Vláda se stěhuje do pouště?

Právě mě zaujala jedna velice zvláštní zpráva.
Vláda zase po letech (1985 a 1999) uvažuje o tom, že by se hlavní město přesídlilo z Teheránu do jiného města. Do úvahy prý připadá Semnán a Šahrúd. Semnán je na východ od Teheránu a má kolem 120 000 obyvatel, Šahrúd ještě dál a je obdobně veliké. Odhaduju, že do Semnánu trvá cesta autem z Teheránu minimálně 2-2.5 hodiny, do Šahrúdu dvakrát tolik. Celkově je to celkem zajímavá zpráva, hlavně v současné situaci. Nevím, jestli Vás napadlo to co mě... že se vláda již ve 12 milionovém městě plném "nepřátel" necítí bezpečně a chce se opevnit někde daleko, kde by neslyšela hlasy protestujících. Chápu, že Teherán je obrovský, přelidněný, plný smogu atd. Ale jinak, kdyby to mělo být z jiných důvodů, připadá mit to trochu praštěné, na íránské poměry to jsou vesničky uprostřed ničeho, nemají pořádné letiště, co se týče infrastruktury, tak leží alespoň na dálnici, ale kolem je v podstatě všude poušť... třeba na české poměry: představte si co by znamenalo přeložit hlavní město z Prahy třeba do... Kutné Hory, nebo do Českých Budějovic, nebo do Tábora... a to bez urážky. Jsou to skutečně krásná města, ale bylo by to nezvládnutelné bez obrovské výstavby a jejich kouzlo by tím utrpělo. Hlavní město má nejenom sloužit jako sídlo vlády, ale i jako místo, kde se přijímají delegace ze zahraničí... které se tedy asi budou přepravovat z Teheránu nebo z Mašhadu vládními speciály... které... občas spadnou... když někdo, pardon, bůh chce, aby spadli... nebo případně vlakem.. nebo autobusem.. nebo taxíkem. Ne, promiňte, ale na velbloudech se v Íránu již nevozí. Jsou tam třeba vyhovující hotely, kde delegace ubytují? Tato města osobně neznám, ale předpokládám, že asi ne ... Nyní mě napadá, že tam stejně nikdo moc nejezdí, jenom Ahmadínežád se furt někam cpe. Co mě ještě napadá je to, že u Semnánu je odpalovací základna - vesmírné středisko, odkud Írán před více než rokem, a ne moc úspěšně, zkoušel vypálit raketu, která by mohla vypustit na dráhu satelit "Omid"(= naděje). Více o projektu zde. Je to rovněž raketová testovací střelnice pro vojenské účely. A na tomto místě se už měsíce usilovně staví a staví a staví. Viz velice čerstvé (27. listopadu 2009) satelitní snímky zde.
Vida vida.. Třetina rozpočtu země jde na špehovací systémy a živení parazitické armády 5 druhů bezpečnostních složek proti vlastním obyvatelům (včetně žoldáků z Libanonu a jiných zemí), druhá třetina na rakety a atomový program a ten zbytek končí v černých dírách pod turbany...
A ještě je zde dnešní zpráva (anglicky, české rezumé z článku ke konci sloupce, zde celý článek slovensky) o tom, že Írán údajně už před delší dobou testoval neutrónový inicitátor s použitím deuteridu uránu, který podle expertů nemá žádné jiné civilní ani vojenské využití kromě zpuštění exploze atomové bomby toho typu, kterou má i sousední Pákistán, a od kterého velkou část technologií právě Írán získal.
No, si mi vrtá v hlavě příliš moc divných dotazů... dobré zprávy to bohužel nejsou... doufám, že to vše neskončí velice špatně... asi půjdu konečně spát, jinak už vůbec neusnu.


Pozn. pro ty, kdo mě neznají, nejsem zastáncem vojenské intervence v Íránu. Mám tam totiž rodinu.

Blíží se svátek mučedníků

Za pár dnů začne měsíc muharram, který je měsícem smutku a truchlení nad zabitými, hlavně imámem Hoseinem, synem prvního imáma Alího, a jednoho z nejdůležitějších imámů šíitského islámu. Vzhledem k tomu, že se opozice snaží využít veškeré oficiální svátky islámské republiky, i muharram a ašúrá (10. den tohoto měsíce) asi uvidí další protesty. Přiložené video nahoře je přípravou na ně a vybízí lidi, aby nezapoměli na nejnovější mučedníky (jejich fotografie jsou zakomponovány v symbolice). Tyto svátky (hlavně v Iráku) provází celkem hrozné sebemučení a sebezraňování mužů, kteří se bičují a řežou nožem do hlavy a podobně, aby procítili bolest a martýrium a pykali za hříchy a aby vyjádřili lásku imámovi. V Íránu se většinou mrskají řetězy do rytmu bubnů a skandování Ya Hossein. U toho můžou provádět něco na způsob tance nebo koordinovaného pohybu do kruhu nebo v průvodu. Podobná tradice ve středověké Evropě byli Flagelanti, kteří se veřejně mrskali. Dodnes něco myšlenkově podobného, jenom už ne krvavého dělají křesťané na jihu Evropy (například v jižní Itálii), kteří o Velikonocích nosí na křížové cestě i padesátikilogramové kříže a pouta, aby se připodobnili Ježíši na křížové cestě. Ve videu rovněž máte možnost zaslechnout ty typické šíitské litánie, rytmické až hypnotické zpěvy a bubnování.
Jinak pro doplnění, i když je to původně náboženský svátek, je oblíbený i mezi mládeží z prozaického důvodu: předtím to byla jedna z mála příležitostí, kdy se chlapci a dívky mohli seznamovat.

Slavný "TIME magazine", tedy jeho editoři, nepovažovali za důležité zařadit íránské demonstranty do sedmičky finalistů o titul "osobnosti roku". Navzdory tomu, že na jejich stránce byla možnost "hlasovat", byla tam poznámka o tom, že editoři si vyhrazují právo nesouhlasit. Tak k čemu vůbec bylo to hlasování...? Nepřipomíná vám to něco? ... My jsme hlasovali, oni ale rozhodli jinak. Co třeba letošní volby v Íránu? ... no jo, no jo, je to jenom blbá anketa, ale jde o princip. Příště rozhodněte sami a nemrhejte naším časem na nějaké hlasování.

Kromě toho, Írán asi bude soudit za špionáž ty tři Američany, kteří se nějakým nedopatřením dostali do Íránu z Iráku. Sice nevěřím, že to jsou špioni, dva mladí kluci a jedna holka... vypadají celkem neškodně, ale stejně, pokud nejsou z armády, co dělali vůbec v Iráku? Dva z nich jsou novináři a třetí má irácký původ, nicméně nemyslím, že to byl obecně dobrý nápad s bezpečnostní situací, která tam ještě pořád je, plus protiamerické nálady.. mohli skončit i hůř. I když irácký Kurdistán je relativně bezpečný. No, uvidíme, co z toho bude. Šaškárna určitě.

I dnes studenti protestovali na univerzitách a křičeli: "ten kdo podváděl (ve volbách), ten roztrhal obrazy (Chomeiního)"... myslí tím 2 věci: 1 - kampaň proti opozici je vykonstruovaná, 2 - podvod ve volbách byl prvopočátečním vyjádřením neúcty vůči principům revoluce (nevím jestli to dovedu správně popsat: druhý pokus: roztrhnutí fotografie je projev neúcty k revoluci a k Ch., ale i podvod ve volbách je stejný projev neúcty k Ch. a k revoluci a jejím, alespoň proklamovaným, principům, a toto zneuctění bylo vykonáno jako první... někteří lidé si samožřejmě uvědomují, že celá revoluce byla lež, ale nelze to ještě říkat otevřeně :-). Videa zde.

Další demonstrace a novinky ze světa černého zlata

Oficiální íránskou televizí uveřejněný filmový záběr, na kterém údajně protestující studenti dne 7.12. zapálili fotografii Khomeiního, vyvolal velké rozhorčení. Na jedné straně rozhorčení vlády, protože urážka zesnulého imáma, zakladatele islámské republiky, je netolerovatelný zločin, a na druhé straně opozice, která se od záběrů distancovala a tvrdí, že je to provokace ze strany vlády, která má posloužit jako záminka k tvrdšímu zásahu proti ní. Jak trefně poznamenal někdo v jedné internetové diskusi, je k zaplakání země, pro kterou je roztrhání fotografie mrtvého člověka důležitější, než zabíjení a znásilňování živých lidí.
Na protest proti tomu se včera i dnes sešli studenti na několika univerzitách. Lidé nesli i portréty Chomejního aby se očistili od této obžaloby (nicméně určitě existují tisíce těch, kdo toho Chomejního zapalují alespoň v mysli, a klidně by to udělali i veřejně, kdyby situace dospěla do toho bodu). Ono v podstatě existuje několik videí, kde lidé zjevně zapalují, nebo šlapou po těchto fotkách, a často je na nich Chámeneí zobrazen vedle Chomejního, takže shoří společně. Zkuste si zadat na youtube burning Khamenei a uvidíte sami. Je to jenom záminka, nic jiného.
Zde je video z univerzity v Ghazvínu, kde křičí "Chomejní, kde jsi, nechal jsi Músavího osamotě."



