středa, listopadu 23, 2011

Bezpečnostní složky zaútočily na sídlo deníku "Iran"

V pondělí 21.11.2011 bezpečnostní složky vzaly útokem kanceláře deníku "Iran". Nebylo by na tom nic zvláštního, pokud by to byl nějaký reformistický deník (většina jich byla ostatně zakázána již dávno). Deník "Iran" je považován za konzervativní a je řízen Alím Akbarem Džavánfekrem, jedním z nejdůležitějších poradců prezidenta Ahmadínežáda pro mediální záležitosti a rovněž šéf hlavní íránské tiskové agentury IRNA. Podle svědků bezpečnostní složky v pondělí vtrhly do budovy s použitím slzného plynu, zatkly asi 32 osob z přítomných a zapečetily několik pater budovy. Podle prvních zpráv byl zatčen i sám Džavánfekr a měl být propuštěn po osobní hrozbě prezidenta Ahmadínežáda, posléze to un sám vyvrátil a vyvázl pouze s několika škrábanci.
Útoku předcházelo několik událostí. V neděli byl Džavánfekr odsouzen za urážku islámských hodnot tím, že v příloze o módě, kterou noviny vydávají, vyšel článek vyjádřující pochybnosti nad islámskými pravidly pro oděv žen. V článku bylo, že "čádor", dlouhý černý plášť, který některé tradičněji založ

ené ženy v Íránu nosí, byl zaveden v Íránu poté, co se jeden z íránských šáhů inspiroval módou evropských dam 19.století a jejich černými večerními šaty. Za tento článek byl Džavánfekr odsouzen k roku vězení a třem letům zákazu novinářské činnosti.
Podle některých analytiků bylo důvodem něco jiného: Džavánfekr poskytl rozhovor reformistickému deníku Etemád otištěný v neděli. Ve rozhovoru znevažoval některé vysoké vládní představitele, známé svým nevraživým postojem k Ahmadínežádovi. Rozdělení konzervativní frakce na pro-ahmadínežádovskou a proti-ahmadínežádovskou frakci se vykrystalizovalo v posledních měsících a zdá se, že se vyhrocení vztahů prohlubuje. Od Ahmadínežáda se odvrátil i jeho bývalý duchovní vůdce Mesbá Jazdí (tzv. "krokodýl"), který řekl, že Ahmadínežád zbloudil a je pod vlivem ďábla.
Za zmínku stojí i to, že deník Iran publikoval kontroverzní rozhovor s bratrem zesnulého generála Revolučních Gard, který přišel o život 12.11. během mysteriózního výbuchu na základně 40 km n
a jihozápad od Teheránu. Rozhovor byl v průběhu několika hodin pozměněn, s tím, že bratr zesnulého údajně popřel, že Tehrání Moghaddam právě testoval pokročilou balistickou raketu.
Nejzajímavější je ale dnešní zpráva, bohužel jenom v perštině: podle svědků, jež své zážitky popsali v blogu, se zadrženými zacházeli velice násilně a ošklivě a agenti jim vyhrožovali, že "co nevidět i Mahmúda Ahmadínežáda odvedeme se zavázanýma očima na policii".
Z dalších zpráv: přibližně tucet špionů bylo údajně odhaleno v Íránu a Libanonu, ale víc informací o tom moc není, co mi přijde divné s velkým propagandistickým potenciálem, který odhalení špionážních sítí obvykle mívá.

Generál Amir Alí Hádžízade, jeden z vysokých velitelů letectví Revolučních Gard se nechal slyšet v rozhovoru s polooficiální agenturou Fars, že "se modlí za izraelský útok na Írán", protože "Írán disponuje skrytou energií, kterou chce v případě útoku uvolnit, aby smetla nepřátele islámu do popelnice dějin". Doufám, že to je nadpřirozená síla Imáma Mahdího, který má určitě nějakou lampu se všemocným džinem a ne nějaké jiné svinstvo, asi si domyslíte jaké.

Smutnou zprávou je, že Alirezá Miándehí Sabúrí (na fotografii), jeden z demonstrantů z povolebních demonstrací, po více než dvou letech zemřel na následky svého zranění. Kulka ho zasáhla do hlavy když se pokoušel pomoci zraněným demonstrantům před základnou Basídžů "Ašúrá". Alirezá podstoupil operace, ale nebylo možné kulku úplně odstranit. Alirezá poté opustil Írán a v Turecku podal žádost o azyl v Německu, protože tam měl rodinu. Jeho žádosti vyhověno nebylo, místo toho ho poslali do Bostonu, kde zemřel úplně sám. Bylo mu 22 let.
Po dvou letech se ozval i otec další oběti, Araše Arkana. Araš byl uvězněn poté, co byl zadržen během demonstrací, když se pokoušel osvobodit zadrženého demonstranta. Po roce, dvou měsících a 26 dnech zemřel ve vazbě z důvodu neposkytnutí lékařské péče. Měl urgentní problém s ledvinami a zemřel na zástavu srdce.

Něco veselejšího na konec: ukázka dokumentu ze zkušenosti profesionálního amerického basketbalového hráče, který přijal nabídku hrát v Íránu. Jinak s ukázkami nejlepšího perského rapu!

neděle, listopadu 20, 2011

Několik bodů k zamyšlení

V sobotu 12. 11. 2011 krátce po jedné hodině odpoledne místního času základnou u obce Bídgáne 40 km na jihozápad od Teheránu otřásl silný výbuch. Při něm hned přišlo o život 17 lidí (další oběti patrně přibyly v těchto dnech na následky zranění, neboť agentura Mehr uvedla jména 21 obětí). Nejdůležitější obětí byl ale Hassan Tehrání Moghaddam, jeden z vysokých velitelů Revolučních Gard a vedoucí představitel raketového výzkumu, který kromě jiného pomáhal s raketovým programem i libanonskému Hizballáhu.

