středa, října 19, 2011

Jak provést břídilský falešný teroristický útok

Zdá se, že okurková sezona skončila i na Blízkém východě a za poslední dva týdny médii proletělo hned několik zajímavých zpráv: zpráva o zvýšení produkce uranu obohaceného na 20% v Íránu a reakce na ni, velice negativní zpráva zvláštního komisaře OSN pro lidská práva pro Írán Ahmada Šahída a posledně o údajně připravovaném teroristickém útoku na život saúdského velvyslance Adela Al Džubejra ve Washingtonu. Společně se zhoršující se situací v Sýrii si nemyslím, že je toto načasování čirou náhodou.

Nyní si dovolím přednést několik argumentů a detailů o celém případu, jež do obrazu prostě nesedí.

I mezi íránskými experty vládne nezhoda, někteří se domnívají, že v útoku Írán prsty má z důvodu hluboké vnitřní krize, jiní ji vylučují jako podvrh Američanů a Saúdů s cílem zpřísnit již nyní tvrdé sankce, případně celou věc pohnat ještě dál. Návrh na projednání v Radě Bezpečnosti byl Saúdy podán velice rychle, navzdory velkým dírám v důkazových materiálech o celém připravovaném útoku (chybí části nahrávek rozhovorů a podobně). Podle svědků mělo kromě atentátu dojít i k organizaci zásilky opia, nicméně důkazový materiál o tom údajně nikdy nebyl pořízen. 

Útok měl být proveden příšlušníky mexického drogového kartelu Zetas a měl spočívat v zabití velvyslance Džubejra bombou ve frekventované restauraci ve Washingtonu a poté bombových útocích na velvyslanectví Saúdské Arábie a Izraele. Arbabsiár Mexičanům převédl jako zálohu 100 tisíc dolarů a celý útok měl stát jeden a půl milionu dolarů. Z kontaktní osoby Mexičanů se však vyklubal agent americké protidrogové jednotky.

Rozeberme si však do detailů tento údajný teroristický útok.

Jedním z hlavních prostředníků a organizátorů útoku měl být Mansúr Arbabsiár, 56, občan spojených států íránského původu, rozvedený obchodník s ojetými vozy, pronásledovaný složenkami, jež nezaplatil a známý svou roztržitostí. V minulosti několikrát zadržený za dopravní přestupky, ale dohromady nic vážného. Tedy to nebyl žádný náboženský ideolog, ani teroristický "mozek" typu Imáda Mugníji, spíše looser, ideální oběť, jež se nechá nalákat na vidinu lehkého výdělku. Poslední rok strávil v Íránu, kam se odstěhoval po svých obchodních neúspěších a známým se pochlubil, že tam vydělává slušné peníze. Byl zatčen poté, co chtěl odletět do Mexika, aby tam domluvil detaily operace.

Další osoby spojeny s útokem by měl být Abdol Rezá Šahlájí, bratranec Arbabsiára, Hámed Abdollahí, Ghásem Solejmání a Alí Gholám Šákúrí, jenž má být členem Quds Force, specializované a obávané jednotky Revolučních Gard pro zahraniční operace.

Teroristické útoky, za nimiž Quds stál, se udály většinou na nejbližší půdě, t.j. v Iráku, Libanonu, Saúdské Arábii, nebo v méně exponovaných místech a byly plánovány jednotkami Quds a provedeny neíránskými, nicméně šíitskými spojenci a Írán vyvázl s čistým štítem. Využití mexického drogového gangu pro nějakou strategickou operaci, navíc na americké půdě v této optice připadá nepravděpodobné a nezapadá do schématu jejich chování. Velvyslance Saúdské Arábie lze zabít i jinde, a mnohem snáz, než ve Washingtonu. Navíc tak specializovaná jednotka, jako Quds má určitě mnoho lepších odborníků než nějaký břídilský obchodníček z Texasu, jež se navíc hned ke všemu přizná.

Írán, jak již bývá tradičně, útok připsal teroristické opoziční skupině MEK. Chámeneí však jedním dechem dodal, že by odpověď Íránu v případě neadekvátní akce ze strany USA byla tvrdá. Íránská vnitřní politika je nyní v zajetí příštích voleb. Po zkušenostech s Ahmadínežádovými výstřelky se Chámeneí vyslovil, že by mohl přikročit i ke změně politického systému z prezidentského (přímá volba prezidenta voliči) k parlamentnímu. Tento krok by oslabil, nebo odstranil funkci prezidenta (v podstatě posledního voleného představitele) a nahradil ji premiérem, jež by byl kdykoliv odvolatelný a nahraditelný v případě neposlušnosti. V případě krize by se Íránu válka možná i hodila, ale k jejímu vyvolání by musela vláda podniknout úplně jiné kroky.

