Na této stránce chci zpřístupnit v českém nebo slovenském jazyce některé méně známé informace o politickém systému i běžném životě v Íránu.
On this site I would like to make accessible to the czech and slovak public some less known information about the political system and ordinary life in Iran.
sobota, září 30, 2006
Přerušení obohacování uranu.... tajné?
Mimoto ruská strana slíbila dokončení reaktoru v Búšehru do září 2007 (co je přesně za rok) a také má podle předběžné smlouvy pro tento reaktor dodat palivo až do konce jeho životnosti, co je někdy v roce 2047 (to už bude možná konec i mé životnosti :). Tak proč tedy írán natolik trvá na tom obohacování? K čemu mu tedy bude ten urán?
Jak vypadají "volby" v Íránu.
Rada Expertů je skupina kleriků, která byla ustanovena Chomejním po revoluci, aby dohlížela nad nejvyšším vůdcem a teoreticky má právo ho odvolat, jestli by se provinil proti islámu nebo íránské ústavě a kdyby směroval k přílišnému autoritářství. Po Chomejního smrti v 1989 však byly pravomoci této rady omezeny aby neohrozily moc nejvyššího vůdce (Chameneího).
Už před 8 lety u posledních voleb, Rada dohližitelů (co je další rada, která vybírá vhodné kandidáty) vyloučila všechny reformistické kleriky. Letos někteří klerikové a denníky předpokladají, že fundamentalistický klerik Muhammad Taqi Mesbah Yazdi, duchovní učitel prezidenta Ahmadíndžiháda, pardon, Ahmadínežáda se pokusí zvětšit svou moc tím že do této Rady dostane své přívržence vyškolené v jeho vzdělávacím centru ve městě Qom. (a v podstatě by se po jistých procedurách on osobně mohl stát dalším nejvyšším vůdcem)
Mesbah Yazdi, 72 letý ajatolláh je blízký ajatolláhu Chameneímu a přímo ovlivňuje vládu přes své věrné, které společně s Ahmadíndžihádem dosadili do důležitých pozic. Jeho přívrženci mají vliv i v Revolučních Gardách a radikálních paramilitárních silách Basidž.
Mesbah Yazdi je obzvláště zanícený obhájce absolutní moci nejvyššího vůdce a byl silným kritikem předchozího prezidenta Mohammada Chátamího, který se pokusil zavést malé společenské a politické změny. Už dlouho zastává názor, že demokracie a volby nejsou kompatibilní s islámem (volby v Íránu se ani nedají nazvat volbami).
“Demokracie znamená jestli lidé chtějí něco, co je proti vůli Boha, tak pak by měli zapomenout na Boha a náboženství,” řekl v červenci 1998. “Dbejte aby jste nebyli obelháni. Přijetí islámu není kompatibilní s demokracií.”
V listopadu 2002, deník Aftab-e-Yazd ho citoval: “Kdo je většina těch, kdo volí: hromada uličníků, kteří pijí vodku a jsou placeni aby volili. Cokoliv říkají se nemůže stát zákonem země a islámu.” (ano, přesně tak, voliči v Íránu jsou všichni koupeni, donuceni nebo jim je to jednoduše přikázáno, někde jezdí autobusy plné "voličů" z vesnice do vesnice a volí a volí a volí...)
Mesbah Yazdi založil náboženskou školu Haghani ve městě Qom, kde byla vyškolena většina íránských vládních představiterů, podle lidí ve městě vyškolil asi 700 nejvěrnějších následovníků, z kterých mnozí kandidují do Rady expertů. Tito chráněnci jsou klerikové, ale mnozí z nich studovali i na západních univerzitách jako McGill v Montrealu a Manchester v Londýně.
Volby do Rady Expertů zaznamenaly větší volebnou účast jenom v roce 1998 (46%) po celonárodním vítězství "reformistického" prezidenta Chátamího, který lidi pobízel, aby šli volit.
V roce 1990 byla účast jenom 37%, protože voliči necítí žádný výsledek jejich volby. “Lidé nedostávají žádné zprávy o činnosti Rady Expertů, a nikdo ani nesní o tom, že by bylo možné vyměnit nejvyššího vůdce,” (pozn. stejně by to k ničemu nevedlo, je potřeba změnit celý systém) řekl Mohammad Atrianfar, blízký spolupracovník bývalého reformistického prezidenta Rafsandžáního a vydavatel deníku Shargh, který byl zavřen tento měsíc. “Lidé nemají pozitivní nebo negativní vztah k Radě.” Někteří se domnívají, že letošní volby měly být bojem mezi reformistou Rafsandžáním a radikálním Yazdim... jenomže Rafsandžání neohlásil svou kandidaturu...
A cílem zvýšit účast se letos volby do Rady Expertů konají společně s volbami do místních orgánů. Ale už jenom fakt, že kandidáti musí být odsouhlaseni Radou Dohližitelů v podstatě neguje samotný smysl voleb.
neděle, září 24, 2006
Kdo tomu ještě pořád nevěří?
pátek, září 22, 2006
Zářivé vyhlídky

Islámistické ženy demonstrují proti nedostatečnému zahalování žen, Teherán, po pátečních modlitbách, 28. duben 2006. Naštěstí je jich menšina. Zdroj.
Zase nic nového.
Dva týdny po protestní akci dělníků z výrobny automobilů DieselOil, tisíce dělníků z továrny na koberce Alborz se vydalo do ulic ve městě Babolsar, protože mnozí nedostali výplaty už 9 měsíců a na veřejnost pronikly zprávy o plánované likvidaci továrny (většina továren v Íránu je ve státním vlastnictví). Dál to už znáte: pouliční boje, zatýkání, výhrůžky. Takže íránská vláda má dost peněz na jaderní program, na zbraně, na reparace Libanonu, na podporu Palestiny, na podporu Hizballáhu, na gerily v Iráku, na všechno jiné kromě íránského lidu. Nebo ceny ropy už příliš klesly?
čtvrtek, září 21, 2006
Co uděláte, až vám zakážou studovat?
Ti, kteří mají 3 hvězdičky, budou vyloučeni ze studia (a možná jim bude odepřeno studium napořád... dá se to předpokládat, byli jim tím vyhrožováno, jestli zveřejní svá jména tisku). Osud těch, kteří mají 2 hvězdičky, závisí na ministerstvu rozvědky a o těch, kteří mají 1 hvězdičku, rozhodne bezpečnostní oddělení ministerstva pro vědu a Výbor pro vyhodnocování (= kádrování) studentů.
V Íránu se tisk (tedy to co z něj zbylo po té, co nedávno zavřeli poslední větší reformistické noviny Shargh) bojí uveřejnit tyto další útoky proti svobodě občanů. Jenom Centrum pro ochranu lidských práv, vedeno laureátkou Nobelovy ceny Šírin Ebadi, vydalo prohlášení odsuzující toto jednání.
Co dodat.. jenom další z bezpočtu zločinů íránské vlády porušujících lidská práva - článek 126 všeobecné deklarace lidských práv a také článek 30 Íránské ústavy o svobodě vzdělávání.
Kromě toho byla centrála studentská organizace zase bez varování napadena agenty bezpečnostní služby. Kanceláře byly prohledány a část počítačů a jiného materiálu zkonfiskována.
úterý, září 19, 2006
"Nezúčastněné země" se účastní summitu...

... kde jinde než na Kubě... sešli se tam i ti největší diktátoři světa, chyběl jenom Kim Džong Il ze Severní Koreje. Ahmadínežád, Castro, Lukašenko, Mugabe, Chavez... a kdo jim tam usmívavě podává ručičku... no přece Koffi Annan. Další foto zde. Zdroj této fotky zde.
Džihád a fatwa proti papeži...
... je tady ještě někdo kdo pochybuje o mírovém smýšlení islámu???
Islámská morálka a drogy...
* Poznámka redakce (Iran Press News): Islámský režim odpověděl tvrdými zákroky na studenty při mnohých příležitostech aby zabránil nebezpečí vzpoury. Také přijak mnohem temnější a dlouhodobější plán na ovládání íránské mládeže: systematické a masivní navádění na užívání drog, které teď dosáhlo obrovských rozměrů. Mnohé zprávy OSN a DEA dokumentují krizi a ukazují, že drogová závislost je nejpálčivějším problémem v Íránu. Jenom pro ilustraci vážnosti tohoto problému, Afghánistán vyprodukoval kolem 6,000 ton opia v r. 2003 — přibližně polovina této produkce byla odkoupena Íránem. Poté co afghánská vláda oznámila, že se bude snažit snížil produkci opia, íránská vláda rozhodla, po otevřené diskusi, o které informovaly mnohé vládní agentury jako IRNA, že začnou produkovat opium na íránské půdě aby uspokojili domácí (a vyvolanou) poptávku.
Užívání drog bylo tradičně tolerováno v íránské společnosti, hlavně užívání hašiše a opia muži ve středním věku a staršími, jako západní společnosti byly tolerantnější k alkoholu. Ale dnes už užívání drog není “špatným zvykem starých lidí”. Průměrný věk závislých se rapidně snižuje; před několika lety se věková hranice posunula na 25-29 let. Dnes je v Íránu závislostí nejvíc postižena skupina teenagerů od 10-19 let.
Sociologové určili těsnou souvislost mezi nedostatkem pracovních příležitostí a užíváním drog ve všech společnostech. Pokud jde o Írán, situace je zhoršena nejenom zvyšující se nezaměstnaností, ale také všeobecnou lhostejností a chybící vírou v budoucnost. Íránská mládež nevidí světlo na konci emočního tunelu, do kterého se země dostala od nastolení teokracie téměř před 28 lety. Officiální míra nezaměstnanosti je 14 %, ale západní analytikové odhadují skutečnou míru na 40%. I když míra nezaměstnanosti mládeže lehce překročí 50 %, tato statistika nebere v úvahu situaci těch ostatních, kteří jsou většinou zaměstnáni neadekvátně. Kvalita íránského vzdělávání je vysoká, srovnatelná se západními zeměmi. Takže se beznaděj vzdělaných a vyškolených mladých absolventů, kteří jsou nuceni přijmout manuální práci v malých obchodech, odráží více v míře drogové závislosti než v statistikách zaměstnanosti.