Jako důvod výbuchu byla nejdříve uvedena neopatrná manipulace při převozu munice. Tomu odporují výpovědi svědků, podle kterých výbuch byl jenom jeden a byl ohromující. Při výbuchu muničních skladů obvykle následuje ohňostroj řetězových větších a menších výbuchů. Rovněž proč by generál asistoval banálnímu převozu munice? Když se něco podobného stane, všichni spěchají s unáhlenými závěry, že to bylo dílem Mossadu, izraelské tajné služby, na základě žvanění nějakého nejmenovaného představitele. Když už nějaká rozvědka takovéto útoky plánuje, hned o tom bude informovat nějakého kolemjdoucího pisálka, aby měl Írán lehčí práci a milé agenty rychleji pochytal. Nejvíce mě pobavili izraelské výroky, které si hned incident připsali a chlubí se jím, jako kavka z Ezopovy bajky a vyhrožují dalšími. Zinscenovat obrovský výbuch uvnitř kasáren s přítomností jednoho z důležitých velitelů raketového programu v zemi, kde je vše prošpikováno špehy, musí být sakra dobrá práce.

Po týdnu promluvil bratr oběti, Mohammad Tehrání Moghaddam, který incident připsal nepovedenému testu pokročilé mezikontinentální balistické rakety země-země, na které Moghaddam pracoval. Projekt měl být již téměř dokončen. Detaily byly z webstránky deníku "Iran" po krátké době smazány a v tištěné verzi se neobjevily, ale stačilo to, aby si jich všiml autor zprávy v v angličtině zde). Zde je článek v perštině (můžete si to hodit do google translate, je to strašně děravý překlad, ale ta základní slovíčka a smysl vám to vyhodí), který tvrdí, že Mohammad Tehrání Moghaddam popřel to, co řekl. Otázkou je mimo jiné, zda je zpráva o raketách vůbec pravdivá (myslím, že tato verze je mnohem pravděpodobnější, než jiné). Pokud ano, zda pronikla nedopatřením, nebo schválně ji někdo pustil do éteru a vzápětí popřel. I v Íránu je hodně lidí, kteří by si válku přáli.

Zprávu českých online médií si můžete přečíst zde a zde. Obsahuje chybičky v přepisu, například jméno íránského raketového programu je Šaháb, ne Šabáb. Aš-Šabáb je jméno somálské teroristické organizace. Rovněž jméno nejdůležitější oběti by se mělo přepisovat jako Moghaddam, nebo Moqaddam, ale to jsou kosmetické vady, které občas pobaví.

Ještě vám zprostředkuji další zprávu. Ve stejný den byl syn bývalého prezidentského kandidáta Mohsena Rezáího Ahmad Rezáí nalezen mrtvý v hotelu v Dubaji. Tabnák, server patříci jeho otci sdělil, že byl Ahmad zavražděn, zatím co oficiální zpráva tvrdila, že spáchal sebevraždu. Na jeho těle byly údajně objeveny podezřelé stopy. Z vraždy byl opět obviněn Mossad, nicméně je velice důležité dodat, že Ahmad z Íránu odjel již před lety z důvodu otevřeného nesouhlasu s vládní politikou (přepis rozhovoru ještě z roku 1998 v angličtině, audio v perštině).

Ví se, že se Izraelci snaží íránský jaderný program zbrzdit, a že by mohli přikročit i k drastickým metodám, jako je fyzická likvidace klíčových vědců. Madžíd Šahriárí byl zabid před rokem, 29. listopadu 2010, útočníky na motorkách. Ardešír Hosseinpúr zemřel za záhadných okolností v Isfahánu 15. ledna 2007, byla uváděna otrava jedovatými plyny, i zde se spekulovalo o roli Mossadu, nebo i o tom, že byl přívržencem bývalého reformního prezidenta Chátamího a uvažoval o dezerci. Asi nejznámějším byl Masúd Alí Mohammadí. Byl kromě své profese i prominentním stoupencem opozičního politika Músavího. Je otázkou, zda byli tito lidé nebezpečnější z hlediska Mossadu, nebo spíše se Íránci báli, co všechno by mohli zveřejnit v případě, že dezertují.
Šahrám Amírí byl další spornou postavou. Celý příběh je poněkud podezřelý a všechny strany mlží ostošest. Amírí se "ztratil" během své pouti do Mekky na jaře roku 2009. Poté se vynořil asi za rok ve Washingtonu, kde se pokoušel přes pákistánskou ambasádu dostat zpátky do Íránu.
Americké zdroje tvrdí, že se do USA dostal s pomocí CIA, ale ze své vlastní vůle. Když se dostal zpátky do Íránu, samozřejmě tvrdil, že ho unesli proti jeho vůli, když byl vyslýchán a souzen kvůli zradě a špionáži pro nepřítele. Íránská tisková agentura Fars tvrdila, že naopak pracoval pro Írán a snažil se zjistit informace o plánech USA. Příběh je jako vystřižený z bondovky, nicméně krásně ukazuje, jak snadné je vše zamlžit zprávami v některých médiích citujících "nejmenovaný zdroj" z izraelské rozvědky. Samozřejmě sabotáže a útoky rozvědek nelze nikdy vyloučit, ale špetka kritického myšlení nikdy není na škodu.

