V tomto pěkném videu (anglické titulky) íránský filmový kritik přednáší velitelům Revolučních Gard o tom, že v amerických sci-fi a akčních filmech jako je Godzilla nebo Alien je ukryta propaganda proti islámu. Některé argumenty skutečně stojí za to. Například "krev příšer má obvykle zelenou barvu... a protože zelená je barvou islámu, můžeme to chápat jako jasnou narážku na islám"... Zní to velice zábavně, až na znepokojující skutečnost, že ten maník to myslí smrtelně vážně... je to dobrý příklad, kam až můžou zajít v démonizaci a jak se dá vytlouci propagandistický kapitál i z věcí, kde by ho skutečně málokdo hledal...
Z dalších zpráv:
Ahmadínežád oznámil, že Írán začal vyrábět jaderné palivo v průmyslovém měřítku.
Už dříve se mluvilo o připravované instalaci tisíců odstředivek, konkrétně 3-5000. Ať mi všichni experti odpoví na jedinou otázku: Írán měl s Ruskem dohodu: Rusko má dodat veškeré palivo pro první íránský reaktor v Búšehru (ještě pořád není hotový) i pro další plánované reaktory. K čemu je tedy Íránu jaderné palivo v průmyslových množstvích? Chce ho snad vyvážet? Nebo co s ním chce dělat?
Írán rovněž pracuje na raketách dlouhého doletu. Zde je rovněž velice poučné video o raketách, ve kterém promlouvá člověk, který ví o tématu určitě více než já, generál Revolučních Gard, Jahjá Safáví.
Kromě toho Írán vlastní 10% podílu mezinárodní firmy sídlící ve Francii na obohacování uranu.
Britští námořníci po návratu promluvili do tisku a vyprávěli své příběhy. Například jediná žena mezi nimi, Faye Turney, řekla, že ji emocionálně vydírali, jestli ještě chce vidět svou dceru. Poté ji oddělili od odstatních a řekli jí, že ostatní už odjeli domů, a že tam zůstala sama. Rovněž jí vyhrožovali odsouzením za špionáž, jestli se nepřizná k překročení hranic a nenapíše ty dopisy.
Íránská vláda se samozřejmě ohradila vůči výpovědi námořníků o psychickém tlaku, jež na ně vyvíjeli jejich věznitelé. Íránská televize řekla, že tyto "lživé výpovědi jim byly vnuceny britským ministerstvem obrany".
Kromě toho se našli íránské zbraně i u sunnitských geril v Iráku, nejenom u šíitských. Video jednoho velitele sunnitské milice v Iráku, který přiznává, že dostávali pomoc od Íránu a Sýrie.
čtvrtek, dubna 12, 2007
pátek, dubna 06, 2007
Přiznání 15 námořníků bylo vynucené
Samozřejmě... jak jinak.. jenom se ptám jaký to mělo všechno smysl... režiséři a inscenátoři této celé frašky museli předpokládat, že Britové doma řeknou pravdu... a sami Íránci mají dlouholeté zkušenosti s vynucenými přiznáními disidentů a politických aktivistů v televizi... je jasné, že tomu asi nikdo neuvěřil...
Aktualne.cz: Íránci nás k přiznání donutili, tvrdí Britové
Britští vojáci, kteří byli tento týden propuštěni po třinácti dnech v íránském zajetí, trvají na tom, že nevnikli do íránských teritoriálních vod. Na dnešní tiskové konferenci zopakovali námořníci, že k incidentu, po němž je příslušníci íránských revolučních gard zajali, došlo tři kilometry od pomyslné linie v říčním toku Šatt al-Arab tvořícím přírodní hranici mezi Irákem a Íránem.
Aktualne.cz: Íránci nás k přiznání donutili, tvrdí Britové
Britští vojáci, kteří byli tento týden propuštěni po třinácti dnech v íránském zajetí, trvají na tom, že nevnikli do íránských teritoriálních vod. Na dnešní tiskové konferenci zopakovali námořníci, že k incidentu, po němž je příslušníci íránských revolučních gard zajali, došlo tři kilometry od pomyslné linie v říčním toku Šatt al-Arab tvořícím přírodní hranici mezi Irákem a Íránem.
K přiznání, které minulý týden odvysílala íránská televize, je prý Íránci donutili, když je předtím vystavili "vytrvalému psychologickému nátlaku". "Celou dobu jsme měli zavázané oči. Drželi nás od sebe izolované," přečetl ze společného prohlášení na tiskové konferenci poručík Felix Carman. "Většinu nocí nás vyslýchali a dali nám dvě možnosti. Když přiznáme, že jsme zabloudili do jejich vod, brzy prý budeme v letadle na cestě domů. V opačném případě nám hrozilo až sedm let vězení."
Kapitán Chris Air před novináři popsal okamžiky bezprostředně před zatčením patnáctičlenné posádky, která byla podle něj na rutinní hlídce pod mandátem OSN. "Od začátku bylo zřejmé, že vzdorovat zatčení nemá smysl," řekl Air a dodal. "Kdybychom se bránili, někteří z nás by tu dnes nebyli, o tom naprosto nepochybuji."
Za jedny z nejhorších okamžiků během dvoutýdenního zadržování označili námořníci chvíle, kdy je jejich věznitelé řadili se zavázanýma očima ke zdi a v pozadí slyšeli natahování zbraní. Kromě toho je prý přinutili, aby se v kamenných celách vysvlékli.
Britské Královské námořnictvo se za své muže (a jednu ženu) už dříve plně postavilo a odmítlo kritiku, že se vojáci vzdali příliš snadno.
(podobně "hodní a milí" byli na zajaté diplomaty z ambasády USA během 444 dnů zajetí po napadení ambasády po revoluci)
středa, dubna 04, 2007
15 námořníků, update 4
Zdá se, že íránská vláda dostala rozum a polevila ze své konfrontační rétoriky... zdá se že domluva je na obzoru... doufejme.
Podle nejnovějších zpráv je Írán velkoryse propustí (údajně ve čtvrtek) a vojáci se dožili dokonce osobního setkání s prezidentem Ahmadínežádem a jeho lekcí z Koránu...
Podle nejnovějších zpráv je Írán velkoryse propustí (údajně ve čtvrtek) a vojáci se dožili dokonce osobního setkání s prezidentem Ahmadínežádem a jeho lekcí z Koránu...
pondělí, dubna 02, 2007
15 námořníků, update 3
Krize se prohlubuje. V televizi bylo odvysíláno další "přiznání", s velkou pravděpodobností vynucené... Brair a Beckettová toto televizní divadýlko odsoudili jako ponižující a nedůstojné.
Zatím íránská vláda nebyla schopna podat žádný jiný objektivní důkaz o tom, že námořníci překročili hranici íránských vod. V první verzi uvedli pozici Britů jako půl km uvnitř svých vod a pozici obchodní lodě, kterou Britové kontrolovali do iráckých vod... je dost těžké si představit kontrolu lodi ze vzdálenosti minimálně půl km. Pak pozici obchodní lodě "opravili" a rovněž ji umístili do íránských vod... Írán trvá na tom aby se Británie přiznala... ale asi se kdokoliv těžce přizná k něčemu, co nespáchal, jestli není přinucen.
Je zajímavé, že podobný incident se odehrál v r. 2004 a Britové byli propuštěni vrámci několika dnů a bez tak velikých cirkusů... jestli v tomto případě chce íránská vláda něco vyhandlovat, zatím je na obzoru jenom zhoršení veřejného mínění o ní a ztráta i toho mála důvěry, kterou ještě disponuje, jestli se úplně prokáže, že celá akce byla provokací a prakticky únosem z cizího území...
Dnes údajně kolem Britského velvyslanectví explodovaly nálože a demonstrovaly tam asi 200 radikálů.. běžní Íránci jsou nyní na prázdninách v horách, na venkově a rovněž je zprávy většinou pramálo zajímají, chtějí si užít chvíli klidu, bez sankcí a starostí o politiku. A navíc samozřejmě média stejně pořád opakují jenom jejich verzi, takže mnozí Íránci nevědí co si mají myslet.
Celé je to jedna veliká fraška. Otázka je jaké budou důsledky. Ozvaly se i hypotézy, že budou souzeni, nebo nějak potrestáni. V Íránu může být za špionáž i trest smrti, ale je to velice nepravděpodobné, že je vůbec budou soudit. Bylo by to šílenství. Je snad v zájmu většiny spor urovnat. Ztrapnění už asi neujde.
Zatím íránská vláda nebyla schopna podat žádný jiný objektivní důkaz o tom, že námořníci překročili hranici íránských vod. V první verzi uvedli pozici Britů jako půl km uvnitř svých vod a pozici obchodní lodě, kterou Britové kontrolovali do iráckých vod... je dost těžké si představit kontrolu lodi ze vzdálenosti minimálně půl km. Pak pozici obchodní lodě "opravili" a rovněž ji umístili do íránských vod... Írán trvá na tom aby se Británie přiznala... ale asi se kdokoliv těžce přizná k něčemu, co nespáchal, jestli není přinucen.
Je zajímavé, že podobný incident se odehrál v r. 2004 a Britové byli propuštěni vrámci několika dnů a bez tak velikých cirkusů... jestli v tomto případě chce íránská vláda něco vyhandlovat, zatím je na obzoru jenom zhoršení veřejného mínění o ní a ztráta i toho mála důvěry, kterou ještě disponuje, jestli se úplně prokáže, že celá akce byla provokací a prakticky únosem z cizího území...
Dnes údajně kolem Britského velvyslanectví explodovaly nálože a demonstrovaly tam asi 200 radikálů.. běžní Íránci jsou nyní na prázdninách v horách, na venkově a rovněž je zprávy většinou pramálo zajímají, chtějí si užít chvíli klidu, bez sankcí a starostí o politiku. A navíc samozřejmě média stejně pořád opakují jenom jejich verzi, takže mnozí Íránci nevědí co si mají myslet.
Celé je to jedna veliká fraška. Otázka je jaké budou důsledky. Ozvaly se i hypotézy, že budou souzeni, nebo nějak potrestáni. V Íránu může být za špionáž i trest smrti, ale je to velice nepravděpodobné, že je vůbec budou soudit. Bylo by to šílenství. Je snad v zájmu většiny spor urovnat. Ztrapnění už asi neujde.
čtvrtek, března 29, 2007
Íránci zajmuli 15 britských námořníků, update 2
Podle posledních zpráv britští diplomaté budou mít přístup k 15 zajatým Britům, kteří jsou zadržování v Teheránu. Ministr zahraničí Manúčér Mottakí zdělil, že "jestli se Británie přizná, že britští námořníci byli v íránských vodách... pak se uvidí, co se dá dělat". Británie neústupně popírá, že bylo britské plavidlo v íránských vodách a údajně disponuje důkazy z navigačního systému GPS, které stojí na britské straně a vyslovila doměnku, že celá akce mohla být i naplánována s cílem zajmout vojáky. Rovněž apelovala na Radu Bezpečnosti OSN i na Evropskou Unii aby se rovněž přičinily k propuštění zajatců, mezi nimiž je i jedna žena, Faye Turney, která promluvila na kameru a přiznala, že Britové vstoupili do íránských vod.
Zajatci byli ukazováni v íránské televizi s vysíláním v arabštině Al-Alam, další kousek zde. Je zajímavé, že Írán tolik nekřičel, když byli příslušníci Revolučních Gard nebo jiní Íránci, kteří v Iráku neměli co hledat právem chyceni tam, kam skutečně vnikli "s podezřelými záměry". Jisté je, že íránská vláda a její odnože jako Hizballáh a šíitské bojůvky v Iráku mají 28 letou tradici v zajímání cizinců a diplomatů... bohužel íránská vláda má asi jinou představu diplomatické etiky.
Nevím, kam povede tato krize, doufám, že se brzy vyřeší a Írán nezneužije tuto kauzu na vydírání ve věci jaderného programu a sankcí a pod.
Zajatci byli ukazováni v íránské televizi s vysíláním v arabštině Al-Alam, další kousek zde. Je zajímavé, že Írán tolik nekřičel, když byli příslušníci Revolučních Gard nebo jiní Íránci, kteří v Iráku neměli co hledat právem chyceni tam, kam skutečně vnikli "s podezřelými záměry". Jisté je, že íránská vláda a její odnože jako Hizballáh a šíitské bojůvky v Iráku mají 28 letou tradici v zajímání cizinců a diplomatů... bohužel íránská vláda má asi jinou představu diplomatické etiky.
Nevím, kam povede tato krize, doufám, že se brzy vyřeší a Írán nezneužije tuto kauzu na vydírání ve věci jaderného programu a sankcí a pod.
sobota, března 24, 2007
Íránci zajmuli 15 britských námořníků, update
UPDATE OHLEDNĚ NÁMOŘNÍKŮ: Podle zprávy oficielní tiskové agentury IRNA se mariňáci při výslechu přiznali, že skutečně narušili námořní prostor Íránu a rovněž vystupňoval svou rétoriku ("útok", "agrese"). Británie zase popřela překročení íránských hranic. Podle svědů - iráckých rybářů - byli Britové "v oblasti která je mimo iráckou kontrolu".
Mezitím v RB OSN prošly další sankce proti Íránu a Británie apelovala, aby se mezinárodné společenství nenechalo Íránem vydírat, aby Írán nemohl zneužít zajmutí těchto vojáků v hádkách o nukleárním programu.
Íránští ultrakonzervativci žádali aby Britové nebyli propuštěni do doby, co Západ Íránu garantuje ústupky. Další konzervativní skupiny studentů žádali aby Britové byli propuštěni až po propuštění 5 Íránců zajatých v Iráku a po zrušení sankcí proti Íránu. Podle agentury FARS se asi 500 studentů zhromáždilo u břehu, kde byli vojáci zajati a křičeli "smrt Británii" a "smrt Americe". Další militantní a propagandistické články jsou zde (projev nejvyššího vůdce Chameneího: "Írán použije všechny prostředky aby udeřil na nepřítele jež se pokusí o invazi"... mhm, to asi bude největší invaze v dějinách, 15 mariňáků se pokusilo dobýt Írán:-), další články (v anglickém překladu), i pro můj žaludek příliš silné, typu "Britští agresoři byli přesunuti do Teheránu" nebo další a další zde (Britové překročili hranice úmyslně a jejich cíle byly podezřelé)
a další (pohlášení Alirezy Afshara, člověka s velice zajímavým titulem: "ředitel divize kulturní a obranné propagandy generálního štábu ozbrojených sil Islámské republiky Írán" ve kterém už mluví o válce a její důsledcích a články zde a zde o tom, že Američané odmítli udělit vízum pro Ahmadínežáda (asi se báli že je zhypnotizuje a všechny obrátí na Islám :-)
Vojáci byli zadrženi v pásmu, které bylo už dlouho předmětem sporů a dodnes není vlastně úplně vyřešena otázka jeho příslušnosti. Smlouva z r. 1975 stanovila, že hranice mezi Irákem a Íránem má procházet středem kanálu Šatt-al Arab ( v Íránu znám pod jménem řeka Arvand). Saddám po 5 letech tuto smlouvu zrušil a napadl Írán. Írán a nová irácká vláda ještě nepodepsaly žádnou smlouvu o rozdělení tohoto území.
Je klidně možné, že se nikdy nedovíme celou pravdu... důležité budou důsledky...
Mezitím v RB OSN prošly další sankce proti Íránu a Británie apelovala, aby se mezinárodné společenství nenechalo Íránem vydírat, aby Írán nemohl zneužít zajmutí těchto vojáků v hádkách o nukleárním programu.
Íránští ultrakonzervativci žádali aby Britové nebyli propuštěni do doby, co Západ Íránu garantuje ústupky. Další konzervativní skupiny studentů žádali aby Britové byli propuštěni až po propuštění 5 Íránců zajatých v Iráku a po zrušení sankcí proti Íránu. Podle agentury FARS se asi 500 studentů zhromáždilo u břehu, kde byli vojáci zajati a křičeli "smrt Británii" a "smrt Americe". Další militantní a propagandistické články jsou zde (projev nejvyššího vůdce Chameneího: "Írán použije všechny prostředky aby udeřil na nepřítele jež se pokusí o invazi"... mhm, to asi bude největší invaze v dějinách, 15 mariňáků se pokusilo dobýt Írán:-), další články (v anglickém překladu), i pro můj žaludek příliš silné, typu "Britští agresoři byli přesunuti do Teheránu" nebo další a další zde (Britové překročili hranice úmyslně a jejich cíle byly podezřelé)
a další (pohlášení Alirezy Afshara, člověka s velice zajímavým titulem: "ředitel divize kulturní a obranné propagandy generálního štábu ozbrojených sil Islámské republiky Írán" ve kterém už mluví o válce a její důsledcích a články zde a zde o tom, že Američané odmítli udělit vízum pro Ahmadínežáda (asi se báli že je zhypnotizuje a všechny obrátí na Islám :-)
Vojáci byli zadrženi v pásmu, které bylo už dlouho předmětem sporů a dodnes není vlastně úplně vyřešena otázka jeho příslušnosti. Smlouva z r. 1975 stanovila, že hranice mezi Irákem a Íránem má procházet středem kanálu Šatt-al Arab ( v Íránu znám pod jménem řeka Arvand). Saddám po 5 letech tuto smlouvu zrušil a napadl Írán. Írán a nová irácká vláda ještě nepodepsaly žádnou smlouvu o rozdělení tohoto území.
Je klidně možné, že se nikdy nedovíme celou pravdu... důležité budou důsledky...
pátek, března 23, 2007
Íránci zajmuli 15 britských vojáků v Perském zálivu
V pátek 23. března 2007 příslušníci íránských Revolučních Gard zajali 15 britkých námořníků. Podle britské strany se Britové nacházeli v teritoriálních vodách Iráku na motorových člunech a kontrolovali podezřelou obchodní loď, když k nim připlula plavidla íránských Rev. Gard a eskortovala je do íránských vod. Podle íránské strany Britové narušili íránské teritoriální vody a proto byli zajati. Britové údajně mají důkaz podle kterého se v době incidentu nacházeli v iráckých vodách. Íránské orgány si pozvaly na kobereček nejvyššího britského diplomata v Baghdádu a nazvaly incident za "nestoudnou agresi do íránských vod"... jak tento incident skončí, to uvidíme. Možná to je cílená provokace. Mně osobně to něco připomělo... co tak letní únosy izraelských vojáků, o kterých íránská média tvrdila, že narušili teritorium Libanonu?
čtvrtek, března 22, 2007
Ruské ultimátum?
V NY Times se objevil článek podle kterého Rusko dalo Íránu ultimátum, že nedodá jaderné palivo pro reaktor v Búšehru do té doby než Írán nezastaví obohacování uranu. Írán toto ultimátum popřel. Írán údajně neplatí Rusku včas své faktury za výstavbu reaktoru, která se pořád protahuje do nekonečna. Írán má podle dohod dostávat veškeré palivo už obohacené z Ruska, čím by se snížila bezpečnostní rizika a rovněž tady není místo pro zpochybnění "práva íránského lidu na mírovou jadernou energii" (proto pořád dokola vyvstává otázka: proč tedy Írán vlastně obohacuje uran sám a zdá se že ve větším množství, viz cíl instalovat tisíce odstředivek... to už asi nebude jenom výzkum). Rada Bezpečnosti OSN by měla tento týden odhlasovat další rezoluci za to, že Írán neuposlechl žádné výzvy na zastavení obohacování uranu (a na znovunavázání normálních vztahů s MAAE).
Sankce by měly být namířeny na vývoz zbraní z Íránu, největší íránskou banku Bank Sepah a podniky ve vlastnictví Revolučních Gard.
USA rovněž udělily víza pro prezidenta Ahmadínežáda, aby mohl vystoupit před Radou Bezpečnosti (uvidíme, jestli zase bude kolem jeho hlavy "zelená svatozáře" a jestli se mu povede "zhypnotizovat" přítomné jako údajně během proslovu v OSN... ).
---
Osobně toto ultimátum pokládám za celkem dobrý nápad… pak by si mulláhové museli vyrobit palivo pro reaktor a už by jim nezbylo do raket…:)
Další zprávy: íránská matka s dvěma dětma Zahra Kamalfar, o které se tady psalo, a která žila dlouhé měsíce v tranzitní zóně dostala azyl v Kanadě.
Navid Ahmadi, Rooz online: V Íránu byly za jeden den zavřené 3 mimovládní organizace.
Esmail Sadeghi, Rooz online: Rodiny zatčených učitelů během demonstrace oslavovaly Nový Rok pře bránami věznice Evin nebo před Revolučním soudem. Že tato demonstrace k ničemu nebyla, dokázalo i to, že v revidovaném rozpočtu na nový rok, který byl schválen ve čtvrtek, byl bod o učitelích úplně vypuštěn... ale nevěřím, že se s tím pořád sílící nespokojenost jen tak urovná.
