Včera byl tomu právě rok co píší tyto stránky. Podle statistiky počet návštěv právě překročil 10 000, co mě velice těší, takže můžu oslavit jakési dvojité jubileum. I když se pravděpodobně mnoho návštěvníků na stránce octlo náhodou nebo jsou to pořád ti samí, kteří se vracejí, stejně děkuji všem čtenářům za jejich pozornost a morální podporu a doufám, že budu moci i v budoucnu pokračovat v psaní, pomůžu osvětlit komplikovanou problematiku dějin a současnosti této fascinující a krásné země, přiblížit spletité osudy její obyvatel a přinést další důkazy o zločinech režimu.
Dělám tuto práci, protože mám k Íránu osobní vztah, záleží mi na jeho osudu a zasazuji se za diplomatický (ne vojenský) tlak s cílem odstranění islámského režimu, který má přímo nebo nepřímo na svědomí tisíce životů a snaží se rozšířit svůj neblahý vliv v regionu i pomocí jaderné hrozby. Doufám, že tyto stránky byly přínosem alespoň pro část čtenářů.
Nechci patřit k mlčící a lhostejné většině. Bloguji, tedy jsem :-)
středa, února 28, 2007
Komplot západních velmocí zvýšil ceny rajčat v Íránu:)
Přes Islám Info: Íránský prezident v neděli prohlásil, že nepřátelé země rozvinuli množství spiknutí, aby dotlačili Islámskou republiku k tomu, aby se vzdala svého sporného jaderného programu, včetně vyhnání cen rajčat a další potravy nahoru.
Mahmoud Ahmadínežád ale řekl, že takové taktiky nebudou fungovat, citovala ho tisková agentura ISNA. Rostoucí ceny, obzvláště cena rajčat, které jsou důležitou součástí íránských jídel, vedly k nárůstu veřejné kritiky Ahmadínežádovy vlády. Prezident často stížnosti zamítal jako přehánění médií.“Aby nás poškodili, spřádají plány, například přišli a vyhnali nahoru ceny rajčat na trhu. Myslí si, že se kvůli jejich spiknutím vzdáme svých ideálů”, řekl Ahmadínežád v projevu, ve kterém prohlásil, že Írán se svých jaderných plánů nevzdá.
To určitě přijeli agenti Mossadu nebo CIA a vykoupili všechna rajčata v Íránu, že? Aby pak Ahmadíndžihád nedostal těmi rajčaty do obličeje, když bude říkat podobné stupidity :-)
pátek, února 23, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce IV: závěry a důsledky pro Írán, region a svět
Touto kapitolou uzavírám stručný přehled dějin a důsledků Islámské revoluce. Doufám, že se mi povedlo vše podat dostatečně jasně. Uvítám případné dotazy a připomínky.
Důsledky pro Íránce
Íránská revoluce, a hlavně ti, kdo převzali moc po ní, bohužel zvítězili pomocí lží a manipulace. Je pravda, že revoluce měla širokou lidovou podporu, menšinu radikálních islámistů a většinu obyčejných lidí, kteří si od ní slibovali hlavně sociální spravedlnost, oslabení cizího vlivu v zemi a paradoxně větší svobodu. Revoluce spčátku nebyla myšlena jako vysloveně islámská. Byla tak pojmenována až po těch, kdo zvítězili a uchvátili moc násilím na základě Chomejního vykonstruovaných výkladů Koránu a hadísů (jeho argumentace je shrnuta ve sbírce přepisů jeho přednášek Velayat-e Faqih - vláda faqíha, vyšlo i v češtině), podle něhož má vládu v zemi mít v rukou faqíh (islámský soudce) až do příchodu mystického 12. Imáma a podle některých výkladů tedy všechny ostatní vlády světa jsou nelegitimní. Kvůli této náboženské motivaci vlády se jakýkoliv pokus o její kritiku rovnal s kritikou "boží vůle".
Až v prvních měsících po revoluci mnozí zjistili, co se vlastně stalo. Šáh byl jenom nahrazen Chomejním a absolutismus zůstal, dokonce v ještě horší formě. Výsledkem jsou stovky zabitých a uvězněných odpůrců a kritiků režimu, agresivní asimilační politika například vůči etnickým i náboženským menšinám (Kurdům, Bahájům, ale i sunnitským muslimům) a nepříjemné zasahování do osobního života lidí.
Korupce, která kvetla předtím narostla do obludných rozměrů a i dnes se mnohé problémy s úřady musí řešit penězi. I političtí vězni se musí vykupovat horibilními kaucemi a podplácet soudce. Je to výhoda pro ty bohatší, kteří se vysekají z přestupků, za které jsou ti chudí potrestáni. Ale největší korupce probíhá v nejvyšších kruzích. Nedávno vyplaval na povrch korupční skandál francouzské firmy Total, která léta podplácela nejbohatšího muže Íránu a bývalého prezidenta Hašemího Rafsandžáního, a ten jí dopomohl k výhodným ropním kontraktům. To, z čeho revolucionáři obviňovali Šáha, totiž mrhání bohatstvím země a vývoz enormních finančních prostředků do zahraničí se dnes děje v mnohem větší míře. Například spomínaný Rafsandžání vlastní několik desítek nemovitostí v Torontu a jinde.
Tím, že existuje hodně zakázaných ale přesto žádaných artiklů, kvete černý trh: alkohol, zakázaná hudba (ženský zpěv a západní interpreti), filmy, knihy, erotický materiál, ale i některé důležité léky. A samozřejmě zbraně pro vládu: její pochybné transakce s pákistánským pašerákem Abdulem Kádirem Chánem jsou známé... a osobně si myslím, že výsledky plodné spolupráce s jadernou Severní Korejí na sebe nedají dlouho čekat...
Obrovským problémem v Íránu jsou drogy, o tom se tady už psalo několikrát.
Írán se v důsledku své agresivní politiky a rétoriky uzavřel do politické, kulturní i ekonomické izolace. Ekonomické důsledky rovněž nebyly malé. Válka s Irákem zničila část infrastruktury vybudované za Šáha a na mnoha místech dodnes nebyly obnoveny. Mnohé továrny pořád fungují s využitím zastaralých výrobních kapacit ze 70. let, jako je automobilový průmysl, například zastaralá auta mají obrovskou spotřebu a produkují enormní množství smogu. Teherán je jedno z nejznečištěnějších měst světa. Obecně se v Íránu vzácnou ropou a plynem plýtvá. Naproti tomu ale vláda investuje miliardy do jaderného výzkumu, který z hlediska ekonomického určitě není absolutní prioritou. Její význam je hlavně a především politický a důsledky na obyvatele zatím hlavně negativní. Čekání na dostavbu prvního reaktoru v Búšehru se pořád prodlužuje do nekonečna, ale Íránci nasadili tak vysoké tempo výroby paliva, jak kdyby měli zásobovat 10 reaktorů.
Naštěstí se země v posledních letech otevřela technologicky i z hlediska malých uživatelů, počet vlastníků osobních počítačů a uživatelů internetu stoupá, i když internet je filtrovaný.
Stejně stoupá i počet mobilních telefonů, cena mobilních služeb je ale zatím oproti běžnému výdělku (minimální mzda je kolem 250 eur.) vysoká. V Íránu je 70% lidí pod 30 let a tito lidé touží po vzdělání, zkušenostech, dobré práci, seberealizaci, ale i kulturním vyžití, zábavě a normálních mezilidských vztazích mezi chlapci a dívkami, které státní ideologie zakazuje i trestá. Pořád víc lidí umí cizí jazyky a právě izolace země mezi nima vyvolává zvídavost a zájem o cizí a "proklínanou" západní kulturu a snahu o přátelství a normalizaci vztahů se světem. Někteří velice těžce nesou izolaci a šikanu, ale mnozí se pod tlakem prostě přizpůsobí a žijí ze dne na den jak se dá, ti co to psychicky nesnesou se snaží emigrovat, propadají drogám nebo spáchají sebevraždu (statistická čísla nelžou, Írán je jednou ze zemí na vrchu smutných žebříčků v počtu drogově závislých, sebevražd a úniku vzdělaných mladých lidí do zahraničí). Za 8 let vlády Chátamího a reformistů se naštěstí hodně věcí uvolnilo, náboženská policie polevila v přísnosti i trestech a ve vměšování se do osobních životů lidí, třeba i do oblékání, a nyní je dost těžké vrátit smýšlení lidí k puritánským revolučním ideálům, jak to hlásá Ahmadínežádovo křídlo.
Turisté a cizinci se v Íránu ale pořád setkají s přátelskýma a pohostinnýma lidma, mnozí jsou sice hluboce věřící, ale tím jejich typickým vnitřním a osobním způsobem, který se těžce definuje: myslím si, že mnozí věří v Boha (Chodá) a posuzují lidi podle jejich skutků (dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky) a ne podle jejich vyznání nebo počtu hodin strávených modlením. Je to šíitský islám promíchaným s prastarými předislámskými prvky, ve kterých někdy znatelně proniká na povrch zoroastrizmus ale i prvky křesťanství a ze kterých jsou mnohé v hlubokém rozporu s tradičním sunnitským islámem (například kult a zobrazování imámů - obdoba křesťanských svatých, volnější a lidštější přístup k ženám, zachování jisté malé míry polemiky ve výkladu islámských zákonů oproti zkostnatělosti sunnitských škol). Obecně islám širokých lidových vrstev v Íránu hodně připomíná trochu pověrčivé katolictví Evropského jihu - jižní Itálie a Španělska - kultem mučedníků, sebemrskačskými procesími, vírou v zázraky a podobně.
Tím ale, že lidé zažili vládu duchovních a mnozí se v ní sklamali, pod dojmem lží, korupce, bezpráví, násilí a všudypřítomných nesmyslných zákazů a příkazů, vnucovaná a spolitizovaná pobožnost se mnohým zhnusila a proto mnozí do mešit chodí jenom během velkých svátků nebo při zvláštních příležitostech (hlavně pohřby).
Vláda má ale pořád stabilní tábor svých radikálních přívrženců, je těžké odhadnout kolik jich asi bude, snad kolem 10 snad maximálně 20%. Některá média vyzdvihují, že Ahmadínežád byl zvolen kvůli své radikální rétorice. Není to tak. Byl zvolen i manipulací, ale ti, co ho skutečně volili, dělali to proto, protože sliboval ekonomické reformy a větší blahobyt. Lidi pořád bude více zajímat výška nájmu a cena chleba, než regionální expanze a zničení nějakého vzdáleného Izraele. V Íránu jsou sice levné energie a nízké daně, ale horibilní nájmy. V poslední době se zvedly i ceny jídla vlivem inflace. Obecně se ale životní úroveň a kupní síla Íránců od revoluce snížila. Ani proklamované odstranění třídních rozdílů neproběhlo. Propast mezi bohatými a chudými se ještě více prohloubila. Téměř veškerá ekonomika je kontrolována státem a stát do ní neinvestuje. Často dělníci nedostanou včas své mzdy nebo jim chybí suroviny a technologie k výrobě.
Až po volbách Ahmadínežád změnil rétoriku, postavil do popředí nukleární program, boj proti Izraeli, popírání Holokaustu a provokaci USA a Západu, nebo tak nesmyslné a nepodstatné otázky jako oblékání a zvláštní pruhy na chodníku pro muže a ženy (pravděpodobně pro odlákání pozornosti od skutečných problémů).
Z tohoto důvodu je nespravedlivé vidět ve všech Íráncech sebranku radikálních násilníků a nevzdělanců, kteří nenávidí cizince. Zastávám názor, se kterým souhlasí velká většina Íránců, že íránská islámská vláda nereprezentuje ani vůli obyvatel, ani skutečné blaho a dobro země.
Důsledky pro svět a region
těsně po revoluci začal pomalý ale zhoubný proces "náboženské kolonizace", který měl za cíl vyvézt revoluci: po celém Blízkém východě byly zakládány organizace, legální i ilegální, které měly za cíl sjednotit, finančně podpořit, vyzbrojit a radikalizovat hlavně šíitské skupiny v odboji proti vládám zemí Perského Zálivu, kterým chomejnisté vytýkali jejich spojenectví se Západem a neislámskou vládu, případně příliš shovívavý postoj k Izraeli. Tak byl vytvořen třeba Hizballáh v Libanonu. Tyto organizace si pak vytvářely pobočky a buňky po celém světě, odkud mohl Írán útočit na různé cíle: fyzická likvidace nepohodlných osob nebo teroristické útoky hlavně na americké a izraelské cíle (nebo i jednoduše Židovské, ne izraelské, jako byl útok na Židovské kulturní centrum v Buenos Aires).
Stabilita v regionu byla hned hluboce narušena a krátce po revoluci následovala válka s Irákem, ve které šlo kromě ideologických pohnutek v podstatě o kontrolu důležitých bodů Perského zálivu a ropních zdrojů. Už během války a po ní Írán začal budovat a rozšiřovat sítě svého vlivu i ve většinových sunnitských arabských zemích. Írán začal důsledně realizovat koncepci "vývozu revoluce". Co je jejím cílem? Je to jednoduché. Vytlačit Američany a obecně vliv Západu (politický i kulturní) z regionu, co je pochopitelné, každý národ má vůli po samostatnosti v rozhodování o svém osudu. Ale Írán by chtěl nahradit tuto přítomnost samým sebou a zabezpečit svou nadvládu v celém regionu, co by mělo ekonomické a ideologické důsledky
1. neomezenou kontrolu Íránu nad ropními zdroji a cestami vývozu (Perský záliv)
2. další radikalizaci šíitských frakcí a případně rozšíření teokratického systému vlády do jiných zemí v zálivu (o co se v nedávné době pokusil Hizballáh v Libanonu a do dnešního dne trvá boj o nadvládu šíitů pod velením Íránu v Iráku, co by vyústilo ve vytvoření spomínaného šíitského půlměsíce - Írán, Irák, Libanon), a pravděpodobným cílem těch nejradikálnějších by mohlo být převzetí kontroly nad svatými místy islámu, Mekkou a Medínou a případné vytvoření menšinové nadvlády šíitů nad sunnity, co je dost nereální představa, ledatak zrealizována násilím a ... jadernou hrozbou. Možná proto se roznesly správy o vůli Saúdské Arábie začít svůj vlastní nukleární program.
Konfrontační rétorika Íránu a útoky milicí na Američany v Iráku a Afghánistánu má za cíl provokovat, znemožnit stabilizaci regionu, a nedá se vyloučit ani záměr vyprovokovat přímou vojenskou konfrontaci. Íránci nechtějí zaútočit oficielně, chtějí si nechat statut "napadené oběti amerického a izraelského imperialismu".
Pro region nyní existují jenom dvě perspektivy: stabilizace regionu, mírová kooperace se Západem a vítězství umírněných vlád přátelských vůči Západu, nebo vytvoření další "velmoci" islámských (hlavně šíitských) států pod velením Íránu, radikální a konfrontační vůči Západu, destabilizující z hlediska ekonomického.
Před několika týdny se převážně sunnitské umírněnější státy Zálivu (o kterých Ahmadínežád řekl, že to jsou benzínové pumpy, ne státy) setkaly v Mekce a vytvořily koalici 6+2 - za stabilizaci Blízkého východu a - proti Íránu a Sýrii (pěkné články o tom napsal analytik íránského původu Amir Taherí zde a zde, přeložím až budu mít čas).
Tyto země si vybraly: nechceme nadvládu Íránu v regionu.
Důsledky pro Íránce
Íránská revoluce, a hlavně ti, kdo převzali moc po ní, bohužel zvítězili pomocí lží a manipulace. Je pravda, že revoluce měla širokou lidovou podporu, menšinu radikálních islámistů a většinu obyčejných lidí, kteří si od ní slibovali hlavně sociální spravedlnost, oslabení cizího vlivu v zemi a paradoxně větší svobodu. Revoluce spčátku nebyla myšlena jako vysloveně islámská. Byla tak pojmenována až po těch, kdo zvítězili a uchvátili moc násilím na základě Chomejního vykonstruovaných výkladů Koránu a hadísů (jeho argumentace je shrnuta ve sbírce přepisů jeho přednášek Velayat-e Faqih - vláda faqíha, vyšlo i v češtině), podle něhož má vládu v zemi mít v rukou faqíh (islámský soudce) až do příchodu mystického 12. Imáma a podle některých výkladů tedy všechny ostatní vlády světa jsou nelegitimní. Kvůli této náboženské motivaci vlády se jakýkoliv pokus o její kritiku rovnal s kritikou "boží vůle".
Až v prvních měsících po revoluci mnozí zjistili, co se vlastně stalo. Šáh byl jenom nahrazen Chomejním a absolutismus zůstal, dokonce v ještě horší formě. Výsledkem jsou stovky zabitých a uvězněných odpůrců a kritiků režimu, agresivní asimilační politika například vůči etnickým i náboženským menšinám (Kurdům, Bahájům, ale i sunnitským muslimům) a nepříjemné zasahování do osobního života lidí.
Korupce, která kvetla předtím narostla do obludných rozměrů a i dnes se mnohé problémy s úřady musí řešit penězi. I političtí vězni se musí vykupovat horibilními kaucemi a podplácet soudce. Je to výhoda pro ty bohatší, kteří se vysekají z přestupků, za které jsou ti chudí potrestáni. Ale největší korupce probíhá v nejvyšších kruzích. Nedávno vyplaval na povrch korupční skandál francouzské firmy Total, která léta podplácela nejbohatšího muže Íránu a bývalého prezidenta Hašemího Rafsandžáního, a ten jí dopomohl k výhodným ropním kontraktům. To, z čeho revolucionáři obviňovali Šáha, totiž mrhání bohatstvím země a vývoz enormních finančních prostředků do zahraničí se dnes děje v mnohem větší míře. Například spomínaný Rafsandžání vlastní několik desítek nemovitostí v Torontu a jinde.
Tím, že existuje hodně zakázaných ale přesto žádaných artiklů, kvete černý trh: alkohol, zakázaná hudba (ženský zpěv a západní interpreti), filmy, knihy, erotický materiál, ale i některé důležité léky. A samozřejmě zbraně pro vládu: její pochybné transakce s pákistánským pašerákem Abdulem Kádirem Chánem jsou známé... a osobně si myslím, že výsledky plodné spolupráce s jadernou Severní Korejí na sebe nedají dlouho čekat...
Obrovským problémem v Íránu jsou drogy, o tom se tady už psalo několikrát.
Írán se v důsledku své agresivní politiky a rétoriky uzavřel do politické, kulturní i ekonomické izolace. Ekonomické důsledky rovněž nebyly malé. Válka s Irákem zničila část infrastruktury vybudované za Šáha a na mnoha místech dodnes nebyly obnoveny. Mnohé továrny pořád fungují s využitím zastaralých výrobních kapacit ze 70. let, jako je automobilový průmysl, například zastaralá auta mají obrovskou spotřebu a produkují enormní množství smogu. Teherán je jedno z nejznečištěnějších měst světa. Obecně se v Íránu vzácnou ropou a plynem plýtvá. Naproti tomu ale vláda investuje miliardy do jaderného výzkumu, který z hlediska ekonomického určitě není absolutní prioritou. Její význam je hlavně a především politický a důsledky na obyvatele zatím hlavně negativní. Čekání na dostavbu prvního reaktoru v Búšehru se pořád prodlužuje do nekonečna, ale Íránci nasadili tak vysoké tempo výroby paliva, jak kdyby měli zásobovat 10 reaktorů.
Naštěstí se země v posledních letech otevřela technologicky i z hlediska malých uživatelů, počet vlastníků osobních počítačů a uživatelů internetu stoupá, i když internet je filtrovaný.
Stejně stoupá i počet mobilních telefonů, cena mobilních služeb je ale zatím oproti běžnému výdělku (minimální mzda je kolem 250 eur.) vysoká. V Íránu je 70% lidí pod 30 let a tito lidé touží po vzdělání, zkušenostech, dobré práci, seberealizaci, ale i kulturním vyžití, zábavě a normálních mezilidských vztazích mezi chlapci a dívkami, které státní ideologie zakazuje i trestá. Pořád víc lidí umí cizí jazyky a právě izolace země mezi nima vyvolává zvídavost a zájem o cizí a "proklínanou" západní kulturu a snahu o přátelství a normalizaci vztahů se světem. Někteří velice těžce nesou izolaci a šikanu, ale mnozí se pod tlakem prostě přizpůsobí a žijí ze dne na den jak se dá, ti co to psychicky nesnesou se snaží emigrovat, propadají drogám nebo spáchají sebevraždu (statistická čísla nelžou, Írán je jednou ze zemí na vrchu smutných žebříčků v počtu drogově závislých, sebevražd a úniku vzdělaných mladých lidí do zahraničí). Za 8 let vlády Chátamího a reformistů se naštěstí hodně věcí uvolnilo, náboženská policie polevila v přísnosti i trestech a ve vměšování se do osobních životů lidí, třeba i do oblékání, a nyní je dost těžké vrátit smýšlení lidí k puritánským revolučním ideálům, jak to hlásá Ahmadínežádovo křídlo.
