možnost a nemáte třeba službu i o Vánocích, zkuste strávit trochu méně času v nákupních centrech a cpáním se u televize a věnujte vzácný čas těm lidem, které máte nejraději. Lidé jsou křehké a smrtelné bytosti.



Podle posledních zpráv dnes 23.12. proběhly další pouliční boje mezi opozicí a provládními milicemi v Isfahánu, kde se měla konat setkání na počest zesnulého ajatoláha Montazerího. Bylo zatčeno minimálně 50 osob.
Včera ráno ve městě Sirdžán na jihu Íránu měli dva muži být oběšeni kvůli účasti na loupežném přepadení, nicméně jejich rodinní příslušníci napadli bezpečnostní složky a již oběšené, ale patrně ještě živé muže odnesli. V průběhu dne je policie vypátrala a včera večer muže podruhé oběsila... to musí být hrůza být oběšen dvakrát.

Zhaslo jedno zelené světlo.

Jak jste se už možná doslechli odjinud, včera v noci zemřel vlivný a oblíbený disidentský grand ajatolláh Montazerí. Byl jedním z těch, kteří zakládali islámskou republiku, ale když viděl, jak se původní ideály vytratili a nastoupila ještě tvrdší diktatura, než byla za předchozího Šáhova režimu, stal se jedním z nejhlasitějších kritiků islámské republiky. Vyneslo mu to osočování a domácí vězení. Více mu uškodit nemohli, protože měl vysokou náboženskou hodnost a byl velice oblíbený i u jiných jemu podobně smýšlejících kleriků. Podrobnější zpráva je zde. Dnes se konal jeho pohřeb, který provázely demonstrace opozice, do ulic vyšly tisíce lidí. Více zde. Rovněž basídží na motorkách zaútočili na vozidla opozičního vůdce Músavího. Oficiálním tiskem proběhla jenom krátká hláška, Montazerímu upřeli i jeho titul.
Jeden týden po smrti se podle šíitského islámu koná další vzpomínka na mrtvé, u Montazerího to vychází právě na ašúru (psalo se o tom v článku níž). Nicméně i názory na něj se u Íránců rozcházejí. Někteří si ho váží za jeho smělé názory (reformisté), jiní (radikální přívrženci totální změny režimu a zatvrdilí sekularisté nepřátelští k islámu) ho považují za osobu ze stejné skupiny, která pochází a je zakotvena přímo v kořenech režimu, jako jsou i Músaví a Karúbí a další.
Bohužel mám extrémně málo času, nestíhám, proto mě omluvte za stručnost, doufám, že se to brzy změní.

Další nesmyslná smrt mladého člověka.

Včera ráno (17.12.2009) ve čtyři hodiny popravili mladého chlapce kurdského původu jménem Mosle Zamání, jenom za to, že měl oboustranně dobrovolný sexuální vztah se svou přítelkyní. Bylo mu 23 let, strávil 6 let ve vězení a v době "spáchání" tohoto činu mu bylo 17... podle íránských zákonů sexuální styk mimo manželství je "znásilnění"... podle tohoto "zákona" by asi hodně hodně lidí z nás mělo být popraveno, včetně autora těchto řádků... přiznávám... a co teď?... navzdory všemu, tak se zdá, že to, co se dělo ve věznicích nikomu moc nevadí... to asi znásilnění nebylo, že?

Před pár dny jsme zde mluvili o raketové střelnici... a hle, Írán před několika dny udělal další test rakety Sadžil 2 s dosahem cca. 2000 km. Nemyslím, že to někoho moc potěšilo, kromě vlády. Nevím jak Vám, ale mě to připadá tak, že Írán provokuje, jak kdyby za každou cenu chtěl vyvolat konflikt. Někteří si myslí, že útok zvenku by Íránce spojil a posilnil by pozici vlády... Kolik sirotků a vdov by se za cenu té rakety mohlo najíst, to ani nemá cenu řešit. Nicméně před několika dny i USA schválilo nové sankce, které by ale neměly napadat internetovou komunikaci Íránců v Íránu, aby nepřišli o možnost komunikace a přístupu k informacím.

Sankce míří proti společnostem, které prodávají rafinované ropní produkty a benzín do Íránu, protože jak je známo, Írán nemá dostatečné kapacity k rafinaci ropy pro svou vlastní potřebu, ale že by místo atomky postavil rafinerii to ne :-)
Navíc benzín, který lidem prodává, prodává pod cenu a dotuje ho ze státních zdrojů, protože se bojí nepokojů v případě zdražení. Když se před dvěmi lety zavedly přídělové karty, lidé se bouřili.

V Kodani se uskutečnil protest proti přítomnosti Mahmúda Ahmadínežáda na summitu o klimatu.. a nebyl ani pozván na večeři u dánské královské rodiny...