Sankce by měly být namířeny na vývoz zbraní z Íránu, největší íránskou banku Bank Sepah a podniky ve vlastnictví Revolučních Gard.
USA rovněž udělily víza pro prezidenta Ahmadínežáda, aby mohl vystoupit před Radou Bezpečnosti (uvidíme, jestli zase bude kolem jeho hlavy "zelená svatozáře" a jestli se mu povede "zhypnotizovat" přítomné jako údajně během proslovu v OSN... ).
---
Osobně toto ultimátum pokládám za celkem dobrý nápad… pak by si mulláhové museli vyrobit palivo pro reaktor a už by jim nezbylo do raket…:)
Další zprávy: íránská matka s dvěma dětma Zahra Kamalfar, o které se tady psalo, a která žila dlouhé měsíce v tranzitní zóně dostala azyl v Kanadě.
Navid Ahmadi, Rooz online: V Íránu byly za jeden den zavřené 3 mimovládní organizace.
Esmail Sadeghi, Rooz online: Rodiny zatčených učitelů během demonstrace oslavovaly Nový Rok pře bránami věznice Evin nebo před Revolučním soudem. Že tato demonstrace k ničemu nebyla, dokázalo i to, že v revidovaném rozpočtu na nový rok, který byl schválen ve čtvrtek, byl bod o učitelích úplně vypuštěn... ale nevěřím, že se s tím pořád sílící nespokojenost jen tak urovná.
středa, března 21, 2007
Co chtějí íránské ženy
Mehrangiz Kar, 2007.03.19, Rooz Online
To, co chtějí íránské ženy není moc složité. Chtějí jisté právní reformy, které by pro ně zabezpečily méně diskriminační život. Bez zbytečních okolků, cituju několik druhů zákonů, proti kterým íránské ženy protestují.
1. Íránské ženy chtějí zvýšit věk právní odpovědnosti pro oba, muže i ženy na 18 let. Nyní, dívky jsou právně odpovědné od 9 let a chlapci od 15, a budou potrestáni jako dospělí, když spáchají zločin. /včetně poprav mladistvých, pozn. překl./
2. Muži by měli být vystaveni trestu za zabití partnerky na základě obvinění z nevěry. Nyní trestu vystaveni nejsou
3. Ženy už nemůžou tolerovat skutečnost, že Diyya za ženu [pokuta podle islámu která se vyplácí příbuzným někoho, kdo byl zabit úmyslně] je jenom poloviční jako ta za muže. V islámském trestním právu je zakotveno, že jestli muž zabije ženu a je odsouzen na smrt, nebude popraven do doby, než rodina zavražděné ženy nezaplatí polovinu Diyye za vraha jeho nebo její rodině, tj. rodině vraha/vražedkyně.
4. Jestli otec nebo dědeček zabije své dítě nebo vnouče, nebude popraven. Musí jenom zaplatit Diyyu. Ale podle íránského zákona, trest za vraždu je poprava. Je tedy zřetelné, že zákonodárce považuje otce za vlastníka života vlastného dítěte. Samozřejmě, jestli matka zabije své dítě, bude popravena.
5. Muži mají neomezená práva ohledně rozvodu se svými ženami. Když se muž rozhodne rozvést se se svou ženou, nemusí podat žádné vysvětlení/důvod před soudem. V podstatě, soud ani nemá oprávnění se ho na to zeptat. Muži mají absolutní práva ve věcech týkajících se rozvodu. Přitom ženy nemají tato práva při rozvodu; musí podat přesvědčivé důkazy a doklady u soudu. Ve většině případů, ženy dosáhnou rozvodu jenom když rezignují na všechna svá ekonomická práva a, v některých případech, vyplatí svého manžele.
6. Ženy v jakémkoliv věku musí dodat soudu doklad o souhlasu jejich otce, aby se mohly provdat poprvé. Naopak muži se můžou oženit bez souhlasu jejich otce po dovršení věku 15 let.
7. Trest kamenování, který je aplikován proti provdaným ženám nebo ženatým mužům, kteří se dopustí cizoložství, je trnem v hrdosti a důstojnosti íránských mužů a žen. Protože i, z různých důvodů, více žen než mužů je vystavených trestu kamenování, ženy jsou neústupné v jejich požadavku odstranění tohoto trestu z trestního zákoníku.
8. Ústava Islámské Republiky povoluje ženám aby sloužily v Madžlisu [“Parlament”], ale nepovoluje ženám aby zastávaly důležité oficielní pozice, které vyžadují předvolebnou kampaň, jako je prezidentský úřad.
ŠŤASTNÝ NOVÝ PERSKÝ ROK!!!!
Přeji všem šťastný nový perský rok 2566 (1386, začíná dnes v noci z 20. na 21. března) a těm, kdo ho neoslavují, přeji pěkný začátek jara. Budu se zase opakovat, ale mám jenom jedno přání: doufám, že tento rok přinese méně války, zabíjení, utrpení a fanatismu, naopak více míru, pochopení, lidskosti a lásky pro Írán a celý svět.
! نوروز پیروز و سال نو مبرک برای همتون
úterý, března 20, 2007
"Vše je úplně normální"
Merdád Šeibání, moc pěkný článek v Rooz Online: /.... /Podle slov Mohammada Hosseina Ramešta, rektora Isfahánské univerzity, "předtím co Ahmadínežád převzal otěže v roce 2005, Írán byl pokračováním Šáhova režimu” a měl jenom jeden nebo dva větší problémy vnitřní a mezinárodní. Miliony učitelů a dělníků šly do tichého protestu kvůli bídě a hladu. Manželka politického aktivisty a vězně Batebího byla unesena a pak propuštěna. Ozbrojený konflikt v dvou regionech země s “kontrarevolucionáři” pokračuje tak urputně, že některé média ho nazvali “omezenou občanskou válkou na západě a východě Íránu.” Na ekonomické půdě, podmínky jsou takové, že Etemade Melli, který patří k reformistickému křídlu napsal editoriál o “znepokojivých” a “krizových” podmínkách v zemi, přičemž ve stejném čase ministr hospodářství nazval Írán nejlepším místem na zemi pro zahraničné investory. Britský magazín Economist posadil Írán mezi posledních 5 míst na zemi z hlediska bezpečnosti mezinárodních investic... Ale v Íránu je všechno úplně normální... /... / Vláda se snaží veškeré problémy a neklid občanů zvalit na vliv a vměšování se "nepřátel zvenku" (viz růst ceny rajčat) a totálně ignoruje jemné ale badatelné signály podstatných změn ve vnitřní dynamice země. Přitom lidé už měsíce žijí v napětí a s obavami očekávají i vojenský zásah. Pokračuje vyzbrojování. Tak se zdá, že vláda nehodlá vůbec odpovědět na první rezoluci 1373. Proto se očekává další, která se zveřejní první dubnový týden, když Íránci obvykle tráví pár dnů mimo města, v přírodě...
Tato fotografie pochází z masové demonstrace učitelů středních škol v Íránu ze dne 17. března.
Učitelé demonstrovali za vyšší mzdy, a nesli i transparenty s hesly proti Ahmadínežádově politice. Během této akce zakročila policie (brutálně, jak jinak), bylo zatčeno několik stovek lidí (podle některých zdrojů kolem 1000) a asi 150 jich ještě zůstalo ve vazbě. Účastnilo se jí kolem 10 000 lidí a demonstrovali za zvýšení platů. Vysokoškolsky vzdělaní středoškolští učitelé mají průměrný plat kolem 160-180 liber (6500 - 7400 korun) přičemž jiní státní zaměstnanci mají mnohem vyšší mzdy.
Celá zpráva je zde a zde. Rovněž bylo zatčeno 33 aktivistek za práva žen, které demonstrovaly před parlamentem 8.března ze solidarity s kolegyněmi, které byly předvolány k soudu.
Velice zajímavé články a analýzy, hlavně sociální, se nacházejí na serveru rooz online, nejdůležitější jsou přeložené do angličtiny.
Tato fotografie pochází z masové demonstrace učitelů středních škol v Íránu ze dne 17. března.
Učitelé demonstrovali za vyšší mzdy, a nesli i transparenty s hesly proti Ahmadínežádově politice. Během této akce zakročila policie (brutálně, jak jinak), bylo zatčeno několik stovek lidí (podle některých zdrojů kolem 1000) a asi 150 jich ještě zůstalo ve vazbě. Účastnilo se jí kolem 10 000 lidí a demonstrovali za zvýšení platů. Vysokoškolsky vzdělaní středoškolští učitelé mají průměrný plat kolem 160-180 liber (6500 - 7400 korun) přičemž jiní státní zaměstnanci mají mnohem vyšší mzdy.
Celá zpráva je zde a zde. Rovněž bylo zatčeno 33 aktivistek za práva žen, které demonstrovaly před parlamentem 8.března ze solidarity s kolegyněmi, které byly předvolány k soudu.
Velice zajímavé články a analýzy, hlavně sociální, se nacházejí na serveru rooz online, nejdůležitější jsou přeložené do angličtiny.
pátek, března 16, 2007
Nový "holivúdský trhák" rozlítil Íránce
Nový hollywoodský film 300 - Bitva u Thermopyl rozlítil nejenom íránskou vládu ale i běžné Íránce. Film byl natočen na motivy komixu Franka Millera, ve kterém jsou Peršané vykresleni jako polodivocí šílenci. Zakladá se sice na skutečné události, bitvě Řeků ze Sparty pod vedením krále Leonida proti početné převaze Peršanů u Thermopylského průsmyku během řecko-perských válek, ale podání je zde dovedeno do extrémů nějakého fantasy. I když řečtí dějepisci měli vždy tendenci přehánět v počtech poražených nepřátel, určitě nepopisovali Peršany jako primitivní hordy krvežíznivých monster. Jistý neblahý vliv může filmeček mít na neznalé masy návštěvníků multiplexů, kteří nemají ponětí o Peršanech a jejich vysoké kultuře.
Popis Peršanů v této pohádce se, spíše než na Peršany z 5. století před Kristem, hodí na nynější vládnoucí elitu Islámské republiky :-)
Popis Peršanů v této pohádce se, spíše než na Peršany z 5. století před Kristem, hodí na nynější vládnoucí elitu Islámské republiky :-)
Blíží se Perský Nový Rok
Jako každý rok, Íránci se připravují na oslavy nového roku. Předchází mu několik slavností, hlavně Čaháršanbe súrí (červená středa). Během této slavnosti lidé házejí petardy, zapalují vatry, přeskakují je, zpívají a tancují. Je to prastarý předislámský svátek, proto se ho autority islámské republiky snažily vymýtit - marně. Téměř všichni, možná vyjma absolutních radikálních islamistů, tyto svátky oslavují. Vláda vyzvala lidi aby se zdržovali doma a nevycházeli ven a ulice byly plné policistů... a nejenom kvůli výtržnostem nebo pyrotechnickým excesům. V minulosti byly pro zakládání ohňů často využívány portréty současných i bývalých vůdců Íránu. Zdá se že hoří stejně dobře jako americké vlajky :-)
Podle několika zpráv co se ke mě dostaly od přátel (kterým důvěřuji), v ulicích Teheránu v části Gheytarie a v dalších 3 částech byly celkem drsné potyčky ve kterých chlapci použili proti Básidžům (radikální islámističtí militanti) podomácku vyrobené granáty.
úterý, března 13, 2007
Z íránského jezírka uplavala velká ryba
Amir Taheri, 9. března 2007 -- 'VELMI velká ryba" - tak popisují Teheránské zdroje ex-náměstka ministra obrany Ali-Rezu Askariho (někdy přepisován jako "Asgari" nebo "Asghari"), který zmizel v Istanbulu v neděli.
Askarího zmizení zapadá do obrazu. Zdá se, že od prosince, USA a jejich spojencia začali ofenzivu proti sítím vlivu Islámské republiky na Blízkém Východě:
* Jordánsko zatklo 17 íránských agentů, obviněných z pokusu o pašování zbraní Hamásu, a v tichosti je deportovalo po rutinním výslechu.
* Několik agentů islámské republiky bylo identifikováno a deportováno v Pákistánu a Tunisku.
* Nejméně šest dalších íránských agentů bylo zatčeno v Gaze, kde pomáhali Hamásu zařídit výrobny na zbraně.
* Za poslední tři měsíce, kolem 30 vyšších íránských důstojníků, včetně nejméně dvou generálů Revolučních Gard, bylo chyceno v Iráku.
Všichni kromě 5 agentů Islámské republiky zatčených v Iráku byli pravděpodobně propuštěni. Jedním z nich byl Hassan Abbasi, přezdívaný "Kissinger islámu," který je považovaný za strategického poradce prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Mezi těma, kteří jsou pořád zadržováni Američany je jistý Muhammad Džaafari Sahrarúdí, vyšší velitel Revolučních Gard, který je hledaný rakouskou policií ve spojitosti s vraždou tří íránsko-kurdských lídrů ve Vídni v roce 1989.
Tohleto všechno vypadá jako zpráva Teheránu, že všichni jeho oponenti se možná vydali na ofenzívu s využitím taktiky používané ve Studené Válce.
Ale vraťme se k "velké rybě."
Vysloužilý dvouhvězdičkový generál Islámských Revolučních Gard, Askari byl právě na vojenské misi v Damašku, syrském hlavním městě. Pak si udělal osobní "zastávku pro nákupy" v Turecku na cestě zpátky do Teheránu.
Cílem íránské mise bylo položit základy syrského zrojního průmyslu s licencí na výrobu zbraní íránské konstrukce. Přibližně 30 expertů, kteří Askariho doprovázeli zůstali v Sýrii na vypracování technických detailů.
Podle několika zpráv, Askari si udělal přestávku v Istanbulu aby se setkal s neidentifikovaným syrským překupníkem se zbraněmi, žijícím v Paříži.
Teheránské úřady nejdřív popřely zprávy o generálově zmizení, ale poté ho potvrdili. Velitel policie Islámské Republiky, Gen. Ismail Ahmadi-Muqaddam, vydal prohlášení v úterý, ve kterém tvrdil, že pohřešovaný generál byl unesen západními rozvědkami a odvezen do "země v severní Evropě."
Prameny z Ministerstva Zahraničí v Teheránu ale řekly, že Askari možná přeběhl, možná k Spojeným Státům, kde má příbuzné. Některé zprávy v íránských a arabských médiích říkají, že za Askariho zmizením stojí izraelská tajná služba Mossad a CIA.
Izrael popřel účast v generálově zmizení, ale londýnský Daily Telegraph v pondělí spekulovat, že Askari mohl být unesen Izraelem, aby přezradil místo pobytu podplukovníka izraelských vzdušních sil Rona Arada, pohřešovaného od roku 1986, který by mohl být zadržován Íránem na neznámém místě. Askari byl zapleten v převozu Arada do Teheránu po jeho zajmutí Libanonským Hizballáhom.
Íránský ministr zahraničí Manúčér Mottakí byl citován v pondělí. že Írán "podniká nevyhnutné kroky" na vyřešení případu: "Generální ředitel z ministerstva [zahraničí] odcestoval do Turecka . . . Požádali jsme Turecko aby vyšetřilo Askariho případ."
Podle íránských zdrojů, Askari, kterému je kolem 60 let, se připojil k Revolučním Gardám (IRG) na jejich úplném začátku v r. 1979. Byl spolupracovníkem Mustafy Čamrána, naturalizovaného občana USA íránského původu, který se vrátil do Íránu poté co se mulláhové dostali k moci v r. 1979 a pomohl založit IRG. Když byl Čamrán jmenován ministrem obrany dva roky později, Askari se stal jedním z jeho poradců.
Vždy ve stínu, Askari měl na starosti program výcviku zahraničních islamistických militantů jako součást Teheránské strategie "vývozu" Chomejního revoluce.
V r. 1982-83, Askari (společně s ajatolláhem Ali-Akbarem Mohatašemí-Púrem) založil libanonskou pobočku Hizballáhu a pomohl založit jeho první vojenské jednotky. Tito dva muži velili sebevražedným útokům v r. 1983 na velvyslanectví USA a kasárna U.S. Mariňáků v Bejrútu - zabili více než 300 Američanů, včetně 241 Mariňáků. Íránské zdroje říkají, že Askari byl jedním z triumvirátu velitelů Revolučních Gard, kteří kontrolovali ozbrojené jednotky Hizballáhu do konce 90. let.
Askari vedl íránskou vojenskou misi o síle 500 mužů v Bejrútu od r. 1998 do 2000 dříve než se vrátil domů, aby pracoval pro Strategic Defense Procurement Committee (Výbor pro strategické obranné obstarávání). V té funkci často cestoval do zahraničí aby domlouval obchody se zbraněmi.
Teheránské zdroje říkají, že Askari byl rovněž zapleten do kontroverzního jaderného programu, který, přestože se vydává za civilní, je kontrolován Islámskými Revolučními Gardami. Rovněž říkají, že v loni v listopadu byl jmenován členem Strategic Defense Planning Commission (Komise pro strategické plánování obrany) vytvořené Alím Chamenením, "Nejvyšším vůdcem."
Rozhodně v Íránu kolují pověsti o případu: Askari byl převezen do Rumunska, kde je vyslýchán Američany; měl sebou dokumenty, týkající se hlavně zbrojních zakázek Íránu v zahraničí; pokusy Izraele o jeho zachycení (ve spojitosti s jeho aktivitou ve velení Hizballáhu) se doteď nesetkaly s úspěchem . . .
Ať už přeběhl nebo byl unesen, Askari je velký úlovke a zlatý důl na informace o aktivitách Revolučních Gard a jeho elitní části, Quds Corps (Zbor Jeruzalém), který kontroluje arabské a turecké radikální skupiny financované z Teheránu. Poslední měsíc, USA obvinily Quds Corps z dodávání speciálních střel teroristům na zabíjení amerických vojáků.
Amir Taherí je novinář íránského původu žijící v Evropě a píšící pro řadu denníků.
Askarího zmizení zapadá do obrazu. Zdá se, že od prosince, USA a jejich spojencia začali ofenzivu proti sítím vlivu Islámské republiky na Blízkém Východě:
* Jordánsko zatklo 17 íránských agentů, obviněných z pokusu o pašování zbraní Hamásu, a v tichosti je deportovalo po rutinním výslechu.
* Několik agentů islámské republiky bylo identifikováno a deportováno v Pákistánu a Tunisku.
* Nejméně šest dalších íránských agentů bylo zatčeno v Gaze, kde pomáhali Hamásu zařídit výrobny na zbraně.
* Za poslední tři měsíce, kolem 30 vyšších íránských důstojníků, včetně nejméně dvou generálů Revolučních Gard, bylo chyceno v Iráku.
Všichni kromě 5 agentů Islámské republiky zatčených v Iráku byli pravděpodobně propuštěni. Jedním z nich byl Hassan Abbasi, přezdívaný "Kissinger islámu," který je považovaný za strategického poradce prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Mezi těma, kteří jsou pořád zadržováni Američany je jistý Muhammad Džaafari Sahrarúdí, vyšší velitel Revolučních Gard, který je hledaný rakouskou policií ve spojitosti s vraždou tří íránsko-kurdských lídrů ve Vídni v roce 1989.
Tohleto všechno vypadá jako zpráva Teheránu, že všichni jeho oponenti se možná vydali na ofenzívu s využitím taktiky používané ve Studené Válce.
Ale vraťme se k "velké rybě."
Vysloužilý dvouhvězdičkový generál Islámských Revolučních Gard, Askari byl právě na vojenské misi v Damašku, syrském hlavním městě. Pak si udělal osobní "zastávku pro nákupy" v Turecku na cestě zpátky do Teheránu.
Cílem íránské mise bylo položit základy syrského zrojního průmyslu s licencí na výrobu zbraní íránské konstrukce. Přibližně 30 expertů, kteří Askariho doprovázeli zůstali v Sýrii na vypracování technických detailů.
Podle několika zpráv, Askari si udělal přestávku v Istanbulu aby se setkal s neidentifikovaným syrským překupníkem se zbraněmi, žijícím v Paříži.
Teheránské úřady nejdřív popřely zprávy o generálově zmizení, ale poté ho potvrdili. Velitel policie Islámské Republiky, Gen. Ismail Ahmadi-Muqaddam, vydal prohlášení v úterý, ve kterém tvrdil, že pohřešovaný generál byl unesen západními rozvědkami a odvezen do "země v severní Evropě."
Prameny z Ministerstva Zahraničí v Teheránu ale řekly, že Askari možná přeběhl, možná k Spojeným Státům, kde má příbuzné. Některé zprávy v íránských a arabských médiích říkají, že za Askariho zmizením stojí izraelská tajná služba Mossad a CIA.
Izrael popřel účast v generálově zmizení, ale londýnský Daily Telegraph v pondělí spekulovat, že Askari mohl být unesen Izraelem, aby přezradil místo pobytu podplukovníka izraelských vzdušních sil Rona Arada, pohřešovaného od roku 1986, který by mohl být zadržován Íránem na neznámém místě. Askari byl zapleten v převozu Arada do Teheránu po jeho zajmutí Libanonským Hizballáhom.