Turisté a cizinci se v Íránu ale pořád setkají s přátelskýma a pohostinnýma lidma, mnozí jsou sice hluboce věřící, ale tím jejich typickým vnitřním a osobním způsobem, který se těžce definuje: myslím si, že mnozí věří v Boha (Chodá) a posuzují lidi podle jejich skutků (dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky) a ne podle jejich vyznání nebo počtu hodin strávených modlením. Je to šíitský islám promíchaným s prastarými předislámskými prvky, ve kterých někdy znatelně proniká na povrch zoroastrizmus ale i prvky křesťanství a ze kterých jsou mnohé v hlubokém rozporu s tradičním sunnitským islámem (například kult a zobrazování imámů - obdoba křesťanských svatých, volnější a lidštější přístup k ženám, zachování jisté malé míry polemiky ve výkladu islámských zákonů oproti zkostnatělosti sunnitských škol). Obecně islám širokých lidových vrstev v Íránu hodně připomíná trochu pověrčivé katolictví Evropského jihu - jižní Itálie a Španělska - kultem mučedníků, sebemrskačskými procesími, vírou v zázraky a podobně.
Tím ale, že lidé zažili vládu duchovních a mnozí se v ní sklamali, pod dojmem lží, korupce, bezpráví, násilí a všudypřítomných nesmyslných zákazů a příkazů, vnucovaná a spolitizovaná pobožnost se mnohým zhnusila a proto mnozí do mešit chodí jenom během velkých svátků nebo při zvláštních příležitostech (hlavně pohřby).
Vláda má ale pořád stabilní tábor svých radikálních přívrženců, je těžké odhadnout kolik jich asi bude, snad kolem 10 snad maximálně 20%. Některá média vyzdvihují, že Ahmadínežád byl zvolen kvůli své radikální rétorice. Není to tak. Byl zvolen i manipulací, ale ti, co ho skutečně volili, dělali to proto, protože sliboval ekonomické reformy a větší blahobyt. Lidi pořád bude více zajímat výška nájmu a cena chleba, než regionální expanze a zničení nějakého vzdáleného Izraele. V Íránu jsou sice levné energie a nízké daně, ale horibilní nájmy. V poslední době se zvedly i ceny jídla vlivem inflace. Obecně se ale životní úroveň a kupní síla Íránců od revoluce snížila. Ani proklamované odstranění třídních rozdílů neproběhlo. Propast mezi bohatými a chudými se ještě více prohloubila. Téměř veškerá ekonomika je kontrolována státem a stát do ní neinvestuje. Často dělníci nedostanou včas své mzdy nebo jim chybí suroviny a technologie k výrobě.
Až po volbách Ahmadínežád změnil rétoriku, postavil do popředí nukleární program, boj proti Izraeli, popírání Holokaustu a provokaci USA a Západu, nebo tak nesmyslné a nepodstatné otázky jako oblékání a zvláštní pruhy na chodníku pro muže a ženy (pravděpodobně pro odlákání pozornosti od skutečných problémů).
Z tohoto důvodu je nespravedlivé vidět ve všech Íráncech sebranku radikálních násilníků a nevzdělanců, kteří nenávidí cizince. Zastávám názor, se kterým souhlasí velká většina Íránců, že íránská islámská vláda nereprezentuje ani vůli obyvatel, ani skutečné blaho a dobro země.
Důsledky pro svět a region
těsně po revoluci začal pomalý ale zhoubný proces "náboženské kolonizace", který měl za cíl vyvézt revoluci: po celém Blízkém východě byly zakládány organizace, legální i ilegální, které měly za cíl sjednotit, finančně podpořit, vyzbrojit a radikalizovat hlavně šíitské skupiny v odboji proti vládám zemí Perského Zálivu, kterým chomejnisté vytýkali jejich spojenectví se Západem a neislámskou vládu, případně příliš shovívavý postoj k Izraeli. Tak byl vytvořen třeba Hizballáh v Libanonu. Tyto organizace si pak vytvářely pobočky a buňky po celém světě, odkud mohl Írán útočit na různé cíle: fyzická likvidace nepohodlných osob nebo teroristické útoky hlavně na americké a izraelské cíle (nebo i jednoduše Židovské, ne izraelské, jako byl útok na Židovské kulturní centrum v Buenos Aires).
Stabilita v regionu byla hned hluboce narušena a krátce po revoluci následovala válka s Irákem, ve které šlo kromě ideologických pohnutek v podstatě o kontrolu důležitých bodů Perského zálivu a ropních zdrojů. Už během války a po ní Írán začal budovat a rozšiřovat sítě svého vlivu i ve většinových sunnitských arabských zemích. Írán začal důsledně realizovat koncepci "vývozu revoluce". Co je jejím cílem? Je to jednoduché. Vytlačit Američany a obecně vliv Západu (politický i kulturní) z regionu, co je pochopitelné, každý národ má vůli po samostatnosti v rozhodování o svém osudu. Ale Írán by chtěl nahradit tuto přítomnost samým sebou a zabezpečit svou nadvládu v celém regionu, co by mělo ekonomické a ideologické důsledky
1. neomezenou kontrolu Íránu nad ropními zdroji a cestami vývozu (Perský záliv)
2. další radikalizaci šíitských frakcí a případně rozšíření teokratického systému vlády do jiných zemí v zálivu (o co se v nedávné době pokusil Hizballáh v Libanonu a do dnešního dne trvá boj o nadvládu šíitů pod velením Íránu v Iráku, co by vyústilo ve vytvoření spomínaného šíitského půlměsíce - Írán, Irák, Libanon), a pravděpodobným cílem těch nejradikálnějších by mohlo být převzetí kontroly nad svatými místy islámu, Mekkou a Medínou a případné vytvoření menšinové nadvlády šíitů nad sunnity, co je dost nereální představa, ledatak zrealizována násilím a ... jadernou hrozbou. Možná proto se roznesly správy o vůli Saúdské Arábie začít svůj vlastní nukleární program.
Konfrontační rétorika Íránu a útoky milicí na Američany v Iráku a Afghánistánu má za cíl provokovat, znemožnit stabilizaci regionu, a nedá se vyloučit ani záměr vyprovokovat přímou vojenskou konfrontaci. Íránci nechtějí zaútočit oficielně, chtějí si nechat statut "napadené oběti amerického a izraelského imperialismu".
Pro region nyní existují jenom dvě perspektivy: stabilizace regionu, mírová kooperace se Západem a vítězství umírněných vlád přátelských vůči Západu, nebo vytvoření další "velmoci" islámských (hlavně šíitských) států pod velením Íránu, radikální a konfrontační vůči Západu, destabilizující z hlediska ekonomického.
Před několika týdny se převážně sunnitské umírněnější státy Zálivu (o kterých Ahmadínežád řekl, že to jsou benzínové pumpy, ne státy) setkaly v Mekce a vytvořily koalici 6+2 - za stabilizaci Blízkého východu a - proti Íránu a Sýrii (pěkné články o tom napsal analytik íránského původu Amir Taherí zde a zde, přeložím až budu mít čas).
Tyto země si vybraly: nechceme nadvládu Íránu v regionu.
úterý, února 20, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce III: výsledky
25. ledna tedy Šáh s nejbližší rodinou opustil zemi a odletěl do Egypta, jediné země, která mu poskytla azyl. O několik dnů později, 1. února 1979 Ruholláh Chomejní přiletěl speciálem Air France do Teheránu a vyhlásil zde provizorní vládu pod vedením Mehdího Bazargána. Uskutečnilo se "referendum", ve kterém měli všichni obyvatelé nad 16 let (i ženy) vyjádřit jejich vůli. Měli do uren vhodit zelené nebo červené kotoučky. Zelené znamenali hlas za islámskou republiku. Že "ZA" hlasovalo více než 98% svědčí o tom, jak byly tyto volby demokratické: urny byly střeženy ozbrojenými militanty a kdo byl náhodou "barvoslepý" a spletl si zelený kotouček s červeným, toho patřičně poučili nebo ho poslali na ideologickou výchovu do vězení.
Po příjezdu Chomejní vytvořil Revoluční Radu ve které byli zastoupeni samozřejmě hlavně duchovní, například sadistický "řezník" revoluce Sádek Chalchalí, který předsedal nejvyššímu náboženskému soudu a poslal na popravu pravděpodobně stovky lidí (někteří říkají tisíce a dá se to předpokládat, jeden případ hromadné ho "soudu" a popravy, které předsedal Chalchalí byl zdokumentován fotograficky zde). Kolik lidí bylo prostě zlynčováno na ulici nebo po raziích v domech ví jenom Bůh. Byli vyvražděni ministři a činitelé předchozích vlád, úředníci, vojáci atd.
Vězení ostatně nezůstala dlouho prázdná. Ironicky, mnozí političtí vězňové (hlavně marxisté), kteří byli propuštěni po odjezdu Šáha, byli po nástupu revoluční vlády popraveni. Vláda se tak pomalu ale jistě začala zbavovat svých odpůrců a konkurentů. Kdo nebyl zabit, utekl, ale to rovněž nezaručovalo bezpečí. Mnozí uprchlíci byli zabiti v zahraničí, hlavně ve Francii nebo Německu.
Revoluční vláda si ale hlavně žádala Šáhovu hlavu. Ten byl už v té době vážně nemocen a potuloval se s manželkou po azylech (Egypt, Bahamy, Panama, Mexiko). Na konci byl za dost zjevné nevůle americké vlády hospitalizován v New Yorku, kde ho měli operovat. Revolucionáři samozřejumě nechtěli uvěřit, že je skutečně nemocný a proto žádali jeho vydání do Íránu. Šáh se toho už nedožil, nedostatky v péči o jeho zdraví a špatně provedená operace jeho život zkrátily a proto se tento "problém" vyřešil sám. Ale jeho hospitalizace v USA posloužila jako dobrý důvod pro útok: 4. listopadu skupina ozbrojených studentů obsadila velvyslanectví USA a zajala všechny přítomné, se sjevným svolením Chomejního. Nejenom, že militanti hrubě porušili posvátný zákon diplomatické imunity, ale s těmito zajatci zacházeli nedůstojně. Byli po celou dobu (444 dní) spoutáni, se zavázanýma očima, v zatemněných místnostech, bylo jim vyhrožováno smrtí a mučením a byli ponižováni. Podle psychologů, kteří se tímto případem zabývali u zajatců vznikl tzv. Štokholmský syndrom. Po několika dnech věznitelé propustili ženy a Američany černé pleti ale ostatní zůstali v zajetí. Revolucionáři vyhlásili ambasádu USA za "hnízdo špionů" a "našli" v ní údajně přísně tajné dokumenty o připravovaném svrhnutí revoluce (nikdy nebyly pořádně zveřejněny). Obecně se rozpoutala druhá vlna lživé kampaně proti všem zločinům Šáhova režimu, astronomická čísla obětí a "mučedníků", ohavné techniky Savaku, pohádky o majetku Šáha, který vyvezl do zahraničí a podobně (většina Šáhova majetku zůstala stejně v Íránu). Propaganda zavrhla a přepsala celé předislámské dějiny země, tisk a publikace byly podrobeny tvrdé cenzuře a kontrole informací. Vláda se snažila celou společnost zradikalizovat. I děti ve škole uzavíraly hodiny pokřiky "Smrt Americe, smrt Izraeli"(předtím ještě i Sovjetskému Svazu).
Prezident Carter asi konečně pochopil, co se v Íránu dějě, a že naděje, které vkládal do islámské revoluce asi nebyly nejmoudřejší. Ale stejně nevěděl co má dělat. Pak Američané vypracovali skutečně "geniální" plán. Poslali snad 5 vrtulníků a nákladních letadel do Íránu s cílem osvobodit zajatce. Do této operace bylo zasvěceno i několik desítek íránských důstojníků. Operace ale ztroskotala, vrtulníky se na poušti nejdříve dostali do prachového oblaku, tzv habúbu, a pak další vrtulníky byly vyřazeny poté co se při odletu z pouště srazily. Uhořelo asi 5 nebo 6 členů posádky a zbytek se dal na rychlý úprk, tak rychlý a zmatený, že ve stroji, který měl poruchu nechali veškerou přísně tajnou dokumentaci o operaci, kde byl celý jmenný seznam Íránců, který o operaci věděli a napomáhali. Tyto dokumenty se dostaly do rukou revolucionářů a samozřejmě odstartovali vlnu represí proti účastníkům spiknutí. V armádě i letectví byly uskutečněny další masivní čistky.
Ohledně života a kultury se v Íránu strhla svévole revolučních jednotek, byla založena náboženská policie, tzv. Komité. Pečovala o dodržování islámu v každé sféře života. Byly zavřeny univerzity na 2 roky, kvůli čistce mezi profesory a přepisování učebnic. Byla zavřena kina, bary, noční podniky, herny. Byla zakázána veškerá hudba, tanec, alkohol, hazardní a společenské hry, jako prastaré perské šachy. Bylo zakázáno organizovat večírky i v soukromých domech. Podnikaly se razie i po udáních příliš horlivých sousedů. Veškeré zakázané věci byly zhabány a účastníci večírků dostali rány bičem. Ženy i dívky už od 6 let se musely zahalit, jestli jejich zahalení a oděv obecně neodpovídal představám islámistů, nebo používaly make-up, byly verbálně a často i fyzicky napadeny, kyselinou, žiletkami... byly vytvořeny i skupiny strážkyň revoluce, žen v čádorech, tzv. "černé vrány". Páry se nemohly ukazovat na ulici, jestli nebyli manželé atd. Minimální věk dívek na svatbu Chomejní snížil na pouhých 9 let. Ale mnohé výdobytky Šáhova režimu se udržely a celkově mají ženy mnohem větší práva než třeba v Saúdské Arábii.
Válka Írán - Irák
Oslabení armády využil Saddám Husajn. Po několika potyčkách na hranicích (Saddám se snažil vyvolat neklid v jižní provincii Chúzestánu, kde je nejvíce ropy a arabská většina obyvatel).
22. září 1980 Saddám napadl Írán a postoupil několik desítek kilometrů do vnitrozemí. Počítal s tím, že se k němu připojí Arabové z jihu a že invaze oslabí relativně mladou íránskou vládu. Ale nestalo se to. Přepočítal se. Zapoměl počítat s povahou Peršanů. Protože je to národ, jež přežil invazi Alexandra Makedonského, Římanů, Arabů, Turků, Mongolů a Rusů a když byla jejich země ohrožená, semkli se a rychle zreorganizovali domobranu. Iráčané dobyli několik měst u hranic ale pak se museli zastavit, pozemní invaze je z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Začali proto bombardovat města na severu, včetně Teheránu. Mohli si to dovolit, protože většina íránských pilotů seděla ve vězení. Poté co ale vláda viděla, že je potřebuje, pustila je na svobodu pod podmínkou, že půjdou bojovat. Válka se nyní obrátila proti Iráku. Íránci je zahnali zpátky za hranice. Poté Irák nabídl mír (asi po 6 letech války) ale íránská vláda ho odmítla. Chtěla se Iráku pomstít a získat na jeho úkor nějaká území hlavně na šíitském jihu, kde jsou největší šíitské svatyně Nadžaf a Karbala). A tak prakticky zákopová válka pokračovala úplně zbytečně ještě další dva roky. Irák ve válce nasadil i chemické zbraně (které nakoupil od USA). Írán zase nasadil své lidské zdroje: tisíce mladých kluků z chudých rodin byly zverbovány od 9 let věku na příslib přímé vstupenky do ráje po mučednické smrti. Dostali malé plastové klíčky korejské výroby (jestli si dobře pamatuju), které jim měly odemknout brány do ráje a byli posláni aby vlastními těly vyčistili irácká minová pole...
Mezitím doma i v zahraničí probíhaly čistky mezi politickými nepřáteli, co kritizovali režim. V 80. letech byli popraveny další stovky a snad tisíce lidí po rychlém procesu i bez něj.
Válka skončila 20. srpna 1988. Předpokládá se, že zanechala asi milion obětí a další tisíce zraněných a invalidů.
Po těchto zkušenostech z revoluce a z války je možné předpokládat, že případný útok zvenku (doufám, že k němu nikdy nedojde) by zmobilizoval Peršany. I kdyby tato vláda padla s velkou pravděpodobností by se většina Íránců postavila na odpor eventuelní okupaci. Íránci milují svou zemi a chtějí si vládnout sami.
Po příjezdu Chomejní vytvořil Revoluční Radu ve které byli zastoupeni samozřejmě hlavně duchovní, například sadistický "řezník" revoluce Sádek Chalchalí, který předsedal nejvyššímu náboženskému soudu a poslal na popravu pravděpodobně stovky lidí (někteří říkají tisíce a dá se to předpokládat, jeden případ hromadné ho "soudu" a popravy, které předsedal Chalchalí byl zdokumentován fotograficky zde). Kolik lidí bylo prostě zlynčováno na ulici nebo po raziích v domech ví jenom Bůh. Byli vyvražděni ministři a činitelé předchozích vlád, úředníci, vojáci atd.
Vězení ostatně nezůstala dlouho prázdná. Ironicky, mnozí političtí vězňové (hlavně marxisté), kteří byli propuštěni po odjezdu Šáha, byli po nástupu revoluční vlády popraveni. Vláda se tak pomalu ale jistě začala zbavovat svých odpůrců a konkurentů. Kdo nebyl zabit, utekl, ale to rovněž nezaručovalo bezpečí. Mnozí uprchlíci byli zabiti v zahraničí, hlavně ve Francii nebo Německu.
Revoluční vláda si ale hlavně žádala Šáhovu hlavu. Ten byl už v té době vážně nemocen a potuloval se s manželkou po azylech (Egypt, Bahamy, Panama, Mexiko). Na konci byl za dost zjevné nevůle americké vlády hospitalizován v New Yorku, kde ho měli operovat. Revolucionáři samozřejumě nechtěli uvěřit, že je skutečně nemocný a proto žádali jeho vydání do Íránu. Šáh se toho už nedožil, nedostatky v péči o jeho zdraví a špatně provedená operace jeho život zkrátily a proto se tento "problém" vyřešil sám. Ale jeho hospitalizace v USA posloužila jako dobrý důvod pro útok: 4. listopadu skupina ozbrojených studentů obsadila velvyslanectví USA a zajala všechny přítomné, se sjevným svolením Chomejního. Nejenom, že militanti hrubě porušili posvátný zákon diplomatické imunity, ale s těmito zajatci zacházeli nedůstojně. Byli po celou dobu (444 dní) spoutáni, se zavázanýma očima, v zatemněných místnostech, bylo jim vyhrožováno smrtí a mučením a byli ponižováni. Podle psychologů, kteří se tímto případem zabývali u zajatců vznikl tzv. Štokholmský syndrom. Po několika dnech věznitelé propustili ženy a Američany černé pleti ale ostatní zůstali v zajetí. Revolucionáři vyhlásili ambasádu USA za "hnízdo špionů" a "našli" v ní údajně přísně tajné dokumenty o připravovaném svrhnutí revoluce (nikdy nebyly pořádně zveřejněny). Obecně se rozpoutala druhá vlna lživé kampaně proti všem zločinům Šáhova režimu, astronomická čísla obětí a "mučedníků", ohavné techniky Savaku, pohádky o majetku Šáha, který vyvezl do zahraničí a podobně (většina Šáhova majetku zůstala stejně v Íránu). Propaganda zavrhla a přepsala celé předislámské dějiny země, tisk a publikace byly podrobeny tvrdé cenzuře a kontrole informací. Vláda se snažila celou společnost zradikalizovat. I děti ve škole uzavíraly hodiny pokřiky "Smrt Americe, smrt Izraeli"(předtím ještě i Sovjetskému Svazu).
Prezident Carter asi konečně pochopil, co se v Íránu dějě, a že naděje, které vkládal do islámské revoluce asi nebyly nejmoudřejší. Ale stejně nevěděl co má dělat. Pak Američané vypracovali skutečně "geniální" plán. Poslali snad 5 vrtulníků a nákladních letadel do Íránu s cílem osvobodit zajatce. Do této operace bylo zasvěceno i několik desítek íránských důstojníků. Operace ale ztroskotala, vrtulníky se na poušti nejdříve dostali do prachového oblaku, tzv habúbu, a pak další vrtulníky byly vyřazeny poté co se při odletu z pouště srazily. Uhořelo asi 5 nebo 6 členů posádky a zbytek se dal na rychlý úprk, tak rychlý a zmatený, že ve stroji, který měl poruchu nechali veškerou přísně tajnou dokumentaci o operaci, kde byl celý jmenný seznam Íránců, který o operaci věděli a napomáhali. Tyto dokumenty se dostaly do rukou revolucionářů a samozřejmě odstartovali vlnu represí proti účastníkům spiknutí. V armádě i letectví byly uskutečněny další masivní čistky.
