čtvrtek, března 18, 2010

Šťastný nový perský rok 1389

Tak, další perský rok je za náma, a tento byl dost pohnutý... ten nový začne 20.3.2010, v sobotu v 18:32 odpoledne a doufám, že se ponese v dobrém.
Norooz, tedy nou a rúz "nový den" je prastará, zoroastriánská tradice, kterou se islámistům nepovedlo vyhubit.
Je doprovázená symbolickými úkony a rituály, které mají náboženský nebo tradiční význam v íránské, v minulosti převážně agrární společnosti. Norúz předcházelo například vysázení semínek, ze kterých vyrůstají klíčky. Používá se čočka, přenice nebo ječmen. Provádí se rovněž důkladný úklid domácnosti (cháne tekání), kdy se praly koberce, vyhazovaly se staré věci, nakupovalo se nové oblečení a celkově se oslavoval příchod jara a nové síly v přírodě a v lidech. Mělo to i význam z hlediska čistoty a vyhánění zlých sil z obydlí, ale i přivolávání duchů předků.

V den nového roku se připravuje tzv. sofreye haft sinn, tedy svátečný stůl, na kterém nesmí chybět sedm věcí, které začínají na písmeno S (sinn).
1. sabze, tedy zelené výhonky, které symbolizují znovuzrození.
2. samanu je druh sladkého pudinku z obilí
3. sib znamená jablko a symbolizuje zdraví a krásu
4. sendžed je sladký vysušený plod, říké se mu i čínská datle, nebo cicimek datlový jujube ale nevím jak se to česky přesně jmenuje a symbolizuje lásku.
5. sír, česnek, symbolizuje lék, léčivo.
6. somágh je cihlově až tmavě červený prášek z umletých plodových palic vyššího keře škumpy koželužské (Rhus coriaria), a symbolizuje barvu východu slunce a vítězství dobra nad zlem.
7. serke, neboli ocet, symbolizuje věk a trpělivost.
(občas se objevují další, viz článek dále)

Ze zoroastriánských dob pochází i Chvadža Pirúz. V zoroastriánských dobách to byl nejúspěšnější člověk, pirúz znamená vítěz, který na období nového roku nahrazoval starostu města a staral se, aby nikomu nic nechybělo a aby bylo všude veselo. Po vpádu Arabů se zkomolil na Hádží Firúz a symbolizuje ho postava podobná klaunovi se začerněným obličejem. Jeho posláním je rozveselovat lidi a před novým rokem se konají průvody hádžího Firúza s hudebníky v ulicích.

Poslední středeční večer je Čaháršanbe súrí, tedy červená středa, kdy se zakládají ohně a lidé kolem tancují a přeskakují je. Říká se "sorchiye to az man, zardiye man az to", co znamená "dej mi svou červeň a vezmi si ode mě moji žlutost", kde žlutost znamená zimní bledost a od ohně se čerpá červeň, tedy energie a zdraví. Popel se poté zahrabává v polích a znamená také odehnání zlých sil.

Další tradicí je ghášok zaní (znamená to bouchání lžící), lidé, hlavně děti navštěvují domy sousedů v maskách s kovovou mísou a lžící, před domem bouchají lžící na mísu a sousedé jim do mísy dají dárky. Musí ale být úplně zticha a nepoznáni.

Další je fál gúš, tedy naslouchání věštbě. Neprovdané mladé ženy a dívky se schovávají v temných uličkách a poslouchají rozhovory kolemjdoucích. První věta, kterou zaslechnou, pokud je pozitivní, věští jim, že se do roka provdají.

Túpe morvárí bylo velké dělo na teheránské citadele, pokryté perlami. Vytahovalo se na čaháršanbe surí a kolem něj chodily neprovdané ženy v naději, že jim to přinese ženicha.

Gere gúšáí je další tradicí. Ti, kdo měli nevyřešený a těžký problém prosili prvního kolemjdoucího, který jim zkřížil cestu, aby jim pomohl rozvázat uzel na košili. Pokud tak učinil, měli naději, že se jejich problém do roka vyřeší.

Píšváze norúz byl dalším zvykem. Do nové hliněné nádoby na vodu se dávalo několik malých mincí, kus uhlí, semena routy (rostlina a kus kamenné soli. Nádoba se vynesla na střechu a její obsah se vysypal na ulici. U toho se říkalo, při plnění nádoby: "mé bolesti a strasti do nádoby" a poté když se vysypala, "mé bolesti a strasti na ulici". Mělo to rovněž funkci zbavení se zlých sil.

Ve čtvrtek večer před Novým rokem se jí hojná večeře, kdy se podává kuře s rýží. Mělo to vyprosit podobně hojný pokrm alespoň jednou týdně po celý příští rok.

Před příchodem nového roku se do rohu hlavní místnosti domu na ubrus dávaly symbolické předměty:
- Svíčky, podle počtu dětí v rodině. Svíčky musely samy dohořet, nesměly se sfouknout, jinak to přinášelo neštěstí. Znamenaly dobro a teplo do rodiny.
- svatá kniha, podle náboženství v rodině, korán, bible, tora nebo avesta.
- haft sinn, tedy sedm věcí začínajících na písmeno sinn, jak už bylo vyjmenováno - sib (jablko), koření somágh, sír (česnek), pudink samanú, sendžed, sohan (sladkost vyráběna z medu a oříšků, siyáhdáne (sezamová semínka), serke (ocet), sangak (chléb pečený na kameni) - z těchto se vybíralo sedm. Mohly se nahradit ještě dalšími - sonbol (květ hyacintu), spand (routa), sepestán (to je další rostlina), samovar, nebo sabze, tedy zelené klíčky. Ještě se k tomu přidává "sekke", tedy mince, většinou nové a lesklé, symbol prosperity, a zlatá rybka v akváriu.
Sedm sinn v předislámských dobách mohlo být i sedm šín, šír (mléko), šekar (cukr), šahd (nektar),
šarbat (sirup), šáne (hřeben), šaráb (víno) a šám´ (svíčka).
Ještě se tam umisťovalo zrcadlo, občas s natvrdo uvařeným vejcem na něm, nebo barvená vejce všude kolem a mísa vody, ve které plaval pomeranč a růžové lupeny.