Íránský ministr zahraničí Manúčér Mottakí byl citován v pondělí. že Írán "podniká nevyhnutné kroky" na vyřešení případu: "Generální ředitel z ministerstva [zahraničí] odcestoval do Turecka . . . Požádali jsme Turecko aby vyšetřilo Askariho případ."
Podle íránských zdrojů, Askari, kterému je kolem 60 let, se připojil k Revolučním Gardám (IRG) na jejich úplném začátku v r. 1979. Byl spolupracovníkem Mustafy Čamrána, naturalizovaného občana USA íránského původu, který se vrátil do Íránu poté co se mulláhové dostali k moci v r. 1979 a pomohl založit IRG. Když byl Čamrán jmenován ministrem obrany dva roky později, Askari se stal jedním z jeho poradců.
Vždy ve stínu, Askari měl na starosti program výcviku zahraničních islamistických militantů jako součást Teheránské strategie "vývozu" Chomejního revoluce.
V r. 1982-83, Askari (společně s ajatolláhem Ali-Akbarem Mohatašemí-Púrem) založil libanonskou pobočku Hizballáhu a pomohl založit jeho první vojenské jednotky. Tito dva muži velili sebevražedným útokům v r. 1983 na velvyslanectví USA a kasárna U.S. Mariňáků v Bejrútu - zabili více než 300 Američanů, včetně 241 Mariňáků. Íránské zdroje říkají, že Askari byl jedním z triumvirátu velitelů Revolučních Gard, kteří kontrolovali ozbrojené jednotky Hizballáhu do konce 90. let.
Askari vedl íránskou vojenskou misi o síle 500 mužů v Bejrútu od r. 1998 do 2000 dříve než se vrátil domů, aby pracoval pro Strategic Defense Procurement Committee (Výbor pro strategické obranné obstarávání). V té funkci často cestoval do zahraničí aby domlouval obchody se zbraněmi.
Teheránské zdroje říkají, že Askari byl rovněž zapleten do kontroverzního jaderného programu, který, přestože se vydává za civilní, je kontrolován Islámskými Revolučními Gardami. Rovněž říkají, že v loni v listopadu byl jmenován členem Strategic Defense Planning Commission (Komise pro strategické plánování obrany) vytvořené Alím Chamenením, "Nejvyšším vůdcem."
Rozhodně v Íránu kolují pověsti o případu: Askari byl převezen do Rumunska, kde je vyslýchán Američany; měl sebou dokumenty, týkající se hlavně zbrojních zakázek Íránu v zahraničí; pokusy Izraele o jeho zachycení (ve spojitosti s jeho aktivitou ve velení Hizballáhu) se doteď nesetkaly s úspěchem . . .
Ať už přeběhl nebo byl unesen, Askari je velký úlovke a zlatý důl na informace o aktivitách Revolučních Gard a jeho elitní části, Quds Corps (Zbor Jeruzalém), který kontroluje arabské a turecké radikální skupiny financované z Teheránu. Poslední měsíc, USA obvinily Quds Corps z dodávání speciálních střel teroristům na zabíjení amerických vojáků.
Amir Taherí je novinář íránského původu žijící v Evropě a píšící pro řadu denníků.
středa, března 07, 2007
Zpráva Amnesty International o Íránu
Děkuji jednomu čtenáři za zaslání linku na tuto zprávu Amnesty International o Íránu. Tyto zprávy pro mě nejsou ničím novým. Organizace jako AI nebo Human Rights Watch sice mají nějaké informace, ale většinou nejsou vůbec úplné, je to vždy jenom vrchol ledovce. Většinou se bohužel věnují ochraně práv palestinských teroristů a různým sporným a mediálně zajímavějším případům. Jedno Guantanamo je přece zajímavější než 100 tajných věznic v Íránu nebo nějaký Darfúr, Thajsko, Severní Korea nebo Myanmar, ne?
pátek, března 02, 2007
Neveřejná zpráva EU: Írán získá jadernou bombu
Přes Eretz.cz a Islám Info:
Interní zpráva Evropské unie uvádí, že Íránu se nakonec podaří získat dostatek materiálu pro výrobu jaderné bomby. Britský deník The Financial Times ze zprávy cituje vyjádření „snahy zapojit íránskou vládu do vyjednávacího procesu dosud neuspěly.“ …
„Musím předpokládat, že za určitou dobu Írán získá schopnost obohacovat uran v rozsahu nutném pro zbrojní program,“ uvádí se v dokumentu. „Íránci v programu pokračují vlastní rychlostí, omezujícími faktory jsou spíše technické problémy než rezoluce OSN nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii.“
„Problémy s Íránem samotné ekonomické sankce nevyřeší,“ říká dále zpráva.
Interní zpráva Evropské unie uvádí, že Íránu se nakonec podaří získat dostatek materiálu pro výrobu jaderné bomby. Britský deník The Financial Times ze zprávy cituje vyjádření „snahy zapojit íránskou vládu do vyjednávacího procesu dosud neuspěly.“ …
„Musím předpokládat, že za určitou dobu Írán získá schopnost obohacovat uran v rozsahu nutném pro zbrojní program,“ uvádí se v dokumentu. „Íránci v programu pokračují vlastní rychlostí, omezujícími faktory jsou spíše technické problémy než rezoluce OSN nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii.“
„Problémy s Íránem samotné ekonomické sankce nevyřeší,“ říká dále zpráva.
středa, února 28, 2007
Malé dvojnásobné jubileum :)
Včera byl tomu právě rok co píší tyto stránky. Podle statistiky počet návštěv právě překročil 10 000, co mě velice těší, takže můžu oslavit jakési dvojité jubileum. I když se pravděpodobně mnoho návštěvníků na stránce octlo náhodou nebo jsou to pořád ti samí, kteří se vracejí, stejně děkuji všem čtenářům za jejich pozornost a morální podporu a doufám, že budu moci i v budoucnu pokračovat v psaní, pomůžu osvětlit komplikovanou problematiku dějin a současnosti této fascinující a krásné země, přiblížit spletité osudy její obyvatel a přinést další důkazy o zločinech režimu.
Dělám tuto práci, protože mám k Íránu osobní vztah, záleží mi na jeho osudu a zasazuji se za diplomatický (ne vojenský) tlak s cílem odstranění islámského režimu, který má přímo nebo nepřímo na svědomí tisíce životů a snaží se rozšířit svůj neblahý vliv v regionu i pomocí jaderné hrozby. Doufám, že tyto stránky byly přínosem alespoň pro část čtenářů.
Nechci patřit k mlčící a lhostejné většině. Bloguji, tedy jsem :-)
Dělám tuto práci, protože mám k Íránu osobní vztah, záleží mi na jeho osudu a zasazuji se za diplomatický (ne vojenský) tlak s cílem odstranění islámského režimu, který má přímo nebo nepřímo na svědomí tisíce životů a snaží se rozšířit svůj neblahý vliv v regionu i pomocí jaderné hrozby. Doufám, že tyto stránky byly přínosem alespoň pro část čtenářů.
Nechci patřit k mlčící a lhostejné většině. Bloguji, tedy jsem :-)
Komplot západních velmocí zvýšil ceny rajčat v Íránu:)
Přes Islám Info: Íránský prezident v neděli prohlásil, že nepřátelé země rozvinuli množství spiknutí, aby dotlačili Islámskou republiku k tomu, aby se vzdala svého sporného jaderného programu, včetně vyhnání cen rajčat a další potravy nahoru.
Mahmoud Ahmadínežád ale řekl, že takové taktiky nebudou fungovat, citovala ho tisková agentura ISNA. Rostoucí ceny, obzvláště cena rajčat, které jsou důležitou součástí íránských jídel, vedly k nárůstu veřejné kritiky Ahmadínežádovy vlády. Prezident často stížnosti zamítal jako přehánění médií.“Aby nás poškodili, spřádají plány, například přišli a vyhnali nahoru ceny rajčat na trhu. Myslí si, že se kvůli jejich spiknutím vzdáme svých ideálů”, řekl Ahmadínežád v projevu, ve kterém prohlásil, že Írán se svých jaderných plánů nevzdá.
To určitě přijeli agenti Mossadu nebo CIA a vykoupili všechna rajčata v Íránu, že? Aby pak Ahmadíndžihád nedostal těmi rajčaty do obličeje, když bude říkat podobné stupidity :-)
pátek, února 23, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce IV: závěry a důsledky pro Írán, region a svět
Touto kapitolou uzavírám stručný přehled dějin a důsledků Islámské revoluce. Doufám, že se mi povedlo vše podat dostatečně jasně. Uvítám případné dotazy a připomínky.
Důsledky pro Íránce
Íránská revoluce, a hlavně ti, kdo převzali moc po ní, bohužel zvítězili pomocí lží a manipulace. Je pravda, že revoluce měla širokou lidovou podporu, menšinu radikálních islámistů a většinu obyčejných lidí, kteří si od ní slibovali hlavně sociální spravedlnost, oslabení cizího vlivu v zemi a paradoxně větší svobodu. Revoluce spčátku nebyla myšlena jako vysloveně islámská. Byla tak pojmenována až po těch, kdo zvítězili a uchvátili moc násilím na základě Chomejního vykonstruovaných výkladů Koránu a hadísů (jeho argumentace je shrnuta ve sbírce přepisů jeho přednášek Velayat-e Faqih - vláda faqíha, vyšlo i v češtině), podle něhož má vládu v zemi mít v rukou faqíh (islámský soudce) až do příchodu mystického 12. Imáma a podle některých výkladů tedy všechny ostatní vlády světa jsou nelegitimní. Kvůli této náboženské motivaci vlády se jakýkoliv pokus o její kritiku rovnal s kritikou "boží vůle".
Až v prvních měsících po revoluci mnozí zjistili, co se vlastně stalo. Šáh byl jenom nahrazen Chomejním a absolutismus zůstal, dokonce v ještě horší formě. Výsledkem jsou stovky zabitých a uvězněných odpůrců a kritiků režimu, agresivní asimilační politika například vůči etnickým i náboženským menšinám (Kurdům, Bahájům, ale i sunnitským muslimům) a nepříjemné zasahování do osobního života lidí.
Korupce, která kvetla předtím narostla do obludných rozměrů a i dnes se mnohé problémy s úřady musí řešit penězi. I političtí vězni se musí vykupovat horibilními kaucemi a podplácet soudce. Je to výhoda pro ty bohatší, kteří se vysekají z přestupků, za které jsou ti chudí potrestáni. Ale největší korupce probíhá v nejvyšších kruzích. Nedávno vyplaval na povrch korupční skandál francouzské firmy Total, která léta podplácela nejbohatšího muže Íránu a bývalého prezidenta Hašemího Rafsandžáního, a ten jí dopomohl k výhodným ropním kontraktům. To, z čeho revolucionáři obviňovali Šáha, totiž mrhání bohatstvím země a vývoz enormních finančních prostředků do zahraničí se dnes děje v mnohem větší míře. Například spomínaný Rafsandžání vlastní několik desítek nemovitostí v Torontu a jinde.
Tím, že existuje hodně zakázaných ale přesto žádaných artiklů, kvete černý trh: alkohol, zakázaná hudba (ženský zpěv a západní interpreti), filmy, knihy, erotický materiál, ale i některé důležité léky. A samozřejmě zbraně pro vládu: její pochybné transakce s pákistánským pašerákem Abdulem Kádirem Chánem jsou známé... a osobně si myslím, že výsledky plodné spolupráce s jadernou Severní Korejí na sebe nedají dlouho čekat...
Obrovským problémem v Íránu jsou drogy, o tom se tady už psalo několikrát.
Írán se v důsledku své agresivní politiky a rétoriky uzavřel do politické, kulturní i ekonomické izolace. Ekonomické důsledky rovněž nebyly malé. Válka s Irákem zničila část infrastruktury vybudované za Šáha a na mnoha místech dodnes nebyly obnoveny. Mnohé továrny pořád fungují s využitím zastaralých výrobních kapacit ze 70. let, jako je automobilový průmysl, například zastaralá auta mají obrovskou spotřebu a produkují enormní množství smogu. Teherán je jedno z nejznečištěnějších měst světa. Obecně se v Íránu vzácnou ropou a plynem plýtvá. Naproti tomu ale vláda investuje miliardy do jaderného výzkumu, který z hlediska ekonomického určitě není absolutní prioritou. Její význam je hlavně a především politický a důsledky na obyvatele zatím hlavně negativní. Čekání na dostavbu prvního reaktoru v Búšehru se pořád prodlužuje do nekonečna, ale Íránci nasadili tak vysoké tempo výroby paliva, jak kdyby měli zásobovat 10 reaktorů.
Naštěstí se země v posledních letech otevřela technologicky i z hlediska malých uživatelů, počet vlastníků osobních počítačů a uživatelů internetu stoupá, i když internet je filtrovaný.
Stejně stoupá i počet mobilních telefonů, cena mobilních služeb je ale zatím oproti běžnému výdělku (minimální mzda je kolem 250 eur.) vysoká. V Íránu je 70% lidí pod 30 let a tito lidé touží po vzdělání, zkušenostech, dobré práci, seberealizaci, ale i kulturním vyžití, zábavě a normálních mezilidských vztazích mezi chlapci a dívkami, které státní ideologie zakazuje i trestá. Pořád víc lidí umí cizí jazyky a právě izolace země mezi nima vyvolává zvídavost a zájem o cizí a "proklínanou" západní kulturu a snahu o přátelství a normalizaci vztahů se světem. Někteří velice těžce nesou izolaci a šikanu, ale mnozí se pod tlakem prostě přizpůsobí a žijí ze dne na den jak se dá, ti co to psychicky nesnesou se snaží emigrovat, propadají drogám nebo spáchají sebevraždu (statistická čísla nelžou, Írán je jednou ze zemí na vrchu smutných žebříčků v počtu drogově závislých, sebevražd a úniku vzdělaných mladých lidí do zahraničí). Za 8 let vlády Chátamího a reformistů se naštěstí hodně věcí uvolnilo, náboženská policie polevila v přísnosti i trestech a ve vměšování se do osobních životů lidí, třeba i do oblékání, a nyní je dost těžké vrátit smýšlení lidí k puritánským revolučním ideálům, jak to hlásá Ahmadínežádovo křídlo.
Turisté a cizinci se v Íránu ale pořád setkají s přátelskýma a pohostinnýma lidma, mnozí jsou sice hluboce věřící, ale tím jejich typickým vnitřním a osobním způsobem, který se těžce definuje: myslím si, že mnozí věří v Boha (Chodá) a posuzují lidi podle jejich skutků (dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky) a ne podle jejich vyznání nebo počtu hodin strávených modlením. Je to šíitský islám promíchaným s prastarými předislámskými prvky, ve kterých někdy znatelně proniká na povrch zoroastrizmus ale i prvky křesťanství a ze kterých jsou mnohé v hlubokém rozporu s tradičním sunnitským islámem (například kult a zobrazování imámů - obdoba křesťanských svatých, volnější a lidštější přístup k ženám, zachování jisté malé míry polemiky ve výkladu islámských zákonů oproti zkostnatělosti sunnitských škol). Obecně islám širokých lidových vrstev v Íránu hodně připomíná trochu pověrčivé katolictví Evropského jihu - jižní Itálie a Španělska - kultem mučedníků, sebemrskačskými procesími, vírou v zázraky a podobně.
Tím ale, že lidé zažili vládu duchovních a mnozí se v ní sklamali, pod dojmem lží, korupce, bezpráví, násilí a všudypřítomných nesmyslných zákazů a příkazů, vnucovaná a spolitizovaná pobožnost se mnohým zhnusila a proto mnozí do mešit chodí jenom během velkých svátků nebo při zvláštních příležitostech (hlavně pohřby).
Vláda má ale pořád stabilní tábor svých radikálních přívrženců, je těžké odhadnout kolik jich asi bude, snad kolem 10 snad maximálně 20%. Některá média vyzdvihují, že Ahmadínežád byl zvolen kvůli své radikální rétorice. Není to tak. Byl zvolen i manipulací, ale ti, co ho skutečně volili, dělali to proto, protože sliboval ekonomické reformy a větší blahobyt. Lidi pořád bude více zajímat výška nájmu a cena chleba, než regionální expanze a zničení nějakého vzdáleného Izraele. V Íránu jsou sice levné energie a nízké daně, ale horibilní nájmy. V poslední době se zvedly i ceny jídla vlivem inflace. Obecně se ale životní úroveň a kupní síla Íránců od revoluce snížila. Ani proklamované odstranění třídních rozdílů neproběhlo. Propast mezi bohatými a chudými se ještě více prohloubila. Téměř veškerá ekonomika je kontrolována státem a stát do ní neinvestuje. Často dělníci nedostanou včas své mzdy nebo jim chybí suroviny a technologie k výrobě.
Až po volbách Ahmadínežád změnil rétoriku, postavil do popředí nukleární program, boj proti Izraeli, popírání Holokaustu a provokaci USA a Západu, nebo tak nesmyslné a nepodstatné otázky jako oblékání a zvláštní pruhy na chodníku pro muže a ženy (pravděpodobně pro odlákání pozornosti od skutečných problémů).
Z tohoto důvodu je nespravedlivé vidět ve všech Íráncech sebranku radikálních násilníků a nevzdělanců, kteří nenávidí cizince. Zastávám názor, se kterým souhlasí velká většina Íránců, že íránská islámská vláda nereprezentuje ani vůli obyvatel, ani skutečné blaho a dobro země.
Důsledky pro svět a region
těsně po revoluci začal pomalý ale zhoubný proces "náboženské kolonizace", který měl za cíl vyvézt revoluci: po celém Blízkém východě byly zakládány organizace, legální i ilegální, které měly za cíl sjednotit, finančně podpořit, vyzbrojit a radikalizovat hlavně šíitské skupiny v odboji proti vládám zemí Perského Zálivu, kterým chomejnisté vytýkali jejich spojenectví se Západem a neislámskou vládu, případně příliš shovívavý postoj k Izraeli. Tak byl vytvořen třeba Hizballáh v Libanonu. Tyto organizace si pak vytvářely pobočky a buňky po celém světě, odkud mohl Írán útočit na různé cíle: fyzická likvidace nepohodlných osob nebo teroristické útoky hlavně na americké a izraelské cíle (nebo i jednoduše Židovské, ne izraelské, jako byl útok na Židovské kulturní centrum v Buenos Aires).
Stabilita v regionu byla hned hluboce narušena a krátce po revoluci následovala válka s Irákem, ve které šlo kromě ideologických pohnutek v podstatě o kontrolu důležitých bodů Perského zálivu a ropních zdrojů. Už během války a po ní Írán začal budovat a rozšiřovat sítě svého vlivu i ve většinových sunnitských arabských zemích. Írán začal důsledně realizovat koncepci "vývozu revoluce". Co je jejím cílem? Je to jednoduché. Vytlačit Američany a obecně vliv Západu (politický i kulturní) z regionu, co je pochopitelné, každý národ má vůli po samostatnosti v rozhodování o svém osudu. Ale Írán by chtěl nahradit tuto přítomnost samým sebou a zabezpečit svou nadvládu v celém regionu, co by mělo ekonomické a ideologické důsledky
1. neomezenou kontrolu Íránu nad ropními zdroji a cestami vývozu (Perský záliv)
2. další radikalizaci šíitských frakcí a případně rozšíření teokratického systému vlády do jiných zemí v zálivu (o co se v nedávné době pokusil Hizballáh v Libanonu a do dnešního dne trvá boj o nadvládu šíitů pod velením Íránu v Iráku, co by vyústilo ve vytvoření spomínaného šíitského půlměsíce - Írán, Irák, Libanon), a pravděpodobným cílem těch nejradikálnějších by mohlo být převzetí kontroly nad svatými místy islámu, Mekkou a Medínou a případné vytvoření menšinové nadvlády šíitů nad sunnity, co je dost nereální představa, ledatak zrealizována násilím a ... jadernou hrozbou. Možná proto se roznesly správy o vůli Saúdské Arábie začít svůj vlastní nukleární program.
Konfrontační rétorika Íránu a útoky milicí na Američany v Iráku a Afghánistánu má za cíl provokovat, znemožnit stabilizaci regionu, a nedá se vyloučit ani záměr vyprovokovat přímou vojenskou konfrontaci. Íránci nechtějí zaútočit oficielně, chtějí si nechat statut "napadené oběti amerického a izraelského imperialismu".
Pro region nyní existují jenom dvě perspektivy: stabilizace regionu, mírová kooperace se Západem a vítězství umírněných vlád přátelských vůči Západu, nebo vytvoření další "velmoci" islámských (hlavně šíitských) států pod velením Íránu, radikální a konfrontační vůči Západu, destabilizující z hlediska ekonomického.
