čtvrtek, května 24, 2007

Taliban v praxi



















































Tohleto je islám v praxi... podle Zahry Suizi z ministerstva školství Íránské islámské republiky "ti, kdo opouštějí islámský kodex odívání, se stávají zvířaty." Proto je nutno tato "zvířata" asi vybít... čekám protesty aktivistů za práva zvířat za humánní utracení.
Na perských stránkách jsou rozhořčená vyprávění o tom, jak policisté kopali a bili dívky, které se nechtěly nechat zatknout nebo je násilím cpali do aut. Naštěstí se kolemjdoucí (muži a ženy) žen zastali a v několika případech zadrželi policisty, a tak mohly dívky v potrhaných šatech uprchnout.
Rovněž lidi, co měli sebou psa, i když neexistuje oficielní zákon, který zakazuje vlastnictví psů, lidé jsou kvůli tomu opruzovaní a mladí muži jsou stíháni za krátká trika, divoké účesy nebo i dlouhé vlasy. Vlasy jim ostříhají, veřejně a hned na místě zadržení.
Toto násilí se děje vrámci "kampaně za zvýšení veřejné bezpečnosti a obrany islámských hodnot", mezi Íránci známé jako každoroční zátah na šátky. Zdá se ale, že letošní neskončí za týden nebo dva, jako ty v minulých letech. Už trvá více než měsíc a nezdá se, že polevuje. Připomíná to první měsíce po chomejnistické revoluci v 1979, kdy byly zákroky islámských horlivců a horlivkyň ještě barbarštější - používali žiletky a kyselinu.

Ženy jsou zatýkány policií jenom za ten "zločin", že nenosí správně umístěný šátek, mají kratší kalhoty nebo kabát nebo otevřené boty. Ženy jsou nutností zahalovat se degradovány na sexuální objekty, ale pro muže je to rovněž degradující. Islámská morálka říká, že pohled muže na nezahalenou část ženského těla ho změní na zvíře, které se neovládne a ženu znásilní (a bude to samozřejmě její vina).

středa, května 23, 2007

Íránská ekonomická krize

Přináším několik analýz o současné situaci v Íránu, které ukazují, že na svržení režimu pravděpodobně nebude nutný zásah zvenčí, v co i doufám... režim se pěkně rozkládá sám a s jistou dávkou sebevražedných tendencí dělá všechno pro to, aby ho lidé ještě více nenáviděli (viz obtěžování mladých lidí za oblečení a vlasy, umlčování politických aktivistů a nespokojených stávkujících - zde a zde jsou fotografie a videa žen, které jsou bity a zkrvaveny po srážkách s policií... další odkazy v angličtině na těchto stránkách) Velice podobná situace byla před revolucí v 1979... i tu odstartovaly stávky, potlačování svobody, nezdravý růst cen ropy a ekonomická regrese, která po tom následovala. Podle zpráv od přátel z Íránu je tam situace horší - propouštění zaměstnanců, zvyšovaní cen, nyní je 1 dolar už kolem 10 000 rialů, před rokem to bylo kolem 8000 - 8500, i banky mají problémy, protože západní banky s nima nechtějí spolupracovat...

Amir Taheri, Wall Street Journal, 9.5.2007:

[Iranians demonstrating against poor working conditions clash with a security official, May 1, 2007.]
Nespokojení Íránci se střetávají s pořádkovými silami. 1. máj, Teherán

Za posledních pět týdnů oddíly islámské morálky prezičdenta Mahmúda Ahmadínežáda Islamic Moral Brigades se střetávaly se skupinami mladých Íránců na ulicích Teheránu a jiných větších měst během vládního zátahu proti "nezdrženlivému oblečeni". Zátah mnozí Íránci vidí jako krok směrem k ještě dusivější společenské atmosféře v zemi, která je zasažena krizí. Oba, Ahmadínežád i jeho mentor, "Nejvyšší vůdce" Ajatolláh Alí Chameneí, říkají, že způsob, jak se mladí Íránci oblékají je nejbezprostřednějším nebezpečím pro islámistickou dystopii.