Koupit heroin a opium je lehčí než koupit chléb a mléko, pro které musí Íránci stát dlouhé fronty. Oficielní rétorika vlády zvaluje vinu za rozšíření drogové závislosti na negativní vliv západní kultury a na Internet. Ve skutečnosti vláda nedělá nic pro to, aby se vypořádal s tímto problémem. Naopak, v nejlepším případě přivře obě oči před nelegálním obchodem s drogami, který přináší ještě víc peněz po kapes mulláhům ve vládě. A v nejhorším případě podpořuje růst drogové závislosti, třeba tím, že zrušila sociální dávkym, které se dávaly lidem po detoxifikaci. Třicet tablet Naltroxonu, látky, která se obecně podává v prvních dnech odvykacího programu stojí kolem 20,000 tumanů (25 amerických dolarů). Předtím byly tyto náklady pokryty vládními příspěvky; ale odkdy parlament zrušit tento program se detoxifikace stala příliš drahou pro nezaměstnané mladé lidi.
Podpora užívání opia jako prostředek na kontrolu potenciálně nepřítelských mas byla úspěšně aplikována v minulosti. Klasickým příkladem je britská politika během 19. století - kupování opiového popele od Číňanů a Indů aby je dohnali k závislosti a zlomili jejich odpor. Británie také podnikla dvě války proti Číně (takzvané Opiové války v r. 1839 a 1856) aby přinutili císaře legalizovat dovoz opia. Jen tak na závěr, asi padesátiletá závislost Nejvyššího Vůdce Ajatolláha Chameneího na opiu je veřejným tajemstvím v Íránu a mezi Íránci všech socio-politických vrstev.
Pozn. znám několik lidí co to potvrdí. Nejenom vláda vpustila dílery do země ale mnozí z mulláhů z toho profitují. Pak aby očistili své jméno, posílají policisty aby nasazovali svůj život v boji proti pašerákům. Jenom v loňském roce bylo zabito asi 100 policistů na hranicích s Afghánistánem. Že jim závislost mladých přijde vhod je jasné. Pak alespoň nemyslí na politiku. Další příklad pokrytecké islámské morálky, která se tak rada vyvyšuje nad tu západní...
neděle, září 17, 2006
Krátké zprávy
World Peace Herald: Těsně předtím, co ten pokrytec Chátámí odjel do USA šířit lži a bláboly o islámu a mírových úmyslech íránské vlády, vyslechl si Ahmadínežádův projev: "I když USA a Británie vyhráli 2. světovou válku, 3. světovou válku s velkou pravděpodobností prohrají... protože Írán zvítězí v příští válce a Amerika bude poražena."
Fortune magazine, Eric Ellis, 12.9.2006... dva největší výrobci automobilů v Íránu Iran Khodro a Saipa si nechaly vypracovat studii, jak pokračovat ve výrobě v případě války. Velice zajímavý článek o automobilovém průmyslu v Íránu.
Podle provládní agentury Mehr Mohammad Rezá Hadži Beidži, velitel teheránských hasičů řekl, že "Bude nutno zabezpečit dobrovolníky, aby pomohli regulérním hasičům. Dostanou identifikační karty a certifikáty." Dobrovolníci podstoupí výcvik od příštího měsíce... připravuje se snad Teherán na letecké útoky?
Irácký premiér Nouri Al-Maliki na návštěvě v Íránu žádal Íránce aby zamezili infiltraci členů al-Kájdy do Iráku. Jen tak náhodou, Al-Maliki žil během svého dlouhého exilu roky v Íránu a Sýrii...
Íránský "brain drain": Rooz online zveřejnil zprávu centra pre výzkum íránského parlamentu, podle které nejenomže ročně emigruje ze země kolem 150 000 vysokoškolsky vzdělaných Íránců, ale míra nezaměstnanosti vzdělaných lidí v Íránu se pětinásobně zvýšila. To je přirozené.. tato vláda do všech pozicí obsazuje revoluční gardisty...
Pozn. V zahraničí patří Íránci mezi imigranty s nejlepšími akademickými výsledky a při uplatnění se v zaměstnání, a jejich integrace je většinou bezproblémová.
The Independent: In tolik ohlasovaná teheránská výstava karikatur, které zpochybňují nebo zesměšňují Holokaust je propadákem. V první týden po otevření přilákala jenom asi 300 lidí denně a teď je průměrná denní návštěvnost kolem 50 lidí. (Pozn. Teherán má kolem 12 milionů obyvatel). Při anketě mezi kolemjdoucími se mnozí vyjádřili, že Holokaust je historický fakt a je zbytečné ho zpochybňovat. Některé obrázky je možné shlédnout na http://www.irancartoon.com - oficiální provládní fraška, ale celkem zajímavé pochopit kam až sahá manipulace.
Podle reportáže ČT1 v hlavních zprávách ze dne 15. září se taktika boje "povstalců" v Afghánistánu přibližuje taktice používané v Iráku, t.j. útoky na koaliční sily mají formu sebevražedních útoků nebo nastražených bomb u cest, kudy projíždějí konvoje. Odkud se ta taktika tam dostala... no, kdybychom to vzali jenom čistě geograficky, musela by projít přes Írán... jestli nepřišla přímo z Alláhova vnuknutí...
V ten samý den světem otřásly reakce muslimů na papežovy výroky o islámu a džihádu (které byly samozřejmě pravdivé: Islám byl šířen mečem a nepřinesl nic nového po křesťanství, kromě násilí) ... předtištěné transparenty (v angličtině) a připravené řeči, ve kterých papeže přiřadili k Bushovi za to že nazval Mohameda "teroristou" co není zas tak pravda.. Írán zatím mlčí, jenom si předvolal velvyslance Vatikánu kardinála Angela Michelu na Ministerstvo zahraničí, aby se vyjádřil. Celý přehled džihádu proti papeži na Islám info zde a zde. Zajímavá byla ohnivá reakce zdánlivě sekulárního Turecka, které by někteří rádi viděli v Evropské Unii...
pátek, září 15, 2006
Zemřela Oriana Fallaci
Doufám, že bude mít brzy další a další následovatele a následovatelky.
Čest její památce.
pátek, září 08, 2006
Jak chutná persekuce..
středa, září 06, 2006
Pomalý a tichý Tálibán v Íránu...
Když Behnáz Mohsenianová, 29, začala chodit do kurzu angličtiny na Institutu Najdad v Teheráně na jaře, 15 mužů a žen v jejím kurzu studovalo gramatiku ve smíšených skupinách. Poslední měsíc jazykový institut oddělil mužské a ženské studenty do oddělených tříd a kurzy se konaly v jiné dny v týdnu. Zanedlouho poté zaměstnankyně začaly přicházet do práce oděté do dlouhých černých čádorů, na žádost vládou spravovaného institutu. Teď se plánuje přesunout kurzy pro ženy do oddělené budovy, aby byla zcela vyloučena možnost nežádoucího míchání. Hned poté, třetina její spolužáků odešla z kurzu studovat angličtinu jinde, ve smíšených třídách, nebo studium zanechala. "Připadá mi to, jak kdyby nám byla okleštěna naše práva," říká. "Jak kdybychom nebyli schopni se chovat jako normální lidé, a bylo nutné nás pořád usměrňovat."
Za poslední měsíce, různá odvětví íránské vlády usilovně pracovala na omezení společenských svobod, znovuzavedení oddělení pohlaví v některých veřejných akademických institucích, a zavedení represivních islámských nařízení, která byla ignorována od konce 90. let. Protože íránský správní systém je složen z ministerstev s překrývajícími se právomocemi a paralelní bezpečnostní orgány můžou konat na základě vlastní iniciativy, je těžké říct, jestli tahleta spřísnění vycházení z vládních nařízení, nebo snaživosti individuí nasazených radikální vládou, kteří se cítí povzbuzeni islámským konzervativismem prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Omezení samotná nejsou ničím novým. Byla ponurou realitou v této zemi před r. 1997, kdy byl zvolen liberalizátor Mohammad Chátamí. Rozdíl je ve sporadickém a nenásilném uplatňování starých nařízení. Místo vyhlašování nových zákazů nebo vysílání morální policie do ulic Teheránu aby obtěžovala a zatýkala mladé lidi — klasické surové způsoby, které podněcovaly hodně hněvu a nespokojenosti — systém uplatňuje lstivější metody, které se snaží aby se samotní Íránci stali prosazovateli, namísto uniformovaných agentů státu.
Tento pomalý postup směrem k talibanismu je tak nenápadný, že mě překvapil až před týdnem, při návštěvě salonu krásy. Obvykle zdobily jeho zdi zarámované fotografie nevěst, ale když jsem dorazila, našla jsem jenom prázdné zdi, kromě reklamy na lak na nehty s protiplísňovým efektem. Úředníci navštívili salon před dvěma týdny, vyhlásili, že obrázky nezahalených žen jsou ilegální a žádali jejich odstranění. V Íránu ale ženská kadeřnictví stejně nejsou přístupná pro muže, takže to dává málo smyslu, proč by fotografie učesaných žen měly být zakázány v místnosti plné žen, které čekají na úpravu účesu.
Samozřejmě, ze všech možných způsobů, jak duchovní můžou utlačovat ženy a omezovat jejich práva, tenhleten není tak znepokojující. Co je znepokojující je posun v zaměření. Pod Chátamího vládou stát zanedbal většinu nejrepresivnějších předpisů, hlavně ty, které byly určeny na omezení přístupu žen na veřejné prostranství a jejich odrazování od účasti na občanském životě. Zpívání žen, například, zakázáno po dlouhá léta po revoluci bylo povoleno pro skupinová představení. Ale ten typ mentality, která se snaží odstranit obrázky žen chce také kontrolovat a omezit jejich místo žen ve veřejném životě. Na nedávném koncertě ve městě Sari, členky jediného íránského mimovládního orchestru byly požádány aby hrály spoza černého závěsu. A dokonce na další koncert na severozápadě Íránu nebyly vůbec pozvány.
Samozřejmě bylo možné zaregistrovat i jiné alarmující znaky. Ale až do dne mé návštěvy kadeřnictví jsem ignorovala jakýkoliv náznak návratu k mravům 7. století a radši jsem si užívala poslední týdny zapírání než mi vládou nařízenou burku doručí až domů. Před měsícem jsme si vyšly s kamarádkama na kávu do kavárny oblíbené mezi mladýma lidma. Když si jedna z nich chtěla zapálit cigaretu, byla informována rozpačitým majitelem, že kouření je teď ilegální pro ženy v kavárnách. Teď polovina žen, které znám, už nechodí do kaváren. Vynalézavý způsob, jak zadusit rušný teheránský kavárenský život bez jediné razie.
