Jednou přijde dobrý den

"Jednou přijde dobrý den, kdy se již nebudeme zabíjet, nebudeme se na sebe dívat ošklivě, budeme všichni přáteli, poplácáme se na ramenou, jako děti na základní škole, a nikdo nezůstane bez práce, až budeme znovu stavět Írán. Abychom se neunavili, já budu sázet cihly, ty maltu. Po těch sprškách krve, nakonec se objeví duha, už se nebe nezamračí kouřem z bomb, a z krve mučedníků nevyrostou tulipány, muezíne, zapěj modlitbu bůh je velký, do dálky, maminko, dnes večer se za nás pomodli.

Kam až mi paměť sahá, tato země vždy pěla, že jednou přijde dobrý den, a už nebude chaos a ve vřavě si již nebudeme rozdávat nadávky, ale koláče a cukroví, všichni budeme veselí a všechno bude úžasné, jenom nám budou chybět kamarádi, kteří již s náma nejsou, krev zůstane v žilách a neuvidí nebe a asfalt a nevytryskne, a nevystydne, a žádná matka již nepůjde na hrob svému dítěti, domov není útočištěm a venku zuří válka, a já jsem uvnitř zničen jako Bám /město zničeno zemětřesením r. 2003/, nebo jako Hirošima po bombě, nevím, úplně hořím, když zpívám tato slova, možná si o mě myslíš, že jsem blázen, ale jednou příjde dobrý den, to vím.

Stejně, až jednou přijde dobrý den, možná z nás nezůstane nic, pouze dobré skutky, nebezpečí a zlo nebude, vše klidné a bezpečné, i červy nás budou lehtat a my budeme šťastně zesnulí.. Nebe? Ne. Je to tak krásné, vedle hrobu je zeleň, trávník, žádný mozek nechce utíkat, jenom musí chvilku vydržet, ani ruky cizince nedosáhnou na naši zemi, neříkej: "jo, ale kdy konečně bude zítra? Kdyby mne už nebylo, chci, abys mi něco slíbil, až uvidíš jakéhokoliv vojáka, dáš mu kytku, již žádný pták nebude v kleci, a žádná svobodná žena nebude vdovou, dceruško, táta přichází domů, tak mu prostři stůl k večeři..."

Rapper Hichkas ("nikdo"), píseň Ye rooze khoob miad ("jednou přijde dobrý den").