Nové bezpečnostní riziko pro Evropu?

V posledních dnech médii proběhla zpráva, která znepokojila mnohá íránská opoziční hnutí a jednotlivce. Dne 26.1.2009 Rada Evropské Unie, které mimochodem nyní předsedá Česká Republika, vyškrtla organizaci Modžáhedíne Chalgh (obecně užívaná zkratka MEK, Svatí bojovníci Lidu) ze seznamu teroristických skupin a některé evropské země připustili možnost poskytnutí politického azylu jejím příslušníkům. Toto jednání je chybou z hlediska ochrany bezpečnosti a zvýšená přítomost příslušníků této skupiny by mohlo mít vysoce negativní důsledky.


Kdo jsou MEK a proč představují bezpečnostní riziko?


Skupina vznikla v roce 1965 a původně podnikala teroristické útoky na cíle spojené s režimem šáha Mohammada Rezy Pahlavího s cílem jeho svržení. V 70. letech podnikala atentáty na cizince, které šáh zaměstnával jako vojenské poradce (hlavně Američany). Členové organizace se rovněž podíleli na obsazení velvyslanectví Spojených Států v Teheránu těsně po íránské revoluci v r. 1979. Dosavadní vůdce této skupiny Masúd Radžaví (od roku 2003 se neukázal na veřejnosti, buď je po smrti, nebo se skrývá) byl přívržencem a spolupracovníkem Ajatolláha Chomejního a skupina se aktivně podílela na íránské revoluci v r. 1979. Skupina kolem Chomejního, která poté uchvátila moc, se s konkurenčním hnutím vypořádala hromadným zatýkáním a popravami od r. 1979 do r. 1981. Během demonstrace Modžáhedínů 20. června 1981 vládní Íránské Revoluční Gardy začaly střílet do demonstrantů a zabily několik stovek lidí. Za osm dnů bombový útok zabil 70 nejvyšších představitelů islámského režimu včetně druhé nejdůležitější osoby po Chomejním, Ajatolláha Beheštího. Za dva měsíce další bomba usmrtila prezidenta Mohammada Alího Radžáího a premiéra Mohammada Džavada Bahonara. Vzájemné boje Modžáhedínů a íránské vlády pokračovaly ještě několik měsíců, poté se jádro skupiny přesunulo do Francie a Iráku a vzniklo spojenectví se Saddámem Husajnem ve válce proti Íránu (1980-1988). To způsobilo pokles popularity skupiny v Íránu a v současnosti má tato skupina minimální až žádnou podporu mezi Íránci. V roce 1988 bylo v Íránu popraveno podle některých odhadů 30 000 politických vězňů, mezi kterými bylo hodně příslušníků a sympatizantů tohoto hnutí.

Od r. 1986 do r. 2003 skupina žila pod přímým patronátem a finanční podporou Saddáma Husajna, který jim poskytl veškerou výzbroj včetně tanků. Skupina si postavila základnu v Ašrafu, na sever od Baghdádu, 100 km od íránských hranic. Cílem jejich celé existence je boj všemi prostředky proti Islámské republice a jejím představitelům. Husajn tuto skupinu rovněž využil při potlačení kurdského a šíítského povstání v r. 1991.

Během války v Iráku (2003) byla skupina Američany odzbrojena a zůstala internovaná v Ašrafu. Předpokládá se, že nyní skupina má po celém světě několik tisíc členů (v Ašrafu jich zbylo kolem 3500 a celkově se odhady pohybují přibližně od 5 do 10 tisíc, z toho snad pětina nebo čtvrtina jsou ženy). Od odzbrojení byl Ašraf pod dohledem spojeneckých sil, nicméně od 1. ledna byla kontrola nad touto základnou předána do kompetence nové irácké vlády, která odmítla dále tolerovat činnost této skupiny na iráckém území a proto musí tyto osoby do léta (letošního roku) Irák opustit a buď se vrátit do Íránu nebo odjet do třetí země. Za poskytnutí azylu těmto osobám se vyjádřila například Francie.


Ideologie


Při založení tato skupina vyznávala myšlenky islámu a komunismu (modžáhed znamená bojovník ve svaté válce za víru) a prošla několika rozkoly, transformacemi a změnami vůdců. Do současné podoby se vyvinula pod vedením Masúda Radžavího a jeho ženy Maryam. Této dvojici se povedlo vybudovat organizaci s neomezeným kultem osobnosti vůdců. Směs idejí islámu, komunismu a kultu osobnosti z Modžáhedínů dělá organizaci velice podobnou sektě. V Ašrafu měla tato skupina výcvikový tábor, kde se vychovávaly děti, chlapci a dívky, oddělené v útlém věku od rodičů, rovněž existovaly školy jenom pro děti Modžáhedínů, hlavně ve Francii. Podstatou bylo vychovat poslušné vojáky, kteří budou slepě následovat Radžavího a jeho ženu. Styky dívek s chlapci byly vyloučeny a osobní život všech členů organizace byl omezen na minimum, děti byly odděleny od rodičů, byly rozděleny i manželské páry, Radžaví osobně určoval, kdo s kým uzavře sňatek a byly vyloučeny veškeré další citové vazby včetně přátelství. Členové hnutí neměli přístup k žádné literatuře nebo tisku kromě vlastních zdrojů, podléhali intenzivnímu vymývání mozků a jakýkoliv náznak nesouhlasu nebo rebelie vůči hnutí byl tvrdě potrestaný. Dezertéři byli vězněni, týráni i zabiti. Modžáhedíni často rekrutovali nové členy mezi zoufalými mladými Íránci, kteří přijížděli do Turecka v naději, že najdou práci. Tito mladíci se často octli na ulici a stávali se lehkou kořistí.

V posledních letech si toto hnutí zasloužilo pozornost hlavně kvůli dodání důležitých informací o íránském nukleárním programu, co je jednou z mála pozitivních skutečností.

Existují jisté zprávy o vyjednáváví Teheránu s Washingtonem, ve kterém Teherán navrhl jisté ústupky (podpora Hizbaláhu nebo přístup k jaderním pracovištím) právě výměnou za rozpuštění a zneškodnění tohoto hnutí.

V současnosti politické křídlo Modžáhedínů vystupuje pod jménem Národní Rada Íránského Odboje (National Council of Resistance of Iran, NCRI) a lobuje v Evropě a ve Spojených Státech za změnu režimu. Proklamují nastolení sekulární demokratické vlády, žádají svržení islámského režimu v Íránu. Chtějí ustanovit prozatímní vládu v čele s Maryam Radžaví jako prezidentkou na šest měsíců, během kterých by se uskutečnily svobodné volby. Ale je to jenom rétorika, ve skutečnosti je toto hnutí nic jiného jenom vylepšená “diktatura islámského proletariátu”.

Vypuzení této skupiny z Iráku, vyšktrnutí ze seznamu teroristických skupin, natož jejich přijetí a přesídlení do kterékoliv evropské země může znamenat potenciální bezpečnostní riziko. Tato organizace je strůjcem teroristických útoků na íránská zastupitelství v 13 zemích v roce 1992 a útoků v samotném Íránu. V roce 2003 francouzská tajná služba pod vedením Pierra de Bousquet odhalila jejich základnu na pařížském předměstí, odkud skupina plánovala různé útoky na zastupitelství Íránské islámské republiky a plánovala zabití 25 bývalých členů organizace.

Jejich cílem je jenom svržení jedné diktatury a její nahrazení další, nebojí se použít násilí a terorismus k dosažení svých cílů, proto je jejich legalizace, podpora, a natož poskytnutí politického azylu hrubou chybou z hlediska bezpečnosti v Evropě a ve světě.

Tolerance nebo podpora této skupiny rovněž žádným způsobem neuspíší demokratizační proces a změnu režimu v Íránu. Jak říká známé přísloví, nepřítel našeho nepřítele není nutně náš přítel.

Nejvyšší představitelé Evropské Unie by se měli dobře informovat o skutečné povaze tohoto hnutí a povážit veškerá bezpečnostní rizika, než této skupine udělí povolení k pobytu a činnosti. Žádným pozitivním přínosem to ale pro Evropu nebude.

Kurzy PERŠTINY nebo ARABŠTINY - AKTUÁLNÍ !!!

Vážení přátelé, tím, že se ozvalo několik zájemců o perský jazyk a kulturu, dovoluji si Vám nabídnout výuku perštiny přímo od rodilého mluvčího, mého dobrého známého Ardalana. Kdo tyto stránky navštěvujete pravidelně, znáte jeho příběh. Ardalan je ochoten vyučovat individuální kurzy pro jednotlivce a případně i tematicky zaměřené, se vším všudy, tedy písmo, četba, konverzace, slovní zásoba. Je to univerzitně vzdělaný a kultivovaný člověk, mluví perfektně anglicky a česky už více méně rozumí, jenom se potřebuje rozmluvit.
Rovněž může vyučovat i ARABŠTINU, protože ji studoval v průběhu studia islámského práva.
Takže, kdo má zájem a současně je ochoten trochu finančně pomoci člověku v ekonomické tísni, případně by věděl o jiné (jakékoliv) vhodné pracovní příležitosti pro něj, ať se mi klidně ozve na azizedeleman@gmail.com, nebo zde nechte komentář. Děkujeme.
(PS: Ohledně geolokalizace, nabídka je aktuální pro Prahu a okolí)

Šťastné Vánoce

Přeji všem pěkné a klidné Vánoce a úspěšný start do nového roku.... snad bude lepší než ten minulý... nějak se mi zdá, že tuto větu opakuji pořád dokola každý rok. Tak nyní to měním na "doufám, že bude alespoň stejně snesitelný, jako ten minulý" :-) přeji více lásky a porozumění a více ochoty naslouchat nuzným.
České republice zase přeji hodně štěstí v evropském předsednictví, s úspěchy a bez trapasů.

Muž popraven jen napůl

I tohleto se může stát v Íránu. Muž visel několik minut na šibenici a poté byl zvěsen ještě živý na pokyn rodiny člověka, kterého zabil. Událost se odehrála tuto neděli (7.12.2008) ve městě Kázerún, na jihu země. Zprávu přinesla oficiální agentura IRNA s titulkem "šťastný konec jedné popravy".

Podle íránských zákonů, jestli je někdo zabit, rodina oběti má právo dát mu milost a spokojit se s finančním odškodněním za ztrátu rodinného příslušníka. Běžně tuto milost rodina uděluje několik dnů před popravou, nebo na popravišti těsně před tím, co odsouzeného oběsí. V tomto případě si asi rodina oběti chtěla vychutnat utrpení odsouzeného dříve, než by mu dala milost a skasírovala peníze.
Odsouzený byl podle zpráv převezen do nemocnice, o jeho stavu nejsou žádné zprávy. Podobný případ se stal loni ve městě Bandar Abbás u Perského zálivu. V tomto případě odsouzený utrpěl nebo mohl utrpět nevyléčitelná poranění mozku, míchy a páteře.

Pozvánka na besedu o Íránu

Hezký den všem, tak mě tady máte zas, ale zatím jenom telegraficky. Oznamuji všem nadšencům pro Írán i proti Íránu, že v úterý 18.11.2008 ve 14:00 hod. v místnosti 38 na Právnické fakultě v Praze (Náměstí Curieových 7, 110 00 Praha 1) se uskuteční beseda o současné politické sociální a lidskoprávní situaci v Íránu. Všichni jste srdečně zváni a vítáni.

Jednou za uherský.... pardon, perský rok...

Ještě jednou po devadesátédeváté (a nebude to asi naposled) se musím omluvit za dlouhé nepřítomnosti a nezásobování mé malé čtenářské komunity novými zprávami z Íránu. Snad se k tomu ještě někdy v budoucnu dostanu. Jinak děkuji za povzbudivé ohlasy a komentáře, kdo má zájem, nebo i případné dotazy, připomínky, zkuste mi spíše napsat rovnou e-mail, na ty odpovídám více méně průběžně...
přeji všem pěkné léto.