Jinak se kampaň mužů v čádorech dostala na první stránky médií (jenom světových bohužel).

Zajímavou zprávou z hlediska (minimálně) regionální strategie na Blízkém východě je to, že se Irák plánuje otevřít investicím pro rozvoj těžby ropy (kontrakt získal Shell v konsorciu s indonéskou společností Petronas další získali ruský Lukoil a norský Statoil ASA) . Tato země zoufale potřebuje investice a nové technologie v těžařském průmyslu, protože jsou její technologie zastaralé a poškozené válkami s Íránem a USA a sankce rovněž rozvoji nepomohly. Írán investice potřebuje také. Co je na tom ale zajímavého je odhad, podle kterého (bohužel článek se mi povedlo najít v italštině) by Irák klidně mohl zvýšit svoji produkci trojnásobně, na 10 milionů barelů denně, v čem by se přiblížel 12,5 milionům, které produkuje Saudská Arábie, 10 milionům, které produkuje Rusko a o hodně by předběhl Írán s jeho 4,2 miliony barelů denně. Írán se tímto může stát ještě méně přitažlivým pro investice, v dohlednu jsou možná další sankce, nevyloučil se ani případný útok na jaderná zařízení, opozice obyvatel, jak se zdá, neustává, a zvýšením těžby by mohlo vyvolat snížení cen ropy a další propad příjmů a vlivu Íránské islámské republiky. Zvýšení důležitostí nyní většinově šíitského Iráku by rovněž mohlo otřást rovnováhou v OPEC-u (organizace zemí vyvážející ropu), kdyby se Irák politicky orientoval na spojenectví s Íránem, nebo mezi nimi může vzniknout rivalita o vliv. To se teprve ukáže, nicméně je to vývoj, který asi bude zajímavé sledovat.

Kromě toho se zdá, že z Íránu přes Saúdskou Arábii a s pomocí západních rozvědek uprchl důležitý jaderný fyzik Šahrám Amirí, který IAEA poskytl informace o nedávno "objeveném" jaderném zařízení u města Kommu.

Zde Vám ještě nabízím moc pěkné a vzácné záběry z demonstrací v roce 1979, těsně po příjezdu Chomejního (v únoru, hned poté, když se režim začínal utužovat), kdy na svátek žen 8. března íránské ženy a několik mužů vyšly do ulic, aby demonstrovaly za svá práva a proti povinnému šátku.



A zde je ještě video z pondělí 7.12., kde se studentům povede ukořistit videokameru a helmu vládního agenta, který je natáčí. Hesla, která skandují jsou přeložena do angličtiny. Varování: veeeeelmi hlučné, před zpuštěním si zkontrolujte intenzitu hlasitosti, nedoporučuji zpustit do sluchátek ani ve studovně akademie věd nebo podobné instituce :-)

Zelené dny

Krátký dokumentární film od Hany Machmalbáf, dcery renomovaného režiséra Mohsena Machmalbáfa, o volbách a tom, co následovalo. S anglickými titulky.
Jinak i dnes se na univerzitách protestovalo. A další protesty se očekávají.

Íráncům šátky sluší...

Nepletete se, říkám Íráncům. Poté co se íránský tisk pokusil zesměšnit uvězněného studenta Madžída Tavakolího tím, že uveřejnil jeho fotografii v čádoru, spustila se protestní vlna fotografií mužů v hidžábech, islámských šátcích určených, a povinných, pro ženy. Madžíd Tavakolí je jedním z přísných kritiků režimu, byl několikrát vězněn a nyní byl zatčen poté co v pondělí 7.12. promluvil k demonstrantům. Karikaturisté rovněž reagovali publikací několika fotografií Chámeneího v čádoru (samozřejmě vytvořených s pomocí photoshopu).
Pokud máte facebook, můžete se podívat na stránku Iran Elections News, kde najdete další místy celkem vtipné fotografie mužů a chlapců, kteří obléknutím hidžábu vyjádřují podporu Madžídovi a stoupenectví rovnosti pohlaví.

Hámed Rúhínežád

Tento mladý muž je dalším, který se ničím zjevně neprovinil, ale má být popraven. Tento mladý člověk navíc trpí roztroušenou sklerózou.

Zde je výtah z jeho dopisu:
“Chudoba a těžkosti, kterým jsme čelili jako rodina a velké výdaje spojené s mojí léčbou mě přinutily odjet z Íránu. Nechtěl jsem zatěžovat svojí rodinu více než tím, co už museli snášet. Odjel jsem z Íránu v naději, že se dostanu do Spojených Států nebo do nějaké evropské země, ale naneštěstí jsem skončil v Iráku. Převaděči mi vzali veškeré peníze. Byl jsem ve vazbě v Arbílu 4 měsíce. Po mém propuštění jsem pracoval v restauraci den i noc, abych si vydělal nějaké peníze, ale můj zhoršující se stav a samota v exilu mě přinutily vrátit se do Íránu. Můj návrat byl úplně legální a byl v koordinaci s ministerstvem rozvědky. Po mém návratu jsem šel za úředníky rozvědky a řekl jsem jim vše o mé cestě. Poté co mě vyslechli, řekli, “neudělal jsi žádný zločin, můžeš jít zpátky na univerzitu.” Bohužel, za 10 měsíců, 4 května 2009, jsem byl uvězněn a držen ve vazbě a v procesech po povolebních nepokojích jsem byl obviněn jako obětní beránek. Nyní jako politický vězeň, vyhlasuji, že jsem nikdy nepatřil k žádné politické straně nebo skupině. Nikdy jsem neměl nic společného s volbami. Popírám, že jsem kdy měl jakékoliv styky s API (Anjoman-e Padeshahi Iran, promonarchistická organizace). Popírám veškerá obvinění, které byly proti mně vzneseny.”
Zde je petice na protest proti trestu smrti, kde jsou další informace v angličtině.

Pro "dokonalé a božské" íránské soudnictví to nic neznamená. I těžce nemocný a paralyzovaný člověk je nepřítel režimu. A vlastně je úplně jedno koho popraví, jenom aby to odradilo ty ostatní ... Po povolebních nepokojích soudili i těžce postiženého Saída Hadžariána (žádali pro něj trest smrti). Saíd Hadžarián byl důležitou osobou při odhalení tzv. řetězových vražd intelektuálů a protivládně orientovaných aktivistů během mandátu prezidenta M.Chátamího. Po pokusu o atentát na jeho osobu je na kolečkovém křesle a má těžkosti vůbec mluvit.

Z vtipnější strany mince

Několik lidí se mě ptalo e-maily na mé osobní názory na některé věci ohledně islámu a náboženského přesvědčení, proto mi to nedá a napíšu k tomu pár řádků.

Írán je islám v praxi. Někdo může namítat, že Írán reprezentuje jenom šíitskou odnož islámu, ale nakonec je to v podstatě jedno. V základních otázkách se tyto dvě formy moc neliší.
Já osobně islám nevyznávám a nesouhlasím s ním. Nesouhlasím s právním postavením žen (ať si obránci islámu říkají co chtějí, íránské ženy, nebo jejich vysoké procento, nejsou se svou situací spokojené), nesouhlasím s trestním právem a procesy na základě vynucených doznání, tresty smrti, mučení a bičování, kamenování, a tak dále, cenzura myšlení, chování, hudby a jiných umění. Už nyní je toho dost i bez dalších prvků, které se dají kritizovat, jako je třeba militantnost.
Nevyznávám ani žádné jiné náboženství, protože všechny jsou příliš poznačeny rukami lidí, kteří je v průběhu věků tvořili a přetvářeli, kteří psali posvátné texty a modlitby, i jejich zákony jsou často určovány koncily a shromážděními učenců, a často s mocenskými ambicemi. Neuznávám samoúčelné rituály a příkazy a zákazy, kterými náboženství oplývají, protože věřím ve svrchovanost svobodné vůle a lidského svědomí, které dělá lidskou bytost svéprávnou a odpovědnou sama za sebe. Obecně vzato jsem agnostik, to jest člověk, který si myslí, že není možné poznat nebo dokázat existenci boha, ale ani ji vyvrátit. Člověk podle mě nepotřebuje k svému životu náboženství, které mu bude diktovat co smí a co ne. Člověk, pokud potřebuje v něco vyššího věřit, vystačí si s teistickou vírou (t.j. věřit v existenci nějakého boha, ale bez nutnosti dávat mu další jména, formy, kulty a rituály). Podle mých známostí a zkušeností většina Íránců je právě tohoto vyznání. Věří v existenci boha, persky خدا"chodá", ale nechodí do mešit a nemodlí se po islámsku, nebo to možná dělají ze zvyku. Na fanatických a horlivých příslušnících islámu a některých dalších náboženství a sekt mi vadí jejich přílišný proselytizmus, t.j. vnucování se a získávání nových věřících, který se dost podobá sítím prodeje různých výrobků typu multi-level-marketing: nějaký známý se člověka všemi možnými slovy snaží přesvědčit, aby si tu věc koupil, a aby s ní byl spokojen, aby se zaregistroval se do prodejní sítě a dál získával nové lidi, kteří si to koupí a zaregistrují se a tak dále. A každý samozřejmě vychvaluje svůj produkt. I náboženství jsou trochu jako trh, trh s léky na neduhy a hlad naší duše, ale některé z těchto léků mají prostě příliš moc vedlejších účinků a příbalové letáčky jsou jenom v arabštině. Z těchto náboženství a sekt mi je islám nesympatický už jenom z toho důvodu, že z něj nelze vystoupit, alespoň se o tom nikdo nesmí dovědět. A další tíživý znak některých náboženství je vyhrožování peklem. V jedné italské anekdotě se na hodině fyziky profesor ptá, jestli je peklo endotermické nebo exotermické (tedy absorbuje teplo, nebo ho uvolňuje). Na zemi je více než jedno náboženství, které hlásá: pokud nebudeš vyznávat naše náboženství, dostaneš se do pekla. Tím, že člověk nemůže být současně příslušníkem více než jednoho náboženství, zákonitě se všichni lidé dostanou do pekla, tedy se peklo musí soustavně rozšiřovat, pokud ne, exploduje.