"Ztratil jsem svůj svět a ztratil jsem své náboženství"... otřesné svědectví dezertéra z milice Basídž o volebních podvodech a násilí po volbách

16. 12. 2009, Channel 4 News

"Ztratil jsem svůj svět a ztratil jsem své náboženství" - řekl bývalý příslušník íránské milice Basídž. Tento muž říká, že viděl zabíjení a pokoušel se zabránit znásilňování během nepokojů, které následovaly po sporných prezidentských volbách v červnu.

(Článek převzatý ze stránek Channel 4, rozhovor muže, který uvedl jenom titul Seyyed, s novinářkou Lindsey Hilsum, překlad zkrácen, doplněn o faktické poznámky a upraven podle originálu v perštině na druhém videu.)

Po měsících, kdy přicházely zprávy od svědků a obětí, nyní slyšíme svědectví o těchto událostech od muže, jenž byl údajně členem skupiny, která měla příkaz provést útoky na demonstranty.
Tento muž nyní žádá o azyl v Británii a mluvil exkluzivně pro Channel 4 News o rozkazech, které Basídží dostali, aby zajistili vítězství prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda ve volbách.

Na svém blogu, Lindsey Hilsum napsala: "Možná nejpřesvědčivějším důkazem je to, že jeho příběh potvrzuje zprávy, přicházející od obětí a organizací pro lidská práva, kteří tvrdili, že k znásilňování docházelo po celém Íránu v měsících plných brutality po červnových volbách...
...a jeho zoufalství. Jenom málokdy jsem mluvila s někým tak rozrušeným."


"Ve skutečnosti rozkazy nepřišly po volbách. Rozkazy pro to vše, čeho jste byli svědky, přišly před volbami. Byli jsme připraveni. Ale nikdy jsme si nepředstavovali, že aktivita lidí bude tak velká. Dostali jsme rozkazy ohledně aktivit studentů. Už tři, nebo čtyři měsíce před volbami jsme měly přednášky o ideologickém a politickém myšlení a kontrole davů. Věděli jsme, co máme dělat, ale nic nás nepřipravilo na to, co skutečně přišlo. První dny došlo k těžkým střetům a tak jsme dostali nové rozkazy na další dny.
Jsem úplně zmatený. Byl jsem takhle vychováván více než 20 let, a přede mnou stejně celá rodina mučedníků. Pořád přemýšlím, co je správné. To, co jsem si zvolil nyní, nebo cesta, kterou si vybrali oni. Naše rodina není bezvýznamná. Máme mezi sebou hodně mučedníků. Můj strýc byl zabit s panem D a panem AHD. Jsme prominentní náboženská rodina - byli jsme vždy v první linii, vždy se vzpomínkami na válku, bojiště a revoluci. Od těchto událostí pořád přemýšlím nad tím, kdo má pravdu?
Tři nebo čtyři měsíce předtím jsem zjišťoval, jak lidé volby přijmou, jaká bude účast - jestli budou přijaty pozitivně, jestli věří, že se ještě něco dá udělat. Lidé mluvili o Chátamím (reformistický ex-prezident), který měl kandidovat, ale na konec nekandidoval. Všechno to bylo vzrušující. Lidé byli plní skutečného entuziazmu.
Dostali jsme různé statistiky a vyhodnocovali jsme je. Chtěli jsme mít nějakou předtavu, jaké ty střety asi budou. Když kampaně začaly, vzrušení zase dosáhlo nového vrcholu.

Dostali jsme rozkazy měsíce předtím, že musíme následovat vůli Imáma Času, (13. skrytý Imám, kterého příchod se čeká, jako na příchod Mesiáše) jehož zástupcem je Ajatoláh Chámeneí, a že on oznámil, že pro pokrok a rozvoj islámu a rozvoj revoluce nikdo nemůže být lepší než pan Ahmadínežád.

Proto přišel rozkaz, že přáním pana Chámeneího je, aby se pan Ahmadínežád stal prezidentem a proto on musí být vyhlášen za vítěze. Je to strašné a děsivé. Byl jsem velmi šokován. Jak to můžu vysvětlit? To je někdo, komu jsem nemohl protiřečit ani v pomyšlení.

Byl to děsivý scénář, jít proti vůli a názoru, hlavně když tento názor patří Nejvyššímu Vůdci, nebo Velájate Faqíh (koncepce íránské vlády, tedy dohled odborníků v islámském právu nad všemi oblastmi státu), odvážit se vyjádřit vlastní názor.

Byla to hrozná situace. Na jedné straně jsem viděl lidi a na druhé straně byl rozkaz.

Odpověď na všechny otázky leží již v období před volbami. Na uzavřené schůzce, které jsme se účastnili my, odpovědní za urny, včetně mého bratra a mě, bylo vše vysvětleno. Nevím kolik toho víte o Basídžích, je to obrovská organizace, větší, než si dovedete představit.