Druhá část cestopisu o Íránu

Ako vyzerá mesiac v Iráne: 2. Môj dom môj hrad.

Ráno. Moje prvé ráno v Iráne.

Budí ma úžasná vôňa kávy a omelety s rajčatami a zvláštny špľachot vody. Dariush už vstal a deň sa začal. Pomaly otvorím oči, vyleziem z postele, teda vlastne matrace na zemi. Konečne vidím izbu. Nie je veľká, ani zariadenie nie je najluxusnejšie, ale celý byt vyzerá útulne. Bývajú tu dve sestry, Dariushova rodina. Naproti kuchyni je veľký sklenený stôl a 4 stoličky a v druhom kúte je gauč a kreslá. Dominantou izby je ale domáce kino s obrovským televízorom a DVD prehrávačom. Niet divu, je to jeden z mála zdrojov zábavy v tejto krajine.

Domy sú v Iráne dosť podobné. Majú väčšinou 1 až viac spální, kúpeľňu a jednu väčšiu spoločenskú miestnosť spojenú s kuchyňou, dalo by sa to nazvať obývacou miestnosťou, ktorá občas slúži na spanie, pre hostí alebo početnejšie rodiny. Jeden roh alebo polovica izby je vlastne kuchyňa, oddelená pultom a prahom. A odtiaľto práve doliehal ten nevysvetliteľný špľachot. Iránske kuchyne majú uprostred podlahy kanál a všetky skrinky, chladnička, práčka a ostatné spotrebiče sú na vyšších nôžkach, takže sa podlaha kuchyne dá pohodlne, rýchlo a dočista "vypláchnuť" niekoľkými hrncami vody. Veľmi praktické riešenie. A voda nenatečie na koberce v zbytku izby. V kúpeľni je často turecký záchod so sprchou (teda človek sa môže po svojej potrebe umyť) a niekedy aj ten európsky.

Celkovo sa čistota, upravenosť, elegancia a technické vybavenie domov v Iráne približuje, až vyrovnáva európskemu štandardu. Celková úroveň je určite lepšia než v Turecku, ktoré by niektorí politici radi videli v EU. Iba na ten záchod je trochu ťažké si zvyknúť...

Keď sme sa neskôr prechádzali vonku, Dariush mi vysvetľoval, ako to v Iráne, teha hlavne v Teheráne, chodí. Je dosť ťažké nájsť byty na podnájom, hlavne v niektorých štvrtiach. Počas Ahmadínežádovej administrácie sa situácia ešte zhoršila, ceny bytov i nájmy sa zdvojnásobili. Keď si niekto chce prenajať byt, musí najprv zložiť kauciu, ktorá sa mi zdala byť obrovská nielen na iránske pomery, ale i na naše. Pohybuje sa okolo 7 000 eur. Inak sa nájmy pohybujú okolo 400-600 eur a viac, pričom minimálna mzda je okolo 250-300 eur, ak sa dobre pamätám. V štvrti, kde sme prebývali, práve stavali nové domy. Mali oceľovú konštrukciu a zvonku boli veľmi vkusne zdobené farebným mramorom a kameňom. Povinné antiseismické prvky v konštrukcii zaviedli iba pred rokom (teda okolo 2006)! Keď si predstavím, aké strašné boli následky zemetrasenia v Báme v roku 2003 a že Irán je vo všeobecnosti dejiskom častých zemetrasení, dosť pochybujem o bezpečnosti tých dosť otáznych jadrových pracovísk a budúcich elektrární.

Aj byt, v ktorom bývame, bol postavený narýchlo, iba pred niekoľkými rokmi a už nefunguje klimatizácia, sú problémy aj s kanalizáciou.

Okná sú vo všeobecnosti zaujímavé. Sklo v okeniciach je nepriehľadné, je buď ozdobené reliéfnymi motívmi, alebo polepené fóliami... proti pohľadom zvedavcov, ale i náboženskej polície. Domov, jediné miesto, kde Iránec môže byť sám sebou, môže si obliecť tričko a kraťasy, alebo môže behať i v spodkoch, ak mu to členovia rodiny tolerujú. Jedine tu si Iránka môže vziať akékoľvek šaty, alebo sukňu a vystavovať na obdiv vlasy, nohy alebo ramená. Doma môže Iránec jesť aj počas Ramadánu, môže sa stretávať so svojou láskou (teda najlepšie, ak nikto nie je doma), môže piť alkohol, ktorý si zohnal z čierneho trhu, počúvať zakázanú hudbu a pozerať filmy, Domov je pre Iráncov niečo medzi bezpečným prístavom, kde sa skrývajú nelegálne veci a istým druhom väzenia.. uvedomila som si, že bez prikrývky hlavy teoreticky ani nemôžem vykuknúť z okna, alebo vyvesiť prádlo na balkóne a aj keby som chcela len vyniesť smeti, musím si vziať kabát a šatku alebo čador. Niekomu to môže pripadať ako maličkosť, ale keď takto máte žiť a rozmýšľať každý deň, už to maličkosť nie je.

Usadili sme sa teda k raňajkám a ako prílohu k omelete sme si zapli televízor. V tomto byte nemajú satelit (ktorý je síce zakázaný, ale majú ho takmer všetci, skrytý niekde na streche pod starým obrusom), takže sme začali prepínať 5 oficiálnych iránskych kanálov. Na každom z 5 kanálov rečnil iný mulláh, alebo áchund, ako im hovoria Peržania.

- Aha, to je asi tým, že je Ramadán, - skonštatovali sme jednohlasne.

Ramadán. Je to asi najhorší čas na výlet do Iránu. Ale my sme mali hlad a tak sme rýchlo vypli mulláhov, pustili sme si nejakú ľahkú americkú komédiu na DVD s perzskými titulkami a dali sme sa s chuťou do výbornej omelety.

(Ramadán, pokračovanie nabudúce.)

Veselé Velikonoce

Přeji všem pěkné velikonoční svátky, klid, mír, Boží požehnání a snad konečně i lepší počasí :-)

Noroozetan mobarak!

ŠŤASTNÝ NOVÝ PERSKÝ ROK 2567 (1387).

Írán zůstane navždy hrdý na svou historii a slavnou předislámskou minulost.
Mulláhové se můžou snažit kolik chtějí, Írán nezapomíná!

Ať navždy žije Írán, země Kýra Velkého!

زنده باد ایران زنده باد آزادی
مرگ بر استبداد اسلامی

"Volby" v Íránu

V Íránu byly v pátek (14. března) "volby". Poněvadž se mi o tom moc nechce psát, koho to zajímá, zde na aktualne.cz je o tom několik článků pro základní orientaci...
... co na aktualne nenajdete je to, že po volbách v některých částech Íránu vypukly demonstrace trvající i několik dnů.
Lidé jsou pořád nespokojenější, inflace a růst cen se stává neúnosným.

PS: 20. března v 06:48:19 ráno začne nový perský rok 1387, nebo raději 2567 :-)

Ledviny na prodej

Video v angličtině o několika lidech, kteří se uchýlili k prodeji své ledviny v naději, že peníze, které dostanou, změní jejich život k lepšímu.
Nevím proč to nejde vložit, zde je link.

Vyberte si svého favorita

V nejbližších dnech (3.-15. března 2008) bude zase po celé České Republice probíhat festival JEDEN SVĚT, který se letos zaměřil na diktátory světa. Podle letošní kvalifikace se Alí Chameneí umístil na sedmém místě (klikněte na čísla pod tabulí s fotkami diktátorů, objeví se profil jednotlivých diktátorů a další odkazy), zatím co před rokem byl třetí (zde se dá i hlasovat, koho považujete na nejhoršího diktátora na světě).
Konkrétně o Íránu pojednává film Poprava nezletilé dívky (o popravě 16 leté Atefe) a film Za svobodu, který zachytává íránskou revoluci a její naděje, které se nenaplnily...

O islámu a terorismu ještě pojednává film Jihad TV.

Zde je další článek (česky) o přibližujících se "volbách" v Íránu.

V Íránu parlament navrhl trest smrti pro odpadlíky od islámu

Compass Direct: (anglicky zde): ISTANBUL, 8. února 2008 (Compass Direct News) – Íránský parlament možná rozhodne o udělování trestu smrti občanům, kteří opustí islám (bez výjimky). O situaci informovala tento týden skupina zabývající se lidskými právy. Navrhovaná legislativní úprava vůbec poprvé v íránské historii vyžaduje pro „odpadlíky“ trest smrti, píše se ve zprávě Institutu pro náboženství a veřejnou politiku (Institute on Religion and Public Policy, IRPP) z 5. února. „Odpadlictví bylo odjakživa nelegální, ale soud mohl alespoň rozhodnout o tom, zda bude provinilec potrestán odnětím svobody, vykonáváním těžkých prací nebo popraven,“ poznamenal prezident IRPP Joseph Grieoski. „Nyní by měl být popraven [vždycky].“ Írán využíval svůj zákon o „odpadlictví“ proti muslimským konvertitům ke křesťanství, liberálním myslitelům a příslušníkům náboženské menšiny bahá'í. „Nejedná se o nic nového, jenom chtějí být ještě tvrdší vůči lidem, kteří opouštějí islám,“ uvedl íránský pastor v rozhovoru pro agenturu Compass. Přestože některé pasáže návrhu zákona zdánlivě naznačují, že by trest smrti za odpadlictví mohl být aplikován na muže i na ženy, podle jiných by měli být popravováni jen muži. „Žena-odpadlice“ by podle návrhu zákona měla být vystavena „útrapám“ a zadržována jen do doby, než bude ochotná činit pokání.
Pokračování na stránce prayer.cz

2.- 9. únor - týden solidarity s íránskými politickými vězni

V íránských vězeních nyní žijí a často umírají desítky ohlášených i bezejmenných vězňů svědomí, studentů, politických aktivistů, aktivistů za práva žen, členů odborových organizací, novinářů a podobně, kteří byli zatčeni nebo unešeni na ulici nebo ze svých domovů. Riskují svůj život, protože chtějí lepší Írán, lepší a důstojnější život pro sebe, své blízké, i pro celkem neznámé spoluobčany.
Za poslední měsíc a půl bylo zatčeno asi 50 studentů a studentek (seznam v článku), protože se účastnili oslav dne studentů (7.prosinec) nebo jiných tichých protestních akcí. Rodina má jenom velmi omezený přístup k nim, některým nebylo dovoleno ani telefonovat. Zde jsou další informace, jejich fotografie a podobně. Před týdnem byl ve vězení umučen a zabit student Ebrahim Lotfolláhí ve městě Sanadadž. Byl unesen 6.prosince a 16. ledna byl jeho rodině oznámeno, že byl zabit. Bylo jim oznámeno místo, kde je pohřben, ale varovali je před exhumací jeho těla a rozšířením zprávy o jeho zabití. Byl zavražděn bez soudu, bez důkazů a bez toho aby spáchal jakýkoliv zločin. Podobně byl popraven i Makwan Moloudzade. Doktorka Zahra Baniyaghub byla zatčena, znásilněna a zabita za to, že se procházela se svým snoubencem (o tom se zde psalo). Asi nejznámější případ je Zahra Kazemí, kanadsko-íránská novinářka, která fotografovala rodinné příslušníky před branami věznice Evin, rovněž zatčena, znásilněna a umučena.
Ve vězení je i Mahmúd Salehí, vědoucí odborové organizace, Mansúr Osanlú, několikrát již vězněný a mučený vedoucí odborového svazu řidičů teheránských autobusů, poté, co byl v červenci násilně unesen, a Ali Reza Hašemí byl odsouzen ke tří letem vězení za aktivity v odborech učitelů... a tak dále...