Ještě další zprávy v češtině jenom heslovitě:
USA otestovaly hypersonickou střelu (konvenční), USA mají účinné bomby, proniknou 60 metrů tlustou betonovou zdí, USA chtějí prodat Emirátům silné bomby proti Íránu, Ministr obrany USA: Jsme proti útoku na Írán, Budeme bránit jaderný program, hrozí íránští studenti (bohužel jich tam moc nebylo, asi neměli dost autobusů), Írán zahájil cvičení protiletecké obrany, V Sýrii zjevně propukla naplno občanská válka a obecně události v Sýrii přispěly k ochladnutí vztahů mezi Tureckem a Íránem. Turecko vypovědělo podporu Assadovu režimu, poskytuje azyl uprchlíkům a na svém území pomáhá formování opozičních sil.

neděle, listopadu 13, 2011

Dokumentární film o pořád živém odporu

Zde pod tímto odkazem http://www.aljazeera.com/programmes/general/2011/11/2011118122637129536.html
na stránkách stanice Al Jazeera můžete najít zajímavý film o stavu opozice v Íránu po dvou letech od prezidentských voleb a následných nepokojů v létě 2009. V perštině s anglickými titulky. Vřele doporučuji.
Kromě toho vás zvu na koncert persko-evropsko-etnicko-eklektické, ale hlavně krásné hudby Šahába Toluího tento pátek 18.11.2011 v pražském klubu Mlejn. Více info zde: http://www.mlejn.cz/novinky/5-shahab-tolouie-world-music.html

čtvrtek, listopadu 10, 2011

Zpráva MAAE o Íránském jaderném programu

Zde na této adrese najdete najdete ucelenou zprávu Mezinárodní Agentury pro Atomovou Energii o íránském jaderném programu a jeho pokroku za poslední roky. Až to stihnu přečíst a trochu o tom popřemýšlet (co v těchto dnech jde trochu těžce), tak o tom poreferuji, zatím moc nemám čas.

Několik lahůdek pro vaše domácí kino



Na této stránce můžete zhlédnout online několik filmů v perštině s anglickými titulky. Film "My Tehran for Sale" (Můj Teherán na prodej) je film, kvůli němuž herečku Marzie Vafámehr chtěli odsoudit k trestu jeden rok vězení a 90 ran bičem, protože se ve filmu objevila bez šátku s vyholenou hlavou. Nakonec si odseděla pouze tři měsíce. Další film je "Nobody Knows about the Persian Cats" (Nikdo neslyšel o perských kočkách) o neveselém osudu íránské undergroundové hudební skupiny. Další je "The Night Bus" (Noční autobus), komorné drama o několika nepřátelských vojákách z války mezi Íránem a Irákem. Můžete vidět i film "There be Dragons" (Zde jsou draci), koprodukční film z období španělské občanské války ve které vystupuje krásná a velice talentovaná íránská herečka Golšifte Farahání. Varuju vás, jsou krásné, ale bohužel dost depresivní.

úterý, listopadu 08, 2011

Cinkání pojistek

Představte si, že držíte v ruce ruční granát. Takový ten typický vajíčkový, nebo ananasový. Má páčku podél těla a pojistku s kroužkem. Odstranění pojistky granát sice odjistí, ale pořád držíte páčku, která brání aktivaci rozbušky. Momentálně mám právě takový pocit. Ve tmě něčí ruka drží granát, a já pouze slyším cinkání kroužku od pojistky a nevím, zda již byla vytažena, nebo ještě ne... granát putuje z ruky do ruky, přehazuje si ho Írán, Izrael, USA, Saúdové, Rusové, Francouzi, Číňané a kdoví kdo ještě ... než někomu jednou upadne.
Podle mých informací by se zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii měla týkat výzkumu a softvérových simulací odpálení rakety středního doletu (program Šaháb) s jadernou hlavicí. Uvidíme. Možná ne, možná vytáhnou něco jiného. Vyšetřování údajného teroristického útok na saúdského velvyslance ve Washingtonu ještě není u konce, a v Sýrii se zatím žádný pokrok nezaznamenal, jediné co přibývá, jsou mrtví.
V průběhu uplynulých let již několikrát byla situace napjatá, ale nyní jsme katastrofě asi nejblíž. Nyní, když mluvím s přáteli, atmosféra se dá krájet nožem. Budíme se ze spánku uprostřed noci nebo do studeného rána a zavalí nás vše, co jsme se večer snažili zahrabat někam do hloubky vědomí. Už nemáme chuť číst články o tom, jak John Bolton a kdoví jaký senátor plně podporuje Izraelský "obranný" útok na jaderná zařízení a jiní zase ne příliš přesvědčivě tvrdí, že vojenská intervence není na programu a musíme dát další šanci diplomacii a sankcím. Rusové jsou proti, jako vždy, a je to jeden z mála momentů, kdy s nimi musím souhlasit. Francouzi jsou rovněž proti, asi ze strachu, že by přišli o výhodné kontrakty, jež má firma Total s íránskou vládou na dovoz levné ropy. Nevím proč, ale mám takový divný pocit, že již kdesi bylo rozhodnuto.