Na základě sledování chování a rétoriky, Írán nemá zájem podnikat otevřené teroristické útoky, ani se k nim hlásit. Celou svojí zahraniční propagandu staví na tom, že se stylizuje do role oběti, toho, jenž je ponižován sankcemi, osočován a křivě obviňován. Když už došlo k nějakým incidentům, Íránci se posnažili, aby k nim podle možnosti došlo na íránské půdě, vodách, případně vzdušném prostoru a tak se mohli prohlásit za "napadené". I v případě, že by teoreticky Írán chtěl vyvolat válku, potřeboval by podporu svých obyvatel, a tu teroristickým útokem nezíská.
Írán i skupiny typu Hizballáh, který pomáhal zakládat a dodnes finančně i jinak podporuje, prohlašuje za nezávislý místní odboj.

V minulosti podnikala íránská vláda atentáty na své úhlavní nepřátele v zahraničí. Byli to disidenti a političtí vůdcové opozičních skupin, zmíním hlavně případ Mykonos, případ, který by mohl sloužit za vzor podobné akci. Při této akci byli 17.9.1992 v berlínské restauraci Mykonos zabiti čtyři osoby, Sádegh Šarafkandí, Fattah Abdolí, Homajún Ardalán a jejich tlumočník Núrí Dehkordí. Při atentátu byly použity střelné zbraně s tlumiči, ne bomba. V místnosti byly i další lidé a ti útok přežili. Další útoky byly například vražda ubodáním bývalého premiéra Šápúra Bachtiára a jeho spolupracovníka Abdula Rahmána Borúmandího v Paříži v roce 1991, Kázema Radžavího z organizace MEK, prince Šahriára Šafíka (bratrance posledního šáha), všichni byly zabiti střelnou zbraní, nebo ubodáni, tedy vraždy byly přímé a cílené, bez zbytečných ztrát na životech. Bombu jako vražednou zbraň použili při vraždě Bižana Fazelího. Bomba vybuchla v obchodě s perskými videokazetami v Londýně. Nicméně bombový útok na veřejném místě s cílem odstranit jednoho člověka není pro Íránce typický.
Pokud by za celým případem skutečně stál Írán, další otázkou je, co mohl zabitím velvyslance docílit. Al Džubejr nebyl členem královské rodiny, ani neměl přímý vliv na politiku Saúdské Arábie. Pokud si nechtěl přímo koledovat o sankce, nebo útok, strategický význam je minimální.
Jedním z dalších možných vysvětlení je, že by to mohla být individualistická akce několika lidí bez vědomí velení Revolučních Gard. Otázkou je, co tím vším chtěli, nebo mohli dosáhnout. Připadá nepravděpodobné, že by jednotlivci, nebo nějaká omezená skupina mohla mít širší strategický záměr.
Asi nejpravděpodobnější možností je, že v celé akci šlo pouze o drogy. Není vůbec novinkou, že se Revoluční Gardy angažují v obchodu s narkotiky, takže to může být uvěřitelným jádrem celé kauzy. Domalovat k tomu teroristický útok není vůbec těžké. Stačí trochu fantazie a váleční štváči přišli ke krásné zámince jako slepý k houslím.
"Útok" nahrál do karet právě nejvíce Saúdům, tradičním rivalům Íránu v regionu. Soupeří s ním v místních konfliktech a podporují lídry a obyvatele sunnitského vyznání ve smíšených šíítsko-sunnitských oblastech (Irák, Bahrajn, Sýrie atd.), soupeří s ním v oblasti vývozu ropy, a jejich vztahy komplikuje i přátelský a smířlivý postoj k USA a Izraeli. Na jaderné ambice Íránu Saúdové hledí s nejvyšší nedůvěrou a již několikrát se vyslovili pro obstarání si jaderných zbraní v případě, že je bude mít Írán.
Írán má na kontě provokace a snahy o vyostření konfliktu, od rétoriky přes zkoušky raket a vojenská cvičení, až po zatýkání cizích státních příslušníků (zejména pokud to jsou Američané), a incidenty mezi plavidly ve vodách Perského zálivu.
Přičtime ještě zprávy o zadržených zásilkách zbraní pro Sýrii a militantní organizace typu Hizballáh, Hamás, nebo Sadrovy milice v Iráku a máme tlustý svazek argumentů postačujících při správné mediální masáži k tomu, čemu se říká "preventivní úder", t.j. druhá strana nečeká a zaůtočí dříve než by zaútočil protivník.
Uvidíme, zda se Američanům a Saúdům podaří protlačit další sankce navzdory odporu Ruska a Číny.Hovoří se o sankcích proti Centrální bance, přes kterou do země proudí platby za ropu. Mělo by to za důsledek omezení toku financí do země. Vojenské řešení se také a priori nevylučuje, otázkou je jenom kolik zemí si válku s tak tvrdým oříškem, jako Írán, skutečně přeje.


Další čtení:
http://www.iranian.com/CyrusKadivar/2003/January/Murder/9.html
http://www.theatlantic.com/international/archive/2011/10/significant-holes-in-us-legal-case-against-alleged-iran-plotter/246780/
http://www.time.com/time/world/article/0,8599,2096747,00.html
http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/tehranbureau/2011/10/the-iran-plot-may-be-just-that.html#ixzz1azeRYbZY
http://therealnews.com/t2/index.php?option=com_content&task=view&id=31&Itemid=74&jumival=7455