Před několika týdny se převážně sunnitské umírněnější státy Zálivu (o kterých Ahmadínežád řekl, že to jsou benzínové pumpy, ne státy) setkaly v Mekce a vytvořily koalici 6+2 - za stabilizaci Blízkého východu a - proti Íránu a Sýrii (pěkné články o tom napsal analytik íránského původu Amir Taherí zde a zde, přeložím až budu mít čas).
Tyto země si vybraly: nechceme nadvládu Íránu v regionu.
Důsledky pro Íránce
Íránská revoluce, a hlavně ti, kdo převzali moc po ní, bohužel zvítězili pomocí lží a manipulace. Je pravda, že revoluce měla širokou lidovou podporu, menšinu radikálních islámistů a většinu obyčejných lidí, kteří si od ní slibovali hlavně sociální spravedlnost, oslabení cizího vlivu v zemi a paradoxně větší svobodu. Revoluce spčátku nebyla myšlena jako vysloveně islámská. Byla tak pojmenována až po těch, kdo zvítězili a uchvátili moc násilím na základě Chomejního vykonstruovaných výkladů Koránu a hadísů (jeho argumentace je shrnuta ve sbírce přepisů jeho přednášek Velayat-e Faqih - vláda faqíha, vyšlo i v češtině), podle něhož má vládu v zemi mít v rukou faqíh (islámský soudce) až do příchodu mystického 12. Imáma a podle některých výkladů tedy všechny ostatní vlády světa jsou nelegitimní. Kvůli této náboženské motivaci vlády se jakýkoliv pokus o její kritiku rovnal s kritikou "boží vůle".
Až v prvních měsících po revoluci mnozí zjistili, co se vlastně stalo. Šáh byl jenom nahrazen Chomejním a absolutismus zůstal, dokonce v ještě horší formě. Výsledkem jsou stovky zabitých a uvězněných odpůrců a kritiků režimu, agresivní asimilační politika například vůči etnickým i náboženským menšinám (Kurdům, Bahájům, ale i sunnitským muslimům) a nepříjemné zasahování do osobního života lidí.
Korupce, která kvetla předtím narostla do obludných rozměrů a i dnes se mnohé problémy s úřady musí řešit penězi. I političtí vězni se musí vykupovat horibilními kaucemi a podplácet soudce. Je to výhoda pro ty bohatší, kteří se vysekají z přestupků, za které jsou ti chudí potrestáni. Ale největší korupce probíhá v nejvyšších kruzích. Nedávno vyplaval na povrch korupční skandál francouzské firmy Total, která léta podplácela nejbohatšího muže Íránu a bývalého prezidenta Hašemího Rafsandžáního, a ten jí dopomohl k výhodným ropním kontraktům. To, z čeho revolucionáři obviňovali Šáha, totiž mrhání bohatstvím země a vývoz enormních finančních prostředků do zahraničí se dnes děje v mnohem větší míře. Například spomínaný Rafsandžání vlastní několik desítek nemovitostí v Torontu a jinde.
Tím, že existuje hodně zakázaných ale přesto žádaných artiklů, kvete černý trh: alkohol, zakázaná hudba (ženský zpěv a západní interpreti), filmy, knihy, erotický materiál, ale i některé důležité léky. A samozřejmě zbraně pro vládu: její pochybné transakce s pákistánským pašerákem Abdulem Kádirem Chánem jsou známé... a osobně si myslím, že výsledky plodné spolupráce s jadernou Severní Korejí na sebe nedají dlouho čekat...
Obrovským problémem v Íránu jsou drogy, o tom se tady už psalo několikrát.
Írán se v důsledku své agresivní politiky a rétoriky uzavřel do politické, kulturní i ekonomické izolace. Ekonomické důsledky rovněž nebyly malé. Válka s Irákem zničila část infrastruktury vybudované za Šáha a na mnoha místech dodnes nebyly obnoveny. Mnohé továrny pořád fungují s využitím zastaralých výrobních kapacit ze 70. let, jako je automobilový průmysl, například zastaralá auta mají obrovskou spotřebu a produkují enormní množství smogu. Teherán je jedno z nejznečištěnějších měst světa. Obecně se v Íránu vzácnou ropou a plynem plýtvá. Naproti tomu ale vláda investuje miliardy do jaderného výzkumu, který z hlediska ekonomického určitě není absolutní prioritou. Její význam je hlavně a především politický a důsledky na obyvatele zatím hlavně negativní. Čekání na dostavbu prvního reaktoru v Búšehru se pořád prodlužuje do nekonečna, ale Íránci nasadili tak vysoké tempo výroby paliva, jak kdyby měli zásobovat 10 reaktorů.
Naštěstí se země v posledních letech otevřela technologicky i z hlediska malých uživatelů, počet vlastníků osobních počítačů a uživatelů internetu stoupá, i když internet je filtrovaný.
Stejně stoupá i počet mobilních telefonů, cena mobilních služeb je ale zatím oproti běžnému výdělku (minimální mzda je kolem 250 eur.) vysoká. V Íránu je 70% lidí pod 30 let a tito lidé touží po vzdělání, zkušenostech, dobré práci, seberealizaci, ale i kulturním vyžití, zábavě a normálních mezilidských vztazích mezi chlapci a dívkami, které státní ideologie zakazuje i trestá. Pořád víc lidí umí cizí jazyky a právě izolace země mezi nima vyvolává zvídavost a zájem o cizí a "proklínanou" západní kulturu a snahu o přátelství a normalizaci vztahů se světem. Někteří velice těžce nesou izolaci a šikanu, ale mnozí se pod tlakem prostě přizpůsobí a žijí ze dne na den jak se dá, ti co to psychicky nesnesou se snaží emigrovat, propadají drogám nebo spáchají sebevraždu (statistická čísla nelžou, Írán je jednou ze zemí na vrchu smutných žebříčků v počtu drogově závislých, sebevražd a úniku vzdělaných mladých lidí do zahraničí). Za 8 let vlády Chátamího a reformistů se naštěstí hodně věcí uvolnilo, náboženská policie polevila v přísnosti i trestech a ve vměšování se do osobních životů lidí, třeba i do oblékání, a nyní je dost těžké vrátit smýšlení lidí k puritánským revolučním ideálům, jak to hlásá Ahmadínežádovo křídlo.
Turisté a cizinci se v Íránu ale pořád setkají s přátelskýma a pohostinnýma lidma, mnozí jsou sice hluboce věřící, ale tím jejich typickým vnitřním a osobním způsobem, který se těžce definuje: myslím si, že mnozí věří v Boha (Chodá) a posuzují lidi podle jejich skutků (dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky) a ne podle jejich vyznání nebo počtu hodin strávených modlením. Je to šíitský islám promíchaným s prastarými předislámskými prvky, ve kterých někdy znatelně proniká na povrch zoroastrizmus ale i prvky křesťanství a ze kterých jsou mnohé v hlubokém rozporu s tradičním sunnitským islámem (například kult a zobrazování imámů - obdoba křesťanských svatých, volnější a lidštější přístup k ženám, zachování jisté malé míry polemiky ve výkladu islámských zákonů oproti zkostnatělosti sunnitských škol). Obecně islám širokých lidových vrstev v Íránu hodně připomíná trochu pověrčivé katolictví Evropského jihu - jižní Itálie a Španělska - kultem mučedníků, sebemrskačskými procesími, vírou v zázraky a podobně.
Tím ale, že lidé zažili vládu duchovních a mnozí se v ní sklamali, pod dojmem lží, korupce, bezpráví, násilí a všudypřítomných nesmyslných zákazů a příkazů, vnucovaná a spolitizovaná pobožnost se mnohým zhnusila a proto mnozí do mešit chodí jenom během velkých svátků nebo při zvláštních příležitostech (hlavně pohřby).
Vláda má ale pořád stabilní tábor svých radikálních přívrženců, je těžké odhadnout kolik jich asi bude, snad kolem 10 snad maximálně 20%. Některá média vyzdvihují, že Ahmadínežád byl zvolen kvůli své radikální rétorice. Není to tak. Byl zvolen i manipulací, ale ti, co ho skutečně volili, dělali to proto, protože sliboval ekonomické reformy a větší blahobyt. Lidi pořád bude více zajímat výška nájmu a cena chleba, než regionální expanze a zničení nějakého vzdáleného Izraele. V Íránu jsou sice levné energie a nízké daně, ale horibilní nájmy. V poslední době se zvedly i ceny jídla vlivem inflace. Obecně se ale životní úroveň a kupní síla Íránců od revoluce snížila. Ani proklamované odstranění třídních rozdílů neproběhlo. Propast mezi bohatými a chudými se ještě více prohloubila. Téměř veškerá ekonomika je kontrolována státem a stát do ní neinvestuje. Často dělníci nedostanou včas své mzdy nebo jim chybí suroviny a technologie k výrobě.
Až po volbách Ahmadínežád změnil rétoriku, postavil do popředí nukleární program, boj proti Izraeli, popírání Holokaustu a provokaci USA a Západu, nebo tak nesmyslné a nepodstatné otázky jako oblékání a zvláštní pruhy na chodníku pro muže a ženy (pravděpodobně pro odlákání pozornosti od skutečných problémů).
Z tohoto důvodu je nespravedlivé vidět ve všech Íráncech sebranku radikálních násilníků a nevzdělanců, kteří nenávidí cizince. Zastávám názor, se kterým souhlasí velká většina Íránců, že íránská islámská vláda nereprezentuje ani vůli obyvatel, ani skutečné blaho a dobro země.
Důsledky pro svět a region
těsně po revoluci začal pomalý ale zhoubný proces "náboženské kolonizace", který měl za cíl vyvézt revoluci: po celém Blízkém východě byly zakládány organizace, legální i ilegální, které měly za cíl sjednotit, finančně podpořit, vyzbrojit a radikalizovat hlavně šíitské skupiny v odboji proti vládám zemí Perského Zálivu, kterým chomejnisté vytýkali jejich spojenectví se Západem a neislámskou vládu, případně příliš shovívavý postoj k Izraeli. Tak byl vytvořen třeba Hizballáh v Libanonu. Tyto organizace si pak vytvářely pobočky a buňky po celém světě, odkud mohl Írán útočit na různé cíle: fyzická likvidace nepohodlných osob nebo teroristické útoky hlavně na americké a izraelské cíle (nebo i jednoduše Židovské, ne izraelské, jako byl útok na Židovské kulturní centrum v Buenos Aires).
Stabilita v regionu byla hned hluboce narušena a krátce po revoluci následovala válka s Irákem, ve které šlo kromě ideologických pohnutek v podstatě o kontrolu důležitých bodů Perského zálivu a ropních zdrojů. Už během války a po ní Írán začal budovat a rozšiřovat sítě svého vlivu i ve většinových sunnitských arabských zemích. Írán začal důsledně realizovat koncepci "vývozu revoluce". Co je jejím cílem? Je to jednoduché. Vytlačit Američany a obecně vliv Západu (politický i kulturní) z regionu, co je pochopitelné, každý národ má vůli po samostatnosti v rozhodování o svém osudu. Ale Írán by chtěl nahradit tuto přítomnost samým sebou a zabezpečit svou nadvládu v celém regionu, co by mělo ekonomické a ideologické důsledky
1. neomezenou kontrolu Íránu nad ropními zdroji a cestami vývozu (Perský záliv)
2. další radikalizaci šíitských frakcí a případně rozšíření teokratického systému vlády do jiných zemí v zálivu (o co se v nedávné době pokusil Hizballáh v Libanonu a do dnešního dne trvá boj o nadvládu šíitů pod velením Íránu v Iráku, co by vyústilo ve vytvoření spomínaného šíitského půlměsíce - Írán, Irák, Libanon), a pravděpodobným cílem těch nejradikálnějších by mohlo být převzetí kontroly nad svatými místy islámu, Mekkou a Medínou a případné vytvoření menšinové nadvlády šíitů nad sunnity, co je dost nereální představa, ledatak zrealizována násilím a ... jadernou hrozbou. Možná proto se roznesly správy o vůli Saúdské Arábie začít svůj vlastní nukleární program.
Konfrontační rétorika Íránu a útoky milicí na Američany v Iráku a Afghánistánu má za cíl provokovat, znemožnit stabilizaci regionu, a nedá se vyloučit ani záměr vyprovokovat přímou vojenskou konfrontaci. Íránci nechtějí zaútočit oficielně, chtějí si nechat statut "napadené oběti amerického a izraelského imperialismu".
Pro region nyní existují jenom dvě perspektivy: stabilizace regionu, mírová kooperace se Západem a vítězství umírněných vlád přátelských vůči Západu, nebo vytvoření další "velmoci" islámských (hlavně šíitských) států pod velením Íránu, radikální a konfrontační vůči Západu, destabilizující z hlediska ekonomického.
Před několika týdny se převážně sunnitské umírněnější státy Zálivu (o kterých Ahmadínežád řekl, že to jsou benzínové pumpy, ne státy) setkaly v Mekce a vytvořily koalici 6+2 - za stabilizaci Blízkého východu a - proti Íránu a Sýrii (pěkné články o tom napsal analytik íránského původu Amir Taherí zde a zde, přeložím až budu mít čas).
Tyto země si vybraly: nechceme nadvládu Íránu v regionu.
úterý, února 20, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce III: výsledky
25. ledna tedy Šáh s nejbližší rodinou opustil zemi a odletěl do Egypta, jediné země, která mu poskytla azyl. O několik dnů později, 1. února 1979 Ruholláh Chomejní přiletěl speciálem Air France do Teheránu a vyhlásil zde provizorní vládu pod vedením Mehdího Bazargána. Uskutečnilo se "referendum", ve kterém měli všichni obyvatelé nad 16 let (i ženy) vyjádřit jejich vůli. Měli do uren vhodit zelené nebo červené kotoučky. Zelené znamenali hlas za islámskou republiku. Že "ZA" hlasovalo více než 98% svědčí o tom, jak byly tyto volby demokratické: urny byly střeženy ozbrojenými militanty a kdo byl náhodou "barvoslepý" a spletl si zelený kotouček s červeným, toho patřičně poučili nebo ho poslali na ideologickou výchovu do vězení.
Po příjezdu Chomejní vytvořil Revoluční Radu ve které byli zastoupeni samozřejmě hlavně duchovní, například sadistický "řezník" revoluce Sádek Chalchalí, který předsedal nejvyššímu náboženskému soudu a poslal na popravu pravděpodobně stovky lidí (někteří říkají tisíce a dá se to předpokládat, jeden případ hromadné ho "soudu" a popravy, které předsedal Chalchalí byl zdokumentován fotograficky zde). Kolik lidí bylo prostě zlynčováno na ulici nebo po raziích v domech ví jenom Bůh. Byli vyvražděni ministři a činitelé předchozích vlád, úředníci, vojáci atd.
Vězení ostatně nezůstala dlouho prázdná. Ironicky, mnozí političtí vězňové (hlavně marxisté), kteří byli propuštěni po odjezdu Šáha, byli po nástupu revoluční vlády popraveni. Vláda se tak pomalu ale jistě začala zbavovat svých odpůrců a konkurentů. Kdo nebyl zabit, utekl, ale to rovněž nezaručovalo bezpečí. Mnozí uprchlíci byli zabiti v zahraničí, hlavně ve Francii nebo Německu.
Revoluční vláda si ale hlavně žádala Šáhovu hlavu. Ten byl už v té době vážně nemocen a potuloval se s manželkou po azylech (Egypt, Bahamy, Panama, Mexiko). Na konci byl za dost zjevné nevůle americké vlády hospitalizován v New Yorku, kde ho měli operovat. Revolucionáři samozřejumě nechtěli uvěřit, že je skutečně nemocný a proto žádali jeho vydání do Íránu. Šáh se toho už nedožil, nedostatky v péči o jeho zdraví a špatně provedená operace jeho život zkrátily a proto se tento "problém" vyřešil sám. Ale jeho hospitalizace v USA posloužila jako dobrý důvod pro útok: 4. listopadu skupina ozbrojených studentů obsadila velvyslanectví USA a zajala všechny přítomné, se sjevným svolením Chomejního. Nejenom, že militanti hrubě porušili posvátný zákon diplomatické imunity, ale s těmito zajatci zacházeli nedůstojně. Byli po celou dobu (444 dní) spoutáni, se zavázanýma očima, v zatemněných místnostech, bylo jim vyhrožováno smrtí a mučením a byli ponižováni. Podle psychologů, kteří se tímto případem zabývali u zajatců vznikl tzv. Štokholmský syndrom. Po několika dnech věznitelé propustili ženy a Američany černé pleti ale ostatní zůstali v zajetí. Revolucionáři vyhlásili ambasádu USA za "hnízdo špionů" a "našli" v ní údajně přísně tajné dokumenty o připravovaném svrhnutí revoluce (nikdy nebyly pořádně zveřejněny). Obecně se rozpoutala druhá vlna lživé kampaně proti všem zločinům Šáhova režimu, astronomická čísla obětí a "mučedníků", ohavné techniky Savaku, pohádky o majetku Šáha, který vyvezl do zahraničí a podobně (většina Šáhova majetku zůstala stejně v Íránu). Propaganda zavrhla a přepsala celé předislámské dějiny země, tisk a publikace byly podrobeny tvrdé cenzuře a kontrole informací. Vláda se snažila celou společnost zradikalizovat. I děti ve škole uzavíraly hodiny pokřiky "Smrt Americe, smrt Izraeli"(předtím ještě i Sovjetskému Svazu).
Prezident Carter asi konečně pochopil, co se v Íránu dějě, a že naděje, které vkládal do islámské revoluce asi nebyly nejmoudřejší. Ale stejně nevěděl co má dělat. Pak Američané vypracovali skutečně "geniální" plán. Poslali snad 5 vrtulníků a nákladních letadel do Íránu s cílem osvobodit zajatce. Do této operace bylo zasvěceno i několik desítek íránských důstojníků. Operace ale ztroskotala, vrtulníky se na poušti nejdříve dostali do prachového oblaku, tzv habúbu, a pak další vrtulníky byly vyřazeny poté co se při odletu z pouště srazily. Uhořelo asi 5 nebo 6 členů posádky a zbytek se dal na rychlý úprk, tak rychlý a zmatený, že ve stroji, který měl poruchu nechali veškerou přísně tajnou dokumentaci o operaci, kde byl celý jmenný seznam Íránců, který o operaci věděli a napomáhali. Tyto dokumenty se dostaly do rukou revolucionářů a samozřejmě odstartovali vlnu represí proti účastníkům spiknutí. V armádě i letectví byly uskutečněny další masivní čistky.
Ohledně života a kultury se v Íránu strhla svévole revolučních jednotek, byla založena náboženská policie, tzv. Komité. Pečovala o dodržování islámu v každé sféře života. Byly zavřeny univerzity na 2 roky, kvůli čistce mezi profesory a přepisování učebnic. Byla zavřena kina, bary, noční podniky, herny. Byla zakázána veškerá hudba, tanec, alkohol, hazardní a společenské hry, jako prastaré perské šachy. Bylo zakázáno organizovat večírky i v soukromých domech. Podnikaly se razie i po udáních příliš horlivých sousedů. Veškeré zakázané věci byly zhabány a účastníci večírků dostali rány bičem. Ženy i dívky už od 6 let se musely zahalit, jestli jejich zahalení a oděv obecně neodpovídal představám islámistů, nebo používaly make-up, byly verbálně a často i fyzicky napadeny, kyselinou, žiletkami... byly vytvořeny i skupiny strážkyň revoluce, žen v čádorech, tzv. "černé vrány". Páry se nemohly ukazovat na ulici, jestli nebyli manželé atd. Minimální věk dívek na svatbu Chomejní snížil na pouhých 9 let. Ale mnohé výdobytky Šáhova režimu se udržely a celkově mají ženy mnohem větší práva než třeba v Saúdské Arábii.
Válka Írán - Irák
Oslabení armády využil Saddám Husajn. Po několika potyčkách na hranicích (Saddám se snažil vyvolat neklid v jižní provincii Chúzestánu, kde je nejvíce ropy a arabská většina obyvatel).