Ten samý týden jsem se ukázala v tělocvičně ve standardní uniformě mladé íránské ženy z města: šátek, krátký kabát a džíny. Recepční mi řekla, že úřady je také navštívili; jestli se ženské majitelky nezačnou oblékat konzervativněji, tělocvična bude zavřena. A zas, oficální upozornění bylo doručeno tiše přes prostředníka v civilu, bez násilného incidentu a bylo možná i efektivnější kvůli skryté hrozbě: jestli se nebudeš oblékat jak chceme my, odebereme ti povolení k provozu. Současně si úřady vzali na mušku butiky s těmi oblíbenými krátkými kabátky, známými jako "manto" a varovali majitele obchodů aby je neprodávali. Ještě je možné vidět ženy na ulici v těchto módních svrchnících, ale dva týdny poté stálo hodně námahy najít je v obchodech. Cílem je natolik ztížit život prodejcům, aby přestali vůbec prodávat hříšné hadry.
Takže kdo je za těmito novými omezeními, a proč teď, když se režim ubírá cestou kolize se Západem kvůli jeho jadernímu programu? Když prezident Ahmadínežád nastoupil do úřadu před rokem, všichni nervózně sledovali, jestli islámská dogmata ovlyvní jeho domácí politiku. Na velkou radost všech se nic nezměnilo; pašovaný alkohol byl pořád k dostání , západní filmy a hudba byly prodávány všude, ženy nosily jenom symbolické šátky a přiléhavé kalhoty, a páry se držely za ruce na ulici. V tom čase bývalí činitelé a zahraniční analytikové vysvětlovali tuto překvapivou mírnost jako vítězství Ahmadínežádovy obezřetnosti: tím, že se nepletl do osobního života Íránců si vybudoval podporu u všech vrstev pro nukleární program země.
Někteří pozorovatelé říkají, že sám Ahmadínežád nenařídil tento zátah, ale odráží náboženský extrémismus úředníků, které vyjmenoval do národní a regionální správy. Ostatní říkají, že radikálové v celém aparátu, ne nutně vyjmenováni prezidentem, byli povzbuzeni úspěchem Hizballáhu v Libanonu; pokládají činy této milice za větší vítězství politického islámu a potvrzení jejich radikální mentality. Tito radikálové kritizovali Ahmadínežádovu administraci, že je Hizballahi (nábožensky extrémistická) jenom navenek, ale ne v praxi. "Prezident ukázal, že se nesnaží o sociální nebo kulturní tlak na lidi," říká Amir Mohebbian, prominentní konzervativní analytik. "Ale když se nálada stupňuje, někteří úředníci začnou uplatňovat jejich vlastní požadavky."
Co je jasné, že omezení se každým dnem stupňují. Minulý týden nákladní auta plně naložená zkonfiskovanými satelitními talíři prohrměla přes mou čtvrť v Teheránu. Policie systematicky prohledávala obytné části po městě vyhledávajíce ilegální antény, ale na rozdíl minulých let bez uvalování pokut. Jestli jsou tato opatření dočasnou horlivostí nebo budou přetrvávat, to se ještě uvidí. Až doteď se vláda zdá nedotčena výrazným nedostatkem veřejného zanícení pro její islámské zájmy. V den příměří mezi Libanonem a Izraelem režim oslavoval úspěch Hizballáhu jak kdyby to bylo íránské vojenské vítězství. Kromě toho že udělali nejdelší vítězný kebab na světě (víc než 21 stop dlouhý), režim vyzval Íránce přes státem kontrolovaná média aby vylezli na střechy v určenou hodinu a křičeli "Allahu Akbar," "Bůh je veliký." Tradice vypůjčena z prvních dnů Islámské Revoluce, předtím vytáhla Íránce na ulici v davech a město se ozývalo jejich voláním. Teď jenom málo lidí tomu věnovalo pozornost a téměř celý Teherán zůstal tichý.
neděle, září 03, 2006
Zpráva o zajatém teroristovi Hizballáhu
Musím dodat dva zajímavé příklady, jaké nehorázné lži se íránská média nestydí říkat.
O dvou unesených vojínech řekli, že to byli izraelší špioni dopadeni při průzkumu na libanonském území.
Pak následovalo celé to pokrytecké popírání vojenského a finančního patronství a velení a samotného založení Hizballáhu (jedním z hlavních zakladatelů je Ali Akbar Mohtašemí-Púr, bývalý velvyslanec Íránu v Sýrii). A pak jednou někdo řekne pravdu: Hossein Šariatmádarí, šéfredaktor vládního deníku Keyhán: "Hizballáh je Írán v Libanonu"...
Tady je ještě článek o dokumentech o financování Hizballáhu a indoktrinaci dětí, které byli nalezeny v bunkrech Hizballáhu během války.
sobota, září 02, 2006
Foto z protiizraelske demonstrace v Istanbulu
Mimochodem, když bylo uzavřeno příměří Hizballáhu s Izralem, po městě se konalo několik ohňostrojů... na oslavu vítězství Hizballáhu...


Velice jednoduché vysvětlení chování íránské "diplomacie"
Na tuhletu otázku světu poskytl velice jednoduchou odpověď Ajatolláh Ali Akbar Meshkini (Meškíní):
"Mezi všemi vládami světa, jedinou legitimní vládou podpořenou Všemohoucím (Bohem) je vláda Íránské islámské republiky. Islámská republika je prodlouženou (rukou) Boha, její vůdce je určen Bohem, jeho Revoluční Gardy jsou Boží armádou a všichni obyvatelé jsou členy "Strany Boha" (ano, překlad tohoto výrazu je Hezbollah)" Podle něj jediným "světlým místem" na zemi je Írán (co je 1% zeměkoule). Zbytek lidství žije v "naprosté temnotě", pod režimy, které jsou "utiskující a tyranské".
Vážení občané, věděli jste o tom, že žijete pod nelegitimní, utiskující a tyranskou vládou???
Někdo by si mohl myslet, že je to jenom rétorika pro kleriky a domácí publikum... ale nechová se podle těchto myšlenek íránská diplomacie pořád? Co z toho vyplyne? "Logickým důsledkem" bude, že jakákoliv dohoda nebo smlouva (včetně třeba Smlouvy o nešíření jaderních zbraní), podepsaná s některou z těchto "nelegitimních" vlád nebo organizací tvořených těmito "uzurpátorskými" vládami bude Íránem automaticky považována za neplatnou. (viz i vyhlášení: "jakákoliv smlouva se sionistickým režimem je neplatná a proto nezávazná").
Celá analýza v článku Amira Taheriho.
pátek, září 01, 2006
OSN je vážně k ničemu a nezaslouží si existovat...
Jako podporu arabských zemím OSN udržuje palestince v táborech v naději na “návrat” do Izraele po více než padesáti letech, čímž znemožňuje usazení této populace, která stále žije v žalostných podmínkách.
Každý rok je utráceno 400 miliónů dolarů, převážně z amerických daní, na podporu 23 000 zaměstnanců UNRWA, z nichž mnoho patří k teroristickým organizacím."
Tohleto je snad nejlepší definice OSN, kterou kdo kdy řekl/napsal... (Via článek o sebevražedních teroristech na Atlas Shrugs a Isláminfo)
A tuhletu svou podstatu dokazuje téměř každým svým činem a vyhlášením... Bezpečnostní rada Íránu jenom hrozí dalšími hrozbami, i když dnes vypršel zatím poslední z asi 4 nebo 5 "posledních" termínů, dokdy Írán měl zastavit své obohacování, nechystá se podniknout žádné kroky, odsoudí bez výjimky každý čin Izraele, ale vůbec se netrápí s odsouzením činů Hizballáhu nebo Hamasu namířených exkluzivne proti civilistům a s cílem zabíjet nebo že používá vlastní civilisty jako lidské štíty...
I sekce pro lidská práva OSN je k ničemu. Dnes se Ardalan, jehož celý příběh je tady, vypravil na tuto velice užitečnou sekci v Istanbulu, kam ho deportovali z Běloruska. Musím poznamenat, že je bez domova, bez peněz a bez práce, navíc ve strachu o svůj život. Ti milí lidé mu řekli, že posouzení žádosti o azyl trvá 6 měsíců až 1 rok. JAK??? Spát 6 měsíců v parku a jíst vzduch?
středa, srpna 30, 2006
Ex-prezident Chátamí dostal víza do USA
Jaký tato zpráva měla dopad na exilovou komunitu a disidenty, to si všichni dovedou představit. Chátamí byl některými neznalými politiky a novináři veleben jako "reformista", "umírněný" a podobně, ale je to stejně agresivní islamistický klerik, jako všichni ostatní, jenom se dovede usmívat, ten "usmívavý kat". Dokonale ovládá šíitskou diplomacii t.j. principy taqiya a kitman, čili přetvářka a ukrývání pravých úmyslů. Je pravda, že za jeho mandátu vláda méně zasahovala do osobního života lidí, diskriminace na základě pohlaví byla zmírněna a také striktní pravidla v oblékání. Ale politická persekuce, věznění a mučení pokračovalo dál, a sám Chátamí nařídil aby několik aktivistů bylo zavražděno i v zahraničí... Právě za jeho vlády bylo krvavě potlačeno studentské povstání v r. 1999 a někteří účastníci jsou pořád ve vězení. Chátamí má v hlavě ty samé myšlenky jako Ahmadínežád, jenom je neříká hlasitě... když se dověděl, že mu možná odeberou otisky prstů, ukázal rozhořčení (asi se lekl, jako zločinec): "když jedu do USA mělo by být normální, že můžu přijít a odejít svobodně a pohodlně"... bastard a vrah, nemám jiných slov. To, že téměř 70 milionů lidí nemůže nikam jet ani žít svobodně to je v pořádku... ten bastard se rozhořčuje, že země, které ambasádu napadli před 28 lety, zavedla víza...