Ohledně života a kultury se v Íránu strhla svévole revolučních jednotek, byla založena náboženská policie, tzv. Komité. Pečovala o dodržování islámu v každé sféře života. Byly zavřeny univerzity na 2 roky, kvůli čistce mezi profesory a přepisování učebnic. Byla zavřena kina, bary, noční podniky, herny. Byla zakázána veškerá hudba, tanec, alkohol, hazardní a společenské hry, jako prastaré perské šachy. Bylo zakázáno organizovat večírky i v soukromých domech. Podnikaly se razie i po udáních příliš horlivých sousedů. Veškeré zakázané věci byly zhabány a účastníci večírků dostali rány bičem. Ženy i dívky už od 6 let se musely zahalit, jestli jejich zahalení a oděv obecně neodpovídal představám islámistů, nebo používaly make-up, byly verbálně a často i fyzicky napadeny, kyselinou, žiletkami... byly vytvořeny i skupiny strážkyň revoluce, žen v čádorech, tzv. "černé vrány". Páry se nemohly ukazovat na ulici, jestli nebyli manželé atd. Minimální věk dívek na svatbu Chomejní snížil na pouhých 9 let. Ale mnohé výdobytky Šáhova režimu se udržely a celkově mají ženy mnohem větší práva než třeba v Saúdské Arábii.
Válka Írán - Irák
Oslabení armády využil Saddám Husajn. Po několika potyčkách na hranicích (Saddám se snažil vyvolat neklid v jižní provincii Chúzestánu, kde je nejvíce ropy a arabská většina obyvatel).
22. září 1980 Saddám napadl Írán a postoupil několik desítek kilometrů do vnitrozemí. Počítal s tím, že se k němu připojí Arabové z jihu a že invaze oslabí relativně mladou íránskou vládu. Ale nestalo se to. Přepočítal se. Zapoměl počítat s povahou Peršanů. Protože je to národ, jež přežil invazi Alexandra Makedonského, Římanů, Arabů, Turků, Mongolů a Rusů a když byla jejich země ohrožená, semkli se a rychle zreorganizovali domobranu. Iráčané dobyli několik měst u hranic ale pak se museli zastavit, pozemní invaze je z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Začali proto bombardovat města na severu, včetně Teheránu. Mohli si to dovolit, protože většina íránských pilotů seděla ve vězení. Poté co ale vláda viděla, že je potřebuje, pustila je na svobodu pod podmínkou, že půjdou bojovat. Válka se nyní obrátila proti Iráku. Íránci je zahnali zpátky za hranice. Poté Irák nabídl mír (asi po 6 letech války) ale íránská vláda ho odmítla. Chtěla se Iráku pomstít a získat na jeho úkor nějaká území hlavně na šíitském jihu, kde jsou největší šíitské svatyně Nadžaf a Karbala). A tak prakticky zákopová válka pokračovala úplně zbytečně ještě další dva roky. Irák ve válce nasadil i chemické zbraně (které nakoupil od USA). Írán zase nasadil své lidské zdroje: tisíce mladých kluků z chudých rodin byly zverbovány od 9 let věku na příslib přímé vstupenky do ráje po mučednické smrti. Dostali malé plastové klíčky korejské výroby (jestli si dobře pamatuju), které jim měly odemknout brány do ráje a byli posláni aby vlastními těly vyčistili irácká minová pole...
Mezitím doma i v zahraničí probíhaly čistky mezi politickými nepřáteli, co kritizovali režim. V 80. letech byli popraveny další stovky a snad tisíce lidí po rychlém procesu i bez něj.
Válka skončila 20. srpna 1988. Předpokládá se, že zanechala asi milion obětí a další tisíce zraněných a invalidů.
Po těchto zkušenostech z revoluce a z války je možné předpokládat, že případný útok zvenku (doufám, že k němu nikdy nedojde) by zmobilizoval Peršany. I kdyby tato vláda padla s velkou pravděpodobností by se většina Íránců postavila na odpor eventuelní okupaci. Íránci milují svou zemi a chtějí si vládnout sami.
pondělí, února 19, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce II: průběh
Kapitola druhá: Islámská revoluce a její průběh (navazuje na kapitolu 1. níže).
V důsledku všech událostí se od šedesátých a začátku 70. let rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. Po ropní krizi i zahraniční média najednou změnily kurz. Poté co v 60. letech obdivovala Šáhovu bílou revoluci, reformy, rozvoj a mír v regionu, vystoupil milý prezident Carter, který si jeden den se Šáhem potřásal ruce a druhý den ho obvinil z porušování lidských práv. Média s obrovskou chutí roznesla Šáha za příliš honosnou oslavu 2500 let monarchie a už pro Írán neměla žádné pochvalné slovo.
Ale nejpropracovanější propagandu měli černí - islámisté. Neváhali použít ani násilí a sprosté lži. Od začátku Chomejního exilu posílali jeho spolupracovníci do Íránu magnetofonové pásky s nahrávkami jeho kázání, během pobytu ve Francii jeho projevy vysílala britská BBC, samozřejmě v souladu s britskými zájmy. "Ano, BBC je můj hlas," řekl Chomejní. Chomejní obvinil Šáha ze všech nejhrůznějších zločinů a nazval ho přímo ďáblem. Obvinil ho z toho, že zaprodal Írán Západu, vyplenil jeho bohatství, zavedl západní způsob života, který je zdrojem zkaženosti mravů a pod.
Objevila se falešná obvinění, například, že mnozí vládní činitelé poslaly závratné sumy peněz do zahraničí, nebo nahrávka Šáhova hlasu sestříhaná z jeho hlasu a hlasu imitátora, v které Šáh údajně přikazuje střílet do lidí nebo poslat zásoby do Izraele.
Posledním stádiem revoluce byly pouliční boje. A zde se projevila pravá tvář Chomejnistů. Měli se od koho učit. Podporoval je Kaddáfí z Lýbie a hlavně Palestinští teroristé. Právě tam se mnozí "revolucionáři" školili a mnozí Palestinci pomáhali revoluci.
V ulicích se denně demonstrovalo a Šáh často vyhlásil stanné právo, aby zabránil potyčkám, rabování a násilnostem a výslovně přikázal nestřílet do neozbrojených demonstrantů.
Ale tady se objevilo volné pole pro provokatéry. Očití svědkové viděli jak ze střech nebo zpoza skupin neozbrojených demonstrantů - civilistů a žen - stříleli zamaskovaní teroristi, čím chtěli úmyslně vyvolat odpověď policie a armády. Používali demonstranty jako lidské štíty s cílem vyvolat čím vyšší čísla civilních obětí: "Naše revoluce je zatím jenom malý klíček. Aby vyrostla v silný strom, potřebuje krev mučedníků," řekl Chomejní a jeho nohsledi jeho rady přesně následovali.
Snad nejotřesnějším případem byl požár kina Rex v Abadánu, kde zemřelo více než 300 lidí. Revolucionáři samozřejmě hned obvinili vládu, která prý požár založila úmyslně a poslala policii, aby zabránila úniku lidí z kina. Ke žhářství se pak přiznal mladý islámský militant, ale to už nikoho moc nezajímalo.
Když náhodou nebyly žádné oběti, tak se musely nějaké vyrobit. Skupinky islámistů objížděli márnice a brali všechny mrtvoly lidí co zemřeli přirozeně nebo při dopravné nehodě, vyzvedli máry na ramena, běhali po městě a křičeli: "Podívejte se! Umučili ho! Další oběť Savaku, další oběť Šáha, toho ďábla!" Když nebyly už ani mrtvoly, lehl si jeden z militantů sám na máry, ostatní ho zakryli plachtou, polili ho krví nebo červenou barvou a opakovali to divadlo. Přitom se provokatéři snažili vyprovokovat střety s policií, střelbu a další oběti. A tak to šlo dokola. Přitom šíitská tradice přikazuje po 40 dnech po smrti další vzpomínkové slavnosti k poctě mrtvého. A tak byly tyto slavnosti zase zneužívány.
Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl klidně poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačil nepokoje a pozatýkal všechny. Mohl se při moci udržet násilím. Mohl vyhladit veškerou opozici, ale on to neudělal. Měl na to prostředky, ale nechtěl je použít. Možná si už byl vědom své nemoci, ale hlavně chtěl respektovat vůli lidu, lidu, který uvěřil lživé propagandě a zapoměl, co všechno pro ně ten člověk udělal. Ani jeho údajní "spojenci" - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby odjel a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Carter i Angličané tedy podpořili Chomejního a jeho teroristy. Mysleli si, že jim pak za to bude vděčnou loutkou.. Carter pak poslal Chomejnímu i telegram s blahopřáním. Téměř všechny země odmítly poskytnout Šáhovi a jeho rodině azyl. Nechtěly si Chomejního poštvat, protože politické a ekonomické zájmy jsou vždy přednější než osud lidí, běžných Íránců, kterým tyto fatální události vzaly nebo od základu změnily život... (pokračování příště. V těchto dnech nepíšu moc hlavní zprávy, jsou stejně dostupné na běžných servrech, hlavně věčný jaderní program. Nejdůležitější zprávou posledních dnů je asi to, že Spojenci v Iráku konečně našli dostatek důkazů o tom, že íránská vláda přímo zbrojí militanty v Iráku, například se k nim dostaly pušky ostřelovačky, které íránská vláda legálně zakoupila v Rakousku. Trvalo jim to hodně dlouho, Iráčané to vědí už několik měsíců.)
V důsledku všech událostí se od šedesátých a začátku 70. let rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. Po ropní krizi i zahraniční média najednou změnily kurz. Poté co v 60. letech obdivovala Šáhovu bílou revoluci, reformy, rozvoj a mír v regionu, vystoupil milý prezident Carter, který si jeden den se Šáhem potřásal ruce a druhý den ho obvinil z porušování lidských práv. Média s obrovskou chutí roznesla Šáha za příliš honosnou oslavu 2500 let monarchie a už pro Írán neměla žádné pochvalné slovo.
Ale nejpropracovanější propagandu měli černí - islámisté. Neváhali použít ani násilí a sprosté lži. Od začátku Chomejního exilu posílali jeho spolupracovníci do Íránu magnetofonové pásky s nahrávkami jeho kázání, během pobytu ve Francii jeho projevy vysílala britská BBC, samozřejmě v souladu s britskými zájmy. "Ano, BBC je můj hlas," řekl Chomejní. Chomejní obvinil Šáha ze všech nejhrůznějších zločinů a nazval ho přímo ďáblem. Obvinil ho z toho, že zaprodal Írán Západu, vyplenil jeho bohatství, zavedl západní způsob života, který je zdrojem zkaženosti mravů a pod.
Objevila se falešná obvinění, například, že mnozí vládní činitelé poslaly závratné sumy peněz do zahraničí, nebo nahrávka Šáhova hlasu sestříhaná z jeho hlasu a hlasu imitátora, v které Šáh údajně přikazuje střílet do lidí nebo poslat zásoby do Izraele.
Posledním stádiem revoluce byly pouliční boje. A zde se projevila pravá tvář Chomejnistů. Měli se od koho učit. Podporoval je Kaddáfí z Lýbie a hlavně Palestinští teroristé. Právě tam se mnozí "revolucionáři" školili a mnozí Palestinci pomáhali revoluci.
V ulicích se denně demonstrovalo a Šáh často vyhlásil stanné právo, aby zabránil potyčkám, rabování a násilnostem a výslovně přikázal nestřílet do neozbrojených demonstrantů.
Ale tady se objevilo volné pole pro provokatéry. Očití svědkové viděli jak ze střech nebo zpoza skupin neozbrojených demonstrantů - civilistů a žen - stříleli zamaskovaní teroristi, čím chtěli úmyslně vyvolat odpověď policie a armády. Používali demonstranty jako lidské štíty s cílem vyvolat čím vyšší čísla civilních obětí: "Naše revoluce je zatím jenom malý klíček. Aby vyrostla v silný strom, potřebuje krev mučedníků," řekl Chomejní a jeho nohsledi jeho rady přesně následovali.
Snad nejotřesnějším případem byl požár kina Rex v Abadánu, kde zemřelo více než 300 lidí. Revolucionáři samozřejmě hned obvinili vládu, která prý požár založila úmyslně a poslala policii, aby zabránila úniku lidí z kina. Ke žhářství se pak přiznal mladý islámský militant, ale to už nikoho moc nezajímalo.
Když náhodou nebyly žádné oběti, tak se musely nějaké vyrobit. Skupinky islámistů objížděli márnice a brali všechny mrtvoly lidí co zemřeli přirozeně nebo při dopravné nehodě, vyzvedli máry na ramena, běhali po městě a křičeli: "Podívejte se! Umučili ho! Další oběť Savaku, další oběť Šáha, toho ďábla!" Když nebyly už ani mrtvoly, lehl si jeden z militantů sám na máry, ostatní ho zakryli plachtou, polili ho krví nebo červenou barvou a opakovali to divadlo. Přitom se provokatéři snažili vyprovokovat střety s policií, střelbu a další oběti. A tak to šlo dokola. Přitom šíitská tradice přikazuje po 40 dnech po smrti další vzpomínkové slavnosti k poctě mrtvého. A tak byly tyto slavnosti zase zneužívány.
Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl klidně poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačil nepokoje a pozatýkal všechny. Mohl se při moci udržet násilím. Mohl vyhladit veškerou opozici, ale on to neudělal. Měl na to prostředky, ale nechtěl je použít. Možná si už byl vědom své nemoci, ale hlavně chtěl respektovat vůli lidu, lidu, který uvěřil lživé propagandě a zapoměl, co všechno pro ně ten člověk udělal. Ani jeho údajní "spojenci" - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby odjel a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Carter i Angličané tedy podpořili Chomejního a jeho teroristy. Mysleli si, že jim pak za to bude vděčnou loutkou.. Carter pak poslal Chomejnímu i telegram s blahopřáním. Téměř všechny země odmítly poskytnout Šáhovi a jeho rodině azyl. Nechtěly si Chomejního poštvat, protože politické a ekonomické zájmy jsou vždy přednější než osud lidí, běžných Íránců, kterým tyto fatální události vzaly nebo od základu změnily život... (pokračování příště. V těchto dnech nepíšu moc hlavní zprávy, jsou stejně dostupné na běžných servrech, hlavně věčný jaderní program. Nejdůležitější zprávou posledních dnů je asi to, že Spojenci v Iráku konečně našli dostatek důkazů o tom, že íránská vláda přímo zbrojí militanty v Iráku, například se k nim dostaly pušky ostřelovačky, které íránská vláda legálně zakoupila v Rakousku. Trvalo jim to hodně dlouho, Iráčané to vědí už několik měsíců.)
středa, února 14, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce: jak to bylo, mýty a fakta
V několika kapitolách zde chci nastínit pohnuté dějiny Íránu a vrhnout světlo na příčiny a důsledky událostí, které změnily nejenom život tisíců a milionů lidí ale v mnohém ovlivnily i mezinárodní politickou rovnováhu. 1. února bylo 28. výročí návratu Ruholláha Chomejního z francouzské vesnice u Paříže Neuphle-le-Chateau do rodného Íránu. Na otázku novináře, který se ho ptal, co cítí po návratu do vlasti z několikaletého exilu, Chomejní odpověděl: "Nic.".
1. Příčiny Islámské revoluce
Bohužel už ustáleným názorem na Islámskou revoluci je, že za všechno mohl poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a revoluce byla úplně spontánní a podmíněna nezávislým vnitřním vývojem situace v zemi. A hlavně, že všichni Íránci Chomejního chtěli a vítali. Není to tak úplně pravda. Zde se pokusím ve stručnosti nastínit celý vývoj a všechny aspekty, které se na revoluci přímo nebo nepřímo podílely.
Šáh Muhamad Rezá Pahlaví nastoupil k moci po válce poté co Britové a Sovjetský Svaz sesadili jeho otce Rezu Chána. Prvním nelehkým úkolem bylo vyhnal okupanty, Rusy, kteří okupovali severní části země a Angličany, kteří okupovali jih a těžili íránskou ropu. Od 50. let Šáh odstartoval rozsáhlý a velice odvážný plán na reorganizaci země, která v té době nacházela na ekonomické a sociální úrovni středověku. Jisté reformy se snažil zavést už jeho otec, Rezá Chán, byl nadšen reformami Mustafy Kemala Ataturka v sousedním Turecku, ale ale jeho postup byl až příliš radikální, odpor v té době ještě konzervativní a izolované společnosti a samozřejmě šíitského kléru vyvolal například jeho zákon, který zakazoval ženám nošení závoje přes obličej.
Zemědělství bylo primitivní a jeho rozvoji bránil prakticky nevolnický stav malých zemědělců, kteří pracovali v těžkých podmínkách na velkých latifundiích, patřících hlavně bohatým rodům a kléru. V té době celá půda patřila úzké skupině lidí, která tvořila asi 5% obyvatelstva.
Gramotnost mužů byla nižší než 10%, gramotnost žen byla téměř nulová a jejich práva rovněž, co velice vyhovovalo kléru, jenž tímto způsobem měl v rukou vládu a spravoval hlavně menší města a venkovská sídla, protože provedení jakéhokoliv právního úkonu bylo v jejich pravomoci, jak i samozřejmě výklad islámských zákonů, tresty, atd. Proto hlavně osud žen a lidových mas byl plně v rukou "áchundů" (t.j. šíitských duchovních) protože jejich slovo bylo rovno zákonu. Školní docházku si mohli dovolit jenom movitější lidé z měst, jež se živili hlavně obchodem. Průmysl prakticky neexistoval, rovněž zdravotnická péče a nemocnice byly na nízké úrovni. Mnoho nemocnic spravovaly křesťanské dobročinné spolky, řehole a mise. Běžně se vyskytovalo malomocenstvo, novorozenecká úmrtnost byla obrovská, z 5 dětí se 3 až 4 nedožily prvního roku života. V zemi nebyla žádná infrastruktura, dálnice, železnice, automobily, letadla a pod.
Tuto zemi převzal Šáh v roce 1941 a o 38 let později, když musel odjet, zanechal zemi, které chybělo jenom několik let, aby doběhla moderní západní země.
Velká většina infrastruktury, jež nyní v íránu existuje jsou pozůstatky z Šáhovy vlády, jestli nebyly zničeny během války s Irákem. V 50. letech se Šáh začal vymaňovat zpod kontroly zahraničních zemí. R. 1953 vláda pod vedením Muhammada Mossadeqa znárodnil veškerý ropní průmysl, čím si poprvé popudil proti sobě velké mezinárodní koncerny, hlavně Británii. Ta přesvědčila USA o nutnosti zákroku a tak byl Mossadeq sesazen s pomocí CIA. Sesazeni Mossadeqa bylo nutné, protože se začal chovat diktátorsky a z ekonomických důvodů bylo nutné stabilizovat mezinárodní situaci a trh s ropou, proto se Šáh musel s Brity domluvit na rozumné ceně. Revolucionáři ho pak obvinili z toho, že promrhal národní nerostné bohatství co samozřejmě nebyla pravda, právě naopak.
V 60. letech začal Šáh svou tzv. Bílou revoluci, bílou, protože měla proběhnout bez krveprolití. Prvním bodem byla pozemková reforma, která mu udělala ještě více nepřátel. Omezil pozemkové vlastnictví jednotlivců a půdu, která tato omezení překračovala, vykupoval. Protože chtěl jít příkladem, svou vlastní půdu převedl do státního fondu jako první ale moc následovatelů neměl, narazil na tvrdý odpor. Velká část půdy rovněž patřila duchovním, co je velice rozlítilo. To byla první velká rána pro ně. Druhým krokem bylo školství a zdravotnictví. Šáh společně s manželkou Farah vypracoval plány pro rozvoj a pro děti a mládež, zavedli povinnou školní docházku pro chlapce i dívky a po celé zemi vyslali lidi z tzv. "armády vzdělání" a "armády hygieny": mladí studenti a absolventi jezdili po zemi a vyučovali i v nejzapadlejších vesnicích. Učili nejenom děti ale i dospělé a starší lidi, kteří do té doby neměli přístup ke vzdělání. Úroveň gramotnosti se za deset let posunula z 10 asi na 70%. I dnes je Írán jednou z nejvzdělanějších zemí na Blízkém a Středním Východě.