Dvě sestry odsouzeny ke trestu smrti kamenováním

Zpráva se objevila v proreformním deníku Etemad. Sestry Zohreh a Azar, ve věku 27 a 28 let z teheránského předměstí Šahriár by měly být kamenovány za zločin cizoložství. Udal je manžel jedné z nich, který údajně nainstaloval kameru do jejich bytu a natočil na ni návštěvu cizích mužů u sester, ale sestry se brání, že jsou nevinné, protože na videu není vidět žádný explicitní náznak, že skutečně byly manželům nevěrné. Podle jejich obhájce byly odsouzené jenom na základě "moudrosti soudce", principu zakotveného v islámském soudnictví.
Už předtím byly ženy odsouzené k 99 ranám bičem za nepovolený styk s muži. Šest měsíců po vykonání trestu byly povolány k jinému soudu, který je odsoudil ke trestu smrti kamenováním.
Od r. 2002 ajatolláh Šahrúdí pozastavil tresty kamenováním, ale existují důkazy a svědectví, že navzdory tomu byl od té doby tento trest vykonán alespoň jednou (podle oficiálních zdrojů) nebo vícekrát (podle organizací na ochranu lidských práv).
Jediné přiznané kamenování od r. 2002 se týkalo muže, Džafara Kianího, který byl ukamenován v červenci 2007 za to, že opustil svou ženu a žil s jinou se kterou měl i děti a ona byla rovněž vdaná. Byl ve vězení 11 let. Jeho nová družka je odsouzena ke stejnému trestu, ale zatím je vykonání jejího trestu pozastaveno.

Novinky z PERSKÉHO zálivu.

Revoluční gardy nemůžou vydržet bez jejich oblíbené činnosti - provokace. O víkendu (podle zpráv v neděli ráno 7.1) se plavidla této paralelní armády islámské republiky dostala do potyčky s americkými plavidly v Perském zálivu.. A tady je právě kořen problémů... Je Perský záliv skutečně jenom PERSKÝ? Írán si ho nárokuje celý až po pobřeží Saudské Arábie. Na některých mapách v Íránu se zobrazuje celý jako součást svrchovaného území Íránu... takže na čí straně je teď právo? Íránci moc nerespektují něco jako "neutrální vody" nebo tak... nebo toho minimálně zneužijí pro provokaci... cíl? propagandistický tah. O videozáznamech z incidentu tvrdí, že to jsou montáže ze starších dokumentárních filmů... mmh...

Šťastný nový rok 2008

Přeji všem šťastný nový rok 2008, plný úspěchů, přátelství a lásky.

Z Íránu emigrovalo 40 Židů. Do Izraele.

Do Izraele přiletěla čtyřicetičlenná skupina Židů z Íránu. Emigrovali přes třetí zemi, protože s íránským pasem je zakázáno cestovat do Izraele. V roce 2007 do Izraele z Íránu přijelo dohromady asi 200 osob. Před islámskou revolucí v r. 1979 žilo v Íránu asi 100 000 Židů. Dnes jich tam žije asi 25 0000, co je pořád největší komunita Židů na Blízkém východě kromě Izraele. Židé jsou chráněni íránskou ústavou a mají náboženskou svobodu, ale například nemůžou zastávat některé úřady. V parlamentu je povinně 1 židovský poslanec. Ale v běžném životě to může vypadat dost rozdílně... protiizraelská propaganda vlády M. Ahmadínežáda zapouští kořeny mezi radikálnějšími islámisty, kteří k Židům mají negativní postoj a občas je obtěžují kvůli politice Izraele. Někteří méně vzdělaní Íránci věří propagandě podle které Židé ve středověku provozovali různé krvavé rituály (viz. "protokoly sionských mudrců") a islámisté věří, že islám je poslední a nejdokonalejší náboženství, proto nechápou, proč se všichni Židé a křesťané tvrdohlavě drží svého náboženství a nekonvertují všichni na islám. Rovněž nemají kompletní informace o holokaustu, takže jejich znalosti můžou být i dost zavádějící a neúplné. Proto může občas dojít i k dost nepříjemným ideologickým roztržkám. I když jistá část Židů v Íránu hodlá dál zůstat, jiní raději emigrují.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok

Přeji všem krásné a klidné Vánoce a úspěšný nový rok 2008 plný energie a jenom dobrých zpráv, více lásky, tolerance, vůle k porozumění a méně egoismu, násilí a fanatismu ve jménu jakékoliv ideologie nebo náboženství.

Chlapec popraven za homosexualitu

Podle posledních zpráv byl v Íránu popraven Makwan Moloudzadeh, důvod: homosexualita, homosexuální vztah s jiným chlapcem ve věku 13 let.
Odpovídá to asi výroku prezidenta Ahmadínežáda, že v Íránu nejsou homosexuálové...

První díl vyprávění "Aký je mesiac v Iráne"

Představení filmu Persepolis bylo prý vyprodáno, ale byla to předpremiéra, takže se bude uvádět normálně v kinech (premiéra 29.11.2007). Moc mě to těší. Alespoň dalších pár desítek lidí bude vědět něco víc o Íránu než jenom že leží někde v Asii, jeho jméno se hodně plete s Irákem a hlavní město je snad Teherán. Animovaný film je i přístupný žánr pro širší publikum než učené politické memoáry a do jeden a půl hodiny se dají vtěsnat ta nejdůležitější fakta. Já se na něj nevydržím dívat bez krabičky cigaret a prášků na nervy. Znám desítky lidí s podobným osudem jako Marjan, i těch, kteří skončili mnohem hůř. Lidé bez identity, bez rodiny, bez skutečného domova, kteří se do Íránu už nikdy nemůžou vrátit dokud je tam ten režim, a v jejich nové vlasti se na ně pořád dívají s nedůvěrou a pohrdáním jako na teroristy nebo zaostalé divochy a zavírají je do lágrů.

Chci Vám všem říci jenom jednu věc: Nikdy nezapomeňte být šťastni a vděčni Bohu nebo osudu za to, že zde se revoluce ´89 povedla a žijete ve svobodné zemi, jejíž vláda se Vás nesnaží umlčet nebo zabít, a s Vaším pasem můžete cestovat nebo zůstat žít téměř kdekoliv a nebudou Vás považovat za teroristy a nebezpečné fanatiky.

Važte si toho. Miliony jiných lidí to štěstí nemají.

----
Nyní připojuji první díl slíbeného povídání o pobytu v Íránu z pera mé kamarádky. Doufám, že Vám nebude vadit, že je ve slovenštině. Překlad do češtiny by mu asi ubral z půvabu a originality.

Welcome to Iran.

Som takmer pred všetkými cestami nervózna... ale cesta do Iránu je predsa len trochu iná. Do Iránu sa nechodí vyvaľovať sa k moru, ani za zábavou v nočných kluboch, ani na nákupy, aj keď tam majú skutočne nádherné a lacné veci, je to predsa len trochu ďaleko. Ak niekto nie je archeológ, nadšenec pre perzskú poéziu, alebo zástupca niektorej z ropných spoločností, v podstate neexistuje žiadny objektívne "turistický" dôvod, prečo by sa tam ľudia mali húfne hrnúť. Na víza sa čaká niekedy celé týždne, a každý sa musí prispôsobiť pravidlám, ktoré v niektorých ročných obdobiach môžu slabšie povahy privádzať do šialenstva. Ale hlavne je táto krajina skrytá za nepriestupnou bariérou predsudkov prameniacich z neznalosti skutočných pomerov, a práve predsudky ľudí ľakajú a odrádzajú od cesty do týchto končín. Preto tu nie sú dezorientované húfy chodiacich fotoaparátov a atmosféra miesta je skutočnejšia, keď sa nie veľmi cudzo vyzerajúci cudzinec (čo je môj prípad) zamieša do davu Iráncov a započúva sa do tlkotu ich srdca. Práve preto je to úchvatná a krásna krajina, pretože tu človek, pokiaľ má oči a myseľ otvorené, začne premýšľať o veciach, o ktorých v Európe nie je nútený premýšľať.
Dôvodov mojej návštevy bolo viacej a dohromady som v Iráne strávila približne mesiac a pol... a som za tieto okolnosti vďačná, pretože to určite nebol stratený čas.


Priamy let Viedeň - Teherán rakúskych aerolínií bol príjemný a pohodlný. A drahý. 20 000 slovenských korún sa z vrecka predsa len nepúšťa ľahko. Nervozita ma chytila už pred nástupom do tohoto okrídleného valca, snažila som sa ju rozohnať pozorovaním okolia. Na kovových stoličkách letiskovej haly sedeli po väčšine Iránci a Iránky. Naproti mne dve sestry a ich mamka si pozerali fotografie na digitálnom fotoaparáte. Vyzerali akoby práve vyskočili z francúzskeho módneho časopisu. Veľmi elegantné a upravené. Mnohé Iránky sú skutočne krásne, aj keď občas je ťažké rozoznať či sa práve nepozeráme na majstrovské dielo niektorého z teheránskych plastických chirurgov. V Iráne je bežné na ulici zahliadnuť dievča ale aj chlapca so zalepeným nosom.
Naľavo odo mňa sedel pár, mohli mať okolo 30 rokov, možno trochu viac. Veľmi nežne sa objímali a držali za ruku. Muži v oblekoch s kufríkmi a elegantné ženy si krátia chvíľu vypisovaním esemesiek. Niektorí sú zabratí do rozhovorov a šušťania časopisov. Konečne počujem perzštinu. Už mi chýbala.
Jedna skutočnosť ale nemôže uniknúť ani najľahostajnejšiemu pozorovateľovi: žiadne šatky a čádory už vôbec nie. Z desiatich možno jedna alebo dve Iránky mali šatku, aj to obvykle ženy vyššieho veku. šatky tých ostatných si užívali posledné chvíle odpočinku pred službou v kabelkách alebo odpočívali na pleciach ich nositeliek a tvárili sa, že sú šál.
Konečne začali púšťať do lietadla. Usadili sme sa. Vedľa mňa sedeli dvaja iránci vo veku okolo 30 a 45 rokov. Keď zistili, že nie som Iránka ale hovorím perzsky, s veľkou radosťou sa pustili do rozhovoru a hneď sa začali na všetko vypytovať. Sú z Isfahánu a majú firmu, ktorá sa zaoberá obchodom s oceľou. Práve sa vracali z okružnej cesty po niektorých európskych mestách. Ten starší z nich mi hrdo ukazoval fotografie z parížskeho Louvru, kde skončila veľká časť originálov archeologických pamiatok z Persepole a Pasargád. Medzitým si pospevoval s Enriqe Iglesiasom a Bee Gees, ktorí mu hrali na plné pecky do erárnych slúchadiel rakúskych aerolínií.
- Predtým Irán bol veselou krajinou. Vidíš, títo králi už pred dvetisíc rokmi, vedeli ako osláviť život a baviť sa. Už z tejto doby pochádzajú naše novoročné sviatky.
- Viem, Norooz.
- Áno, presne, Norooz. Potom prišiel Islam a my môžeme už len plakať. Všetky islamské sviatky sú smutné, nemôžeme sa smiať, tancovať... musíme plakať. Preto ľudia nemajú radi túto vládu.... prikázali nám plakať... "When the rythm starts to play, dance with me, make me sway... like the crazy ocean rocks the shore, hold me close, sway me more!" ... - radšej pokračoval v pospevovaní slávneho hitu. Asi nechcel kaziť náladu.
Na videu nám pustili komédiu Prázdniny Mr.Beana. Našťastie to zachránilo situáciu, pomohlo mi uvoľniť sa a prežiť cestu príjemnejším spôsobom.
Film skončil a my pomaly klesáme. Bohužiaľ sedím pri uličke, takže z vysvieteného veľkomesta neuvidím nič. Pristávame. Tak som tu. Na iránskej pôde.
Než sa stretnem s prvým iránskym policajtom pri východe z lietadla, môj šál sa ocitol na mojej hlave. Najprv sa zatváril trochu prekvapene, chvíľu sa vzpieral, ale potom si na svoju novú úlohu zvykol.
Letisko Mehr Abad. Práve na tomto mieste sa človek nemôže ubrániť pocitu, že sa ocitol pár dní po islamskej revolúcii. Letisko dal postaviť šáh Mohammad Reza Pahlaví a práve z tohoto miesta i odletel do exilu z ktorého sa už nikdy nevrátil.
- Toto letisko postavil šáh. Táto vláda pre nás nič nepostavila, - konštatuje s istou horkosťou inak usmievavý spolucestujúci.
Ľudoprázdne a trochu ošumelé koridory letiska na mňa pôsobia stiesňujúco. Ktovie, možno je to len kvôli skorej rannej hodine príletu (3 hodiny ráno) alebo kvôli mihajúcim sa tmavozeleným uniformám, alebo snáď kvôli tým dvom párom očí, ktoré sa na mňa dívajú. Zo steny. Pekne z výšky, aby ma videli, kamkoľvek sa pohnem a čokoľvek urobím. Chomejní a Chameneí, našťastie uväznení v ráme, obvykle ten prvý 5 centimetrov vyššie než ten druhý. Sú všade. Na stenách v úradoch, na obrovských billboardoch a samozrejme aj z bankoviek sa mračí Chomejní.
Ten človek sa snáď nikdy v živote neusmial.
Nejak podvedome si naprávam šatku ktorá neustále padá dozadu.
Moji spolucestujúci mi ešte nechávajú telefónne čísla, keby som sa náhodou ocitla v Isfaháne. Pomáhajú mi dostať sa cez kontroly a nájsť svoj kufor. Iba jedno razítko do pasu od zdvorilej úradníčky v čádore. Vládne úradníčky musia nosiť čador alebo aspoň čiernu "kuklu", to je šatka vytvorená zo zošitej látky, ktorá drží na hlave lepšie. Colníci ma ani nenútili otvoriť kufor, čo je veľmi príjemné. Pred niekoľkými rokmi to bolo nemysliteľné. Dostávam sa cez magickú stenu. Cez sklo vľavo už na mňa zbesilo máva a kričí môj bláznivý hostiteľ, môj rovesník, hovorme mu napríklad Dariush. Rýchlo sa dostáva cez vchod až ku mne, zmocňuje sa kufra a už nás pohltila tma na parkovisku. Dariush ju využije, aby ma mohol srdečne objať a vystískať. Jeho správanie ma trochu vyvedie z miery, ale u neho je to normálne. Je to profesionálny provokatér. Vždy ho bavilo robiť zakázané veci.
Uberáme sa k autu. Zhlboka vdychujem teheránsky vzduch. V noci nie je taký znečistený. Je príjemne. Povieva čerstvý vánok. Nebo je jasné. Hviezdy nevidieť, len mesiac. Je spln. Pár taxíkov lenivo štartuje a opúšťa parkovisko.
Pri aute nás čakali jeho priatelia, ktorí nás odviezli.