Odstartována petice za změny v zákonech
Objeven džihádistický manuál Hizballáhu made in Iran
Několik její výtisků bylo objeveno u bojovníků hnutí. Byla vydána "kulturním centrem Imáma Chomejního" v Harat Hreik, jižní části Bejrútu (rok vydání je 2004) a představuje džihádistické učení současného vůdce Íránu (jak jinak), ajatolláha Alího Chameneího. Zabývá se výkladem konceptu džihádu a šahády, tedy svaté války a mučednictví za Alláha.Manuál byl možná napsán původně pro Revoluční Gardy (Sepah-e Passdaran-e Enghelab-e Eslami, několik stovek jejich členů bylo rozmístěno přímo v Libanonu ve velení Hizballáhu a členové hnutí byli vycvičeni v táborech Gard v Íránu)
Další zajímavé detaily: koncept Jihad Al-Binaa´ - džihád budování, tzn. vytvoření civilní a vojenské infrastruktury na posílení země nebo organizace... vytvoření tak velké a propojené struktury typu "stát ve státě" se Íránu povedlo jenom v Libanonu (od doby, když začátkem 80. let Írán začal zakládat hnutí v různých zemích na export islámské revoluce) ... kdyby byl Hizballáh odzbrojen nebo by přestal bojovat proti Izraeli, bylo by to chápáno jako vzdání se náboženského principu džihádu (jestli bychom se chtěli přidržovat striktního výkladu - odpadlicví). Džihád není chápán jenom jako prostředek ale jako cíl v centru ideologie a je oficiální strategií íránské vlády.
Pošleme vám pár bomb přes hranice...
Už od dubna Írán ostřeluje - přes hranice - Kurdy v severní části Iráku v horské oblasti Kandil. Oblast má pod kontrolou Kurdská strana pracujících (PKK). Asi 400 rodin už oblast opustilo po raketových útocích. Írán si tímto pravděpodobně chce vysloužit vděčnost Turecka... (je zajímavé sledovat, na koho straně se Turecko vlastně nachází... tady je velice zajímavý článek, který o tom pojednává)
Samozřejmě to není ani první a ani poslední (zatím nepotrestaný) zásah do cizích záležitostí a na cizím území...
Nejnovější nukleární a jiné zprávy
Odpověď:
Samozřejmě obohacování pokračuje.
V sobotu 26. srpna Írán "vysvětil" a zpustil svou továrnu na těžkou vodu ve městě Chondáb... bez přístupu inspektorů... (samozřejmě místo toho aby postavil více rafinerií aby pokryl urgentní potřeby benzínu... možná zanedlouho vyvine auta, která budou jezdit na těžkou vodu nebo obohacený urán)
Kromě toho opoziční skupiny, kterých informace se doposud potvrdily, vyhlásily, že Írán má s velkou pravděpodobností vlastní továrnu na výrobu centrifug P-2 (pákistánského původu), které umožňují čtyřnásobně urychlit obohacování.
Mohammad Reza Bahonar, vicemluvčí parlamentu řekl, že by se Írán mohl stáhnout od Smlouvy o nešíření jaderních zbraní a nějaké vyvinout na "zastrašení" nepřátel. (už to předtím několikrát řekli různí íránští činitelé... každý ví, že vyvinout jaderní zbraně trvá déle než udělat kebab nebo zahrát si partičku šachu... jestli hrozí že je vyvinou, to znamená že je už vyvíjejí... používají sloveso "vyvinout" a budou ho používat až do doby, když budou moci použít sloveso "mít"...
Jinak nic nového... Rusko už vyloučilo jakékoliv sankce, Čína se pravděpodobně přidá... Íránci jenom zablábolili, že "jsou ochotni přistoupit k seriózním rokováním".... co to je, to si každý může sám domyslet. S OSN není možné počítat, v Izraelsko-Libanonském konfliktu svou pomocí Hizballáhu jasně ukázali na čí jsou straně (nebo kdo tuhletu organizaci vlastně v zákulisí ovládá), a Francie a ostatní evropské země jenom blábolí, protože nechtějí přijít o své investice a obchodní kontrakty. Jediný kdo je ochoten se Íránu postavit, USA, jsou na prahu prezidentských voleb a psychologicky oslabeny (hlavně dění v Iráku negativně ovlivnilo světové veřejné mínění o USA a vojenská autorita USA je také do jisté míry zpochybněna, nebo alespoň Írán se o to snaží legálně i ilegálně). Je jasné že Írán se snaží jenom získat čas a čeká na výsledky voleb v USA, protože jinak mu nikdo jiný nehrozí, jinak se už nikdo nestaví proti jeho teroristickým aktivitám na vlastních Íráncích, Iráčanech, Izraelcích, Libanoncích, Kurdech ...
Íránský vliv je jako řeka, jestli jí nikdo nepostaví hráz, proudí, pořád větším proudem, strhává všechno co jí přijde do cesty a až se svět vzpamatuje, může být třeba pozdě. Asi těžce by se vyjednávalo o nějakých cenách ropy, existenci Izraele nebo lidských právech s nukleárním Íránem, který by měl pod kontrolou Irák, možná i Kuvajt a třeba by napadl Saudskou Arábii...
Uvnitř Íránu se lidé cítí pořád více osamoceni a podléhají pořád více svévoli islámistických úředníků z vládnoucí strany. Jejich země je rozprodávána, petrodolary proudí do rekonstrukce válkou zničeného Libanonu (to také dokazuje, že Írán je vinen a cítí se vinen za tuto válku) přičemž mnozí Íránci pořád nemají střechu nad hlavou po zemětřeseních ...
Mottakí: USA velebí zrádné pojmy jako "demokracie" a "lidská práva" aby vnutily svou nadvládu jiným zemím
1. Aby si Írán zachoval svojí "nezávislost", musí potlačovat lidská práva a chovat se antidemokraticky
2. Jesli by třeba v Íránu zavládl demokratický režim a dodržoval by lidská práva, automaticky by se stal americkou kolonií
3. Írán je v konečném důsledku proti demokracii a lidským právům, které nazývá "prolhanými, nečestnými, klamnými" hodnotami... takže svoboda projevu, náboženství, přístupu k informacím, rovnost mužů a žen, práva menšin... tohleto všechno je zavrženíhodné...
středa, srpna 23, 2006
Male preruseni
sobota, srpna 05, 2006
Džannátí: Muslimské země, vyzbrojte Hizballáh!
pátek, srpna 04, 2006
Lidské štíty... přece na tom něco bude
úterý, srpna 01, 2006
Mulláhové mají dlouhé ruce... moc dlouhé
Safáví: "Připravte se na pomstu Izraeli a USA ...ehm, pardon, nic jsem neřekl!"
"Basidž a Revoluční Gardy by se měly připravit na odplatu sionistům a Američanům," řekl údajně Jahjá Rahim-Safáví při proslovu islámským milicím.
"Načasování akce bude oznámeno vůdcem," řekl.
Hned poté však agentura citát odvolala...
Konzervativní agentura Fars má přístup k radikálním složkám íránské společnosti. A já se s klidným svědomím přidržuji první verze, tedy, že ten citát je samozřejmě pravdivý... jenom my tady ve světě jsme ho neměli slyšet...
pondělí, července 31, 2006
Násilí se dělí na "zajímavé" a "méně zajímavé"
Je smutné, že asi těžce bude někdo organizovat protesty v evropských městech proti násilí milicí v Iráku a soudní procesy za genocidu sunnitů nebo šíitů... prostě některé druhy násilí jsou "méně zajímavé".
Více o tématu v postu o "íránské náboženské kolonizaci" Blízkého Východu
"testovací verze" války s Izraelem
A tak se zdá, že raketové zkoušky ještě nejsou u konce. Nasralláh vyhrožoval prohloubením útoků, t.j. použitím raket s delším dostřelem, až na Tel Aviv. (Už teď je Izrael překvapen novými zbraněmi, které Hizballáh nikdy předtím proti Izraeli nepoužil.)
Jumblatt se obává zvětšení syrského vlivu v Libanonu s využitím válečného chaosu a možné reokupace pod záminkou "bezpečnosti", protože současná libanonská vláda si sama neporadí s militanty a jejich téměř autonómním státem ve státě (Libanon byl od r. 1976 okupován Sýrií, konec této okupaci udělala Cédrová Revoluce r. 2005).
Politický šach Íránu, Ruska a Číny...
Rezoluce OSN o sankcích, kterým by měl Írán čelit v případě nepřijetí balíčka ekonomických výhod a pokračování v obohacování uránu, byla zmírněna z důvodu opozice Ruska a Číny. Takže z konkrétních sankcí sešlo a rada jenom slíbila další hrozby. To znamená další čas a další diplomatické vítězství pro Írán. A další projev slabosti a nefunkčnosti OSN.
Proč se právě Rusko a Čína stali spojenci Íránu?
Rusko má podobnou ekonomiku jako Írán. Je v podstatě postavena na vývozu surovin, ropy, plynu.. a zbraní. Jinak nic moc převratného nevyrábí. Vysoké ceny energií mu dokonale vyhovují. Írán měl domácí výrobu, ta je ale teď na pokraji hluboké krize... a obviňování "blokády západních imperialistů" ze zlyhání jejich vlastní neodborné a neschopné hospodářské politiky je pouhou propagandou.
Írán je natolik zaslepen svým domýšlivým "velmocenským vzestupem" že možná nechápe, že Rusko se nepostavilo na "ochranu" Íránu protože je mu šíitská teokracie sympatická. Pro Rusko je Írán jenom sférou vlivu hluboce v srdci ropního Blízkého Východu a odběratelem zbraní a jaderních technologií. Írán zaslepeně bojuje proti americkému a evropskému "imperialistickému vlivu" a nevidí, nebo nechce vidět v Rusku stejnou velmoc s imperialistickými ambicemi, která ho může převálcovat, až udělá něco, co se mu nebude líbit. A Rusko je blíž než USA.
Čína postupně svým bezkonkurenčně levným zbožím pomalu a nehlučně dobývá světové trhy a ruinuje domácí výrobu mnohých zemí včetně Íránu a zemí Evropské Unie. Už se moc nevyplácí Němcům a Francouzům stavět fabriky v nových členských zemích. Je levnější vykořisťovat čínské dělníky a zisky jsou vyšší.
Ale ekonomie Číny je závislá na energetických dodávkách. Rusko, a stejně i Írán, už pohrozili tím, že své dodávky energií budou orientovat ne na Evropu ale více směrem na východ.
