Supervelmoc světa

Mehrdad Sheibani , Týdenní přehled - 14. květen 2007, Rooz Online

Tento měsíc celý Írán vzkvétá a íránský národ dostal další dobrou zprávu od jeho božského prezidenta a dověděl se, že se rychle stává “Supervelmocí světa”. Měli bychom říct, že v minulosti, když vládli Íránu “vládcové bez kořenů” (dynastie Pahlaví), podle slov Mehdího Karubího (jeden z reformistických vůdců), slovo supervelmoc znamenalo největší moc na světě. Nikdo nevěděl, že jednou muž s arabským šátkem kafíje – čím chce dokázat, že je Íránec – se objeví a redefinuje toto označení.

A právě to se stalo minulý týden. Přesná slova prezidenta Ahmadínežáda zněla nasledovně: “Představitelé některých velkých mocností v poslední době žádají o naši pomoc a říkají, že pochopili, že se Írán rychle proměňuje ve velmoc. Dnes existuje ve světě rozšířená nespokojenost a není naděje vyřešit současné problémy existujícími mechanismy. Ale vysvitlo světlo naděje a tím je Írán. Světové moci vědí, že jestli Írán překročí nukleární vrchol, bude nekontrolovatelný a určitě se stane vzorem pro jiné národy. Dnes nejstabilnějším politickým systémem je Islámská republika Írán, zatímco kdokoliv jiný se pohybuje na nejistých vodách. Nedávno nás požádali, abychom přišli a mluvili o Iráku, a souhlasili jsme, protože dnešní Írán už není v slabé pozici.”

Ano, jediná otázka, která zůstává, je, že se staneme jadernou mocí a to bude nepopiratelné. Tato slova přišla samozřejmě v době když nejvyšší jaderný vyjednavač předchozí administrace – Hossein Mussavian – byl zatčen, podle slov komentátora Ahmada Zeidabádího za “mysteriózních” okolností s podezřením na špionáž a pak byl propuštěn domů na kauci 200 millionů Tomanů (kolem 235,000 dolarů).

Toto zatčení jasně změnilo povahu jaderné otázky, takže mnozí pozorovatelé řekli, že Mussavia n odhalil získání jaderních zbraní Íránem, aniž poškodil “supervelmoc světa.” Ve skutečnosti všechny události potvrdily existenci této supervelmoci.

Během týdne, který právě skončil, tato supervelmoc, která nemůže usnout ze strachu před “sametovou revolucí”, “nenásilným převratem”, “barevnou revolucí”, atd, a pořád má noční můry o vlastním pádu, zkusil vystupňovat represi studentů pomocí vykonstruované kauzy, kterou organizace Mojahedin Enghelab Eslami (svatí bojovníci islámské revoluce) nazvali “rozsáhlým spiknutím”. Věci se dostaly do bodu, že agenti vlády, milice Básidžů a dokonce rektor univerzity zaútočili na volební urny univerzitě Amira Kabira (Velkého), aby je shrábli a zveřejnili zvolení jejich žádaných kandidátů.

Hladoví učitelé této “supervelmoci světa”, kteří žádali o svůj denní příděl chleba byli brutálně potlačeni před budovou parlamentu. A během týdne, další aktivistka za ženská práva byla zamčena za mříže. Núraldin Zarin-Kelk, nestor íránského animovaného filmu, kterému je už přes 70 let, byl vyloučen z univerzity, protože se kamarádil s dcerou nižšího úředníka Islámské Republiky. A snahy vlády o odstranění úřadujícího primátora Teheránu, který byl předtím jedním z velitelů Strážců Islámské revoluce (t.j. pasdarů, Revolučních Gard) a pověřence jiného velitele, se setkaly s neúspěchem.

Během tohoto týdne se rovněž ukázalo, že tato “supervelmoc”, která má jedny z největších zásob ropy, bude dávat obyvatelům na příděl dovezený rafinovaný benzín. (Írán nemá potřebné kapacity pro rafinování vlastní ropy, proto rafinované ropní produkty nakupuje ze zahraničí a pak jejich cenu pro obyvatele ještě dotuje ze státního rozpočtu - jeden z největších íránských paradoxů.. samozřejmě ale jádro je prioritou)

A mezinárodní den tisku se rovněž vešel do tohoto týdne a ukázal, že tato velmoc je příliš příliš těžkým soustem pro média, protože skončila na šestém místě od konce na seznamu zemí, které respektovaly svobodu tisku. Pod Íránem zbylo jenom jedno místo. (zde je zpráva o svobodě tisku a internetu ve světě v pdf, přesný žebříček, podle kterého autorů napsal tento článek, se mi nepovedlo najít, zde je žebříček z loňského roku, nebo z roku 2002 podle kterých je vidět že se situace v Íránu od nástupu Ahmadínežádovy administrace zhoršila... je zajímavé kde je na mapě světa nejvíc černé a červené a jak přesně platí pravidlo vrána k vráně sedá)

A v tomto poli působnosti se stala tato velmoc vůdcem, další tři studentské noviny byly zavřeny a jejich redaktoři, dvacetiletí studenti, byli předvolání k soudům.

Každoroční mezinárodní knižní veletrh, který byl nyní přeložen do hlavní teheránské mešity Mosallah (kde se konají týdenní parlamentní pátečné modlitby) aby mu to dodalo lesk svatosti, nepovolil vyložit knihy Sadegha Hedájata a Foroogh Farrokhzádové (oba jsou moderní autoři, kteří zavedli inovační prvky do íránské literatury a poezie). Divadelní režiséři se shromáždili v jednu noc a přidali se ke členům širší divadelní komunity. Jejich požadavky by se dali vyjádřit jednou větou: Přestaňte nás ponižovat.

Během týdne 15 poslanců parlamentu varovalo vládu a žádalo, aby byl odstraněn veškerý tlak, zastrašování, hrozby a omezení tisku a elektronických medií, včetně tiskové agentury pracujících ILNA.

Tato supervelmoc celý týden promlouvala k ostatním supervelmocím z pozice síly. Hossein Šariatmádarí – lidově nazývaný "vyšetřovatel" (vedoucí výslechu), a spoločník Saída Emámího, který nazval setkán v Šarm el Šeiku v Egyptě "americkou pastí” odhalili blížící se jednání s USA. Tento “šéf” protiíránských novin napsal (myslí se tím ultrakonzervativní provládní denník Kayhan), “V těchto dnech se to šušká mezi vládními činiteli a jestli je to mysleno vážně, ukazuje rozhodnutí vlády přistoupit k nebezpečnému opatření. Nežádoucí čin, který může vážně poškodit čest a respekt k Íránské Islámské Republice a její výjimečném statutu, který lidé dosáhli během posledních 28 let obětujíce jejich krev a duši. To by bylo rovněž deprimující pro osvobozenecká hnutí v islámském světě (myslí tím Palestince a extremisty atd.). Touto událostí je vyjednávání s USA. V krátkosti: nepodávejte si ruce se Satanem a podívejte se jak je vlk šťastný, i když se ještě nic nestalo.”

Ale navzdory všemu, ministr zahraničí Manúčér Mottakí, jehož kariéra ukazuje, že je spřízněn s “vlky” uvnitř režimu, šťastně skočil do “Americké pasti.” Seděl u stejného stolu s bývalým Velkým Satanem, vtipkoval, a poté najednou vstal. Výmluvou byla ženská houslistka. Ale jeho rozhovor s americkým časopisem Time ukázal, že skutečným důvodem byla nepřítomnost vstřícného gesta ze strany USA. Podle talibanoidního denníku Keyhan, “ministr zahraniční Manúčér Mottakí řekl americkému časopisu Time na setkání v egyptském Šarm el Šejku, že “Írán to myslí vážně s otevřením jednání s USA. V Íránské islámské republice je politická vůle prozkoumat bilaterální otázky mezi oběmi stranami, ale musíme vidět vstřícné gesto i z druhé strany.”

Tento týden skončil, “supervelmoc” zůstala, a “světové velmoci”, které se všechny pohybují na nejisté půdě (podle íránského prezidenta) se setkaly ve čtvrtek aby připravili podklady pro další rezoluci proti Íránu. Lhůta pro poslední rezoluci RB OSN, která žádá Írán o přerušení obohacování uranu vyprší 23. května. “Světové velmoci” už řekly, že jestli pohrdání Íránu vůči vůli mezinárodného společenství bude trvat, přijdou další sankce. Americká ministryně zahraničí znovu předložila vojenské řešení na stůl prezidenta Bushe. A “supervelmoc světa” pokračuje v boji o záruku na své přežití.

Írán zablokoval neohlášenou návštěvu MAAE na jaderném pracovišti

VÍDEŇ (AFP) - Írán zablokoval jaderné experty OSN během první neohlášené zkušební inspekce podzemního jaderného pracoviště, kte obohacuje urán, navzdory prohlášení, že povolí tyto návštěvy, diplomaté řekli AFP ve čtvrtek.

Kontrolní organizace Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii v březnu řekla Íránu aby povolil její inspektorům instalovat průmyslové kamery na pracovišti v Natanzu ale Teherán to odmítl a na oplátku slíbil, že povolí časté neohlášené návštěvy.
Při první zkoušce této úmluvy 21. dubna to "bylo totální selhání," řekl diplomat ve Vídni, blízký MAAE, který dodal, že úspěšná neohlášená inspekce se ještě nekonala
"Íránci nepovolili inspektorům MAAE vstoupit do haly, kde jsou řetězy odstředivek," řekl diplomat ve vztahu k výrobním linkám odstředivek, které obohacují uran.
"Takže nemohli dostat detailní informace o tom, co se tam děje," řekl diplomat.
Problémy s inspekcemi byly potvrzeny dalšími dvěmi vyslanci ve Vídni.
Činitelé Íránu a MAAE to odmítli komentovat.

Je v sázce souhlas Íránu s inspekcemi MAAE, ověřovacím systémem Smlouvy o nešíření jaderních zbraní, základní světová smlouvy proti šíření jaderních zbraní.
Rada Bezpečnosti OSN uvalila dvě kola sankcí proti Íránu za nezastavení obohacování uranu, kterým se získává palivo pro civilní reaktory ale může i sloužit na výrobu výbušného jádra atomových pum.

UPDATE: Írán, jak vždy, tuto zprávu dementoval. Ale stejně je na ní kus pravdy. Írán má kromě Natanzu a Isfahánu a Araku a Lavizanu další, možná desítky, NEDEKLAROVANÝCH jaderních pracovišť. Co tam dělá, a proč je to tajné to si všichni můžou domyslet.

Oběsíme falešné studenty

Hossein Bastani, Rooz Online, 7.5.2007 - Od prvního momentu, když studenti Technické Univerzity skandovali hesla proti prezidentovi Ahmadínežádovi, když k nim promlouval v jejich škole při příležitosti dnes studentů (vypískali ho a pálili jeho fotografie, pozn.prekl.), dalo se předpokládat, že prezidentovi nohsledi a hlavně jeho političtí a bezpečnostní, se budou snažit s nima tvrdě vypořádat.
Při té příležitosti se prezident snažil zůstat klidný a ukázat shovívavý postoj vůči jejich protestům, nakonec mu však trpělivost došla a nazval protestující americkými agenty, řekl, že dostávají peníze od cizinců a dokonce vyslovil bezprecedentní hrozbu: “Oběsíme falešné studenty.”
Poté Mohammad Rezá Bahonar, hlavní stoupenec náměstka mluvčího parlamentu a rovněž hlavní stoupenec prezidenta v parlamentu, ohlásil, že protestující studenti techniky by měli zaplatit za jejich chování v přítomnosti prezidenta. Použil perské přísloví, které říká: “Kdokoliv sní meloun, musí počítat s osvěžením (t.j. každý musí počítat s důsledky svých činů).” Poté studenti Polytechnické University, kteří jsou členy organizace Basidž (provládní a radikální islámisté) zveřejnili fotografie a podrobné údaje o všech studentech, kteří skandovali tvrdá hesla proti prezidentovi a vyhrožovali, že jestli se představenstvo univerzity nevypořádá se studenty, Basídžové podniknou kroky v tomto směru.
V tomto případě se zdá, že jisté osoby už podnikly jisté kroky. Přesně jeden den poté, co ministr Islámské výchovy – který je náhodou bývalý šéfredaktor denníku Keyhan (konzervativní provládní) – obvinil členy protestujících studentských organizací ze znevažování božských náboženských principů, jisté osoby se angažovaly v zarážejícím činu zveřejnění materiálu, který obsahuje urážky vůči náboženským principům a vůdci Islámské republiky s použitím sfalšované pečeti, kterou se označují publikace patřící protestujícím studentům. od toho dne, studentské organizace na Polytechnické Univerzitě, kteří jsou kritičtí k vládě se dostali pod palbu, i když tyto skupiny opakovaně přízvukovaly, že nic nevědí o vydání těchto urážlivých věcí a že to, co se šíří pod jejich jménem jsou sfalšované materiály.
Ve stejný den původní události, s použitím “přiznání” uvězněného studenta, denník Keyhan napsal, že vydání tohoto urážlivého materiálu je řízené ze zahraničí(mimo Írán); rovněž strážníci v civilu se shromáždili před univerzitou a žádali přísný postup proti organizacím, které jsou kritické k vládě.
Zbytek scénáře se dal předvídat: Po široké publicitě, která se dostala “protestům lidí proti urážlivému materiálu v některých studentských publikacích" ve státním rozhlase a televizi a otištění tohoto materiálu v denících jako Keyhan, někteří se budou snažit zatáhnout do všeho několik vyšších kleriků z Komu. Možná několik osob bude organizovat protesty v samotné náboženské metropoli Komu v souvislosti s urážkami skupiny falešných studentů a bude požadovat “tvrdou odpověď proti vinníkům”. Samozřejmě několik umírněných kritiků režimu se bude snažit zmírnit situaci argumenty, že je rozdíl mezi “rskutečnými studenty” a těmi, kteří jsou odpovědní za urážky, a že “čestní studenti by měli zůstat v klidu.” A nakonec bezpečnostní mašinerie státu vytáhne do pole na odpověď volání božích lidí a stoupenců revoluce aby oběsili falešné studenty, jak prezident dříve vyhrožoval, nejenom z Polytechnické Univerzity ale i z jiných institucí vyššího vzdělání a dokázala, že ti co snědí meloun můžou očekávat jeho osvěžení.
Všechny tyto události se stanou s velikou pravděpodobností do srpna, aby neutralizovaly možnost jakéhokoliv protestu na Polytechnické a ostatních univerzitách, které by se mohly pořádat jako vzpomínka na brutální zákrok policie 9. srpna 1999, a s tím, že se blíží konec druhého semestra, zabezpečit, že vystrašení studenti odejdou z univerzitní scény – bez jakýchkoliv výtržností - a odjet na letní prázdniny.
Skutečností je, že už roky pozorovatelé íránské politické scény jsou obeznámeni se začátky tohoto typu bezpečnostních her v týdnech, které předcházejí měsíci srpnu. Po událostech 9. srpna 1999 to není poprvé, co se vybraní studenti ze studentských organizací stali terčem takových bezpečnostních scénářů během týdnů do srpna. I letos to budou pravděpodobně studenti Polytechnické univerzity, kteří poslouží jako odstrašující přiklad pro ostatní kvůli odvaze, kterou ukázali loni (loňský perský rok) v přítomnosti prezidenta republiky.
Ale nedělejme si unáhlené závěry. Možná tyto předpoklady se ani neuskuteční. Popravdě upřímně doufáme, že se neuskuteční. Doufáme, že závažnost děsivých podvrhů, které byly spáchány proti studentským aktivistům nabídnou potenciál ke zmaření této špinavého intriky. Kdo by skutečně věřil, že ani nejradikálnější studentští aktivisti v Íránu neznají důsledky překročení najpřísnějších červených hranic v jejich aktivitách, t.j. urážení vůdce Islámské republiky, Proroka Islámu, šíitské imámy a náboženské edikty, a tudíž překročit všechny čtyři ve stejném čase ve čtyřech různých publikacích?