Teherán.
Teherán v noci. Sú takmer 4 hodiny ráno a my sa vezieme po širokých bulvároch a uliciach, ktoré sú v túto hodinu prázdne. Auto má športovú úpravu a z výkonných reproduktorov hraje najnovšia iránska pop music, ktorá len ťažko prekričí hluk motora. Dariush sa ma vypytuje na podrobnosti cesty a strháva mi šatku.
- Ale neblázni, neboj sa, tu to nepotrebuješ.
Cítim sa voľnejšia ale predsa len nesvoja. Našťastie nikoho nestretávame.
Dostávame sa do novej, ešte rozostavanej štvrti. Doma samozrejme všetci spia. Naše "postele" sú rozložené v obývačke na koberci. Sú to pohodlné skladacie matrace a teplé deky.
Premáha ma únava a tak zvedavosť nechávam na ďalší deň.
Práve som sa ocitla v Iráne. Ešte si to neuvedomujem.

Pozvánka na film Persepolis

V rámci festivalu francouského filmu je možné alespoň v Praze (program zde) shlédnout animovaný film PERSEPOLIS, který byl natočen podle stejnojmenného úspěšného komixu autorky Marjane Satrapi. O knížce se zde už mluvilo (je k dispozici i na českém trhu)... no prostě je to skutečný příběh íránské revoluce s patřičnou dávkou íránského, někdy trochu černého a absurdního humoru, který se těžce definuje...

Íránec si už nemůže otevřít emailovou schránku na yahoo nebo msn..

... jenom když si jako zemi bydliště ze seznamu vyberou třeba Antarktidu, Vatikán nebo třeba i Izrael...
Podle této zprávy se americké firmy yahoo a msn chtějí vyhnout postihu ze strany americké vlády, a chtějí alespoň budit zdání, že neposkytují své internetové služby v Íránu. Musím to ještě ověřit mezi známými v Íránu ale celé to znamená jenom to, že když si chcete založit schránku třeba na Yahoo a chcete vybrat svou zemi ze seznamu, prostě nemůžete, protože Írán nebo Íránská islámská republika tam prostě není. Můžete se o tom klidně přesvědčit zde. Pro yahoo i hotmail mezi Afghánistánem a Irákem asi nic není... jak se psalo na staré mapy, hic sunt leones :-) nevím jak to bude pro existující uživatele, je možné že se místo jejich pobytu automaticky posunulo na další zemi v seznamu, tedy Irák. Yahoo messenger zatím funguje, co je důležité protože to je jeden z důležitých nástrojů komunikace i mezi samotnými Íránci. Pokud se dá otevřít stránka a dá se nalogovat a kouknout na mail tak to nic neznamená, i když člověk pro yahoo nebo hotmail oficiálně bydlí v Zimbabwe.

Tak, ještě jsem naživu :-)

Tak jsem zase tady, pro ty, které mi dál píší a sledují dění v Íránu a přináším další, alespoň virtuální "dávku" silného íránského čaje. Tentokrát to bude všechno o ženách.
Zde je velice zajímavý a smutný film o prostituci v Íránu v angličtině (má 5 dílů). Zde je stejný film v němčině. Další zajímavý krátký dokument (anglické titulky) o životě řidičky autobusu MHD v Teheránu a o reakcích mužů a žen, kteří se v tom autobusu vezou.
Smutná tragedie (anglicky) se stala ve městě Hamedánu, kde policie na 48 hodin zadržela mladou 27 letou doktorku Zahru B., pravděpodobně za to, že se večer procházela v parku se svým snoubencem, čemu se říká "mravnostní zločin". Ale když si pro ni přijeli její rodiče a bratr, kteří žijí v Teheránu, čekala je tam jenom zpráva, že večer v 9 spáchala sebevraždu oběšením v cele. Už to je velice zvláštní. Proč by mladá doktorka páchala sebevraždu, když měla být propuštěna? Další zvláštností bylo, že policie nepovolila pitvu a nařídila urychlený pohřeb. Proč to všechno, když to byla sebevražda? Nebo to přece jenom nebyla sebevražda? Její bratr sebevraždu vyloučil, protože svou sestru znal a kromě toho tvrdí, že s ní mluvil v 9:30 večer, to jest půl hodiny po její údajné smrti a její nálada byla pozitivní. Lidé ve městě se domnívají, že mladá žena nespáchala sebevraždu jenom tak z vlastného přesvědčení. Je pravděpodobné, že ji k tomu někdo dopomohl... není možné vyloučit ani to, že byla skupinově znásilněna a poté oběšena. Bohužel se to ve věznicích stává. Je možné i to, že mladá žena chtěla policajty pohnat před soud... pravdu se asi nikdo nedoví. Její jméno, Zahra, připomíná jinou Zahru, Zahru Kazemí, kanadsko-íranskou novinářku, která byla umučena ve vězení za to, že fotografovala rodinné příslušníky politických vězňů před věznicí Evin v Teheránu. Je mi velice špatně, když slyším o podobných incidentech... proto snad chápete, proč se mi nechce ty zprávy číst a překládat a rozebírat... je to vyčerpávající, pořád se musím jenom opakovat, další lidi ve vězení, pár poprav, ekonomická krize a tak, v podstatě nic extrémně nového, a hlavně v těchto měsících nemám ani čas a přiznám se ani chuť psát, proto budu postupně upravovat a uveřejňovat cestovatelský deníček jedné mé kamarádky a spolupracovnice, která byla v Íránu tak asi před měsícem a napsala mi dost zajímavé a velice čerstvé informace.

Existuje jenom to, o čem se mluví...

Je pozitivní, že se oči celého světa obrátili směrem ke krvavému potlačování klidných protestů buddhistických mnichů a obyvatel v Barmě (Myanmarsku) proti vojenské diktatuře (zprávy zde a zde). Je zajímavé, že se o těchto protestech mluví i v oficilelních médiích v Íránu (zde, velice zběžným a neutrálním způsobem jako "no to se nás netýká, mlátit pokojné demonstranty, no tohleto my určitě neděláme"). Pomalu se více mluví i o krizi v Dárfúru a v souvislosti s Olympiádou i o pošlapávání lidských práv v Číně. Sním o tom, že jednou bude tisk všude psát o Íránu ve stejných souvislostech! O Íránu se bohužel pořád mluví jenom v souvislosti s jaderným programem a nejnovějšími vystoupeními prezidenta Ahmadínežáda... ten dnes řečnil asi 40 minut (mimochodem byl to nejdelší projev ze všech) na valné hromadě OSN a snažil se všechny poučit o tom, že se jediné zlo na světě děje v Izraeli a Iráku a jak je Írán a Palestina a islámský svět svatý a dokonalý, jak je jeho jaderný program mírový a transparentní, jak jedině a absolutně jenom přítomnost Američanů destabilizuje Irák (snad tím, že tam nějak náhodně dodávají íránské zbraně, i když je to klidně možné). Americká delegace ty kecy a lži nebyla ochotna poslouchat a vzdálila se. Prezident samozřejmě zároveň popřel, že Írán vězní a pronásleduje profesory a studenty, kteří nesouhlasí s režimem, ignoroval otázku izraelského novináře a ženy jejíž manžela uneslo hnutí Hizballáh v Libanonu. Mimochodem v Libanonu dál běsní atentáty na protisyrské politiky a Hizballáh účinně blokuje vládu.
Ve Francii, v Paříži se sešlo 5 a půl Íránce, no dobře, na té fotce je jich více ale z té několikatisícové komunity je to přece jenom málo, no prostě se sešli a protestovali proti výrokům francouzského ministra zahraničí Kouchnera, který se zasazoval o tvrdý přístup k Íránu.
Ale teď dost oficielní politiky a keců. Zde, zde a zde je několik hudebních videí se záběry násilných zátahů "kukláčů" na neozbrojené demonstranty, popravy a podobně. První je perská rapová formace Anonymous sinners, i když rap není zrovna můj styl, je to celkem dobrá písnička a skvělé video. Druhé mluví o šátku a zátazích policie proti ženám jejichž šátek nesplňuje představy islámistické vlády, hudba je klasická perská. Třetí je odkaz na nové politické uskupení studentů. V odkazech jsou i další videa o běžných Íráncích a podobně.