22. září 1980 Saddám napadl Írán a postoupil několik desítek kilometrů do vnitrozemí. Počítal s tím, že se k němu připojí Arabové z jihu a že invaze oslabí relativně mladou íránskou vládu. Ale nestalo se to. Přepočítal se. Zapoměl počítat s povahou Peršanů. Protože je to národ, jež přežil invazi Alexandra Makedonského, Římanů, Arabů, Turků, Mongolů a Rusů a když byla jejich země ohrožená, semkli se a rychle zreorganizovali domobranu. Iráčané dobyli několik měst u hranic ale pak se museli zastavit, pozemní invaze je z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Začali proto bombardovat města na severu, včetně Teheránu. Mohli si to dovolit, protože většina íránských pilotů seděla ve vězení. Poté co ale vláda viděla, že je potřebuje, pustila je na svobodu pod podmínkou, že půjdou bojovat. Válka se nyní obrátila proti Iráku. Íránci je zahnali zpátky za hranice. Poté Irák nabídl mír (asi po 6 letech války) ale íránská vláda ho odmítla. Chtěla se Iráku pomstít a získat na jeho úkor nějaká území hlavně na šíitském jihu, kde jsou největší šíitské svatyně Nadžaf a Karbala). A tak prakticky zákopová válka pokračovala úplně zbytečně ještě další dva roky. Irák ve válce nasadil i chemické zbraně (které nakoupil od USA). Írán zase nasadil své lidské zdroje: tisíce mladých kluků z chudých rodin byly zverbovány od 9 let věku na příslib přímé vstupenky do ráje po mučednické smrti. Dostali malé plastové klíčky korejské výroby (jestli si dobře pamatuju), které jim měly odemknout brány do ráje a byli posláni aby vlastními těly vyčistili irácká minová pole...
Mezitím doma i v zahraničí probíhaly čistky mezi politickými nepřáteli, co kritizovali režim. V 80. letech byli popraveny další stovky a snad tisíce lidí po rychlém procesu i bez něj.
Válka skončila 20. srpna 1988. Předpokládá se, že zanechala asi milion obětí a další tisíce zraněných a invalidů.
Po těchto zkušenostech z revoluce a z války je možné předpokládat, že případný útok zvenku (doufám, že k němu nikdy nedojde) by zmobilizoval Peršany. I kdyby tato vláda padla s velkou pravděpodobností by se většina Íránců postavila na odpor eventuelní okupaci. Íránci milují svou zemi a chtějí si vládnout sami.
Po příjezdu Chomejní vytvořil Revoluční Radu ve které byli zastoupeni samozřejmě hlavně duchovní, například sadistický "řezník" revoluce Sádek Chalchalí, který předsedal nejvyššímu náboženskému soudu a poslal na popravu pravděpodobně stovky lidí (někteří říkají tisíce a dá se to předpokládat, jeden případ hromadné ho "soudu" a popravy, které předsedal Chalchalí byl zdokumentován fotograficky zde). Kolik lidí bylo prostě zlynčováno na ulici nebo po raziích v domech ví jenom Bůh. Byli vyvražděni ministři a činitelé předchozích vlád, úředníci, vojáci atd.
Vězení ostatně nezůstala dlouho prázdná. Ironicky, mnozí političtí vězňové (hlavně marxisté), kteří byli propuštěni po odjezdu Šáha, byli po nástupu revoluční vlády popraveni. Vláda se tak pomalu ale jistě začala zbavovat svých odpůrců a konkurentů. Kdo nebyl zabit, utekl, ale to rovněž nezaručovalo bezpečí. Mnozí uprchlíci byli zabiti v zahraničí, hlavně ve Francii nebo Německu.
Revoluční vláda si ale hlavně žádala Šáhovu hlavu. Ten byl už v té době vážně nemocen a potuloval se s manželkou po azylech (Egypt, Bahamy, Panama, Mexiko). Na konci byl za dost zjevné nevůle americké vlády hospitalizován v New Yorku, kde ho měli operovat. Revolucionáři samozřejumě nechtěli uvěřit, že je skutečně nemocný a proto žádali jeho vydání do Íránu. Šáh se toho už nedožil, nedostatky v péči o jeho zdraví a špatně provedená operace jeho život zkrátily a proto se tento "problém" vyřešil sám. Ale jeho hospitalizace v USA posloužila jako dobrý důvod pro útok: 4. listopadu skupina ozbrojených studentů obsadila velvyslanectví USA a zajala všechny přítomné, se sjevným svolením Chomejního. Nejenom, že militanti hrubě porušili posvátný zákon diplomatické imunity, ale s těmito zajatci zacházeli nedůstojně. Byli po celou dobu (444 dní) spoutáni, se zavázanýma očima, v zatemněných místnostech, bylo jim vyhrožováno smrtí a mučením a byli ponižováni. Podle psychologů, kteří se tímto případem zabývali u zajatců vznikl tzv. Štokholmský syndrom. Po několika dnech věznitelé propustili ženy a Američany černé pleti ale ostatní zůstali v zajetí. Revolucionáři vyhlásili ambasádu USA za "hnízdo špionů" a "našli" v ní údajně přísně tajné dokumenty o připravovaném svrhnutí revoluce (nikdy nebyly pořádně zveřejněny). Obecně se rozpoutala druhá vlna lživé kampaně proti všem zločinům Šáhova režimu, astronomická čísla obětí a "mučedníků", ohavné techniky Savaku, pohádky o majetku Šáha, který vyvezl do zahraničí a podobně (většina Šáhova majetku zůstala stejně v Íránu). Propaganda zavrhla a přepsala celé předislámské dějiny země, tisk a publikace byly podrobeny tvrdé cenzuře a kontrole informací. Vláda se snažila celou společnost zradikalizovat. I děti ve škole uzavíraly hodiny pokřiky "Smrt Americe, smrt Izraeli"(předtím ještě i Sovjetskému Svazu).
Prezident Carter asi konečně pochopil, co se v Íránu dějě, a že naděje, které vkládal do islámské revoluce asi nebyly nejmoudřejší. Ale stejně nevěděl co má dělat. Pak Američané vypracovali skutečně "geniální" plán. Poslali snad 5 vrtulníků a nákladních letadel do Íránu s cílem osvobodit zajatce. Do této operace bylo zasvěceno i několik desítek íránských důstojníků. Operace ale ztroskotala, vrtulníky se na poušti nejdříve dostali do prachového oblaku, tzv habúbu, a pak další vrtulníky byly vyřazeny poté co se při odletu z pouště srazily. Uhořelo asi 5 nebo 6 členů posádky a zbytek se dal na rychlý úprk, tak rychlý a zmatený, že ve stroji, který měl poruchu nechali veškerou přísně tajnou dokumentaci o operaci, kde byl celý jmenný seznam Íránců, který o operaci věděli a napomáhali. Tyto dokumenty se dostaly do rukou revolucionářů a samozřejmě odstartovali vlnu represí proti účastníkům spiknutí. V armádě i letectví byly uskutečněny další masivní čistky.
Ohledně života a kultury se v Íránu strhla svévole revolučních jednotek, byla založena náboženská policie, tzv. Komité. Pečovala o dodržování islámu v každé sféře života. Byly zavřeny univerzity na 2 roky, kvůli čistce mezi profesory a přepisování učebnic. Byla zavřena kina, bary, noční podniky, herny. Byla zakázána veškerá hudba, tanec, alkohol, hazardní a společenské hry, jako prastaré perské šachy. Bylo zakázáno organizovat večírky i v soukromých domech. Podnikaly se razie i po udáních příliš horlivých sousedů. Veškeré zakázané věci byly zhabány a účastníci večírků dostali rány bičem. Ženy i dívky už od 6 let se musely zahalit, jestli jejich zahalení a oděv obecně neodpovídal představám islámistů, nebo používaly make-up, byly verbálně a často i fyzicky napadeny, kyselinou, žiletkami... byly vytvořeny i skupiny strážkyň revoluce, žen v čádorech, tzv. "černé vrány". Páry se nemohly ukazovat na ulici, jestli nebyli manželé atd. Minimální věk dívek na svatbu Chomejní snížil na pouhých 9 let. Ale mnohé výdobytky Šáhova režimu se udržely a celkově mají ženy mnohem větší práva než třeba v Saúdské Arábii.
Válka Írán - Irák
Oslabení armády využil Saddám Husajn. Po několika potyčkách na hranicích (Saddám se snažil vyvolat neklid v jižní provincii Chúzestánu, kde je nejvíce ropy a arabská většina obyvatel).
22. září 1980 Saddám napadl Írán a postoupil několik desítek kilometrů do vnitrozemí. Počítal s tím, že se k němu připojí Arabové z jihu a že invaze oslabí relativně mladou íránskou vládu. Ale nestalo se to. Přepočítal se. Zapoměl počítat s povahou Peršanů. Protože je to národ, jež přežil invazi Alexandra Makedonského, Římanů, Arabů, Turků, Mongolů a Rusů a když byla jejich země ohrožená, semkli se a rychle zreorganizovali domobranu. Iráčané dobyli několik měst u hranic ale pak se museli zastavit, pozemní invaze je z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Začali proto bombardovat města na severu, včetně Teheránu. Mohli si to dovolit, protože většina íránských pilotů seděla ve vězení. Poté co ale vláda viděla, že je potřebuje, pustila je na svobodu pod podmínkou, že půjdou bojovat. Válka se nyní obrátila proti Iráku. Íránci je zahnali zpátky za hranice. Poté Irák nabídl mír (asi po 6 letech války) ale íránská vláda ho odmítla. Chtěla se Iráku pomstít a získat na jeho úkor nějaká území hlavně na šíitském jihu, kde jsou největší šíitské svatyně Nadžaf a Karbala). A tak prakticky zákopová válka pokračovala úplně zbytečně ještě další dva roky. Irák ve válce nasadil i chemické zbraně (které nakoupil od USA). Írán zase nasadil své lidské zdroje: tisíce mladých kluků z chudých rodin byly zverbovány od 9 let věku na příslib přímé vstupenky do ráje po mučednické smrti. Dostali malé plastové klíčky korejské výroby (jestli si dobře pamatuju), které jim měly odemknout brány do ráje a byli posláni aby vlastními těly vyčistili irácká minová pole...
Mezitím doma i v zahraničí probíhaly čistky mezi politickými nepřáteli, co kritizovali režim. V 80. letech byli popraveny další stovky a snad tisíce lidí po rychlém procesu i bez něj.
Válka skončila 20. srpna 1988. Předpokládá se, že zanechala asi milion obětí a další tisíce zraněných a invalidů.
Po těchto zkušenostech z revoluce a z války je možné předpokládat, že případný útok zvenku (doufám, že k němu nikdy nedojde) by zmobilizoval Peršany. I kdyby tato vláda padla s velkou pravděpodobností by se většina Íránců postavila na odpor eventuelní okupaci. Íránci milují svou zemi a chtějí si vládnout sami.
pondělí, února 19, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce II: průběh
Kapitola druhá: Islámská revoluce a její průběh (navazuje na kapitolu 1. níže).
V důsledku všech událostí se od šedesátých a začátku 70. let rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. Po ropní krizi i zahraniční média najednou změnily kurz. Poté co v 60. letech obdivovala Šáhovu bílou revoluci, reformy, rozvoj a mír v regionu, vystoupil milý prezident Carter, který si jeden den se Šáhem potřásal ruce a druhý den ho obvinil z porušování lidských práv. Média s obrovskou chutí roznesla Šáha za příliš honosnou oslavu 2500 let monarchie a už pro Írán neměla žádné pochvalné slovo.
Ale nejpropracovanější propagandu měli černí - islámisté. Neváhali použít ani násilí a sprosté lži. Od začátku Chomejního exilu posílali jeho spolupracovníci do Íránu magnetofonové pásky s nahrávkami jeho kázání, během pobytu ve Francii jeho projevy vysílala britská BBC, samozřejmě v souladu s britskými zájmy. "Ano, BBC je můj hlas," řekl Chomejní. Chomejní obvinil Šáha ze všech nejhrůznějších zločinů a nazval ho přímo ďáblem. Obvinil ho z toho, že zaprodal Írán Západu, vyplenil jeho bohatství, zavedl západní způsob života, který je zdrojem zkaženosti mravů a pod.
Objevila se falešná obvinění, například, že mnozí vládní činitelé poslaly závratné sumy peněz do zahraničí, nebo nahrávka Šáhova hlasu sestříhaná z jeho hlasu a hlasu imitátora, v které Šáh údajně přikazuje střílet do lidí nebo poslat zásoby do Izraele.
Posledním stádiem revoluce byly pouliční boje. A zde se projevila pravá tvář Chomejnistů. Měli se od koho učit. Podporoval je Kaddáfí z Lýbie a hlavně Palestinští teroristé. Právě tam se mnozí "revolucionáři" školili a mnozí Palestinci pomáhali revoluci.
V ulicích se denně demonstrovalo a Šáh často vyhlásil stanné právo, aby zabránil potyčkám, rabování a násilnostem a výslovně přikázal nestřílet do neozbrojených demonstrantů.
Ale tady se objevilo volné pole pro provokatéry. Očití svědkové viděli jak ze střech nebo zpoza skupin neozbrojených demonstrantů - civilistů a žen - stříleli zamaskovaní teroristi, čím chtěli úmyslně vyvolat odpověď policie a armády. Používali demonstranty jako lidské štíty s cílem vyvolat čím vyšší čísla civilních obětí: "Naše revoluce je zatím jenom malý klíček. Aby vyrostla v silný strom, potřebuje krev mučedníků," řekl Chomejní a jeho nohsledi jeho rady přesně následovali.
Snad nejotřesnějším případem byl požár kina Rex v Abadánu, kde zemřelo více než 300 lidí. Revolucionáři samozřejmě hned obvinili vládu, která prý požár založila úmyslně a poslala policii, aby zabránila úniku lidí z kina. Ke žhářství se pak přiznal mladý islámský militant, ale to už nikoho moc nezajímalo.
Když náhodou nebyly žádné oběti, tak se musely nějaké vyrobit. Skupinky islámistů objížděli márnice a brali všechny mrtvoly lidí co zemřeli přirozeně nebo při dopravné nehodě, vyzvedli máry na ramena, běhali po městě a křičeli: "Podívejte se! Umučili ho! Další oběť Savaku, další oběť Šáha, toho ďábla!" Když nebyly už ani mrtvoly, lehl si jeden z militantů sám na máry, ostatní ho zakryli plachtou, polili ho krví nebo červenou barvou a opakovali to divadlo. Přitom se provokatéři snažili vyprovokovat střety s policií, střelbu a další oběti. A tak to šlo dokola. Přitom šíitská tradice přikazuje po 40 dnech po smrti další vzpomínkové slavnosti k poctě mrtvého. A tak byly tyto slavnosti zase zneužívány.
Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl klidně poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačil nepokoje a pozatýkal všechny. Mohl se při moci udržet násilím. Mohl vyhladit veškerou opozici, ale on to neudělal. Měl na to prostředky, ale nechtěl je použít. Možná si už byl vědom své nemoci, ale hlavně chtěl respektovat vůli lidu, lidu, který uvěřil lživé propagandě a zapoměl, co všechno pro ně ten člověk udělal. Ani jeho údajní "spojenci" - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby odjel a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Carter i Angličané tedy podpořili Chomejního a jeho teroristy. Mysleli si, že jim pak za to bude vděčnou loutkou.. Carter pak poslal Chomejnímu i telegram s blahopřáním. Téměř všechny země odmítly poskytnout Šáhovi a jeho rodině azyl. Nechtěly si Chomejního poštvat, protože politické a ekonomické zájmy jsou vždy přednější než osud lidí, běžných Íránců, kterým tyto fatální události vzaly nebo od základu změnily život... (pokračování příště. V těchto dnech nepíšu moc hlavní zprávy, jsou stejně dostupné na běžných servrech, hlavně věčný jaderní program. Nejdůležitější zprávou posledních dnů je asi to, že Spojenci v Iráku konečně našli dostatek důkazů o tom, že íránská vláda přímo zbrojí militanty v Iráku, například se k nim dostaly pušky ostřelovačky, které íránská vláda legálně zakoupila v Rakousku. Trvalo jim to hodně dlouho, Iráčané to vědí už několik měsíců.)
V důsledku všech událostí se od šedesátých a začátku 70. let rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. Po ropní krizi i zahraniční média najednou změnily kurz. Poté co v 60. letech obdivovala Šáhovu bílou revoluci, reformy, rozvoj a mír v regionu, vystoupil milý prezident Carter, který si jeden den se Šáhem potřásal ruce a druhý den ho obvinil z porušování lidských práv. Média s obrovskou chutí roznesla Šáha za příliš honosnou oslavu 2500 let monarchie a už pro Írán neměla žádné pochvalné slovo.
Ale nejpropracovanější propagandu měli černí - islámisté. Neváhali použít ani násilí a sprosté lži. Od začátku Chomejního exilu posílali jeho spolupracovníci do Íránu magnetofonové pásky s nahrávkami jeho kázání, během pobytu ve Francii jeho projevy vysílala britská BBC, samozřejmě v souladu s britskými zájmy. "Ano, BBC je můj hlas," řekl Chomejní. Chomejní obvinil Šáha ze všech nejhrůznějších zločinů a nazval ho přímo ďáblem. Obvinil ho z toho, že zaprodal Írán Západu, vyplenil jeho bohatství, zavedl západní způsob života, který je zdrojem zkaženosti mravů a pod.
Objevila se falešná obvinění, například, že mnozí vládní činitelé poslaly závratné sumy peněz do zahraničí, nebo nahrávka Šáhova hlasu sestříhaná z jeho hlasu a hlasu imitátora, v které Šáh údajně přikazuje střílet do lidí nebo poslat zásoby do Izraele.
Posledním stádiem revoluce byly pouliční boje. A zde se projevila pravá tvář Chomejnistů. Měli se od koho učit. Podporoval je Kaddáfí z Lýbie a hlavně Palestinští teroristé. Právě tam se mnozí "revolucionáři" školili a mnozí Palestinci pomáhali revoluci.
V ulicích se denně demonstrovalo a Šáh často vyhlásil stanné právo, aby zabránil potyčkám, rabování a násilnostem a výslovně přikázal nestřílet do neozbrojených demonstrantů.
Ale tady se objevilo volné pole pro provokatéry. Očití svědkové viděli jak ze střech nebo zpoza skupin neozbrojených demonstrantů - civilistů a žen - stříleli zamaskovaní teroristi, čím chtěli úmyslně vyvolat odpověď policie a armády. Používali demonstranty jako lidské štíty s cílem vyvolat čím vyšší čísla civilních obětí: "Naše revoluce je zatím jenom malý klíček. Aby vyrostla v silný strom, potřebuje krev mučedníků," řekl Chomejní a jeho nohsledi jeho rady přesně následovali.
Snad nejotřesnějším případem byl požár kina Rex v Abadánu, kde zemřelo více než 300 lidí. Revolucionáři samozřejmě hned obvinili vládu, která prý požár založila úmyslně a poslala policii, aby zabránila úniku lidí z kina. Ke žhářství se pak přiznal mladý islámský militant, ale to už nikoho moc nezajímalo.
Když náhodou nebyly žádné oběti, tak se musely nějaké vyrobit. Skupinky islámistů objížděli márnice a brali všechny mrtvoly lidí co zemřeli přirozeně nebo při dopravné nehodě, vyzvedli máry na ramena, běhali po městě a křičeli: "Podívejte se! Umučili ho! Další oběť Savaku, další oběť Šáha, toho ďábla!" Když nebyly už ani mrtvoly, lehl si jeden z militantů sám na máry, ostatní ho zakryli plachtou, polili ho krví nebo červenou barvou a opakovali to divadlo. Přitom se provokatéři snažili vyprovokovat střety s policií, střelbu a další oběti. A tak to šlo dokola. Přitom šíitská tradice přikazuje po 40 dnech po smrti další vzpomínkové slavnosti k poctě mrtvého. A tak byly tyto slavnosti zase zneužívány.
Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl klidně poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačil nepokoje a pozatýkal všechny. Mohl se při moci udržet násilím. Mohl vyhladit veškerou opozici, ale on to neudělal. Měl na to prostředky, ale nechtěl je použít. Možná si už byl vědom své nemoci, ale hlavně chtěl respektovat vůli lidu, lidu, který uvěřil lživé propagandě a zapoměl, co všechno pro ně ten člověk udělal. Ani jeho údajní "spojenci" - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby odjel a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Carter i Angličané tedy podpořili Chomejního a jeho teroristy. Mysleli si, že jim pak za to bude vděčnou loutkou.. Carter pak poslal Chomejnímu i telegram s blahopřáním. Téměř všechny země odmítly poskytnout Šáhovi a jeho rodině azyl. Nechtěly si Chomejního poštvat, protože politické a ekonomické zájmy jsou vždy přednější než osud lidí, běžných Íránců, kterým tyto fatální události vzaly nebo od základu změnily život... (pokračování příště. V těchto dnech nepíšu moc hlavní zprávy, jsou stejně dostupné na běžných servrech, hlavně věčný jaderní program. Nejdůležitější zprávou posledních dnů je asi to, že Spojenci v Iráku konečně našli dostatek důkazů o tom, že íránská vláda přímo zbrojí militanty v Iráku, například se k nim dostaly pušky ostřelovačky, které íránská vláda legálně zakoupila v Rakousku. Trvalo jim to hodně dlouho, Iráčané to vědí už několik měsíců.)
středa, února 14, 2007
Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce: jak to bylo, mýty a fakta
V několika kapitolách zde chci nastínit pohnuté dějiny Íránu a vrhnout světlo na příčiny a důsledky událostí, které změnily nejenom život tisíců a milionů lidí ale v mnohém ovlivnily i mezinárodní politickou rovnováhu. 1. února bylo 28. výročí návratu Ruholláha Chomejního z francouzské vesnice u Paříže Neuphle-le-Chateau do rodného Íránu. Na otázku novináře, který se ho ptal, co cítí po návratu do vlasti z několikaletého exilu, Chomejní odpověděl: "Nic.".