Kouříme cigára jedno za druhým, mlčíme a díváme se někam do tmy, kde v dálce tušíme naše spící přátele a rodiny... a nasloucháme cinkání pojistek...

neděle, listopadu 06, 2011

Několik fotografií z Íránu

Milí přátelé, zde, na Flickru (doufám, že odkaz funguje) můžete vidět pár mých fotek z Íránu, jsou hlavně z Isfahánu, Šírázu a Persepole. Uznávám, že asi nejsou moc reprezentativní a to z několika důvodů. Jsou to spíše fotky soustředěné na architekturu a umění, je jich tam zatím málo z důvodu kapacitního omezení, takže budu muset asi něco pak mazat a přidávat, aby tam bylo trochu ze všeho. Rovněž tato místa vypadají tak nějak opuštěně. Je to z toho důvodu, že byly foceny mimo hlavní turistickou sezonu, takže ta hromada lidí, která se tam obvykle hemží, již poslušně sedí v práci nebo ve škole. Z pochopitelných důvodů vynechám osobní fotky a musím vybírat to, co je podle mne nejzajímavější, ale třeba se mnou nemusíte souhlasit. Nevadí, zkusím to pak updateovat, aby to nebylo vše na jedno brdo.

sobota, listopadu 05, 2011

Průzkum veřejného mínění


Milí přátelé, pokud čtete noviny, nebo Vás aspoň trochu zajímají zprávy, možná jste zaslechli, že se zase mluví o možnosti napadení Íránu z důvodu pokroku v jaderném programu, skutečné i fiktivní podpory terorismu, nedodržování lidských práv, nevyslovené, ale patrně důležité je i ovládnutí ropních a jiných nerostných zdrojů a z dalších skutečných, nebo smyšlených důvodů. Rovněž se Chámeneí snaží těsně před volbami změnit politický systém z prezidentského (s prezidentem jako jedním z posledních aspoň pro forma volených činitelů) na parlamentní, kde prezidenta nebude potřeba a Chámeneí premiéra kdykoliv vymění. Reformistickým stranám stejně ani nebylo umožněno v parlamentních volbách kandidovat. Všechny tyto zprávy mne zneklidňují, bohužel nezbývá než čekat, jak se situace vyvine. Je možné, že to je jenom další snaha o zastrašení.
Jak jste si možná všimli, na stránce přibyla anketa, kde můžete vyjádřit svůj názor na celou problematiku. Doufám, že moje práce za celý ten čas měla alespoň nějaký smysl. Třeba nemusíte se mnou ve všem souhlasit, ale aspoň Vám situace nepřipadá tak černobílá, jako mnoha lidem z obou extremních názorových skupin (myslím ty, co by nejraději všechny země Blízkého východu vybombardovali versus ty, kteří slepě fandí jakémukoliv režimu, stačí, aby byl protiamerický). Pořád budu tvrdit, že skutečnými oběťmi celé situace jsou běžní Íránci, sevření mezi dvěma mlýnskými kameny, doma drceni režimem, v zahraničí pokládáni za teroristy a nyní ohrožováni válkou. Bohužel, jakkoliv jsou milí a hodní, nejsou dokonalí a je to trochu i jejich chyba, že se nedokáží sjednotit, pořád se jenom hádají, jak to řekl jeden kamarád: "dokážeme se sjednotit a bojovat za tak druhořadé věci, jako je zachování názvu Perského zálivu (proti názvu Arabský záliv), nebo se hodiny dokážeme hádat, kterou vlajku má Írán používat, ale když jde o boj za změnu režimu, všichni se rozhádají a tito nechtějí spolupracovat s tamtěma a všichni kromě naší strany jsou zrádci." Cesta je trnitá, ne všem se po ní chce kráčet v první linii a čekají že se svezou na něčích zádech. A hlavně, asi ještě nejsou všichni připraveni na nutnost uznání plurality názorů všech lidí, kteří íránskou společnost tvoří a a priori vylučují jisté skupiny ještě dříve, než by vůbec došlo na lámání chleba a možnosti vůbec vytvořit nějakou novou vládu. Jak říká vtipné perské přísloví: nejdřív vykopej studnu, pak ukradni věž (minaret, zvonici). PS: Na fotce je můj milý Teherán. Nedovedu si představit, že by tam měly padat bomby...

Gesto, které vás může stát kariéru a pěkně bolet.

Mnozí Íránci jsou veselí a velcí šprýmaři, ale nyní se jim to vůbec nevyplatilo. Dva hráči fotbalového týmu Persepolis pozapomněli, že se nachází před televizními kamerami a na nabitém stadionu. Sice na stadionu nebyly žádné dámy, které by mohlo gesto pohoršit, neboť je ženám účast na zápasech zapovězena, gesto však neušlo zrakům bigotní mravnostní policie a kleriků. Při oslavě gólu Mohammad Nosratí chytil za hýždě Šejse Rezáího a poté to Rezáí opakoval na jiném hráči.
Inkriminované gesto můžete v celé jeho kráse zhlédnout zde:





Bohužel je jakýkoliv projev "intimity" mezi muži v Íránu, jakkoliv běžný a míněný jako žert, považován za projev homosexuality, jež je trestána smrtí, nebo řešena nucenou operativní změnou pohlaví jednoho z mužů na ženu. Nezdá se mi, že by kterýkoliv z hráčů byl homosexuálem, ono je to i v podstatě jedno, nicméně však nyní fotbalistům za takový "obrovský" prohřešek hrozí doživotní distanc a veřejné bičování.
Zpráva v češtině zde.

Interview Euronews s M.Ahmadínežádem

Zdroj: http://www.euronews.net/2011/08/04/ahmadinejad---the-full-exclusive-interview/
(za překlad a trpělivost s pro mne nesnesitelným textem velice děkuji jedné milé čtenářce)


Iránsky prezident Mahmoud Ahmadinejad čelí politickej izolácii uprostred brutálneho boja o moc v Iráne, ktorý je mrzačený medzinárodnými sankciami, všeobecne obviňovaný z neúprosného porušovania ľudských práv a ohrozovaný nukleárnymi ambíciami vládnuceho režimu. V exkluzívnom rozhovore pre euronews hovoril prezident o širokej škále otázok vrátane súdneho pojednávania s bývalým Egyptským prezidentom Hosnim Mubarakom a medzinárodných vzťahov Iránu s Európu.