Pro nás, kdo byli zodpovědní za volební urny rozkaz zněl: rozkaz Chámeneího je aby zvítězil Ahmadínežád.

Pro analfabety a ty, kteří nebyli s to vyplnit své hlasovací lístky, jsme ty lístky vyplnili my a vyplnili jsme je podle rozkazu (za Ahmadínežáda), a bylo jedno komu jejich hlas byl určen. To samé platilo pro ty, kteří chtěli odevzdat bílý nevyplněný lístek. Během sčítání tyto hlasy nebyly vyhlášeny za neplatné.
Tito byli většinou starší muži a ženy - a tito jsou dobří a bezproblémoví věřící v oblastech s nižším stupněm vzdělání, na vesnicích nebo v některých částech velkých měst. Našim problémem byli mladí lidé a univerzitní studenti, připravovali jsme se právě na ně. Když se přepočítávalo [studenti] tam nebyli. Když odešli, jak to mám řící.. moc se stydím... jenom přišli k urně a odešli. Po hlasování jsme tam zůstali jenom my. A poctivě jsme vyplnili náš rozkaz. Urny byly otevřeny, ale ne všechny. Některé byly otevřeny a spočítány, poté jsme dostali další rozkaz odeslat urny do hlavního centra. Protože reakce byla očekávána, již před volbami nám řekli, aby jsme tam i se všemi bezpečnostními jednotkami byli hned brzy ráno další den.
Přišli jsme brzy ráno, spolu se všemi pozvanými. Byly modlitby a poté krátký příhovor, ve kterém bylo potvrzeno vítězství pana Ahmadínežáda, blahopřání, rozdávaly se sladkosti a zákusky a poté nás rozdělili na dvě směny. Existovaly části města, které už předtím byly označeny za problémové - říkali jsme jim červené body - kde byla přítomnost bezpečnostních složek nevyhnutná. Byli jsme vysláni velmi brzy, dříve než kdokoliv mohl něco podniknout. Všichni se rozmístili a byli ozbrojeni. Rozkazem bylo zabránit vytvoření jakékoliv skupiny lidí. Jakýkoliv náznak protestu měl být tvrdě potlačen. Kdyby se kdokoliv ozval, zaútočit.
Zaútočit na lidi nic neznamenalo. Jak jsem vám řekl, kdokoliv, kdo přemýšlel jinak, než Ajatoláh Chámeneí, nebo Velájate Faqíh byl považován za odpadlíka. Proto jeho odpor nemá smysl, jeho názor je bezcenný. Bylo to jednoduché. Nebylo našim úkolem si něco o nich myslet - ani voličích ani o protestujících.

Pro nás to nebyl protest proti volbám, ale proti samotnému Ajatolláhu Chámeneímu.

A nebylo to pro nás pochopitelné, proč by ho někdo měl zpochybňovat. Je naším vůdcem.
Byli jsme ozbrojeni obušky a kabely, které se ohýbali a natahovali. Když se ovinuli kolem něčí ruky a zatáhlo se za ně, mohly způsobit vážné zranění. Rovněž spreje jako pepřový sprej, někteří dostali pouta. Ano, byli jsme připraveni. Všechno šlo podle plánu, protože všechno bylo předem promyšleno.Vozidla přijela včas, snídaně, modlitby, vše načas. Město bylo pod naší kontrolou.
Tím, že jsem měl službu u uren noc předtím, dostal jsem odpolední službu. Šel jsem si oddechnout domů a vrátil jsem se odpoledne. Když jsem se vrátil, nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Bylo to neuvěřitelné. Intenzita bojů byla velmi vysoká.
Bylo to zcela nevídané. I předtím jsem viděl útoky, ale nikdy na takové úrovni. Lidé se nevzdávali, nedali se zahnat a měli jsme vážné problémy. Byli rozehnáni, poté se zase sesbírali a vrátili se. Odolávali nám.
Nebyl jsem jednim z běžních pěšáků, nebyl jsem nucen přímo se zapojovat. Mohl jsem, ale rovněž jsem mohl zůstat mimo. Lidé jako já, kteří dohlédali a pozorovali a poskytovali hlášení tam mohli jenom tak stát. Stál jsem tiše vedle svých kolegů. Když takhle s vámi mluvím, všechno se mi vrací. Je to velmi těžké. Pořád si to nedovedu vysvětlit. Proč jsem to musel dělat?
První den byl pro nás velmi těžký. Když jsme se ten večer dostali na základnu, velitelé poskytovali hlášení z různých částí města.
Bylo nám řečeno, že na další dny budou další rozkazy. Rozkazem bylo zaútočit na každého bez rozdílu věku. Na každého, kdo vyjádřil nesouhlas. Bylo nám jasně řečeno, nedělat rozdíl mezi dítětem a dospělým, muži a ženami. Jenom útok, bez varování, bez žádných řečí.
Bylo to pro mě velice zvláštní. Všechno bylo surreální.