Saate tahvíl je hodina, kdy se starý rok přehoupne do nového. Členové rodiny se smiřovali a zapomínali na staré hádky a rozepře. Poté se rodiny vzájemně navštěvovaly. První osoba, která vkročila do domu měla symbolizovat štěstí nebo neštěstí, které rodinu potká. I to bylo důležité, kde se člověk nacházel během této hodiny, protože to znamenalo, že tam ten člověk během roku bude trávit hodně času, proto se lidé vyhýbali úřadům, školám a bazaru... (já budu asi bohužel v práci :-) .

Sizde bedar. Oslavy nového roku trvají v Íránu do 13. dne nového měsíce. Tento den lidé opouštějí města a jdou na piknik do přírody. Při této příležitosti se sabze, zelené klíčky, házely do tekoucí vody, nebo se vysázely do přírody. Neprovdané dívky zelená stébla vázaly a říkaly si "sále digar, cháneye šóhar, bače dar baghal"
tedy "příští rok ať jsem v domě manžela s dítětem v náručí"...

úterý, března 09, 2010

Pozvánka na filmy a koncert


Tak, bohužel, chřipka si našla i mě... ještě štěstí, že agenti islámské republiky nemají její zdatnost ve vyhledávání svých obětí :-) Bohužel s chřipkou nemohu ani přemýšlet, natož psát, proto laskavě přijměte omluvu za mé mlčení. Ohledně nejnovějších zpráv, důležité je asi to, že student Mohammad Amín Valian (obr. vlevo) byl odsouzen k smrti za účast v protestech v prosinci (dohromady je odsouzených 13 lidí). Článek je zde slovensky... chci velice poděkovat jednomu čtenáři, který mě usilovně zásobuje odkazy ze slovenských serverů. Je zajímavé, že se toho o Íránu podle všeho na Slovensku publikuje mnohem více než v České republice.
Rovněž vláda zakázala důležitý reformistický deník Etemad a dva týdeníky Írán Docht a Síná. V Itálii zatkli 7 lidí z toho dva prominentní Íránce kvůli podezření z pašování zbraní. Další "nové" zprávy z MAAE, o snaze sestrojit atomovou pumu, a v Iráku se volilo. Byl rovněž spektakulárně zatčen Abdolmalek Rigí, vůdce skupiny Džondolláh, která podnikala teroristické útoky v provinci Sístán-Balúčistán proti vládním silám. Írán obvinil Spojení státy, že tuto organizaci podporovaly, nicméně USA to popřely.
Včera 8.3. proběhly demonstrace při příležitosti dne žen a další sešlost studentů na univerzitě proběhla při příležitosti nedožitých narozenin jednoho ze zabitých studentů během nepokojů (Kiánúše Asy). Blíží se rovněž největší íránský svátek, tedy nový rok, Norúz, kterému předchází čaháršanbe súrí, co znamená červený čtvrtek. Je to den, nebo spíše večer, kdy lidé zapalují ohně a hází petardy. Na tento den se chystá další demonstrace.
Začal pseudoproces ohledně zločinů a násilí proti vězňům ve věznici Kahrízak. Podle "soudce" není možné zveřejnit žádné detaily z pojednávání z "bezpečnostních důvodů".
Nyní k tomu pozitivnějšímu. Cenu Homo Homini udělovanou Člověkem v tísni dostali dva íránští studentští aktivisti, Madžíd Tavakolí (známý z kauzy s fotografií v čádoru o které se zde psalo, nyní odsouzen na 8 a půl roku vězení) a Abdolláh Momení (celý článek zde na stránkách ČVT)
Festival Jeden svět konečně zařadil Írán do programu. Dohromady se budou promítat čtyři snímky v tématické sekci "Zaostřeno na Írán". Podrobný program a popis filmů je zde.
Další akce je koncert kytaristy a zpěváka Šahába Tolúí, který se uskuteční 21.3.2010 v divadle ABC. Více informací zde.
Pro zajímavost, Chámeneí má profil na sociální síti Twitter a některé z jeho názorů byly přeloženy do angličtiny. K příležitosti dne žen mluví jenom o blahodárném vlivu zahalování na ochranu žen před útlakem a morálním úpadkem.
Zde můžete vidět celkem drsný dvoudílný film o prostituci v Íránu, první díl, druhý díl. Film je sice z roku 1966, ale tyto věci se pořád dějí a prostituce v Íránu nevymizela, jenom se "institucionalizovala" v islámské podobě do "dočasného manželství", sighe: podepíše se kontrakt, který omezuje platnost manželství na dobu určitou od jedné hodiny do 99 let a stanoví se finanční odměna pro ženu za její "manželské služby". Dívky se pořád pašují a prodávají do Dubaje a dalších arabských zemí kolem zálivu.