V Íránu se prostě ukázalo, jak vláda podle zákonů islámu funguje (nebo nefunguje, chcete-li) a tím, že nesouhlasím s velkou většinou zákonů a opatření islámské republiky, které vycházejí z islámu, nesouhlasím ani s islámem jako takovým. Reforma této vlády podle požadavků lidí by znamenala opuštění některých zásadních principů islámu, takže by eventuelní nová vláda už nebyla islámská, ale jiná. A to je již lepší nenechat kámen na kameni a udělat vládu úplně novou od nuly a bez islámu. To je to, co žádá velká skupina lidí: sekularizovat vládu, t.j. očistit ji od zákonů, které pocházejí z Koránu a hadísů (Mohamedových výroků), tato skupina se ještě dělí na ty, kteří by chtěli jenom republiku s parlamentem atd. a ty, kteří by chtěli parlamentní monarchii a chtějí návrat syna šáha z exilu, jako je třeba Velká Británie, poté by se ještě muselo rozhodnout o šíří pravomocí krále. O tom by se rozhodlo v referendu. Ale to je hudba budoucnosti, tedy doufám, že se toho dožiju.

Ještě k jednomu tématu mě inspirovala jedna diskuse: vždy mě pobaví diskuse o šátcích, které jsou například v Íránu povinné. Podle mně šátek uráží více muže, než ženy. Pokud podle učení islámu se žena musí zakrýt, aby nedráždila muže svým tělem, prakticky se to rovná tvrzení, že všichni muži jsou tak slabí, že se neudrží, pokud uvidí jakékoliv ženské vlasy a krk a ruce a nohy, už u holčiček nad 9 let i u starých žen bez rozdílu, tak se vzruší a ztrácejí sebekontrolu atd.. navíc podle jednoho učení ženské vlasy vyzařují jistý impuls, něco jako vlnění, které muže ohlupuje, ale zatím ho nikdo nedokázal zachytit přístroji. Takže muslimškým mužům asi není trapné dobrovolně se považovat za slabochy a muslimské ženy tedy považují všechny muže za slabochy a pudy ovládaná zvířata. V Evropě a jinde se drtivá většina žen obléká naprosto normálně, a nezahaluje si vlasy ani tělo nějak extrémně, jenom podle počasí. Počet znásilnění přesto není nějak kritický. Takže mužští příslušníci křesťanské nebo ateistické nebo prostě nemuslimské kultury jsou podle toho silní jedinci, kteří jen tak nepodlehnou svým pudům, zatím co muslimské muže musí jejich ženy chránit proti hříchu protože jsou asi podle toho nesvéprávní... co vy na to?

Proto velká část (osvícených) mužů v Persii je proti šátkům... i když jsou to velice vášniví lidé, nejsou to slabosi.

V Íránu od pondělí demonstrace pokračovali i včera i dnes. Další videa.... ono je to nakonec jedno, ze kterého dne. Zde ve městě Jazd auto pronásleduje prchající demonstranty a naráží do motocyklistu, který naštěstí vyvázl, z motorky je šrot. Dívky, které to filmovaly, komentují: "Vidíš co mu proved, podívejte se, dívejte se, to je islámská republika! To je islámská republika! Chudák, podívej se co provedli s jeho motorkou, úplně se z toho třesu". Protesty se pořád více šíří do menších měst, které byly předtím klidné, Semnán, Kermán, Ghazvín. Na obrázku další "revoluční" bankovka, další jsou zde s titulky v angličtině. Nevím proč, ale libuji s v těch popsaných bankovkách. Bohužel je nemožné zmapovat jejich rozšíření protože banky je hned stahují z oběhu, ale snad alespoň několik z nich dosáhlo svého cíle.


Velice hlučné video, na kterém je vidět potyčky a slyšet Marg bar Chámeneí - smrt chámeneímu.


27. prosince pokud se nepletu, je Ašúra, velký náboženský svátek šíitského islámu, vzpomínka na mučednickou smrt imáma Alího, 10. dne měsíce Muharram, Plánují se další demonstrace.


Jinak možná by to někoho mohlo zajímat: zde je moc pěkná stránka, s rekonstrukcemi 3D, ukázka vlevo, kde si můžete udělat představu, jak mohl vypadat palác v Persepoli před cca. 2400 lety než ho v roce 330 př.Kr. vypálil Alexandr Veliký ze msty za to, že Peršané vypálili Athény během řecko-perských válek v roce 480 př. Kr. To jsou dějiny.

V Íránu smrt kosí i když ji není vidět...

Včera bylo v Íránu rušno, jak jsme již viděli... ale boj neprobíhá jenom v ulicích, probíhá i ve věznicích. Před několika dny náhle a za nevyjasněných okolností zemřel lékař z otřesného detenčního centra Kahrízak Ramín Púrandardžání (26 let), obrázek vlevo, více v angličtině zde (jinak pod článkem je další článek s fotografií manželky Mahmúda Ahmadínežáda, pokud to někoho zajímá, a ještě jste "první dámu" Íránu nespatřili, tedy to, co z ní je vidět). Podle první verze policejního hlášení utrpěl zástavu srdce, poté byl důvod smrti změněn na sebevraždu požitím jedu (jestli to byla dobrovolná nebo asistovaná sebevražda, to si může každý domyslet). Tento lékař byl tím, kdo vykonal obhlídku těl těch, kdo Kahrizak již živí neopustili a... prostě věděl toho příliš moc. Několikrát byl vyslýchán a bylo mu vyhrožováno neznámými osobami, aby o svých poznatcích z Kahrizaku moc nemluvil. Se svými zážitky se podělil prý v malém okruhu přátel a svěřil se jim, že má obavy o svou bezpečnost.

Dalším mladým člověkem, který nepřežil svůj boj s rakovinou mysli zvanou islámská republika byl Ehsán Fattahián, mladý muž kurdského původu, který byl souzen za své
údajné aktivity v osvobozeneckém hnutí Kurdů. Byl oběšen 11.11.2009 a bylo mu 27 let. Další odsouzenci z kurdské menšiny v Íránu jsou Farzad Kamangar (32 letý učitel), Zeynab Džalalian (27 letá mladá žena), Šírkú (Bahmán) Moarefí, (více anglicky zde). Jejich zločinem je tzv. "nepřátelství vůči Bohu" a podobné formule, za členství v blíže nespecifikované zakázané kurdské organizaci a podle úřadů by měli stát za ozbrojenými útoky proti íránským veřejným činitelům, co se zatím nějak nepovedlo dokázat. Ve vězení byli kromě toho v posledních týdnech umučeni dva kurdští muži, Ahmad Mohammadi a Amir Abdullanežád a dohromady přibližně dalších 10-12 osob z kurdské menšiny čeká na popravu: Mohammad Sadiq Kabúdvand, zakladatel Organizace za lidská práva Kurdistánu (v r. 2005), další jsou Habibolláh Latifi (26 let), Anvar Rostamí, Ramezán Ahmad, Farhad Čáleš, Fasíh Jásamíní, Arsalán Evlijají, Anvar Hossein Panáhí, Rostám Arkija a Ali Hejdariján.
K trestu smrti byl odsouzen i Mohammad Rezá Alí Zamání, za svou účast v povolebních protestech a své údajné členství v promonarchistické organizaci.
Trest smrti byl potvrzen i pro teprve dvacetiletého Mohammada Rezu Hadádího (to dítě vlevo), který se ve věku 15 let přiznal ke vraždě ale během šetření svou výpověď stáhl. Další maloletí jsou Safar Angútí, Amir Amirollahí, Abbás Hosseiní, nebo Bahmán Sulejmán. A našli by se i další... tato stránka se až příliš černá jmény...


... to mi připomělo jednu moji oblíbenou píseň od Siávaše Ghomejšího (populární zpěvák v exilu)...
"Teď jsem zde zůstal já a tento list papíru ...
který se černá Tvým jménem...
vše co jsem měl v životě...
jsem položil k Tvým nohám...
moje oči se rozhlížejí z otevřeného okna ....
a mé srdce křičí Tvé jméno...
otevřu křídla oken dokořán
a v mysli letím s Tebou..."

	Siavash Ghomeyshi .mp3
	Found at bee mp3 search engine

Dnes, pondělí 7.12.2009, dějiště Írán.