1. Příčiny Islámské revoluce
Bohužel už ustáleným názorem na Islámskou revoluci je, že za všechno mohl poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a revoluce byla úplně spontánní a podmíněna nezávislým vnitřním vývojem situace v zemi. A hlavně, že všichni Íránci Chomejního chtěli a vítali. Není to tak úplně pravda. Zde se pokusím ve stručnosti nastínit celý vývoj a všechny aspekty, které se na revoluci přímo nebo nepřímo podílely.
Šáh Muhamad Rezá Pahlaví nastoupil k moci po válce poté co Britové a Sovjetský Svaz sesadili jeho otce Rezu Chána. Prvním nelehkým úkolem bylo vyhnal okupanty, Rusy, kteří okupovali severní části země a Angličany, kteří okupovali jih a těžili íránskou ropu. Od 50. let Šáh odstartoval rozsáhlý a velice odvážný plán na reorganizaci země, která v té době nacházela na ekonomické a sociální úrovni středověku. Jisté reformy se snažil zavést už jeho otec, Rezá Chán, byl nadšen reformami Mustafy Kemala Ataturka v sousedním Turecku, ale ale jeho postup byl až příliš radikální, odpor v té době ještě konzervativní a izolované společnosti a samozřejmě šíitského kléru vyvolal například jeho zákon, který zakazoval ženám nošení závoje přes obličej.
Zemědělství bylo primitivní a jeho rozvoji bránil prakticky nevolnický stav malých zemědělců, kteří pracovali v těžkých podmínkách na velkých latifundiích, patřících hlavně bohatým rodům a kléru. V té době celá půda patřila úzké skupině lidí, která tvořila asi 5% obyvatelstva.
Gramotnost mužů byla nižší než 10%, gramotnost žen byla téměř nulová a jejich práva rovněž, co velice vyhovovalo kléru, jenž tímto způsobem měl v rukou vládu a spravoval hlavně menší města a venkovská sídla, protože provedení jakéhokoliv právního úkonu bylo v jejich pravomoci, jak i samozřejmě výklad islámských zákonů, tresty, atd. Proto hlavně osud žen a lidových mas byl plně v rukou "áchundů" (t.j. šíitských duchovních) protože jejich slovo bylo rovno zákonu. Školní docházku si mohli dovolit jenom movitější lidé z měst, jež se živili hlavně obchodem. Průmysl prakticky neexistoval, rovněž zdravotnická péče a nemocnice byly na nízké úrovni. Mnoho nemocnic spravovaly křesťanské dobročinné spolky, řehole a mise. Běžně se vyskytovalo malomocenstvo, novorozenecká úmrtnost byla obrovská, z 5 dětí se 3 až 4 nedožily prvního roku života. V zemi nebyla žádná infrastruktura, dálnice, železnice, automobily, letadla a pod.
Tuto zemi převzal Šáh v roce 1941 a o 38 let později, když musel odjet, zanechal zemi, které chybělo jenom několik let, aby doběhla moderní západní země.
Velká většina infrastruktury, jež nyní v íránu existuje jsou pozůstatky z Šáhovy vlády, jestli nebyly zničeny během války s Irákem. V 50. letech se Šáh začal vymaňovat zpod kontroly zahraničních zemí. R. 1953 vláda pod vedením Muhammada Mossadeqa znárodnil veškerý ropní průmysl, čím si poprvé popudil proti sobě velké mezinárodní koncerny, hlavně Británii. Ta přesvědčila USA o nutnosti zákroku a tak byl Mossadeq sesazen s pomocí CIA. Sesazeni Mossadeqa bylo nutné, protože se začal chovat diktátorsky a z ekonomických důvodů bylo nutné stabilizovat mezinárodní situaci a trh s ropou, proto se Šáh musel s Brity domluvit na rozumné ceně. Revolucionáři ho pak obvinili z toho, že promrhal národní nerostné bohatství co samozřejmě nebyla pravda, právě naopak.
V 60. letech začal Šáh svou tzv. Bílou revoluci, bílou, protože měla proběhnout bez krveprolití. Prvním bodem byla pozemková reforma, která mu udělala ještě více nepřátel. Omezil pozemkové vlastnictví jednotlivců a půdu, která tato omezení překračovala, vykupoval. Protože chtěl jít příkladem, svou vlastní půdu převedl do státního fondu jako první ale moc následovatelů neměl, narazil na tvrdý odpor. Velká část půdy rovněž patřila duchovním, co je velice rozlítilo. To byla první velká rána pro ně. Druhým krokem bylo školství a zdravotnictví. Šáh společně s manželkou Farah vypracoval plány pro rozvoj a pro děti a mládež, zavedli povinnou školní docházku pro chlapce i dívky a po celé zemi vyslali lidi z tzv. "armády vzdělání" a "armády hygieny": mladí studenti a absolventi jezdili po zemi a vyučovali i v nejzapadlejších vesnicích. Učili nejenom děti ale i dospělé a starší lidi, kteří do té doby neměli přístup ke vzdělání. Úroveň gramotnosti se za deset let posunula z 10 asi na 70%. I dnes je Írán jednou z nejvzdělanějších zemí na Blízkém a Středním Východě.
Zlepšila se zdravotnická péče, klesla dětská úmrtnost, lidé se obeznámili s plánovaným rodičovstvím. Rovněž byly zavedeny zákony, které emancipovali ženy zpod nadvlády všemocné rodiny a manžela, mohly studovat, pracovat v jakékoliv sféře společenského života včetně armády a posledním krokem bylo zavedení volebního práva (1963 jestli si to pamatuju správně). Ženy nyní mohly volit a být voleny, co byl další krok, jež pobouřil duchovní. V té době se poprvé ozval Chomejní v dopise, ve kterém kritizoval tento krok. Šáhova vláda podpořovala veškeré projekty zaměřené na rozvoj vzdělanosti, kultury, literatury, filmu, hudby, atd. Založil stipendijní fondy, ze kterých financoval studium íránců na zahraničních univerzitách, protože se snažil vychovat mladé specialisty v oborech, které v Íránu do té doby neměly tradici. Založil továrny na nejrůznější komodity až po automobily, podpořil mechanizaci zemědělství, postavil dálnice, železniční spojení, elektrifikoval velkou část země atd.
V oblasti zahraniční politiky se Írán stal regionální velmocí se kterou se muselo počítat. Z opatrnosti se Šáh snažil vycházet se všemi, nebo se choval neutrálně. I další obvinění z jeho údajné naprosté a totální závislosti na USA je nesmysl. Měl poradce z USA, Francie atd. pro některá důležitá odvětví, protože potřeboval zkušenosti, které Íránci předtím neměli. Je jasné, že měli na něj jistý vliv. Ale jinak by spojencem USA a Izraele v regionu a důležitým stabilizujícím prvkem.
Poslední reformu, kterou Šáh nestihl provést byla sociální reforma a reforma vlády: pořád byl nepřekonatelný rozpor mezi elitářskou třídou a drobným lidem a rovněž nastolení větší svobody projevu (kterou pak samozřejmě zneužili extrémisté - červení a černí). I forma vlády potřebovala reformu jako sůl. Kvetla v ní korupce (dnes kvete ještě více) a častá byla zneužití pravomoci veřejného činitele, například v přílišné horlivosti tajné služby, tzv. SAVAK, hlavně v řešení problémů s extrémní levicí, s komunisty. Ti se netajili tím, že chtějí monarchii přímo svrhnout násilím (provedli několik neúspěšných atentátů na Šáha) a byli podporováni ze Sovjetského Svazu, který se dlouho nechtěl vzdát svých zájmů v Íránu. Proto byla komunistická strana zakázána a většina politických vězňů pocházela právě z její řad. Po pádu Šáhovy vlády, když byly věznice otevřeny, bylo tam dohromady asi 3100 politických vězňů. Kolik jich je dnes to nikdo neví, ale bude to několikanásobně vyšší číslo + počty odpůrců popravených nebo zavražděných bez soudu hned po revoluci a dodnes.
Takže hlavní skupiny nespokojených se Šáhem byly tyto:
1. černí - náboženská opozice (podle černých turbanů) - proti svobodám, proti západnímu stylu života, proti liberalizaci, proti Izraeli, USA a Západu obecně, za islám (= za legitimizaci jejich samovlády), vedl ji Chomejní z exilu, nedříve z iráckého Nadžafu a pak z Francie.
2. červení - komunistická opozice - proti monarchii, za znárodnění, vládu proletariátu, atd.
3. liberálové - za ještě větší svobody, za celkovou liberalizaci společnosti a demokracii
To znamená že v revoluci bojovaly vedle sebe skupiny s diametrálně odlišnými názory... a jak to dopadlo: vyhrál ten nejagresivnější.
A posledním bodem byla intervence vyvolaná čistě ekonomický:
V 70. letech nastala ropní krize protože Šáh na tlak ropních koncernů řekl: "Nebudeme doplácet na modré oči." (t.j. Angličany, Američany a západní kolonisty) a zavřel kohoutky. Mělo to za následek 4 násobné zvýšení cen ropy a celosvětovou krizi. Po počátečném boomu ale nastala recese i v Íránu - inflace a nespokojenost lidí rostla, společně s nespokojeností Británie a USA...
1. Příčiny Islámské revoluce
Bohužel už ustáleným názorem na Islámskou revoluci je, že za všechno mohl poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a revoluce byla úplně spontánní a podmíněna nezávislým vnitřním vývojem situace v zemi. A hlavně, že všichni Íránci Chomejního chtěli a vítali. Není to tak úplně pravda. Zde se pokusím ve stručnosti nastínit celý vývoj a všechny aspekty, které se na revoluci přímo nebo nepřímo podílely.
Šáh Muhamad Rezá Pahlaví nastoupil k moci po válce poté co Britové a Sovjetský Svaz sesadili jeho otce Rezu Chána. Prvním nelehkým úkolem bylo vyhnal okupanty, Rusy, kteří okupovali severní části země a Angličany, kteří okupovali jih a těžili íránskou ropu. Od 50. let Šáh odstartoval rozsáhlý a velice odvážný plán na reorganizaci země, která v té době nacházela na ekonomické a sociální úrovni středověku. Jisté reformy se snažil zavést už jeho otec, Rezá Chán, byl nadšen reformami Mustafy Kemala Ataturka v sousedním Turecku, ale ale jeho postup byl až příliš radikální, odpor v té době ještě konzervativní a izolované společnosti a samozřejmě šíitského kléru vyvolal například jeho zákon, který zakazoval ženám nošení závoje přes obličej.
Zemědělství bylo primitivní a jeho rozvoji bránil prakticky nevolnický stav malých zemědělců, kteří pracovali v těžkých podmínkách na velkých latifundiích, patřících hlavně bohatým rodům a kléru. V té době celá půda patřila úzké skupině lidí, která tvořila asi 5% obyvatelstva.
Gramotnost mužů byla nižší než 10%, gramotnost žen byla téměř nulová a jejich práva rovněž, co velice vyhovovalo kléru, jenž tímto způsobem měl v rukou vládu a spravoval hlavně menší města a venkovská sídla, protože provedení jakéhokoliv právního úkonu bylo v jejich pravomoci, jak i samozřejmě výklad islámských zákonů, tresty, atd. Proto hlavně osud žen a lidových mas byl plně v rukou "áchundů" (t.j. šíitských duchovních) protože jejich slovo bylo rovno zákonu. Školní docházku si mohli dovolit jenom movitější lidé z měst, jež se živili hlavně obchodem. Průmysl prakticky neexistoval, rovněž zdravotnická péče a nemocnice byly na nízké úrovni. Mnoho nemocnic spravovaly křesťanské dobročinné spolky, řehole a mise. Běžně se vyskytovalo malomocenstvo, novorozenecká úmrtnost byla obrovská, z 5 dětí se 3 až 4 nedožily prvního roku života. V zemi nebyla žádná infrastruktura, dálnice, železnice, automobily, letadla a pod.
Tuto zemi převzal Šáh v roce 1941 a o 38 let později, když musel odjet, zanechal zemi, které chybělo jenom několik let, aby doběhla moderní západní země.
Velká většina infrastruktury, jež nyní v íránu existuje jsou pozůstatky z Šáhovy vlády, jestli nebyly zničeny během války s Irákem. V 50. letech se Šáh začal vymaňovat zpod kontroly zahraničních zemí. R. 1953 vláda pod vedením Muhammada Mossadeqa znárodnil veškerý ropní průmysl, čím si poprvé popudil proti sobě velké mezinárodní koncerny, hlavně Británii. Ta přesvědčila USA o nutnosti zákroku a tak byl Mossadeq sesazen s pomocí CIA. Sesazeni Mossadeqa bylo nutné, protože se začal chovat diktátorsky a z ekonomických důvodů bylo nutné stabilizovat mezinárodní situaci a trh s ropou, proto se Šáh musel s Brity domluvit na rozumné ceně. Revolucionáři ho pak obvinili z toho, že promrhal národní nerostné bohatství co samozřejmě nebyla pravda, právě naopak.
V 60. letech začal Šáh svou tzv. Bílou revoluci, bílou, protože měla proběhnout bez krveprolití. Prvním bodem byla pozemková reforma, která mu udělala ještě více nepřátel. Omezil pozemkové vlastnictví jednotlivců a půdu, která tato omezení překračovala, vykupoval. Protože chtěl jít příkladem, svou vlastní půdu převedl do státního fondu jako první ale moc následovatelů neměl, narazil na tvrdý odpor. Velká část půdy rovněž patřila duchovním, co je velice rozlítilo. To byla první velká rána pro ně. Druhým krokem bylo školství a zdravotnictví. Šáh společně s manželkou Farah vypracoval plány pro rozvoj a pro děti a mládež, zavedli povinnou školní docházku pro chlapce i dívky a po celé zemi vyslali lidi z tzv. "armády vzdělání" a "armády hygieny": mladí studenti a absolventi jezdili po zemi a vyučovali i v nejzapadlejších vesnicích. Učili nejenom děti ale i dospělé a starší lidi, kteří do té doby neměli přístup ke vzdělání. Úroveň gramotnosti se za deset let posunula z 10 asi na 70%. I dnes je Írán jednou z nejvzdělanějších zemí na Blízkém a Středním Východě.
Zlepšila se zdravotnická péče, klesla dětská úmrtnost, lidé se obeznámili s plánovaným rodičovstvím. Rovněž byly zavedeny zákony, které emancipovali ženy zpod nadvlády všemocné rodiny a manžela, mohly studovat, pracovat v jakékoliv sféře společenského života včetně armády a posledním krokem bylo zavedení volebního práva (1963 jestli si to pamatuju správně). Ženy nyní mohly volit a být voleny, co byl další krok, jež pobouřil duchovní. V té době se poprvé ozval Chomejní v dopise, ve kterém kritizoval tento krok. Šáhova vláda podpořovala veškeré projekty zaměřené na rozvoj vzdělanosti, kultury, literatury, filmu, hudby, atd. Založil stipendijní fondy, ze kterých financoval studium íránců na zahraničních univerzitách, protože se snažil vychovat mladé specialisty v oborech, které v Íránu do té doby neměly tradici. Založil továrny na nejrůznější komodity až po automobily, podpořil mechanizaci zemědělství, postavil dálnice, železniční spojení, elektrifikoval velkou část země atd.
V oblasti zahraniční politiky se Írán stal regionální velmocí se kterou se muselo počítat. Z opatrnosti se Šáh snažil vycházet se všemi, nebo se choval neutrálně. I další obvinění z jeho údajné naprosté a totální závislosti na USA je nesmysl. Měl poradce z USA, Francie atd. pro některá důležitá odvětví, protože potřeboval zkušenosti, které Íránci předtím neměli. Je jasné, že měli na něj jistý vliv. Ale jinak by spojencem USA a Izraele v regionu a důležitým stabilizujícím prvkem.
Poslední reformu, kterou Šáh nestihl provést byla sociální reforma a reforma vlády: pořád byl nepřekonatelný rozpor mezi elitářskou třídou a drobným lidem a rovněž nastolení větší svobody projevu (kterou pak samozřejmě zneužili extrémisté - červení a černí). I forma vlády potřebovala reformu jako sůl. Kvetla v ní korupce (dnes kvete ještě více) a častá byla zneužití pravomoci veřejného činitele, například v přílišné horlivosti tajné služby, tzv. SAVAK, hlavně v řešení problémů s extrémní levicí, s komunisty. Ti se netajili tím, že chtějí monarchii přímo svrhnout násilím (provedli několik neúspěšných atentátů na Šáha) a byli podporováni ze Sovjetského Svazu, který se dlouho nechtěl vzdát svých zájmů v Íránu. Proto byla komunistická strana zakázána a většina politických vězňů pocházela právě z její řad. Po pádu Šáhovy vlády, když byly věznice otevřeny, bylo tam dohromady asi 3100 politických vězňů. Kolik jich je dnes to nikdo neví, ale bude to několikanásobně vyšší číslo + počty odpůrců popravených nebo zavražděných bez soudu hned po revoluci a dodnes.
Takže hlavní skupiny nespokojených se Šáhem byly tyto:
1. černí - náboženská opozice (podle černých turbanů) - proti svobodám, proti západnímu stylu života, proti liberalizaci, proti Izraeli, USA a Západu obecně, za islám (= za legitimizaci jejich samovlády), vedl ji Chomejní z exilu, nedříve z iráckého Nadžafu a pak z Francie.
2. červení - komunistická opozice - proti monarchii, za znárodnění, vládu proletariátu, atd.
3. liberálové - za ještě větší svobody, za celkovou liberalizaci společnosti a demokracii
To znamená že v revoluci bojovaly vedle sebe skupiny s diametrálně odlišnými názory... a jak to dopadlo: vyhrál ten nejagresivnější.
A posledním bodem byla intervence vyvolaná čistě ekonomický:
V 70. letech nastala ropní krize protože Šáh na tlak ropních koncernů řekl: "Nebudeme doplácet na modré oči." (t.j. Angličany, Američany a západní kolonisty) a zavřel kohoutky. Mělo to za následek 4 násobné zvýšení cen ropy a celosvětovou krizi. Po počátečném boomu ale nastala recese i v Íránu - inflace a nespokojenost lidí rostla, společně s nespokojeností Británie a USA...
pátek, února 09, 2007
Íránská vláda chce zničit 2500 let staré Pasargády
Že si íránská vláda libuje v ničení kultury, symbolů, materiálu i jednotlivců, které s ní nesouhlasí, to je známé. Nyní obrátila svoji pozornost na 15 let starý projekt přehrady, která by mohla ohrozit až zatopit archeologické náleziště Pasargád, starobylého hlavního města Perské říše, zařazeného do SVĚTOVÉHO DĚDICTVA UNESCO, kde je pohřben Kýros Veliký, zakladatel říše a mezijiným král, který propustil Židy z babylonského zajetí. Kýros rovněž vydal edikt na hliněném válečku, který se stal základem pro pozdější deklaraci lidských práv, který zajišťoval například náboženskou svobodu všem poddaným říše.
Islámská vláda asi před 15 lety vypracovala projekt Sayvandské přehrady, která s velkou pravděpodobností ohrozí i Persepoli a symboly a hlavní dějiště velikosti předislámské perské říše a odkaz Kýra Velikého a ke kterému se hlásí většina uvědomělých i méně uvědomělých Peršanů.
Chtějí zničit kus předislámských dějin. Že to něco připomíná? Tak třeba Taliban a sochy Buddhů...
Komix o íránské revoluci
Do Vaší pozornosti doporučuji komix autorky Marjane Satrapiové, který zábavnou a přístupnou, ale velmi výstižnou formou ilustruje dění během a po islámské revoluci, naděje, které do ní byly vloženy a které se samozřejmě nenaplnily, obrázky z rodinného a společenského života Íránců a jejich myšlení, názorů a postojů. Situace je viděna a vyprávěna pohledem asi desetileté holčičky, která postupně dospívá a původně vyšel ve Francii. Vřele doporučuji.Zde je velice povedená recenze. A zde je osobní stránka autorky.
úterý, ledna 23, 2007
Írán se nebojí ani dalších rezolucí OSN
Írán nezmění svou jadernou politiku, ani když Rada bezpečnosti OSN přijme deset dalších rezolucí proti němu. V íránském parlamentu to v televizí přenášeném projevu řekl prezident Mahmúd Ahmadínežád.
