Bezpečnostní složky zaútočily na sídlo deníku "Iran"

V pondělí 21.11.2011 bezpečnostní složky vzaly útokem kanceláře deníku "Iran". Nebylo by na tom nic zvláštního, pokud by to byl nějaký reformistický deník (většina jich byla ostatně zakázána již dávno). Deník "Iran" je považován za konzervativní a je řízen Alím Akbarem Džavánfekrem, jedním z nejdůležitějších poradců prezidenta Ahmadínežáda pro mediální záležitosti a rovněž šéf hlavní íránské tiskové agentury IRNA. Podle svědků bezpečnostní složky v pondělí vtrhly do budovy s použitím slzného plynu, zatkly asi 32 osob z přítomných a zapečetily několik pater budovy. Podle prvních zpráv byl zatčen i sám Džavánfekr a měl být propuštěn po osobní hrozbě prezidenta Ahmadínežáda, posléze to un sám vyvrátil a vyvázl pouze s několika škrábanci.

Útoku předcházelo několik událostí. V neděli byl Džavánfekr odsouzen za urážku islámských hodnot tím, že v příloze o módě, kterou noviny vydávají, vyšel článek vyjádřující pochybnosti nad islámskými pravidly pro oděv žen. V článku bylo, že "čádor", dlouhý černý plášť, který některé tradičněji založ

ené ženy v Íránu nosí, byl zaveden v Íránu poté, co se jeden z íránských šáhů inspiroval módou evropských dam 19.století a jejich černými večerními šaty. Za tento článek byl Džavánfekr odsouzen k roku vězení a třem letům zákazu novinářské činnosti.

Podle některých analytiků bylo důvodem něco jiného: Džavánfekr poskytl rozhovor reformistickému deníku Etemád otištěný v neděli. Ve rozhovoru znevažoval některé vysoké vládní představitele, známé svým nevraživým postojem k Ahmadínežádovi. Rozdělení konzervativní frakce na pro-ahmadínežádovskou a proti-ahmadínežádovskou frakci se vykrystalizovalo v posledních měsících a zdá se, že se vyhrocení vztahů prohlubuje. Od Ahmadínežáda se odvrátil i jeho bývalý duchovní vůdce Mesbá Jazdí (tzv. "krokodýl"), který řekl, že Ahmadínežád zbloudil a je pod vlivem ďábla.

Za zmínku stojí i to, že deník Iran publikoval kontroverzní rozhovor s bratrem zesnulého generála Revolučních Gard, který přišel o život 12.11. během mysteriózního výbuchu na základně 40 km n

a jihozápad od Teheránu. Rozhovor byl v průběhu několika hodin pozměněn, s tím, že bratr zesnulého údajně popřel, že Tehrání Moghaddam právě testoval pokročilou balistickou raketu.

Nejzajímavější je ale dnešní zpráva, bohužel jenom v perštině: podle svědků, jež své zážitky popsali v blogu, se zadrženými zacházeli velice násilně a ošklivě a agenti jim vyhrožovali, že "co nevidět i Mahmúda Ahmadínežáda odvedeme se zavázanýma očima na policii".

Z dalších zpráv: přibližně tucet špionů bylo údajně odhaleno v Íránu a Libanonu, ale víc informací o tom moc není, co mi přijde divné s velkým propagandistickým potenciálem, který odhalení špionážních sítí obvykle mívá.

Generál Amir Alí Hádžízade, jeden z vysokých velitelů letectví Revolučních Gard se nechal slyšet v rozhovoru s polooficiální agenturou Fars, že "se modlí za izraelský útok na Írán", protože "Írán disponuje skrytou energií, kterou chce v případě útoku uvolnit, aby smetla nepřátele islámu do popelnice dějin". Doufám, že to je nadpřirozená síla Imáma Mahdího, který má určitě nějakou lampu se všemocným džinem a ne nějaké jiné svinstvo, asi si domyslíte jaké.

Smutnou zprávou je, že Alirezá Miándehí Sabúrí (na fotografii), jeden z demonstrantů z povolebních demonstrací, po více než dvou letech zemřel na následky svého zranění. Kulka ho zasáhla do hlavy když se pokoušel pomoci zraněným demonstrantům před základnou Basídžů "Ašúrá". Alirezá podstoupil operace, ale nebylo možné kulku úplně odstranit. Alirezá poté opustil Írán a v Turecku podal žádost o azyl v Německu, protože tam měl rodinu. Jeho žádosti vyhověno nebylo, místo toho ho poslali do Bostonu, kde zemřel úplně sám. Bylo mu 22 let.

Po dvou letech se ozval i otec další oběti, Araše Arkana. Araš byl uvězněn poté, co byl zadržen během demonstrací, když se pokoušel osvobodit zadrženého demonstranta. Po roce, dvou měsících a 26 dnech zemřel ve vazbě z důvodu neposkytnutí lékařské péče. Měl urgentní problém s ledvinami a zemřel na zástavu srdce.

Něco veselejšího na konec: ukázka dokumentu ze zkušenosti profesionálního amerického basketbalového hráče, který přijal nabídku hrát v Íránu. Jinak s ukázkami nejlepšího perského rapu!