Vážení přátelé, zde vidíme sestřih dnešních demonstrací (7.12.2009) v Íránu. Revoluční duch a oheň nezhasl a doufejme, že ani nezhasne. Lidé křičeli "smrt diktátorovi" a "smrt Chámeneímu" a podobně, zpívali revoluční píseň "yare dabestani" (přítel ze školy, byla zde v jednom ze starších postů). Účast byla vysoká, navzdory výhružkám blokování telefonních sítí a zpomalení internetového připojení (už od soboty). Naštěstí se upustilo od střílení do davů, protože vláda ví, že mučedníci by lidi ještě více rozlítili. Zatýkalo se jako vždy a hlavně byl všude nasazen slzotvorný plyn. Lidé rovněž mávali vlajkami jenom ze tří národních barev, tedy zelená, bílá, červená, bez znaků islámské republiky (znak Alláha uprostřed a stylizované citáty ve dvou pásech kolem bílého pruhu). Další videa jsou zde níže a další lze nalézt lehce na youtube.
Samozřejmě v českých médiích o tom všem možná vyjde malinkatý nenápadný článeček, nebo nepadne ani zmínka... jen pro zajímavost za pár minut hledání se objevil jeden stručný článek je na aktualne.cz, na idnes.cz je trochu podrobnější, na novinky.cz nic, článek bez fotografií na rozhlas.cz, na denik.cz a impuls.cz nic, dokonce ani na lidovky.cz, ceskenoviny.cz nic, na tiscali.cz rovněž nic, ale je tam zpráva o tom, že nějaké polonahé aktivistky protestovaly proti nošení kožešin na Karlově mostě v Praze:-). Neříkám, že proti utrpení zvířat se nemá bojovat, ale.. zvažte sami. Pro mě osud cca. 70 milionů lidí a přímo nebo nepřímo osud Blízkého Východu je tak trochu důležitější. Píše se o výbuchu bomb v Baghdádu a Pákistánu, takže možná by byl Írán trochu zajímavější, kdyby tam zase někoho přizabili, nebo ne?
Pro zajímavost, nositelce Nobelovy ceny za mír Šírin Ebadíové vláda tuto cenu zabavila, kdo ji nezná, je to právníčka, ex-soudkyně (protože v islámské republice žena nemůže vykonávat povolání soudce) a bojovnice za lidská práva. I když Nobelova cena za mír je občas výsměchem, když se porota špatně vyspí dá ji třeba Arafatovi nebo Obamovi, nicméně je to symbolické gesto, když vám ji zabaví.











Následující video je z univerzity ve městě Kermán:

Pondělí 7.12. - demonstrace a diskuse na podporu svobody v Íránu

V pondělí 7.12 je v Íránu další demonstrace, proto se i lidé v Praze a pokud vím v Brně (ráno v 10 Filozofická Fakulta MU v Brně) zaangažovali a svolali demonstraci s diskusí na podporu zeleného hnutí v Íránu. Setkání se uskuteční od 16:00 v Praze u parku Kampa od Mostu Legií (viz plakát) a poté v Mlýnské kavárně, kde se budou promítat videozáběry z protestů v Íránu, proběhne diskuse s odborníky na toto téma a s Íránci, žijící v ČR.

Všichni jsou zváni.

7.12. je letos v Íránu den studentstva. Íránští studenti chystají protestní shromáždění za svobodu projevu a ukončení represí. Přijďte s námi podpořit íránské studenty v jejich snažení!

Sejdeme se v 16 hodin u vstupu do parku Kampa (od Mostu Legií)

v plánu je přibližně hodinová DEMONSTRACE

bude následovat program v Mlýnské kavárně poblíž:
1. budeme promítat aktuální vide z demonstrací v Íránu
2. překladatelé z Perštiny budou prezentovat aktuální informace z internetových sociálních sítí a blogů
3. dále je na programu DISKUSE s následujícími hosty:

• Zuzana Kříhová, Ústav Blízkého výchosu a Afriky, FF UK
• Marek Svoboda, Člověk v tísni o.p.s.
• Lenka Pitronová, Amnesty International
• Matouš Erban, zástupce studentských iniciativ
• zástupci íránské komunity, žijící v Česku


Rovněž zde můžete hlasovat v anketě časopisu TIME o "osobnost roku 2009". Na seznamu jsou i íránští demonstranti za svobodu... a podle mě si tento titul zaslouží více než Obama.

Basídží připrav se, blíží se 16.azar

Včera se v Íránu zase strhla revoluční vřava (viz předchozí post), bezpečnostní složky se nestyděly použít sílu proti ženám ani starým lidem, jak je vidět z fotografie a z videa, ale lidé jsou pořád odvážnější. Předpokládá se, že bylo opět zatčeno asi 2000 lidí. Už se hned plánuje další demonstrace na 16. den měsíce Azar (7.prosince), kdy se připomíná smrt několika studentů během demonstrace při příležitosti návštěvy amerického prezidenta Nixona u šáha Mohammada Rezy Pahlavího v roce 1953. Na jednom videu lidé křičeli "Basídží připrav se, blíží se 16.azar" a demonstrace nekončí...

Írán je znovu na nohou

Dnes je 4.listopadu. Kromě toho, že je to v Íránu den studentů, je to i 30. výročí útoku a obsazení velvyslanectví Spojených Států v Teheránu skupinou radikálních studentů. Tento útok vedl k zajetí 53 osob z personálu velvyslanectví, které trvalo 444 dnů a bylo snad nejčernější kapitolou ve funkčním období prezidenta Jimmyho Cartera a totálním diplomatickým fiaskem. Tato událost byla v Íránu každým rokem oslavována radikálními živly pálením amerických a izraelských vlajek a pokřikováním "Smrt Americe". Letos, jak se to stalo i se dnem Palestíny před několika týdny, i tento revoluční svátek se stal příležitostí pro změnychtivé Íránce, kteří vyšli do ulic Teheránu a jiných místech (Šíráz, Isfahán, Ghom, Tabríz, Arak atd.).
Videa zde pod textem. Lidé kromě klasických pokřiků křičeli i "Obamo, Obamo, jsi s nima nebo s náma?" Na třetím je vidět bezpečnostní složky pronásledující demonstranty. Basídží jak vždy mlátí demonstranty i kolemstojící, zatýkají je v postranních uličkách. Slzotvorný plyn a helikoptéry.

Byly vyřazeny z provozu mobilní telefony i síť metra, aby se znemožnila doprava na místo protestů. Střílení do davu si vyžádalo i nějaké oběti kolem náměstí Hafte Tir a Abbas Abad. Vládou organizovaná demonstrace proti Americe se skončila, ale demonstrace lidí proti vládě trvají dále. Ruské velvyslanectví je pod silnou ochranou, protože se obává útoku demonstrantů. Jsou zprávy o tom, že Mehdí Karrúbí byl v demonstraci zraněn během útoku provládních lidí a byl odvezen do bezpečí svými přívrženci. Údajně je počet bezpečnostních složek nedostatečný a počet demonstrantů se zvyšuje. Předpokládá se, že demonstrace potrvají do večera (je tam o 2 a půl hodiny více než v ČR).

13. ábán - den studentů

Zítra je v Íránu den studentů... a proto je jasné, že se chtějí studenti tento den patřičně zviditelnit... tak uvidíme zítra.

Za co všechno se v Íránu popravuje

Včera 11.10.2009 v Íránu popravili mladého muže jménem Behnúd Šodžáí, (na fotografii vlevo). Důvodem bylo to, že před čtyřmi lety, když mu bylo 17 let, v pouliční rvačce v parku Vanak v Teheránu zabil jiného mladíka jménem Ehsán Nasrollahí. Jeho smrt si žádala rodina oběti, protože podle íránských zákonů rodina může viníka omilostit, nebo naopak žádat jeho smrt, navzdory okolnostem smrti oběti, která mohla být i nešťastnou náhodou. Jeho poprava byla několikrát odložena kvůli tlaku uvnitř Íránu i ze zahraničí. V roce 2008 byla jeho poprava plánována na 6.května, 11.června, 23. července a 24. prosince, v roce 2009 na 19. srpna. Nakonec však nejvyšší soud jeho trest potvrdil.
Dalším mladíkem, který čeká na popravu (předběžně naplánovanou na 21. října) je Safar Angútí, kterému je nyní 20 let a jeho případ je velice podobný. Rovněž usmrtil jiného chlapce ve rvačce když mu bylo 17.
Další mladistvý odsouzený k smrti je Abbás Hosseiní, afghánský uprchlík v Íránu, jehož poprava byla 5.října odložena na neurčito. Je to rovněž za vraždu spáchanou v 17 letech.

K trestu smrti byl odsouzen i Mohammadrezá Alí Zamání (vlevo), který byl k smrti odsouzen za účast v povolebních demonstracích.

V Íránu je možné všechno.. i židovský prezident?