Zlepšila se zdravotnická péče, klesla dětská úmrtnost, lidé se obeznámili s plánovaným rodičovstvím. Rovněž byly zavedeny zákony, které emancipovali ženy zpod nadvlády všemocné rodiny a manžela, mohly studovat, pracovat v jakékoliv sféře společenského života včetně armády a posledním krokem bylo zavedení volebního práva (1963 jestli si to pamatuju správně). Ženy nyní mohly volit a být voleny, co byl další krok, jež pobouřil duchovní. V té době se poprvé ozval Chomejní v dopise, ve kterém kritizoval tento krok. Šáhova vláda podpořovala veškeré projekty zaměřené na rozvoj vzdělanosti, kultury, literatury, filmu, hudby, atd. Založil stipendijní fondy, ze kterých financoval studium íránců na zahraničních univerzitách, protože se snažil vychovat mladé specialisty v oborech, které v Íránu do té doby neměly tradici. Založil továrny na nejrůznější komodity až po automobily, podpořil mechanizaci zemědělství, postavil dálnice, železniční spojení, elektrifikoval velkou část země atd.
V oblasti zahraniční politiky se Írán stal regionální velmocí se kterou se muselo počítat. Z opatrnosti se Šáh snažil vycházet se všemi, nebo se choval neutrálně. I další obvinění z jeho údajné naprosté a totální závislosti na USA je nesmysl. Měl poradce z USA, Francie atd. pro některá důležitá odvětví, protože potřeboval zkušenosti, které Íránci předtím neměli. Je jasné, že měli na něj jistý vliv. Ale jinak by spojencem USA a Izraele v regionu a důležitým stabilizujícím prvkem.
Poslední reformu, kterou Šáh nestihl provést byla sociální reforma a reforma vlády: pořád byl nepřekonatelný rozpor mezi elitářskou třídou a drobným lidem a rovněž nastolení větší svobody projevu (kterou pak samozřejmě zneužili extrémisté - červení a černí). I forma vlády potřebovala reformu jako sůl. Kvetla v ní korupce (dnes kvete ještě více) a častá byla zneužití pravomoci veřejného činitele, například v přílišné horlivosti tajné služby, tzv. SAVAK, hlavně v řešení problémů s extrémní levicí, s komunisty. Ti se netajili tím, že chtějí monarchii přímo svrhnout násilím (provedli několik neúspěšných atentátů na Šáha) a byli podporováni ze Sovjetského Svazu, který se dlouho nechtěl vzdát svých zájmů v Íránu. Proto byla komunistická strana zakázána a většina politických vězňů pocházela právě z její řad. Po pádu Šáhovy vlády, když byly věznice otevřeny, bylo tam dohromady asi 3100 politických vězňů. Kolik jich je dnes to nikdo neví, ale bude to několikanásobně vyšší číslo + počty odpůrců popravených nebo zavražděných bez soudu hned po revoluci a dodnes.
Takže hlavní skupiny nespokojených se Šáhem byly tyto:
1. černí - náboženská opozice (podle černých turbanů) - proti svobodám, proti západnímu stylu života, proti liberalizaci, proti Izraeli, USA a Západu obecně, za islám (= za legitimizaci jejich samovlády), vedl ji Chomejní z exilu, nedříve z iráckého Nadžafu a pak z Francie.
2. červení - komunistická opozice - proti monarchii, za znárodnění, vládu proletariátu, atd.
3. liberálové - za ještě větší svobody, za celkovou liberalizaci společnosti a demokracii
To znamená že v revoluci bojovaly vedle sebe skupiny s diametrálně odlišnými názory... a jak to dopadlo: vyhrál ten nejagresivnější.
A posledním bodem byla intervence vyvolaná čistě ekonomický:
V 70. letech nastala ropní krize protože Šáh na tlak ropních koncernů řekl: "Nebudeme doplácet na modré oči." (t.j. Angličany, Američany a západní kolonisty) a zavřel kohoutky. Mělo to za následek 4 násobné zvýšení cen ropy a celosvětovou krizi. Po počátečném boomu ale nastala recese i v Íránu - inflace a nespokojenost lidí rostla, společně s nespokojeností Británie a USA...
1. Příčiny Islámské revoluce
Bohužel už ustáleným názorem na Islámskou revoluci je, že za všechno mohl poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a revoluce byla úplně spontánní a podmíněna nezávislým vnitřním vývojem situace v zemi. A hlavně, že všichni Íránci Chomejního chtěli a vítali. Není to tak úplně pravda. Zde se pokusím ve stručnosti nastínit celý vývoj a všechny aspekty, které se na revoluci přímo nebo nepřímo podílely.
Šáh Muhamad Rezá Pahlaví nastoupil k moci po válce poté co Britové a Sovjetský Svaz sesadili jeho otce Rezu Chána. Prvním nelehkým úkolem bylo vyhnal okupanty, Rusy, kteří okupovali severní části země a Angličany, kteří okupovali jih a těžili íránskou ropu. Od 50. let Šáh odstartoval rozsáhlý a velice odvážný plán na reorganizaci země, která v té době nacházela na ekonomické a sociální úrovni středověku. Jisté reformy se snažil zavést už jeho otec, Rezá Chán, byl nadšen reformami Mustafy Kemala Ataturka v sousedním Turecku, ale ale jeho postup byl až příliš radikální, odpor v té době ještě konzervativní a izolované společnosti a samozřejmě šíitského kléru vyvolal například jeho zákon, který zakazoval ženám nošení závoje přes obličej.
Zemědělství bylo primitivní a jeho rozvoji bránil prakticky nevolnický stav malých zemědělců, kteří pracovali v těžkých podmínkách na velkých latifundiích, patřících hlavně bohatým rodům a kléru. V té době celá půda patřila úzké skupině lidí, která tvořila asi 5% obyvatelstva.
Gramotnost mužů byla nižší než 10%, gramotnost žen byla téměř nulová a jejich práva rovněž, co velice vyhovovalo kléru, jenž tímto způsobem měl v rukou vládu a spravoval hlavně menší města a venkovská sídla, protože provedení jakéhokoliv právního úkonu bylo v jejich pravomoci, jak i samozřejmě výklad islámských zákonů, tresty, atd. Proto hlavně osud žen a lidových mas byl plně v rukou "áchundů" (t.j. šíitských duchovních) protože jejich slovo bylo rovno zákonu. Školní docházku si mohli dovolit jenom movitější lidé z měst, jež se živili hlavně obchodem. Průmysl prakticky neexistoval, rovněž zdravotnická péče a nemocnice byly na nízké úrovni. Mnoho nemocnic spravovaly křesťanské dobročinné spolky, řehole a mise. Běžně se vyskytovalo malomocenstvo, novorozenecká úmrtnost byla obrovská, z 5 dětí se 3 až 4 nedožily prvního roku života. V zemi nebyla žádná infrastruktura, dálnice, železnice, automobily, letadla a pod.
Tuto zemi převzal Šáh v roce 1941 a o 38 let později, když musel odjet, zanechal zemi, které chybělo jenom několik let, aby doběhla moderní západní země.
Velká většina infrastruktury, jež nyní v íránu existuje jsou pozůstatky z Šáhovy vlády, jestli nebyly zničeny během války s Irákem. V 50. letech se Šáh začal vymaňovat zpod kontroly zahraničních zemí. R. 1953 vláda pod vedením Muhammada Mossadeqa znárodnil veškerý ropní průmysl, čím si poprvé popudil proti sobě velké mezinárodní koncerny, hlavně Británii. Ta přesvědčila USA o nutnosti zákroku a tak byl Mossadeq sesazen s pomocí CIA. Sesazeni Mossadeqa bylo nutné, protože se začal chovat diktátorsky a z ekonomických důvodů bylo nutné stabilizovat mezinárodní situaci a trh s ropou, proto se Šáh musel s Brity domluvit na rozumné ceně. Revolucionáři ho pak obvinili z toho, že promrhal národní nerostné bohatství co samozřejmě nebyla pravda, právě naopak.
V 60. letech začal Šáh svou tzv. Bílou revoluci, bílou, protože měla proběhnout bez krveprolití. Prvním bodem byla pozemková reforma, která mu udělala ještě více nepřátel. Omezil pozemkové vlastnictví jednotlivců a půdu, která tato omezení překračovala, vykupoval. Protože chtěl jít příkladem, svou vlastní půdu převedl do státního fondu jako první ale moc následovatelů neměl, narazil na tvrdý odpor. Velká část půdy rovněž patřila duchovním, co je velice rozlítilo. To byla první velká rána pro ně. Druhým krokem bylo školství a zdravotnictví. Šáh společně s manželkou Farah vypracoval plány pro rozvoj a pro děti a mládež, zavedli povinnou školní docházku pro chlapce i dívky a po celé zemi vyslali lidi z tzv. "armády vzdělání" a "armády hygieny": mladí studenti a absolventi jezdili po zemi a vyučovali i v nejzapadlejších vesnicích. Učili nejenom děti ale i dospělé a starší lidi, kteří do té doby neměli přístup ke vzdělání. Úroveň gramotnosti se za deset let posunula z 10 asi na 70%. I dnes je Írán jednou z nejvzdělanějších zemí na Blízkém a Středním Východě.
Zlepšila se zdravotnická péče, klesla dětská úmrtnost, lidé se obeznámili s plánovaným rodičovstvím. Rovněž byly zavedeny zákony, které emancipovali ženy zpod nadvlády všemocné rodiny a manžela, mohly studovat, pracovat v jakékoliv sféře společenského života včetně armády a posledním krokem bylo zavedení volebního práva (1963 jestli si to pamatuju správně). Ženy nyní mohly volit a být voleny, co byl další krok, jež pobouřil duchovní. V té době se poprvé ozval Chomejní v dopise, ve kterém kritizoval tento krok. Šáhova vláda podpořovala veškeré projekty zaměřené na rozvoj vzdělanosti, kultury, literatury, filmu, hudby, atd. Založil stipendijní fondy, ze kterých financoval studium íránců na zahraničních univerzitách, protože se snažil vychovat mladé specialisty v oborech, které v Íránu do té doby neměly tradici. Založil továrny na nejrůznější komodity až po automobily, podpořil mechanizaci zemědělství, postavil dálnice, železniční spojení, elektrifikoval velkou část země atd.
V oblasti zahraniční politiky se Írán stal regionální velmocí se kterou se muselo počítat. Z opatrnosti se Šáh snažil vycházet se všemi, nebo se choval neutrálně. I další obvinění z jeho údajné naprosté a totální závislosti na USA je nesmysl. Měl poradce z USA, Francie atd. pro některá důležitá odvětví, protože potřeboval zkušenosti, které Íránci předtím neměli. Je jasné, že měli na něj jistý vliv. Ale jinak by spojencem USA a Izraele v regionu a důležitým stabilizujícím prvkem.
Poslední reformu, kterou Šáh nestihl provést byla sociální reforma a reforma vlády: pořád byl nepřekonatelný rozpor mezi elitářskou třídou a drobným lidem a rovněž nastolení větší svobody projevu (kterou pak samozřejmě zneužili extrémisté - červení a černí). I forma vlády potřebovala reformu jako sůl. Kvetla v ní korupce (dnes kvete ještě více) a častá byla zneužití pravomoci veřejného činitele, například v přílišné horlivosti tajné služby, tzv. SAVAK, hlavně v řešení problémů s extrémní levicí, s komunisty. Ti se netajili tím, že chtějí monarchii přímo svrhnout násilím (provedli několik neúspěšných atentátů na Šáha) a byli podporováni ze Sovjetského Svazu, který se dlouho nechtěl vzdát svých zájmů v Íránu. Proto byla komunistická strana zakázána a většina politických vězňů pocházela právě z její řad. Po pádu Šáhovy vlády, když byly věznice otevřeny, bylo tam dohromady asi 3100 politických vězňů. Kolik jich je dnes to nikdo neví, ale bude to několikanásobně vyšší číslo + počty odpůrců popravených nebo zavražděných bez soudu hned po revoluci a dodnes.
Takže hlavní skupiny nespokojených se Šáhem byly tyto:
1. černí - náboženská opozice (podle černých turbanů) - proti svobodám, proti západnímu stylu života, proti liberalizaci, proti Izraeli, USA a Západu obecně, za islám (= za legitimizaci jejich samovlády), vedl ji Chomejní z exilu, nedříve z iráckého Nadžafu a pak z Francie.
2. červení - komunistická opozice - proti monarchii, za znárodnění, vládu proletariátu, atd.
3. liberálové - za ještě větší svobody, za celkovou liberalizaci společnosti a demokracii
To znamená že v revoluci bojovaly vedle sebe skupiny s diametrálně odlišnými názory... a jak to dopadlo: vyhrál ten nejagresivnější.
A posledním bodem byla intervence vyvolaná čistě ekonomický:
V 70. letech nastala ropní krize protože Šáh na tlak ropních koncernů řekl: "Nebudeme doplácet na modré oči." (t.j. Angličany, Američany a západní kolonisty) a zavřel kohoutky. Mělo to za následek 4 násobné zvýšení cen ropy a celosvětovou krizi. Po počátečném boomu ale nastala recese i v Íránu - inflace a nespokojenost lidí rostla, společně s nespokojeností Británie a USA...
pátek, února 09, 2007
Íránská vláda chce zničit 2500 let staré Pasargády
Že si íránská vláda libuje v ničení kultury, symbolů, materiálu i jednotlivců, které s ní nesouhlasí, to je známé. Nyní obrátila svoji pozornost na 15 let starý projekt přehrady, která by mohla ohrozit až zatopit archeologické náleziště Pasargád, starobylého hlavního města Perské říše, zařazeného do SVĚTOVÉHO DĚDICTVA UNESCO, kde je pohřben Kýros Veliký, zakladatel říše a mezijiným král, který propustil Židy z babylonského zajetí. Kýros rovněž vydal edikt na hliněném válečku, který se stal základem pro pozdější deklaraci lidských práv, který zajišťoval například náboženskou svobodu všem poddaným říše.
Islámská vláda asi před 15 lety vypracovala projekt Sayvandské přehrady, která s velkou pravděpodobností ohrozí i Persepoli a symboly a hlavní dějiště velikosti předislámské perské říše a odkaz Kýra Velikého a ke kterému se hlásí většina uvědomělých i méně uvědomělých Peršanů.
Chtějí zničit kus předislámských dějin. Že to něco připomíná? Tak třeba Taliban a sochy Buddhů...
Komix o íránské revoluci
Do Vaší pozornosti doporučuji komix autorky Marjane Satrapiové, který zábavnou a přístupnou, ale velmi výstižnou formou ilustruje dění během a po islámské revoluci, naděje, které do ní byly vloženy a které se samozřejmě nenaplnily, obrázky z rodinného a společenského života Íránců a jejich myšlení, názorů a postojů. Situace je viděna a vyprávěna pohledem asi desetileté holčičky, která postupně dospívá a původně vyšel ve Francii. Vřele doporučuji.Zde je velice povedená recenze. A zde je osobní stránka autorky.
úterý, ledna 23, 2007
Írán se nebojí ani dalších rezolucí OSN
Írán nezmění svou jadernou politiku, ani když Rada bezpečnosti OSN přijme deset dalších rezolucí proti němu. V íránském parlamentu to v televizí přenášeném projevu řekl prezident Mahmúd Ahmadínežád.
RB OSN přijala loni 23. prosince rezoluci, která Íránu zakazuje obchodovat s jaderným materiálem a komponenty balistických střel. Írán dostal 60 dní na to, aby se vzdal se technologie obohacování uranu. Pak může rada rozhodnout o dalších sankcích. “Ta rezoluce je mrtvá od počátku a i když vydají deset takových, íránskou politiku a ekonomiku to neovlivní. Stali jsme se jadernou zemí, aniž jsme za to světovým mocnostem něco slíbili. To je naše velké vítězství,” řekl Ahmadínežád.
V Íránu přibývá jeho kritiků a nesouhlas s jeho výpady proti Západu se projevil v prosincových místních volbách, v nichž byli Ahmadínežádovi stoupenci poraženi. Situace odrazuje také investory, kteří se bojí, že se konflikt s Íránem bude stupňovat.
Bývalý velitel islámských revolučních gard Mohsen Rezáí řekl v rozhovoru pro dubajský list Al-Baján, že se USA snaží v Íránu vyvolat vzpouru a že střet obou zemí je nevyhnutelný. Domnívá se, že americký prezident George Bush prosazuje vůči Íránu nepřátelskou strategii a svět se o tom v příštích dvou měsících přesvědčí. Řekl, že Amerika zneužije protiíránský blok, aby vyvolala povstání Íránců proti revoluci, a propagandou se pokusí postavit proti sobě vyznavače různých náboženských směrů.
“Íránsko-americký konflikt je nevyhnutelný,” řekl Rezáí, který je vysokým představitelem shromáždění znalců islámského práva. Nevyloučil americký raketový útok na íránská jaderná zařízení.
Předseda Nejvyšší rady národní bezpečnosti Alí Larídžání řekl, že je íránská armáda připravena čelit všem případným útokům na jaderné provozy. Dnes Larídžání odjel do Sýrie, která je nejbližším spojencem Íránu; minulý týden jednal o bezpečností situaci oblasti v Saúdské Arábii.
Dnes íránská armáda zahajuje třídenní manévry, v jejichž rámci mají být vyzkoušeny rakety krátkého doletu. Cvičení se má podle státní televize konat na okraji pouště Kevír na severu země.
---
Prokletá budiž vláda, jež chce obětovat celý národ na oltáři své vlastní touhy po moci.
čtvrtek, ledna 18, 2007
Můžou zůstat, jestli:
Proč vlastně píši o zločinech režimu a podporuji jeho změnu? (mírovou, prosím!!! odkazuji všem co mě obviňují z válečného štváčství)... pro mě můžou mulláhové klidně zůstat, jestli:
- přestanou mučit, věznit a zabíjet lidi jenom kvůli tomu, že s nima nesouhlasí
- se přestanou míchat do osobního života lidí, co poslouchají, jak se oblékají, co jedí a pijí, s kým se přátelí, s kým udržují milostné vztahy, co studují, kam jezdí, atd.
- když uznají i v právním zřízení, ne jenom lživým přesvědčováním, že žena je rovnocenná lidská bytost, a nepotřebuje pro každý právní úkon mužského poručníka, jako by byla dítě nebo mentálně postižená...
- zvýší legální ochranu ženy: zvýší věk plnoletosti pro manželství z 9 (isl. tradice), resp. 13 let minimálně na 16 let
- zvýší legální ochranu ženy: zabezpečí ochranu obětí znásilnění a potrestání vinníků (žádné vyžadování 4 mužských očitých svědků!!)
- přestanou tolerovat sexuální zneužívání a obchodování se ženami a dětmi
- přestanou podporovat obchod s narkotiky
- odstraní všechny diskriminační zákony a opatření proti jakýmkoliv náboženským nebo etnickým menšinám a jednotlivcům
- každému obviněnému umožní objektivní soudní proces bez vynucování přiznání nátlakem a mučením a přístup k obhájci
- dají lidem pravdivé a úplné informace, bez bohapustých lží, propagandy a zamlčování, cenzury, filtrování a blokování (internetu)
- zabezpečí svobodu tisku, projevu, zhromažďování a vyznání
- nebudou dále izolovat zemi a omezovat komunikaci mezi ní a světem
- lidem z peněz za ropu (klidně by na to stačily) postaví fungující hospodářství, zabezpečí práci a materiální blahobyt (jak se o to pokoušel Šáh)
- zváží, jestli Írán nemá důležitější investice než je jaderní "energie" a
- přestane vyvíjet jaderní zbraně (vím o čem mluvím, i důkazy jednoho dne budou)
- nebudou místo toho investovat do šíření náboženského extremismu a vlivu v regionu a zbrojení zahraničních teroristických skupin a sebevražedných komand s vymytými mozky
- přestanou lhát o Holokaustu a volat po zničení Izraele
- nebudou manipulovat volby
- nebudou systematicky odsuzovat a potlačovat projevy původní íránské národní kultury, hudby, tance, svátků, zvyků a myšlenek
- nic dalšího mě nenapadá, ale ještě toho tam bude..
______________
podtrženo a sečtěno: mulláhové se těchto věcí stejně nikdy nevzdají, protože by se museli vzdát celého smyslu jejich existence: t.j. ovládnutí lidí a šíření jejich vlivu a radikálního islámu, a hlavně, protože by lidé hned jasně vyjádřili: nechceme vás. Obrázek z http://ethnikoi.org/khomeini.jpg přes blog
http://vladimirkurdistan.blogspot.com
- přestanou mučit, věznit a zabíjet lidi jenom kvůli tomu, že s nima nesouhlasí
- se přestanou míchat do osobního života lidí, co poslouchají, jak se oblékají, co jedí a pijí, s kým se přátelí, s kým udržují milostné vztahy, co studují, kam jezdí, atd.
- když uznají i v právním zřízení, ne jenom lživým přesvědčováním, že žena je rovnocenná lidská bytost, a nepotřebuje pro každý právní úkon mužského poručníka, jako by byla dítě nebo mentálně postižená...
- zvýší legální ochranu ženy: zvýší věk plnoletosti pro manželství z 9 (isl. tradice), resp. 13 let minimálně na 16 let
- zvýší legální ochranu ženy: zabezpečí ochranu obětí znásilnění a potrestání vinníků (žádné vyžadování 4 mužských očitých svědků!!)