Jestli se Rusko domluví na společném postupu s Íránem, povede se jim sevřít do kleští a vydírat toho nejzranitelnějšího: Evropu. Bez vojenské síly, která by za něco stála, v podstatě odkázaná na "ochranu" USA a NATO, pořád roztříštěná a hlavně energeticky z velké části závislá na Rusku a zčásti na Íránu a Blízkém východě.
S rostoucím vlivem na Blízkém východě a s pomocí Číny dokáže Rusko zvýšit svůj tlak na Evropu a - Spojené Státy. Zavání to zašlou hrozbou Studené války? Možná. Jenom tak mimochodem občas ve zprávách zazní poznámky o nových raketových programech USA a Ruska a odpovídajících protiraketových deštnících... kdoví, možná je představa o mutipolárním světě jenom iluzí...
Smlouva o nešíření jaderních zbraní.. ale k čemu nám vlastně je?
V úterý 25. 7. 2006 mluvčí íránského Madžlisu (parlamentu) Gholam-Ali Haddad Adel řekl, že Írán "přehodnotí" svůj přístup jako signatáře Smlouvy o nešíření, jestli bude jeho spis předložen Radě Bezpečnosti (asi mi už paměť neslouží, ale zdá se mi, že íránský spis už na RB byl).
"Jestli bude jaderní spis předložen RB a uvidíme, že jednající strany používají hrozby místo toho, aby se přidržovali cesty diplomatických jednání, přirozeně parlament přehodnotí metody přístupu k jadernímu tématu" řekl tisku Haddad-Adel. "Jakákoliv spolupráce vlády s MAAE, jako pokračování členství vrámci Smlouvy o nešíření a spolupráce vrámci Dodatečného Protokolu, závisí na souhlasu a přijetí parlamentem. Jestli parlament rozhodne, že pro zemi pokračování ve spolupráci s MAAE nepředstavuje žádnou výhodu, a že jsme partnerem, který vždy ztrácí v každém jednání, pokračování za těchto podmínek nebude v našem zájmu."
Co je z této rétoriky patrné?
- S tím vývojem jaderných zbraní to přece jenom nebude tak košer, jak to Írán tvrdí... proč by jinak odstupoval od Smlouvy o nešíření?
- Zatím to byl pořád Írán, kdo nedodržoval a nesplnil žádné požadavky mezinárodních organizací: ignoroval všechny dotazy a dodnes nedal odpověď na mnohé zajímavé záhady více než 15 letého tajného programu. Ignoroval i ultimáta. A nic se mu nestalo. Zatím je mu jenom vyhrožováno tím, že mu bude ještě více vyhrožováno. Směšné.
- Jeho přirozené právo na energii mu nikdo nebere. Ale proč tedy velice pravděpodobně odmítne balíček výhod, ve kterém je i lehkovodní elektrárna? Takže možná nemá až tak moc zájem na energii, když je pro něj důležitější technologie, která umožňuje kromě jiného výrobu náplní do hlavic...
- Spolupráce s MAAE se netýká jenom vyloučení vývoje zbraní, ale i civilní bezpečnosti. Írán je země, která leží v zemětřesné oblasti a (od revoluce 79) nerespektuje ani nejzákladnější protiseismická opatření ve výstavbě, ve které padají letadla jako hrušky a v dopravních nehodách umírají stovky lidí, a která plánuje výstavbu elektráren při hranicích s jinými zeměmi Perského Zálivu. Mezinárodní, nebo alespoň odborné inspekce jsou hlavně v zájmu okolních zemí. Radiace se nezastaví na hranici u pasové kontroly. Je to především otázka RESPEKTU A OHLEDUPLNOSTI k ostatním lidem... parketa, na které íránská vláda má co dohánět. Stačí se podívat jak se chová k vlastnímu obyvatelstvu...
Zatčen Ahmad Batebi, symbol studentské revolty ´99, umírá Akbar Mohammadi
revolty z r. 1999. Tahleta fotografie Ahmada. držícího krvavé triko studenta, který byl zabit bezpečnostními složkami, obletěla svět na obálce časopisu "The Economist". Íránský diktátorský režim mu nikdy neprominul toto ponížení. Ahmad byl dlouho vězněn a držel hladovky.Byl zatčen tajními agenty v civilu, spolu s manželkou, když vycházeli z jejich bytu. Byla u nich provedena domovní prohlídka, byly zabaveny jejich osobní věci, počítač, CD nosiče, rodinné fotografie a podobně. Jeho zatčení spadá do rámcového programu zatýkání studentských aktivistů, myslitelů, novinářů, právníků a podobně.
Jeho spolubojovník, Akbar Mohammadi, (fotografie vpravo), jeden z organizátorů povstání, měl nešťastný osud. Dnes ráno údajně zemřel ve věznici Evin, kde byl vězněn 7 let (od 1999, dostal 15 let vězení). Zemřel po 9 dnech hladovky a poté co byl podle svědků surově bit strážci. Stal se další obětí boje za lidská práva a svobodu myšlení, d
alším z tisíců bezejmenných, kteří se nedostanou do novin a na televizní obrazovky, i kdyby zasluhovali první stránky a palcové titulky. Čest jeho památce.On je skutečný "shahid" (šahíd - mučedník), ne ti prokletí sebevražední atentátníci, kteří se vyhazují do vzduchu aby zabili civilisty. Mír s tebou Akbare.
Čistky... nejenom mezi aktivisty, ale i v perském jazyce
Jenom malý náhled toho, čím by se lidé měli v Íránu zabývat... jazykové čistky by měly překrýt personální čistky na univerzitách, mezi aktivisty, novináři... i ve vládě.
Stejně jako povolení vstupu na fotbalové stadiony pro ženy a podobně "důležité zprávy", mají sloužit na odvrácení pozornosti diskutujících od skutečně závažných problémů, jako je nezaměstnanost, inflace, krize v domácí výrobě, nedostatek rafinovaného benzinu (v ropní zemi), hrozící sankce a nakonec provokativní kroky íránské vlády, které můžou národ dovést až do nové války...
sobota, července 29, 2006
Že prý Írán nemá s Hizballáhem nic společného?
Times Online, Amir Taheri, blízkovýchodní analytik íránského původu.
Hizbaláh, skupina v srdci libanonského konfliktu, je špičkou kopí íránských ambicí stát se supermocností, říká íránský komentátor Amir Taheri.
“Vy jste sluncem islámu, zářícím na svět!” Takto minulý týden popsal Hizbaláh Mohamed Chatámí, muláh, který byl do minulého roku prezidentem Íránu. Není žádným přeháněním označit Hizbaláh - libanonsko šíitskou milici - za regionální trumf Teheránu. Teherán vyhrál pokaždé, když ho vynesl. Zatímco mezi Izraelem a Hizbaláhem probíhá válka, teheránští politici si myslí, že dnes mohou opět vyhrát.
(na fotce hizballáhstánské vlaječky na stolech poslanců v íránském parlamentu)
“Zvu všechny věřící, aby očekávali dobré zprávy”, řekl íránský prezident Mahmoud Ahmadínežád minulé úterý. “Brzy budeme svědky zničení ostudné sionistické poskvrny”.
Jaké jsou vazby mezi Hizbaláhem a Íránem? V roce 1982 neměl Írán v Libanonu takřka žádný vliv. Libanonské šíitské měšťanstvo, které mělo za šáha s Íránem těsné vztahy, bylo zhrozeno, když se k moci dostali duchovní, kteří vytvořili Islámskou republiku.
Írán, snažící se proniknout do Libanonu, požádal svého velvyslance v Damašku Ali Akbara Mohtashamipoura, radikálního muláha, aby mu vybudoval předmostí. Mohtashamipour se rozhodl otevřít v Libanonu pobočku íránského Hizbaláhu (Strany boží).
Po mnoha schůzkách v Libanonu Mohtashamipour uspěl: ve svém zakládajícím prohlášení se zavázal “vytvořit Islámskou republiku Libanon”. Za tímto cílem byly do Bejrůtu poslány stovky muláhů, politických “vychovatelů” a členů Islámských revolučních gard.
Během dvou let se několik libanonských radikálních šíitských skupin, včetně několika s marxistickým pozadím, sjednotilo pod jménem Hizbaláhu, a staly se hlavní silou odporující izraelské okupaci Libanonu po vyhnání Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata v roce 1983.
Hlavní zbraní se stal teror. Během osmdesátých let Hizbaláh unesl více než 200 zahraničních obyvatel Libanonu, většinou američanů nebo západoevropanů (včetně Terryho Waita, vyslance Canterburského arcibiskupa). Organizoval únosy civilních letadel a více či méně zavedl myšlenku sebevražedných útoků proti americkým a francouzským cílům, zabil takřka 1000 lidí, včetně 241 amerických vojáků v Bejrůtu a 58 francouzských výsadkářů.
Kampaň přinesla výsledky. Po útocích Hizbaláhu Francie omezila podporu Saddámu Husejnovi. Amerika poskytla Íránu protitankové střely, které byly dodány přes Izrael, a které pomohly rozhodnout íránsko-íráckou válku ve prospěch Íránu. Výměnou Írán nařídil propuštění francouzských a amerických rukojmí.
Jakmile íránsko-írácká válka skončila, Teherán našel pro své libanonské aktivum daší použití. Provedl čistky a přebudoval Hizbaláh, aby mohl ovlivňovat kurz regionální politiky, a přitom ho používal k vedení nízkoúrovňové války proti Izraeli.
pokračování zde (http://info.pravdaoislamu.cz)(děkuji isláminfo za překlad)
neděle, července 23, 2006
Ahmadínežád: "Sebevražedné "mučednictví" je nejvyšší formou umění"
Náhodou se mi povedlo najít videoklip z vysílání 1. kanálu íránské televize. Je to projev prezidenta Ahmadínežáda, který odvysílali přesně před rokem (25. 7.2005), kdy byl zvolen. (anglické titulky)
Přepis:
"Chceme umění, které by bylo průbojné/útočné. Průbojné umění velebí a brání ušlechtilé principy a napádá principy, které jsou zkažené, vulgární, bezbožné a nelidské. Umění dosahuje dokonalosti, když zpodobuje nejlepší život a nejlepší smrt. A ostatně, umění vám říká, jak žít. To je podstatou umění. Existuje umění, které je krásnější, božštější a věčnější než umění mučednictví? Národ, který zná mučednictví, nezná podrobení. Ti, kteří chtějí podkopat tento princip, podkopávají základy naší nezávislosti a národní bezpečnosti. Podkopávají základy naší věčnosti... Odkaz (Islámské) Revoluce je globální a není omezený na zvláštní místo nebo čas. Je to humánní odkaz a bude dál postupovat... Nepochybujte... jestli je to vůle Alláhova, Islám dobyje... co? Dobyje všechny vrcholky hor světa."