RB OSN přijala loni 23. prosince rezoluci, která Íránu zakazuje obchodovat s jaderným materiálem a komponenty balistických střel. Írán dostal 60 dní na to, aby se vzdal se technologie obohacování uranu. Pak může rada rozhodnout o dalších sankcích. “Ta rezoluce je mrtvá od počátku a i když vydají deset takových, íránskou politiku a ekonomiku to neovlivní. Stali jsme se jadernou zemí, aniž jsme za to světovým mocnostem něco slíbili. To je naše velké vítězství,” řekl Ahmadínežád.
V Íránu přibývá jeho kritiků a nesouhlas s jeho výpady proti Západu se projevil v prosincových místních volbách, v nichž byli Ahmadínežádovi stoupenci poraženi. Situace odrazuje také investory, kteří se bojí, že se konflikt s Íránem bude stupňovat.
Bývalý velitel islámských revolučních gard Mohsen Rezáí řekl v rozhovoru pro dubajský list Al-Baján, že se USA snaží v Íránu vyvolat vzpouru a že střet obou zemí je nevyhnutelný. Domnívá se, že americký prezident George Bush prosazuje vůči Íránu nepřátelskou strategii a svět se o tom v příštích dvou měsících přesvědčí. Řekl, že Amerika zneužije protiíránský blok, aby vyvolala povstání Íránců proti revoluci, a propagandou se pokusí postavit proti sobě vyznavače různých náboženských směrů.
“Íránsko-americký konflikt je nevyhnutelný,” řekl Rezáí, který je vysokým představitelem shromáždění znalců islámského práva. Nevyloučil americký raketový útok na íránská jaderná zařízení.
Předseda Nejvyšší rady národní bezpečnosti Alí Larídžání řekl, že je íránská armáda připravena čelit všem případným útokům na jaderné provozy. Dnes Larídžání odjel do Sýrie, která je nejbližším spojencem Íránu; minulý týden jednal o bezpečností situaci oblasti v Saúdské Arábii.
Dnes íránská armáda zahajuje třídenní manévry, v jejichž rámci mají být vyzkoušeny rakety krátkého doletu. Cvičení se má podle státní televize konat na okraji pouště Kevír na severu země.
---
Prokletá budiž vláda, jež chce obětovat celý národ na oltáři své vlastní touhy po moci.
čtvrtek, ledna 18, 2007
Můžou zůstat, jestli:
Proč vlastně píši o zločinech režimu a podporuji jeho změnu? (mírovou, prosím!!! odkazuji všem co mě obviňují z válečného štváčství)... pro mě můžou mulláhové klidně zůstat, jestli:
- přestanou mučit, věznit a zabíjet lidi jenom kvůli tomu, že s nima nesouhlasí
- se přestanou míchat do osobního života lidí, co poslouchají, jak se oblékají, co jedí a pijí, s kým se přátelí, s kým udržují milostné vztahy, co studují, kam jezdí, atd.
- když uznají i v právním zřízení, ne jenom lživým přesvědčováním, že žena je rovnocenná lidská bytost, a nepotřebuje pro každý právní úkon mužského poručníka, jako by byla dítě nebo mentálně postižená...
- zvýší legální ochranu ženy: zvýší věk plnoletosti pro manželství z 9 (isl. tradice), resp. 13 let minimálně na 16 let
- zvýší legální ochranu ženy: zabezpečí ochranu obětí znásilnění a potrestání vinníků (žádné vyžadování 4 mužských očitých svědků!!)
- přestanou tolerovat sexuální zneužívání a obchodování se ženami a dětmi
- přestanou podporovat obchod s narkotiky
- odstraní všechny diskriminační zákony a opatření proti jakýmkoliv náboženským nebo etnickým menšinám a jednotlivcům
- každému obviněnému umožní objektivní soudní proces bez vynucování přiznání nátlakem a mučením a přístup k obhájci
- dají lidem pravdivé a úplné informace, bez bohapustých lží, propagandy a zamlčování, cenzury, filtrování a blokování (internetu)
- zabezpečí svobodu tisku, projevu, zhromažďování a vyznání
- nebudou dále izolovat zemi a omezovat komunikaci mezi ní a světem
- lidem z peněz za ropu (klidně by na to stačily) postaví fungující hospodářství, zabezpečí práci a materiální blahobyt (jak se o to pokoušel Šáh)
- zváží, jestli Írán nemá důležitější investice než je jaderní "energie" a
- přestane vyvíjet jaderní zbraně (vím o čem mluvím, i důkazy jednoho dne budou)
- nebudou místo toho investovat do šíření náboženského extremismu a vlivu v regionu a zbrojení zahraničních teroristických skupin a sebevražedných komand s vymytými mozky
- přestanou lhát o Holokaustu a volat po zničení Izraele
- nebudou manipulovat volby
- nebudou systematicky odsuzovat a potlačovat projevy původní íránské národní kultury, hudby, tance, svátků, zvyků a myšlenek
- nic dalšího mě nenapadá, ale ještě toho tam bude..
______________
podtrženo a sečtěno: mulláhové se těchto věcí stejně nikdy nevzdají, protože by se museli vzdát celého smyslu jejich existence: t.j. ovládnutí lidí a šíření jejich vlivu a radikálního islámu, a hlavně, protože by lidé hned jasně vyjádřili: nechceme vás. Obrázek z http://ethnikoi.org/khomeini.jpg přes blog
http://vladimirkurdistan.blogspot.com
- přestanou mučit, věznit a zabíjet lidi jenom kvůli tomu, že s nima nesouhlasí
- se přestanou míchat do osobního života lidí, co poslouchají, jak se oblékají, co jedí a pijí, s kým se přátelí, s kým udržují milostné vztahy, co studují, kam jezdí, atd.
- když uznají i v právním zřízení, ne jenom lživým přesvědčováním, že žena je rovnocenná lidská bytost, a nepotřebuje pro každý právní úkon mužského poručníka, jako by byla dítě nebo mentálně postižená...
- zvýší legální ochranu ženy: zvýší věk plnoletosti pro manželství z 9 (isl. tradice), resp. 13 let minimálně na 16 let
- zvýší legální ochranu ženy: zabezpečí ochranu obětí znásilnění a potrestání vinníků (žádné vyžadování 4 mužských očitých svědků!!)
- přestanou tolerovat sexuální zneužívání a obchodování se ženami a dětmi
- přestanou podporovat obchod s narkotiky
- odstraní všechny diskriminační zákony a opatření proti jakýmkoliv náboženským nebo etnickým menšinám a jednotlivcům
- každému obviněnému umožní objektivní soudní proces bez vynucování přiznání nátlakem a mučením a přístup k obhájci
- dají lidem pravdivé a úplné informace, bez bohapustých lží, propagandy a zamlčování, cenzury, filtrování a blokování (internetu)
- zabezpečí svobodu tisku, projevu, zhromažďování a vyznání
- nebudou dále izolovat zemi a omezovat komunikaci mezi ní a světem
- lidem z peněz za ropu (klidně by na to stačily) postaví fungující hospodářství, zabezpečí práci a materiální blahobyt (jak se o to pokoušel Šáh)
- zváží, jestli Írán nemá důležitější investice než je jaderní "energie" a
- přestane vyvíjet jaderní zbraně (vím o čem mluvím, i důkazy jednoho dne budou)
- nebudou místo toho investovat do šíření náboženského extremismu a vlivu v regionu a zbrojení zahraničních teroristických skupin a sebevražedných komand s vymytými mozky
- přestanou lhát o Holokaustu a volat po zničení Izraele
- nebudou manipulovat volby
- nebudou systematicky odsuzovat a potlačovat projevy původní íránské národní kultury, hudby, tance, svátků, zvyků a myšlenek
- nic dalšího mě nenapadá, ale ještě toho tam bude..
______________
podtrženo a sečtěno: mulláhové se těchto věcí stejně nikdy nevzdají, protože by se museli vzdát celého smyslu jejich existence: t.j. ovládnutí lidí a šíření jejich vlivu a radikálního islámu, a hlavně, protože by lidé hned jasně vyjádřili: nechceme vás. Obrázek z http://ethnikoi.org/khomeini.jpg přes blog
http://vladimirkurdistan.blogspot.com
Něco hezčího než jenom vraždy a mučení...
Unikáš mi jako vítr
jež si hraje s tvými vlasy
a zapomínáš na ty časy
když do stínů jasmínů
sedali jsme si
a v nekonečném tichu
utonula píseň tvého smíchu
a odpověď přišla bez otázky...
do klece své lásky
zavírám jen vítr
jež mě hladí
svou studenou dlaní
a zhasíná mou svíci
bez naděje na shledání...
Inspirováno perskou
miniaturou ze 17. století.
čtvrtek, ledna 11, 2007
Ztratí Írán svou národní hrdost, jestli nebude mít jaderní technologie?
Alereza Taghi, SosIran.com, odborník z oblasti energetiky:
Dříve než odpovíme na tuto otázku, musíme si vysvětlit, co myslíme pod výrazem "technologie". Může to znamenat jendnu nebo více z následovních věcí, ohledně jaderních elektráren (JE) a obohacování uranu:
• Schopnost stavět jaderné elektrárny
• Schopnost ovládat výrobu energie v JE
• Schopnost spravovat a udržovat JE
• Schopnost správně a bezpečně nakládat s jaderním odpadem
• Schopnost obohacovat palivo pro reaktory na výrobu energie (pod 4%)
• Schopnost obohacovat urán pro jaderní zbraně (nad 90%)
Následující údaje by nás mohli posunout k odpovědím
Většina velkých univerzit má výzkumné kapacity, které učí studenty většinu teoretických a některé z praktických aspektů nukleárních technologií. 56 zemí provozuje 284 výzkumných reaktorů. Proto, íránští inženýři a vědci můžou dosáhnout vědeckého poznání v oblasti jaderních technologií během provozu pokusného reaktoru. Ale je nutná rozsáhlá činnost v oboru na získání dostatečných znalostí pro budování jaderních elektráren. Proto existuje jenom několik větších společností, které budují jaderné elektrárny, s různými specifikacemi a licencemi.
31 zemí provozuje jaderní elektrárny. Všechny tyto země, kromě Ruska mají zásoby zemního plynu na hlavu menší než 5% zásob Íránu na hlavu. Jenom 9 z těchto 31 zemí obohacují palivo pro své elektrárny. Jinými slovy, více než 2/3 zemí s jaderními výrobními kapacitami kupují ošetřené palivo od velkých výrobců tohoto paliva (jako je Austrálie), protože je to levnější a nepotřebují si dělat těžkou hlavu se zneškondněním odpadu, a dodržováním protokolů Mezinárodní Agentury pro Atomovou Energii. Rovněž tyto země nemají plány ani ambice využít vysoce obohacený uran nebo plutónium na výrobu jaderním bomb. Proto, země může mít jadernou elektrárnu bez výstavby velkých kapacit na obohacování s tisíci odstředivek P2 pro obohacení paliva. Odstředivky P2 se běžně používají na obohacení uranu na vyšší úrovně než ta, která se vyžaduje pro jaderné reaktory. Evropská Unie (hlavně Francie) má zájem vybudovat Íránu lehkovodní jaderní elektrárnu a dodávat palivo.
Ale toto řešení nebylo přeijato Islámskou Republikou, protože by to zabránilo Íránu aby se dostal k potřebnému množství uranu s úrovní obohacení pro výrobu atomové bomby.
Kdyby politická atmosféra byla jiná, kdyby byla v Íránu vláda přátelská k Západu, a kdyby větší firmy měly možnost prodávat Íránu jejich nejnovější technologie pro jaderní elektrárny, stejně by to byla výstavba jaderních elektráren ekonomicky nevýhodné pro Írán, kvůli jeho ekonomické situaci. Náklady na výstavbu jaderné elektrárny nyní přesahují 2,500$ na KW.
Přestavba existujících elektráren na plyn a ropu s cílem zvýšit jejich výkon by stálo asi 250$ nar KW. Írán má existující výrobní kapacity na výrobu asi 29,700,000 KW na základě spalování fosilních paliv, při využití neefektivních jednocyklových elektráren. Tyto elektrárny by mohly být konvertovány a rozšířeny na elektrárny s kombinovaným cyklem, co zvýší jejich kapacitu asi o 10,000,000 KW; co se rovná kapacitě asi deseti jaderních elektráren.
Deset JE by stálo asi 25 miliard dolarů. Přestavba a rozšíření existujících elektráren by stálo 2.5 miliardy dolarů. Pro připomenutí, Írán už doteď vynaložil více než 11 miliard dolarů a ještě ani nedokončil svou první jaderní elektrárnu (v Búšehru).
Íránu by zbylo dost času na získání vědomostí a schopností na výstavbu a provoz moderních jaderních elektráren. Elektrárny budoucnosti můžou využít výsledků rozsáhlého výzkumu, který probíhá ve Spojených Státech, a výzkumných zařízení, které se nyní plánují ve Francii, místo toho aby byly založena na zastaralé těžkovodní technologii, kterou se Islámská Republika snaží dostat od Ruska (a která se dá zneužít na válečné účely, pozn překl.).
Posuďte sami, poté co si to sečtete.
--------
... a hlavně pro íránskou vládu "národní zájmy" jsou jenom prázdnou frází, důležité jsou mocenské zájmy islámu mimo Írán...
Dříve než odpovíme na tuto otázku, musíme si vysvětlit, co myslíme pod výrazem "technologie". Může to znamenat jendnu nebo více z následovních věcí, ohledně jaderních elektráren (JE) a obohacování uranu:
• Schopnost stavět jaderné elektrárny
• Schopnost ovládat výrobu energie v JE
• Schopnost spravovat a udržovat JE
• Schopnost správně a bezpečně nakládat s jaderním odpadem
• Schopnost obohacovat palivo pro reaktory na výrobu energie (pod 4%)
• Schopnost obohacovat urán pro jaderní zbraně (nad 90%)
Následující údaje by nás mohli posunout k odpovědím
Většina velkých univerzit má výzkumné kapacity, které učí studenty většinu teoretických a některé z praktických aspektů nukleárních technologií. 56 zemí provozuje 284 výzkumných reaktorů. Proto, íránští inženýři a vědci můžou dosáhnout vědeckého poznání v oblasti jaderních technologií během provozu pokusného reaktoru. Ale je nutná rozsáhlá činnost v oboru na získání dostatečných znalostí pro budování jaderních elektráren. Proto existuje jenom několik větších společností, které budují jaderné elektrárny, s různými specifikacemi a licencemi.
31 zemí provozuje jaderní elektrárny. Všechny tyto země, kromě Ruska mají zásoby zemního plynu na hlavu menší než 5% zásob Íránu na hlavu. Jenom 9 z těchto 31 zemí obohacují palivo pro své elektrárny. Jinými slovy, více než 2/3 zemí s jaderními výrobními kapacitami kupují ošetřené palivo od velkých výrobců tohoto paliva (jako je Austrálie), protože je to levnější a nepotřebují si dělat těžkou hlavu se zneškondněním odpadu, a dodržováním protokolů Mezinárodní Agentury pro Atomovou Energii. Rovněž tyto země nemají plány ani ambice využít vysoce obohacený uran nebo plutónium na výrobu jaderním bomb. Proto, země může mít jadernou elektrárnu bez výstavby velkých kapacit na obohacování s tisíci odstředivek P2 pro obohacení paliva. Odstředivky P2 se běžně používají na obohacení uranu na vyšší úrovně než ta, která se vyžaduje pro jaderné reaktory. Evropská Unie (hlavně Francie) má zájem vybudovat Íránu lehkovodní jaderní elektrárnu a dodávat palivo.
Ale toto řešení nebylo přeijato Islámskou Republikou, protože by to zabránilo Íránu aby se dostal k potřebnému množství uranu s úrovní obohacení pro výrobu atomové bomby.
Kdyby politická atmosféra byla jiná, kdyby byla v Íránu vláda přátelská k Západu, a kdyby větší firmy měly možnost prodávat Íránu jejich nejnovější technologie pro jaderní elektrárny, stejně by to byla výstavba jaderních elektráren ekonomicky nevýhodné pro Írán, kvůli jeho ekonomické situaci. Náklady na výstavbu jaderné elektrárny nyní přesahují 2,500$ na KW.
Přestavba existujících elektráren na plyn a ropu s cílem zvýšit jejich výkon by stálo asi 250$ nar KW. Írán má existující výrobní kapacity na výrobu asi 29,700,000 KW na základě spalování fosilních paliv, při využití neefektivních jednocyklových elektráren. Tyto elektrárny by mohly být konvertovány a rozšířeny na elektrárny s kombinovaným cyklem, co zvýší jejich kapacitu asi o 10,000,000 KW; co se rovná kapacitě asi deseti jaderních elektráren.
Deset JE by stálo asi 25 miliard dolarů. Přestavba a rozšíření existujících elektráren by stálo 2.5 miliardy dolarů. Pro připomenutí, Írán už doteď vynaložil více než 11 miliard dolarů a ještě ani nedokončil svou první jaderní elektrárnu (v Búšehru).
Íránu by zbylo dost času na získání vědomostí a schopností na výstavbu a provoz moderních jaderních elektráren. Elektrárny budoucnosti můžou využít výsledků rozsáhlého výzkumu, který probíhá ve Spojených Státech, a výzkumných zařízení, které se nyní plánují ve Francii, místo toho aby byly založena na zastaralé těžkovodní technologii, kterou se Islámská Republika snaží dostat od Ruska (a která se dá zneužít na válečné účely, pozn překl.).
Posuďte sami, poté co si to sečtete.
--------
... a hlavně pro íránskou vládu "národní zájmy" jsou jenom prázdnou frází, důležité jsou mocenské zájmy islámu mimo Írán...
Jak jsou obyvatelé důležití pro íránskou vládu
Iran Press News (anglicky): 5,4 milionů Íránců (co se přibližně rovná počtu obyvatel Slovenska) žije z 1 dolaru na den (co je 3000 tumanů, nebo 20 korun). Přiznal to Parvíz Davúdí, první náměstek prezidenta Ahmadínežáda v projevu ve městě Qazvin. Objevilo se to ve zprávách oficielní tiskové agentury pracujících ILNA. Zvýšily se ceny základních potravin, jako obilí nebo brambory, protože ty právě zabezpečují základní potřeby rodin s nízkým příjmem.
Agentura Fars rovněž citovala Davúdího, který řekl, že kupni síla 2/3 rodin s nízkým příjmem je tak malá, že žijí jenom na chlebu a jogurtu.
------
Ale samozřejmě Íránská vláda posílá miliony dolarů Palestincům, "adoptuje" jejich dělníky a rybáře (a koho ještě... děti s vymytými mozky a kalašnikovy...), opravuje domy v Libanonu po válce, kterou sám vyvolal prostřednictvím své loutky Hizballáhu, investuje miliardy do nukleární "energie" a zbrojí sebe i jiné... proč?
"Milovaný lid Íránu, který je v současnosti opravdovou zářící tváří dějin islámu, by měl zkusit přijmout těžkosti a strádání pro Boha, aby vysocí činitelé země byli schopni uskutečnit jejich hlavní cíl, jímž je šíření islámu ve světě.”
Sahif-e-ye Nour, Svazek 21, s. 108, 22. března 1989
Zdroj: Imám Chomejní: O Vývozu Revoluce, Institut pro shromažďování a vydávání děl Imáma Chomejního, Teherán, 2001
Agentura Fars rovněž citovala Davúdího, který řekl, že kupni síla 2/3 rodin s nízkým příjmem je tak malá, že žijí jenom na chlebu a jogurtu.
------
Ale samozřejmě Íránská vláda posílá miliony dolarů Palestincům, "adoptuje" jejich dělníky a rybáře (a koho ještě... děti s vymytými mozky a kalašnikovy...), opravuje domy v Libanonu po válce, kterou sám vyvolal prostřednictvím své loutky Hizballáhu, investuje miliardy do nukleární "energie" a zbrojí sebe i jiné... proč?
"Milovaný lid Íránu, který je v současnosti opravdovou zářící tváří dějin islámu, by měl zkusit přijmout těžkosti a strádání pro Boha, aby vysocí činitelé země byli schopni uskutečnit jejich hlavní cíl, jímž je šíření islámu ve světě.”
Sahif-e-ye Nour, Svazek 21, s. 108, 22. března 1989
Zdroj: Imám Chomejní: O Vývozu Revoluce, Institut pro shromažďování a vydávání děl Imáma Chomejního, Teherán, 2001
Drogová závislost v Íránu - video
Zde na Google video byl zveřejněn dokumentární film o životě drogově závislých, kteří žijí na městském hřbitově v Šírázu. Je v perštině s anglickými titulky a stojí za shlédnutí. Kdo nerozumí anglicky (ani persky předpokládám) : žena v černém čádoru si vydělává na dávky pro sebe a pro manžela prostitucí (za niž může být trest vězení, bičování nebo kamenování). Její manžel Hassan chce prodat svou ledvinu za milion tumanů (1000 dolarů) aby zaplatil své dluhy a vrátil se do normálního života. Stařec jež bydlí na hrobu s "klecí" říká, že předtím bydlel na jiném hrobu, ale měl noční můry, tak se pak přestěhoval na jiný a snad to tomu nebožtíkovi nevadí, protože noční můry přestaly. Muži v uniformách, jež na konci filmu přijdou s obušky na hřbitov jsou příslušníci Revolučních Gard.
středa, ledna 10, 2007
"Nechť Írán klidně shoří"
Z Chomejního řeči ve městě Qom, 1980:
"My neuctíváme Írán, my uctíváme Alláha; Protože vlastenectví je jenom jiné jméno pro pohanství. Říkám, nechť tato země [Írán] shoří. Říkám nechť se tato země změní v kouř, jenom pokud islám povstane vítězně v zbytku světa."