- přestanou tolerovat sexuální zneužívání a obchodování se ženami a dětmi
- přestanou podporovat obchod s narkotiky
- odstraní všechny diskriminační zákony a opatření proti jakýmkoliv náboženským nebo etnickým menšinám a jednotlivcům
- každému obviněnému umožní objektivní soudní proces bez vynucování přiznání nátlakem a mučením a přístup k obhájci
- dají lidem pravdivé a úplné informace, bez bohapustých lží, propagandy a zamlčování, cenzury, filtrování a blokování (internetu)
- zabezpečí svobodu tisku, projevu, zhromažďování a vyznání
- nebudou dále izolovat zemi a omezovat komunikaci mezi ní a světem
- lidem z peněz za ropu (klidně by na to stačily) postaví fungující hospodářství, zabezpečí práci a materiální blahobyt (jak se o to pokoušel Šáh)
- zváží, jestli Írán nemá důležitější investice než je jaderní "energie" a
- přestane vyvíjet jaderní zbraně (vím o čem mluvím, i důkazy jednoho dne budou)
- nebudou místo toho investovat do šíření náboženského extremismu a vlivu v regionu a zbrojení zahraničních teroristických skupin a sebevražedných komand s vymytými mozky
- přestanou lhát o Holokaustu a volat po zničení Izraele
- nebudou manipulovat volby
- nebudou systematicky odsuzovat a potlačovat projevy původní íránské národní kultury, hudby, tance, svátků, zvyků a myšlenek
- nic dalšího mě nenapadá, ale ještě toho tam bude..
______________
podtrženo a sečtěno: mulláhové se těchto věcí stejně nikdy nevzdají, protože by se museli vzdát celého smyslu jejich existence: t.j. ovládnutí lidí a šíření jejich vlivu a radikálního islámu, a hlavně, protože by lidé hned jasně vyjádřili: nechceme vás. Obrázek z http://ethnikoi.org/khomeini.jpg přes blog
http://vladimirkurdistan.blogspot.com
Něco hezčího než jenom vraždy a mučení...
Unikáš mi jako vítr
jež si hraje s tvými vlasy
a zapomínáš na ty časy
když do stínů jasmínů
sedali jsme si
a v nekonečném tichu
utonula píseň tvého smíchu
a odpověď přišla bez otázky...
do klece své lásky
zavírám jen vítr
jež mě hladí
svou studenou dlaní
a zhasíná mou svíci
bez naděje na shledání...
Inspirováno perskou
miniaturou ze 17. století.
čtvrtek, ledna 11, 2007
Ztratí Írán svou národní hrdost, jestli nebude mít jaderní technologie?
Alereza Taghi, SosIran.com, odborník z oblasti energetiky:
Dříve než odpovíme na tuto otázku, musíme si vysvětlit, co myslíme pod výrazem "technologie". Může to znamenat jendnu nebo více z následovních věcí, ohledně jaderních elektráren (JE) a obohacování uranu:
• Schopnost stavět jaderné elektrárny
• Schopnost ovládat výrobu energie v JE
• Schopnost spravovat a udržovat JE
• Schopnost správně a bezpečně nakládat s jaderním odpadem
• Schopnost obohacovat palivo pro reaktory na výrobu energie (pod 4%)
• Schopnost obohacovat urán pro jaderní zbraně (nad 90%)
Následující údaje by nás mohli posunout k odpovědím
Většina velkých univerzit má výzkumné kapacity, které učí studenty většinu teoretických a některé z praktických aspektů nukleárních technologií. 56 zemí provozuje 284 výzkumných reaktorů. Proto, íránští inženýři a vědci můžou dosáhnout vědeckého poznání v oblasti jaderních technologií během provozu pokusného reaktoru. Ale je nutná rozsáhlá činnost v oboru na získání dostatečných znalostí pro budování jaderních elektráren. Proto existuje jenom několik větších společností, které budují jaderné elektrárny, s různými specifikacemi a licencemi.
31 zemí provozuje jaderní elektrárny. Všechny tyto země, kromě Ruska mají zásoby zemního plynu na hlavu menší než 5% zásob Íránu na hlavu. Jenom 9 z těchto 31 zemí obohacují palivo pro své elektrárny. Jinými slovy, více než 2/3 zemí s jaderními výrobními kapacitami kupují ošetřené palivo od velkých výrobců tohoto paliva (jako je Austrálie), protože je to levnější a nepotřebují si dělat těžkou hlavu se zneškondněním odpadu, a dodržováním protokolů Mezinárodní Agentury pro Atomovou Energii. Rovněž tyto země nemají plány ani ambice využít vysoce obohacený uran nebo plutónium na výrobu jaderním bomb. Proto, země může mít jadernou elektrárnu bez výstavby velkých kapacit na obohacování s tisíci odstředivek P2 pro obohacení paliva. Odstředivky P2 se běžně používají na obohacení uranu na vyšší úrovně než ta, která se vyžaduje pro jaderné reaktory. Evropská Unie (hlavně Francie) má zájem vybudovat Íránu lehkovodní jaderní elektrárnu a dodávat palivo.
Ale toto řešení nebylo přeijato Islámskou Republikou, protože by to zabránilo Íránu aby se dostal k potřebnému množství uranu s úrovní obohacení pro výrobu atomové bomby.
Kdyby politická atmosféra byla jiná, kdyby byla v Íránu vláda přátelská k Západu, a kdyby větší firmy měly možnost prodávat Íránu jejich nejnovější technologie pro jaderní elektrárny, stejně by to byla výstavba jaderních elektráren ekonomicky nevýhodné pro Írán, kvůli jeho ekonomické situaci. Náklady na výstavbu jaderné elektrárny nyní přesahují 2,500$ na KW.
Přestavba existujících elektráren na plyn a ropu s cílem zvýšit jejich výkon by stálo asi 250$ nar KW. Írán má existující výrobní kapacity na výrobu asi 29,700,000 KW na základě spalování fosilních paliv, při využití neefektivních jednocyklových elektráren. Tyto elektrárny by mohly být konvertovány a rozšířeny na elektrárny s kombinovaným cyklem, co zvýší jejich kapacitu asi o 10,000,000 KW; co se rovná kapacitě asi deseti jaderních elektráren.
Deset JE by stálo asi 25 miliard dolarů. Přestavba a rozšíření existujících elektráren by stálo 2.5 miliardy dolarů. Pro připomenutí, Írán už doteď vynaložil více než 11 miliard dolarů a ještě ani nedokončil svou první jaderní elektrárnu (v Búšehru).
Íránu by zbylo dost času na získání vědomostí a schopností na výstavbu a provoz moderních jaderních elektráren. Elektrárny budoucnosti můžou využít výsledků rozsáhlého výzkumu, který probíhá ve Spojených Státech, a výzkumných zařízení, které se nyní plánují ve Francii, místo toho aby byly založena na zastaralé těžkovodní technologii, kterou se Islámská Republika snaží dostat od Ruska (a která se dá zneužít na válečné účely, pozn překl.).
Posuďte sami, poté co si to sečtete.
--------
... a hlavně pro íránskou vládu "národní zájmy" jsou jenom prázdnou frází, důležité jsou mocenské zájmy islámu mimo Írán...
Dříve než odpovíme na tuto otázku, musíme si vysvětlit, co myslíme pod výrazem "technologie". Může to znamenat jendnu nebo více z následovních věcí, ohledně jaderních elektráren (JE) a obohacování uranu:
• Schopnost stavět jaderné elektrárny
• Schopnost ovládat výrobu energie v JE
• Schopnost spravovat a udržovat JE
• Schopnost správně a bezpečně nakládat s jaderním odpadem
• Schopnost obohacovat palivo pro reaktory na výrobu energie (pod 4%)
• Schopnost obohacovat urán pro jaderní zbraně (nad 90%)
Následující údaje by nás mohli posunout k odpovědím
Většina velkých univerzit má výzkumné kapacity, které učí studenty většinu teoretických a některé z praktických aspektů nukleárních technologií. 56 zemí provozuje 284 výzkumných reaktorů. Proto, íránští inženýři a vědci můžou dosáhnout vědeckého poznání v oblasti jaderních technologií během provozu pokusného reaktoru. Ale je nutná rozsáhlá činnost v oboru na získání dostatečných znalostí pro budování jaderních elektráren. Proto existuje jenom několik větších společností, které budují jaderné elektrárny, s různými specifikacemi a licencemi.
31 zemí provozuje jaderní elektrárny. Všechny tyto země, kromě Ruska mají zásoby zemního plynu na hlavu menší než 5% zásob Íránu na hlavu. Jenom 9 z těchto 31 zemí obohacují palivo pro své elektrárny. Jinými slovy, více než 2/3 zemí s jaderními výrobními kapacitami kupují ošetřené palivo od velkých výrobců tohoto paliva (jako je Austrálie), protože je to levnější a nepotřebují si dělat těžkou hlavu se zneškondněním odpadu, a dodržováním protokolů Mezinárodní Agentury pro Atomovou Energii. Rovněž tyto země nemají plány ani ambice využít vysoce obohacený uran nebo plutónium na výrobu jaderním bomb. Proto, země může mít jadernou elektrárnu bez výstavby velkých kapacit na obohacování s tisíci odstředivek P2 pro obohacení paliva. Odstředivky P2 se běžně používají na obohacení uranu na vyšší úrovně než ta, která se vyžaduje pro jaderné reaktory. Evropská Unie (hlavně Francie) má zájem vybudovat Íránu lehkovodní jaderní elektrárnu a dodávat palivo.
Ale toto řešení nebylo přeijato Islámskou Republikou, protože by to zabránilo Íránu aby se dostal k potřebnému množství uranu s úrovní obohacení pro výrobu atomové bomby.
Kdyby politická atmosféra byla jiná, kdyby byla v Íránu vláda přátelská k Západu, a kdyby větší firmy měly možnost prodávat Íránu jejich nejnovější technologie pro jaderní elektrárny, stejně by to byla výstavba jaderních elektráren ekonomicky nevýhodné pro Írán, kvůli jeho ekonomické situaci. Náklady na výstavbu jaderné elektrárny nyní přesahují 2,500$ na KW.
Přestavba existujících elektráren na plyn a ropu s cílem zvýšit jejich výkon by stálo asi 250$ nar KW. Írán má existující výrobní kapacity na výrobu asi 29,700,000 KW na základě spalování fosilních paliv, při využití neefektivních jednocyklových elektráren. Tyto elektrárny by mohly být konvertovány a rozšířeny na elektrárny s kombinovaným cyklem, co zvýší jejich kapacitu asi o 10,000,000 KW; co se rovná kapacitě asi deseti jaderních elektráren.
Deset JE by stálo asi 25 miliard dolarů. Přestavba a rozšíření existujících elektráren by stálo 2.5 miliardy dolarů. Pro připomenutí, Írán už doteď vynaložil více než 11 miliard dolarů a ještě ani nedokončil svou první jaderní elektrárnu (v Búšehru).
Íránu by zbylo dost času na získání vědomostí a schopností na výstavbu a provoz moderních jaderních elektráren. Elektrárny budoucnosti můžou využít výsledků rozsáhlého výzkumu, který probíhá ve Spojených Státech, a výzkumných zařízení, které se nyní plánují ve Francii, místo toho aby byly založena na zastaralé těžkovodní technologii, kterou se Islámská Republika snaží dostat od Ruska (a která se dá zneužít na válečné účely, pozn překl.).
Posuďte sami, poté co si to sečtete.
--------
... a hlavně pro íránskou vládu "národní zájmy" jsou jenom prázdnou frází, důležité jsou mocenské zájmy islámu mimo Írán...
Jak jsou obyvatelé důležití pro íránskou vládu
Iran Press News (anglicky): 5,4 milionů Íránců (co se přibližně rovná počtu obyvatel Slovenska) žije z 1 dolaru na den (co je 3000 tumanů, nebo 20 korun). Přiznal to Parvíz Davúdí, první náměstek prezidenta Ahmadínežáda v projevu ve městě Qazvin. Objevilo se to ve zprávách oficielní tiskové agentury pracujících ILNA. Zvýšily se ceny základních potravin, jako obilí nebo brambory, protože ty právě zabezpečují základní potřeby rodin s nízkým příjmem.
Agentura Fars rovněž citovala Davúdího, který řekl, že kupni síla 2/3 rodin s nízkým příjmem je tak malá, že žijí jenom na chlebu a jogurtu.
------
Ale samozřejmě Íránská vláda posílá miliony dolarů Palestincům, "adoptuje" jejich dělníky a rybáře (a koho ještě... děti s vymytými mozky a kalašnikovy...), opravuje domy v Libanonu po válce, kterou sám vyvolal prostřednictvím své loutky Hizballáhu, investuje miliardy do nukleární "energie" a zbrojí sebe i jiné... proč?
"Milovaný lid Íránu, který je v současnosti opravdovou zářící tváří dějin islámu, by měl zkusit přijmout těžkosti a strádání pro Boha, aby vysocí činitelé země byli schopni uskutečnit jejich hlavní cíl, jímž je šíření islámu ve světě.”
Sahif-e-ye Nour, Svazek 21, s. 108, 22. března 1989
Zdroj: Imám Chomejní: O Vývozu Revoluce, Institut pro shromažďování a vydávání děl Imáma Chomejního, Teherán, 2001
Agentura Fars rovněž citovala Davúdího, který řekl, že kupni síla 2/3 rodin s nízkým příjmem je tak malá, že žijí jenom na chlebu a jogurtu.
------
Ale samozřejmě Íránská vláda posílá miliony dolarů Palestincům, "adoptuje" jejich dělníky a rybáře (a koho ještě... děti s vymytými mozky a kalašnikovy...), opravuje domy v Libanonu po válce, kterou sám vyvolal prostřednictvím své loutky Hizballáhu, investuje miliardy do nukleární "energie" a zbrojí sebe i jiné... proč?
"Milovaný lid Íránu, který je v současnosti opravdovou zářící tváří dějin islámu, by měl zkusit přijmout těžkosti a strádání pro Boha, aby vysocí činitelé země byli schopni uskutečnit jejich hlavní cíl, jímž je šíření islámu ve světě.”
Sahif-e-ye Nour, Svazek 21, s. 108, 22. března 1989
Zdroj: Imám Chomejní: O Vývozu Revoluce, Institut pro shromažďování a vydávání děl Imáma Chomejního, Teherán, 2001
Drogová závislost v Íránu - video
Zde na Google video byl zveřejněn dokumentární film o životě drogově závislých, kteří žijí na městském hřbitově v Šírázu. Je v perštině s anglickými titulky a stojí za shlédnutí. Kdo nerozumí anglicky (ani persky předpokládám) : žena v černém čádoru si vydělává na dávky pro sebe a pro manžela prostitucí (za niž může být trest vězení, bičování nebo kamenování). Její manžel Hassan chce prodat svou ledvinu za milion tumanů (1000 dolarů) aby zaplatil své dluhy a vrátil se do normálního života. Stařec jež bydlí na hrobu s "klecí" říká, že předtím bydlel na jiném hrobu, ale měl noční můry, tak se pak přestěhoval na jiný a snad to tomu nebožtíkovi nevadí, protože noční můry přestaly. Muži v uniformách, jež na konci filmu přijdou s obušky na hřbitov jsou příslušníci Revolučních Gard.
středa, ledna 10, 2007
"Nechť Írán klidně shoří"
Z Chomejního řeči ve městě Qom, 1980:
"My neuctíváme Írán, my uctíváme Alláha; Protože vlastenectví je jenom jiné jméno pro pohanství. Říkám, nechť tato země [Írán] shoří. Říkám nechť se tato země změní v kouř, jenom pokud islám povstane vítězně v zbytku světa."
"My neuctíváme Írán, my uctíváme Alláha; Protože vlastenectví je jenom jiné jméno pro pohanství. Říkám, nechť tato země [Írán] shoří. Říkám nechť se tato země změní v kouř, jenom pokud islám povstane vítězně v zbytku světa."
Kdo je Nazanin anebo osud "padlých žen" v Íránu
Mají společnou jednu věc: Nazanin Fatehi a Nazanin Afshin-Jam (Afšín Džam) mají stejné jméno (a íránský původ). Ale zatím co Nazanin Fatehi čeká na trest smrti, Nazanin Afshin-Jam, krásná vítězka soutěže Miss Canada, pracuje na tom, aby zvrátila rozsudek nad děvčetem, přičemž dělá většinu své práce pomocí počítače z ložnice svého bytu zde. (pozn. v Kanadě)Ve středu, obě ženy zjistí jestli Nazanin Fatehi bude žít nebo zemře.
"Je pořád se mnou. Mám ji pořád v hlavě. Trápí mě to už 10 měsíců," řekla Nazanin Afshin-Jam v neděli.
Krásná vítězka z Vancouveru a popová zpěvačka poprvé slyšela příběh Nazanin Fatehi před deseti měsíci, když ji napsal neznámý člověk, který považoval za zvláštní, že mají tato dvě děvčata stejná jména.
Před tím, Nazanin Afshin-Jam nikdy neslyšela o Nazanin Fatehi, která byla odsouzena k trestu smrti oběšením v lednu poté co se přiznala, že ubodala jednoho ze tří útočníků, kteří se pokoušeli znásilnit jí a její šestnáctiletou neteř. V tom čase jí bylo 17.
"Když jsem se dověděla o příběhu Nazanin, byla jsem šokována," řekla Nazanin Afshin-Jam. "Nemohla jsem to dostat z hlavy. Cítila jsem, že musím něco udělat."
Využila svého věhlasu ako předchozí Miss Canada a vědomostí získaných v průběhu studia mezinárodních vstahů, Nazanin Afshin-Jam založila petici k záchraně Nazanin. Doteď sesbírala více než 232,000 podpisů, které byli doručeny íránské vládě. Rovněž navštívila Ottawu a ústředí OSN v New Yorku, aby přiměla politiky k zvýšení politického tlaku na Írán, aby upustil od popravy.
V červnu byl rozsudek smrti Nazanin Fatehi pozastaven a případ byl znovu otevřen. Druhé jednání by se mělo uzavřít ve středu.
"Tohleto není jenom věc Nazanin," řekla Nazanin Afshin-Jam, jejíž rodina opustila Írán, když jí byly dva roky. "Tohleto je věc práva všech lidí na spravedlivý proces. Je to něco co postihuje nás všechny, všechny lidské bytosti."
kdyby Nazanin Fatehi dovolila muži, aby ji znásilnil, dostala by 100 ran bičem podle íránského zákona. Kdyby byla provdaná v tom čase, mohla by být uznána vinnou z cizoložství a odsouzena k smrti ukamenováním.
"Je tou dvojsečný meč," řekla Nazanin Afshin-Jam. "Ženy nemají na výběr ... cítím, že musím být hlasem těch, kdo žádný hlas nemají."
...
Nyní je několik možností:
a) soud Nazanin osvobodí
b) odsoudí ji na x let žaláře
c) potvrdí její trest, t.j. smrt oběšením
d) odsoudí ji na zaplacení "dieh" co je něco jako cena za život muže, kterého zabila, přičemž rodina zabitého může podle islámského práva odmítnout výkupné a žádat vykonání trestu smrti
Nazanin (celá stránka ve Wikipedii zde) pochází z chudé kurdské rodiny
z okolí města Sanandadž, nyní žijí na předměstí Teheránu, kde se celý případ odehrál. Je nejstarší z pěti dětí, její otec je invalid a už 7 let nemůže pracovat, její matka živila rodinu tím, že uklízela po domech a čistila koberce, a rovněž si zničila zdraví stykem s chemikáliemi. Nazanin musela pečovat o domácnost, proto vychodila jenom 2 třídy základní školy. Rodina si samozřejmě nemohla dovolit právníka. Nyní se jí po kampani lidé z celého světa na právníka složili a její případ byl znovu otevřen.Zde je dokumentární film (v angličtině) o případu Atefeh (na obr. vpravo), dívky oběšené ve věku pouhých 16 let na základě vykonstruovaného a sumárního procesu za "nemravné chování" a dokumenty a videa o jiných popravách v Íránu (vedle ve sloupci).
Otázka k zamyšlení: původní trest pro Nazanin a pro jiné "padlé ženy" měl být stejný jako ten pro Saddáma Husajna... tomu se asi říká "boží spravedlnost", že?
středa, ledna 03, 2007
Mahdí s Ježíšem porazí arcinepřítele v Jeruzalémě
Via Islam Info:
Na internetových stránkách oficiálního íránského média se objevilo triumfálního proroctví, které ohlašuje návrat šíitského mesiáše.Podle internetových stránek se “náhle na světové scéně za hlasu z nebes, oznamujících jeho znovuobjevení ve svaté Kabě v Mekce, objeví imám Mahdí”.