Novinami proběhla jedna zpráva, která upoutala naši pozornost. Samozřejmě není v našich silách si ji ověřit a může být i nepřesná, ale nicméně je zajímavá z několika důvodů. Na stránce peykeiran je výstřižek z novin, kde tuto zprávu uveřejnili. Původně ji zhttp://start.ubuntu.com/9.04/veřejnil syn jednoho z vysokých íránských duchovních, Mehdí Chazalí na své webstránce. V češtině je zpráva na příklad zde. Ve zkratce: Ahmadínežádova rodina, v době, kdy byl ještě dítě, konvertovala od židovství k islámu a změnila si přijmení ze Saburdžián na Ahmadi Nežád, co znamená "z rodu Ahmadova". Ahmad bylo jedno ze jmen které používal prorok Mohamed, tím se tedy asi chtěli čím více přiblížit "rodu prorokova". Tato změna je zaznamenána v jeho občanském průkazu na fotografii (zvětšeno v kroužku). Změnu příjmení Ahmadínežád netajil, ale se změnou náboženství se nikdy moc nechlubil. Jeho příbuzní řekli, že "rodina změnila příjmení z ekonomických a náboženských důvodů". V jiných zemích změna příjmení nemůže mít velký vliv na ekonomickou situaci rodiny. Jestli se někdo jmenuje Žebrák a změní si příjmení na Král, nic tím nezmění. Na úřadu práce je jim to stejně jedno.
Jinak je to však v Íránu, když povážíme, že Židé v Íránu nežijí špatně, ale přece jenom mají odepřený přístup do mnoha funkcí a míst, změna příjmení na lépe znějící a "vstup do Strany Boží" se vždy může hodit.
Podle dalších zdrojů to není jediná změna jména, která ho v životě potkala. Lidé, kteří si ho údajně pamatují z dob, kdy působil ve věznici Evin (a tím se rovněž moc nechlubí, protože dělal dozorce a mučil vězně, podle některých i popravoval) bylo jeho jméno "doktor Mirzáí".
Jeho výpady proti Izraeli a Holokaustu mohou mít právě tento důvod: kromě populismu a snahy o získání si basídžů a jiných radikálních živlů se snaží zapůsobit na lidi ve vysokých pozicích, mezi které tento člověk jednoduchého a podezřelého původu nikdy nezapadl a kteří ho potenciálně mohou obvinit z nedostatečné loajality ke straně a špionáže pro Izrael. Nebo se za to všechno prostě jenom stydí a skrývá to za přehnanou horlivost.. do hloubi duše mu přece jenom nevidím. Nicméně mě napadá jedno pěkné přísloví, které říká "poturčenec horší Turka".(vysvětlení v moc pěkném článku o příslovích z časů turecké okupace zde:-)

Show must go on

Tak jsme tady zas, i když se zpožděním. V Íránu je to nyní velice zajímavé. V pátek před týdnem, jak byl den Jeruzaléma lidé vyšli do ulic a poté protesty pokračovaly i další den. Poté se situace uklidnila a čekalo se na projev samozvaného prezidenta Ahmadínežáda v New Yorku. Poté co řekl pořád to samé, co obvykle říká, mu lidé nedali spát. Srotili se kolem hotelu ve kterém pobýval a do rána křičeli... Ahmadínežád se pravděpodobně moc dobře nevyspal :-) Rovněž kampaň pro lidská práva pořídila transparenty na reklamní automobily, které nesly hesla proti Ahmadínežádovi (jedno na obrázku: vražda, mučení, znásilnění - je za to odpovědný Ahmadínežád). Kromě toho lidé pochodovali po brooklynském mostě, nesli transparenty a dlouhý pás zelené látky.
Nicméně jednu důležitou věc se svět dověděl. Nedaleko svatého města Ghom se nachází další středisko pro obohacování uranu, kde se počítá s provozem asi 3000 odstředivek. Ještě není v provozu nicméně vyvolal pobouření na mezinárodní scéně. Více česky zde.
Kromě jiného dnes 28. 9. 2009 Írán udělal zkoušku raket dlouhého doletu Šaháb 3. Mohou doletět přibližně 2000 km a více, tedy... správně... doletí kromě jiného do Izraele. Doufám, že nyní už i pan Paroubek uvěří, že v Íránu mají i rakety a již dlouho jejich zbraní nejsou pěstní klíny a šípy. Video například zde. A zdá se, že nedávná zpráva o odřeknutí raketového štítu USA ve střední Evropě na tyto události nemá velký vliv, tedy pražádný :-)
Dnes se stalo i něco jiného: dnes byl zahajovací den výuky na univerzitách v Íránu. Jenomže studentíci tohoto zase využili a protestovali. Slavný prezident se ani neodvážil ukázat se na univerzitě, jak je to zvykem. Předtím vždy v první den přijel a promluvil ke studentům.. samozřejmě jeho projevy většinou provázelo pálení jeho fotek a pískání. Dnes se na univerzitu ani neodvážil. Takže zase se přemýšlí, že univerzitu zavřou a otevření přesunou o týden.. studenti křičeli hesla proti diktatuře a pro propuštění studentských aktivistů a podobně a vypískali ministra školství Kamrána Dánešdžúa (vtipné je, že jeho příjmení znamená student).

Další videa zde.

Írán znovu zezeleněl

Pátek 18.9.2009. Íránci opět vyšli do ulic.
Při příležitosti posledního pátku měsíce ramadán se v Íránu vždy organizuje "den Jeruzaléma", (rúze Qods, podle arabského názvu pro Jeruzalém). Je to příležitost pro vládu a basídžovskou chátru, aby ukázala své nepřátelství vůči Izraeli, případně USA, Británii a pod. Ahmadínežád zase popřel Holokaust, jak se to již stalo jeho zvykem... nicméně tento den byl něčím výjimečný. Íránská televize ukazovala hlavně záběry z arabských zemí a z pátečních modliteb s Ahmadínežádova proslovu, zatím co do ulic v Teheránu, Isfahánu, Šírázu, Tabrízu a dalších měst vyšly desetitisíce lidí a místo "smrt Izraeli" křičeli a nesli na papíře hesla jako "smrt Rusku" a protivládní hesla jako "Ani Palestina, ani Libanon, můj život za Írán", "nezávislost, svoboda, íránská republika". Při příležitosti dne Jeruzaléma provládní organizace předpřipravují transparenty, které poté rozdávají lidem na ulici. Lidé si je vzali a pak je hezky přepsali, jak vidíte na obrázku, místo Izraele napsali Rusko a Huga Cháveze. Došlo ke srážkám mezi demonstranty a bezpečnostními agenty a i mezi táborem provládních demonstrantů a protivládních demonstrantů... do ulic vyšli i Músaví a Karrúbí a bývalý prezident Chátamí, napadli je však lidé z provládního davu a Músaví musel odjet. Další fotografie zde, zde a zde.
V konzervativních kruzích se ozývají hlasy za zatčení Músavího a Karrúbího.
Den za osvobození Palestiny se symbolicky stal dnem za osvobození Íránu.

Bez zbytečných slov...

Dnes Vám přináším trochu hudby. První je video oblíbeného rappera Šáhína Nadžafího. I když nerozumíte slovům, obrázky mluví za všechno.
Druhá je kompozice fotografií z minulých týdnů a měsíců a hudba je píseň "Nekonečná země" o Íránu od skupiny Mastan, která hraje tradiční íránskou hudbu. Třetí je píseň "Yare dabestani" (přítel ze školy), od zpěváka Fereydúna Forúghiho, která se stala písní revoluce 1979 a nyní ji lidé vytáhli znovu. Doprovází ji zajímavé archivní a současné záběry z dějin Íránu.
I když je v těchto dnech těžké předpovědět co bude, tyto písně mají v sobě tu energii co právě nyní tak zoufale potřebujeme.

Zelený den Íránu a další zprávy

V krátkosti:

8.září 2009 íránské bezpečnostní složky napadly a obrátily naruby kancelář Mehdího Karrúbího, jednoho ze čtyř prezidentských kandidátů, a zatkli jednoho z jeho blízkých spolupracovníků.
Pátek 11. září 2009 - při příležitosti pátečních modliteb, nejvyšší vůdce Chámeneí pohrozil, že pokud revoluční hnutí neumlkne, vláda se bude muset vypořádat s jeho vůdci (uvěznit je). Velká výzva pro lidi.

Příští pátek, t.j. 18. září 2009 by se měla konat tradiční demonstrace za Palestinu, které se říká Rooze Ghodse Sabegh (Den bývalé Palestiny). Revoluční hnutí vyzvalo obyvatele aby se vydali do ulic a přejmenovalo tento den na Rooze Sabze Iran (Zelený den Íránu). Uvidíme co bude, protože tento den byl vždy velice důležitý pro Islámskou republiku, která tímto získala příležitost k pálení izraelských a amerických vlajek a ukazování solidarity s Palestinci.
Nicméně nyní vláda zvažuje, jestli tento svátek a demonstraci vůbec uskutečnit. Bojí se že proroste v protivládní demonstraci a jejich strach je celkem oprávněný. Vždyť i fotbalový zápas těsně po volbách (už si nevzpomínám mezi kterými mužstvy) se odehrál bez fanoušků, na uzavřeném stadionu - ze strachu před demonstracemi. Když lidé první čtvrtek po začátku ramadánu chtěli uspořádat demonstraci, do všech ulic Teheránu se vyrojili tisíce policistů a jiných bezpečnostních složek pod záminkou "cvičení".