Ale tohleto už není oprávněná obrana proti "kolonialistickým mocnostem západu, které chtějí uloupit nerostné bohatství". Tohleto je další kolonializmus, islámský.
Korán 9:29 - Bojujte proti těm, kdo nevěří v Boha a v poslední den a nezakazují to, co Bůh a jeho posel zakázal a kteří nepřijmou náboženství pravdz z těch, kterým bylo dáno Písmo, dokud nezaplatí daň (džizju) z vlastní vůle a jsou podrobeni.
Tady nejde o obranu a následné vyrovnání a mír. Tady jde o porážku "lidu Písma" (židů a křesťanů) a šíření islámu... válkou samozřejmě, islám nezná misionáře...
Že tento "hluboce humánní" odkaz sebevražedních atentátníků našel své příznivce,
svědčí fakt, že "mimovládní organizace", jako Ústředí pro památku mučedníků mezinárodního Islámského hnutí sesbírali asi 50, 000 členů, (střízlivější údaje mluví o 25, 000), kteří se přihlásili, aby provedli sebevražedné útoky proti Izraeli, koaličním silám v Iráku a Afghánistánu a Británii kvůli ochraně spisovatele Salmana Rushdieho. V poslední době své cíle rozšířili na Evropskou Unii a USA. Mluvčí organizace Mohamed Ali Samadi:
"Každý Izraelec, voják nebo civilista se nemůže cítit v bezpečí, kdekoliv se on nebo ona nachází."
"Máme bratry, kteří jsou připraveni obětovat svůj život za vítězství Islámu ve Velké Británii, Francii, Belgii, Španělsku, Itálii, Nizozemí a také ve Spojených Státech."
"Fatwa od některého z vedoucích duchovních by ty šílence zastavila," řekl nejmenovaný analytik a reformista. (jenomže tu fatwu nikdo nevysloví, není to v jejich zájmu ovšem... zakázat džihád a násilné šíření islámu odporuje samotnému islámu a ten duchovní by byl možná i odsouzen za odpadlictví).
"Zjistili jsme, že chtějí udělat pokračování brakového filmu 'Submission' " ("podřízenost", od nizozemského režiséra Thea Van Gogha, který byl zabit v r. 2004 islámským militantem marockého původu. Film ukazoval útlak žen v některých islámských kulturách.)
Francie by se měla stát terčem útoků, "za velkou urážku Islámu poté co zakázala mladým dívkám chodit do školy v hidžábu (šátku)."
Itálie se dostala na seznam po udělení politického azyku Afghánci, který riskoval trest smrti, protože se obrátil z islámu na křesťanství.
"Dát politický azyl idiotovi, který se vzepřel Islámu je velice vážná urážka, která nemůže být přehlédnuta," řekl Samadi. "Postaráme se o to, aby Italové zaplatili za tuto urážku."
Organizace je podpořována hlavními členy náboženské elity a členy parlamentu:
Ajatolláhové ze "svatého" města Ghom, členové hnutí Abadgaran, hlavní vládní strany Mahmúda Ahmadínežáda, jejich setkání se účastňují duchovní jako Heidar Mosalahi, který zastupuje v ozbrojených silách vůdce Chameneího, Ajatolláh Hossein Núrí Hamedání, Ajatolláh Mohamed Mohammadi Golpajegání, šéf Chameneího tajemnické kanceláře, členové parlamentu Mehdi Kúčekzade, Marzie Dabbagh, Fatemeh Alia, Ešrat Šajegh a Mohamed Hossein Rahimian.
Muž, který je údajně strategickým velitelem je Hassan Abbásí, profesor na Univerzitě Imáma Hosseina v Teheránu a poradce prezidenta Ahmadínežáda.
"Naše mládež, která je připravena na mučednictví bude účinnější při úderu na nepřítele než jakýkoliv raketový systém."
Mluvčí organizace Samadi ve čtvrtek oznámil, že 27 členů skupina vyslala do Libanonu, aby provedli operace proti Izraeli. Do Libanonu se dostanou přes Sýrii.
Na obrázku je přihláška do divize "milovníků mučednictví" , kterou pravidelně uveřejňuje radikální týdeník Parto Sochan. Jen tak pro zajímavost, emblém (se zeměkoulí v pozadí!) je s malými obměnami stejný jako emblém Revolučních Gard a libanonského Hizballáhu. Pod tím samopalem je stylizované slovo "Alláh".
Podle dalších zpráv 26. 7. odjelo z Teheránu dalších asi 60 Íránských islamistů do Libanonu autobusem přes Turecko. Česky na isláminfo.pátek, července 21, 2006
"Íránská náboženskopolitická kolonizace" Blízkého východu
V roce 1979 v Íránu proběhla Chomejního Islámská revoluce. Podílely se na ní nejširší možné skupiny obyvatel přičemž cílem mnohých z nich byl konec represivní politiky Šáha (v posledních letech jeho vlády po pokusu o atentát) a zavedení demokratičtější formy vlády a rozšíření občanských svobod. Bohužel po revoluci zůstal při moci ultraradikální šíitský klér a všichni ostatní oponenti museli utéci nebo byli vyhlazeni v politických čistkách, hromadních popravách a atentátech i v zahraničí od první poloviny 80. let (až do dnešních dnů).
Chomejní se později vyjádřil k revoluci: "Nedělali jsme revoluci pro demokracii, dělali jsme ji přece pro Islám!" Přímo v "programovém vyhlášení" nové vlády a organizací, které slouží na její udržení při moci (hlavně Revoluční Gardy - Pasdaran, které momentálně kontrolují v podstatě vše co je vitální pro fungování státu, všechen průmysl a samozřejmě také jaderní program) je "ochrana principů Islámské revoluce a její další šíření."
Ještě v 1979 Írán velice jasně oznámil světu svou politiku: individuální útok skupinky ultraradikálních studentů na americkou ambasádu v Teheránu, po kterém drželi v zajetí její zaměstnance byl nejdřív Chomejním kritizován, ale když viděl, že Amerika nic nepodniká a jakou měl útok propagandistickou hodnotu, stalo se heslo "marg bar Amrika, marg bar Esrayil!" (tj. smrt Americe, smrt Izraeli) oficiálním "revolučním pokřikem". Írán se úspěšně izoloval sám.
Samozřejmě se situace ohledně lidských práv a demokratických svobod stala ještě beznadějnější než předtím.
Netrvalo moc dlouho a byly podniknuty první kroky na uskutečnění hluboce humanistického záměru šíření islámismu.
DĚJSTVÍ PRVNÍ : IRÁK.
Už během války s Irákem (1980-88) byla v roce 1982 vytvořena "Nejvyšší rada pro Islámskou Revoluci v Iráku" SCIRI (Supreme Council for the Islamic Revolution in Iraq). Saddámův teoreticky sekulární režim Baathistů v Iráku byl nepřátelský vůči Íránu a válka s Íránem (ve které USA podporovaly Saddáma) byla jenom dalším pokračováním "neoficiální" války mezi Íránem a USA. Teď nastala celkem kuriózní situace: USA se obrátily proti někdejšímu spojenci a svrhly Saddámův režim. Při bilancování důsledků této akce je nutné konstatovat smutnou skutečnost: Spojenci tímto násilným a pro obyvatele dost katastrofálním krokem odstranily všemi sousedy obávaný režim a jednoho z největších nepřátel Íránu a otevřeli mu tím cestu. Svrhly sice diktaturu, ale místo proklamované demokracie tam bude ještě tvrdší fundamentalismus. Velice výstižně vývoj situace popisuje Riverbend, asi 26 letá Iráčanka z Baghdádu nebo blog dvou iráčanů Iraq the model. Po pádu režimu v zemi vznikly různé "povstalecké" bojůvky, jejichž složení, financování a cíle jsou až doteď pro západní pozorovatele relativně nepřehledné. Ale jednu skutečnost nelze popřít: jestli povstalci, jako přívrženci svržených Baathistů, bojovali proti okupačním vojákům, je to ještě pochopitelné. Jestli se lidé vracejí k víře a náboženství z důvodu strachu a nejistoty a odmítají západní hodnoty, jestli jsou jim vnucovány, je to také pochopitelné. Ale vzestup islámského fundamentalismu, který slouží jenom na šíření teroru mezi samotnými obyvateli a obracení náboženských sekt proti sobě, je mocenským bojem podněcovaným zvenku podle pravidla "kde se dva perou, třetí vítězí". Zvenku jsou ovlyvňována i média. Z Íránu vysíla 7 TV stanic a asi 20 rozhlasových stanic.
Teď sunnité bojují proti nové, šíitské okupaci, která vraždí sunnity a první okupanty, spojenecká vojska. Teď, když se vojska připravují ke stažení, se Sunnité dokonce vyslovili, že je jejich přítomnost nevyhnutná na zachování celistvosti Iráku a udržení situace, která se už stejně dávno vymkla zpod kontroly. Je to uměle vyvolaná situace, jejíž cílem je co nejvíce zastrašit a rozdělit Iráčany a zabránit jim v tom, aby se spojili a vytvořili vlastní, fungující a neloutkovou vládu bez okupantů, či už Spojenců, Íránců nebo Saudů nebo kohokoliv a také aby zabránili jakýmkoliv náznakům demokracie, kterou by si Spojenci tak moc přáli. Tím chtějí dokázat, že liberální a demokratický systém selhal (co je také v propagandistické agendě Íránu - dokázat nesprávnost demokratického uspořádání státu a prosadit svůj systém teokratické vlády duchovních... kteří argumentují samopaly). Íránská propaganda říká, že rozbroje mezi šíity a sunnity jsou jenom argument pro další přítomnost Spojenců, nebo že ji Američané a Angličané záměrně vyvolávají.. ale logicky to absolutně nemá smysl. Spojenci se postupně stahují a chtějí zasahovat do vnitřních bezpečnostních záležitostí Iráku pořád méně. A stejně většinou ani nevědí kdo to jsou vlastně ti šíiti a sunniti.