Na internetových stránkách oficiálního íránského média se objevilo triumfálního proroctví, které ohlašuje návrat šíitského mesiáše.Podle internetových stránek se “náhle na světové scéně za hlasu z nebes, oznamujících jeho znovuobjevení ve svaté Kabě v Mekce, objeví imám Mahdí”.
Internetové stránky Islamic Republic of Iran broadcasting (IRIB) oznámily v programu “Svět před osvícením”, že Mahdí se znovuobjeví v Mekce a sestaví armádu, která porazí v sérii apokalyptických bitev, ve kterých Mahdí překoná svého arcinepřítele v Jeruzalémě, nepřátele islámu. Seriál byl pravidelně během listopadu a prosince aktualizován.
“Mahdího dalekozrakost a pevnost tváří v tvár škodlivým elementům vyvolá hrůzu. Po jeho vzestupu z Mekky do celé Arábie se mu podřídíme my a pak další části světa, jak bude pochodovat na Írák a ustanoví sídlo globální vlády ve městě Kufa”.
“Pak imám pošle deset tisíc ze svých sil na východ a na západ, aby vykořenil utiskovatele. V tento čas mu bůh usnadní věci a země budou jedna za druhou upadat pod jeho vládu”, prohlašují internetové stránky.
“Po svém objevení zůstane imám po nějakou dobu v Mekce a pak půjde do Medíny. Potomek prorokova arcinepřítele Abu Sufjana obsadí Sýrii a napadne Írák a Hidžáz s dravostí bestie … nakonec imám Mahdí pošle vojáky, kteří zabijí Súfjanovce v Beit al-Mokaddas (Jeruzalémě), islámském svatém městě Palestiny, které je v současné době pod okupací sionistů”, dodává IRIB.
Podle íránského seriálu se Mahdí objeví na zemi s Ježíšem: “Čteme v knize Tazkarat ol-Olia, ‘Mahdí přijde s Ježíšem, synem Marie, který ho bude doprovázet’. … Imám Mahdí bude vůdcem a prorok Ježíž bude jeho poručíkem v boji proti útisku a za zavedení spravedlnosti na světě. Ježíš sám přinesl zprávy o příchodu posledního božího proroka a uvidí, jak se Mohamedovy myšlenky naplní v čase Mahdího”.
Sankce neovlivní íránský zbrojní průmysl
Via Islam Info:
Ministr obrany Mostafa Mohammad Najjar v pátek označil sankce OSN uvalené na Írán za “psychologickou válku” a prohlásil, že neovlivní schopnost Íránu pokračovat ve výrobě raket.
Rada bezpečnosti OSN zakázala ve snaze zastavit obohacovací aktivity Íránu, které mohou vést k jaderným zbraním, dovoz nebo vývoz citlivých jaderných materiálů a technologií do Íránu a stejně tak balistické systémy.
“Vidíme tyto sankce jako psychologickou válku, která nebude mít vliv na výstupy íránského zbrojního průmyslu”, řekl Najjar v rozhovoru pro státní televizi.
“Vyrábíme několik zbrojních položek v různých sférách. Všechny jsou domácího původu a nepotřebují pomoc ze zahraničí”, dodal. …
Írán má ve svém arzenálu střely s doletem až 2000 km, což znamená, že jeho arcinepřítel Izrael je v jeho dosahu. Íránští činitelé také řekli, že jeho zbraně mohou zasáhnout celou oblast Zálivu, kde mají Spojené státy, jeho hlavní nepřítel, své vojenské jednotky.
Update: “Rezoluce OSN namířená proti íránské jaderné činnosti nemá pro Íránce žádnou platnost,” dodal, přičemž zdůraznil, že dokument “byl přijat pod tlakem Spojených států a Velké Británie a jeho obsah není příliš důležitý”. …
“Pokud zastrašující mocnosti… chtějí bránit vůli Íránců, uštědříme jim historickou facku,” varoval dnes Ahmadínežád před davem posluchačů, který na jeho proslov reagoval výkřiky “smrt Americe”. …
Ve středu íránský parlament v reakci na rezoluci RB OSN nařídil vládě, aby přehodnotila míru spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.
Konečné slovo má v jaderné otázce, stejně jako ve všech ostatních záležitostech v Íránu, nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí. Ten rovněž trvá na tom, že se Teherán svých nukleárních plánů nezřekne.
pondělí, ledna 01, 2007
Rekapitulace
Tak, přeji Vám všem šťastný nový rok 2007, doufám, že přinese víc pozitivních věcí a hlavně víc rozumu, lásky, pochopení, oboustranné tolerance a méně náboženského fanatismu a z něj vyplývajícího násilí a utrpení.
Už 10 měsíců jsem zde s Vámi, a sloužím Vám, kdož se zajímáte o dění v neklidných regionech světa jako je Blízký Východ a snažíte se pochopit situaci v celé její složitosti. Snažím se Vám přinášet zprávy o věcech, o kterých se moc nepíše, snažím se o objektivitu i přes emocionální spojení s oblastí bádání a navzdory sprškám opodstatněné i neopodstatněné kritiky a urážek.
Podívejme se nyní co se všechno událo v Íránu a v regionu v uplynulém roce.
Zdá se, že se íránský jaderný program v posledních dnech vymkne zpod mezinárodní kontroly ještě víc, než doteď. Jako odpověď na rezoluce RB OSN č. 1696 a č. 1737, které Írán vyzvaly k přerušení obohacování uranu, Írán neudělal zhola nic, dokonce zvýšil své pochybné a těžce sledovatelné aktivity a aroganci vůči OSN.
Írán vystupňoval i protiizraelskou a protizápadní rétoriku organizováním kontroverzných akcí, jako soutěž o nejlepší karikaturu holokaustu a konferenci, která zpochybnila celý holokaust jako historický fakt. Íránský prezident Ahmadínežád samozřejmě neustoupil od svého volání po fyzické likvidaci Izraele, a íránská ekonomika utrpěla právě z důvodu zvýšené diplomatické izolace země v důsledku těchto nepřijatelných "cílů" v mezinárodní politice. Ahmadínežád rovněž napsal několik dopisů světovým politickým špičkám, ve kterých je zve k přijetí islámu a jeho politika se nese v apokalyptické vizi očekávání šíitského spasitele, 12. imáma Mehdího, který by se měl objevit a dovést svět pod vládu islámu (jak by k tomu mělo dojít, na to je několik variant, několik z nich je pochopitelně násilných).
Samozřejmě, následky této rétoriky si odnesli běžní obyvatelé a místo investovaní petrodolarů do vlastní země a pečování o blahobyt a budoucnost Íránu se vláda pustila do odvážných projektů v zahraniční politice: chce se stát největší regionální velmocí a chce tak učinit posílením vlivu radikálních a militantních ozbrojených skupin v zemích regionu, jako je libanonský Hizballáh, SCIRI a Mahdího armáda Muqtady al Sadra v Iráku, a hlavně šíitských politických frakcí v Sýrii, Afghánistánu, Turecku, Saudské Arábii a ostatních zemích. Důsledkem těchto aktivit byla i letní vyprovokovaná válka mezi Izraelem a Hizballáhem nebo rapidní zvýšení útoků a nábožensky motivovaného násilí v Iráku hlavně proti civilistům v roce 2006, co je už více než 3 roky po invazi a je těžké ho vysvětlovat jako pouhou odpověď na Spojeneckou okupaci Iráku. Já ho vidím jako mocenský boj Íránu proti sunnitům, hlavně Saudské Arábie, o vliv a moc v Iráku, zemi se šíitskou většinou a dějinami poznamenanými válkami a rivalitou o moc v regionu právě s Íránem.
Kromě investic do masivní mediální propagandy (televizní a rozhlasové vysílání do těchto zemí) ještě více ochuzují Írán investice do zbrojení a vývoje například i raket středního a dlouhého doletu (doletí do Izraele a do Evropy) ve spolupráci se Severní Korejí. Írán rozvinul čilou spolupráci i s jinými diktaturami a pseudorežimy, jako jsou Bělorusko, nebo Venezuela.
Zhoršila se i domácí situace ohledně porušování lidských práv. Cenzura tisku, kultury a internetu se zvýšila a zdokonalila, omezování přístupu k informacím se vystupňovala. Stali jsme se svědky uvěznění intelektuálních špiček jako Ramin Jahanbegloo pod falešnými obviněními (hlavně špionáž a spolupráce se západními velmocemi), i násilné potlačování studentských hnutí za svobodu projevu a odborových hnutí pracujících, kteří si žádali své mzdy a nezaměstnaných, kteří žádali práci a sociální zabezpečení, ženských hnutí, jež demonstrovaly proti diskriminaci v právní oblasti. Zvýšil se počet poprav a mučení politických vězňů, pronásledování uprchlíků, disidentů a těch co konvertovali pryč od islámu. Počet oficielně oznámených poprav se pohybuje kolem 150 za celý rok, počet tajných může být několikanásobně vyšší.
V posledních komunálních volbách ale radikální frakce prezidenta Ahmadínežáda a jeho mentora Ajatolláha Mesba Yazdího prohrála proti konzervativcům stávajícího nejvyššího vůdce Chameneího a bývalého prezidenta Rafsandžáního a "umírněným reformistům" bývalého prezidenta Chátamího... buď z vůle těch několika voličů, jež se namáhali, nebo byli nuceni volit, a volby do Rady Expertů stabilně "vyhrála" frakce vůdce Chameneího, který kandidáty podrobil důkladnému sítu, aby jeho moc nebyla oslabena...
Co víc mi zůstává... doufám, že náboženský fanatismus a slepé mocenské ambice této vlády nespůsobí ještě víc utrpení doma a v regionu a jaderné zbraně eventuelně vyvíjené v Íránu se nikdy nedostanou k slovu. Rovněž doufám, že jestli by měla nastala změna režimu v Íránu, obejde se bez invazí cizích sil a zbytečného násilí...
Už 10 měsíců jsem zde s Vámi, a sloužím Vám, kdož se zajímáte o dění v neklidných regionech světa jako je Blízký Východ a snažíte se pochopit situaci v celé její složitosti. Snažím se Vám přinášet zprávy o věcech, o kterých se moc nepíše, snažím se o objektivitu i přes emocionální spojení s oblastí bádání a navzdory sprškám opodstatněné i neopodstatněné kritiky a urážek.
Podívejme se nyní co se všechno událo v Íránu a v regionu v uplynulém roce.
Zdá se, že se íránský jaderný program v posledních dnech vymkne zpod mezinárodní kontroly ještě víc, než doteď. Jako odpověď na rezoluce RB OSN č. 1696 a č. 1737, které Írán vyzvaly k přerušení obohacování uranu, Írán neudělal zhola nic, dokonce zvýšil své pochybné a těžce sledovatelné aktivity a aroganci vůči OSN.
Írán vystupňoval i protiizraelskou a protizápadní rétoriku organizováním kontroverzných akcí, jako soutěž o nejlepší karikaturu holokaustu a konferenci, která zpochybnila celý holokaust jako historický fakt. Íránský prezident Ahmadínežád samozřejmě neustoupil od svého volání po fyzické likvidaci Izraele, a íránská ekonomika utrpěla právě z důvodu zvýšené diplomatické izolace země v důsledku těchto nepřijatelných "cílů" v mezinárodní politice. Ahmadínežád rovněž napsal několik dopisů světovým politickým špičkám, ve kterých je zve k přijetí islámu a jeho politika se nese v apokalyptické vizi očekávání šíitského spasitele, 12. imáma Mehdího, který by se měl objevit a dovést svět pod vládu islámu (jak by k tomu mělo dojít, na to je několik variant, několik z nich je pochopitelně násilných).
Samozřejmě, následky této rétoriky si odnesli běžní obyvatelé a místo investovaní petrodolarů do vlastní země a pečování o blahobyt a budoucnost Íránu se vláda pustila do odvážných projektů v zahraniční politice: chce se stát největší regionální velmocí a chce tak učinit posílením vlivu radikálních a militantních ozbrojených skupin v zemích regionu, jako je libanonský Hizballáh, SCIRI a Mahdího armáda Muqtady al Sadra v Iráku, a hlavně šíitských politických frakcí v Sýrii, Afghánistánu, Turecku, Saudské Arábii a ostatních zemích. Důsledkem těchto aktivit byla i letní vyprovokovaná válka mezi Izraelem a Hizballáhem nebo rapidní zvýšení útoků a nábožensky motivovaného násilí v Iráku hlavně proti civilistům v roce 2006, co je už více než 3 roky po invazi a je těžké ho vysvětlovat jako pouhou odpověď na Spojeneckou okupaci Iráku. Já ho vidím jako mocenský boj Íránu proti sunnitům, hlavně Saudské Arábie, o vliv a moc v Iráku, zemi se šíitskou většinou a dějinami poznamenanými válkami a rivalitou o moc v regionu právě s Íránem.
Kromě investic do masivní mediální propagandy (televizní a rozhlasové vysílání do těchto zemí) ještě více ochuzují Írán investice do zbrojení a vývoje například i raket středního a dlouhého doletu (doletí do Izraele a do Evropy) ve spolupráci se Severní Korejí. Írán rozvinul čilou spolupráci i s jinými diktaturami a pseudorežimy, jako jsou Bělorusko, nebo Venezuela.
Zhoršila se i domácí situace ohledně porušování lidských práv. Cenzura tisku, kultury a internetu se zvýšila a zdokonalila, omezování přístupu k informacím se vystupňovala. Stali jsme se svědky uvěznění intelektuálních špiček jako Ramin Jahanbegloo pod falešnými obviněními (hlavně špionáž a spolupráce se západními velmocemi), i násilné potlačování studentských hnutí za svobodu projevu a odborových hnutí pracujících, kteří si žádali své mzdy a nezaměstnaných, kteří žádali práci a sociální zabezpečení, ženských hnutí, jež demonstrovaly proti diskriminaci v právní oblasti. Zvýšil se počet poprav a mučení politických vězňů, pronásledování uprchlíků, disidentů a těch co konvertovali pryč od islámu. Počet oficielně oznámených poprav se pohybuje kolem 150 za celý rok, počet tajných může být několikanásobně vyšší.
V posledních komunálních volbách ale radikální frakce prezidenta Ahmadínežáda a jeho mentora Ajatolláha Mesba Yazdího prohrála proti konzervativcům stávajícího nejvyššího vůdce Chameneího a bývalého prezidenta Rafsandžáního a "umírněným reformistům" bývalého prezidenta Chátamího... buď z vůle těch několika voličů, jež se namáhali, nebo byli nuceni volit, a volby do Rady Expertů stabilně "vyhrála" frakce vůdce Chameneího, který kandidáty podrobil důkladnému sítu, aby jeho moc nebyla oslabena...
Co víc mi zůstává... doufám, že náboženský fanatismus a slepé mocenské ambice této vlády nespůsobí ještě víc utrpení doma a v regionu a jaderné zbraně eventuelně vyvíjené v Íránu se nikdy nedostanou k slovu. Rovněž doufám, že jestli by měla nastala změna režimu v Íránu, obejde se bez invazí cizích sil a zbytečného násilí...
sobota, prosince 30, 2006
Saddám je mrtev
Podle nejnovějších zpráv byl Saddám Husajn dnes ráno ve čtyři popraven (foto a video)... reakce Kurdů, šíitských Iráčanů a Kuvajťanů, rodinných příslušníků obětí řádění jeho režimu jsou pravděpodobně vesměs kladné. Na yahoo jsou fotky Iráčanů v Nadžafu. Reakce íránské vlády jsou rovněž pozitivní... tady je výčet zločinů připisovaných jeho režimu podle íránské tiskové agentury. Írán je vcelku velice "objektivní a důsledný", když jde o výčty zločinů všech ostatních nepřátelských režimů. Trest pro Saddáma vypadá jako jediný bod ve kterém se mulláhové (nyní) shodnou s Američany. Můžou jim nyní poděkovat, že svrhli diktátora, který Írán napadl a zatáhl ho do 8 let trvající války, ve které Irák použil i chemické zbraně (jako i proti Kurdům) a ve které zemřelo nebo bylo zraněno minimálně 600 tisíc - milion lidí na obou stranách... a ve které USA později podpořily Irák protože došlo k vyhrocení vztahů s Íránem (kvůli napadení Americké ambasády během revoluce) ... holt... americké spojenectví je vrtkavé a oportunistické, jako spojenectví velmocí obecně... přátelí se s tím, kdo jim právě vyhovuje, proti tomu, kdo jim právě nevyhovuje...
Výsledek: teď má íránský režim v Iráku volné pole pro rozšiřování svého vlivu mezi místními šíity a vyhrocování náboženského radikalismu a násilí.
Už jenom na závěr: ať už jsou politické důvody, načasování a důsledky této popravy jakékoliv... každá diktatura má sice hlavu, ale má i výkonnou moc: tělo a ruce. A většinou právě ti, kteří byli výkonnou mocí, ti, kdož ve věznicích mučili, popravovali, konali politické vraždy, právě ti odpovědnosti uniknou, nebo se pravidelně "recyklují" s každou změnou režimu... je a bylo to vždy tak.
Výsledek: teď má íránský režim v Iráku volné pole pro rozšiřování svého vlivu mezi místními šíity a vyhrocování náboženského radikalismu a násilí.
Už jenom na závěr: ať už jsou politické důvody, načasování a důsledky této popravy jakékoliv... každá diktatura má sice hlavu, ale má i výkonnou moc: tělo a ruce. A většinou právě ti, kteří byli výkonnou mocí, ti, kdož ve věznicích mučili, popravovali, konali politické vraždy, právě ti odpovědnosti uniknou, nebo se pravidelně "recyklují" s každou změnou režimu... je a bylo to vždy tak.
Co přinesly Vánoce a čím končí rok 2006
Ali Akbar Jasaghí, ředitel organizace pro vězení a nápravno-výchovná zařízení, řekl, že v Íránu existuje kolem 100 dalších tajných věznic, které nespadají pod kontrolu této organizace, jsou ve správě rozvědek a tajných služeb a jsou vlastně ilegální, protože zákon zakazuje, aby tajné služby spravovaly věznice. Že v tajných vězeních bezpečnostních služeb určitě nesedí zlodějíčkové, ale političtí vězni, je asi jasné. O týrání vězňů zde nebudu mluvit, vždyť jsou Vánoce a nebudu kazit nikomu večeři. Tím, že tam Amnesty International a podobné organizace nepouští, tak tato vězení asi ani neexistují, že?
Jak strašně se Ahmadíndžihád a ochráncové lidských práv rozčilovali nad Guantanamem a Abu Ghraib.
Ani tři roky po velkém zemětřesení v Bámu (2003) poškození obyvatelé ještě nemají normální bydlení, stany a provizorní chajdy lemují hlavní ulice a i vyučování probíhá v chatrčích a na rekonstrukci kanalizace (voda je tam znečištěna a závadná) a čištění odpadních vod prý nejsou peníze...
Hlavně že je vždy dost peněz na pomoc Libanonu, Palestině, Sadrově armádě v Iráku například poslal nějakých 275 milionů... I do Afghánistánu investoval Írán asi 200 milionů dolarů, jako protiváhu americkým investicím a pomoci, Írán staví dálnice a podpořuje šíitské svatostánky a do Afghánistánu vysílá i rádio, které používá k šíření antiamerické propagandy... (podobné rádio a tv stanice z Íránu vysílají po celém B. Východě). Stejný postup jako v ostatních zemích, kde chce posílit vliv: nejdřív staví školy, mešity a nemocnice a pak z nich vysílá své lži.
Ale naopak Írán nemá peníze ani na údržbu a investice do svých ropních polí, ze kterých prakticky celý žije. Zahraniční firmy se bojí v Íránu investovat a íránská produkce ropy klesá ročně o 10%. Zde je zajímavá nová studie Rogera Sterna z Hopkinsovy Univerzity o zanedbávání ropního průmyslu v Íránu.
Po přijatí sankcí RB OSN podle rezoluce 1737 (celý text), které by měli omezit Íránu přístup k citlivým technologiím na výrobu zbraní, Írán odhlasoval své vlastní "sankce": ještě víc omezí už stejně moc omezenou spolupráci s MAAE... a hodlá instalovat 3000 odstředivek na obohacování uranu a vyhlásil, že je nukleární zemí, za co ho splísnil egyptský ministr zahraničí Abdol Abul Gheit: prý něco takového může říct jenom země, která má nukleární zbraně...
Už jenom čekám, kdy Írán odstoupí od Smlouvy o nešíření jaderních zbraní a za dva týdny "z důvodu nátlaku a agrese imperialistického západu" bude nucen svůj mírový program změnit na válečný a rychle vyvinout atomové zbraně (s Alláhovou zázračnou pomocí)…
V Iráku bylo 21. prosince zatčeno 10 Íránců, čtyři z toho byli v diplomatických službách, v průběhu zátahu amerických jednotek proti skupinám připravujícím útoky. Výsledky vyšetřování zatím nebyly zveřejněny, diplomaté byli už údajně propuštěni.