Celkem vtipná zpráva je, že Venezuela bude do Íránu vyvážet benzín. Jak víme, Írán nemá dostatečnou kapacitu ropních rafinerií a nedokáže ani vyrábět dostatečné množství benzinu pro vlastni spotřebu. Je to citlivý bod, protože před dvěma lety, kdy vláda zavedla benzín na přídělové karty, obyvatelé se velice bouřili... je to logické, protože předtím byl v Íránu benzín téměř zdarma (dotované ceny) a je to směšné povážíme-li, že Írán je jedním z nejdůležitějších vývozců ropy na světě a potenciální jaderná velmoc...

... ve které pořád lidé umírají hlady. Zde je video ženy, která se deně přehrabuje v odpadcích, protože nemá svým dětem co dát k jídlu. Její dcera spáchala sebevraždu skokem do ohně, protože to již nemohla vydržet. Přeloženo do angličtiny.

Kromě toho Česká Republika údajně přestala vyvážet do Íránu pepřový sprej, používaný při potlačování demonstrací.

Jak již z médií asi víte, Ahmadínežád navrhoval na tři ministerské pozice ženy (Súsán Kešávarz, min. školství, Fáteme Adžorlú, min. sociálních věcí, Marzie Vahíd Dastdžerdi, zdravotnictví). Jak velkorysé to gesto... více méně aby ženám zacpal pusu.
Ale jaké to jsou ženy? Jsou to tři dámy v přísných černých čádorech. Dvě první byly přehlasovány z důvodu nedostatku zkušeností, ta třetí, která byla zvolena se stala první ministryní Islámské republiky. Nicméně paní Vahíd-Dastdžerdi asi trpí nějakou formou schizofrenie... zasadila se za některé zákony, které omezili již nyní velice omezená práva žen ohledně rozvodu, poručnictví dětí, potratu a podobně, protestovala proti zákazu nošení šátků v tureckém parlamentu a zasazovala se za úplné rozdělení nemocnic a ostatních zdravotnických zařízení na mužské a ženské, přičemž ty ženské měly mít jenom ženský zdravotnický personál. Tento plán nebyl realizován kvůli nedostatku ženského odborného personálu. Nicméně svůj mandát považuje za naplnění dlouholetého snu žen, aby měly někoho, kdo by je zastupoval a říká, že by ženy měly mít větší podíl v řízení země, ale měly by se zároveň podrobit přísným islámským pravidlům... otázkou je jestli paní Marzie ví, co íránské ženy doopravdy chtějí, nebo si to jenom vyčte z Koránu... a podle přísného výkladu Koránu v ministerském křesle nemá co dělat.
Írán i před revolucí měl dvě ministryně. První z nich byla Farrochrú Pársá, ministryně školství a zastánkyně práv žen v Íránu. Byla popravena 8. května 1980, protože její postoje se zjevně neshodovaly s postoji nové "republiky". Druhou byla Mahnáz Afchamí, ministryně ženských záležitostí, která dodnes žije v emigraci ve Spojených Státech.
Nicméně další z Ahmadínežádových ministrů, Ah Ahmadi Vadhidimad Vahidi, je hledán interpolem kvůli bombovému útoku na izraelskou ambasádu a židovské kulturní centrum v argentinské metropoli Buenos Aires. Írán samozřejmě jeho účast popírá.

Saeedeh Pouraghaee - další oběť násilí ve vězeních Iránské Islámské Republiky

Tak se zdá, že přibývající počty jmen osob zavražděných v íránských věznicích straší a budou dál budit ze spánku íránskou vládu a společnost.
Saeedeh Pouraghaee byla zatčena během nočních razií na domy, kde lidé ze střech křičeli "alláho akbar". Po dvou dnech byla její matka pozvána na identifikaci těla, tělo dívky byla natolik spálené, že vlastní matka měla problém ji rozpoznat. Jako důvod smrti ji přinutili uvést selhání ledvin. Její tělo ani nebylo vydáno rodině, je pohřbena v jednom z bezejmenných hrobů na hřbitově Behešte Zahrá v Teheránu, sekce 302 (viz předchozí článek). Zdroj například zde. Vlnu zprávy o znásilňování žen a mužů s použitím obušků a lahví od sodovky již není možné zastavit, ani navzdory mlčení rodin a obětí, které se často stydí o tom mluvit. Objevily se zprávy, podle kterých byla věznice Kahrizak uzavřena na pokyn nejvyššího vůdce Chámeneího, který se osobně doslechl o mučení a znásilňování vězňů od jednoho nejmenovaného novináře, který ho navštívil a byl rovněž obětí tohoto zacházení.

Krátké zprávy

Promiňte, že mám zpoždění ve psaní... občas je to celkem těžké najít čas a vše dohledat. V posledních dnech je v Íránu relativně ticho. Velké demonstrace jsou utopeny již v zárodku v rojích tisíců příslušníků bezpečnostních složek, kteří se rozlezou po všech ulicích a uličkách Teheránu. Velká demonstrace se plánovala na čtvrtek 27.srpna. Tím, že je ramadán, čtvrtek večer, tedy večer před pátečními modlitbami je vždy důležitým momentem. Nicméně basídžů a jiných ozbrojenců bylo v ulicích tolik, že z toho všeho sešlo.
Den poté během pátečních modliteb Ahmadínežád řekl, že 4 hlavní představitelé povolebních nepokojů (Músaví, Karrúbí, Chátamí a Rafsandžání) mají být "potrestáni". Co tím myslel, to si snad lze domyslet, prostě "trest" který by je umlčel.
Revoluční gardy 9.září koupí 51% íránské telekomunikační sítě (Sherkate Mokhaberate Iran). Je zřejmé, že tímto způsobem budou moci ještě lépe kontrolovat a odposlouchat lidi. Tato společnost provozuje pevné linky v zemi a jednu z mobilních sítí.
Včera 28. srpna měla být vzpomínka na 21. výročí hromadních poprav politických vězňů, kteří byly postupně zabiti a pohřbeni v masových hrobech na hřbitově Khavaran. Hřbitov byl před několika měsíci zlikvidován, aby se zahladily stopy a byl rovněž poutním místem pro rodiny obětí a odpůrce režimu. Bezpečnostní složky akci zakázali, několik dní před ní vyhrožovali matkám a dalším rodinným příslušníkům obětí a v den konání blokovaly silnice vedoucí ke hřbitovu, od lidí si brali identifikační doklady a zatýkali protestující, kteří se tam navzdory všemu zhromáždili.
23. srpna prosákly na veřejnost zprávy o tom, že na největším hřbitově v Íránu, Behešte Zahrá pohřbili 44 mrtvých do bezejmenných hrobů. Podle výpovědi zaměstnance hřbitova byly tato těla úplně zmrzlá kusy ledu. Vláda samozřejmě vše popřela, nicméně to vyvolalo rozhořčení a pozdvižení mezi veřejností, i s ohledem na to, jak jsou mrtví a úcta k nim pro Íránce důležité. Zde je video s výpovědí v perštině a s titulky v angličtině.
Před několika dny rovněž parlament odsouhlasil zákon, který legalizuje zákrok proti blogerům, kteří píší proti vládě.

I dnes se protestovalo

Dnes "zvolený", nebo spíše "vyvolený" Ahmadínežád složil přísahu v parlamentu. I dnes byly demonstrace: hodně videí je zde (ty s datem 8 Mordad). Větší pouliční bitvy sice nebyly ale další byli zatčeni. Lidé se nevzdávají. Seznam identifikovaných mrtvých téměř každým dnem roste, zatímco oficiální údaje médií zůstali u opatrného čísla "nejméně 20 lidí"... a nikdo nedává hranici nejvíce kolik. Podle oficiálních údajů bylo 30.7 popraveno v blízkosti Teheránu v Radžáí šahr 24 lidí "za obchod s drogami"... vděčné obvinění, za které je trest smrti. A soudy budou pokračovat.
Jenom tak pro zpestření zpráv: policie demonstranty mlátí k smrti i v Moldávii, o Ujgurech v Číně jste asi také slyšeli, a připomeňme ještě třeba Honduras, aby se zase neřeklo, jak se "vměšujeme" jenom do toho Íránu.

Počet mrtvých se může pohybovat kolem 365

Reformistický server Rooz Online, dnes 3.8. (anglicky, persky):

I několik dnů po uzavření vězeňského zařízení Kahrizak kvůli "nestandardním" podmínkám pokračují spekulace o uzavření tohoto zařízení.

Každý den se objevují nové informace o neznámých podmínkách v tomto otřesném místě, kde mnozí zatčeni během protestů proti výsledků voleb byli ubiti a umučeni k smrti.

Ve spojitosti s těmito informacemi, jeden z hlavních poradců Mir-Hosseina Músavího, Alireza Beheští, řekl včera v rozhovoru s oficiální webstránkou menšinové frakce Madžlesu (parlamentu), že počet a osud vězněných v Kahrizaku zůstává neznámý. Beheští řekl: "Na základě některých informací, které jsme získali (ale pořád si nejsme jisti o jejich důvěryhodnosti), velký počet osob zadržovaných v zařízení Kahrizak bylo přepraveno do Isfahánu dva dny před jeho uzavřením."

S poznámkou, že zdrojem jeho informací jsou "vyjádření rodin zadržených,” syn Ajatolláha Beheštího se vyjádřil o současném počtu zadržených: “Bylo sesbíráno přibližně 1700 jmen, ale to jistě nezahrnuje všechny; nevíme ani to, kolik ze zadržených je pořád naživu.”