Měli jsme povolení střílet. Všichni jsme byli ozbrojeni. Měli jsme podporovat policii a bezpečnostní složky.
Další den se zdálo, že lidé byli připraveni, stejně jako my. Byli stejně připraveni a bylo jich více.
Na druhý den, nevím jak to mám říci, je to pro mě tak bolestné, je těžké o tom mluvit a ty vzpomínky jsou hrozné...ti ranění a ti, kteří zemřeli.
Je to velice těžké tam stát a videt lidi umírat. Musel jsem tam stát. Neměl jsem na výběr.
Ne, nikoho jsem nezabil, jenom jsem doprovázel ostatní. Snažil jsem se do toho vůbec nezapojovat.
Připravili nemocnici pro raněné a mrtvé. Byla to nemocnice, která patřila Basídžům a Revolučním gardám. Bylo to velmi těžké. Pokud měl nekdo nějaký problém s tím, že někoho zabil, bylo mu vysvětleno, že zabíjení bylo pro naši věc a byl to dobrý čin.

Viděl jsem jednoho člověka zemřít na ulici, ale v nemocnici bylo mrtvých mnohem mnohem více, než bylo k vidění na ulici. Byli ze všech částí města.

V potyčkách, kdokoliv byl zraněn, byl zatčen. Pokud ho nemohli chytit, chytili někoho jiného. Zatkli všechny, které mohli. Bylo úplně jedno, kdo to byl. Raněný, neraněný. Pokud to byli aktivisté, tím lépe. Mladé děti, mladé dospělé. Rozkazem bylo zatknout čím více 12 až 18 letých a přivézt je.

Tato skupina způsobovala největší těžkosti a myšlenkou bylo nedad jim žádnou možnost se seskupit. Bylo jich zatčeno velké množství. Bylo připraveno několik míst, kam je převezli a kde měli být drženi.

Tu noc jsem byl tam, přišel jsem za svým bratrem, několik dnů jsem ho neviděl, jak jsme byli zaneprázdněni tím vším. Moc ho respektuji a mám ho rád. Už od dětství jsme byli vždy spolu, jako dvojčata. Řekl mi ať tam za ním přijedu a půjdeme domů společně.

Připravili několik kontajnerů (myslí se asi na stejné dřevěné kontajnery, o jakých se zmiňovali vězni z Kahrízaku). Zatkli pár mladých lidí, ptali se jich na jejich věk a podle toho je rozdělovali.
Ti, kterým bylo více než 18 šli do jednoho kontajneru a ti pod 18 let do několika dalších kontajnerů. Množství dětí pod 18 let bylo větší. Naplnili tři nebo čtyři kontajnery a v každém bylo cca. 25 lidí. Tohle všechno jsem viděl, když jsem šel do hlavního nádvoří, abych se setkal se svým bratrem. Pozdravil jsem ho a další přátele.

Poté jsme slyšeli hluk z dvora. Mysleli jsme si, že ty děti vyvádějí. Šli jsme tam a nikoho jsme neviděli, jenom pořádkové síly. Ten hluk vycházel z těch kontajnerů.

Byly to výkřiky, prosby a pláč. Nerozuměli jsme, co se děje. Prosili: ‘Prosím je nám to líto, udělali jsme hloupost, prosím’. Nebo výkřiky, nebo pláč. Byli jsme zmateni. Nemohl jsem věřit, že by mohli chtít udělat něco takového: znásilňovat.

Je to tak těžké břemeno, bolí mě hlava. Vidím to zas vše před sebou. Všechny ty obličeje, ty výkřiky jsou se mnou každou noc, každou chvíli. Není to něco, co můžete zapomenout, nebo se od toho oddělit.

Prosili o milost, plakali, křičeli o pomoc, ale můj bratr byl vyšším velitelem než já. Šli jsme se podívat, co se děje. Byli tam dva muži ze Sepáhu (Sepáhe Pasdárán - Revoluční Gardy) a vyšli nám vstříc, když nás uviděli. Ptali jsme se, co ten křik znamená. řekli "Nic, to je Fath ol Moin (pomoc k vítězství). Řekli jsme: 'Co tím myslíte, co to děláte? Kdo je tam uvnitř?'

Když jsme se pořád ptali, diskuse se vyhrotila a oni řekli 'Nemáte právo tam vstupovat.' Můj bratr řekl: 'Co tím myslíte? Já jsem zde jedním z velitelů. Nemůžete mi říci, že nemám žádné právo.' Bylo to skutečně tak, ale nedovolili nám vstoupit. Poprali jsme se a po několika minutách do dvoru vjelo vozidlo.