Co dodat: typická taktika už od islámské revoluce nebo karikaturového skandálu. Kdo chce psa bít hůl si najde... nebo si ji zfalšuje.

Kam vede sexuální segregace a oficielní povolení pedofilních vztahů

Tato dost ilustrativní fotografie pochází z této stránky. Nevím přesně, kdo je áchund/mullah na obrázku.
Na této stránce se mluví o spisu, který údajně napsal Chomejního - Tahrir Ol Vasileh nebo Tahrir Al Wasilah (je to něco jako poučení o islámském právu, je napsán arabsky, aby byl určen jenom mulláhům a aby byl nesrozumitelný běžným Peršanům, omlouvám se, ale nemám chuť naučit se arabsky... mám k tomuto jazyku jakýsi nevysvětlitelný vnitřní odpor) . Na této stránce je rovněž možné stáhnout celý spis.
Kvuli sporům o autenticitě některých citátů nechávám jenom fotografii. Je dost ilustrativní sama o sobě.

Každoroční zátah na šátky a vlasy

Esfandiar Saffari, Rooz online, 29.4.2007 - Velitel teheránské městské policie, Mehdi Ahmadi, řekl reportérům, “Od začátku operace na posílení veřejné bezpečnosti v 10 hodin ráno v sobotu (28.4.2007), 1,347 žen bylo upozorněno a podstoupili indoktrinační přednášku o islámském chování, a 117 bylo zatčených a převezených na policejní stanice.”

“V návaznosti na operaci na zvýšení veřejné bezpečnosti s přízvukem na morální hodnoty,” pokračoval Ahmadi, “544 obchodů bylo napomenuto a informováno o správném oblékání a 20 obchodů bylo zavřeno.”
Podle čísel zveřejněných Ahmadím, 79 automobilů bylo rovněž zastaveno v prvý den operace: “47 aut bylo zastavených kvůli nesprávnému oblečení pasažérů, 8 aut kvůli urážce veřejné morálky (podle hantýrky pravděpodobně vezla pár lidí, kteří nejsou manželé), a 24 dalších kvůli zamořování prostředí hlukem (zase předpokládám, že to nebylo kvůli motorům ale kvůli nahlas puštěné hudbě).”
Tato čísla jsou za první den toho, čemu policie říká “úsilí na zvýšení veřejné bezpečnosti v Teheránu” (nevím proč v západních zemích většinou tímto názvem označují zátahy na drogové dílery, kapsaře, násilníky, zloděje a podobně, tak se zdá, že v Íránu největší zločiny páchají ženy bez správných šátků a hudba v autě). Akce začala po celé zemi v sobotu, ale nebyla ještě zveřejněna čísla o počtech zatčených a napomenutých v jiných městech.
Podle agentury Fars, “v 8 hodin večer v sobotu policejní autobus plný nesprávně oblečených žen a dívek jel do komplexu Vozará, který se zabývá boji proti veřejné/společenské prohnilosti. Zatčené ženy byly okamžitě převezeny do ženské sekce na výslecho.” Podle reportéra Fars news agency, “V ženské sekci, ženské důstojníčky fotografovaly zatčené osoby. Tyto fotografie budou uložené v databáze pro další přístup k profilům nesprávně oděných žen.”
“Poté ce ženy vyfotografujeme a vyslechenem,” řekl plukovník Hosseiní, další důstojník teheránské policie, “spracujeme informace, které nám poskytly do jejich spisů. V případě že budou znovu zatčeny, budou odevzdány justici.”
Plukovník Hosseiní řekl, “Nemáme zájem na fyzické konfrontaci, jenom v případě, že podezřelá osoba neuposlechne.” Při komentování zpráv o fyzických srážkách mezi dvěmi ženami a důstojníky, Hosseiní řekl, “Odpor dvou žen, které byly zatčeny kvůli jejich nevhodnému oblečení, vedlo ke konfrontaci mezi nima a důstojníky, během jejich transportu do vězenského zařízení.
Hosseiní rovněž řekl, “Zákrok proti nevhodně oblečeným mužům začne velmi brzy, a naše směrnice budou rovněž brzy zveřejněné.”
Hosseiní mluvil o cílech této snahy v těchto slovech: “Naším hlavním cílem je provést tuto
operaci aby se lidé cítili bezpečně na ulicích a v jejich domovech, a kvůli ochraně jejich soukromí.” (válka je mír, otroctví je svoboda...)

Tyto násïlné vstupy do soukromého života lidí by měly sloužit k vyvolání strachu a odvrácení diskuse o mnohem důležitějších tématech jako je nezaměstnanost a další důsledky politické a kulturní izolace země, drogová závislost, korupce, likvidace disidentů a umlčování oprávněné kritiky politiky režimu. Vyvolají ale hněv a schválně ještě větší provokace nebo odchod mladých lidí do zahraničí.

Zde je fotogalerie ze zátahu. Zde je video íránského rappera Máního Turkzáde proti zákonům v oblékání a útlaku žen, ilustrované videozáznamy a fotografiemi ze zátahům. Zde je video reportáž o tom, jak policie násilím naložila křičící dívku do auta. Mezi related video jsou další videa na toto téma. V reportáži se rovněž říká, že v některých obchodech policie nařídila, aby odpilili prsa panenkám ve výloze. V dalším článku rovněž psali, že násilím stříhali vlasy mladým klukům, kteří je měli příliš dlouhé nebo nepatřičně učesané.

Další důležité články v angličtině jsou zde (přeložím později).

Několik článků a zajímavostí

O hudbě: Celkem zajímavý je tento článek na aktualne.cz o přijetí rockové a metalové hudby v Íránu a jiných islámských zemích. Zde je článek z rádia Svobodná Evropa - radio Farda, o nedávných zatýkáních hudebníků a snahách íránské vlády potlačit zahraniční i domácí hudbu, kterou považují za "protiislámskou" (t.j. téměř všechny západní styly jako rock, rap, hip-hop, techno a jiné undergroundové styly a samozřejmě jakýkoliv ženský sólový zpěv, t.j. i na íránské milované předrevoluční zpěvačky jako Googoosh). Další článek říká, že veškerá západní hudba by měla zmizet i z médií, co je zvláštní, protože na to se už vztahovaly dřívější zákazy a západní hudba se běžně v rádiu nebo televizi neobjevuje, pouze sporadicky a v instrumentální formě bez zpěvu... to se asi bude vztahovat i na klasickou instrumentální hudbu, třeba Beethovena? Problémem v Íránu je sama nejednoznačnost zákazů a jejich nepřeberné množství. Člověk už téměř nikdy přesně neví, jestli nedělá něco zakázaného. Místo západních melodií, i pouze instrumentálních, by se měly pouštět hlavně revoluční písně a klasická perská hudba. Nic proti ní, je krásná, ale jde o princip. Íránci to ale stejně už 28 let obcházejí - všechno vyřeší černý trh. Na tomto serveru (rferl.org) jsou další články o Íránu v angličtině.

Podle jednoho článku íránská vláda rovněž zadržela jednu redaktorku pro perské vysílání pražského rádia Svobodná Evropa, která jela do Íránu navštívit svou nemocnou maminku. Údajně ji byly odebrány doklady s cílem zamezit odjezdu z Íránu.

Další článek pojednává o trestu smrti ve světě za loňský rok, ve kterém Írán je na druhém místě hned za Čínou v počtu poprav na počet obyvatel, a to jenom oficielních čísel, neoficielně jich bude víc. Írán rovněž popravuje nezletilé (dívky jsou právně odpovědny už od 9 let a chlapci od 15) a i navzdory odsouzení světa i samotných Íránců se někdy provozuje i trest smrti kamenováním za mimomanželský sex (v případě přiznání obviněných, nebo se může stát, že takto bude odsouzena vdaná žena po znásilnění, jestli se ji nepovede dokázat znásilnění, k čemu potřebuje 4 mužské svědky). Procesy s obviněnými jsou většinou velice rychlé, v případě chudších lidí bez přítomnosti právníka a přiznání se vynucují často psychickým tlakem i mučením, objektivní důkazový materiál má v islámském soudnictví pramalou váhu, viz fraškový proces s bulharskými sestřičkami a palestinským lékařem v Lýbii.

Z toho nejlepšího, co stvořil perský duch

Doporučuji několik knih do pozornosti těch, kdož si chtějí rozšířit své obzory, prozkoumat a pochopit hlubiny perské duše a kultury a nebojí se přemýšlet.

První je o Hafezovi, největším perském básníkovi. Sice čtenář, jež neumí persky, přijde o hudbu a rytmus tohoto krásného jazyka, ale i přesto k němu promluví odkaz ducha, který daleko přesahuje a trhá pouta, které srdci a rozumu vnucuje oficielní náboženství a podmínky vnějšího prostředí, dosahuje dokonalou svobodu ducha a vede k osvícení a uvědomění jednoty světa spojeného všeobjímající láskou.
Komentář básní je někdy trochu zasažen snahami o odvrácení neblahých dopadů nábožensko-politického extremismu a rozdělení světa ale jinak je celkem zajímavý.
(Hále Purafzál(ová), Roger Montgomery, Pragma 2003)



Rovněž kniha mladého novináře Afšína Molávího Toulky Persií, BB art 2004 popisuje cestování autora napříč celou zemí, od krásných a historických měst až po chudá předměstí a vesnice, ale i napříč komplikovanou a mnohotvárnou realitou íránské společnosti, plné paradoxů. Autor rozmlouvá s nejrůznějšíma lidma, které potkává a tak podává ucelený obraz mozaiky této země a kultury v knize, která je na pomezí cestopisu, reportáže a dalších žánrů.


Kniha Hledání pravdy a krásy, Jiří Bečka, Dharma Gaia 2005 je antologií perské literatury, jak poezie tak prózy, od nejstarších pramenů až po Islámskou revoluci. Kniha je rovněž ilustrována ukázkami z perské kaligrafie a malířství.


Recenze o všech knihách jsou zde.

Iniciativa íránských žen za změny v diskriminačních zákonech

Zde můžete podepsat mezinárodnou petici, kterou odstartovaly íránské ženy za změny v diskriminačních zákonech Islámské republiky proti ženám. Tyto odvážné ženy (několik z nich bylo ve vězení) si zaslouží obdiv a podporu. Na stránce o této iniciativě www.we-change.org jsou i články v angličtině, francouzštině, španělštině, němčině, italštině atd, pojednávající o situaci žen v íránu.

Vlak bez zpátečky a bez brzd

Amir Taherí, Gulf News, A history lesson still unlearned

Se sílícím zvukem válečných bubnů, vyšší vojenští velitelé v Teheránu vynechají jenom málo příležitostí k tomu, aby varovali vládu před zatažením země do nerovného boje se Spojenými Státy a jejich spojenci. Jedno takové varování přišlo od Velitele Islámských Revolučních Gard (IRGC) Generála Rahima Safávího. V neobyčejně upřímné analýze situace řekl skupině gardistů, že země nedisponuje potřebnými prostředky na ochranu její dlouhých pozemních a vodních hranic. Přizvukoval, že se musí udělat všechno pro to aby se předešlo "nešťastné epizodě".
V Teheránských vojenských kruzích, rčení "nešťastná epizoda" je krycí název pro jediný přímý otevřený vojenský střet, který se zatím odehrál mezi Islámskou Republikou a Spojenými Státy.