Brífink

Je dost těžké navázat tam kde jsme před nekolika měsíci přestali..... různé okolnosti mě přinutily přestat na jistou dobu se psaním a mezitím se mi ani nechtělo sledovat dění protože mi to ještě přidávalo na depresi. Ale dohromady se nestalo nic převratně nového... o válce se naštěstí mluví méně, ale v posledních dnech padlo několik hlášek zas, třeba dnes Fidel Castro varoval Američany před napadením Íránu. Řekl, že by válka prorostla v náboženskou válku, a že Íránci jsou hroziví protivníci... v jistém smyslu má pravdu. Při této příležitosti byla v Íránu zase vojenská prohlídka, kde Írán představil další raketu dlouhého doletu (údajně 1800 km) a obecně investuje hodně peněz do zbrojení. O válce mluvili i ruský a francouzský ministři zahraničí. Mezitím se počet novinářů a jiných aktivistů ve vězení zase zvýšil. Filtrování internetu nabralo předtím nevídaných a dost absurdních rozměrů: filtrovaných stránek jsou tisíce, podle náměstka ministra informací Ahmadínežádovy vlády dokonce stotisíce, byla filtrována dokonce i vyhledávací stránka google. (zpráva česky zde) Ministerstvo informací zavedlo jistý softvér, který stránky automaticky vyhledává a filtruje bez lidského přičinění na základě klíčových slov a linků. Absurdistán byl završen, když byla odfiltrována i samotná stránka vládní organizace TAKFA (Národní agenda pro informační a komunikační techologie).
Poté co Ahmadínežád nerealisticky přislíbil chudým rodinám půjčku ve výši 11 000 dolarů se zvýšily ceny nemovitostí, pozemků o 31% a bytů o 46% (třeba cena 1 m2 obytné plochy v Teheránu se zvýšila z 726 na 1341 dolarů jenom za jeden rok).
Mezitím ale vláda není schopna vykázat, kam se podělo 140 miliard dolarů, které měla íránská vláda v devizových rezervách... 6 měsíců poté co vládní zdroje ji odhadly na 20 miliard, centrální banka ohlásila, že jich je jenom 3,6 miliard.
Samozřejmě o sobě vláda vydala zprávu ve které tvrdí, že pracuje 52x víc než předchozí vláda, nebo že prezident navštívil 100 muslimských národů, pričemž jich ani tolik neexistuje, procestoval všechna íránská města a setkal se se všemi Íránci.
Kromě toho se blíží parlamentní volby (březen příštího roku).
V Iráku byl zatčen další příslušník Revolučních gard, který tam určitě nejel jako turista.
Mezitím se Severní Korea údajně vzdává svého jaderného programu... trochu zvláštní krok... ale asi ho už nepotřebují... mezitím bylo dost času štafetový kolík p(r)odat dál... podle mých informací ... tak třeba do Íránu?
Zde je výsledek ankety který mi připadá celkem uvěřitelný.

Jsem zpátky

Ahoj všichni, kdo se zde více méně pravidelně objevujete... doufám, že jste měli krásné léto...
Už nějak bez toho blogování nemůžu žít.. tak to vypadá, že to taky vyvolává jistý druh psychické závislosti jako drogy, alkohol a jiné příjemné činnosti haha, tak se smiřte s faktem, že budu zase psát o strastech i radostech Íránu a Blízkého Východu, z pohledu jednoho napůl íránského a napůl evropského, ale hlavně lidského srdce a budu zde pro ty, koho to těší, i pro ty, kdo mě posílají do horoucích pekel...

Omlouvám se...

Z časových, technických, zdravotních (psychiatrických), osobních a spousty jiných důvodů tyto stránky v poslední době poněkud flákám... doufám, že se to v nejbližší době změní, jesli přežiju další ze svých nesčetných krizových období :-) ... omlouvám se případné čtenářské obci.
Zatím přeji krásné léto...

Taliban v praxi

Tohleto je islám v praxi... podle Zahry Suizi z ministerstva školství Íránské islámské republiky "ti, kdo opouštějí islámský kodex odívání, se stávají zvířaty." Proto je nutno tato "zvířata" asi vybít... čekám protesty aktivistů za práva zvířat za humánní utracení.
Na perských stránkách jsou rozhořčená vyprávění o tom, jak policisté kopali a bili dívky, které se nechtěly nechat zatknout nebo je násilím cpali do aut. Naštěstí se kolemjdoucí (muži a ženy) žen zastali a v několika případech zadrželi policisty, a tak mohly dívky v potrhaných šatech uprchnout.
Rovněž lidi, co měli sebou psa, i když neexistuje oficielní zákon, který zakazuje vlastnictví psů, lidé jsou kvůli tomu opruzovaní a mladí muži jsou stíháni za krátká trika, divoké účesy nebo i dlouhé vlasy. Vlasy jim ostříhají, veřejně a hned na místě zadržení.
Toto násilí se děje vrámci "kampaně za zvýšení veřejné bezpečnosti a obrany islámských hodnot", mezi Íránci známé jako každoroční zátah na šátky. Zdá se ale, že letošní neskončí za týden nebo dva, jako ty v minulých letech. Už trvá více než měsíc a nezdá se, že polevuje. Připomíná to první měsíce po chomejnistické revoluci v 1979, kdy byly zákroky islámských horlivců a horlivkyň ještě barbarštější - používali žiletky a kyselinu.

Ženy jsou zatýkány policií jenom za ten "zločin", že nenosí správně umístěný šátek, mají kratší kalhoty nebo kabát nebo otevřené boty. Ženy jsou nutností zahalovat se degradovány na sexuální objekty, ale pro muže je to rovněž degradující. Islámská morálka říká, že pohled muže na nezahalenou část ženského těla ho změní na zvíře, které se neovládne a ženu znásilní (a bude to samozřejmě její vina).

Íránská ekonomická krize

Přináším několik analýz o současné situaci v Íránu, které ukazují, že na svržení režimu pravděpodobně nebude nutný zásah zvenčí, v co i doufám... režim se pěkně rozkládá sám a s jistou dávkou sebevražedných tendencí dělá všechno pro to, aby ho lidé ještě více nenáviděli (viz obtěžování mladých lidí za oblečení a vlasy, umlčování politických aktivistů a nespokojených stávkujících - zde a zde jsou fotografie a videa žen, které jsou bity a zkrvaveny po srážkách s policií... další odkazy v angličtině na těchto stránkách) Velice podobná situace byla před revolucí v 1979... i tu odstartovaly stávky, potlačování svobody, nezdravý růst cen ropy a ekonomická regrese, která po tom následovala. Podle zpráv od přátel z Íránu je tam situace horší - propouštění zaměstnanců, zvyšovaní cen, nyní je 1 dolar už kolem 10 000 rialů, před rokem to bylo kolem 8000 - 8500, i banky mají problémy, protože západní banky s nima nechtějí spolupracovat...

Amir Taheri, Wall Street Journal, 9.5.2007:

Nespokojení Íránci se střetávají s pořádkovými silami. 1. máj, Teherán

Za posledních pět týdnů oddíly islámské morálky prezičdenta Mahmúda Ahmadínežáda Islamic Moral Brigades se střetávaly se skupinami mladých Íránců na ulicích Teheránu a jiných větších měst během vládního zátahu proti "nezdrženlivému oblečeni". Zátah mnozí Íránci vidí jako krok směrem k ještě dusivější společenské atmosféře v zemi, která je zasažena krizí. Oba, Ahmadínežád i jeho mentor, "Nejvyšší vůdce" Ajatolláh Alí Chameneí, říkají, že způsob, jak se mladí Íránci oblékají je nejbezprostřednějším nebezpečím pro islámistickou dystopii.

Televizní záběry mladých mužů a žen, kteří se perou s morální policií by mohla vést některé na Západě k myšlence, že opozice vůči chomejnistickému režimu vychází hlavně z řad městského obyvatelstva a středních vrstev, a týká se jenom větších společenských svobod. To je ale jenom část příběhu. Zatím co společenské otázky otravují život v Islámské republice, jsou to hlavně ekonomické problémy, které nejvíce sužují Ahmadínežádovo úřadování.

1. května desetitisíce rozzlobených dělníků, kteří vytvořili ilegální organizaci, která je zaštiťuje, zatli pěsti proti Prezidentovi Ahmadínežádovi při příležitosti Mezinárodního svátku práce v Teheránu a v tuctu hlavních měst provincí. Pochodujíce po ulicích hlavního města, dělníci nesli rakev zabalenou v černém plátně s nápisem "Práva dělníků". Křičeli "Ne otrocké práci! Ano svobodě a důstojnosti!"

Ahmadínežád založil svou kampaň v r. 2005 na slibu "přinést petrodolary země na stůl každé rodiny." Po volbách byla jeho pozice posílena dramatickým vzrůstem cen ropy, co mu přineslo více než 100 milionů dolarů denně do státní pokladny. Ale navzdory tomu, všechny oficielní statistiky ukazují, že s inflací, která se pohybuje kolem 18% a nezaměstnanost šplhající se na 30%, průměrný íránec se má hůř než před třemi lety. Během předchozí administrace prezidenta Mohammada Chátamího, Islámská republika vykazovala národní ekonomický růst kolem 4%. U národa, který potřebuje vytvořit milion pracovních míst aby se vypořádal s demografickou explozí, tato úroveň vzrůstu určitě nestačila k vybudování nějakého Eldoráda v dohledné době. Ale stačilo to, aby to zabránilo krachu ekonomiky. Za úřadování prezidenta Ahmadínežáda, ale míra nárůst spadla na asi 3% -- a to navzdory rostoucím příjmům z prodeje ropy.

Protože stát kontroluje příjmy z ropy, které přicházejí v amerických dolarech, má velký zájem na oslabování domácí měny. (Mohl dostat víc rialů za stejný obnos v dolarech na domácím trhu.) Ahmadínežád zkoušel využít této příležitosti tím, že dal vytisknout bezprecedentní množství rialů. Ekonomové v Teheránu mluví o "přívalu bezcenných rialů" které Ahmadínežád použil k financování svých extravagantních slibů vykořenit chudobu. Výsledkem je velký odliv kapitálu, hlavně do bank v Dubaji, Malajsii a Rakousku. Ajatolláh Mahmúd Šahrúdí, šéf islámské justice, říká, že kolem 300 miliard dolarů opustilo zemi od doby Ahmadínežádova nástupu

Podle Abbása Abdího, teheránského badatele a věrného kritika režimu, Írán podstupuje nejhorší ekonomickou krizi od konce 70. let. Její vliv je viditelný v stagnaci cen nemovitostí-- co se stalo poprvé od r. 1997, i v nejlepších čtvrtích Teheránu. Tištění peněz a investice do projektů bez budoucnosti nejsou jedinými příčinami krize. Celá ekonomická filosofie prezidenta Ahmadínežáda se zdá být postavěna, aby více uškodila, než aby pomohla.

Prezidentovo oblíbené slovo je "chodkafá'í" nebo "soběstačnost." K hrůze většiny Íránců, hlavně milionů, kteří jsou spojeni s bazary, kteří považují obchod za nejušlechtilejší činnost, Ahmadínežád pořád trvá na tom, že jediný způsob, kterým si Írán uchová svou "Islámskou čistotu" je snížení jeho závislosti na zahraničním obchodu.

"Cokoliv se dá vyprodukovat, měli bychom to udělat sami," opakuje prezident. "i když to, co vyrobíme není až tak dobré a je dražší." Jeho logika to vysvětluje asi takto: globální ekonomický systém je židovsko-křižácké spiknutí, které má za cí udržet muslimské národy v pozici slabosti a závislosti. Proto, muslimové by se měli raději spolehnout na vlastní zdroje, i kdyby to mělo znamenat nižší životní úroveň.

Jedním z prezidentových prvních kroků bylo zmražení šestiletých vyjednávání, jejichž cílem bylo pomoci, aby se Islámská republika stala členem WTO (Světové obchodní organizace; v jeho knize WTO je jenom další "židovsko-křižácký" vynález aby potvrdil podradné postavení muslimských hospodářství. Zase s odvoláním se na "chodkafá'í" Ahmadínežád rozhodl přitvrdit pozici režimu ohledně jaderné otázky, i kdyby to mělo znamenat sankce OSN a válku s USA. Íránský prezident říká, že 7 zemí, které jsou nyní schopné vyrábět jaderné palivo chtějí založit globální kartel aby kontrolovali světový trh s obohaceným uranem, poté co lidstvo vyčerpá fosilní paliva a bude závislé na jaderné energii.

Přesvědčen o tom, že islám směřuje k "střetu civilizací" proti "nevěřícím" -- vedeným USA, samozřejmě -- Ahmadínežád je odhodlaný zachovat vše, co považuje za "nezávislost" islámské republiky. Jedním z jeho oblíbených témat je, že když si muslim má vybrat mezi svobodou a nezávislostí, tak dobrý muslim si vybere to druhé.