Pravděpodobně někdo upozornil ostatní, že jsme se jim pokusili zabránit v tom, co činili: Fath ol Moin. Přišli, aby zabránili dalšímu vyhrocení situace. Řeklí nám, že nás předvolal vrchní velitel.
Řekli: 'Poďte, Hadží (titul pro ty, kteří se účastnily poutě do Mekky, ale používá se i jako běžné vyjídření úcty starší osobě) chce s váma mluvit.' Bylo vidět, že můj bratr zuří. Byl velice frustrován a nechtěl mluvit. Byl velice rozzlobený. Když jsme se tam dostali, řekl: ‘Co to je? Sexuální zneužívání je vážný zločin. Kdo dal tento rozkat? Kdo to povolil? Hadží jenom klidně odpověděl s úsměvem: ‘To je Fath Al Moin. To je dobrý skutek. Není na tom nic špatného. Proč si stěžuješ?’ Když to řekl, Hadží si myslel, že to mého bratra uklidní. Ale stal se úplný opak, ještě více se rozčílil. Zvýšil hlas a řekl: 'Tím myslíš, že to není zločin? Co si myslíš, že to není jasný zločin? Je to dobrý skutek? Hadží viděl, že ztrácí kontrolu a řekl: ‘Co je tady za problém? Vždyť se nic nestalo. Co tady řešíte?’ Můj bratr řekl: 'Co tím myslíš, že to není nic důležitého? Je něco špinavějšího než tohle, ohavnějšího než tohle? Děti, jsou to děti, nic špatného neudělali, jsou z našeho města.'

Hadží viděl, že to nezvládne, že se chce vrátit na základnu a zastavit to, co se dělo. Řekl: 'Nyní tady zůstaň. Zítra si o tom popovídáme, můžeme se o tom pobavit a zjistit, kde je problém.'
Trval jsem na tom, že s ním zůstanu, ale Hadží řekl: 'Jdi domů, oddechni si, my ho dovezeme. Běž, odvezou tě, zavoláme si tě. Odvezli mě domů. Můj bratr tam zůstal.

Bolest a ostuda před lidma a před Bohem. Ztratil jsem svůj svět a své náboženství.
Nikdy jsem si nemyslel, že tyto věci můžou být tak špinavé.
Myslel jsem si, že budu pokračovat v cestě mých strýců a našich mučedníků. Bylo to mým zájmem a vkládal jsem do toho veškerou svou horlivost: dosáhnout dokonalosti pro mučednictví.

Skutečně jsme se viděli nad ostatníma, a odděleni od ostatních. Skutečně jsme věřili, že to co děláme, je správné, že sloužíme lidem, že sloužíme Bohu a že našim cílem nebylo nic jiného, než uctívat Boha.

Ale nyní se stydím před lidma, stydím se i přiznat, že jsem se mýlil, a stydím se před svým náboženstvím. Páchal jsem zločiny, vědomě a nevědomě.
Nyní jsem zůstal jenom se svým svědomím, které mě trestá za to, co jsme udělali.

Doufám, že Bůh a lidé mi odpustí.

Vláda se stěhuje do pouště?