Řekl rovněž, že neexistují "žádné přesné statistiky" počtů zabitých během demonstrací a po zatčení, Beheští řekl, "Slyšel jsem číslo 365, ale pokud oznámíme počet, který je vyšší, než skutečná čísla, byly bychom obviněni z vedení psychologické války."

Poradce Mír-Hosseina Músavího řekl: "Máme informace, že někteří lidé, kteří byli dříve zadrženi jako lupiči a násilní zločinci jsou nyni využíváni jako dozorci nad zadrženými.”

Alireza Beheští řekl o těch, kdo provádějí vyslechy v různých vězeňských zařízeních jako je Kahrizak, "kromě jedinců, kteří byli předtím zatčeni za zločiny, někteří z nich patří k různým vládním institucím. Někteří patří k Basídží. Někteří jsou agenti v civilu, kteří nemůžou být považováni za členy Basídží. Někteří patří k oddělení rozvědky Pasdárů - Revolučních Gard.”


Co znamená "nestandardní"???

Dva dny před vyjádřením zvláštního představitele Mír-Hosseina Músavího v reformistického výboru pro vyšetřování podmínek zadržovaných, bývalý íránský prezident Sejed Mohammad Chátamí ostře reagoval na uzavření vězeňského zařízení Kahrizak.

Bývalý reformistický prezident kritizoval vyjádření vládních orgánů o uzavření zařízení Kahrizak kvůli podstandardním podmínkám, a ptal se: “Co znamená nestandardní? Znamená to, že například nefungovala ventilace nebo toalety nebyly čisté? Ne! Byly spáchány zločiny, došlo k ztrátě na životech a s mladými, ženami a muži se zacházelo špatně. Kdyby se něco podobného zveřejnilo o zahraničních věznicích, všichni by byli rozhněvaní a protestovali by. S těmito věcmi se musíme hned vypořádat.”

Sejed Mohammad Chátamí žádal o právní řízení proti těm, kdo zadržel, mučil a zavraždil zadržené a podotkl: "Pachatelé těchto činů musí být postaveni před soud a porušená práva a poškozená pověst musí být napravena.”

Poslední odstavec, který nebyl přeložen do angličtiny říká, že Hamid Derachšán Niá, funkcionář ze soudnictví v Teheránu, řekl, že rozhodnutí o uzavření věznice Kahrizak je již dva roky staré. Teheránský soud popřel jeho vyjádření a řekl, že nejvyšší předseda soudu v provincii Teherán měl v posledních dvou letech povědomí, že je v této věznici vše v pořádku. Na námitky výboru pro vyšetřování podmínek zadržovaných bylo řečeno, že Kahrizak fungoval pod dohledem soudu a bezpečnostní složky zde mohly osoby zadržovat jenom 24 hodin, více jenom se soudním nařízením. To znamená, že Kahrizak nebyl provizorním místem pro zhromáždění zatčených.

-----
Povedlo se posbírat kolem 80 jmen obětí, samozřejmě některá potřebují ověření a doplnění informací a chyby se mohly vloudit, nicméně to jsou jenom jména, která se dostala do seznamů lidskoprávních organizací, médií, nebo o nich podal zprávu někdo z běžných lidí s přístupem na internet. Na obrázku je další z obětí z věznice Kahrizak, Behzád Mohádžer, 47 let. Byl zatčen během demonstrace 15. června a jeho tělo bylo vydáno rodině až 1.srpna.
Další jména nebyla zveřejněna z důvodu zastrašování rodin, zákazu vypsání důvodu úmrtí osoby na náhrobek, nebo se nenašel nikdo, kdo by jejich jména zveřejnil na internetu.
Podle zpráv běžných lidí a videí z demonstrací je jisté, že bylo zabito několik lidí v Isfahánu, Yazdu, Šírázu a celé řadě dalších měst, ale je těžké získat přesná a ověřená čísla a jména. Další jména na seznam mrtvých mohou přibýt ze seznamu nezvěstných. Například tělo Sohrába Arabího bylo vydáno více než měsíc po jeho smrti. Předpokládá se, že vláda těla vydává postupně, aby nevyvolala ještě větší nevoli veřejnosti, protože ví moc dobře, jakou moc má kult mučedníků v Íránu. Revoluce v r. 1979 rovněž uspěla právě kvůli rozhořčení veřejnosti nad obětmi násilí během demonstrací. Na obrázku je graffiti někoho, kdo přejmenoval uličku na "uličku mučednice Nedy Agha Soltan" (کوچه شهید ندا آقا سلطان). V Íránu má většina ulic a uliček jména po mučednících. (V Římě po této dívce skutečně před několika dny nazvali jednu ulici).ً
Rovněž se objevily bankovky, na které lidé dotiskli nebo dopsali důzná hesla a obrázky:

Na první bankovce je smrt diktatuře - marg bar diktatori (مرگ بر دیکتاتوری ) a na další je obrázek zmíněného Sohrába Arabího s heslem "náš Sohráb není mrtev, ale vláda je mrtva" (سهراب ما نمرده این دولت که مرده ) a na druhé straně symbol státní vysílací unie IRIB (Islamic Republic of Iran Broadcasting) upravený s hákovým křížem a pod heslem صدا و سیمای جمهوری اسلامی
co znamená "hlas a obraz islámské republiky" je napsáno "naše ostuda, náš hlas a obraz". Je to celkem dobrý způsob, jak dostat odkaz k lidem, kteří nemají internet a satelitní televizi.
Na poslední bankovce je propiskou napsáno "demokracie a svoboda je naším právem".

Monstrproces v přímém přenosu

Dnes v Íránu začal "proces" s organizátory sametové revoluce... jsou obviněni ze spolupráce se zahraničními zeměmi (USA, Británie), napojení na skupinu MEK (modžáhedíni nebo mováfeghíni, organizace na způsob sekty, která se snaží svrhnout vládu a nastolit sebe sama, v minulosti podnikali teroristické útoky proti íránským ambasádám a vládním budovám v Íránu a jejich centrum je v Ašrafu v Iráku), ničení veřejného majetku a majetku občanů (i když existují desítky fotografií a videí, kde je jasně vidět, jak i policie a basídží rozbíjejí auta, domy, zdemolovali studentské koleje - proč tito nejsou nikdy souzeni?), házení kamenů, ozbrojených a bombových útoků na policejní stanice, vládní budovy a banky, ilegálního držení zbraní a omamních látek (haha), dalším z obvinění je "poskytování audiovizuálních materiálů a zpráv zahraničním médiím" (tedy i poskytovat zprávy o tom co se opravdu děje je trestné).
Tento převrat byl plánován zvenku aby napadl a destabilizoval nejdokonalejší demokracii svět. Írán nepotřebuje větší svobody a lidská práva, prostě je to nejsvobodnější a nejlepší země pro Íránce i pro zahraniční investory. Nevím, jestli se mám smát nebo běžet se vyzvracet.
Myslí si, že se lidé uklidní, když pár známých lidí zavřou na základě smyšlených procesů a vynucených přiznání. Lidé moc dobře ví, že tyto procesy jsou fraška. Další demonstrace se připravují na pondělí a středu (oficiální uvedení Ahmadindžiháda do úřadu).

Demonstrace pokračují - nic není u konce

Dnes (tedy už včera (30. 7), uplynulo 40 dnů od smrti prvních obětí zeleného hnutí v Íránu. V Íránu je zvykem v 3., 7. a 40 den se sejít na počest mrtvého. Zhromáždění mělo tedy nádech pietní vzpomínky na oběti policejní brutality v ulicích a mučení ve věznicích a mělo se konat na obrovském hřbitově Behešte Zahrá jižně od Teheránu u hrobů Nedy a ostatních obětí. O hřbitově Behešte Zahrá psala moje kamarádka v cestopisu - je to obrovská plocha plna běžných hrobů ale i neznámých vojínů z války s Irákem a je to snad jediný hřbitov na světě, ve prostřed kterého vede regulérní dálnice. Podle odhadů se zde sešlo 40 000 lidí, včetně Músavího a Karúbího, kteří poté byli přinuceni bezpečnostními složkami místo opustit.

Hřbitov byl poté uzavřen, aby se tam nedostali další lidé, kteří přijížděli. Demonstranti se poté vypravili do centra Teheránu, kde se setkali s basídží a došlo k potyčkám, mlácení lidí, zatýkání, rozbíjení kolemjedoucích aut, které troubili na podporu demonstrace a použití slzného plynu.


Ve druhém videu lidé křičí "Modžtabá bemiri rahbario nabini" co znamená "Modžtabo zemřeš, nedožiješ se vůdcovství"co je narážka na vůdcovské ambice Chámeneího syna Modžtaby.
Podle zpráv se lidé průběžně behem demonstrací snaží vyprostit zatčené z aut, aby je básidží nestihli odvléci. Podle zpráv a videí byly demonstrace i v jiných lokalitách, konkrétně Isfahán.