Televizní záběry mladých mužů a žen, kteří se perou s morální policií by mohla vést některé na Západě k myšlence, že opozice vůči chomejnistickému režimu vychází hlavně z řad městského obyvatelstva a středních vrstev, a týká se jenom větších společenských svobod. To je ale jenom část příběhu. Zatím co společenské otázky otravují život v Islámské republice, jsou to hlavně ekonomické problémy, které nejvíce sužují Ahmadínežádovo úřadování.

1. května desetitisíce rozzlobených dělníků, kteří vytvořili ilegální organizaci, která je zaštiťuje, zatli pěsti proti Prezidentovi Ahmadínežádovi při příležitosti Mezinárodního svátku práce v Teheránu a v tuctu hlavních měst provincí. Pochodujíce po ulicích hlavního města, dělníci nesli rakev zabalenou v černém plátně s nápisem "Práva dělníků". Křičeli "Ne otrocké práci! Ano svobodě a důstojnosti!"

Ahmadínežád založil svou kampaň v r. 2005 na slibu "přinést petrodolary země na stůl každé rodiny." Po volbách byla jeho pozice posílena dramatickým vzrůstem cen ropy, co mu přineslo více než 100 milionů dolarů denně do státní pokladny. Ale navzdory tomu, všechny oficielní statistiky ukazují, že s inflací, která se pohybuje kolem 18% a nezaměstnanost šplhající se na 30%, průměrný íránec se má hůř než před třemi lety. Během předchozí administrace prezidenta Mohammada Chátamího, Islámská republika vykazovala národní ekonomický růst kolem 4%. U národa, který potřebuje vytvořit milion pracovních míst aby se vypořádal s demografickou explozí, tato úroveň vzrůstu určitě nestačila k vybudování nějakého Eldoráda v dohledné době. Ale stačilo to, aby to zabránilo krachu ekonomiky. Za úřadování prezidenta Ahmadínežáda, ale míra nárůst spadla na asi 3% -- a to navzdory rostoucím příjmům z prodeje ropy.

Protože stát kontroluje příjmy z ropy, které přicházejí v amerických dolarech, má velký zájem na oslabování domácí měny. (Mohl dostat víc rialů za stejný obnos v dolarech na domácím trhu.) Ahmadínežád zkoušel využít této příležitosti tím, že dal vytisknout bezprecedentní množství rialů. Ekonomové v Teheránu mluví o "přívalu bezcenných rialů" které Ahmadínežád použil k financování svých extravagantních slibů vykořenit chudobu. Výsledkem je velký odliv kapitálu, hlavně do bank v Dubaji, Malajsii a Rakousku. Ajatolláh Mahmúd Šahrúdí, šéf islámské justice, říká, že kolem 300 miliard dolarů opustilo zemi od doby Ahmadínežádova nástupu

Podle Abbása Abdího, teheránského badatele a věrného kritika režimu, Írán podstupuje nejhorší ekonomickou krizi od konce 70. let. Její vliv je viditelný v stagnaci cen nemovitostí-- co se stalo poprvé od r. 1997, i v nejlepších čtvrtích Teheránu. Tištění peněz a investice do projektů bez budoucnosti nejsou jedinými příčinami krize. Celá ekonomická filosofie prezidenta Ahmadínežáda se zdá být postavěna, aby více uškodila, než aby pomohla.

Prezidentovo oblíbené slovo je "chodkafá'í" nebo "soběstačnost." K hrůze většiny Íránců, hlavně milionů, kteří jsou spojeni s bazary, kteří považují obchod za nejušlechtilejší činnost, Ahmadínežád pořád trvá na tom, že jediný způsob, kterým si Írán uchová svou "Islámskou čistotu" je snížení jeho závislosti na zahraničním obchodu.

"Cokoliv se dá vyprodukovat, měli bychom to udělat sami," opakuje prezident. "i když to, co vyrobíme není až tak dobré a je dražší." Jeho logika to vysvětluje asi takto: globální ekonomický systém je židovsko-křižácké spiknutí, které má za cí udržet muslimské národy v pozici slabosti a závislosti. Proto, muslimové by se měli raději spolehnout na vlastní zdroje, i kdyby to mělo znamenat nižší životní úroveň.