Tento střet se odehrál 18. dubna 1988, přesně před 19 lety.

V té době Islámská Republika cenzurovala veškeré zprávy o události, takže mnozí Íránci ani nevědí, že se vůbec odehrála. Na druhé straně Američané rovněž "nasměrovali" proud informací o střetu aby zabránili zviditelnění její strategické důležitosti. Navzdory tomu, střet mezi námořnictvem Islámské Republiky a amerického námořního taktického uskupení vedeným letadlovou lodí USS Enterprise byl následně klasifikován jako jedna z pěti námořních bitev historického významu, které ustavili americkou nadvládu na moři.

Střet

Pozadí střetu bylo dost spletité. V té době byla Islámská Republika ve válce proti Iráku Saddáma Hussajna poté co odmítla žádosti OSN o příměří. Koncem roku 1987 Islámská Republika začala střílet na kuvajtské tankery přeplouvající Perským zálivem z důvodu, že arabské petrodolary financovaly Saddámovu válečnou mašinerii. Týdny snažení OSN, Arabské Ligy, Organizace Islámské Konference (OIC), a bloku nezúčastněných států s cílem přesvědčit Teherán, aby zastavil útoky na kuvajtské tankery neměly žádný výsledek.

V té době se prezident Ronald Reagan rozhodl dát kuvajtským tankerům americkou vlajku a eskortovat je po moři. Islámská Republika se pomstila zaminováním některých vodních stezek v moři. 14. dubna 1988 loď USS Samuel B. Roberts najela na minu a byla vážně poškozena. Byla odvlečena do Dubaje, kam dorazila o dva dny později.

Den poté experti zjistili, že mina byla vyrobena v Íránu a umístěna Rev. Gardami. Vrámci několika hodin president Ronald Reagan rozkázal, aby taktické uskupení odpovědělo. Rev. Gardy odpověděli vypálením střel na americké lodě bez toho aby způsobily větší ztráty.
Americké uskupení využilo příležitost aby rozpoutalo svou palebnou sílu a prakticky porazilo íránské námořnictvo. Američané ztratili dva muže, posádku vrtulníku, který utrpěl nehodu a spadl daleko od bitvy. Revoluční Gardy ztratily 87 mužů a bylo zraněno více než 300. Později Islámská Republika podala žalobu proti USA na mezinárodném soudném dvoru v Haagu a žádala odškodné ve výši několika miliard dolarů. (Soud zamítl žalobu Teheránu v listopadu 2003.)

Vliv bitvy v Teheránu byl okamžitý. Ajatolláh Ruholláh Chomejní, tehdejší vůdce Islámské Republiky byl zezačátku nakloněn pomstě tím, že chtěl poručit Hizballáhu aby provedl sebevražedné útoky proti americkým a jiným západním zájmům. Byl ale přesvědčen Hašemím Rafsandžáním, v té době nejbližším poradcem ajatolláha, aby se zhluboka nadechl a udržel věci v tichosti. Žádná pomsta se neměla konat. Zbývajícím lodím íránského námořnictva bylo poručeno aby předem objasnily své manévry americkému uskupení aby se předešlo jakémukoli nedorozumění.

Bitva

Bitva, nazvaná "Operace Kudlanka Nábožná", byla následována v červenci tragickou nehodou když USS Vincennes náhodou sestřelila linkové letadlo Iran Air, přičemž zemřelo všech 290 pasažérů a posádka.Chomejní vyložil tuto nehodu jako úmyslnou eskalaci ze strany USA a bál se, že jeho režim je v nebezpečí. Rafsandžání a ostatní poradcové využili tohoto strachu a přesvědčili ajatolláha aby ukončil válku s Irákem, věc, kterou zatvrzele odmítal osm let.Zlomený Chomejní se objevil v televizi aby ohlásil, že "vypije kalich jedu" tím, že přijímá příměří vyžádáné OSN. Už se nechystal do Karbaly s pokračováním až do Jeruzaléma.

Ve svých pamětech Rafsandžání jasně říká, že bez strašlivé námořní bitvy a sestřelení letadla Iran Air-u, Chomeini by nesouhlasil se skončením války, která si už tehdy vyžádala milion íránských a iráckých životů. Důvodem bylo, že Chomejní byl vůdcem režimu, který neměl vhodný prostředky sebekázně. Byl řidičem vozidla bez spojky a zpátečky, natož brzdy, a proto byl odsouzen řítit se vpřed dokud nenarazí na něco tvrdého.

Je zajímavé, že prezident Mahmúd Ahmadínežád použil podobný obraz posledně, když zavázal režim v nekompromisní pozici ohledně jaderné otázky. "Tento vlak nemá zpátečku a nemá brzdy," řekl.
Chomejní mohl ukončit válku s Irákem o několik let dříve, a mohl dostat i vhodné podmínky pro Írán. Neudělal to, protože extrémistická povaha jeho režimu neumožnila vůbec zvážit skutečnost, že realismus, opatrnost a kompromis jsou klíčové principy dobré vlády.
Chomejní nemohl ukončit válku. Potřeboval Reagana, aby to udělal za něj. Jestli Islámská Republika je vlak bez zpátečky a brzd, nepotřebuje vůdce. Mohla by se řítit vpřed až dokud by nenarazila na něco tvrdého na své cestě.

____

Pozn. Chomejní nechtěl přestat válčit, protože snil o tom, že dobyje Irák a potáhne přes iráckou Karbalu až do Jeruzaléma. Tato epizoda, společně s teroristickými akcemi Hizballáhu, dítěte islámské revoluce, a tak dale, vyvrací propagandu obhajců "mírovosti" Islámské republiky, kteří tvrdí, že Írán od řecko-perských válek nikdy na nikoho nezaútočil.

Kam se vyváží exotické ovoce íránského zbrojního průmyslu?

Podle nejnovějších zpráv Američané našli zbraně íránské výroby i u většinou sunnitský talibánů v Afghánistánu, nejenom u šíitských a i sunnitských milicí v Iráku, kam dodává i chemické zbraně, které se od nedávné doby začaly "testovat" na civilistech, rovněž věrnému synáčkovi, libanonskému Hizballáhu, už od narození a sunnitskému Hamasu.
Teď si už experti jenom těžce lámou hlavy, jestli tyto dodávky zbraní jsou opatřeny oficielním razítkem íránské vlády nebo se jedná o "autonomní iniciativu Revolučních Gard"... je pravda, že Revoluční Gardy jsou tak trochu státem ve státě, ale jsou tak ideologicky propojeny s vládou a rovněž objemy a ceny zbraní se určitě šplhají do milionů, že mi "individuelni iniciativa" připadá dost nepravděpodobná. Vůbec mě to nepřekvapuje, dalo se čekat, že se důkazy dříve nebo později vynoří...
V Iráku kromě jiného (útoků a útoků a útoků) z vlády odešlo 6 ministrů radikálního šíitského klerika Muqtady al-Sadra, čím chtějí pravděpodobně oslabit už i tak vratkou iráckou vládu a vznést další požadavky. Podle názorů iráckých bloggerů (zajímavá analýza v angličtině) je Sadrova pozice oslabena a nepovede se mu úplné ovládnutí většiny země, jak to měl v plánu.
Navíc Iráčané chápou moc dobře co je zač a nechtějí ze země udělat satelit íránské šíitské teokracie.

Jak se vyrábí politická propaganda, aneb proč je Godzilla, Predátor nebo Hvězdné války proti islámu

V tomto pěkném videu (anglické titulky) íránský filmový kritik přednáší velitelům Revolučních Gard o tom, že v amerických sci-fi a akčních filmech jako je Godzilla nebo Alien je ukryta propaganda proti islámu. Některé argumenty skutečně stojí za to. Například "krev příšer má obvykle zelenou barvu... a protože zelená je barvou islámu, můžeme to chápat jako jasnou narážku na islám"... Zní to velice zábavně, až na znepokojující skutečnost, že ten maník to myslí smrtelně vážně... je to dobrý příklad, kam až můžou zajít v démonizaci a jak se dá vytlouci propagandistický kapitál i z věcí, kde by ho skutečně málokdo hledal...

Z dalších zpráv:

Ahmadínežád oznámil, že Írán začal vyrábět jaderné palivo v průmyslovém měřítku.
Už dříve se mluvilo o připravované instalaci tisíců odstředivek, konkrétně 3-5000. Ať mi všichni experti odpoví na jedinou otázku: Írán měl s Ruskem dohodu: Rusko má dodat veškeré palivo pro první íránský reaktor v Búšehru (ještě pořád není hotový) i pro další plánované reaktory. K čemu je tedy Íránu jaderné palivo v průmyslových množstvích? Chce ho snad vyvážet? Nebo co s ním chce dělat?

Írán rovněž pracuje na raketách dlouhého doletu. Zde je rovněž velice poučné video o raketách, ve kterém promlouvá člověk, který ví o tématu určitě více než já, generál Revolučních Gard, Jahjá Safáví.

Kromě toho Írán vlastní 10% podílu mezinárodní firmy sídlící ve Francii na obohacování uranu.

Britští námořníci po návratu promluvili do tisku a vyprávěli své příběhy. Například jediná žena mezi nimi, Faye Turney, řekla, že ji emocionálně vydírali, jestli ještě chce vidět svou dceru. Poté ji oddělili od odstatních a řekli jí, že ostatní už odjeli domů, a že tam zůstala sama. Rovněž jí vyhrožovali odsouzením za špionáž, jestli se nepřizná k překročení hranic a nenapíše ty dopisy.
Íránská vláda se samozřejmě ohradila vůči výpovědi námořníků o psychickém tlaku, jež na ně vyvíjeli jejich věznitelé. Íránská televize řekla, že tyto "lživé výpovědi jim byly vnuceny britským ministerstvem obrany".

Kromě toho se našli íránské zbraně i u sunnitských geril v Iráku, nejenom u šíitských. Video jednoho velitele sunnitské milice v Iráku, který přiznává, že dostávali pomoc od Íránu a Sýrie.

Přiznání 15 námořníků bylo vynucené

Samozřejmě... jak jinak.. jenom se ptám jaký to mělo všechno smysl... režiséři a inscenátoři této celé frašky museli předpokládat, že Britové doma řeknou pravdu... a sami Íránci mají dlouholeté zkušenosti s vynucenými přiznáními disidentů a politických aktivistů v televizi... je jasné, že tomu asi nikdo neuvěřil...

Aktualne.cz: Íránci nás k přiznání donutili, tvrdí Britové
Britští vojáci, kteří byli tento týden propuštěni po třinácti dnech v íránském zajetí, trvají na tom, že nevnikli do íránských teritoriálních vod. Na dnešní tiskové konferenci zopakovali námořníci, že k incidentu, po němž je příslušníci íránských revolučních gard zajali, došlo tři kilometry od pomyslné linie v říčním toku Šatt al-Arab tvořícím přírodní hranici mezi Irákem a Íránem.

K přiznání, které minulý týden odvysílala íránská televize, je prý Íránci donutili, když je předtím vystavili "vytrvalému psychologickému nátlaku". "Celou dobu jsme měli zavázané oči. Drželi nás od sebe izolované," přečetl ze společného prohlášení na tiskové konferenci poručík Felix Carman. "Většinu nocí nás vyslýchali a dali nám dvě možnosti. Když přiznáme, že jsme zabloudili do jejich vod, brzy prý budeme v letadle na cestě domů. V opačném případě nám hrozilo až sedm let vězení."
Kapitán Chris Air před novináři popsal okamžiky bezprostředně před zatčením patnáctičlenné posádky, která byla podle něj na rutinní hlídce pod mandátem OSN. "Od začátku bylo zřejmé, že vzdorovat zatčení nemá smysl," řekl Air a dodal. "Kdybychom se bránili, někteří z nás by tu dnes nebyli, o tom naprosto nepochybuji."
Za jedny z nejhorších okamžiků během dvoutýdenního zadržování označili námořníci chvíle, kdy je jejich věznitelé řadili se zavázanýma očima ke zdi a v pozadí slyšeli natahování zbraní. Kromě toho je prý přinutili, aby se v kamenných celách vysvlékli.
Britské Královské námořnictvo se za své muže (a jednu ženu) už dříve plně postavilo a odmítlo kritiku, že se vojáci vzdali příliš snadno.

(podobně "hodní a milí" byli na zajaté diplomaty z ambasády USA během 444 dnů zajetí po napadení ambasády po revoluci)

15 námořníků, update 4

Zdá se, že íránská vláda dostala rozum a polevila ze své konfrontační rétoriky... zdá se že domluva je na obzoru... doufejme.
Podle nejnovějších zpráv je Írán velkoryse propustí (údajně ve čtvrtek) a vojáci se dožili dokonce osobního setkání s prezidentem Ahmadínežádem a jeho lekcí z Koránu...