Íránské peklo má jméno Kahrizak

Jména íránských věznic Kahrizak a Evin by se měla zapsat na seznam jmen jako jsou Osvětim, Buchenwald, Treblinka, Abú Ghraib, nebo Guantánamo. Zde se objevilo (v anglickém překladu) vyprávění jednoho ze zadržených v táboře Kahrizak a několik jmen lidí, kteří byli podle autora výpovědi umláceni k smrti během jeho pobytu v jedné cele s cca. 200 zatčenými. Samozřejmě tato výpověď potřebuje ještě další ověření, nicméně mi připadá pravděpodobná.
Ve zkratce: autor je 21 letý mladý muž, který byl zadržen 9. července během demonstrace. Spolu s dalšími zatčenými a raněnými byl dopraven do tábora Kahrizak, kde byl umístěn do cely plné raněných a krvácejících vězňů. Všichni museli stát, protože nebylo místo a vykonávat své biologické potřeby přímo v cele na zemi. Vězni byli dále hromadně mláceni a byli jim způsobována nová zranění a někteří tato zranění v průběhu následujících hodin zemřeli (jména jsou udávána jako Hassan Šápúrí, Rezá Fatahí, Milad (16-17 letý kluk, příjmění neznámé), Mortezá Salahšúr, Morad Aghasí a Mohsen Entezámí. Autor výpovědi strávil v této cele několik dnů a poté byl propuštěn (z důvodu nedostatku místa pro vězně). Po návratu z nemocnice publikoval svou zkušenost na internetu.
Podle posledních zpráv zhromažďovací tábor Kahrizak pro zatčené z demonstrací byl zavřen. Samozřejmě moc to nemění na věci, že vězni byli jenom přepraveni jinam, na neznámá místa.

UPDATE: zde jsou fotografie jedné z obětí, které zemřely ve vazbě (Hossein Akhtarzand), explicitní.

Malá teoretická exkurze do íránského vězení.

Tento dva mladí muži jsou zatím poslední případy zatčených lidí, kteří byli umučeni nebo zemřeli na následky neošetřených zranění v íránských vězeních. K dalším patří Kianúš Ásá nebo Mohammad Kámrání a jejich seznam bohužel nekončí. Ve vězeních se pořád nachází stovky veřejně známých i běžných lidí a o dalších desítkách rodiny neví ani to, jestli ještě vůbec žijí.
24 letý student univerzity v Ghazvinu v zeleném tričku se jmenoval Amir Džavádífar (předtím jméno chybně uváděno jako Džavádí Langerúdí) a byl zatčen 9. července. Zemřel na následky zranění a dalšího bití ve vězení. Druhým byl Mohsen Rúholáminí, syn poradce volební kampaně jednoho z prezidentských kandidátů Mohsena Rezáího. Byl zatčen ve stejný den jako Amir blízkosti domova a po jeho zatčení bylo rodině slíbeno, že se mu nic nestane, i s ohledem na funkci jeho otce. Nicméně ani to chlapce neochránilo a případ dosvědčil fakt, že "bezpečnostní složky" si dělají co chtějí a nezastaví se ani před fyzickou likvidací veřejně známých i neznámých osob.
Je důležité, že se tyto případy dostávají na veřejnost a tato fakta mají několik významů. Nejsem sice právník, ale tyto věci si každý může vydedukovat sám.
- obětmi nejsou jenom "náhodně" umlácení nebo zastřeleni během "výtržností", z jejichž smrti lze vinit kohokoliv (podle fantazie médií a jednotlivců: od "teroristů", "gangstrů", "provokatérů" až po CIA, Mossad, a nevím koho ještě), prostě mrtvé ve vězení nelze považovat za "nešťastnou náhodu" a "politováníhodnou doprovodnou událost" nepokojů
- eliminace těchto lidí byla cílená a vědomá a rozhodování o jejich životě a smrti nebylo otázkou chvilky nebo náhody - i v případě úmrtí vězňů na následky zranění na "bezpečnostních složkách" lpí vina z nedbalosti a neposkytnutí pomoci lidem, jejichž život mohl být zachován
- zatčení v Íránu nemají absolutně žádnou právní ochranu a ochranu své osoby vůči zneužití pravomoci věznitelů
- o obvinění a trestu zatčených nerozhodují právoplatné soudy (jestli íránské soudy vůbec lze tak nazvat) a jsou vystaveni prakticky jakýmkoliv druhům špatného zacházení, ve nevyhovujících podmínkách a bez adekvátní lékařské péče v případě zranění a nemoci - ten kapitalistický výdobytek prohnilého bezbožného Západu zvaný "presumpce neviny" bohem osvícené soudnictví islámské republiky Írán asi nezná.
- úmrtí vězňů, kteří byli před zatčením v bezchybném zdravotním stavu a explicitní známky mučení na jejich ostatcích (chybící nehty, polámané kosti prstů a dlaní a jiné zlomeniny a zranění, která si nemohli způsobit sami, vybité zuby, známky sexuálního násilí, nedostatečný přísun potravy, vody, známky vyčerpání z důvodu zamezení spánku, infekce a zanícení neošetřených zranění) ukazují nehumánní způsob nakládání s lidskými bytostmi a je úplně jedno, jestli se něčím provinili nebo ne
- nelidské chování i vůči rodinným příslušníkům, dezinformace, lži, vydírání, zamezení nebo minimalizace kontaktu s rodinami, často rodiny ani nemají zprávy o zatčení a přesném umístění osoby a dostanou domů už jenom ostatky - v případě smrti osoby vláda vydává přísný zákaz zveřejnění a konání tradičních šíitských smutečných obřadů (ve 3., 7. a 40. den po smrti blízkého se podle tradice rodina a všichni známí a přátelé schází u hrobu), plus požadování finančních obnosů za vydání těla - mrtvý ztrácí i právo na úctu po smrti
- mučení a fyzická eliminace vězňů, které lze v podstatě nazvat popravami bez soudu nebo chcete-li vraždami, se dějí přímo ve vládních vězeních a vláda nedělá v podstatě nic pro to, aby se situace zlepšila, nebo alespoň situaci nějak kontrolovala, nebo v náznaku tyto případy vyšetřovala, co může znamenat to, že buď vláda nemá nad nima kontrolu, nebo jim dává volnou ruku a souhlasí s jejich postupem - "bezpečnostní složky" tedy konají s vědomím absolutní beztrestnosti.

Už mě asi dostihla senilita, nepamatuji si, jestli píšu článek o ráji na zemi ve státě, kde vládne zástupce milosrdného a odpouštějícího boha nebo o praktikách kalábrijské mafie.

Sobota 25.7.2009 - Akce před íránským velvyslanectvím

Z dopisu od Amnesty International:

Mili pratele,
Amnesty International porada v koalici s dalsimi organizacemi jako Human Rights Watch nebo Reporteri bez hranic demonstrace a happeningy ve vice nez 50 mestech sveta, ktere maji upozornit na situaci v Iranu a pozadovat propusteni zadrzovanych demonstrantu. Vice informaci naleznete zde: http://united4iran.org/, vsechny akce se konaji 25.7. Radi bychom vas pozvali na akci pred iranskou ambasadou v Praze, tuto sobotu v 15 hodin.

AKCE 25.7.
V Praze jsme se rozhodli uskutecnit akci pred iranskym velvyslanectvim. Amnesty International sestavila seznam vice nez 300 osob, ktere byly po protestech proti vysledku voleb zadrzeny iranskymi urady. Chteli bychom jejich jmeny zaplnit prostor pred iranskym velvyslanectvim. Jmena budeme psat kridou na chodniky a vozovku.

AKCE OD 27.7. DO 13.8.
Sobotni akci cela vec nekonci. Chceme nasledne jit pred iranske velvyslanectvi kazdy pracovni den a napsat nekolik jmen pred brany ambasady tak, abychom je neustale pripominali az do 13.8., kdy uplynou 2 mesice od zahajeni demonstraci.

JAK BUDE VSE PROBIHAT
Radi bychom kdybyste se k akci pripojili a to jak tuto sobotu tak by bylo skvele se prostridat v psani jmen v pracovnich dnech.

Na sobotu budeme mit pripraveno velke tablo se seznamem osob, ktere byly zadrzeny. Jmena budeme s prichozimi psat od 14:30 hodin, pripraveny mame kridy, pokud bude prset, pripravujeme nahradni variantu v podobnem duchu. Na miste se bude rovnez podepisovat vyzva k propusteni vsech zadrzenych demonstrantu. Novinari budou pozvani na 15 hodinu.

Radi bychom abyste vy, jako zastupci ruznych iniciativ na podporu dodrzovani lidskych prav v Iranu, na miste prezentovali nejaky pribeh primo souvisejici s demonstracemi, idealne pripad konkretni osoby. Pokud byste meli zajem, mame detailnejsi informace o nekterych zadrzovanych. Uvitame take dalsi napady, vse bychom chteli mit dohodnuto predem.

Rovnez bohuzel nemame k dispozici fotografie zadrzovanych, obecnych fotografii z demonstraci v Iranu mame jen malo. Pokud byste nejake meli, urcite je prineste nebo staci je zaslat na moji adresu, muzeme je vytisknout ve vetsi velikosti.

Sirte prosim informace o akci, zasilam rovnez odkaz na facebook a nas web:
http://www.facebook.com/editpicture.php?success=1#/event.php?eid=115353628200&ref=nf
http://www.amnesty.cz/verejne-akce/Prijte-zaplnit-chodnik-pred-iranskym-velvyslanectvim-jmeny-zadrzovanych-demonstrantu/