Výsledky ankety a jiné zprávy

Milí čtenáři, jak jste si již možná zvykli, občas se virtuálně (a občas i reálně) na pár měsíců vypařím, nebo mě pohltí oceán pracovních povinností, nebo mi počítač zneškodní kočka, nebo prostě nemám inspiraci a chuť něco psát. Ale většinou se sem vrátím, protože je to silnější než já. Grafománie zatím nepatří mezi nebezpečné psychózy, takže na ni ještě nevymysleli lék, pokud nepočítám cenzuru, autocenzuru, svazování rukou, likvidaci psacích potřeb, pálení svazků, nebo vyhazování autorů z oken. Jo, ještě fatwa, neboli příkaz vysokého náboženského činitele, v tomto případě k fyzické likvidaci autora, jenž například vydal Chomejní proti Salmánu Rushdiemu. Tím, že jsem povahově osobou výsostně introvertní, taková popularita by mne asi zabila sama o sobě.. takové ty fronty novinářů před barákem a paparazzi, co zjišťují, co snídám a s kým. Nicméně, vraťme se spíše k jádru věci. Zatím co já mlčím, v Íránu se určitě něco stane, co by vás třeba mohlo zajímat. Například byly parlamentní volby, o kterých nikdo téměř ani neslyšel, protože se jich ani voliči moc neúčastnili a nic moc toho stejně v parlamentu nezměnily. Příští rok budou ty prezidentské, ty možná aspoň přinesou trochu vzrušení, až budeme sledovat ta hejna kandidátů diskvalifikovaných Radou dohližitelů (to jsou ti milí pánové, kteří rozhodují o tom, zda někdo může, nebo nemůže kandidovat).

Režisér Džafar Panáhí a právníčka Nasrín Sotúde (na obrázku) dostali letošní Sacharovovu cenu. Nasrín před více než 50 dni vyhlásila hladovku, kterou přerušila před několika dny, poté, co vymohla od úřadů zrušení zákazu vycestovat, který byl uvalen na její maloletou dceru. Probíhají různé apely a iniciativy vyzývající k propuštění této odvážné dámy a dalších vězňů svědomí. Nasrín byla uvězněna za to, že se ujala případů lidí obviněných po nepokojích, které následovaly prezidentské volby v r. 2009. Jedna z peticí pro její propuštění je zde.

Méně štěstí měl blogger Sattár Beheští, který se z vězení již živý nevrátil. Pětatřicetiletý blogger a aktivista za svobodu projevu byl zatčen v úterý 7.11. a za týden ve středu jeho rodina dostala zpátky pouze ostatky. Jeho matka a sestra obvinily úřady a tvrdí, že byl Sattár umučen.

Kromě kampaně za propuštění vězňů svědomí probíhá hlavně na sociálních sítích několik dalších kampaní, například proti povinnosti zahalování všech dívek a žen od 9 let věku (občas i dříve) bez rozdílu vyznání a státní příslušnosti (viz zde). Kampaň tvrdí, že zahalování by mělo být dobrovolné. Je krásné, že tuto kampaň podporuje i hodně mužů.
Další kampaní je "Izrael miluje Írán"(zde). Zde k sobě hledají cestu obyvatelé dvou zemí, jejichž vlády by se nejraději vyhladily.... upřímně: nažeňme jejich vlády do velké arény plné bláta a ať se poperou mezi sebou, když o to tak stojí. My si koupíme velký pytlík popkornu a kolu a budeme se dívat.

Na letních olympijských hrách v Londýně Írán bodoval s 53 soutěžícími. Odnesli si 12 medailí, zejména ve vzpírání a zápasení, což znamená 22.64% úspěšnost. Írán reprezentovaly i dámy, samozřejmě pouze v disciplínách, které nevylučují nošení šátku.  

Sever Íránu, konkrétně provincii Ázerbajdžán postihlo v 12 srpna 2012 silné zemětřesení, které si vyžádalo 227 obětí na životech a více než 1300 zraněných. Íránská média zožala kritiku poté, co o zemětřesení informovala s velkým zpožděním a poměrně okrajovo. Rovněž během záchranných prací bezpečnostní složky zatkly 36 aktivistů, kteří pomáhali lidem na místě.

Írán se rovněž chlubí tím, že se mu povedlo ukořistit již druhé bezpilotní letadlo.

Sankce si po měsících začaly vybírat svou daň. V průběho pouhých několika týdnů íránský riál ztratil dvě třetiny své hodnoty. Cena dolaru se z vládního umělého kurzu 11500 IIR za dolar v meziobdobí na volném trhu vyšplhala přes 15000 a 18000 až na hranici 40000 IRR za dolar a pak se dostal zpátky asi na 28000. Vláda z této krize viní veksláky, ze kterých pár exemplárně pozatýkala. Navíc se předpokládá, že íránský trh zaplavily falešné bankovky. Z krize si vláda pomáhá nákupem zlata, hlavně z Turecka. V praxi to ale pro lidi znamená, že jejich majetek ztratil ze své nominální hodnoty a nespokojenost se šíří i vlivem rostoucích cen potravin (kuřecího masa například) a nedostatku některých léků. Obavy před nepokoji kvůli drahému kuřecímu masu chtěla vláda uklidnit cenzurováním obrázků a záběrů lidí pojídajících kuřecí, které by mohly rozlítit chudší obyvatele proti bohatším.
Bohužel sankce si začínají vyžadovat své první oběti. Kluk na obrázku byl patnáctiletý Manúčehr Esmaili Liusí, trpící hemofilií. Bohužel kluk zemřel minulý měsíc v nemocnici poté, co se jeho rodině nepovedlo sehnat životně důležité léky.



Nakonec si zde můžete přečíst rozhovor s jedním Íráncem z lidu obecně o náladách v zemi na aktuálně.cz.

Kromě všech těchto věcí se stalo i něco mnohem prozaičtějšího, třeba že mi zde expirovala anketa, která vás snad moc nepotrápila, ale mě pomohla trochu odhalit rozvrstvení názorů na tuto problematiku.

Tímto děkuji všem 177 účastníkům průzkumu za hlasy a pro ilustraci připojuji výsledky:


Otázka: Považujete za správné, aby některá ze zemí (USA, Izrael, koalice NATO, Saúdská Arábie a pod.) napadla Írán?

Odpovědi:
Ano, protože je to nebezpečný režim, který nedodržuje lidská práva a podporuje terorismus
  13 (7%)
Ano, protože se snaží o výrobu jaderné zbraně, kterou by byl schopný použít
  10 (5%)
Ano, je nutno Íráncům pomoci ke svobodě
  4 (2%)
Ano, Íránci jsou extremisté a někdo je musí zpacifikovat dříve než zaútočí oni
  2 (1%)
Ne, Íránci mají právo sami rozhodnout o své budoucnosti bez cizí pomoci
  44 (24%)
Ne, napadení Íránu je v každém případě nezákonné
  29 (16%)
Válku odmítám, ale můžeme Íráncům pomoci v boji za lidská práva diplomacií a šířením informací o událostech v této zemi
  32 (18%)
Nemám jasný názor
  6 (3%)
Je jedno, co si lidé myslí, stejně to udělají, protože jim jde o ropu a převahu v regionu
  37 (20%)

Za odměnu Vás pozývám na již druhý ročník festivalu íránských filmů, jež proběhne v lednu příštího roku v pražském kině Světozor (zatím se připravuje)