Předtím Iráčané nehleděli až tak moc na to, jestli je někdo šíita nebo sunnita. Teď o moc a vlyv v Iráku bojují Šíité, jednotlivci a skupiny, vyslány, vycvičeny a/nebo financovány z Íránu, jako je Alí Sistání, Muqtada al Sadr a někteří činitelé nové loutkové irácké vlády a jejich milice (Brigády Badr, Mahdího Armáda, Brigády Abbás a tak dále), a proti nim stojí Sunnitské skupiny, podporované Saudskou Arábií. Těmto milicím, hlavně šíitským, se úspěšně povedlo v některých oblastech (hlavně jih, kolem Basry) nahradit oficiální irácké "bezpečnostní složky". Nejbarbarštější ale je, že tyto milice vraždí bombovými útoky samotné Iráčany, na tržištích, v mešitách, na ulicích a vojáky Spojenců ale i Iráčany z nově vybudovaných bezpečnostních složek. Některé jejich zbraně nesou stopy výrobní techniky libanonského Hizballáhu (třeba bomby, které jsou maskovány jako větší kameny). Zrovna před několika dny bylo na tržišti ve městě Mahmúdiá zabito kolem 50 lidí většinou žen a dětí, podle toho, či je to sunnitská nebo šíitská čtvrť. Denně lidé nacházejí hlavně po Baghdádu mrtvoly v rozličném stádiu rozkladu se stopama nelidského mučení. A to je jenom zlomek toho, co se dostane na veřejnost. Sebevražední teroristé, granáty a střelba. Proti komu "povstali" tito "povstalci"? Proti iráckým ženám a dětem?
Jak se tato transformace irácké společnosti projevuje? Pociťují ji všichni, ale možná nejvíce ženy: jak říká Riverbend, předtím ženy pracovaly stejně jako muži, dostávaly stejné platy, nikdo je nenutil oblékat si ošklivé hadry a zahalovat se, jestli to samy nechtěly. Byly samostatné, chodily na univerzity a nikdo na ně neútočil, protože Saddámova sekulární vláda alespoň držela na uzdě náboženský fundamentalismus. Nosily se džíny, dalo se dostat k západní hudbě, mnozí studovali v zahraničí, společnost mohla vypadat trochu jako Írán před revolucí. Samozřejmě neobhajuji Saddáma, ale to co tam je a bude teď je mnohem horší. I diktatury se dají poněkud cynicky rozdělit na více nebo méně zlé. Osobně považuji náboženskou diktaturu za horší. V případě Iráku je to asi jako z deště pod okap. Teď náboženští vůdci nových stran přikazují ženám sedět doma (nejznámější iráckou inženýrku popravili milice před zraky její rodiny, protože se nechtěla vzdát své práce). Můžou se pohnout z domu jenom v doprovodu dvou rodinných příslušníků mužského pohlaví, jinak riskují napadení až únos. Lidé jsou zastavováni hlídkami nebo jsou u nich vykonávány noční domovní prohlídky, při kterých jsou zatýkáni většinou mužští rodinní příslušníci, jenom tak, bez udání důvodu, nebo podle sunnitského/šíitského příjmení v dokladech. Lidé jednou za dva, tři dny obcházejí márnice, jestli tam nenaleznou pohřešované rodinné příslušníky. Denně lidé nacházejí znetvořená a bezhlavá těla obětí těchto "mírumilovných" milicí. O loupení a krádežích automobilů a jiných hodnot není nutné se zmiňovat. Patří k obecným příznakům chaousu a anarchie. Majitelům obchodům s "neislámským zbožím" (alkohol, populární hudba, nebo i kosmetika), nebo kde byly prodavačky ženy, je vyhrožováno písemně nebo rozbíjením oken kameny a jestli hrozby nepomůžou, jejich krámek lehne popelem. Kdykoliv lidé vyjdou na ulici, nemají jistotu, jestli se ještě vrátí domů. Čas od času je "náhodou" zabit někdo blízký nebo někdo z přátel. Z Iráku prchají stovky lidí, protože v Iráku se už pomalu nedá žít.
V některých částech Iráku totiž právě probíhá pomalá, neviditelná, ale stejně krvavá Islámská revoluce.
Tolik o Iráku. To je první dějství.
DĚJSTVÍ DRUHÉ: HAMAS/LIBANON VERSUS IZRAEL (= ÍRÁN A ISLÁMSKÝ SVĚT VERSUS USA V MALÉM?)
Nebo co by si Írán přál. Druhé dějství loutkového divadýlka můžeme vidět v přímém přenosu v televizi. Protagonisty jsou Hamas, Libanonský Hizballáh a Sýrie. Za šňůrky tahá Teherán a cílem je maření mírového procesu mezi Izraelem a jeho sousedy a možná konečné vymazání Izraele z mapy jako výsledek džihádu proti "sionistické agresi". Tohleto seskupení států a militantních skupin, kterému se říká i Šíitský půlměsíc (hlavně ose Írán - Libanon) vyvrací i omílaný mýtus o tom, že šíité (Írán, Libanon), sunnité (Hamas) a sekulární Baathisté (Sýrie) se nemůžou spojit. Můžou, jestli je v jejich politice společný jmenovatel nebo můžou jeden druhému něčím pomoci... nakonec samozřejmě ale tón udává Írán a má tendenci vnutit své systémy i jiným spojencům.
Hnutí Hizballáh bylo založeno r. 1984 se stejným cílem jako to Irácké, tedy šíření islámské revoluce, financováno z Íránu a je odpovědné kromě jiného za bombardování kasáren mariňáků a americké ambasády v Bejrútu. Tato organizace je zajímavá tím, že se jí povedlo získat domácí podporu v Libanonu a vytvořit tak jakýsi stát v státě s legálním zastoupením v parlamentu. O tom, že má hnutí v Libanonu příliš veliký vliv, svědčí i skutečnost, že se libanonská vláda vůbec nesnažila splnit rezoluci OSN č. 1559 z r. 2004 a odzbrojit Hizballáh.
Jenom za první půlrok roku 2006 navštívilo Libanon 60 888 Íránských "turistů" (jako druhá asijská země dlouho dlouho po něm jsou Filipíny s 12 000 návštěvníků). Proč tak najednou ten velký přílev "turistů"? Vždyť v Libanonu ani není žádná větší šíitská svatyně. To je škoda, že se ta statistika neptala na pracovní zařazení těchto teroristů.. ehm, pardon, turistů, ve spletité struktuře společnosti Íránské islámské republiky. Že určitě alespoň někteří z těchto lidí nebyli turisté potvrzují i zprávy, že na libanonské straně bojuje několik desítek až stovek íránských vojáků a členů Revolučních Gard a na Izrael jsou odpalovány rakety "made in Iran". ("shodou okolností" byli izraelští vojáci Hizballáhem uneseni zrovna v den, kdy měl Írán odpovědět na nabídku ekonomických výhod za zastavení obohacování... )
Rozpoutáním krize Izrael-Palestína-Libanon-Sýrie se Írán snažil i odpoutat pozornost od svého jaderního programu. G8 v Petrohradu moc toho o Íránu nenamluvila a zatím se ještě neshodla, co udělá s tvrdohlavým "enfant terrible" mezinárodní politiky. Ale Arabská liga se už vyslovila: "milí Íránci, s námi v džihádu proti Izraeli nepočítejte..."
To be continued..?
Pan-islámiskému džihádu pod íránským velením se moc dobře nevede...
V sobotu (16. 7) hlavní Arabské země odsoudili útok. Ale ne Izraele, jak by se možná očekávalo od správných džihádistů a jak to možná očekával Írán. Vlády Saúdské Arábie, Jordánska, Egypta a zemí Perského zálivu na krizovém mimořádném sjezdu Arabské Ligy v Káhiře odsoudili Hizballáh za "neočekávané, nepřiměřené a nezodpovědné činy". Ale proč nepodpoří tyto země jejich muslimské bratry, které za ně umírají v džihádu proti sionistům?
Vyjádření odsouzení Hizballáhu je hlavně vyjádřením odsouzení a obav sunnitských arabských zemí z (už od 80. let sílícího a rozšiřujícího se) vlivu Íránu, šíitské, nearabské země s nukleárními ambicemi a ultraradikální militantní vládou s talibanoidními rysy, které cílem je šíření islámské revoluce v regionu.
Dlouho mlčící a extrémismus tolerující Arabské země se konečně ozvaly a nešetřily tvrdými slovy:
"Chování některých skupin zdánlivě ochraňujících arabské zájmy ve skutečnosti tyto zájmy poškozuje, a dovoluje Izraeli a jiným stranám mimo arabského světa (čti Íránu) vykonat jejich zhoubné dílo a ohrozit bezpečnost a mír všech arabských zemí."
pátek, července 14, 2006
Puzzle, Lego, a ostatní skládačky... provokace a hrozby hezky zapadají
Rovněž pohrozil státům, které stojí na straně Izraele. "Měli by přehodnotit svou podporu sionistického režimu dříve než bude pozdě ". "Podpořovatelé Sionistického režimu ho musí odstranit dříve než bude příliš pozdě", řekl Ahmadínežád davu v severozápadním městě Maragheh. "Zlost národů v regionu se zvětšila. Jestli dosáhne vrcholu, bouře jejich hněvu se neudrží uvnitř hranic regionu a postihne i vlády, které podpořují Izrael".
Pohrozil také Evropské Unii, jestli bude dál tlačit na Írán aby ukončil svůj nukleární program:
"Jestli vyvoláte konflikt, budete nést důsledky". “Doteď jsme se pohybovali v rámci smlouvy o nešíření JZ a dohod, ale musí vědět, že jesli íránský národ dojde k přesvědčení, že nejsou úpřímní v jejich činech a návrzích, přehodnotí svou politiku"..."Evropané budou ti, kteří budou trpět za jakýkoliv problém, který se vyskytne. Nevyhledáváme konflikt, ale musí vědět, že nemůžou ublížit Íránskému národu."
Bohužel na USA si ještě netroufne. Jeho rakety ještě nedoletí tak daleko. Maximálně může zasáhnou Američany v Iráku.