15 námořníků, update 3

Krize se prohlubuje. V televizi bylo odvysíláno další "přiznání", s velkou pravděpodobností vynucené... Brair a Beckettová toto televizní divadýlko odsoudili jako ponižující a nedůstojné.
Zatím íránská vláda nebyla schopna podat žádný jiný objektivní důkaz o tom, že námořníci překročili hranici íránských vod. V první verzi uvedli pozici Britů jako půl km uvnitř svých vod a pozici obchodní lodě, kterou Britové kontrolovali do iráckých vod... je dost těžké si představit kontrolu lodi ze vzdálenosti minimálně půl km. Pak pozici obchodní lodě "opravili" a rovněž ji umístili do íránských vod... Írán trvá na tom aby se Británie přiznala... ale asi se kdokoliv těžce přizná k něčemu, co nespáchal, jestli není přinucen.
Je zajímavé, že podobný incident se odehrál v r. 2004 a Britové byli propuštěni vrámci několika dnů a bez tak velikých cirkusů... jestli v tomto případě chce íránská vláda něco vyhandlovat, zatím je na obzoru jenom zhoršení veřejného mínění o ní a ztráta i toho mála důvěry, kterou ještě disponuje, jestli se úplně prokáže, že celá akce byla provokací a prakticky únosem z cizího území...

Dnes údajně kolem Britského velvyslanectví explodovaly nálože a demonstrovaly tam asi 200 radikálů.. běžní Íránci jsou nyní na prázdninách v horách, na venkově a rovněž je zprávy většinou pramálo zajímají, chtějí si užít chvíli klidu, bez sankcí a starostí o politiku. A navíc samozřejmě média stejně pořád opakují jenom jejich verzi, takže mnozí Íránci nevědí co si mají myslet.

Celé je to jedna veliká fraška. Otázka je jaké budou důsledky. Ozvaly se i hypotézy, že budou souzeni, nebo nějak potrestáni. V Íránu může být za špionáž i trest smrti, ale je to velice nepravděpodobné, že je vůbec budou soudit. Bylo by to šílenství. Je snad v zájmu většiny spor urovnat. Ztrapnění už asi neujde.

Íránci zajmuli 15 britských námořníků, update 2

Podle posledních zpráv britští diplomaté budou mít přístup k 15 zajatým Britům, kteří jsou zadržování v Teheránu. Ministr zahraničí Manúčér Mottakí zdělil, že "jestli se Británie přizná, že britští námořníci byli v íránských vodách... pak se uvidí, co se dá dělat". Británie neústupně popírá, že bylo britské plavidlo v íránských vodách a údajně disponuje důkazy z navigačního systému GPS, které stojí na britské straně a vyslovila doměnku, že celá akce mohla být i naplánována s cílem zajmout vojáky. Rovněž apelovala na Radu Bezpečnosti OSN i na Evropskou Unii aby se rovněž přičinily k propuštění zajatců, mezi nimiž je i jedna žena, Faye Turney, která promluvila na kameru a přiznala, že Britové vstoupili do íránských vod.
Zajatci byli ukazováni v íránské televizi s vysíláním v arabštině Al-Alam, další kousek zde. Je zajímavé, že Írán tolik nekřičel, když byli příslušníci Revolučních Gard nebo jiní Íránci, kteří v Iráku neměli co hledat právem chyceni tam, kam skutečně vnikli "s podezřelými záměry". Jisté je, že íránská vláda a její odnože jako Hizballáh a šíitské bojůvky v Iráku mají 28 letou tradici v zajímání cizinců a diplomatů... bohužel íránská vláda má asi jinou představu diplomatické etiky.
Nevím, kam povede tato krize, doufám, že se brzy vyřeší a Írán nezneužije tuto kauzu na vydírání ve věci jaderného programu a sankcí a pod.

Íránci zajmuli 15 britských námořníků, update

UPDATE OHLEDNĚ NÁMOŘNÍKŮ: Podle zprávy oficielní tiskové agentury IRNA se mariňáci při výslechu přiznali, že skutečně narušili námořní prostor Íránu a rovněž vystupňoval svou rétoriku ("útok", "agrese"). Británie zase popřela překročení íránských hranic. Podle svědů - iráckých rybářů - byli Britové "v oblasti která je mimo iráckou kontrolu".
Mezitím v RB OSN prošly další sankce proti Íránu a Británie apelovala, aby se mezinárodné společenství nenechalo Íránem vydírat, aby Írán nemohl zneužít zajmutí těchto vojáků v hádkách o nukleárním programu.
Íránští ultrakonzervativci žádali aby Britové nebyli propuštěni do doby, co Západ Íránu garantuje ústupky. Další konzervativní skupiny studentů žádali aby Britové byli propuštěni až po propuštění 5 Íránců zajatých v Iráku a po zrušení sankcí proti Íránu. Podle agentury FARS se asi 500 studentů zhromáždilo u břehu, kde byli vojáci zajati a křičeli "smrt Británii" a "smrt Americe". Další militantní a propagandistické články jsou zde (projev nejvyššího vůdce Chameneího: "Írán použije všechny prostředky aby udeřil na nepřítele jež se pokusí o invazi"... mhm, to asi bude největší invaze v dějinách, 15 mariňáků se pokusilo dobýt Írán:-), další články (v anglickém překladu), i pro můj žaludek příliš silné, typu "Britští agresoři byli přesunuti do Teheránu" nebo další a další zde (Britové překročili hranice úmyslně a jejich cíle byly podezřelé)
a další (pohlášení Alirezy Afshara, člověka s velice zajímavým titulem: "ředitel divize kulturní a obranné propagandy generálního štábu ozbrojených sil Islámské republiky Írán" ve kterém už mluví o válce a její důsledcích a články zde a zde o tom, že Američané odmítli udělit vízum pro Ahmadínežáda (asi se báli že je zhypnotizuje a všechny obrátí na Islám :-)
Vojáci byli zadrženi v pásmu, které bylo už dlouho předmětem sporů a dodnes není vlastně úplně vyřešena otázka jeho příslušnosti. Smlouva z r. 1975 stanovila, že hranice mezi Irákem a Íránem má procházet středem kanálu Šatt-al Arab ( v Íránu znám pod jménem řeka Arvand). Saddám po 5 letech tuto smlouvu zrušil a napadl Írán. Írán a nová irácká vláda ještě nepodepsaly žádnou smlouvu o rozdělení tohoto území.
Je klidně možné, že se nikdy nedovíme celou pravdu... důležité budou důsledky...

Íránci zajmuli 15 britských vojáků v Perském zálivu

V pátek 23. března 2007 příslušníci íránských Revolučních Gard zajali 15 britkých námořníků. Podle britské strany se Britové nacházeli v teritoriálních vodách Iráku na motorových člunech a kontrolovali podezřelou obchodní loď, když k nim připlula plavidla íránských Rev. Gard a eskortovala je do íránských vod. Podle íránské strany Britové narušili íránské teritoriální vody a proto byli zajati. Britové údajně mají důkaz podle kterého se v době incidentu nacházeli v iráckých vodách. Íránské orgány si pozvaly na kobereček nejvyššího britského diplomata v Baghdádu a nazvaly incident za "nestoudnou agresi do íránských vod"... jak tento incident skončí, to uvidíme. Možná to je cílená provokace. Mně osobně to něco připomělo... co tak letní únosy izraelských vojáků, o kterých íránská média tvrdila, že narušili teritorium Libanonu?

Ruské ultimátum?

V NY Times se objevil článek podle kterého Rusko dalo Íránu ultimátum, že nedodá jaderné palivo pro reaktor v Búšehru do té doby než Írán nezastaví obohacování uranu. Írán toto ultimátum popřel. Írán údajně neplatí Rusku včas své faktury za výstavbu reaktoru, která se pořád protahuje do nekonečna. Írán má podle dohod dostávat veškeré palivo už obohacené z Ruska, čím by se snížila bezpečnostní rizika a rovněž tady není místo pro zpochybnění "práva íránského lidu na mírovou jadernou energii" (proto pořád dokola vyvstává otázka: proč tedy Írán vlastně obohacuje uran sám a zdá se že ve větším množství, viz cíl instalovat tisíce odstředivek... to už asi nebude jenom výzkum). Rada Bezpečnosti OSN by měla tento týden odhlasovat další rezoluci za to, že Írán neuposlechl žádné výzvy na zastavení obohacování uranu (a na znovunavázání normálních vztahů s MAAE).
Sankce by měly být namířeny na vývoz zbraní z Íránu, největší íránskou banku Bank Sepah a podniky ve vlastnictví Revolučních Gard.
USA rovněž udělily víza pro prezidenta Ahmadínežáda, aby mohl vystoupit před Radou Bezpečnosti (uvidíme, jestli zase bude kolem jeho hlavy "zelená svatozáře" a jestli se mu povede "zhypnotizovat" přítomné jako údajně během proslovu v OSN... ).
---
Osobně toto ultimátum pokládám za celkem dobrý nápad… pak by si mulláhové museli vyrobit palivo pro reaktor a už by jim nezbylo do raket…:)

Další zprávy: íránská matka s dvěma dětma Zahra Kamalfar, o které se tady psalo, a která žila dlouhé měsíce v tranzitní zóně dostala azyl v Kanadě.

Navid Ahmadi, Rooz online: V Íránu byly za jeden den zavřené 3 mimovládní organizace.
Esmail Sadeghi, Rooz online: Rodiny zatčených učitelů během demonstrace oslavovaly Nový Rok pře bránami věznice Evin nebo před Revolučním soudem. Že tato demonstrace k ničemu nebyla, dokázalo i to, že v revidovaném rozpočtu na nový rok, který byl schválen ve čtvrtek, byl bod o učitelích úplně vypuštěn... ale nevěřím, že se s tím pořád sílící nespokojenost jen tak urovná.

Co chtějí íránské ženy

Mehrangiz Kar, 2007.03.19, Rooz Online

To, co chtějí íránské ženy není moc složité. Chtějí jisté právní reformy, které by pro ně zabezpečily méně diskriminační život. Bez zbytečních okolků, cituju několik druhů zákonů, proti kterým íránské ženy protestují.

1. Íránské ženy chtějí zvýšit věk právní odpovědnosti pro oba, muže i ženy na 18 let. Nyní, dívky jsou právně odpovědné od 9 let a chlapci od 15, a budou potrestáni jako dospělí, když spáchají zločin. /včetně poprav mladistvých, pozn. překl./

2. Muži by měli být vystaveni trestu za zabití partnerky na základě obvinění z nevěry. Nyní trestu vystaveni nejsou

3. Ženy už nemůžou tolerovat skutečnost, že Diyya za ženu [pokuta podle islámu která se vyplácí příbuzným někoho, kdo byl zabit úmyslně] je jenom poloviční jako ta za muže. V islámském trestním právu je zakotveno, že jestli muž zabije ženu a je odsouzen na smrt, nebude popraven do doby, než rodina zavražděné ženy nezaplatí polovinu Diyye za vraha jeho nebo její rodině, tj. rodině vraha/vražedkyně.

4. Jestli otec nebo dědeček zabije své dítě nebo vnouče, nebude popraven. Musí jenom zaplatit Diyyu. Ale podle íránského zákona, trest za vraždu je poprava. Je tedy zřetelné, že zákonodárce považuje otce za vlastníka života vlastného dítěte. Samozřejmě, jestli matka zabije své dítě, bude popravena.

5. Muži mají neomezená práva ohledně rozvodu se svými ženami. Když se muž rozhodne rozvést se se svou ženou, nemusí podat žádné vysvětlení/důvod před soudem. V podstatě, soud ani nemá oprávnění se ho na to zeptat. Muži mají absolutní práva ve věcech týkajících se rozvodu. Přitom ženy nemají tato práva při rozvodu; musí podat přesvědčivé důkazy a doklady u soudu. Ve většině případů, ženy dosáhnou rozvodu jenom když rezignují na všechna svá ekonomická práva a, v některých případech, vyplatí svého manžele.

6. Ženy v jakémkoliv věku musí dodat soudu doklad o souhlasu jejich otce, aby se mohly provdat poprvé. Naopak muži se můžou oženit bez souhlasu jejich otce po dovršení věku 15 let.

7. Trest kamenování, který je aplikován proti provdaným ženám nebo ženatým mužům, kteří se dopustí cizoložství, je trnem v hrdosti a důstojnosti íránských mužů a žen. Protože i, z různých důvodů, více žen než mužů je vystavených trestu kamenování, ženy jsou neústupné v jejich požadavku odstranění tohoto trestu z trestního zákoníku.

8. Ústava Islámské Republiky povoluje ženám aby sloužily v Madžlisu [“Parlament”], ale nepovoluje ženám aby zastávaly důležité oficielní pozice, které vyžadují předvolebnou kampaň, jako je prezidentský úřad.

To co chtějí íránské ženy nakonec není až tak komplikované. Nebo ano?

ŠŤASTNÝ NOVÝ PERSKÝ ROK!!!!

Přeji všem šťastný nový perský rok 2566 (1386, začíná dnes v noci z 20. na 21. března) a těm, kdo ho neoslavují, přeji pěkný začátek jara. Budu se zase opakovat, ale mám jenom jedno přání: doufám, že tento rok přinese méně války, zabíjení, utrpení a fanatismu, naopak více míru, pochopení, lidskosti a lásky pro Írán a celý svět.