Jon Davies, euronews: Pán prezident, môžem začať s pôsobivými zábermi, ktoré sme dnes videli na Iránskej TV, v TV vysielaní po celom Blízkom východe a na celom svete? Videli sme bývalého Egyptského prezidenta Hosniho Mubaraka, ležiaceho na posteli v zamrežovanej cele, čeliaceho obvineniam z korupcie a masovej vraždy. Aké boli vaše myšlienky, keď ste sledovali tieto zábery?

Mahmoud Ahmadinejad: Musím vyjadriť smútok nad tým, že podaktorí vedúci predstavitelia majú natoľko poškvrnený vzťah so svojimi ľuďmi, že sa dostali až sem. Mali by sme vyjadriť žiaľ nad manažmentom niektorých národov, ktoré musia súdiť svojich vodcov, aby dosiahli určitú úroveň slobody. Dúfam, že celosvetový riadiaci aparát bude do istej miery korigovaný, tak aby svetoví lídri pochádzali z ľudu, pracovali pre ľudí a spolu s ľuďmi. Dúfajme, že konflikty a boje medzi ľuďmi ustanú.

en: Boli ste rád, že bol Hosni Mubarak privedený pred súd aby sa spravodlivosti učinilo zadosť?

ma: Čo sa týka tejto záležitosti, nemáme žiadny konkrétny názor. Je nám ľúto, že práca manažmentu viedla u niektorých národov k odcudzeniu medzi vodcami a ľudom.

en: Sýria je ďaľším príkladom. Pán prezident. Vidíme tu prebiehajúce povstanie, rovnako ako v mnohých ďaľších krajinách na Blízkom východe – prebiehajúce povstania sú aj značne krvavé. Myslíte si že prezident Assad zvláda túto situáciu dobre?

MA: Veríme, že národy majú právo na slobodu, mali by mať možnosť slobodnej voľby a žiť v spravodlivej spoločnosti. Súčasne však veríme, že národy Blízkeho východu by boli schopné si sami svoje vlastné problémy vyriešiť, ak by sa im nezasahovalo do ich vnútorných záležitostí. Množstvo problémov, ktorých sme boli svedkami v minulosti aj v súčasnosti, bolo spôsobených práve takýmto cudzím zasahovaním. Ak sú niekde problémy, mali by sme ich korene hľadať predchádzajúcich intervenciách, v minulých zásahoch.

en: Hovoríte, že ľudia majú právo vzniesť námietky voči svojej vláde a my sme toho boli svedkami pred dvom rokmi v Iráne v roku 2009. Myslíte si, že to čo sa deje všade na Blízkom východe sa môže stať aj v Iráne, alebo ste presvedčený že u Vás je situácia stabilná?

MA: To čo sa udialo v Iráne je odlišné od udalostí v iných krajinách. V Iráne sme mali úplne slobodné voľby. Boli to najslobodnejšie voľby na svete. Zúčastnilo sa ich viac než 85 percent ľudí. Volilo 40 miliónov ľudí a týchto 40 miliónov Iránskych občanov tu spolu žije. Avšak ničenie budov, áut a útoky na ľudí sú zakázané vo všetkých krajinách. Je prirodzené, že polícia a súdnictvo zasiahli.

en: Ja nevravím, že situácie sú si podobné. Nie sú, dokonca aj situácie v jednotlivých krajinách kde boli povstania sú rozhodne rôzne. To čo vravím pán prezident je, že ja tu vidím paralelu, pretože to čo môžeme vidieť na uliciach je národná nespokojnosť. Ano, ako ste práve povedali, boli tu voľby. Ľudia boli nespokojní s ich výsledkom a chceli svoju nespokojnosť vyjadriť, nemali však právo tak spraviť a stále nemajú?

MA: Áno, v súlade s našimi zákonmi existujú zákonné spôsoby ako vyjadriť svoje námietky a legálne úrady ktoré sa zaoberajú sťažnosťami v priebehu volieb. V Európe môžeme taktiež vidieť demonštrácie a vidíme, že polícia zasahuje veľmi ostro. Myslíte si, že sa v Európe niečo zmení? Sú Európania spokojní so svojimi vládami? Môžu zmeniť svoje vlády?

en: Áno, môžu. Myslím, že z pohľadu Európskej únie je rozdielom možno napríklad to, že vedúci predstavitelia opozičných strán a tí čo nesúhlasia s vládou nebývajú kvôli svojim politickým aktivitám nutne zatknutí a držaní v domácom väzení alebo vo väzení. Majú právo byť politicky činní a vyjadriť svoje politické názory bez strachu alebo hrozby násilia, či zatknutia alebo iného porušovania ich ľudských práv. Myslím, že práve toto je ten rozdiel viditeľný z vonka, mimo Iránu.