Chodkafá'í má katastrofické důsledky na mnohé sektory íránského průmyslu. Prezident nemá šanci snížit, a už vůbec zastavit dovoz zboží masové spotřeby (včetně témeř poloviny potravin celého národa), který je kontrolován mocnými mulláhy a veliteli Revolučních Gard, a proto spřísnil dovozní podmínky pro řadu surovin a náhradních dílů, které jsou nevyhnutné pro továrny po celé zemi. Tato politika témeř zabila kdysi bující textilní průmysl, čím zlikvidoval desítky tisíc pracovních míst. Rovněž to postihlo stovky malých a středních firem, které v některých případech nemohly vyplatit své zaměstnance za celé měsíce.

Ahmadínežád rovněž použil chodkafá'í jako výmluvu aby zmrazil několik dohod, které měly zabránit zřícení stárnoucích a polozpustlých ropních polí a ložisek plynu. Vetoval i zahraničnou spoluprácí při budování ropních rafinérií, čímž přinutil Islámskou Republiku k importování více než 40% rafinovaných ropních produktů, které se spotřebují v Íránu. Vyhlídky dalších tahanic s OSN, a možný vojenský střet s USA rovněž poškodil íránskou ekonomiku za posledních šest měsíců.

Jeden z důsledků prezidentovy divné politiky je řada stávek, které pokračují v Teheránu a asi ve 20 hlavních městech od loňského podzimu. Loni jedna velká stávka pracujících v hromadné dopravě v Teheránu paralyzovala patnáctimilionové město na několik dnů. I v této chvíli stávkují desetitisíce pracujících v odvětvích tak různých jako spracování plynu, papíru a novinového papíru, automobilovém, a dolování mědi.

Prezident Ahmadínežád je ale odhodlán zavést v íránské ekonomice něco, co vypadá jako severokorejský model ekonomiky. Už rozpustil Svaz íránských zaměstnavatelů (SKI) jako kapitalistickou kliku a plánuje jej nahradit orgánem určeným vládou. Rovněž tlačí na schválení nového zákonníku práce v Madžlisu (parlament) aby nahradil ten existující, který byl vytvořen s pomocí Mezinárodní organizace práce (ILO - International Labor Organization) v 60. letech (ještě za Šáha) a doplněného v r. 1991.

Navrhovaný text ruší většinu práv které si vydobyli pracující po celém světě jako důsledek desetiletí sociálního boje a politické reformy. Ahmadínežád věří, že odborové organizace západního stylu a svazy zaměstnavatelů nemají žádné místo v správné islámské společnosti, kde stát, který zastupuje vůli Alláhovu, může udržet "společenství věřících" bez třídního boje, typického trápení "nevěřících" společností.

Dalším krokem Prezidenta Ahmadínežáda bude asi větší privatizace, která zasáhne více než 40 veřejných korporací po celé zemi. Slíbil, že pomůže zaměstnancům odkoupit 10% akcí. Zbytek půjde bohatým mulláhům a velitelům Revolučních Gards a jejich obchodním partnerům, s pomocí nízko úročených úvěrů ze státem vlastněných bank. Ale až se tento privatizační plán vypracuje, Islámská republika bude už možná v tak hluboké ekonomické krizi, že nikdo -- ani hrabiví mulláhové ani skorumpovaní Revoluční Gardisté -- nebude chtít do ní investovat ani jediný půjčený rial.

Asharq Alawsat, 11.5.2007
Ahmadínežád slíbil, že přinese petrodolary na stůl každé rodiny, a dokáže, že Chomejnistická revoluce může nabídnout prosperitu současně se sledováním mesianistické zahraničné politiky. Později tento měsíc ale prezident Ahmadínežád zavede schéma benzínu na příděl, první z řady spřísňovacích opatření, které přijala jeho administrace.

Návrh přidělování povolí každému íránskému řidiči dva galony benzínu na den za dotovanou cenu 40 centů dolaru. Opatření určitě vytvoří černý trh, ze kterého vytěží vlivní businessmulláhové a jejich spojenci v Revolučních Gardách (IRGC).

Příděly se staly nutnými, protože Islámská Republika, čtvrtý největší světový vývozce surové ropy, utratí téměř polovinu příjmů z prodeje ropy na dovoz více než 40% rafinovaných ropních produktů na vlastní spotřebu.

Jak se Írán dostal do této situace?

Všechno začalo, když nebohý Ajatolláh Chomejní vyhlásil na začátku revoluce, že jediné co bylo důležité byl islám a ne ekonomika. V známé hlášce odmítl znepokojení jeho prvního ministerského předsedy, Mehdího Bazargána, o ekonomice - řekl, že "Ekonomie je pro osly!"

Věci se dál skomplikovaly když Muhammad-Alí Radžájí, učitel, který se stal ministerským předsedou a poté prezidentem v r. 1981, zavedl koncepci "chod-kafájí" nebo "soběstačnosti". Radžájí byl vyhozen do vzduchu ale jeho ideologické dědictví zůstalo. Dnes, Ahmadínežád se staví do role "druhého Radžájí".

Radžájí věřil, že jestli Írán nebyl schopen něco postavit sám, je lepší čekat do doby, než to zvládne sám později. A to se týkalo i rafinerií ropy. Tím, že většina íránských techniků a inženýrů uteklo před chomejnistickou revolucí v letech 1980 a 1981, bylo málo Íránců, kteří věděli, jak postavit rafinerie. Proto předrevoluční plány k postavení 25 nových rafinerií ropy mezi 1980 a 2000 musely být opuštěné. Chomejnističtí vůdcové by nedovolili "nevěřícím" přijet a postavit rafinerie. (je zajímavé, že ruský podíl na stavbě atomových elektráren nevadí)

Jeden z Radžájího nástupců ve funkci prezidenta Islámské republiky, Ali-Akbar Hašemí Rafsandžání zkoušel změnit tento ideologický postoj v 90.letech. On sám je businessman a říká se, že je nejbohatší osobou Íránu, Rafsandžání oživil předrevoluční plány k postavení rafinerií. Ale neuspěl, protože vládnoucí klika se bála přivézt desetitisíce "nevěřících" techniků, jejichž přítomnost by mohla podminovat islámistické ambice režimu.

Odstraněním části dotací na benzín je jenom prvním krokem směrem k širší politice snížení deficitu vládního rozpočtu, který nyní dosahuje rekordní výše.

Islámská Republika dováží téměř polovinu potravin, které skonzumuje a dovedla zabránit hladomorům jenom jejich dotovanými cenami. Kdyby dotace ustaly, například cena chleba by se zdvojnásobila. Většina Íránců ještě může používat cukr protože stát zaplatí třetinu skutečné ceny za jeho dovoz.

Navzdory masivnímu růstu cen ropy za poslední dva roky, Ahmadínežádova administrace se asi brzy bude muset vypořádat s finančními problémy. To je částečně proto, že prezident masivně zvýšil rozpočty armádě a bezpečnostním službán. Jednoznačně se snaží nasměrovat zemi na válečný stav, president vyřadil řadu dlouhodobých rozvojových projektů. Rovněž zvýšil výdavky na přítomnost Islámské Republiky na místech, které považuje za scény konfliktu s USA, konkrétně Afghánistán, Irák a Libanon. Strach z etnických revolt v několika provincích, včetně Sistánu a Balučistánu, a Kurdistánu taky přinutil administraci bezprecedentně zvýšit výdavky na vybudování bezpečnosti.

Ahmadínežád věří, že USA jsou velmocí v koncích, která se bude muset stáhnout z Blízkého Východu pod tlakem její domácích politických tahanic. Ale stejně by USA mohly zkusit ještě jednou zamíchat karty na Blízkém Východě a napadnout Islámskou Republiku. Ahmadínežád věří, že jestli takový útok, jestli vůbec nastane, bude omezen na letecké nálety během několika dnů. To by mohlo USA pod vedením prezidenta G.W.Bushe zakamuflovat jejich stažení se z Blízkého Východu jako vojenské potrestání Islámské republiky.

Na základě této analýzy, Ahmadínežád věří, že ekonomické těžkosti, včetně rychlého růstu inflace a masové nezaměstnanosti v několika sektorech by byly opomenuty, kdyby se mu povedlo ukázat, že se postavil americkému "Velkému Satanovi" a tento střet by přežil.

Ale existuje i jiný scénář.

USA nepotřebují napadnout Islámskou republiku a pak ji nechat ještě dožívat. Konec konců, jak řekl Machiavelli před stoletími, byla by to nejhloupější věc. Nepřítel by se neměl nechávat zraněný. Buď se musí zabít nebo změnit na přítele.

Islámská republika byla vždy ve výhodě, když šlo o nízkoúrovňovou válku. A je to proto, že žádný z jeho regionálních nebo jiných protivníků doteď nemělo chuť hrát s ní tu samou hru. Islámská republika vždy zkoušela běžet maraton zatím co její nepřítelé se unavili sprintem.

Poprvé vůbec, Islámská republika možná brzy uvidí, že alespoň někteří z její nepřítel jsou připraveni zaplatit jí v její vlastní měně, čili vést pomalou nízkoúrovňovou válku. RB OSN přijak už dvě rezoluce proti Islámské republice. Třetí rezoluce se rýsuje koncem měsíce, kdy vyprší ultimátum určeno RB na zastavení obohacování uranu.

Ahmadínežádova vysoce riziková strategie možná brzy donutí Islámskou Republiku bojovat na dvou frontách: uvnitř země proti pořád nespokojenějším obyvatelům a venku proti koalici rozhodnutých nepřátel, kteří se nespokojí s omezeným ohňostrojem, který si Ahmadínežád představuje.

Supervelmoc světa

Mehrdad Sheibani , Týdenní přehled - 14. květen 2007, Rooz Online

Tento měsíc celý Írán vzkvétá a íránský národ dostal další dobrou zprávu od jeho božského prezidenta a dověděl se, že se rychle stává “Supervelmocí světa”. Měli bychom říct, že v minulosti, když vládli Íránu “vládcové bez kořenů” (dynastie Pahlaví), podle slov Mehdího Karubího (jeden z reformistických vůdců), slovo supervelmoc znamenalo největší moc na světě. Nikdo nevěděl, že jednou muž s arabským šátkem kafíje – čím chce dokázat, že je Íránec – se objeví a redefinuje toto označení.

A právě to se stalo minulý týden. Přesná slova prezidenta Ahmadínežáda zněla nasledovně: “Představitelé některých velkých mocností v poslední době žádají o naši pomoc a říkají, že pochopili, že se Írán rychle proměňuje ve velmoc. Dnes existuje ve světě rozšířená nespokojenost a není naděje vyřešit současné problémy existujícími mechanismy. Ale vysvitlo světlo naděje a tím je Írán. Světové moci vědí, že jestli Írán překročí nukleární vrchol, bude nekontrolovatelný a určitě se stane vzorem pro jiné národy. Dnes nejstabilnějším politickým systémem je Islámská republika Írán, zatímco kdokoliv jiný se pohybuje na nejistých vodách. Nedávno nás požádali, abychom přišli a mluvili o Iráku, a souhlasili jsme, protože dnešní Írán už není v slabé pozici.”

Ano, jediná otázka, která zůstává, je, že se staneme jadernou mocí a to bude nepopiratelné. Tato slova přišla samozřejmě v době když nejvyšší jaderný vyjednavač předchozí administrace – Hossein Mussavian – byl zatčen, podle slov komentátora Ahmada Zeidabádího za “mysteriózních” okolností s podezřením na špionáž a pak byl propuštěn domů na kauci 200 millionů Tomanů (kolem 235,000 dolarů).

Toto zatčení jasně změnilo povahu jaderné otázky, takže mnozí pozorovatelé řekli, že Mussavia n odhalil získání jaderních zbraní Íránem, aniž poškodil “supervelmoc světa.” Ve skutečnosti všechny události potvrdily existenci této supervelmoci.