"Bože, dej abych umřel vestoje, jsem unaven tímto životem v ponížení."

Tuto větu napsal na svou stránku na Facebooku Mohammad Mochtarí, dvaadvacetiletý student. Pár dnů poté byl zastřelen vládními bezpečnostními složkami, v pondělí 14.února 2011 v Teheránu.

Byl zabit během protivládní demonstrace, první po téměř roce, kdy tak zvané "zelené hnutí" jenom doutnalo pod povrchem a probudily ho poslední události v Tunisku a Egyptě, kdy se lidem podařilo vyhnat diktátory.

Další obětí střelby a násilí proti demonstrantům byl Sán´e Žále, pocházející z kurdské sunnitské menšiny z města Páve v provincii Kermánšáh. Bylo mu 26 a byl rovněž studentem. Studoval divadelní vědu v Teheránu.

Jejich jména, fotografie a informace o jejich smrti se rozšířily mezi lidmi, jako se předtím stalo s dalšími oběťmi, jako byla Nedá Agha Soltán, Kiánúš Ásá, Sohráb Erábí a desítky dalších (téměř úplný seznam zde). Vláda ale vymyslela trik, kterým chce zamezit vzniku kultu mučedníků hnutí za svobodu. Oficiální média zveřejnily zprávu, že byli oba zabiti teroristickou organizací MEK (Modžáhedín-e Chalq), která je již nyní pouze spíše strašákem, fantomem s krvavou minulostí, než skutečnou hrozbou pro režim. Nicméně vláda se jejich jménem moc ráda ohání. O Žálem bylo prohlášeno, že byl členem islámistické milice Basídž, co bylo jeho rodinou dementováno v nevládních médiích a v rozhovoru, který jeho bratr poskytl perskému vysílání Hlasu Ameriky. Jeho rodině bylo vyhrožováno, nebylo jim dovoleno mluvit se zahraničními médii, Sáne´ho bratr byl po tomto rozhovoru zadržen. Jeho rodině dokonce nebylo ani dovoleno se zúčastnit oficiálního pohřbu a pietní akce na počest jejich dítěte, který vláda zorganizovala na teheránské univerzitě.

Tak velice se vláda děsí kultu mučedníků.

Právě kult mučedníků, tak nesmírně důležitý v íránské kultuře, napomohl vítězství Íránské revoluce v roce 1979.

Nejméně 37 obětí.

Podle dnešních zpráv oficiální íránská tisková agentura IRNA oznámila, že střety demonstrantů s bezpečnostními složkami si vyžádaly 37 potvrzených obětí. Je ovšem možné, že je tento počet vyšší.

Ani tito mladí lidé již nejsou mezi námi...

Sohráb Arabí, Násser Amirnežád, Masúd Hášemzade, Davúd Sadrí, Kiánúš Ásá, Mohammad Asgharí, Hossein Tahmasebí.

Írán oficiálně přiznal 20 obětí, nicméně sesbíraných jmen z různých zdrojů po internetu je již kolem 40, i když u některých by bylo nutno upřesnit některé informace. O smrti Sohrába Arabího (první obrázek) se jeho rodina dověděla až po měsíci. Po výročí studentských nepokojů 9.7. policie začala zveřejňovat fotografie mrtvých, aby je mohly rodiny identifikovat.
Jejich jediným hříchem bylo, že chtěli lepší život.

Dopis z nemocnice

Zde se objevila zpráva o dopisu od lékaře z teheránské nemocnice Rasul Akram na ulici Sattár Chán, který byl odeslán ve středu 24.6. Podle něj v přivezli do této nemocnice 38 lidí, z nich 10 zemřelo. Podle ošetřujících lékařů někteří měli v těle i 2 nebo 3 kulky, například 68 letý starší muž měl dvě v levém rameni a jednu v levé části břicha. Z charakteru zranění je vidět, že kulky přišly ze střechy, například 32 letý mladík byl zasažen do zad a kulka vyšla ven v oblasti stehna. Od doktorů z nemocnice Emám Chomejní přišla zpráva, že do dnešního rána (středa 24.) bylo do nemocnice přivezeno 38 mrtvých, kteří byli přímo zabiti kulkami. Mezi zabitými a raněnými jsou i patnáct-šestnáctileté děti. Je nutno říci, že dnes ráno (středa) si policie mrtvé odvezla nákladním automobilem a mnohé rodiny ani nevědí o tom, že jejich drazí byli zastřeleni.
Podle e-mailu a přiložených fotografií personál nemocnice ve středu od 9 do 11 protestoval a podával informace o násilí na lidech.
(překlad je zkrácený)

Aškan Sohrábí, Bahman Dženábí a další

Aškan Sohrábí a Bahman Dženábí, dva osmnáctiletí studenti zabiti v Teheránu milicemi Básídží. Ostatní známá jména jsou Fáteme Baratí,
Kasra Šarafí, Mobina Ehterámí
Kambiz Šoaí, Mohsen Imání, Nasser Amirnežád, Imán Namazí, Mostafa Ghanian, Neda Agha Soltan, Fáteme Radžabpúr a její dcera, které byly zastřeleny, když se dívaly na demonstraci z okna jeslí.