MA: Myslím si, že v Európe sú dokonca pár krokov vpredu, vlády nepovolia opozícii ani len vzniknúť, sformovať sa. Tí, ktorí vyjadria svoje názory na základné Európske problémy, sú zatvorení do väzenia. Napríklad, všetky súčasné záležitosti jednotlivých regiónov sveta sú založené na tom čo sa udialo v druhej svetovej vojne. Je ľuďom dovolené písať pravdu a realitu o druhej svetovej vojne? Alebo, môžu robiť opatrenia proti obvyklým spoločenským poriadkom? Som si istý, že nemôžu, ale v Iráne Ľudia prejavujú svoje námietky legálnymi cestami a prihliada sa na ich sťažnosti. Hoci v súčasnosti sú nejakí vedci vo väzení kvôli vyjadreniu ich historických názorov.

en: Ok, toto je úplne odlišný smer dotazovania. Pýtali ste sa, či v Európe dokázala niekedy opozícia zvrhnúť vládu? Nuž, zhruba v tomto čase minulý rok v Británii vodca opozície David Cameron zvrhol vládu vo voľbách a stal sa lídrom. Tak, to je odpoveď na otázku, ktorú ste položili pred chvíľkou. Ak sa môžem pohnúť ďalej, pán prezident.....

MA: Oni nie sú opozícia. Opozícia, to sú tí, ktorí boli zbití na uliciach Londýna. Študenti, ktorí boli zbití a mali krvavé tváre. Kto počúva ich vyhlásenia v Európe? V Grécku, Španielsku, Taliansku, kto načúva slovám a vyhláseniam ľudí? Nikto ich nepočúva. Uznajte, čo vravím.

en: Takže vy hovoríte, že protesty namierené proti úsporným opatreniam ktoré sme videli v Grécku, ako ste celkom správne poznamenali, a v Londýne z rôznych príčin sú rovnakého charakteru ako tie čo sme videli v Iráne v 2009 roku?

MA: Nie, nie. Situácia v Európe je oveľa horšia....

en: Prepáčte, mohli by ste to objasniť? Situácia v Európe je oveľa horšia, alebo situácia v Iráne v r.2009 je oveľa horšia?

MA: Práve sa to pokúšam vysvetliť. Je to pravda. Väčšina ľudí v Európe platí „pokutu“ kvôli problémom v ktorých nehrajú žiadnu rolu. Ľudia neurčujú politické a ekonomické stratégie. Ľudia nemajú žiaden profit z ekonomickej tvorby zisku ale platia za ňu. Keď namietajú, sú zbití, toto je skutočne zlé. Ľudia v Európe nezničili telefónne búdky, iba vzniesli veľmi jednoduché námietky. Myslím, že by sme sa mali pokúsiť nájsť koreň problému a vyriešiť ho.

en: Ako hovoríte. V Európe je veľa ľudí, ktorí platia za chyby druhých v Európe a USA. Som zvedavý, či by bolo možné povedať to isté aj o Iráncoch, ktorí počas svojich obyčajných životov každodenne platia cenu za pokuty a sankcie uvalené na Irán minulý rok? Obchodné embargo, chladné medzinárodné vzťahy, ktoré máte s mnohými krajinami? Nehovorím, že so všetkými, ale s mnohými. Nie sú to bežní obyvatelia Iránu, ktorí každodenne platia cenu za toto všetko?

MA: Áno, je to pravda, ľudia Iránu platia cenu za chybné politické postupy Európskych lídrov.

en: Nie vaše, pán prezident?

MA: Toto sú chybné politické stratégie Európskych lídrov. My sme neurobili nič zlé. Už je to 30 rokov, čo sú niektorí Európski lídri proti nám. Úprimne, prečo sú proti nám? Je to preto, lebo sme slobodní? Lebo my máme demokraciu? Lebo sme vyhnali jedného ich priateľa – bývalého šáha? Pretože sme proti expanzným stratégiám niektorých Európskych krajín? Pozrite na Afganistan a Irak – aký bol ich priestupok? Myslím, že politika prevádzkovaná niektorými Európskymi lídrami spôsobila problémy niektorým Európskym národom a rovnako aj ďalším národom.

en: Ak prepáčite pán prezident, toto vyznieva akoby bolo všetko vinou niekoho iného a akoby ste Vy nehrali v tomto vôbec žiadnu rolu. Znie to takmer akoby sa jedného dňa OSN a bezpečnostná rada zobudili a rozhodli sa uvaliť na Irán sankcie. Ale ja som si istý, že tu bola hraná nejaká úloha, pravdepodobne tu v prezidentskom paláci, nie?

MA: Nie, nezobudili sa len tak jedného rána. Amerika bola proti nám viac než 30 rokov. Kto 9 rokov podporoval Saddáma vo vojne proti Iránu? Počas deviatich rokov to bola Amerika a niektoré európske vlády. Pokračujú iba v rovnakých stratégiách. Musím položiť úprimnú otázku – mali tieto stratégie niektorých európskych krajín a Ameriky právo za posledných 32 rokov byť namierené proti Iránu? Boli sme niekedy agresorom inej krajiny? Napadli sme niekedy inú krajinu? Začali sme niekedy vojnu na hraniciach s Európou? Nie. Vždy sme dúfali že budeme mať čestné a priateľské vzťahy. Verím, že európski lídri si uvedomia, že Šáh sa nikdy nevráti späť do Iránu.

en: Šáh bol viac než pred 30-timi rokmi, pán prezident...

MA: Mali sa pridať k Iránskemu ľudu v období po Šáhovom Iráne. Myslím, že problém môže byť vyriešený iba po obojstrannom uznaní a vzájomnom rešpektovaní.

en: Aká je vaša pozícia doma, teraz v druhej polovici vášho obdobia v úrade prezidenta? Je vaše postavenie v Iráne silné?