! نوروز پیروز و سال نو مبرک برای همتون

"Vše je úplně normální"

Merdád Šeibání, moc pěkný článek v Rooz Online: /.... /Podle slov Mohammada Hosseina Ramešta, rektora Isfahánské univerzity, "předtím co Ahmadínežád převzal otěže v roce 2005, Írán byl pokračováním Šáhova režimu” a měl jenom jeden nebo dva větší problémy vnitřní a mezinárodní. Miliony učitelů a dělníků šly do tichého protestu kvůli bídě a hladu. Manželka politického aktivisty a vězně Batebího byla unesena a pak propuštěna. Ozbrojený konflikt v dvou regionech země s “kontrarevolucionáři” pokračuje tak urputně, že některé média ho nazvali “omezenou občanskou válkou na západě a východě Íránu.” Na ekonomické půdě, podmínky jsou takové, že Etemade Melli, který patří k reformistickému křídlu napsal editoriál o “znepokojivých” a “krizových” podmínkách v zemi, přičemž ve stejném čase ministr hospodářství nazval Írán nejlepším místem na zemi pro zahraničné investory. Britský magazín Economist posadil Írán mezi posledních 5 míst na zemi z hlediska bezpečnosti mezinárodních investic... Ale v Íránu je všechno úplně normální... /... / Vláda se snaží veškeré problémy a neklid občanů zvalit na vliv a vměšování se "nepřátel zvenku" (viz růst ceny rajčat) a totálně ignoruje jemné ale badatelné signály podstatných změn ve vnitřní dynamice země. Přitom lidé už měsíce žijí v napětí a s obavami očekávají i vojenský zásah. Pokračuje vyzbrojování. Tak se zdá, že vláda nehodlá vůbec odpovědět na první rezoluci 1373. Proto se očekává další, která se zveřejní první dubnový týden, když Íránci obvykle tráví pár dnů mimo města, v přírodě...

Tato fotografie pochází z masové demonstrace učitelů středních škol v Íránu ze dne 17. března.
Učitelé demonstrovali za vyšší mzdy, a nesli i transparenty s hesly proti Ahmadínežádově politice. Během této akce zakročila policie (brutálně, jak jinak), bylo zatčeno několik stovek lidí (podle některých zdrojů kolem 1000) a asi 150 jich ještě zůstalo ve vazbě. Účastnilo se jí kolem 10 000 lidí a demonstrovali za zvýšení platů. Vysokoškolsky vzdělaní středoškolští učitelé mají průměrný plat kolem 160-180 liber (6500 - 7400 korun) přičemž jiní státní zaměstnanci mají mnohem vyšší mzdy.
Celá zpráva je zde a zde. Rovněž bylo zatčeno 33 aktivistek za práva žen, které demonstrovaly před parlamentem 8.března ze solidarity s kolegyněmi, které byly předvolány k soudu.

Velice zajímavé články a analýzy, hlavně sociální, se nacházejí na serveru rooz online, nejdůležitější jsou přeložené do angličtiny.

Nový "holivúdský trhák" rozlítil Íránce

Nový hollywoodský film 300 - Bitva u Thermopyl rozlítil nejenom íránskou vládu ale i běžné Íránce. Film byl natočen na motivy komixu Franka Millera, ve kterém jsou Peršané vykresleni jako polodivocí šílenci. Zakladá se sice na skutečné události, bitvě Řeků ze Sparty pod vedením krále Leonida proti početné převaze Peršanů u Thermopylského průsmyku během řecko-perských válek, ale podání je zde dovedeno do extrémů nějakého fantasy. I když řečtí dějepisci měli vždy tendenci přehánět v počtech poražených nepřátel, určitě nepopisovali Peršany jako primitivní hordy krvežíznivých monster. Jistý neblahý vliv může filmeček mít na neznalé masy návštěvníků multiplexů, kteří nemají ponětí o Peršanech a jejich vysoké kultuře.

Popis Peršanů v této pohádce se, spíše než na Peršany z 5. století před Kristem, hodí na nynější vládnoucí elitu Islámské republiky :-)

Blíží se Perský Nový Rok

Jako každý rok, Íránci se připravují na oslavy nového roku. Předchází mu několik slavností, hlavně Čaháršanbe súrí (červená středa). Během této slavnosti lidé házejí petardy, zapalují vatry, přeskakují je, zpívají a tancují. Je to prastarý předislámský svátek, proto se ho autority islámské republiky snažily vymýtit - marně. Téměř všichni, možná vyjma absolutních radikálních islamistů, tyto svátky oslavují. Vláda vyzvala lidi aby se zdržovali doma a nevycházeli ven a ulice byly plné policistů... a nejenom kvůli výtržnostem nebo pyrotechnickým excesům. V minulosti byly pro zakládání ohňů často využívány portréty současných i bývalých vůdců Íránu. Zdá se že hoří stejně dobře jako americké vlajky :-)

Podle několika zpráv co se ke mě dostaly od přátel (kterým důvěřuji), v ulicích Teheránu v části Gheytarie a v dalších 3 částech byly celkem drsné potyčky ve kterých chlapci použili proti Básidžům (radikální islámističtí militanti) podomácku vyrobené granáty.

Z íránského jezírka uplavala velká ryba

Amir Taheri, 9. března 2007 -- 'VELMI velká ryba" - tak popisují Teheránské zdroje ex-náměstka ministra obrany Ali-Rezu Askariho (někdy přepisován jako "Asgari" nebo "Asghari"), který zmizel v Istanbulu v neděli.
Askarího zmizení zapadá do obrazu. Zdá se, že od prosince, USA a jejich spojencia začali ofenzivu proti sítím vlivu Islámské republiky na Blízkém Východě:
* Jordánsko zatklo 17 íránských agentů, obviněných z pokusu o pašování zbraní Hamásu, a v tichosti je deportovalo po rutinním výslechu.
* Několik agentů islámské republiky bylo identifikováno a deportováno v Pákistánu a Tunisku.
* Nejméně šest dalších íránských agentů bylo zatčeno v Gaze, kde pomáhali Hamásu zařídit výrobny na zbraně.
* Za poslední tři měsíce, kolem 30 vyšších íránských důstojníků, včetně nejméně dvou generálů Revolučních Gard, bylo chyceno v Iráku.
Všichni kromě 5 agentů Islámské republiky zatčených v Iráku byli pravděpodobně propuštěni. Jedním z nich byl Hassan Abbasi, přezdívaný "Kissinger islámu," který je považovaný za strategického poradce prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Mezi těma, kteří jsou pořád zadržováni Američany je jistý Muhammad Džaafari Sahrarúdí, vyšší velitel Revolučních Gard, který je hledaný rakouskou policií ve spojitosti s vraždou tří íránsko-kurdských lídrů ve Vídni v roce 1989.
Tohleto všechno vypadá jako zpráva Teheránu, že všichni jeho oponenti se možná vydali na ofenzívu s využitím taktiky používané ve Studené Válce.
Ale vraťme se k "velké rybě."
Vysloužilý dvouhvězdičkový generál Islámských Revolučních Gard, Askari byl právě na vojenské misi v Damašku, syrském hlavním městě. Pak si udělal osobní "zastávku pro nákupy" v Turecku na cestě zpátky do Teheránu.
Cílem íránské mise bylo položit základy syrského zrojního průmyslu s licencí na výrobu zbraní íránské konstrukce. Přibližně 30 expertů, kteří Askariho doprovázeli zůstali v Sýrii na vypracování technických detailů.
Podle několika zpráv, Askari si udělal přestávku v Istanbulu aby se setkal s neidentifikovaným syrským překupníkem se zbraněmi, žijícím v Paříži.
Teheránské úřady nejdřív popřely zprávy o generálově zmizení, ale poté ho potvrdili. Velitel policie Islámské Republiky, Gen. Ismail Ahmadi-Muqaddam, vydal prohlášení v úterý, ve kterém tvrdil, že pohřešovaný generál byl unesen západními rozvědkami a odvezen do "země v severní Evropě."
Prameny z Ministerstva Zahraničí v Teheránu ale řekly, že Askari možná přeběhl, možná k Spojeným Státům, kde má příbuzné. Některé zprávy v íránských a arabských médiích říkají, že za Askariho zmizením stojí izraelská tajná služba Mossad a CIA.
Izrael popřel účast v generálově zmizení, ale londýnský Daily Telegraph v pondělí spekulovat, že Askari mohl být unesen Izraelem, aby přezradil místo pobytu podplukovníka izraelských vzdušních sil Rona Arada, pohřešovaného od roku 1986, který by mohl být zadržován Íránem na neznámém místě. Askari byl zapleten v převozu Arada do Teheránu po jeho zajmutí Libanonským Hizballáhom.
Íránský ministr zahraničí Manúčér Mottakí byl citován v pondělí. že Írán "podniká nevyhnutné kroky" na vyřešení případu: "Generální ředitel z ministerstva [zahraničí] odcestoval do Turecka . . . Požádali jsme Turecko aby vyšetřilo Askariho případ."
Podle íránských zdrojů, Askari, kterému je kolem 60 let, se připojil k Revolučním Gardám (IRG) na jejich úplném začátku v r. 1979. Byl spolupracovníkem Mustafy Čamrána, naturalizovaného občana USA íránského původu, který se vrátil do Íránu poté co se mulláhové dostali k moci v r. 1979 a pomohl založit IRG. Když byl Čamrán jmenován ministrem obrany dva roky později, Askari se stal jedním z jeho poradců.
Vždy ve stínu, Askari měl na starosti program výcviku zahraničních islamistických militantů jako součást Teheránské strategie "vývozu" Chomejního revoluce.
V r. 1982-83, Askari (společně s ajatolláhem Ali-Akbarem Mohatašemí-Púrem) založil libanonskou pobočku Hizballáhu a pomohl založit jeho první vojenské jednotky. Tito dva muži velili sebevražedným útokům v r. 1983 na velvyslanectví USA a kasárna U.S. Mariňáků v Bejrútu - zabili více než 300 Američanů, včetně 241 Mariňáků. Íránské zdroje říkají, že Askari byl jedním z triumvirátu velitelů Revolučních Gard, kteří kontrolovali ozbrojené jednotky Hizballáhu do konce 90. let.
Askari vedl íránskou vojenskou misi o síle 500 mužů v Bejrútu od r. 1998 do 2000 dříve než se vrátil domů, aby pracoval pro Strategic Defense Procurement Committee (Výbor pro strategické obranné obstarávání). V té funkci často cestoval do zahraničí aby domlouval obchody se zbraněmi.
Teheránské zdroje říkají, že Askari byl rovněž zapleten do kontroverzního jaderného programu, který, přestože se vydává za civilní, je kontrolován Islámskými Revolučními Gardami. Rovněž říkají, že v loni v listopadu byl jmenován členem Strategic Defense Planning Commission (Komise pro strategické plánování obrany) vytvořené Alím Chamenením, "Nejvyšším vůdcem."
Rozhodně v Íránu kolují pověsti o případu: Askari byl převezen do Rumunska, kde je vyslýchán Američany; měl sebou dokumenty, týkající se hlavně zbrojních zakázek Íránu v zahraničí; pokusy Izraele o jeho zachycení (ve spojitosti s jeho aktivitou ve velení Hizballáhu) se doteď nesetkaly s úspěchem . . .
Ať už přeběhl nebo byl unesen, Askari je velký úlovke a zlatý důl na informace o aktivitách Revolučních Gard a jeho elitní části, Quds Corps (Zbor Jeruzalém), který kontroluje arabské a turecké radikální skupiny financované z Teheránu. Poslední měsíc, USA obvinily Quds Corps z dodávání speciálních střel teroristům na zabíjení amerických vojáků.

Amir Taherí je novinář íránského původu žijící v Evropě a píšící pro řadu denníků.

Zpráva Amnesty International o Íránu

Děkuji jednomu čtenáři za zaslání linku na tuto zprávu Amnesty International o Íránu. Tyto zprávy pro mě nejsou ničím novým. Organizace jako AI nebo Human Rights Watch sice mají nějaké informace, ale většinou nejsou vůbec úplné, je to vždy jenom vrchol ledovce. Většinou se bohužel věnují ochraně práv palestinských teroristů a různým sporným a mediálně zajímavějším případům. Jedno Guantanamo je přece zajímavější než 100 tajných věznic v Íránu nebo nějaký Darfúr, Thajsko, Severní Korea nebo Myanmar, ne?

Neveřejná zpráva EU: Írán získá jadernou bombu

Přes Eretz.cz a Islám Info:
Interní zpráva Evropské unie uvádí, že Íránu se nakonec podaří získat dostatek materiálu pro výrobu jaderné bomby. Britský deník The Financial Times ze zprávy cituje vyjádření „snahy zapojit íránskou vládu do vyjednávacího procesu dosud neuspěly.“ …
„Musím předpokládat, že za určitou dobu Írán získá schopnost obohacovat uran v rozsahu nutném pro zbrojní program,“ uvádí se v dokumentu. „Íránci v programu pokračují vlastní rychlostí, omezujícími faktory jsou spíše technické problémy než rezoluce OSN nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii.“
„Problémy s Íránem samotné ekonomické sankce nevyřeší,“ říká dále zpráva.

Malé dvojnásobné jubileum :)

Včera byl tomu právě rok co píší tyto stránky. Podle statistiky počet návštěv právě překročil 10 000, co mě velice těší, takže můžu oslavit jakési dvojité jubileum. I když se pravděpodobně mnoho návštěvníků na stránce octlo náhodou nebo jsou to pořád ti samí, kteří se vracejí, stejně děkuji všem čtenářům za jejich pozornost a morální podporu a doufám, že budu moci i v budoucnu pokračovat v psaní, pomůžu osvětlit komplikovanou problematiku dějin a současnosti této fascinující a krásné země, přiblížit spletité osudy její obyvatel a přinést další důkazy o zločinech režimu.
Dělám tuto práci, protože mám k Íránu osobní vztah, záleží mi na jeho osudu a zasazuji se za diplomatický (ne vojenský) tlak s cílem odstranění islámského režimu, který má přímo nebo nepřímo na svědomí tisíce životů a snaží se rozšířit svůj neblahý vliv v regionu i pomocí jaderné hrozby. Doufám, že tyto stránky byly přínosem alespoň pro část čtenářů.