Írán důsledně uplatňuje goebbelsovskou rétoriku už od 1979: my ubožáčci, všichni na nás útočí a nedovolí se nám rozvíjet a být samostatní! Bohužel se najdou takoví co jí uvěří...
Mě to trochu připomíná story z 31. srpna 1939: "skupina ´polských´ vojáků napadla německý vysílač..."
To, že uměle nazývá krizi Izraele vyprovokovanou jeho sousedy (patrně na povel Teheránu) útokem na všechny muslimy se je snaží sjednotit v myšlence džihádu... proti vyprovokovanému útoku. Logické ne?
"Íránci neakceptují nic, co se jmenuje lhůta"
Diplomat z kruhu kolem Alího Larídžáního (nukleární vyjednavač) řekl:
"Íránci neakceptují nic, co se jmenuje ´lhůta´." No, to už víme, z praxe... je to úplně zbytečné jednat s někým kdo nechce jednat. Připadá mi to jako rozhovor slepého s hluchoněmým.
Ti co ty lhůty dávají, by si to také měli uvědomit. To, že pořád tyto lhůty dobrovolně prodlužují pod tlakem těch, kteří by se jim měli podřídit a vůbec netrestají za jejich nedodržení je jenom známkou jejich slabosti, neschopnosti a ... bohužel hlouposti, která se nemusí vyplatit. Zatím vydávají jenom rezoluce ve smyslu: "Usnesli jsme se na tom, že vás upozorňujeme, že vám pohrozíme tím, že vám budeme hrozit ještě víc!"
Kdo je tady vlastně v právu určovat podmínky??
Izrael versus ti druzí
Můj blog se sice věnuje Íránu, ale věci se začínají rozšiřovat a nabírat na obrátkách. Poté co si Palestinci vzali za rukojmí izraelského vojáka a další Izraelce zabili, teď to udělali i Libanonci. Také vpadli na izraelské území, zajali 2 vojáky a další 3 usmrtili. Ale k čemu je nutná tato
Ale proč? Ty neforemné pestrobarevné kousíčky puzzle mi začínají pomalu zapadat do širšího obrazu: Tito pánové z koalice Sýrie, Libanon, Palestína s tajným vůdcem Teheránem (sice v úzadí, ale jsou to oni, kdo tahají za šňůrky) potřebují “zaměstnat” Izrael, aby se moc nezabýval íránským jaderním programem a vyprovokovat ho dostatečně, aby se pak mohla vytvořit protiizraelská koalice (já si myslím, že se Írán do toho dříve nebo později zapojí, když už ne přímo, alespoň dodá zbraně nebo skupinky “mučedníků”... jeho arabští spojenci ho jistě požádají o pomoc ve válce proti sionistické agresi). A co chce Ahmadínežád oznámit v srpnu, to se ještě uvidí, jestli to bude nějak souviset… to je můj názor. Jestli je správný, to se ukáže. Doufám, že se mýlím a všechno se uhladí za pár dnů...
pondělí, července 10, 2006
Novinky z MAAE... muž, který toho věděl příliš moc!
Die Welt (tady v němčině) uveřejnil velice zajímavý článek. Jde o Íránem vynucené propuštění Chrisa Charliera, šéfinspektora MAAE ve věci íránského jaderného programu, člověka, který zblízka mohl vidět (alespoň to, co mu Íránci povolili) vývoj jaderného programu od r. 2003 (odkdy se po víc než 10 letech utajování stal veřejně známým přes "udání" opozičních skupin... přehled jeho vývoje od začátků v nejdůležitějších bodech tady)
Je to jeden z mála lidí mimo Írán a Abdula Kádira Chána, který ví dost na to, aby mohl vyslovit opodstatněné obvinění, že Írán vyvíjí jaderné zbraně. Proto nikdy nechtěl uzavřít íránský protokol a úplně vyloučit vojenské zneužití nukleárního programu Íránem. A proto měl také roztržky s El Baradejem.
Nukleární vyjednavač za Írán Ali Larijani (Laridžání, velice důležitá osoba z velice důležité skupiny iránské vlády) dal Baradejovi ultimátum na propuštění Charliera ze služby a Baradej neváhal ani minutu...
Loutkové divadýlko "Ali Bábá a 40 zbojníků, ehm, inspektorů", dějství třetí.
Die Welt, 8. července 2006, Bruno Schirra:
Nukleární tajemství: Muž, který toho věděl příliš moc...
Chris Charlier vedl tým, který zkoumal íránský jaderný program. Mohamed al-Baradei, šéf MAAE, ho pod tlakem Íránu zneškodnil. MAAE se snažila zabránit zveřejnění tohoto článku.
(foto: Baradej a Ali Larijani ve velice důvěrném rozhovoru, foto: dpa)
Když Chris Charlier jako obvykle přiletěl do Teheránu v dubnu, už na něj čekalo známé uvítací komando. Je to jak při jeho každé z víc než 20 návštěv Íránské Islámské Republiky.
"Kamkoliv jsme šli, cokoliv jsme udělali, vždy byli za námi, sledovali nás videokamerami, každý jeden z našich rozhovorů si nahrali, ani na sekundu nás nezpustili z očí a vždy se nám dívali přes ramena. Jak k čertu jsme měli rozumně pracovat?", říká 64 letý Belgičan. Chris Charlier je šéfem 15 inspektorů, kteří z pověření MAAE zkoumali nukleární program Ír.Isl. Rep. od 2003.
Poprvé promluvil vídeňský inspektor otevřeně a pod svým vlastním jménem o podmínkách, za kterých se inspektoři OSN pokouší vnést světlo do tmy kolem íránského nukleárního programu. Že teď Charlier tak otevřeně o tom mluví má odůvodnění. Od dubna je prakticky nezaměstnaný. Odpovědný je za to jeho přímý nadřízený, šéf vídeňské MAAE, Mohamed al-Baradei. Když Baradei v dubnu přijel na konzultace do Teheránu, požadoval jeho přímý partner v jednáních, hlavní vyjednavač šíitského Božího státu, Ali Larijani, propuštění Chrisa Charliera.
Požadavky Íránu byly splněny okamžitě
A Mohammed al-Baradei těmto požadavkům bezodkladně vyhověl. Chris Charlier se stal od r. 2003 v Teheránu velmi neoblíbeným. „Nejsem žádný politik, jsem technik a jako takového mě zajímá při mých inspekcích jenom jedno: Je íránský nukleární program civilní nebo vojenský“, říká Charlier dnes. Co při jeho inspekcích v Íránu našel, je jednoznačné. "Myslím, že skrývají svůj nukleární program a jejich skutečné aktivity. Je to velice pravděpodobné, že Teherán na poli nukleárního výzkumu dělá věci, o kterých dodnes nemáme an tušení", říká Charlier na dotaz, jestli Teherán eventuelně provozuje souběžný tajný nukleární program.
V nesčetných poznámkách a výkazech se Charlier přidržoval výsledků svých inspekcí, sepsal si triky a zaváděcí manévry Teheránských vládců, a pátral, co jeden z jeho inspektorů ve Vídni shrnul: "Samozřejmě Teherán vyrábí Bombu, a Charlier sesbíral díly skládačky, které to dokládají. Proto teď platí vysokou cenu.", říká jeden z jeho kolegů. Al-Baradei obětoval Charliera, a teď ten může "ve Vídni počítat kancelářské sponky až do penze". Důvod: V dikusích s Mohamedem al-Baradeiem Charlier až doteď odmítal uzavřít nukleární spis Íránu a osvobodit Teherán z obvinění, že provozuje vojenský nukleární program.
"Už žádný přístup k íránským atomovým spisům"
Mohamed al-Baradei ustoupil i tomuto požadavku Teheránu. "Od dubna už nemůžu jet do Íránu. Od dubna nemám žádný přístup k íránským nukleárním spisům", řekl Chris Charlier. Tento případ vyvolal vlnz rozhořčení ve vídeňské MAAE. Postaral se o nevoli v kruzích vídeňských inspektorů. "To je vyhlášení bankrotu naší práce", řekl jeden vídeňský inspektor. "Mohamed al-Baradei poklonkuje mulláhům a nás nechá stát v dešti. Proč nenecháme Teherán, ať si svůj atomový program kontroluje sám?"
Mohamed al-Baradej se k případu Charliera nevyjádřil. Ale nejméně jeden al-Baradejův mluvčí se vyjádřil na dotaz ke případu. "Je pravda, že Chris Charlier od dubna letošního roku nemůže jet do Íránu", řekl jeden mluvčí MAAE. "Teherán požadoval jeho odvolání."
MAAE se snažila zabránit zveřejnění
Krátce po tomto potvrzení případu přes MAAE se ten samý mluvčí pokusil v dlouhém telefonátu zabránit zveřejnění této události. Její zveřejnění by mohlo ohrozit Chrisa Charliera a mimo to "vystavit riziku pracovní základnu našich inspektorů.". Chris Charlier to ale vidí jinak. "jakou pracovní základnu?" ptá se. "Ta je ohrožena jenom tím, že Mohamed al-Baradei bez těžkostí ustoupil tlaku Teheránu. Fakticky je to konec alepoň trochu rozumné kontroly íránského nukleárního programu přes MAAE."
Jak nutná je taková kontrola, bylo vysloveno zrovna v Teheránu už před jistou dobou z oprávněných úst. 1. srpna 2005 mluvil bratr hlavního íránského vyjednavače Alího Laridžáního otevřeně o pravé povaze íránského jaderního programu. Laridžání řekl íránské tiskové agentuře ILNA: "Smlouva o nešíření JZ je mrtvá. Sport mezi Íránem a Západem o íránském nukleárním programu se netočí kolem toho, jesti Írán získá plný cyklus zpracování nukleárního paliva. Ve sporu jde o to, jestli Írán může vyrábět nukleární zbraně nebo ne. Hádáme se s Evropany o tom, jestli můžeme obohacovat urán nebo ne. Když nás ohrožují naši krvežízniví nepřátelé jako Amerika a Izrael, tak máme právo moci se ubránit i nukleárně, a nejsme ochotni se vzdát tohoto práva."
Důsledek: Pozice Západu oslabena
Jasná slova z Teheránu, které vyjasňují, co odstavení prominentního inspektora MAAE Charliera vlastně znamená. V příštích jednáních o íránském jaderném programu byli západní jednající partneři odstraněním Charliera určitě oslabeni.