MA: Robíme si svoju povinnosť. Každú minútu slúžime ľuďom.

en: Ale predsa len tu je trhlina medzi vami a parlamentom, nie je tak? Je to viditeľné aj zvonka. Je tu rozširujúca sa štrbina medzi vami a najvyšším vodcom. Oslabuje to vašu pozíciu?

MA: Myslím, že v slobodnej spoločnosti sa takéto veci dejú. Medzi parlamentom a vládou by vždy mali byť diskusie. Je to zlé mať slobodný parlament a slobodnú vládu? V Iráne je pozícia lídra jasná. Nie sú tu žiadne rozdiely. Sme slobodná spoločnosť, v ktorej každý môže vyjadriť svoj názor. Nie je tu žiaden problém. Všimli ste si, že parlament dnes hlasoval pre štyroch nových ministrov? Boli zvolení vysokým počtom hlasov, takže v našej krajine je sloboda.
en: Aj pre Mirhosseina Moussaviho, ktorý je domácom väzení je sloboda? Je sloboda aj pre Mehdiho Karoubiho v domácom väzení? Aj oni majú možnosť slobodne vyjadriť svoju opozíciu? Je evidentné, že sú to vaši oponenti, ale nemôžu slobodne oponovať z väzenskej cely či stráženého domu?

MA: V každej krajine sú väzni. U vás v Británii nie sú?

en: Áno, pán prezident, ale ja hovorím o väzeniach vo vašej krajine, o tých v ktorých sú zatvorení pán Moussavi a Karoubi.

MA: Väzenia sú všade. Problémy sú so súdnictvom. Justícia v Iráne je nezávislá. Nemám právo zasahovať do rozhodnutí sudcov. Máme konkrétne zákony, na základe ktorých sa môžu ľudia a súdnictvo navzájom ovplyvňovať. Ak sa pýtate na môj osobný názor, dúfam a želám si aby na svete nebol ani jeden väzeň.

en: Vrátane Iránu?

MA: Na celom svete. V Abu Ghraib. Vo všetkých skrytých väzeniach v Európe.

en: Pán prezident, čo sa chystáte urobiť, aké úsilie vyviniete aby ste sa uistili, že vaše vytúžené želanie sa začne uskutočňovať tu v Iráne a s ľuďmi, ktorí sú vo väzení jednoducho len kvôli tomu, že vyjadrili svoje vlastné názory, čo je v každej demokratickej krajine na svete bežné?


MA: Nikto nie je vo väzení iba pre to že vyjadril vlastný názor. Podľa našich zákonov je ľuďom povolené vyjadrovať svoje názory. Môžete zostať v Iráne týždeň a čítať noviny. Možno v nich čítať a vidieť tú najradikálnejšiu kritiku proti prezidentovi. Je tu množstvo rôznych ľudí, ktorí bez strachu kritizujú prezidenta. Takže v Iráne je sloboda na najvyššej úrovni. Nehovorím, že sme na ideálnej úrovni, ale sme na tom o veľa lepšie než mnohé Európske krajiny. Po celom svete je možné vidieť isté spoločné problémy. Nikto nemôže tvrdiť že má ideálne súdnictvo a spravodlivosť. Odopieranie spravodlivosti je všeobecný problém po celom svete. Čo sa týka súdnictva, patríme my medzi najlepších.


en: Takže teda môžete súperiť s európskymi krajinami a európskou demokraciou. Rád by som vedel, čo konrétne očakávate, čo by ste chceli vidieť obzvlášť medzi Iránom a Európskou úniou.

MA: Dúfame, že budeme mať dobré vzájomné vzťahy. Chcem jasne povedať, že časy koloniálnej nadvlády skončili. Obdobie otrokárstva taktiež pominulo. A povojnové obdobie (2.sv. vojna) rovnako skončilo. V súčasnosti by s celý svet mal podieľať na riadení sveta. Všetky krajiny by mohli prispieť. Všetky by mali pomôcť vybudovať lepší svet. Veríme, že svetová ekonomika by mohla byť riadená oveľa lepšie. A rovnako by mohlo byť oveľa lepšie riadené aj svetové politické prostredie. Veríme, že namiesto nepriateľstva by sme všetci mali byť priateľmi, prečo nemôžeme byť všetci navzájom priatelia? Čo je dobrého na nepriateľstve? Mali by sme spoločne priložiť ruky k dielu a čestne a spravodlivo riadiť svet. Každý by mal byť rešpektovaný.

en: Konkrétne pán prezident, je niečo čo by ste rád videli medzi Iránom a Európskou úniou okrem priateľstva a podania rúk? Je tu niečo konkrétne, čo by mohlo prospieť napríklad Iránskemu ľudu?

MA: Verím, že vzťahy medi Iránom a Európu by nemali byť ovplyvnené Amerikou. Európania trpeli počas druhej svetovej vojny, zaplatili cenu za škody spôsobené druhou svetovou vojnou, ale Američania z vojny profitovali. My susedíme s Európu. Chceme mať s Európu vybudované priateľské väzby. Súčasný stav a podmienky v Afganistane nie sú záujme v nikoho. Ľudské práva Afgáncov by mali byť rešpektované a problémy v ich krajine by mali byť vyriešené.

en: Je podmienkou pre európske krajiny ktoré sú členmi NATO v Afganistane , že mali odísť ešte pred tým ako by im bola podaná priateľská ruka?

MA: Nie, nie, nie. Toto je podnet na spoluprácu. Veríme, že európske krajiny sa stavajú do zlého svetla tým, že sú voči nám nepriateľské. Môžeme mať veľmi dobré ekonomické vzťahy. A taktiež môžeme mať veľmi dobré politické vzťahy.

en: Chcete predať Európe svoju ropu, je tak?