Nechci patřit k mlčící a lhostejné většině. Bloguji, tedy jsem :-)

Komplot západních velmocí zvýšil ceny rajčat v Íránu:)

Přes Islám Info: Íránský prezident v neděli prohlásil, že nepřátelé země rozvinuli množství spiknutí, aby dotlačili Islámskou republiku k tomu, aby se vzdala svého sporného jaderného programu, včetně vyhnání cen rajčat a další potravy nahoru.

Mahmoud Ahmadínežád ale řekl, že takové taktiky nebudou fungovat, citovala ho tisková agentura ISNA. Rostoucí ceny, obzvláště cena rajčat, které jsou důležitou součástí íránských jídel, vedly k nárůstu veřejné kritiky Ahmadínežádovy vlády. Prezident často stížnosti zamítal jako přehánění médií.“Aby nás poškodili, spřádají plány, například přišli a vyhnali nahoru ceny rajčat na trhu. Myslí si, že se kvůli jejich spiknutím vzdáme svých ideálů”, řekl Ahmadínežád v projevu, ve kterém prohlásil, že Írán se svých jaderných plánů nevzdá.

To určitě přijeli agenti Mossadu nebo CIA a vykoupili všechna rajčata v Íránu, že? Aby pak Ahmadíndžihád nedostal těmi rajčaty do obličeje, když bude říkat podobné stupidity :-)

Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce IV: závěry a důsledky pro Írán, region a svět

Touto kapitolou uzavírám stručný přehled dějin a důsledků Islámské revoluce. Doufám, že se mi povedlo vše podat dostatečně jasně. Uvítám případné dotazy a připomínky.

Důsledky pro Íránce

Íránská revoluce, a hlavně ti, kdo převzali moc po ní, bohužel zvítězili pomocí lží a manipulace. Je pravda, že revoluce měla širokou lidovou podporu, menšinu radikálních islámistů a většinu obyčejných lidí, kteří si od ní slibovali hlavně sociální spravedlnost, oslabení cizího vlivu v zemi a paradoxně větší svobodu. Revoluce spčátku nebyla myšlena jako vysloveně islámská. Byla tak pojmenována až po těch, kdo zvítězili a uchvátili moc násilím na základě Chomejního vykonstruovaných výkladů Koránu a hadísů (jeho argumentace je shrnuta ve sbírce přepisů jeho přednášek Velayat-e Faqih - vláda faqíha, vyšlo i v češtině), podle něhož má vládu v zemi mít v rukou faqíh (islámský soudce) až do příchodu mystického 12. Imáma a podle některých výkladů tedy všechny ostatní vlády světa jsou nelegitimní. Kvůli této náboženské motivaci vlády se jakýkoliv pokus o její kritiku rovnal s kritikou "boží vůle".
Až v prvních měsících po revoluci mnozí zjistili, co se vlastně stalo. Šáh byl jenom nahrazen Chomejním a absolutismus zůstal, dokonce v ještě horší formě. Výsledkem jsou stovky zabitých a uvězněných odpůrců a kritiků režimu, agresivní asimilační politika například vůči etnickým i náboženským menšinám (Kurdům, Bahájům, ale i sunnitským muslimům) a nepříjemné zasahování do osobního života lidí.
Korupce, která kvetla předtím narostla do obludných rozměrů a i dnes se mnohé problémy s úřady musí řešit penězi. I političtí vězni se musí vykupovat horibilními kaucemi a podplácet soudce. Je to výhoda pro ty bohatší, kteří se vysekají z přestupků, za které jsou ti chudí potrestáni. Ale největší korupce probíhá v nejvyšších kruzích. Nedávno vyplaval na povrch korupční skandál francouzské firmy Total, která léta podplácela nejbohatšího muže Íránu a bývalého prezidenta Hašemího Rafsandžáního, a ten jí dopomohl k výhodným ropním kontraktům. To, z čeho revolucionáři obviňovali Šáha, totiž mrhání bohatstvím země a vývoz enormních finančních prostředků do zahraničí se dnes děje v mnohem větší míře. Například spomínaný Rafsandžání vlastní několik desítek nemovitostí v Torontu a jinde.
Tím, že existuje hodně zakázaných ale přesto žádaných artiklů, kvete černý trh: alkohol, zakázaná hudba (ženský zpěv a západní interpreti), filmy, knihy, erotický materiál, ale i některé důležité léky. A samozřejmě zbraně pro vládu: její pochybné transakce s pákistánským pašerákem Abdulem Kádirem Chánem jsou známé... a osobně si myslím, že výsledky plodné spolupráce s jadernou Severní Korejí na sebe nedají dlouho čekat...
Obrovským problémem v Íránu jsou drogy, o tom se tady už psalo několikrát.
Írán se v důsledku své agresivní politiky a rétoriky uzavřel do politické, kulturní i ekonomické izolace. Ekonomické důsledky rovněž nebyly malé. Válka s Irákem zničila část infrastruktury vybudované za Šáha a na mnoha místech dodnes nebyly obnoveny. Mnohé továrny pořád fungují s využitím zastaralých výrobních kapacit ze 70. let, jako je automobilový průmysl, například zastaralá auta mají obrovskou spotřebu a produkují enormní množství smogu. Teherán je jedno z nejznečištěnějších měst světa. Obecně se v Íránu vzácnou ropou a plynem plýtvá. Naproti tomu ale vláda investuje miliardy do jaderného výzkumu, který z hlediska ekonomického určitě není absolutní prioritou. Její význam je hlavně a především politický a důsledky na obyvatele zatím hlavně negativní. Čekání na dostavbu prvního reaktoru v Búšehru se pořád prodlužuje do nekonečna, ale Íránci nasadili tak vysoké tempo výroby paliva, jak kdyby měli zásobovat 10 reaktorů.
Naštěstí se země v posledních letech otevřela technologicky i z hlediska malých uživatelů, počet vlastníků osobních počítačů a uživatelů internetu stoupá, i když internet je filtrovaný.
Stejně stoupá i počet mobilních telefonů, cena mobilních služeb je ale zatím oproti běžnému výdělku (minimální mzda je kolem 250 eur.) vysoká. V Íránu je 70% lidí pod 30 let a tito lidé touží po vzdělání, zkušenostech, dobré práci, seberealizaci, ale i kulturním vyžití, zábavě a normálních mezilidských vztazích mezi chlapci a dívkami, které státní ideologie zakazuje i trestá. Pořád víc lidí umí cizí jazyky a právě izolace země mezi nima vyvolává zvídavost a zájem o cizí a "proklínanou" západní kulturu a snahu o přátelství a normalizaci vztahů se světem. Někteří velice těžce nesou izolaci a šikanu, ale mnozí se pod tlakem prostě přizpůsobí a žijí ze dne na den jak se dá, ti co to psychicky nesnesou se snaží emigrovat, propadají drogám nebo spáchají sebevraždu (statistická čísla nelžou, Írán je jednou ze zemí na vrchu smutných žebříčků v počtu drogově závislých, sebevražd a úniku vzdělaných mladých lidí do zahraničí). Za 8 let vlády Chátamího a reformistů se naštěstí hodně věcí uvolnilo, náboženská policie polevila v přísnosti i trestech a ve vměšování se do osobních životů lidí, třeba i do oblékání, a nyní je dost těžké vrátit smýšlení lidí k puritánským revolučním ideálům, jak to hlásá Ahmadínežádovo křídlo.
Turisté a cizinci se v Íránu ale pořád setkají s přátelskýma a pohostinnýma lidma, mnozí jsou sice hluboce věřící, ale tím jejich typickým vnitřním a osobním způsobem, který se těžce definuje: myslím si, že mnozí věří v Boha (Chodá) a posuzují lidi podle jejich skutků (dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky) a ne podle jejich vyznání nebo počtu hodin strávených modlením. Je to šíitský islám promíchaným s prastarými předislámskými prvky, ve kterých někdy znatelně proniká na povrch zoroastrizmus ale i prvky křesťanství a ze kterých jsou mnohé v hlubokém rozporu s tradičním sunnitským islámem (například kult a zobrazování imámů - obdoba křesťanských svatých, volnější a lidštější přístup k ženám, zachování jisté malé míry polemiky ve výkladu islámských zákonů oproti zkostnatělosti sunnitských škol). Obecně islám širokých lidových vrstev v Íránu hodně připomíná trochu pověrčivé katolictví Evropského jihu - jižní Itálie a Španělska - kultem mučedníků, sebemrskačskými procesími, vírou v zázraky a podobně.
Tím ale, že lidé zažili vládu duchovních a mnozí se v ní sklamali, pod dojmem lží, korupce, bezpráví, násilí a všudypřítomných nesmyslných zákazů a příkazů, vnucovaná a spolitizovaná pobožnost se mnohým zhnusila a proto mnozí do mešit chodí jenom během velkých svátků nebo při zvláštních příležitostech (hlavně pohřby).
Vláda má ale pořád stabilní tábor svých radikálních přívrženců, je těžké odhadnout kolik jich asi bude, snad kolem 10 snad maximálně 20%. Některá média vyzdvihují, že Ahmadínežád byl zvolen kvůli své radikální rétorice. Není to tak. Byl zvolen i manipulací, ale ti, co ho skutečně volili, dělali to proto, protože sliboval ekonomické reformy a větší blahobyt. Lidi pořád bude více zajímat výška nájmu a cena chleba, než regionální expanze a zničení nějakého vzdáleného Izraele. V Íránu jsou sice levné energie a nízké daně, ale horibilní nájmy. V poslední době se zvedly i ceny jídla vlivem inflace. Obecně se ale životní úroveň a kupní síla Íránců od revoluce snížila. Ani proklamované odstranění třídních rozdílů neproběhlo. Propast mezi bohatými a chudými se ještě více prohloubila. Téměř veškerá ekonomika je kontrolována státem a stát do ní neinvestuje. Často dělníci nedostanou včas své mzdy nebo jim chybí suroviny a technologie k výrobě.
Až po volbách Ahmadínežád změnil rétoriku, postavil do popředí nukleární program, boj proti Izraeli, popírání Holokaustu a provokaci USA a Západu, nebo tak nesmyslné a nepodstatné otázky jako oblékání a zvláštní pruhy na chodníku pro muže a ženy (pravděpodobně pro odlákání pozornosti od skutečných problémů).
Z tohoto důvodu je nespravedlivé vidět ve všech Íráncech sebranku radikálních násilníků a nevzdělanců, kteří nenávidí cizince. Zastávám názor, se kterým souhlasí velká většina Íránců, že íránská islámská vláda nereprezentuje ani vůli obyvatel, ani skutečné blaho a dobro země.

Důsledky pro svět a region

těsně po revoluci začal pomalý ale zhoubný proces "náboženské kolonizace", který měl za cíl vyvézt revoluci: po celém Blízkém východě byly zakládány organizace, legální i ilegální, které měly za cíl sjednotit, finančně podpořit, vyzbrojit a radikalizovat hlavně šíitské skupiny v odboji proti vládám zemí Perského Zálivu, kterým chomejnisté vytýkali jejich spojenectví se Západem a neislámskou vládu, případně příliš shovívavý postoj k Izraeli. Tak byl vytvořen třeba Hizballáh v Libanonu. Tyto organizace si pak vytvářely pobočky a buňky po celém světě, odkud mohl Írán útočit na různé cíle: fyzická likvidace nepohodlných osob nebo teroristické útoky hlavně na americké a izraelské cíle (nebo i jednoduše Židovské, ne izraelské, jako byl útok na Židovské kulturní centrum v Buenos Aires).
Stabilita v regionu byla hned hluboce narušena a krátce po revoluci následovala válka s Irákem, ve které šlo kromě ideologických pohnutek v podstatě o kontrolu důležitých bodů Perského zálivu a ropních zdrojů. Už během války a po ní Írán začal budovat a rozšiřovat sítě svého vlivu i ve většinových sunnitských arabských zemích. Írán začal důsledně realizovat koncepci "vývozu revoluce". Co je jejím cílem? Je to jednoduché. Vytlačit Američany a obecně vliv Západu (politický i kulturní) z regionu, co je pochopitelné, každý národ má vůli po samostatnosti v rozhodování o svém osudu. Ale Írán by chtěl nahradit tuto přítomnost samým sebou a zabezpečit svou nadvládu v celém regionu, co by mělo ekonomické a ideologické důsledky
1. neomezenou kontrolu Íránu nad ropními zdroji a cestami vývozu (Perský záliv)
2. další radikalizaci šíitských frakcí a případně rozšíření teokratického systému vlády do jiných zemí v zálivu (o co se v nedávné době pokusil Hizballáh v Libanonu a do dnešního dne trvá boj o nadvládu šíitů pod velením Íránu v Iráku, co by vyústilo ve vytvoření spomínaného šíitského půlměsíce - Írán, Irák, Libanon), a pravděpodobným cílem těch nejradikálnějších by mohlo být převzetí kontroly nad svatými místy islámu, Mekkou a Medínou a případné vytvoření menšinové nadvlády šíitů nad sunnity, co je dost nereální představa, ledatak zrealizována násilím a ... jadernou hrozbou. Možná proto se roznesly správy o vůli Saúdské Arábie začít svůj vlastní nukleární program.
Konfrontační rétorika Íránu a útoky milicí na Američany v Iráku a Afghánistánu má za cíl provokovat, znemožnit stabilizaci regionu, a nedá se vyloučit ani záměr vyprovokovat přímou vojenskou konfrontaci. Íránci nechtějí zaútočit oficielně, chtějí si nechat statut "napadené oběti amerického a izraelského imperialismu".
Pro region nyní existují jenom dvě perspektivy: stabilizace regionu, mírová kooperace se Západem a vítězství umírněných vlád přátelských vůči Západu, nebo vytvoření další "velmoci" islámských (hlavně šíitských) států pod velením Íránu, radikální a konfrontační vůči Západu, destabilizující z hlediska ekonomického.
Před několika týdny se převážně sunnitské umírněnější státy Zálivu (o kterých Ahmadínežád řekl, že to jsou benzínové pumpy, ne státy) setkaly v Mekce a vytvořily koalici 6+2 - za stabilizaci Blízkého východu a - proti Íránu a Sýrii (pěkné články o tom napsal analytik íránského původu Amir Taherí zde a zde, přeložím až budu mít čas).
Tyto země si vybraly: nechceme nadvládu Íránu v regionu.

Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce III: výsledky

25. ledna tedy Šáh s nejbližší rodinou opustil zemi a odletěl do Egypta, jediné země, která mu poskytla azyl. O několik dnů později, 1. února 1979 Ruholláh Chomejní přiletěl speciálem Air France do Teheránu a vyhlásil zde provizorní vládu pod vedením Mehdího Bazargána. Uskutečnilo se "referendum", ve kterém měli všichni obyvatelé nad 16 let (i ženy) vyjádřit jejich vůli. Měli do uren vhodit zelené nebo červené kotoučky. Zelené znamenali hlas za islámskou republiku. Že "ZA" hlasovalo více než 98% svědčí o tom, jak byly tyto volby demokratické: urny byly střeženy ozbrojenými militanty a kdo byl náhodou "barvoslepý" a spletl si zelený kotouček s červeným, toho patřičně poučili nebo ho poslali na ideologickou výchovu do vězení.
Po příjezdu Chomejní vytvořil Revoluční Radu ve které byli zastoupeni samozřejmě hlavně duchovní, například sadistický "řezník" revoluce Sádek Chalchalí, který předsedal nejvyššímu náboženskému soudu a poslal na popravu pravděpodobně stovky lidí (někteří říkají tisíce a dá se to předpokládat, jeden případ hromadné ho "soudu" a popravy, které předsedal Chalchalí byl zdokumentován fotograficky zde). Kolik lidí bylo prostě zlynčováno na ulici nebo po raziích v domech ví jenom Bůh. Byli vyvražděni ministři a činitelé předchozích vlád, úředníci, vojáci atd.
Vězení ostatně nezůstala dlouho prázdná. Ironicky, mnozí političtí vězňové (hlavně marxisté), kteří byli propuštěni po odjezdu Šáha, byli po nástupu revoluční vlády popraveni. Vláda se tak pomalu ale jistě začala zbavovat svých odpůrců a konkurentů. Kdo nebyl zabit, utekl, ale to rovněž nezaručovalo bezpečí. Mnozí uprchlíci byli zabiti v zahraničí, hlavně ve Francii nebo Německu.
Revoluční vláda si ale hlavně žádala Šáhovu hlavu. Ten byl už v té době vážně nemocen a potuloval se s manželkou po azylech (Egypt, Bahamy, Panama, Mexiko). Na konci byl za dost zjevné nevůle americké vlády hospitalizován v New Yorku, kde ho měli operovat. Revolucionáři samozřejumě nechtěli uvěřit, že je skutečně nemocný a proto žádali jeho vydání do Íránu. Šáh se toho už nedožil, nedostatky v péči o jeho zdraví a špatně provedená operace jeho život zkrátily a proto se tento "problém" vyřešil sám. Ale jeho hospitalizace v USA posloužila jako dobrý důvod pro útok: 4. listopadu skupina ozbrojených studentů obsadila velvyslanectví USA a zajala všechny přítomné, se sjevným svolením Chomejního. Nejenom, že militanti hrubě porušili posvátný zákon diplomatické imunity, ale s těmito zajatci zacházeli nedůstojně. Byli po celou dobu (444 dní) spoutáni, se zavázanýma očima, v zatemněných místnostech, bylo jim vyhrožováno smrtí a mučením a byli ponižováni. Podle psychologů, kteří se tímto případem zabývali u zajatců vznikl tzv. Štokholmský syndrom. Po několika dnech věznitelé propustili ženy a Američany černé pleti ale ostatní zůstali v zajetí. Revolucionáři vyhlásili ambasádu USA za "hnízdo špionů" a "našli" v ní údajně přísně tajné dokumenty o připravovaném svrhnutí revoluce (nikdy nebyly pořádně zveřejněny). Obecně se rozpoutala druhá vlna lživé kampaně proti všem zločinům Šáhova režimu, astronomická čísla obětí a "mučedníků", ohavné techniky Savaku, pohádky o majetku Šáha, který vyvezl do zahraničí a podobně (většina Šáhova majetku zůstala stejně v Íránu). Propaganda zavrhla a přepsala celé předislámské dějiny země, tisk a publikace byly podrobeny tvrdé cenzuře a kontrole informací. Vláda se snažila celou společnost zradikalizovat. I děti ve škole uzavíraly hodiny pokřiky "Smrt Americe, smrt Izraeli"(předtím ještě i Sovjetskému Svazu).
Prezident Carter asi konečně pochopil, co se v Íránu dějě, a že naděje, které vkládal do islámské revoluce asi nebyly nejmoudřejší. Ale stejně nevěděl co má dělat. Pak Američané vypracovali skutečně "geniální" plán. Poslali snad 5 vrtulníků a nákladních letadel do Íránu s cílem osvobodit zajatce. Do této operace bylo zasvěceno i několik desítek íránských důstojníků. Operace ale ztroskotala, vrtulníky se na poušti nejdříve dostali do prachového oblaku, tzv habúbu, a pak další vrtulníky byly vyřazeny poté co se při odletu z pouště srazily. Uhořelo asi 5 nebo 6 členů posádky a zbytek se dal na rychlý úprk, tak rychlý a zmatený, že ve stroji, který měl poruchu nechali veškerou přísně tajnou dokumentaci o operaci, kde byl celý jmenný seznam Íránců, který o operaci věděli a napomáhali. Tyto dokumenty se dostaly do rukou revolucionářů a samozřejmě odstartovali vlnu represí proti účastníkům spiknutí. V armádě i letectví byly uskutečněny další masivní čistky.
Ohledně života a kultury se v Íránu strhla svévole revolučních jednotek, byla založena náboženská policie, tzv. Komité. Pečovala o dodržování islámu v každé sféře života. Byly zavřeny univerzity na 2 roky, kvůli čistce mezi profesory a přepisování učebnic. Byla zavřena kina, bary, noční podniky, herny. Byla zakázána veškerá hudba, tanec, alkohol, hazardní a společenské hry, jako prastaré perské šachy. Bylo zakázáno organizovat večírky i v soukromých domech. Podnikaly se razie i po udáních příliš horlivých sousedů. Veškeré zakázané věci byly zhabány a účastníci večírků dostali rány bičem. Ženy i dívky už od 6 let se musely zahalit, jestli jejich zahalení a oděv obecně neodpovídal představám islámistů, nebo používaly make-up, byly verbálně a často i fyzicky napadeny, kyselinou, žiletkami... byly vytvořeny i skupiny strážkyň revoluce, žen v čádorech, tzv. "černé vrány". Páry se nemohly ukazovat na ulici, jestli nebyli manželé atd. Minimální věk dívek na svatbu Chomejní snížil na pouhých 9 let. Ale mnohé výdobytky Šáhova režimu se udržely a celkově mají ženy mnohem větší práva než třeba v Saúdské Arábii.

Válka Írán - Irák

Oslabení armády využil Saddám Husajn. Po několika potyčkách na hranicích (Saddám se snažil vyvolat neklid v jižní provincii Chúzestánu, kde je nejvíce ropy a arabská většina obyvatel).
22. září 1980 Saddám napadl Írán a postoupil několik desítek kilometrů do vnitrozemí. Počítal s tím, že se k němu připojí Arabové z jihu a že invaze oslabí relativně mladou íránskou vládu. Ale nestalo se to. Přepočítal se. Zapoměl počítat s povahou Peršanů. Protože je to národ, jež přežil invazi Alexandra Makedonského, Římanů, Arabů, Turků, Mongolů a Rusů a když byla jejich země ohrožená, semkli se a rychle zreorganizovali domobranu. Iráčané dobyli několik měst u hranic ale pak se museli zastavit, pozemní invaze je z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Začali proto bombardovat města na severu, včetně Teheránu. Mohli si to dovolit, protože většina íránských pilotů seděla ve vězení. Poté co ale vláda viděla, že je potřebuje, pustila je na svobodu pod podmínkou, že půjdou bojovat. Válka se nyní obrátila proti Iráku. Íránci je zahnali zpátky za hranice. Poté Irák nabídl mír (asi po 6 letech války) ale íránská vláda ho odmítla. Chtěla se Iráku pomstít a získat na jeho úkor nějaká území hlavně na šíitském jihu, kde jsou největší šíitské svatyně Nadžaf a Karbala). A tak prakticky zákopová válka pokračovala úplně zbytečně ještě další dva roky. Irák ve válce nasadil i chemické zbraně (které nakoupil od USA). Írán zase nasadil své lidské zdroje: tisíce mladých kluků z chudých rodin byly zverbovány od 9 let věku na příslib přímé vstupenky do ráje po mučednické smrti. Dostali malé plastové klíčky korejské výroby (jestli si dobře pamatuju), které jim měly odemknout brány do ráje a byli posláni aby vlastními těly vyčistili irácká minová pole...
Mezitím doma i v zahraničí probíhaly čistky mezi politickými nepřáteli, co kritizovali režim. V 80. letech byli popraveny další stovky a snad tisíce lidí po rychlém procesu i bez něj.
Válka skončila 20. srpna 1988. Předpokládá se, že zanechala asi milion obětí a další tisíce zraněných a invalidů.

Po těchto zkušenostech z revoluce a z války je možné předpokládat, že případný útok zvenku (doufám, že k němu nikdy nedojde) by zmobilizoval Peršany. I kdyby tato vláda padla s velkou pravděpodobností by se většina Íránců postavila na odpor eventuelní okupaci. Íránci milují svou zemi a chtějí si vládnout sami.

Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce II: průběh

Kapitola druhá: Islámská revoluce a její průběh (navazuje na kapitolu 1. níže).

V důsledku všech událostí se od šedesátých a začátku 70. let rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. Po ropní krizi i zahraniční média najednou změnily kurz. Poté co v 60. letech obdivovala Šáhovu bílou revoluci, reformy, rozvoj a mír v regionu, vystoupil milý prezident Carter, který si jeden den se Šáhem potřásal ruce a druhý den ho obvinil z porušování lidských práv. Média s obrovskou chutí roznesla Šáha za příliš honosnou oslavu 2500 let monarchie a už pro Írán neměla žádné pochvalné slovo.
Ale nejpropracovanější propagandu měli černí - islámisté. Neváhali použít ani násilí a sprosté lži. Od začátku Chomejního exilu posílali jeho spolupracovníci do Íránu magnetofonové pásky s nahrávkami jeho kázání, během pobytu ve Francii jeho projevy vysílala britská BBC, samozřejmě v souladu s britskými zájmy. "Ano, BBC je můj hlas," řekl Chomejní. Chomejní obvinil Šáha ze všech nejhrůznějších zločinů a nazval ho přímo ďáblem. Obvinil ho z toho, že zaprodal Írán Západu, vyplenil jeho bohatství, zavedl západní způsob života, který je zdrojem zkaženosti mravů a pod.
Objevila se falešná obvinění, například, že mnozí vládní činitelé poslaly závratné sumy peněz do zahraničí, nebo nahrávka Šáhova hlasu sestříhaná z jeho hlasu a hlasu imitátora, v které Šáh údajně přikazuje střílet do lidí nebo poslat zásoby do Izraele.
Posledním stádiem revoluce byly pouliční boje. A zde se projevila pravá tvář Chomejnistů. Měli se od koho učit. Podporoval je Kaddáfí z Lýbie a hlavně Palestinští teroristé. Právě tam se mnozí "revolucionáři" školili a mnozí Palestinci pomáhali revoluci.
V ulicích se denně demonstrovalo a Šáh často vyhlásil stanné právo, aby zabránil potyčkám, rabování a násilnostem a výslovně přikázal nestřílet do neozbrojených demonstrantů.
Ale tady se objevilo volné pole pro provokatéry. Očití svědkové viděli jak ze střech nebo zpoza skupin neozbrojených demonstrantů - civilistů a žen - stříleli zamaskovaní teroristi, čím chtěli úmyslně vyvolat odpověď policie a armády. Používali demonstranty jako lidské štíty s cílem vyvolat čím vyšší čísla civilních obětí: "Naše revoluce je zatím jenom malý klíček. Aby vyrostla v silný strom, potřebuje krev mučedníků," řekl Chomejní a jeho nohsledi jeho rady přesně následovali.
Snad nejotřesnějším případem byl požár kina Rex v Abadánu, kde zemřelo více než 300 lidí. Revolucionáři samozřejmě hned obvinili vládu, která prý požár založila úmyslně a poslala policii, aby zabránila úniku lidí z kina. Ke žhářství se pak přiznal mladý islámský militant, ale to už nikoho moc nezajímalo.
Když náhodou nebyly žádné oběti, tak se musely nějaké vyrobit. Skupinky islámistů objížděli márnice a brali všechny mrtvoly lidí co zemřeli přirozeně nebo při dopravné nehodě, vyzvedli máry na ramena, běhali po městě a křičeli: "Podívejte se! Umučili ho! Další oběť Savaku, další oběť Šáha, toho ďábla!" Když nebyly už ani mrtvoly, lehl si jeden z militantů sám na máry, ostatní ho zakryli plachtou, polili ho krví nebo červenou barvou a opakovali to divadlo. Přitom se provokatéři snažili vyprovokovat střety s policií, střelbu a další oběti. A tak to šlo dokola. Přitom šíitská tradice přikazuje po 40 dnech po smrti další vzpomínkové slavnosti k poctě mrtvého. A tak byly tyto slavnosti zase zneužívány.
Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl klidně poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačil nepokoje a pozatýkal všechny. Mohl se při moci udržet násilím. Mohl vyhladit veškerou opozici, ale on to neudělal. Měl na to prostředky, ale nechtěl je použít. Možná si už byl vědom své nemoci, ale hlavně chtěl respektovat vůli lidu, lidu, který uvěřil lživé propagandě a zapoměl, co všechno pro ně ten člověk udělal. Ani jeho údajní "spojenci" - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby odjel a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Carter i Angličané tedy podpořili Chomejního a jeho teroristy. Mysleli si, že jim pak za to bude vděčnou loutkou.. Carter pak poslal Chomejnímu i telegram s blahopřáním. Téměř všechny země odmítly poskytnout Šáhovi a jeho rodině azyl. Nechtěly si Chomejního poštvat, protože politické a ekonomické zájmy jsou vždy přednější než osud lidí, běžných Íránců, kterým tyto fatální události vzaly nebo od základu změnily život... (pokračování příště. V těchto dnech nepíšu moc hlavní zprávy, jsou stejně dostupné na běžných servrech, hlavně věčný jaderní program. Nejdůležitější zprávou posledních dnů je asi to, že Spojenci v Iráku konečně našli dostatek důkazů o tom, že íránská vláda přímo zbrojí militanty v Iráku, například se k nim dostaly pušky ostřelovačky, které íránská vláda legálně zakoupila v Rakousku. Trvalo jim to hodně dlouho, Iráčané to vědí už několik měsíců.)