Právě mě zaujala jedna velice zvláštní zpráva.
Vláda zase po letech (1985 a 1999) uvažuje o tom, že by se hlavní město přesídlilo z Teheránu do jiného města. Do úvahy prý připadá Semnán a Šahrúd. Semnán je na východ od Teheránu a má kolem 120 000 obyvatel, Šahrúd ještě dál a je obdobně veliké. Odhaduju, že do Semnánu trvá cesta autem z Teheránu minimálně 2-2.5 hodiny, do Šahrúdu dvakrát tolik. Celkově je to celkem zajímavá zpráva, hlavně v současné situaci. Nevím, jestli Vás napadlo to co mě... že se vláda již ve 12 milionovém městě plném "nepřátel" necítí bezpečně a chce se opevnit někde daleko, kde by neslyšela hlasy protestujících. Chápu, že Teherán je obrovský, přelidněný, plný smogu atd. Ale jinak, kdyby to mělo být z jiných důvodů, připadá mit to trochu praštěné, na íránské poměry to jsou vesničky uprostřed ničeho, nemají pořádné letiště, co se týče infrastruktury, tak leží alespoň na dálnici, ale kolem je v podstatě všude poušť... třeba na české poměry: představte si co by znamenalo přeložit hlavní město z Prahy třeba do... Kutné Hory, nebo do Českých Budějovic, nebo do Tábora... a to bez urážky. Jsou to skutečně krásná města, ale bylo by to nezvládnutelné bez obrovské výstavby a jejich kouzlo by tím utrpělo. Hlavní město má nejenom sloužit jako sídlo vlády, ale i jako místo, kde se přijímají delegace ze zahraničí... které se tedy asi budou přepravovat z Teheránu nebo z Mašhadu vládními speciály... které... občas spadnou... když někdo, pardon, bůh chce, aby spadli... nebo případně vlakem.. nebo autobusem.. nebo taxíkem. Ne, promiňte, ale na velbloudech se v Íránu již nevozí. Jsou tam třeba vyhovující hotely, kde delegace ubytují? Tato města osobně neznám, ale předpokládám, že asi ne ... Nyní mě napadá, že tam stejně nikdo moc nejezdí, jenom Ahmadínežád se furt někam cpe. Co mě ještě napadá je to, že u Semnánu je odpalovací základna - vesmírné středisko, odkud Írán před více než rokem, a ne moc úspěšně, zkoušel vypálit raketu, která by mohla vypustit na dráhu satelit "Omid"(= naděje). Více o projektu zde. Je to rovněž raketová testovací střelnice pro vojenské účely. A na tomto místě se už měsíce usilovně staví a staví a staví. Viz velice čerstvé (27. listopadu 2009) satelitní snímky zde.
Vida vida.. Třetina rozpočtu země jde na špehovací systémy a živení parazitické armády 5 druhů bezpečnostních složek proti vlastním obyvatelům (včetně žoldáků z Libanonu a jiných zemí), druhá třetina na rakety a atomový program a ten zbytek končí v černých dírách pod turbany...
A ještě je zde dnešní zpráva (anglicky, české rezumé z článku ke konci sloupce, zde celý článek slovensky) o tom, že Írán údajně už před delší dobou testoval neutrónový inicitátor s použitím deuteridu uránu, který podle expertů nemá žádné jiné civilní ani vojenské využití kromě zpuštění exploze atomové bomby toho typu, kterou má i sousední Pákistán, a od kterého velkou část technologií právě Írán získal.
No, si mi vrtá v hlavě příliš moc divných dotazů... dobré zprávy to bohužel nejsou... doufám, že to vše neskončí velice špatně... asi půjdu konečně spát, jinak už vůbec neusnu.


Pozn. pro ty, kdo mě neznají, nejsem zastáncem vojenské intervence v Íránu. Mám tam totiž rodinu.

Blíží se svátek mučedníků

Za pár dnů začne měsíc muharram, který je měsícem smutku a truchlení nad zabitými, hlavně imámem Hoseinem, synem prvního imáma Alího, a jednoho z nejdůležitějších imámů šíitského islámu. Vzhledem k tomu, že se opozice snaží využít veškeré oficiální svátky islámské republiky, i muharram a ašúrá (10. den tohoto měsíce) asi uvidí další protesty. Přiložené video nahoře je přípravou na ně a vybízí lidi, aby nezapoměli na nejnovější mučedníky (jejich fotografie jsou zakomponovány v symbolice). Tyto svátky (hlavně v Iráku) provází celkem hrozné sebemučení a sebezraňování mužů, kteří se bičují a řežou nožem do hlavy a podobně, aby procítili bolest a martýrium a pykali za hříchy a aby vyjádřili lásku imámovi. V Íránu se většinou mrskají řetězy do rytmu bubnů a skandování Ya Hossein. U toho můžou provádět něco na způsob tance nebo koordinovaného pohybu do kruhu nebo v průvodu. Podobná tradice ve středověké Evropě byli Flagelanti, kteří se veřejně mrskali. Dodnes něco myšlenkově podobného, jenom už ne krvavého dělají křesťané na jihu Evropy (například v jižní Itálii), kteří o Velikonocích nosí na křížové cestě i padesátikilogramové kříže a pouta, aby se připodobnili Ježíši na křížové cestě. Ve videu rovněž máte možnost zaslechnout ty typické šíitské litánie, rytmické až hypnotické zpěvy a bubnování.
Jinak pro doplnění, i když je to původně náboženský svátek, je oblíbený i mezi mládeží z prozaického důvodu: předtím to byla jedna z mála příležitostí, kdy se chlapci a dívky mohli seznamovat.

Slavný "TIME magazine", tedy jeho editoři, nepovažovali za důležité zařadit íránské demonstranty do sedmičky finalistů o titul "osobnosti roku". Navzdory tomu, že na jejich stránce byla možnost "hlasovat", byla tam poznámka o tom, že editoři si vyhrazují právo nesouhlasit. Tak k čemu vůbec bylo to hlasování...? Nepřipomíná vám to něco? ... My jsme hlasovali, oni ale rozhodli jinak. Co třeba letošní volby v Íránu? ... no jo, no jo, je to jenom blbá anketa, ale jde o princip. Příště rozhodněte sami a nemrhejte naším časem na nějaké hlasování.