MA: Prečo by sme mali byť nepriateľskí? Keď to chcú. My netrváme na ničom. Viete, že ropa nie je niečo čo by malo byť predávané na medzinárodných trhoch. Je veľa záujemcov o ropu. Toto všetko sú iba výhovorky s cieľom zlepšiť priateľstvo. Môžeme spolupracovať na technickej úrovni, politickej úrovni a dokonca kultúrnej úrovni. My sme nikdy nemali žiadny problém s Európanmi. Ublížili niečím Iránci Európanom? Nie. Iránci nikdy neublížili Európanom. Avšak niektoré európske vlády veľmi ublížili Iránu. Takže my sme sa vždy museli pozerať dopredu, do budúcnosti.

en: Ste pripravený podať v blízkej budúcnosti priateľskú ruku USA – krajine s ktorou nemáte riadne diplomatické vzťahy už 30 rokov? Taktiež nezabudnime, že je to krajina s najväčšou ekonomikou na svete, ktorá by mohla Iránu prospieť. Je teda nejaká šanca, že by ste im mohli čoskoro podať priateľskú ruku?

MA: Veríme, že medzinárodné vzťahy by mali byť priateľské a toto je našim základným princípom. Ale Američania a ich vláda sú zmätení, popletení. Nevedia čo majú robiť. Nesledujú jasné politické stratégie. Oni boli tí ktorí prerušili vzťahy s nami. Američania si mysleli, že ak prerušia s nami kontakty, tak to Irán zničí. Od vtedy prešlo 31 rokov a my tu stále sedíme. Iránsky národ robí pokroky. Veríme, že americká vláda my mala zmeniť svoju politiku. Mali by do istej miery rešpektovať druhých a zachovávať spravodlivosť.
en: Pri všetkej úcte pán prezident, ohľadom nukleárnej otázky ktorá trápi nie len USA, keď tvrdíte niečo a zdá sa, že robíte niečo iné, to sú práve podmienky ktoré nikoho nepodnecujú aby bol priateľskejší a podával mierovú ruku.

MA: Prečo? Čo zlé sme urobili?

en: Nuž, obzvlášť v súvislosti s nukleárnym programom, vy hovoríte – a ja nemám príčinu vám neveriť.....

MA: Je nukleárna aktivita zakázaná?

en: Ja som nepovedal, že je zakázaná. Dovoľte mi to vysvetliť. Tvrdíte, že váš nukleárny program smerovaný na mierové využitie, na produkciu elektrickej energie a nikto nemôže tvrdiť, že to nie je mierový cieľ. Avšak západní vedci mimo Iránu si myslia, že obohacujete urán na takú úroveň (konkrétne 20%) ktorá nemá nič spoločné s mierovým využitím, mierovou produkciu energie pre potreby mierumilovných ľudí. Takže situácia je nasledovná, na jednej strane verejne vyhlasujete že chcete jadrovú energiu využívať na mierové účely. A na druhej strane sa zdá, že robíte niečo čo má iba jediný cieľ, a to je zostrojenie bomby.
MA: Položili ste mi veľmi dobrú otázku. Cítil som, že to bola veľmi úprimná otázka. Dovoľte mi to vysvetliť. Tak po prvé, tí čo tvrdia že smerujeme k vojenským aktivitám nie sú západní vedci, sú to západní politici. Takže ak si to dáte do kontextu s nepriateľským postojom západu voči Iránu...

en: Obohacuje Irán urán na 20%?

MA: Áno.

en: Plánujete strojnásobiť produkciu takto obohateného uránu?

MA: Produkcia 20%-ného uránu je zameraná na mierové využitie, do reaktoru ktorý vytvára rádioaktívne kvapky. Produkuje iba kvapky. 20% nepostačuje na nič iné, iba na lieky a poľnohospodárske účely. Krajiny ktoré dokážu obohacovať urán môžu produkovať urán akéhokoľvek percenta. Toto je vybavenie ktoré máme. Súčasne sa však nachádzame medzi tými pár krajinami ktorých aktivity sú kontrolované kamerami Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu. Keď hovoríme, že nemáme v úmysle zostrojiť bombu, myslíme to úprimne a čestne. Veríme, že ak v súčasnosti niekto chce zostrojiť bombu, je bláznivý alebo šialený. A to z dvoch dôvodov. Jedným dôvodom je, že tí čo majú bomby sú vo vážnejšom nebezpečenstve než tí čo ich nemajú. Bomby ktoré s nachádzajú na území Nemecka, Belgicka, Talianska a ďalších európskych krajín sú vážnou hrozbou pre všetky európske krajiny. Atómová bomba je proti všetkým ľudským bytostiam. A druhým dôvodom je, že nukleárna bomba je zbytočná, nepoužiteľná a neefektívna. Sionistický režim má nukleárne zbrane. A uspel pri tom vo vojne proti Gaze? Zabezpečili mu jeho nukleárne bomby víťazstvo v 33 dennej vojne proti Libanonu? Dokázali nukleárne bomby bývalého Sovietskeho zväzu zachrániť túto krajinu od kolapsu?
Nukleárne bomby boli používané pred 60-timi rokmi na zabezpečenie prevahy pri politickom porovnávaní, ale v súčasnosti nemajú už žiadnu hodnotu. Myšlienka má hodnotu, verejná mienka má hodnotu, ľudské bytosti majú hodnotu. Veríme, že v budúcnosti nikto nebude schopný použiť nukleárne bomby. Veríme, že toto je koniec príbehu.