Během týdne, který právě skončil, tato supervelmoc, která nemůže usnout ze strachu před “sametovou revolucí”, “nenásilným převratem”, “barevnou revolucí”, atd, a pořád má noční můry o vlastním pádu, zkusil vystupňovat represi studentů pomocí vykonstruované kauzy, kterou organizace Mojahedin Enghelab Eslami (svatí bojovníci islámské revoluce) nazvali “rozsáhlým spiknutím”. Věci se dostaly do bodu, že agenti vlády, milice Básidžů a dokonce rektor univerzity zaútočili na volební urny univerzitě Amira Kabira (Velkého), aby je shrábli a zveřejnili zvolení jejich žádaných kandidátů.

Hladoví učitelé této “supervelmoci světa”, kteří žádali o svůj denní příděl chleba byli brutálně potlačeni před budovou parlamentu. A během týdne, další aktivistka za ženská práva byla zamčena za mříže. Núraldin Zarin-Kelk, nestor íránského animovaného filmu, kterému je už přes 70 let, byl vyloučen z univerzity, protože se kamarádil s dcerou nižšího úředníka Islámské Republiky. A snahy vlády o odstranění úřadujícího primátora Teheránu, který byl předtím jedním z velitelů Strážců Islámské revoluce (t.j. pasdarů, Revolučních Gard) a pověřence jiného velitele, se setkaly s neúspěchem.

Během tohoto týdne se rovněž ukázalo, že tato “supervelmoc”, která má jedny z největších zásob ropy, bude dávat obyvatelům na příděl dovezený rafinovaný benzín. (Írán nemá potřebné kapacity pro rafinování vlastní ropy, proto rafinované ropní produkty nakupuje ze zahraničí a pak jejich cenu pro obyvatele ještě dotuje ze státního rozpočtu - jeden z největších íránských paradoxů.. samozřejmě ale jádro je prioritou)

A mezinárodní den tisku se rovněž vešel do tohoto týdne a ukázal, že tato velmoc je příliš příliš těžkým soustem pro média, protože skončila na šestém místě od konce na seznamu zemí, které respektovaly svobodu tisku. Pod Íránem zbylo jenom jedno místo. (zde je zpráva o svobodě tisku a internetu ve světě v pdf, přesný žebříček, podle kterého autorů napsal tento článek, se mi nepovedlo najít, zde je žebříček z loňského roku, nebo z roku 2002 podle kterých je vidět že se situace v Íránu od nástupu Ahmadínežádovy administrace zhoršila... je zajímavé kde je na mapě světa nejvíc černé a červené a jak přesně platí pravidlo vrána k vráně sedá)

A v tomto poli působnosti se stala tato velmoc vůdcem, další tři studentské noviny byly zavřeny a jejich redaktoři, dvacetiletí studenti, byli předvolání k soudům.

Každoroční mezinárodní knižní veletrh, který byl nyní přeložen do hlavní teheránské mešity Mosallah (kde se konají týdenní parlamentní pátečné modlitby) aby mu to dodalo lesk svatosti, nepovolil vyložit knihy Sadegha Hedájata a Foroogh Farrokhzádové (oba jsou moderní autoři, kteří zavedli inovační prvky do íránské literatury a poezie). Divadelní režiséři se shromáždili v jednu noc a přidali se ke členům širší divadelní komunity. Jejich požadavky by se dali vyjádřit jednou větou: Přestaňte nás ponižovat.

Během týdne 15 poslanců parlamentu varovalo vládu a žádalo, aby byl odstraněn veškerý tlak, zastrašování, hrozby a omezení tisku a elektronických medií, včetně tiskové agentury pracujících ILNA.

Tato supervelmoc celý týden promlouvala k ostatním supervelmocím z pozice síly. Hossein Šariatmádarí – lidově nazývaný "vyšetřovatel" (vedoucí výslechu), a spoločník Saída Emámího, který nazval setkán v Šarm el Šeiku v Egyptě "americkou pastí” odhalili blížící se jednání s USA. Tento “šéf” protiíránských novin napsal (myslí se tím ultrakonzervativní provládní denník Kayhan), “V těchto dnech se to šušká mezi vládními činiteli a jestli je to mysleno vážně, ukazuje rozhodnutí vlády přistoupit k nebezpečnému opatření. Nežádoucí čin, který může vážně poškodit čest a respekt k Íránské Islámské Republice a její výjimečném statutu, který lidé dosáhli během posledních 28 let obětujíce jejich krev a duši. To by bylo rovněž deprimující pro osvobozenecká hnutí v islámském světě (myslí tím Palestince a extremisty atd.). Touto událostí je vyjednávání s USA. V krátkosti: nepodávejte si ruce se Satanem a podívejte se jak je vlk šťastný, i když se ještě nic nestalo.”

Ale navzdory všemu, ministr zahraničí Manúčér Mottakí, jehož kariéra ukazuje, že je spřízněn s “vlky” uvnitř režimu, šťastně skočil do “Americké pasti.” Seděl u stejného stolu s bývalým Velkým Satanem, vtipkoval, a poté najednou vstal. Výmluvou byla ženská houslistka. Ale jeho rozhovor s americkým časopisem Time ukázal, že skutečným důvodem byla nepřítomnost vstřícného gesta ze strany USA. Podle talibanoidního denníku Keyhan, “ministr zahraniční Manúčér Mottakí řekl americkému časopisu Time na setkání v egyptském Šarm el Šejku, že “Írán to myslí vážně s otevřením jednání s USA. V Íránské islámské republice je politická vůle prozkoumat bilaterální otázky mezi oběmi stranami, ale musíme vidět vstřícné gesto i z druhé strany.”

Tento týden skončil, “supervelmoc” zůstala, a “světové velmoci”, které se všechny pohybují na nejisté půdě (podle íránského prezidenta) se setkaly ve čtvrtek aby připravili podklady pro další rezoluci proti Íránu. Lhůta pro poslední rezoluci RB OSN, která žádá Írán o přerušení obohacování uranu vyprší 23. května. “Světové velmoci” už řekly, že jestli pohrdání Íránu vůči vůli mezinárodného společenství bude trvat, přijdou další sankce. Americká ministryně zahraničí znovu předložila vojenské řešení na stůl prezidenta Bushe. A “supervelmoc světa” pokračuje v boji o záruku na své přežití.

Írán zablokoval neohlášenou návštěvu MAAE na jaderném pracovišti

VÍDEŇ (AFP) - Írán zablokoval jaderné experty OSN během první neohlášené zkušební inspekce podzemního jaderného pracoviště, kte obohacuje urán, navzdory prohlášení, že povolí tyto návštěvy, diplomaté řekli AFP ve čtvrtek.

Kontrolní organizace Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii v březnu řekla Íránu aby povolil její inspektorům instalovat průmyslové kamery na pracovišti v Natanzu ale Teherán to odmítl a na oplátku slíbil, že povolí časté neohlášené návštěvy.
Při první zkoušce této úmluvy 21. dubna to "bylo totální selhání," řekl diplomat ve Vídni, blízký MAAE, který dodal, že úspěšná neohlášená inspekce se ještě nekonala
"Íránci nepovolili inspektorům MAAE vstoupit do haly, kde jsou řetězy odstředivek," řekl diplomat ve vztahu k výrobním linkám odstředivek, které obohacují uran.
"Takže nemohli dostat detailní informace o tom, co se tam děje," řekl diplomat.
Problémy s inspekcemi byly potvrzeny dalšími dvěmi vyslanci ve Vídni.
Činitelé Íránu a MAAE to odmítli komentovat.

Je v sázce souhlas Íránu s inspekcemi MAAE, ověřovacím systémem Smlouvy o nešíření jaderních zbraní, základní světová smlouvy proti šíření jaderních zbraní.
Rada Bezpečnosti OSN uvalila dvě kola sankcí proti Íránu za nezastavení obohacování uranu, kterým se získává palivo pro civilní reaktory ale může i sloužit na výrobu výbušného jádra atomových pum.

UPDATE: Írán, jak vždy, tuto zprávu dementoval. Ale stejně je na ní kus pravdy. Írán má kromě Natanzu a Isfahánu a Araku a Lavizanu další, možná desítky, NEDEKLAROVANÝCH jaderních pracovišť. Co tam dělá, a proč je to tajné to si všichni můžou domyslet.

Oběsíme falešné studenty

Hossein Bastani, Rooz Online, 7.5.2007 - Od prvního momentu, když studenti Technické Univerzity skandovali hesla proti prezidentovi Ahmadínežádovi, když k nim promlouval v jejich škole při příležitosti dnes studentů (vypískali ho a pálili jeho fotografie, pozn.prekl.), dalo se předpokládat, že prezidentovi nohsledi a hlavně jeho političtí a bezpečnostní, se budou snažit s nima tvrdě vypořádat.
Při té příležitosti se prezident snažil zůstat klidný a ukázat shovívavý postoj vůči jejich protestům, nakonec mu však trpělivost došla a nazval protestující americkými agenty, řekl, že dostávají peníze od cizinců a dokonce vyslovil bezprecedentní hrozbu: “Oběsíme falešné studenty.”
Poté Mohammad Rezá Bahonar, hlavní stoupenec náměstka mluvčího parlamentu a rovněž hlavní stoupenec prezidenta v parlamentu, ohlásil, že protestující studenti techniky by měli zaplatit za jejich chování v přítomnosti prezidenta. Použil perské přísloví, které říká: “Kdokoliv sní meloun, musí počítat s osvěžením (t.j. každý musí počítat s důsledky svých činů).” Poté studenti Polytechnické University, kteří jsou členy organizace Basidž (provládní a radikální islámisté) zveřejnili fotografie a podrobné údaje o všech studentech, kteří skandovali tvrdá hesla proti prezidentovi a vyhrožovali, že jestli se představenstvo univerzity nevypořádá se studenty, Basídžové podniknou kroky v tomto směru.
V tomto případě se zdá, že jisté osoby už podnikly jisté kroky. Přesně jeden den poté, co ministr Islámské výchovy – který je náhodou bývalý šéfredaktor denníku Keyhan (konzervativní provládní) – obvinil členy protestujících studentských organizací ze znevažování božských náboženských principů, jisté osoby se angažovaly v zarážejícím činu zveřejnění materiálu, který obsahuje urážky vůči náboženským principům a vůdci Islámské republiky s použitím sfalšované pečeti, kterou se označují publikace patřící protestujícím studentům. od toho dne, studentské organizace na Polytechnické Univerzitě, kteří jsou kritičtí k vládě se dostali pod palbu, i když tyto skupiny opakovaně přízvukovaly, že nic nevědí o vydání těchto urážlivých věcí a že to, co se šíří pod jejich jménem jsou sfalšované materiály.
Ve stejný den původní události, s použitím “přiznání” uvězněného studenta, denník Keyhan napsal, že vydání tohoto urážlivého materiálu je řízené ze zahraničí(mimo Írán); rovněž strážníci v civilu se shromáždili před univerzitou a žádali přísný postup proti organizacím, které jsou kritické k vládě.
Zbytek scénáře se dal předvídat: Po široké publicitě, která se dostala “protestům lidí proti urážlivému materiálu v některých studentských publikacích" ve státním rozhlase a televizi a otištění tohoto materiálu v denících jako Keyhan, někteří se budou snažit zatáhnout do všeho několik vyšších kleriků z Komu. Možná několik osob bude organizovat protesty v samotné náboženské metropoli Komu v souvislosti s urážkami skupiny falešných studentů a bude požadovat “tvrdou odpověď proti vinníkům”. Samozřejmě několik umírněných kritiků režimu se bude snažit zmírnit situaci argumenty, že je rozdíl mezi “rskutečnými studenty” a těmi, kteří jsou odpovědní za urážky, a že “čestní studenti by měli zůstat v klidu.” A nakonec bezpečnostní mašinerie státu vytáhne do pole na odpověď volání božích lidí a stoupenců revoluce aby oběsili falešné studenty, jak prezident dříve vyhrožoval, nejenom z Polytechnické Univerzity ale i z jiných institucí vyššího vzdělání a dokázala, že ti co snědí meloun můžou očekávat jeho osvěžení.
Všechny tyto události se stanou s velikou pravděpodobností do srpna, aby neutralizovaly možnost jakéhokoliv protestu na Polytechnické a ostatních univerzitách, které by se mohly pořádat jako vzpomínka na brutální zákrok policie 9. srpna 1999, a s tím, že se blíží konec druhého semestra, zabezpečit, že vystrašení studenti odejdou z univerzitní scény – bez jakýchkoliv výtržností - a odjet na letní prázdniny.
Skutečností je, že už roky pozorovatelé íránské politické scény jsou obeznámeni se začátky tohoto typu bezpečnostních her v týdnech, které předcházejí měsíci srpnu. Po událostech 9. srpna 1999 to není poprvé, co se vybraní studenti ze studentských organizací stali terčem takových bezpečnostních scénářů během týdnů do srpna. I letos to budou pravděpodobně studenti Polytechnické univerzity, kteří poslouží jako odstrašující přiklad pro ostatní kvůli odvaze, kterou ukázali loni (loňský perský rok) v přítomnosti prezidenta republiky.
Ale nedělejme si unáhlené závěry. Možná tyto předpoklady se ani neuskuteční. Popravdě upřímně doufáme, že se neuskuteční. Doufáme, že závažnost děsivých podvrhů, které byly spáchány proti studentským aktivistům nabídnou potenciál ke zmaření této špinavého intriky. Kdo by skutečně věřil, že ani nejradikálnější studentští aktivisti v Íránu neznají důsledky překročení najpřísnějších červených hranic v jejich aktivitách, t.j. urážení vůdce Islámské republiky, Proroka Islámu, šíitské imámy a náboženské edikty, a tudíž překročit všechny čtyři ve stejném čase ve čtyřech různých publikacích?