Kromě toho, Írán asi bude soudit za špionáž ty tři Američany, kteří se nějakým nedopatřením dostali do Íránu z Iráku. Sice nevěřím, že to jsou špioni, dva mladí kluci a jedna holka... vypadají celkem neškodně, ale stejně, pokud nejsou z armády, co dělali vůbec v Iráku? Dva z nich jsou novináři a třetí má irácký původ, nicméně nemyslím, že to byl obecně dobrý nápad s bezpečnostní situací, která tam ještě pořád je, plus protiamerické nálady.. mohli skončit i hůř. I když irácký Kurdistán je relativně bezpečný. No, uvidíme, co z toho bude. Šaškárna určitě.

I dnes studenti protestovali na univerzitách a křičeli: "ten kdo podváděl (ve volbách), ten roztrhal obrazy (Chomeiního)"... myslí tím 2 věci: 1 - kampaň proti opozici je vykonstruovaná, 2 - podvod ve volbách byl prvopočátečním vyjádřením neúcty vůči principům revoluce (nevím jestli to dovedu správně popsat: druhý pokus: roztrhnutí fotografie je projev neúcty k revoluci a k Ch., ale i podvod ve volbách je stejný projev neúcty k Ch. a k revoluci a jejím, alespoň proklamovaným, principům, a toto zneuctění bylo vykonáno jako první... někteří lidé si samožřejmě uvědomují, že celá revoluce byla lež, ale nelze to ještě říkat otevřeně :-). Videa zde.

Další demonstrace a novinky ze světa černého zlata

Oficiální íránskou televizí uveřejněný filmový záběr, na kterém údajně protestující studenti dne 7.12. zapálili fotografii Khomeiního, vyvolal velké rozhorčení. Na jedné straně rozhorčení vlády, protože urážka zesnulého imáma, zakladatele islámské republiky, je netolerovatelný zločin, a na druhé straně opozice, která se od záběrů distancovala a tvrdí, že je to provokace ze strany vlády, která má posloužit jako záminka k tvrdšímu zásahu proti ní. Jak trefně poznamenal někdo v jedné internetové diskusi, je k zaplakání země, pro kterou je roztrhání fotografie mrtvého člověka důležitější, než zabíjení a znásilňování živých lidí.
Na protest proti tomu se včera i dnes sešli studenti na několika univerzitách. Lidé nesli i portréty Chomejního aby se očistili od této obžaloby (nicméně určitě existují tisíce těch, kdo toho Chomejního zapalují alespoň v mysli, a klidně by to udělali i veřejně, kdyby situace dospěla do toho bodu). Ono v podstatě existuje několik videí, kde lidé zjevně zapalují, nebo šlapou po těchto fotkách, a často je na nich Chámeneí zobrazen vedle Chomejního, takže shoří společně. Zkuste si zadat na youtube burning Khamenei a uvidíte sami. Je to jenom záminka, nic jiného.
Zde je video z univerzity v Ghazvínu, kde křičí "Chomejní, kde jsi, nechal jsi Músavího osamotě."



Jinak se kampaň mužů v čádorech dostala na první stránky médií (jenom světových bohužel).

Zajímavou zprávou z hlediska (minimálně) regionální strategie na Blízkém východě je to, že se Irák plánuje otevřít investicím pro rozvoj těžby ropy (kontrakt získal Shell v konsorciu s indonéskou společností Petronas další získali ruský Lukoil a norský Statoil ASA) . Tato země zoufale potřebuje investice a nové technologie v těžařském průmyslu, protože jsou její technologie zastaralé a poškozené válkami s Íránem a USA a sankce rovněž rozvoji nepomohly. Írán investice potřebuje také. Co je na tom ale zajímavého je odhad, podle kterého (bohužel článek se mi povedlo najít v italštině) by Irák klidně mohl zvýšit svoji produkci trojnásobně, na 10 milionů barelů denně, v čem by se přiblížel 12,5 milionům, které produkuje Saudská Arábie, 10 milionům, které produkuje Rusko a o hodně by předběhl Írán s jeho 4,2 miliony barelů denně. Írán se tímto může stát ještě méně přitažlivým pro investice, v dohlednu jsou možná další sankce, nevyloučil se ani případný útok na jaderná zařízení, opozice obyvatel, jak se zdá, neustává, a zvýšením těžby by mohlo vyvolat snížení cen ropy a další propad příjmů a vlivu Íránské islámské republiky. Zvýšení důležitostí nyní většinově šíitského Iráku by rovněž mohlo otřást rovnováhou v OPEC-u (organizace zemí vyvážející ropu), kdyby se Irák politicky orientoval na spojenectví s Íránem, nebo mezi nimi může vzniknout rivalita o vliv. To se teprve ukáže, nicméně je to vývoj, který asi bude zajímavé sledovat.