"My neuctíváme Írán, my uctíváme Alláha; Protože vlastenectví je jenom jiné jméno pro pohanství. Říkám, nechť tato země [Írán] shoří. Říkám nechť se tato země změní v kouř, jenom pokud islám povstane vítězně v zbytku světa."
Kdo je Nazanin anebo osud "padlých žen" v Íránu
Mají společnou jednu věc: Nazanin Fatehi a Nazanin Afshin-Jam (Afšín Džam) mají stejné jméno (a íránský původ). Ale zatím co Nazanin Fatehi čeká na trest smrti, Nazanin Afshin-Jam, krásná vítězka soutěže Miss Canada, pracuje na tom, aby zvrátila rozsudek nad děvčetem, přičemž dělá většinu své práce pomocí počítače z ložnice svého bytu zde. (pozn. v Kanadě)Ve středu, obě ženy zjistí jestli Nazanin Fatehi bude žít nebo zemře.
"Je pořád se mnou. Mám ji pořád v hlavě. Trápí mě to už 10 měsíců," řekla Nazanin Afshin-Jam v neděli.
Krásná vítězka z Vancouveru a popová zpěvačka poprvé slyšela příběh Nazanin Fatehi před deseti měsíci, když ji napsal neznámý člověk, který považoval za zvláštní, že mají tato dvě děvčata stejná jména.
Před tím, Nazanin Afshin-Jam nikdy neslyšela o Nazanin Fatehi, která byla odsouzena k trestu smrti oběšením v lednu poté co se přiznala, že ubodala jednoho ze tří útočníků, kteří se pokoušeli znásilnit jí a její šestnáctiletou neteř. V tom čase jí bylo 17.
"Když jsem se dověděla o příběhu Nazanin, byla jsem šokována," řekla Nazanin Afshin-Jam. "Nemohla jsem to dostat z hlavy. Cítila jsem, že musím něco udělat."
Využila svého věhlasu ako předchozí Miss Canada a vědomostí získaných v průběhu studia mezinárodních vstahů, Nazanin Afshin-Jam založila petici k záchraně Nazanin. Doteď sesbírala více než 232,000 podpisů, které byli doručeny íránské vládě. Rovněž navštívila Ottawu a ústředí OSN v New Yorku, aby přiměla politiky k zvýšení politického tlaku na Írán, aby upustil od popravy.
V červnu byl rozsudek smrti Nazanin Fatehi pozastaven a případ byl znovu otevřen. Druhé jednání by se mělo uzavřít ve středu.
"Tohleto není jenom věc Nazanin," řekla Nazanin Afshin-Jam, jejíž rodina opustila Írán, když jí byly dva roky. "Tohleto je věc práva všech lidí na spravedlivý proces. Je to něco co postihuje nás všechny, všechny lidské bytosti."
kdyby Nazanin Fatehi dovolila muži, aby ji znásilnil, dostala by 100 ran bičem podle íránského zákona. Kdyby byla provdaná v tom čase, mohla by být uznána vinnou z cizoložství a odsouzena k smrti ukamenováním.
"Je tou dvojsečný meč," řekla Nazanin Afshin-Jam. "Ženy nemají na výběr ... cítím, že musím být hlasem těch, kdo žádný hlas nemají."
...
Nyní je několik možností:
a) soud Nazanin osvobodí
b) odsoudí ji na x let žaláře
c) potvrdí její trest, t.j. smrt oběšením
d) odsoudí ji na zaplacení "dieh" co je něco jako cena za život muže, kterého zabila, přičemž rodina zabitého může podle islámského práva odmítnout výkupné a žádat vykonání trestu smrti
Nazanin (celá stránka ve Wikipedii zde) pochází z chudé kurdské rodiny
z okolí města Sanandadž, nyní žijí na předměstí Teheránu, kde se celý případ odehrál. Je nejstarší z pěti dětí, její otec je invalid a už 7 let nemůže pracovat, její matka živila rodinu tím, že uklízela po domech a čistila koberce, a rovněž si zničila zdraví stykem s chemikáliemi. Nazanin musela pečovat o domácnost, proto vychodila jenom 2 třídy základní školy. Rodina si samozřejmě nemohla dovolit právníka. Nyní se jí po kampani lidé z celého světa na právníka složili a její případ byl znovu otevřen.Zde je dokumentární film (v angličtině) o případu Atefeh (na obr. vpravo), dívky oběšené ve věku pouhých 16 let na základě vykonstruovaného a sumárního procesu za "nemravné chování" a dokumenty a videa o jiných popravách v Íránu (vedle ve sloupci).
Otázka k zamyšlení: původní trest pro Nazanin a pro jiné "padlé ženy" měl být stejný jako ten pro Saddáma Husajna... tomu se asi říká "boží spravedlnost", že?
středa, ledna 03, 2007
Mahdí s Ježíšem porazí arcinepřítele v Jeruzalémě
Via Islam Info:
Na internetových stránkách oficiálního íránského média se objevilo triumfálního proroctví, které ohlašuje návrat šíitského mesiáše.Podle internetových stránek se “náhle na světové scéně za hlasu z nebes, oznamujících jeho znovuobjevení ve svaté Kabě v Mekce, objeví imám Mahdí”.
Na internetových stránkách oficiálního íránského média se objevilo triumfálního proroctví, které ohlašuje návrat šíitského mesiáše.Podle internetových stránek se “náhle na světové scéně za hlasu z nebes, oznamujících jeho znovuobjevení ve svaté Kabě v Mekce, objeví imám Mahdí”.
Internetové stránky Islamic Republic of Iran broadcasting (IRIB) oznámily v programu “Svět před osvícením”, že Mahdí se znovuobjeví v Mekce a sestaví armádu, která porazí v sérii apokalyptických bitev, ve kterých Mahdí překoná svého arcinepřítele v Jeruzalémě, nepřátele islámu. Seriál byl pravidelně během listopadu a prosince aktualizován.
“Mahdího dalekozrakost a pevnost tváří v tvár škodlivým elementům vyvolá hrůzu. Po jeho vzestupu z Mekky do celé Arábie se mu podřídíme my a pak další části světa, jak bude pochodovat na Írák a ustanoví sídlo globální vlády ve městě Kufa”.
“Pak imám pošle deset tisíc ze svých sil na východ a na západ, aby vykořenil utiskovatele. V tento čas mu bůh usnadní věci a země budou jedna za druhou upadat pod jeho vládu”, prohlašují internetové stránky.
“Po svém objevení zůstane imám po nějakou dobu v Mekce a pak půjde do Medíny. Potomek prorokova arcinepřítele Abu Sufjana obsadí Sýrii a napadne Írák a Hidžáz s dravostí bestie … nakonec imám Mahdí pošle vojáky, kteří zabijí Súfjanovce v Beit al-Mokaddas (Jeruzalémě), islámském svatém městě Palestiny, které je v současné době pod okupací sionistů”, dodává IRIB.
Podle íránského seriálu se Mahdí objeví na zemi s Ježíšem: “Čteme v knize Tazkarat ol-Olia, ‘Mahdí přijde s Ježíšem, synem Marie, který ho bude doprovázet’. … Imám Mahdí bude vůdcem a prorok Ježíž bude jeho poručíkem v boji proti útisku a za zavedení spravedlnosti na světě. Ježíš sám přinesl zprávy o příchodu posledního božího proroka a uvidí, jak se Mohamedovy myšlenky naplní v čase Mahdího”.
Sankce neovlivní íránský zbrojní průmysl
Via Islam Info:
Ministr obrany Mostafa Mohammad Najjar v pátek označil sankce OSN uvalené na Írán za “psychologickou válku” a prohlásil, že neovlivní schopnost Íránu pokračovat ve výrobě raket.
Rada bezpečnosti OSN zakázala ve snaze zastavit obohacovací aktivity Íránu, které mohou vést k jaderným zbraním, dovoz nebo vývoz citlivých jaderných materiálů a technologií do Íránu a stejně tak balistické systémy.
“Vidíme tyto sankce jako psychologickou válku, která nebude mít vliv na výstupy íránského zbrojního průmyslu”, řekl Najjar v rozhovoru pro státní televizi.
“Vyrábíme několik zbrojních položek v různých sférách. Všechny jsou domácího původu a nepotřebují pomoc ze zahraničí”, dodal. …
Írán má ve svém arzenálu střely s doletem až 2000 km, což znamená, že jeho arcinepřítel Izrael je v jeho dosahu. Íránští činitelé také řekli, že jeho zbraně mohou zasáhnout celou oblast Zálivu, kde mají Spojené státy, jeho hlavní nepřítel, své vojenské jednotky.
Update: “Rezoluce OSN namířená proti íránské jaderné činnosti nemá pro Íránce žádnou platnost,” dodal, přičemž zdůraznil, že dokument “byl přijat pod tlakem Spojených států a Velké Británie a jeho obsah není příliš důležitý”. …
“Pokud zastrašující mocnosti… chtějí bránit vůli Íránců, uštědříme jim historickou facku,” varoval dnes Ahmadínežád před davem posluchačů, který na jeho proslov reagoval výkřiky “smrt Americe”. …
Ve středu íránský parlament v reakci na rezoluci RB OSN nařídil vládě, aby přehodnotila míru spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.
Konečné slovo má v jaderné otázce, stejně jako ve všech ostatních záležitostech v Íránu, nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí. Ten rovněž trvá na tom, že se Teherán svých nukleárních plánů nezřekne.
pondělí, ledna 01, 2007
Rekapitulace
Tak, přeji Vám všem šťastný nový rok 2007, doufám, že přinese víc pozitivních věcí a hlavně víc rozumu, lásky, pochopení, oboustranné tolerance a méně náboženského fanatismu a z něj vyplývajícího násilí a utrpení.
Už 10 měsíců jsem zde s Vámi, a sloužím Vám, kdož se zajímáte o dění v neklidných regionech světa jako je Blízký Východ a snažíte se pochopit situaci v celé její složitosti. Snažím se Vám přinášet zprávy o věcech, o kterých se moc nepíše, snažím se o objektivitu i přes emocionální spojení s oblastí bádání a navzdory sprškám opodstatněné i neopodstatněné kritiky a urážek.
Podívejme se nyní co se všechno událo v Íránu a v regionu v uplynulém roce.
Zdá se, že se íránský jaderný program v posledních dnech vymkne zpod mezinárodní kontroly ještě víc, než doteď. Jako odpověď na rezoluce RB OSN č. 1696 a č. 1737, které Írán vyzvaly k přerušení obohacování uranu, Írán neudělal zhola nic, dokonce zvýšil své pochybné a těžce sledovatelné aktivity a aroganci vůči OSN.
Írán vystupňoval i protiizraelskou a protizápadní rétoriku organizováním kontroverzných akcí, jako soutěž o nejlepší karikaturu holokaustu a konferenci, která zpochybnila celý holokaust jako historický fakt. Íránský prezident Ahmadínežád samozřejmě neustoupil od svého volání po fyzické likvidaci Izraele, a íránská ekonomika utrpěla právě z důvodu zvýšené diplomatické izolace země v důsledku těchto nepřijatelných "cílů" v mezinárodní politice. Ahmadínežád rovněž napsal několik dopisů světovým politickým špičkám, ve kterých je zve k přijetí islámu a jeho politika se nese v apokalyptické vizi očekávání šíitského spasitele, 12. imáma Mehdího, který by se měl objevit a dovést svět pod vládu islámu (jak by k tomu mělo dojít, na to je několik variant, několik z nich je pochopitelně násilných).
Samozřejmě, následky této rétoriky si odnesli běžní obyvatelé a místo investovaní petrodolarů do vlastní země a pečování o blahobyt a budoucnost Íránu se vláda pustila do odvážných projektů v zahraniční politice: chce se stát největší regionální velmocí a chce tak učinit posílením vlivu radikálních a militantních ozbrojených skupin v zemích regionu, jako je libanonský Hizballáh, SCIRI a Mahdího armáda Muqtady al Sadra v Iráku, a hlavně šíitských politických frakcí v Sýrii, Afghánistánu, Turecku, Saudské Arábii a ostatních zemích. Důsledkem těchto aktivit byla i letní vyprovokovaná válka mezi Izraelem a Hizballáhem nebo rapidní zvýšení útoků a nábožensky motivovaného násilí v Iráku hlavně proti civilistům v roce 2006, co je už více než 3 roky po invazi a je těžké ho vysvětlovat jako pouhou odpověď na Spojeneckou okupaci Iráku. Já ho vidím jako mocenský boj Íránu proti sunnitům, hlavně Saudské Arábie, o vliv a moc v Iráku, zemi se šíitskou většinou a dějinami poznamenanými válkami a rivalitou o moc v regionu právě s Íránem.
Kromě investic do masivní mediální propagandy (televizní a rozhlasové vysílání do těchto zemí) ještě více ochuzují Írán investice do zbrojení a vývoje například i raket středního a dlouhého doletu (doletí do Izraele a do Evropy) ve spolupráci se Severní Korejí. Írán rozvinul čilou spolupráci i s jinými diktaturami a pseudorežimy, jako jsou Bělorusko, nebo Venezuela.
Zhoršila se i domácí situace ohledně porušování lidských práv. Cenzura tisku, kultury a internetu se zvýšila a zdokonalila, omezování přístupu k informacím se vystupňovala. Stali jsme se svědky uvěznění intelektuálních špiček jako Ramin Jahanbegloo pod falešnými obviněními (hlavně špionáž a spolupráce se západními velmocemi), i násilné potlačování studentských hnutí za svobodu projevu a odborových hnutí pracujících, kteří si žádali své mzdy a nezaměstnaných, kteří žádali práci a sociální zabezpečení, ženských hnutí, jež demonstrovaly proti diskriminaci v právní oblasti. Zvýšil se počet poprav a mučení politických vězňů, pronásledování uprchlíků, disidentů a těch co konvertovali pryč od islámu. Počet oficielně oznámených poprav se pohybuje kolem 150 za celý rok, počet tajných může být několikanásobně vyšší.
V posledních komunálních volbách ale radikální frakce prezidenta Ahmadínežáda a jeho mentora Ajatolláha Mesba Yazdího prohrála proti konzervativcům stávajícího nejvyššího vůdce Chameneího a bývalého prezidenta Rafsandžáního a "umírněným reformistům" bývalého prezidenta Chátamího... buď z vůle těch několika voličů, jež se namáhali, nebo byli nuceni volit, a volby do Rady Expertů stabilně "vyhrála" frakce vůdce Chameneího, který kandidáty podrobil důkladnému sítu, aby jeho moc nebyla oslabena...
Co víc mi zůstává... doufám, že náboženský fanatismus a slepé mocenské ambice této vlády nespůsobí ještě víc utrpení doma a v regionu a jaderné zbraně eventuelně vyvíjené v Íránu se nikdy nedostanou k slovu. Rovněž doufám, že jestli by měla nastala změna režimu v Íránu, obejde se bez invazí cizích sil a zbytečného násilí...
Už 10 měsíců jsem zde s Vámi, a sloužím Vám, kdož se zajímáte o dění v neklidných regionech světa jako je Blízký Východ a snažíte se pochopit situaci v celé její složitosti. Snažím se Vám přinášet zprávy o věcech, o kterých se moc nepíše, snažím se o objektivitu i přes emocionální spojení s oblastí bádání a navzdory sprškám opodstatněné i neopodstatněné kritiky a urážek.
Podívejme se nyní co se všechno událo v Íránu a v regionu v uplynulém roce.
Zdá se, že se íránský jaderný program v posledních dnech vymkne zpod mezinárodní kontroly ještě víc, než doteď. Jako odpověď na rezoluce RB OSN č. 1696 a č. 1737, které Írán vyzvaly k přerušení obohacování uranu, Írán neudělal zhola nic, dokonce zvýšil své pochybné a těžce sledovatelné aktivity a aroganci vůči OSN.
Írán vystupňoval i protiizraelskou a protizápadní rétoriku organizováním kontroverzných akcí, jako soutěž o nejlepší karikaturu holokaustu a konferenci, která zpochybnila celý holokaust jako historický fakt. Íránský prezident Ahmadínežád samozřejmě neustoupil od svého volání po fyzické likvidaci Izraele, a íránská ekonomika utrpěla právě z důvodu zvýšené diplomatické izolace země v důsledku těchto nepřijatelných "cílů" v mezinárodní politice. Ahmadínežád rovněž napsal několik dopisů světovým politickým špičkám, ve kterých je zve k přijetí islámu a jeho politika se nese v apokalyptické vizi očekávání šíitského spasitele, 12. imáma Mehdího, který by se měl objevit a dovést svět pod vládu islámu (jak by k tomu mělo dojít, na to je několik variant, několik z nich je pochopitelně násilných).
Samozřejmě, následky této rétoriky si odnesli běžní obyvatelé a místo investovaní petrodolarů do vlastní země a pečování o blahobyt a budoucnost Íránu se vláda pustila do odvážných projektů v zahraniční politice: chce se stát největší regionální velmocí a chce tak učinit posílením vlivu radikálních a militantních ozbrojených skupin v zemích regionu, jako je libanonský Hizballáh, SCIRI a Mahdího armáda Muqtady al Sadra v Iráku, a hlavně šíitských politických frakcí v Sýrii, Afghánistánu, Turecku, Saudské Arábii a ostatních zemích. Důsledkem těchto aktivit byla i letní vyprovokovaná válka mezi Izraelem a Hizballáhem nebo rapidní zvýšení útoků a nábožensky motivovaného násilí v Iráku hlavně proti civilistům v roce 2006, co je už více než 3 roky po invazi a je těžké ho vysvětlovat jako pouhou odpověď na Spojeneckou okupaci Iráku. Já ho vidím jako mocenský boj Íránu proti sunnitům, hlavně Saudské Arábie, o vliv a moc v Iráku, zemi se šíitskou většinou a dějinami poznamenanými válkami a rivalitou o moc v regionu právě s Íránem.
Kromě investic do masivní mediální propagandy (televizní a rozhlasové vysílání do těchto zemí) ještě více ochuzují Írán investice do zbrojení a vývoje například i raket středního a dlouhého doletu (doletí do Izraele a do Evropy) ve spolupráci se Severní Korejí. Írán rozvinul čilou spolupráci i s jinými diktaturami a pseudorežimy, jako jsou Bělorusko, nebo Venezuela.
Zhoršila se i domácí situace ohledně porušování lidských práv. Cenzura tisku, kultury a internetu se zvýšila a zdokonalila, omezování přístupu k informacím se vystupňovala. Stali jsme se svědky uvěznění intelektuálních špiček jako Ramin Jahanbegloo pod falešnými obviněními (hlavně špionáž a spolupráce se západními velmocemi), i násilné potlačování studentských hnutí za svobodu projevu a odborových hnutí pracujících, kteří si žádali své mzdy a nezaměstnaných, kteří žádali práci a sociální zabezpečení, ženských hnutí, jež demonstrovaly proti diskriminaci v právní oblasti. Zvýšil se počet poprav a mučení politických vězňů, pronásledování uprchlíků, disidentů a těch co konvertovali pryč od islámu. Počet oficielně oznámených poprav se pohybuje kolem 150 za celý rok, počet tajných může být několikanásobně vyšší.
V posledních komunálních volbách ale radikální frakce prezidenta Ahmadínežáda a jeho mentora Ajatolláha Mesba Yazdího prohrála proti konzervativcům stávajícího nejvyššího vůdce Chameneího a bývalého prezidenta Rafsandžáního a "umírněným reformistům" bývalého prezidenta Chátamího... buď z vůle těch několika voličů, jež se namáhali, nebo byli nuceni volit, a volby do Rady Expertů stabilně "vyhrála" frakce vůdce Chameneího, který kandidáty podrobil důkladnému sítu, aby jeho moc nebyla oslabena...
Co víc mi zůstává... doufám, že náboženský fanatismus a slepé mocenské ambice této vlády nespůsobí ještě víc utrpení doma a v regionu a jaderné zbraně eventuelně vyvíjené v Íránu se nikdy nedostanou k slovu. Rovněž doufám, že jestli by měla nastala změna režimu v Íránu, obejde se bez invazí cizích sil a zbytečného násilí...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)