Ahmadíndžihád napsal dopis i papeži... Vatikán zatím jeho dopis nepublikoval. Rovněž ho zve ke konverzi k islámu?
Podle Iran Press News, Írán oběsil 17 lidí za 3 dny, a od 20. listopadu do 20. prosince 30 lidí, co je průměrně 1 člověk denně. Nevěřím, že je to definitivní číslo.. za rok
Údajně několik stovek příslušníků Hamásu opustilo palestinská území aby podstoupili trénink v Íránu.. co je tam asi budou učit? Jak se přednáší poezie, hrají šachy a kouří vodní dýmka?
Saudové zaznamenali zvýšený počet politicky aktivních Íránců v Mekce a bojí se incidentů a zvyšujícího se vlivu Íránu a radikálních šíitů vůbec.
Několik zpráv k volbám: zde zde, mimochodem, ta 50% účast je asi skutečná účast vynásobena pětkrát... někteří se domnívají že celkový počet lidí co se účastnili se přibližuje číslu 5 milionů co je asi 10% oprávněných voličů (celkový počet obyvatel kolem 68 milionů).
zprávy o manipulaci, například o tom, že některé urny se toulaly po zemi ještě 3 dny po volbách... kde tak dlho trčely??? ... nebo o tom, že některé komise odmítly otevřít urny před pozorovately, někteří sčítatelé byli po letech, co tuto práci vykonávali, nahrazeni novými lidmi a tak dále a tak dále:
Studenti, kteří protestovali proti Ahmadínežádovi, se nyní bojí o své životy.
... a patetický vládní tisk je označil za "propagátory sexu a alkoholu"
Fotografie konfiskace a odnášení satelitních talířů
Francouzská ropní společnost TOTAL je souzena za úplatky íránskému režimu v hodnotě 80 milionů dolarů.
Vánoce v Íránu (foto)... přičemž Ahmadíndžihád (už dávněji) vyhlásil, že "zastaví křesťanství v této zemi".
A ve městě Rasht tajné služby oslavu Vánoc i překazily.
Jak strašně se Ahmadíndžihád a ochráncové lidských práv rozčilovali nad Guantanamem a Abu Ghraib.
Ani tři roky po velkém zemětřesení v Bámu (2003) poškození obyvatelé ještě nemají normální bydlení, stany a provizorní chajdy lemují hlavní ulice a i vyučování probíhá v chatrčích a na rekonstrukci kanalizace (voda je tam znečištěna a závadná) a čištění odpadních vod prý nejsou peníze...
Hlavně že je vždy dost peněz na pomoc Libanonu, Palestině, Sadrově armádě v Iráku například poslal nějakých 275 milionů... I do Afghánistánu investoval Írán asi 200 milionů dolarů, jako protiváhu americkým investicím a pomoci, Írán staví dálnice a podpořuje šíitské svatostánky a do Afghánistánu vysílá i rádio, které používá k šíření antiamerické propagandy... (podobné rádio a tv stanice z Íránu vysílají po celém B. Východě). Stejný postup jako v ostatních zemích, kde chce posílit vliv: nejdřív staví školy, mešity a nemocnice a pak z nich vysílá své lži.
Ale naopak Írán nemá peníze ani na údržbu a investice do svých ropních polí, ze kterých prakticky celý žije. Zahraniční firmy se bojí v Íránu investovat a íránská produkce ropy klesá ročně o 10%. Zde je zajímavá nová studie Rogera Sterna z Hopkinsovy Univerzity o zanedbávání ropního průmyslu v Íránu.
Po přijatí sankcí RB OSN podle rezoluce 1737 (celý text), které by měli omezit Íránu přístup k citlivým technologiím na výrobu zbraní, Írán odhlasoval své vlastní "sankce": ještě víc omezí už stejně moc omezenou spolupráci s MAAE... a hodlá instalovat 3000 odstředivek na obohacování uranu a vyhlásil, že je nukleární zemí, za co ho splísnil egyptský ministr zahraničí Abdol Abul Gheit: prý něco takového může říct jenom země, která má nukleární zbraně...
Už jenom čekám, kdy Írán odstoupí od Smlouvy o nešíření jaderních zbraní a za dva týdny "z důvodu nátlaku a agrese imperialistického západu" bude nucen svůj mírový program změnit na válečný a rychle vyvinout atomové zbraně (s Alláhovou zázračnou pomocí)…
V Iráku bylo 21. prosince zatčeno 10 Íránců, čtyři z toho byli v diplomatických službách, v průběhu zátahu amerických jednotek proti skupinám připravujícím útoky. Výsledky vyšetřování zatím nebyly zveřejněny, diplomaté byli už údajně propuštěni.
Ahmadíndžihád napsal dopis i papeži... Vatikán zatím jeho dopis nepublikoval. Rovněž ho zve ke konverzi k islámu?
Podle Iran Press News, Írán oběsil 17 lidí za 3 dny, a od 20. listopadu do 20. prosince 30 lidí, co je průměrně 1 člověk denně. Nevěřím, že je to definitivní číslo.. za rok
Údajně několik stovek příslušníků Hamásu opustilo palestinská území aby podstoupili trénink v Íránu.. co je tam asi budou učit? Jak se přednáší poezie, hrají šachy a kouří vodní dýmka?
Saudové zaznamenali zvýšený počet politicky aktivních Íránců v Mekce a bojí se incidentů a zvyšujícího se vlivu Íránu a radikálních šíitů vůbec.
Několik zpráv k volbám: zde zde, mimochodem, ta 50% účast je asi skutečná účast vynásobena pětkrát... někteří se domnívají že celkový počet lidí co se účastnili se přibližuje číslu 5 milionů co je asi 10% oprávněných voličů (celkový počet obyvatel kolem 68 milionů).
zprávy o manipulaci, například o tom, že některé urny se toulaly po zemi ještě 3 dny po volbách... kde tak dlho trčely??? ... nebo o tom, že některé komise odmítly otevřít urny před pozorovately, někteří sčítatelé byli po letech, co tuto práci vykonávali, nahrazeni novými lidmi a tak dále a tak dále:
Studenti, kteří protestovali proti Ahmadínežádovi, se nyní bojí o své životy.
... a patetický vládní tisk je označil za "propagátory sexu a alkoholu"
Fotografie konfiskace a odnášení satelitních talířů
Francouzská ropní společnost TOTAL je souzena za úplatky íránskému režimu v hodnotě 80 milionů dolarů.
Vánoce v Íránu (foto)... přičemž Ahmadíndžihád (už dávněji) vyhlásil, že "zastaví křesťanství v této zemi".
A ve městě Rasht tajné služby oslavu Vánoc i překazily.
neděle, prosince 24, 2006
Veselé Vánoce
Přeji všem křesťanům veselé Vánoce, všem jinověrcům, agnostikům, ateistům atd. hezké prázdniny, a muslimským radikálům odkazuji: když už připravujete nějaké teroristické útoky na kohokoliv, doufám, že vás pochytají a nestihnete pošpinit tyto svátky lásky k bližnímu vaší slepou nenávistí.
sobota, prosince 23, 2006
V Íránu se pálí knihy
... a není to proto, že nemají čím topit. Když se někde pálí knihy, chtějí osoby provozující tuto bohulibou (a propo, kterému bohu libou) činnost samozřejmě tímto velice demokratickým a ekologickým způsobem umlčet myšlenky v nich obsažené. Zde je celý přehled (v angličtině) o různých "knihoboreckých" hnutích v dějinách.
Knihy dějepisu (velice příznačné) a perských klasiků byly páleny příslušníky radikálních Básidžů v Tabrízu.
Zdroj: IranPressNews.
čtvrtek, prosince 14, 2006
Bude to krysa nebo krokodýl?
Zajímavé, zatím oficiálně nepotvrzené zprávy pronikly o náhlém zhoršení zdravotného stavu nejvyššího vůdce Ajatolláha Chameneího, který byl tajně hospitalizován s divnými symptomy: třesavka, studený pot, necitlivost v nohou, extrémně nízký tlak a podobně. Doktoři byli ze začátku bezradní a nakonec zjistili jenom něco jako zlyhávání srdce. O Chameneím se předpokládá, že trpí rakovinou a (možná kvůli tomu) užívá snad analgetikum na báze opiátů (jeho zvýšená konzumace opiátů je veřejně známá). Že se toto náhlé zhoršení dostavilo před zítřejšími (15.12.2006) volbami do Rady Expertů (rada kleriků, kteří kontrolují činnost nejvyššího vůdce a mají možnost ho i odvolat/vyměnit) asi nebude náhoda. Před několika týdny při psaní jednoho postu mně napadlo, že by ho klidně radikální kruhy kolem Ahmadínežáda a Ajatolláha Mesba Yazdího mohli nechat i otrávit.. ostatně politické vraždy se v posledních týdnech nějak rozšířily. Uvidíme jestli ta stará krysa přežije nebo po něm nastoupí ještě horší - krokodýl (Mesba Yazdí, jehož profil je v jednom ze starších článků), ten nejhorší radikál, který by Írán s radostí dovedl i do války.
Stáváme se svědky těžkého mocenského boje hlavně mezi radikální frakcí (Ahmadíndžihád a spol.) a konzervativci, příznivci Chameneího. Reformistické křídlo bylo už téměř odstaveno. I letadlo, které spadlo před několika dny vezlo několik jeho nejvěrnějších druhů a přívrženců.. to možná také nespadlo náhodně. Není to první zničené letadlo, které vezlo zrovna nejvyšší vojenské špičky, velitele Revolučních Gard (něco jako elitní SS íránského režimu) nebo novináře a jiné případně nepohodlné osoby.
Že Chameneí má ještě pořád dost moci ve svých rukou dokazuje fakt, že přes výběrové řízení vhodných kandidátů do Rady Expertů se nedostalo ani příliš moc reformistů, ani moc radikálů, a největší skupinou zůstanou Chameneího přívrženci, čím se složení Rady pravděpodobně moc nezmění. Proto není možné vyloučit, že by radikálové přikročili k poslednému řešení - fyzické eliminaci samotného Chameneího, co by mělo za následek oslabení konzervativní strany a samozřejmě nové "volby" nejvyššího vůdce, ve kterých by soupeřil pravděpodobně Mesba Yazdí s Rafsandžáním.
Toto vystupňování extrémního mocenského boje, který se nestraní ani vražd, je možná důsledkem opatření, které bylo parlamentem přijato asi před týdnem, ve kterém jsou volby do Rady Expertů spojeny s volbami do městských zastupitelstev, aby se snížily náklady na tyto volby, a zároveň bylo odhlasováno zkrácení Ahmadínežádova volebního období o celý rok. Zde a zde je několik podrobnějších analýz v angličtině.
Zítřejší volby spadají do jednoho období i s "konferencí o Holokaustu" pořádané v Teheránu v těchto dnech, kam jsou pozvaní lidé pochybné ideologie jako David Duke, bývalý člen Ku Klux Klanu, francouzský profesor Robert Faurisson, nebo Australan německého původu Frederick Toeben, lidé kteří vesměs spochybňovali vyhlazovací tábory a použití plynových komor v německých koncentračních táborech, jako i počty vyhlazených Židů, politických vězňů a jiných menšin (Romů, homosexuálů). Tato konference chce otevřít "svobodné bádání o Holokaustu". Konference se účastní i skupina ultraortodoxních Židů, kteří neuznávají stát Izrael.
OPEC oznámil, že opouští americký dolar a přesouvá své profity do jiných měn.
Ještě jedna zajímavost: Irácký velvyslanec v Nizozemí Siamand Banaa oponoval íránskému ministrovi zahraničí Manúčehrovi Mottakímu, který v projevu tvrdil, že za násilí v Iráku je odpovědna přítomnost americké armády. (tak pak proč je hlavní těžisko násilí v útocích proti Iráčanům, civilistům na tržištích a podobně?) Banaa se ozval a obvinil Írán z pokrytectví v jeho rétorice proti USA. Írán profitoval z války proti Iráku, i tím, že byl odstraněn Saddámův režim, nepřátelský vůči Íránu. Oficielní diplomatické vztahy těchto zemí byly chladné a taková otevřená konfrontace není častá.
Zároveň s protesty hladových nezaměstaných Íránců doma, kterým vláda často není schopna včas vyplácet mzdy, íránská vláda slíbila palestinské správě 250 milionů dolarů, na rok 2007, a "adoptoval” 100.000 palestinských dělníků a je ochoten jim příštích šest měsíců platit měsíčně po 100 dolarech. Po tutéž dobu a stejnou částkou má být z Teheránu podporováno 3000 palestinských rybářů. Kolik z těchto "dělníků a rybářů" je členy teroristických skupin a vykoná sebevražedné operace můžeme
jenom hádat. Jak to řekl Chomejní: “Milovaný lid Íránu, který je v současnosti opravdovou zářící tváří v dějinách islámu, by měl zkusit přijmout těžkosti a strádání pro Boha, aby vysocí činitelé země byli schopni uskutečnit jejich hlavní cíl, čímž je šíření islámu ve světě.” Radši to nebudu komentovat. Je mi z toho špatně. I kdyby žádná ideologie nebo touha po svobodě nepohla Íránci, bude to hlad.
Studenti univerzit po celém Íránu protestovali ... V Teheránu přerušovali Ahmadíndžihádův projev rachejtlemi, pískán
ím, bučením a vykřikováním hesel jako "smrt diktátorovi", "smrt despotismu", "svoboda, rovnost, bojkotujte volby", "jestli povstanu já a ty, povstanou všichni" a podobně a společně zpívali studentskou hymnu. Několik studentů pálilo Ahmadínežádovy fotografie. (Na transparentu je napsáno "re´is e džomhuri fašist, politeknik džájí to nist"= fašistický prezide
nt, polytechnická (univerzita) není tvé místo). Další fotografie jsou zde. Na to jim Ahmadíndžihád odpovědel, jestli se nestydí, že jsou na výplatní listině Spojených Států.. hahahaha. Na obrázku s transparentem "freedom is not free" je příklad cenzury (na dotaz o cenzuře médií v Íránu. Na fotografii agentury ISNA je transparent napravo od toho centrálního "vyfotoshopován"... aby nikdo nemohl přečíst co tam bylo napsáno.. předpokládám, že písmena na původním obrázku byla jasná a čitelná...)
Stáváme se svědky těžkého mocenského boje hlavně mezi radikální frakcí (Ahmadíndžihád a spol.) a konzervativci, příznivci Chameneího. Reformistické křídlo bylo už téměř odstaveno. I letadlo, které spadlo před několika dny vezlo několik jeho nejvěrnějších druhů a přívrženců.. to možná také nespadlo náhodně. Není to první zničené letadlo, které vezlo zrovna nejvyšší vojenské špičky, velitele Revolučních Gard (něco jako elitní SS íránského režimu) nebo novináře a jiné případně nepohodlné osoby.
Že Chameneí má ještě pořád dost moci ve svých rukou dokazuje fakt, že přes výběrové řízení vhodných kandidátů do Rady Expertů se nedostalo ani příliš moc reformistů, ani moc radikálů, a největší skupinou zůstanou Chameneího přívrženci, čím se složení Rady pravděpodobně moc nezmění. Proto není možné vyloučit, že by radikálové přikročili k poslednému řešení - fyzické eliminaci samotného Chameneího, co by mělo za následek oslabení konzervativní strany a samozřejmě nové "volby" nejvyššího vůdce, ve kterých by soupeřil pravděpodobně Mesba Yazdí s Rafsandžáním.
Toto vystupňování extrémního mocenského boje, který se nestraní ani vražd, je možná důsledkem opatření, které bylo parlamentem přijato asi před týdnem, ve kterém jsou volby do Rady Expertů spojeny s volbami do městských zastupitelstev, aby se snížily náklady na tyto volby, a zároveň bylo odhlasováno zkrácení Ahmadínežádova volebního období o celý rok. Zde a zde je několik podrobnějších analýz v angličtině.
Zítřejší volby spadají do jednoho období i s "konferencí o Holokaustu" pořádané v Teheránu v těchto dnech, kam jsou pozvaní lidé pochybné ideologie jako David Duke, bývalý člen Ku Klux Klanu, francouzský profesor Robert Faurisson, nebo Australan německého původu Frederick Toeben, lidé kteří vesměs spochybňovali vyhlazovací tábory a použití plynových komor v německých koncentračních táborech, jako i počty vyhlazených Židů, politických vězňů a jiných menšin (Romů, homosexuálů). Tato konference chce otevřít "svobodné bádání o Holokaustu". Konference se účastní i skupina ultraortodoxních Židů, kteří neuznávají stát Izrael.
OPEC oznámil, že opouští americký dolar a přesouvá své profity do jiných měn.
Ještě jedna zajímavost: Irácký velvyslanec v Nizozemí Siamand Banaa oponoval íránskému ministrovi zahraničí Manúčehrovi Mottakímu, který v projevu tvrdil, že za násilí v Iráku je odpovědna přítomnost americké armády. (tak pak proč je hlavní těžisko násilí v útocích proti Iráčanům, civilistům na tržištích a podobně?) Banaa se ozval a obvinil Írán z pokrytectví v jeho rétorice proti USA. Írán profitoval z války proti Iráku, i tím, že byl odstraněn Saddámův režim, nepřátelský vůči Íránu. Oficielní diplomatické vztahy těchto zemí byly chladné a taková otevřená konfrontace není častá.
Zároveň s protesty hladových nezaměstaných Íránců doma, kterým vláda často není schopna včas vyplácet mzdy, íránská vláda slíbila palestinské správě 250 milionů dolarů, na rok 2007, a "adoptoval” 100.000 palestinských dělníků a je ochoten jim příštích šest měsíců platit měsíčně po 100 dolarech. Po tutéž dobu a stejnou částkou má být z Teheránu podporováno 3000 palestinských rybářů. Kolik z těchto "dělníků a rybářů" je členy teroristických skupin a vykoná sebevražedné operace můžeme
jenom hádat. Jak to řekl Chomejní: “Milovaný lid Íránu, který je v současnosti opravdovou zářící tváří v dějinách islámu, by měl zkusit přijmout těžkosti a strádání pro Boha, aby vysocí činitelé země byli schopni uskutečnit jejich hlavní cíl, čímž je šíření islámu ve světě.” Radši to nebudu komentovat. Je mi z toho špatně. I kdyby žádná ideologie nebo touha po svobodě nepohla Íránci, bude to hlad.Studenti univerzit po celém Íránu protestovali ... V Teheránu přerušovali Ahmadíndžihádův projev rachejtlemi, pískán
ím, bučením a vykřikováním hesel jako "smrt diktátorovi", "smrt despotismu", "svoboda, rovnost, bojkotujte volby", "jestli povstanu já a ty, povstanou všichni" a podobně a společně zpívali studentskou hymnu. Několik studentů pálilo Ahmadínežádovy fotografie. (Na transparentu je napsáno "re´is e džomhuri fašist, politeknik džájí to nist"= fašistický prezide
nt, polytechnická (univerzita) není tvé místo). Další fotografie jsou zde. Na to jim Ahmadíndžihád odpovědel, jestli se nestydí, že jsou na výplatní listině Spojených Států.. hahahaha. Na obrázku s transparentem "freedom is not free" je příklad cenzury (na dotaz o cenzuře médií v Íránu. Na fotografii agentury ISNA je transparent napravo od toho centrálního "vyfotoshopován"... aby nikdo nemohl přečíst co tam bylo napsáno.. předpokládám, že písmena na původním obrázku byla jasná a čitelná...)
neděle, prosince 10, 2006
My chceme práci, říkají Íránci
Co křičeli lidé Mahmúdovi Ahmadíndžihádovi na mítingu ve městě Mazandarán? bylo to: "Chceme nukleární energii"? Nebo snad "Chceme zničit Izrael"? Nebo "Chceme rozšířit Islám do celého světa"?
ﻣﺎ ﻜﺎﺮ ﻤﻰﺧﻭﺍﻫﻴﻡ
(má kár michájím) - chceme práci.
ﻛﺴﻰﺑﻪ ﻓﻜﺮﻤﺎ ﻤﺴﺗﺽﻌﻔﺎﻥ ﻫﺴﺖ
ﺨﻳﺮ ﻧﻴﺴﺖ
(Kasi be fekr má mostaz'efan nist; cheir nist) - někdo myslí na nás chudé/nuzné? Nikdo.