Co dodat: typická taktika už od islámské revoluce nebo karikaturového skandálu. Kdo chce psa bít hůl si najde... nebo si ji zfalšuje.

Kam vede sexuální segregace a oficielní povolení pedofilních vztahů

Tato dost ilustrativní fotografie pochází z této stránky. Nevím přesně, kdo je áchund/mullah na obrázku.
Na této stránce se mluví o spisu, který údajně napsal Chomejního - Tahrir Ol Vasileh nebo Tahrir Al Wasilah (je to něco jako poučení o islámském právu, je napsán arabsky, aby byl určen jenom mulláhům a aby byl nesrozumitelný běžným Peršanům, omlouvám se, ale nemám chuť naučit se arabsky... mám k tomuto jazyku jakýsi nevysvětlitelný vnitřní odpor) . Na této stránce je rovněž možné stáhnout celý spis.
Kvuli sporům o autenticitě některých citátů nechávám jenom fotografii. Je dost ilustrativní sama o sobě.

Každoroční zátah na šátky a vlasy

Esfandiar Saffari, Rooz online, 29.4.2007 - Velitel teheránské městské policie, Mehdi Ahmadi, řekl reportérům, “Od začátku operace na posílení veřejné bezpečnosti v 10 hodin ráno v sobotu (28.4.2007), 1,347 žen bylo upozorněno a podstoupili indoktrinační přednášku o islámském chování, a 117 bylo zatčených a převezených na policejní stanice.”

“V návaznosti na operaci na zvýšení veřejné bezpečnosti s přízvukem na morální hodnoty,” pokračoval Ahmadi, “544 obchodů bylo napomenuto a informováno o správném oblékání a 20 obchodů bylo zavřeno.”
Podle čísel zveřejněných Ahmadím, 79 automobilů bylo rovněž zastaveno v prvý den operace: “47 aut bylo zastavených kvůli nesprávnému oblečení pasažérů, 8 aut kvůli urážce veřejné morálky (podle hantýrky pravděpodobně vezla pár lidí, kteří nejsou manželé), a 24 dalších kvůli zamořování prostředí hlukem (zase předpokládám, že to nebylo kvůli motorům ale kvůli nahlas puštěné hudbě).”
Tato čísla jsou za první den toho, čemu policie říká “úsilí na zvýšení veřejné bezpečnosti v Teheránu” (nevím proč v západních zemích většinou tímto názvem označují zátahy na drogové dílery, kapsaře, násilníky, zloděje a podobně, tak se zdá, že v Íránu největší zločiny páchají ženy bez správných šátků a hudba v autě). Akce začala po celé zemi v sobotu, ale nebyla ještě zveřejněna čísla o počtech zatčených a napomenutých v jiných městech.
Podle agentury Fars, “v 8 hodin večer v sobotu policejní autobus plný nesprávně oblečených žen a dívek jel do komplexu Vozará, který se zabývá boji proti veřejné/společenské prohnilosti. Zatčené ženy byly okamžitě převezeny do ženské sekce na výslecho.” Podle reportéra Fars news agency, “V ženské sekci, ženské důstojníčky fotografovaly zatčené osoby. Tyto fotografie budou uložené v databáze pro další přístup k profilům nesprávně oděných žen.”
“Poté ce ženy vyfotografujeme a vyslechenem,” řekl plukovník Hosseiní, další důstojník teheránské policie, “spracujeme informace, které nám poskytly do jejich spisů. V případě že budou znovu zatčeny, budou odevzdány justici.”
Plukovník Hosseiní řekl, “Nemáme zájem na fyzické konfrontaci, jenom v případě, že podezřelá osoba neuposlechne.” Při komentování zpráv o fyzických srážkách mezi dvěmi ženami a důstojníky, Hosseiní řekl, “Odpor dvou žen, které byly zatčeny kvůli jejich nevhodnému oblečení, vedlo ke konfrontaci mezi nima a důstojníky, během jejich transportu do vězenského zařízení.
Hosseiní rovněž řekl, “Zákrok proti nevhodně oblečeným mužům začne velmi brzy, a naše směrnice budou rovněž brzy zveřejněné.”
Hosseiní mluvil o cílech této snahy v těchto slovech: “Naším hlavním cílem je provést tuto
operaci aby se lidé cítili bezpečně na ulicích a v jejich domovech, a kvůli ochraně jejich soukromí.” (válka je mír, otroctví je svoboda...)

Tyto násïlné vstupy do soukromého života lidí by měly sloužit k vyvolání strachu a odvrácení diskuse o mnohem důležitějších tématech jako je nezaměstnanost a další důsledky politické a kulturní izolace země, drogová závislost, korupce, likvidace disidentů a umlčování oprávněné kritiky politiky režimu. Vyvolají ale hněv a schválně ještě větší provokace nebo odchod mladých lidí do zahraničí.

Zde je fotogalerie ze zátahu. Zde je video íránského rappera Máního Turkzáde proti zákonům v oblékání a útlaku žen, ilustrované videozáznamy a fotografiemi ze zátahům. Zde je video reportáž o tom, jak policie násilím naložila křičící dívku do auta. Mezi related video jsou další videa na toto téma. V reportáži se rovněž říká, že v některých obchodech policie nařídila, aby odpilili prsa panenkám ve výloze. V dalším článku rovněž psali, že násilím stříhali vlasy mladým klukům, kteří je měli příliš dlouhé nebo nepatřičně učesané.

Další důležité články v angličtině jsou zde (přeložím později).

Několik článků a zajímavostí

O hudbě: Celkem zajímavý je tento článek na aktualne.cz o přijetí rockové a metalové hudby v Íránu a jiných islámských zemích. Zde je článek z rádia Svobodná Evropa - radio Farda, o nedávných zatýkáních hudebníků a snahách íránské vlády potlačit zahraniční i domácí hudbu, kterou považují za "protiislámskou" (t.j. téměř všechny západní styly jako rock, rap, hip-hop, techno a jiné undergroundové styly a samozřejmě jakýkoliv ženský sólový zpěv, t.j. i na íránské milované předrevoluční zpěvačky jako Googoosh). Další článek říká, že veškerá západní hudba by měla zmizet i z médií, co je zvláštní, protože na to se už vztahovaly dřívější zákazy a západní hudba se běžně v rádiu nebo televizi neobjevuje, pouze sporadicky a v instrumentální formě bez zpěvu... to se asi bude vztahovat i na klasickou instrumentální hudbu, třeba Beethovena? Problémem v Íránu je sama nejednoznačnost zákazů a jejich nepřeberné množství. Člověk už téměř nikdy přesně neví, jestli nedělá něco zakázaného. Místo západních melodií, i pouze instrumentálních, by se měly pouštět hlavně revoluční písně a klasická perská hudba. Nic proti ní, je krásná, ale jde o princip. Íránci to ale stejně už 28 let obcházejí - všechno vyřeší černý trh. Na tomto serveru (rferl.org) jsou další články o Íránu v angličtině.

Podle jednoho článku íránská vláda rovněž zadržela jednu redaktorku pro perské vysílání pražského rádia Svobodná Evropa, která jela do Íránu navštívit svou nemocnou maminku. Údajně ji byly odebrány doklady s cílem zamezit odjezdu z Íránu.

Další článek pojednává o trestu smrti ve světě za loňský rok, ve kterém Írán je na druhém místě hned za Čínou v počtu poprav na počet obyvatel, a to jenom oficielních čísel, neoficielně jich bude víc. Írán rovněž popravuje nezletilé (dívky jsou právně odpovědny už od 9 let a chlapci od 15) a i navzdory odsouzení světa i samotných Íránců se někdy provozuje i trest smrti kamenováním za mimomanželský sex (v případě přiznání obviněných, nebo se může stát, že takto bude odsouzena vdaná žena po znásilnění, jestli se ji nepovede dokázat znásilnění, k čemu potřebuje 4 mužské svědky). Procesy s obviněnými jsou většinou velice rychlé, v případě chudších lidí bez přítomnosti právníka a přiznání se vynucují často psychickým tlakem i mučením, objektivní důkazový materiál má v islámském soudnictví pramalou váhu, viz fraškový proces s bulharskými sestřičkami a palestinským lékařem v Lýbii.

Z toho nejlepšího, co stvořil perský duch

Doporučuji několik knih do pozornosti těch, kdož si chtějí rozšířit své obzory, prozkoumat a pochopit hlubiny perské duše a kultury a nebojí se přemýšlet.

První je o Hafezovi, největším perském básníkovi. Sice čtenář, jež neumí persky, přijde o hudbu a rytmus tohoto krásného jazyka, ale i přesto k němu promluví odkaz ducha, který daleko přesahuje a trhá pouta, které srdci a rozumu vnucuje oficielní náboženství a podmínky vnějšího prostředí, dosahuje dokonalou svobodu ducha a vede k osvícení a uvědomění jednoty světa spojeného všeobjímající láskou.
Komentář básní je někdy trochu zasažen snahami o odvrácení neblahých dopadů nábožensko-politického extremismu a rozdělení světa ale jinak je celkem zajímavý.
(Hále Purafzál(ová), Roger Montgomery, Pragma 2003)



Rovněž kniha mladého novináře Afšína Molávího Toulky Persií, BB art 2004 popisuje cestování autora napříč celou zemí, od krásných a historických měst až po chudá předměstí a vesnice, ale i napříč komplikovanou a mnohotvárnou realitou íránské společnosti, plné paradoxů. Autor rozmlouvá s nejrůznějšíma lidma, které potkává a tak podává ucelený obraz mozaiky této země a kultury v knize, která je na pomezí cestopisu, reportáže a dalších žánrů.


Kniha Hledání pravdy a krásy, Jiří Bečka, Dharma Gaia 2005 je antologií perské literatury, jak poezie tak prózy, od nejstarších pramenů až po Islámskou revoluci. Kniha je rovněž ilustrována ukázkami z perské kaligrafie a malířství.


Recenze o všech knihách jsou zde.

Iniciativa íránských žen za změny v diskriminačních zákonech

Zde můžete podepsat mezinárodnou petici, kterou odstartovaly íránské ženy za změny v diskriminačních zákonech Islámské republiky proti ženám. Tyto odvážné ženy (několik z nich bylo ve vězení) si zaslouží obdiv a podporu. Na stránce o této iniciativě www.we-change.org jsou i články v angličtině, francouzštině, španělštině, němčině, italštině atd, pojednávající o situaci žen v íránu.