Kromě toho se zdá, že z Íránu přes Saúdskou Arábii a s pomocí západních rozvědek uprchl důležitý jaderný fyzik Šahrám Amirí, který IAEA poskytl informace o nedávno "objeveném" jaderném zařízení u města Kommu.

Zde Vám ještě nabízím moc pěkné a vzácné záběry z demonstrací v roce 1979, těsně po příjezdu Chomejního (v únoru, hned poté, když se režim začínal utužovat), kdy na svátek žen 8. března íránské ženy a několik mužů vyšly do ulic, aby demonstrovaly za svá práva a proti povinnému šátku.



A zde je ještě video z pondělí 7.12., kde se studentům povede ukořistit videokameru a helmu vládního agenta, který je natáčí. Hesla, která skandují jsou přeložena do angličtiny. Varování: veeeeelmi hlučné, před zpuštěním si zkontrolujte intenzitu hlasitosti, nedoporučuji zpustit do sluchátek ani ve studovně akademie věd nebo podobné instituce :-)

Zelené dny

Krátký dokumentární film od Hany Machmalbáf, dcery renomovaného režiséra Mohsena Machmalbáfa, o volbách a tom, co následovalo. S anglickými titulky.
Jinak i dnes se na univerzitách protestovalo. A další protesty se očekávají.

Íráncům šátky sluší...

Nepletete se, říkám Íráncům. Poté co se íránský tisk pokusil zesměšnit uvězněného studenta Madžída Tavakolího tím, že uveřejnil jeho fotografii v čádoru, spustila se protestní vlna fotografií mužů v hidžábech, islámských šátcích určených, a povinných, pro ženy. Madžíd Tavakolí je jedním z přísných kritiků režimu, byl několikrát vězněn a nyní byl zatčen poté co v pondělí 7.12. promluvil k demonstrantům. Karikaturisté rovněž reagovali publikací několika fotografií Chámeneího v čádoru (samozřejmě vytvořených s pomocí photoshopu).
Pokud máte facebook, můžete se podívat na stránku Iran Elections News, kde najdete další místy celkem vtipné fotografie mužů a chlapců, kteří obléknutím hidžábu vyjádřují podporu Madžídovi a stoupenectví rovnosti pohlaví.

Hámed Rúhínežád

Tento mladý muž je dalším, který se ničím zjevně neprovinil, ale má být popraven. Tento mladý člověk navíc trpí roztroušenou sklerózou.

Zde je výtah z jeho dopisu:
“Chudoba a těžkosti, kterým jsme čelili jako rodina a velké výdaje spojené s mojí léčbou mě přinutily odjet z Íránu. Nechtěl jsem zatěžovat svojí rodinu více než tím, co už museli snášet. Odjel jsem z Íránu v naději, že se dostanu do Spojených Států nebo do nějaké evropské země, ale naneštěstí jsem skončil v Iráku. Převaděči mi vzali veškeré peníze. Byl jsem ve vazbě v Arbílu 4 měsíce. Po mém propuštění jsem pracoval v restauraci den i noc, abych si vydělal nějaké peníze, ale můj zhoršující se stav a samota v exilu mě přinutily vrátit se do Íránu. Můj návrat byl úplně legální a byl v koordinaci s ministerstvem rozvědky. Po mém návratu jsem šel za úředníky rozvědky a řekl jsem jim vše o mé cestě. Poté co mě vyslechli, řekli, “neudělal jsi žádný zločin, můžeš jít zpátky na univerzitu.” Bohužel, za 10 měsíců, 4 května 2009, jsem byl uvězněn a držen ve vazbě a v procesech po povolebních nepokojích jsem byl obviněn jako obětní beránek. Nyní jako politický vězeň, vyhlasuji, že jsem nikdy nepatřil k žádné politické straně nebo skupině. Nikdy jsem neměl nic společného s volbami. Popírám, že jsem kdy měl jakékoliv styky s API (Anjoman-e Padeshahi Iran, promonarchistická organizace). Popírám veškerá obvinění, které byly proti mně vzneseny.”
Zde je petice na protest proti trestu smrti, kde jsou další informace v angličtině.

Pro "dokonalé a božské" íránské soudnictví to nic neznamená. I těžce nemocný a paralyzovaný člověk je nepřítel režimu. A vlastně je úplně jedno koho popraví, jenom aby to odradilo ty ostatní ... Po povolebních nepokojích soudili i těžce postiženého Saída Hadžariána (žádali pro něj trest smrti). Saíd Hadžarián byl důležitou osobou při odhalení tzv. řetězových vražd intelektuálů a protivládně orientovaných aktivistů během mandátu prezidenta M.Chátamího. Po pokusu o atentát na jeho osobu je na kolečkovém křesle a má těžkosti vůbec mluvit.