Kapitoly z dějin Íránu: Islámská revoluce: jak to bylo, mýty a fakta

V několika kapitolách zde chci nastínit pohnuté dějiny Íránu a vrhnout světlo na příčiny a důsledky událostí, které změnily nejenom život tisíců a milionů lidí ale v mnohém ovlivnily i mezinárodní politickou rovnováhu. 1. února bylo 28. výročí návratu Ruholláha Chomejního z francouzské vesnice u Paříže Neuphle-le-Chateau do rodného Íránu. Na otázku novináře, který se ho ptal, co cítí po návratu do vlasti z několikaletého exilu, Chomejní odpověděl: "Nic.".

1. Příčiny Islámské revoluce

Bohužel už ustáleným názorem na Islámskou revoluci je, že za všechno mohl poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a revoluce byla úplně spontánní a podmíněna nezávislým vnitřním vývojem situace v zemi. A hlavně, že všichni Íránci Chomejního chtěli a vítali. Není to tak úplně pravda. Zde se pokusím ve stručnosti nastínit celý vývoj a všechny aspekty, které se na revoluci přímo nebo nepřímo podílely.
Šáh Muhamad Rezá Pahlaví nastoupil k moci po válce poté co Britové a Sovjetský Svaz sesadili jeho otce Rezu Chána. Prvním nelehkým úkolem bylo vyhnal okupanty, Rusy, kteří okupovali severní části země a Angličany, kteří okupovali jih a těžili íránskou ropu. Od 50. let Šáh odstartoval rozsáhlý a velice odvážný plán na reorganizaci země, která v té době nacházela na ekonomické a sociální úrovni středověku. Jisté reformy se snažil zavést už jeho otec, Rezá Chán, byl nadšen reformami Mustafy Kemala Ataturka v sousedním Turecku, ale ale jeho postup byl až příliš radikální, odpor v té době ještě konzervativní a izolované společnosti a samozřejmě šíitského kléru vyvolal například jeho zákon, který zakazoval ženám nošení závoje přes obličej.
Zemědělství bylo primitivní a jeho rozvoji bránil prakticky nevolnický stav malých zemědělců, kteří pracovali v těžkých podmínkách na velkých latifundiích, patřících hlavně bohatým rodům a kléru. V té době celá půda patřila úzké skupině lidí, která tvořila asi 5% obyvatelstva.
Gramotnost mužů byla nižší než 10%, gramotnost žen byla téměř nulová a jejich práva rovněž, co velice vyhovovalo kléru, jenž tímto způsobem měl v rukou vládu a spravoval hlavně menší města a venkovská sídla, protože provedení jakéhokoliv právního úkonu bylo v jejich pravomoci, jak i samozřejmě výklad islámských zákonů, tresty, atd. Proto hlavně osud žen a lidových mas byl plně v rukou "áchundů" (t.j. šíitských duchovních) protože jejich slovo bylo rovno zákonu. Školní docházku si mohli dovolit jenom movitější lidé z měst, jež se živili hlavně obchodem. Průmysl prakticky neexistoval, rovněž zdravotnická péče a nemocnice byly na nízké úrovni. Mnoho nemocnic spravovaly křesťanské dobročinné spolky, řehole a mise. Běžně se vyskytovalo malomocenstvo, novorozenecká úmrtnost byla obrovská, z 5 dětí se 3 až 4 nedožily prvního roku života. V zemi nebyla žádná infrastruktura, dálnice, železnice, automobily, letadla a pod.
Tuto zemi převzal Šáh v roce 1941 a o 38 let později, když musel odjet, zanechal zemi, které chybělo jenom několik let, aby doběhla moderní západní země.
Velká většina infrastruktury, jež nyní v íránu existuje jsou pozůstatky z Šáhovy vlády, jestli nebyly zničeny během války s Irákem. V 50. letech se Šáh začal vymaňovat zpod kontroly zahraničních zemí. R. 1953 vláda pod vedením Muhammada Mossadeqa znárodnil veškerý ropní průmysl, čím si poprvé popudil proti sobě velké mezinárodní koncerny, hlavně Británii. Ta přesvědčila USA o nutnosti zákroku a tak byl Mossadeq sesazen s pomocí CIA. Sesazeni Mossadeqa bylo nutné, protože se začal chovat diktátorsky a z ekonomických důvodů bylo nutné stabilizovat mezinárodní situaci a trh s ropou, proto se Šáh musel s Brity domluvit na rozumné ceně. Revolucionáři ho pak obvinili z toho, že promrhal národní nerostné bohatství co samozřejmě nebyla pravda, právě naopak.
V 60. letech začal Šáh svou tzv. Bílou revoluci, bílou, protože měla proběhnout bez krveprolití. Prvním bodem byla pozemková reforma, která mu udělala ještě více nepřátel. Omezil pozemkové vlastnictví jednotlivců a půdu, která tato omezení překračovala, vykupoval. Protože chtěl jít příkladem, svou vlastní půdu převedl do státního fondu jako první ale moc následovatelů neměl, narazil na tvrdý odpor. Velká část půdy rovněž patřila duchovním, co je velice rozlítilo. To byla první velká rána pro ně. Druhým krokem bylo školství a zdravotnictví. Šáh společně s manželkou Farah vypracoval plány pro rozvoj a pro děti a mládež, zavedli povinnou školní docházku pro chlapce i dívky a po celé zemi vyslali lidi z tzv. "armády vzdělání" a "armády hygieny": mladí studenti a absolventi jezdili po zemi a vyučovali i v nejzapadlejších vesnicích. Učili nejenom děti ale i dospělé a starší lidi, kteří do té doby neměli přístup ke vzdělání. Úroveň gramotnosti se za deset let posunula z 10 asi na 70%. I dnes je Írán jednou z nejvzdělanějších zemí na Blízkém a Středním Východě.
Zlepšila se zdravotnická péče, klesla dětská úmrtnost, lidé se obeznámili s plánovaným rodičovstvím. Rovněž byly zavedeny zákony, které emancipovali ženy zpod nadvlády všemocné rodiny a manžela, mohly studovat, pracovat v jakékoliv sféře společenského života včetně armády a posledním krokem bylo zavedení volebního práva (1963 jestli si to pamatuju správně). Ženy nyní mohly volit a být voleny, co byl další krok, jež pobouřil duchovní. V té době se poprvé ozval Chomejní v dopise, ve kterém kritizoval tento krok. Šáhova vláda podpořovala veškeré projekty zaměřené na rozvoj vzdělanosti, kultury, literatury, filmu, hudby, atd. Založil stipendijní fondy, ze kterých financoval studium íránců na zahraničních univerzitách, protože se snažil vychovat mladé specialisty v oborech, které v Íránu do té doby neměly tradici. Založil továrny na nejrůznější komodity až po automobily, podpořil mechanizaci zemědělství, postavil dálnice, železniční spojení, elektrifikoval velkou část země atd.
V oblasti zahraniční politiky se Írán stal regionální velmocí se kterou se muselo počítat. Z opatrnosti se Šáh snažil vycházet se všemi, nebo se choval neutrálně. I další obvinění z jeho údajné naprosté a totální závislosti na USA je nesmysl. Měl poradce z USA, Francie atd. pro některá důležitá odvětví, protože potřeboval zkušenosti, které Íránci předtím neměli. Je jasné, že měli na něj jistý vliv. Ale jinak by spojencem USA a Izraele v regionu a důležitým stabilizujícím prvkem.
Poslední reformu, kterou Šáh nestihl provést byla sociální reforma a reforma vlády: pořád byl nepřekonatelný rozpor mezi elitářskou třídou a drobným lidem a rovněž nastolení větší svobody projevu (kterou pak samozřejmě zneužili extrémisté - červení a černí). I forma vlády potřebovala reformu jako sůl. Kvetla v ní korupce (dnes kvete ještě více) a častá byla zneužití pravomoci veřejného činitele, například v přílišné horlivosti tajné služby, tzv. SAVAK, hlavně v řešení problémů s extrémní levicí, s komunisty. Ti se netajili tím, že chtějí monarchii přímo svrhnout násilím (provedli několik neúspěšných atentátů na Šáha) a byli podporováni ze Sovjetského Svazu, který se dlouho nechtěl vzdát svých zájmů v Íránu. Proto byla komunistická strana zakázána a většina politických vězňů pocházela právě z její řad. Po pádu Šáhovy vlády, když byly věznice otevřeny, bylo tam dohromady asi 3100 politických vězňů. Kolik jich je dnes to nikdo neví, ale bude to několikanásobně vyšší číslo + počty odpůrců popravených nebo zavražděných bez soudu hned po revoluci a dodnes.
Takže hlavní skupiny nespokojených se Šáhem byly tyto:
1. černí - náboženská opozice (podle černých turbanů) - proti svobodám, proti západnímu stylu života, proti liberalizaci, proti Izraeli, USA a Západu obecně, za islám (= za legitimizaci jejich samovlády), vedl ji Chomejní z exilu, nedříve z iráckého Nadžafu a pak z Francie.
2. červení - komunistická opozice - proti monarchii, za znárodnění, vládu proletariátu, atd.
3. liberálové - za ještě větší svobody, za celkovou liberalizaci společnosti a demokracii
To znamená že v revoluci bojovaly vedle sebe skupiny s diametrálně odlišnými názory... a jak to dopadlo: vyhrál ten nejagresivnější.
A posledním bodem byla intervence vyvolaná čistě ekonomický:
V 70. letech nastala ropní krize protože Šáh na tlak ropních koncernů řekl: "Nebudeme doplácet na modré oči." (t.j. Angličany, Američany a západní kolonisty) a zavřel kohoutky. Mělo to za následek 4 násobné zvýšení cen ropy a celosvětovou krizi. Po počátečném boomu ale nastala recese i v Íránu - inflace a nespokojenost lidí rostla, společně s nespokojeností Británie a USA...

Íránská vláda chce zničit 2500 let staré Pasargády

Že si íránská vláda libuje v ničení kultury, symbolů, materiálu i jednotlivců, které s ní nesouhlasí, to je známé. Nyní obrátila svoji pozornost na 15 let starý projekt přehrady, která by mohla ohrozit až zatopit archeologické náleziště Pasargád, starobylého hlavního města Perské říše, zařazeného do SVĚTOVÉHO DĚDICTVA UNESCO, kde je pohřben Kýros Veliký, zakladatel říše a mezijiným král, který propustil Židy z babylonského zajetí. Kýros rovněž vydal edikt na hliněném válečku, který se stal základem pro pozdější deklaraci lidských práv, který zajišťoval například náboženskou svobodu všem poddaným říše.
Islámská vláda asi před 15 lety vypracovala projekt Sayvandské přehrady, která s velkou pravděpodobností ohrozí i Persepoli a symboly a hlavní dějiště velikosti předislámské perské říše a odkaz Kýra Velikého a ke kterému se hlásí většina uvědomělých i méně uvědomělých Peršanů.
Chtějí zničit kus předislámských dějin. Že to něco připomíná? Tak třeba Taliban a sochy Buddhů...

Komix o íránské revoluci

Do Vaší pozornosti doporučuji komix autorky Marjane Satrapiové, který zábavnou a přístupnou, ale velmi výstižnou formou ilustruje dění během a po islámské revoluci, naděje, které do ní byly vloženy a které se samozřejmě nenaplnily, obrázky z rodinného a společenského života Íránců a jejich myšlení, názorů a postojů. Situace je viděna a vyprávěna pohledem asi desetileté holčičky, která postupně dospívá a původně vyšel ve Francii. Vřele doporučuji.
Zde je velice povedená recenze. A zde je osobní stránka autorky.