úterý, prosince 05, 2006
Nově zveřejněné fotografie z popravy v raných měsících Islámské revoluce
27. srpna 1979, pár měsíců po vítězství revoluce, bylo 11 Kurdů popraveno vesměs na základě falešných obvinění z obchodu se zbraněmi, podněcování nepokojů a vraždy. Nebyly při tom předloženy žádné důkazy a celý soud probíhal tím způsobem, že na improvizovaném "soudě" ve vestibulu letištní haly ve městě Sanandadž (prov. Kurdistán) jeden mulláh jménem Sádeq Chalchali (jinak člen nejužší Chomejního Revoluční Rady) si sedl na židli, zul si boty, vyložil si nohy a sundal turban. 30 minut si muže přehlížel, ptal se jich na jména a pak je odsoudil "za šíření prohnilosti na světě", co je věta, která je podle islámské jurisdikce dostatečným důvodem pro rozsudek smrti a jeho formální vyjádření. Přítomný fotograf zvěčnil tuto událost na 70 záběrech, ze kterých se zachovalo 27. Jedna z nejlepších fotografií dík rychlému jednání redaktorů oběhla Írán a svět, hned se dostala za hranice a vyhrala Pulitzerovu cenu, jako jediná anonymní v celé historii. Dnes máme možnost je poprvé vidět (27 záběrů zde) a dovídáme se jméno jejich autora: Džahangir Razmi. Celý příběh fotografa a obrázků je zde. Poprava těchto lidí zapadala do obecné atmosféry politických poprav, od ledna do srpna bylo (oficielně) popraveno minimálně 500 údajných kontrarevolucionářů a činitelů Šáhova režimu, další stovky a tisíce byly ve vězeních a další politické popravy, pak už většinou tajné nebo na základě fiktivních procesů, obvinění ze špionáže (velice oblíbené u totalitních režimů, jak víme), probíhaly v 80. letech a probíhají dodnes.
Bejrút demonstruje II.
Velice krásné a charakteristické video z demonstrací v Bejrútu je zde na isláminfo, co se stane s Libanonem, jestli tato vláda padne. Můžeme klidně zapomenout na Libanon. Budeme mu říkat už jenom Islámská Republika Hizba-land.
neděle, prosince 03, 2006
Bejrút demonstruje....
Libanonská policie a armáda jsou v nejvyšší pohotovosti. Statisíce demonstrantů totiž vyrazily do ulic Bejrútu a požaduji odstoupení protisyrské vlády premiéra Fuáda Siniury.
Záběry zcela zaplněného centra metropole přinesla i zpravodajská televize CNN. Na počtu účastníků demonstrace se shodují televize Hizballáhu Al-Manar s křesťanskou televizní stanicí LBCI.
Opozice v čele se šíitským hnutím Hizballáh a jeho spojenci šíitským hnutím Amal a Svobodným vlasteneckým hnutím křesťanského generála Michela Aúna spolu s dalšími prosyrskými stranami chce svrhnout kabinet Fuáda Siniury a vytvořit vládu národní jednoty, v níž by měla větší podíl na moci a rozhodování.
Premiér Siniura ujistil, že jeho kabinet nehodlá pod tlakem ulice ustoupit, a v noci na dnešek v televizním projevu varoval, že nezávislost Libanonu a jeho demokratický systém jsou ohroženy.
Přestože opozice vyzvala k pokojné a civilizované demonstraci a rozdává demonstrantům letáky s výzvou k zachování klidu, panují obavy, že by se akce mohla zvrhnout v násilí. Vládní komplex proto střeží armáda i policie ve stavu vysoké pohotovosti a v celém Bejrútu byla přijata maximální bezpečnostní opatření.
-----
Několik otázek do pléna pod názvem "nedělní skepse".
Je tohleto malý pokus o islámskou revoluci? Doufám, že ne. Jestli ano, doufám, že se nepovede.
Jenom se zde naskýtá jedna otázka. Kde jsou hranice demokratické plurality názorů, a kde začíná nátlak? Je Hizballáh skutečně zástupcem většinového názoru Libanonců (asi sotva), nebo jenom tím, kdo využije "slabost", toleranci a "princip neútočení" demokracie ve svůj prospěch ve svém plánu nastolení diktatury islámu? Kde je hranice, od které začíná obranná válka demokracie? Je nutno přistoupit k zákazu antidemokratických ideologií? Je tímto zákazem jakékoliv "demokracii nepřátelské" ideologie popřena sama kvintesence demokracie a demokracie nabyde znaky totalitarismu?
sobota, prosince 02, 2006
Íránské zbraně přímo z továrny putují šíitským milicím v Iráku
Podle nálezů fungl nových zbraní z íránských továren s datem výroby 2006 se předpokládá, že se zbraně k šíitským milicím dedostávají přes černý trh, ale přímo s požehnáním íránské vlády...
Turecká vláda deportuje uprchlíky do Íránu
Iran Press News, via Regime Change Iran:
Sajíd-Ali Dúst a Aidín Sarai, dva příslušníci opoziční orgnizace a žadatelé o přiznání statutu uprchlíka OSN, kteří žili už 2 roky v Turecku, byli neoprávněně zatčeni poté co se řádně přišli hlásit (jednou za dva týdny) na cizineckou policii ve městě Van.
Další případ je zde, Azita a její manžel Ahmad-Reza Šaffaghat jsou ve vězení v Turecku a hrozí jim deportace. Účastnili se studentských demonstrací r. 1999 a byli vězněni v Radžaí Šahr na západ od Teheránu Skrývali se celá léta až se jim povedlo přes Irák a Turecko dostat až na řecké hranice, kde je ve skupině 10 uprchlíků zadrželi Řekové a předali zpátky Turkům, jež je uvěznili v Edirne, poté co jim řecká i turecká strana odepřela azyl, bili je a vězní je v hygienicky nevyhovujících podmínkách. Oba konvertovali ke křesťanství a , za co jim v Íránu také hrozí trest.
Stovky Íránců zkoušejí prchat ze země ale jenom malému množstvu se to povede. I když se to povede, je jim zabráněno vůbec požádat o azyl a jsou navráceni domů, kde často beze stop mizí. Řecko a Turecko opakovaně porušují mezinárodní předpisy o azylovém procesu.
Kanada si kvůli její upřímné a konečně nebojácné kritice pošlapávání lidských práv v Íránu vysloužila obvinění ze špionáže z íránské strany. Její velvyslanectví už bylo opevněno... snad z obavy, že Íránský revoluční režim má jistou tradici a oblibu v přepadávání ambasád a věznění diplomatů...
Další Ahmadíndžihádovo psaníčko
Zde je v pdf ke stažení 4 stránkový dopis, který Ahmadíneřád poslal americkému lidu.
Odkaz ve stručnosti zní: vaše vláda udělala strašné věci, za které se musí stydět, ale
"Ti kdož olitují, mají víru a činí dobro mohou být mezi těmi, jež dosáhnou Spasení. Jenom váš Pán tvoří a vybírá jak to chce On, a jiní se nepodílejí na Jeho výběru. Sláva Bohu, jenž je Vyšší než druhové, kteří se mu přiřazují." (Korán 28:67 - 68 momentálně nemám k dispozici český překlad Koránu, ale smysl je tentýž) , což znamená: olitujte svých hříchů, nepřijímejte vaši vládu (varoval i demokraty), nechte nás (muslimy) abychom zničili Izrael a následujte příklad nejspravedlivější, nejlidštější, nejmorálnější atd. vlády islámu, jinak ....
Je to dopis v podobnén stylu jako dřívější dopis Bushovi. Obraťte se k islámu jinak..
Odkaz ve stručnosti zní: vaše vláda udělala strašné věci, za které se musí stydět, ale
"Ti kdož olitují, mají víru a činí dobro mohou být mezi těmi, jež dosáhnou Spasení. Jenom váš Pán tvoří a vybírá jak to chce On, a jiní se nepodílejí na Jeho výběru. Sláva Bohu, jenž je Vyšší než druhové, kteří se mu přiřazují." (Korán 28:67 - 68 momentálně nemám k dispozici český překlad Koránu, ale smysl je tentýž) , což znamená: olitujte svých hříchů, nepřijímejte vaši vládu (varoval i demokraty), nechte nás (muslimy) abychom zničili Izrael a následujte příklad nejspravedlivější, nejlidštější, nejmorálnější atd. vlády islámu, jinak ....
Je to dopis v podobnén stylu jako dřívější dopis Bushovi. Obraťte se k islámu jinak..
středa, listopadu 29, 2006
Jak se má s Íránem jednat aneb ať žije FIFA...
... a jiné zprávy.
FIFA suspendovala Írán za jeho porušování mezinárodních standardů: kvůli vměšování se vlády do fotbalu (když se vláda vměšuje do soukromého života, mozků lidí a vůbec do všeho, proč by se nevměšovala do fotbalu?). Íránu se povedlo vyžebrat alespoň povolení účasti na asijském turnaji, který začíná v Kataru příští týden, ale za to Írán musí splnit požadavky FIFY do měsíce... Alespoň FIFA udělala to, co by měla udělat světová politická scéna..
Írán pozval do Teheránu ředitele čínské ropní společnosti Sinopec, aby s ním podepsal smlouvu na rozvojový plán ropního pole Jadavarán a na dodávky ropy a zemního plynu v hodnotě asi 100 miliard dolarů. Jestli smlouva bude uzavřena, umožní Číně kupovat 150,000 barelů surové ropy denně za trhové ceny po 25 let a 250 milionů tun zkvapalněného zemného plynu.
... trhy a přísun dolarů se musí přece zajistit, kdyby náhodou jiné kohoutky vyschly. Čína je velice vděčný odběratel s denně rostoucí spotřebou ropy - a vetujícím členem Rady Bezpečnosti... samozřejmě, že žádné podstatné sankce nikdy nepodepíše.
Rusko popřelo, že dodalo Íránu první z 29 objednaných protiraketových systémů Tor-M1. Tato země určitě nemá ani v nejmenším chuť podepsat jakékoliv sankce proti Íránu, nebo se podílet na změně režimu.. proč by to vlastně měla dělat, vždyť by ztratila odbytiště pro zbraně a nukleární technologie.
Saudská Arábie se snaží ukázat, že stojí pevně po boku Spojených států. Ale proč najednou tolik horlivosti? Američané a Saudi a jiní sunnité v regionu se bojí rostoucího vlivu šíitského Íránu v regionu (hlavně od Iráku, po Libanon) a proto podporují sunnity v Iráku a společně s USA protisyrskou většinu v libanonském parlamentu... a nijak jim to nebrání podporovat i palestinský Hamás, samozřejmě proti Izraeli. Jak se zajímavě zapletají nitky oportunistických spojenectví... Je to pokus o vytvoření koalicí i ve strachu z důsledků případných akcí proti Íránu a aktivizace šíitských skupin obyvatelstva v zemích se sunnitskou většinou... protože Írán poprvé pohrozil, že je připraven napadnout i arabské státy Perského zálivu, které poskytnou podporu a základny pro případný americký útok na Írán.
... Takže další krok v dělení regionu (potažmo světa) na dva tábory na hřišti... které se může zase brzy proměnit v bitevní pole... někteří se domnívají, že situaci na Blízkém východě lze stabilizovat buď změnou režimu v Íránu nebo přiznáním většího slova a vlivu stávající íránské vládě (která volá po zničení Izraele, a rovněž Británie a Spojených Států a zároveň přísahá, že jeho jaderný program je mírový, jenom tak pro připomenutí). Jestli někdo věří, že by Íránská vláda najednou změnila svůj revoluční mocenský plán pro region, a bylo by možné ji "zacpat ústa" (dalšími) ústupky, bohužel je to dosti naivní pohled. Zastavil se Hitler po anexi Rakouska? Po anexi ČSR? Po útoku na Polsko? Írán zatím má Sýrii, jistý vliv v Libanonu, jistý vliv v Iráku... jestli mu přiznají ještě větší vliv, uspokojí se? Kdo alespoň trochu zná dynamiky dějin, ekonomie a rozumí islámu a ideologii této vlády, ví, že nikoliv.
Tím, že Írán volal do Teheránu (setkání se nakonec neuskutečnilo a Írán to samozřejmě popřel) představitele Iráku a Sýrie v zájmu uklidnění situace v Iráku, se nepřímo přiznal, že v podněcování násilí má (velký) podíl... kdyby s tím neměl nic společného, asi by se ani nenabízel do role "mírotvůrce". A co chce na výměnu? Podíl na rozhodování o budoucnosti této země. Jenom v říjnu bylo zabito během bombových útoků nebo cílených únosů a následných masakrech 3709 Iráčanů a poslední týden se jatka ještě více vystupňovala. Kdy se dočkáme třeba odsuzující rezoluce OSN?
Křehká demokracie Libanonu čelí krizi, destabilizaci a možnému zániku po útocích na čelní představitele stran a skupin, zaměřených proti Hizballáhu a Sýrii... kdo za těmito útoky stojí je jasné. Útoky jsou řízeny hlavně ze strany Sýrie, která chce posílit svůj vliv v Libanonu, jako byla i objednaná vražda Rafíka Harírího. A Hizballáh dál zbrojí...
Velice zajímavé zprávy o pokusech Hizballáhu o islamizaci obyvatel a "morálních reformách" v Chávezově Venezuele!
V Íránu kromě toho spadlo jedno vojenské dopravní letadlo, převážející příslušníky Revolučních Gard (36 obětí). Bohužel jsou nehody dopravních letadel (civilních i vojenských) v Íránu až příliš časté. Je to způsobeno zastaralostí letadel a nedostatečnou údržbou a ignorováním jakýchkoliv bezpečnostních pravidel. Stejná situace je v pozemní dopravě (obrovská nehodovost a úmrtnost na silnicích), v oblasti výstavby a ochrany před důsledky zemětřesení (zrušeny po vítězství revoluce v 1979) a samozřejmě co jiného se dá očekávat v oblasti jaderného programu? Oficielní propaganda říká, že pády letadel jsou způsobeny embargem na náhradní díly, ale Írán je schopen si přes třetí země nebo černý trh zakoupit prakticky cokoliv. Takže prostě náhradní díly asi nejsou prioritní a v oblasti údržby letadel panuje jenom pravidlo "inšalláh"... tedy, poletíme a doletíme jestli to tak bůh chce. Ale je klidně možné, že někomu výše postavenému někdo z těch gardistů prostě vadil a tak mu pomohl.
Na jednom videu byla zachycena poprava oběšením 2 mladých lidí (Alireza Gordži, 23 a Hossein Makeš, 22) ve městě Brúdžerd po obvinění z "nemorálního chování". V Íránu se samozřejmě věší za "nemorální chování". Do této kategorie se vejde všechno. Je to typický postup eliminace politických aktivistů pod vymyšlenými obviněními (popis záběrů v tomto článku v Observeru je velice dojemný). Tito mladí lidé byli popraveni kvůli jejich účasti v protivládní demonstraci v jejich městě.
Zde je video o manipulaci s médii na blízkém východě, je tam velká část věnována Íránu.
FIFA suspendovala Írán za jeho porušování mezinárodních standardů: kvůli vměšování se vlády do fotbalu (když se vláda vměšuje do soukromého života, mozků lidí a vůbec do všeho, proč by se nevměšovala do fotbalu?). Íránu se povedlo vyžebrat alespoň povolení účasti na asijském turnaji, který začíná v Kataru příští týden, ale za to Írán musí splnit požadavky FIFY do měsíce... Alespoň FIFA udělala to, co by měla udělat světová politická scéna..
Írán pozval do Teheránu ředitele čínské ropní společnosti Sinopec, aby s ním podepsal smlouvu na rozvojový plán ropního pole Jadavarán a na dodávky ropy a zemního plynu v hodnotě asi 100 miliard dolarů. Jestli smlouva bude uzavřena, umožní Číně kupovat 150,000 barelů surové ropy denně za trhové ceny po 25 let a 250 milionů tun zkvapalněného zemného plynu.
... trhy a přísun dolarů se musí přece zajistit, kdyby náhodou jiné kohoutky vyschly. Čína je velice vděčný odběratel s denně rostoucí spotřebou ropy - a vetujícím členem Rady Bezpečnosti... samozřejmě, že žádné podstatné sankce nikdy nepodepíše.
Rusko popřelo, že dodalo Íránu první z 29 objednaných protiraketových systémů Tor-M1. Tato země určitě nemá ani v nejmenším chuť podepsat jakékoliv sankce proti Íránu, nebo se podílet na změně režimu.. proč by to vlastně měla dělat, vždyť by ztratila odbytiště pro zbraně a nukleární technologie.
Saudská Arábie se snaží ukázat, že stojí pevně po boku Spojených států. Ale proč najednou tolik horlivosti? Američané a Saudi a jiní sunnité v regionu se bojí rostoucího vlivu šíitského Íránu v regionu (hlavně od Iráku, po Libanon) a proto podporují sunnity v Iráku a společně s USA protisyrskou většinu v libanonském parlamentu... a nijak jim to nebrání podporovat i palestinský Hamás, samozřejmě proti Izraeli. Jak se zajímavě zapletají nitky oportunistických spojenectví... Je to pokus o vytvoření koalicí i ve strachu z důsledků případných akcí proti Íránu a aktivizace šíitských skupin obyvatelstva v zemích se sunnitskou většinou... protože Írán poprvé pohrozil, že je připraven napadnout i arabské státy Perského zálivu, které poskytnou podporu a základny pro případný americký útok na Írán.
... Takže další krok v dělení regionu (potažmo světa) na dva tábory na hřišti... které se může zase brzy proměnit v bitevní pole... někteří se domnívají, že situaci na Blízkém východě lze stabilizovat buď změnou režimu v Íránu nebo přiznáním většího slova a vlivu stávající íránské vládě (která volá po zničení Izraele, a rovněž Británie a Spojených Států a zároveň přísahá, že jeho jaderný program je mírový, jenom tak pro připomenutí). Jestli někdo věří, že by Íránská vláda najednou změnila svůj revoluční mocenský plán pro region, a bylo by možné ji "zacpat ústa" (dalšími) ústupky, bohužel je to dosti naivní pohled. Zastavil se Hitler po anexi Rakouska? Po anexi ČSR? Po útoku na Polsko? Írán zatím má Sýrii, jistý vliv v Libanonu, jistý vliv v Iráku... jestli mu přiznají ještě větší vliv, uspokojí se? Kdo alespoň trochu zná dynamiky dějin, ekonomie a rozumí islámu a ideologii této vlády, ví, že nikoliv.
Tím, že Írán volal do Teheránu (setkání se nakonec neuskutečnilo a Írán to samozřejmě popřel) představitele Iráku a Sýrie v zájmu uklidnění situace v Iráku, se nepřímo přiznal, že v podněcování násilí má (velký) podíl... kdyby s tím neměl nic společného, asi by se ani nenabízel do role "mírotvůrce". A co chce na výměnu? Podíl na rozhodování o budoucnosti této země. Jenom v říjnu bylo zabito během bombových útoků nebo cílených únosů a následných masakrech 3709 Iráčanů a poslední týden se jatka ještě více vystupňovala. Kdy se dočkáme třeba odsuzující rezoluce OSN?
Křehká demokracie Libanonu čelí krizi, destabilizaci a možnému zániku po útocích na čelní představitele stran a skupin, zaměřených proti Hizballáhu a Sýrii... kdo za těmito útoky stojí je jasné. Útoky jsou řízeny hlavně ze strany Sýrie, která chce posílit svůj vliv v Libanonu, jako byla i objednaná vražda Rafíka Harírího. A Hizballáh dál zbrojí...
Velice zajímavé zprávy o pokusech Hizballáhu o islamizaci obyvatel a "morálních reformách" v Chávezově Venezuele!
V Íránu kromě toho spadlo jedno vojenské dopravní letadlo, převážející příslušníky Revolučních Gard (36 obětí). Bohužel jsou nehody dopravních letadel (civilních i vojenských) v Íránu až příliš časté. Je to způsobeno zastaralostí letadel a nedostatečnou údržbou a ignorováním jakýchkoliv bezpečnostních pravidel. Stejná situace je v pozemní dopravě (obrovská nehodovost a úmrtnost na silnicích), v oblasti výstavby a ochrany před důsledky zemětřesení (zrušeny po vítězství revoluce v 1979) a samozřejmě co jiného se dá očekávat v oblasti jaderného programu? Oficielní propaganda říká, že pády letadel jsou způsobeny embargem na náhradní díly, ale Írán je schopen si přes třetí země nebo černý trh zakoupit prakticky cokoliv. Takže prostě náhradní díly asi nejsou prioritní a v oblasti údržby letadel panuje jenom pravidlo "inšalláh"... tedy, poletíme a doletíme jestli to tak bůh chce. Ale je klidně možné, že někomu výše postavenému někdo z těch gardistů prostě vadil a tak mu pomohl.
Na jednom videu byla zachycena poprava oběšením 2 mladých lidí (Alireza Gordži, 23 a Hossein Makeš, 22) ve městě Brúdžerd po obvinění z "nemorálního chování". V Íránu se samozřejmě věší za "nemorální chování". Do této kategorie se vejde všechno. Je to typický postup eliminace politických aktivistů pod vymyšlenými obviněními (popis záběrů v tomto článku v Observeru je velice dojemný). Tito mladí lidé byli popraveni kvůli jejich účasti v protivládní demonstraci v jejich městě.
Zde je video o manipulaci s médii na blízkém východě, je tam velká část věnována Íránu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)