Jedním z prezidentových prvních kroků bylo zmražení šestiletých vyjednávání, jejichž cílem bylo pomoci, aby se Islámská republika stala členem WTO (Světové obchodní organizace; v jeho knize WTO je jenom další "židovsko-křižácký" vynález aby potvrdil podradné postavení muslimských hospodářství. Zase s odvoláním se na "chodkafá'í" Ahmadínežád rozhodl přitvrdit pozici režimu ohledně jaderné otázky, i kdyby to mělo znamenat sankce OSN a válku s USA. Íránský prezident říká, že 7 zemí, které jsou nyní schopné vyrábět jaderné palivo chtějí založit globální kartel aby kontrolovali světový trh s obohaceným uranem, poté co lidstvo vyčerpá fosilní paliva a bude závislé na jaderné energii.

Přesvědčen o tom, že islám směřuje k "střetu civilizací" proti "nevěřícím" -- vedeným USA, samozřejmě -- Ahmadínežád je odhodlaný zachovat vše, co považuje za "nezávislost" islámské republiky. Jedním z jeho oblíbených témat je, že když si muslim má vybrat mezi svobodou a nezávislostí, tak dobrý muslim si vybere to druhé.

Chodkafá'í má katastrofické důsledky na mnohé sektory íránského průmyslu. Prezident nemá šanci snížit, a už vůbec zastavit dovoz zboží masové spotřeby (včetně témeř poloviny potravin celého národa), který je kontrolován mocnými mulláhy a veliteli Revolučních Gard, a proto spřísnil dovozní podmínky pro řadu surovin a náhradních dílů, které jsou nevyhnutné pro továrny po celé zemi. Tato politika témeř zabila kdysi bující textilní průmysl, čím zlikvidoval desítky tisíc pracovních míst. Rovněž to postihlo stovky malých a středních firem, které v některých případech nemohly vyplatit své zaměstnance za celé měsíce.

Ahmadínežád rovněž použil chodkafá'í jako výmluvu aby zmrazil několik dohod, které měly zabránit zřícení stárnoucích a polozpustlých ropních polí a ložisek plynu. Vetoval i zahraničnou spoluprácí při budování ropních rafinérií, čímž přinutil Islámskou Republiku k importování více než 40% rafinovaných ropních produktů, které se spotřebují v Íránu. Vyhlídky dalších tahanic s OSN, a možný vojenský střet s USA rovněž poškodil íránskou ekonomiku za posledních šest měsíců.

Jeden z důsledků prezidentovy divné politiky je řada stávek, které pokračují v Teheránu a asi ve 20 hlavních městech od loňského podzimu. Loni jedna velká stávka pracujících v hromadné dopravě v Teheránu paralyzovala patnáctimilionové město na několik dnů. I v této chvíli stávkují desetitisíce pracujících v odvětvích tak různých jako spracování plynu, papíru a novinového papíru, automobilovém, a dolování mědi.

Prezident Ahmadínežád je ale odhodlán zavést v íránské ekonomice něco, co vypadá jako severokorejský model ekonomiky. Už rozpustil Svaz íránských zaměstnavatelů (SKI) jako kapitalistickou kliku a plánuje jej nahradit orgánem určeným vládou. Rovněž tlačí na schválení nového zákonníku práce v Madžlisu (parlament) aby nahradil ten existující, který byl vytvořen s pomocí Mezinárodní organizace práce (ILO - International Labor Organization) v 60. letech (ještě za Šáha) a doplněného v r. 1991.

Navrhovaný text ruší většinu práv které si vydobyli pracující po celém světě jako důsledek desetiletí sociálního boje a politické reformy. Ahmadínežád věří, že odborové organizace západního stylu a svazy zaměstnavatelů nemají žádné místo v správné islámské společnosti, kde stát, který zastupuje vůli Alláhovu, může udržet "společenství věřících" bez třídního boje, typického trápení "nevěřících" společností.

Dalším krokem Prezidenta Ahmadínežáda bude asi větší privatizace, která zasáhne více než 40 veřejných korporací po celé zemi. Slíbil, že pomůže zaměstnancům odkoupit 10% akcí. Zbytek půjde bohatým mulláhům a velitelům Revolučních Gards a jejich obchodním partnerům, s pomocí nízko úročených úvěrů ze státem vlastněných bank. Ale až se tento privatizační plán vypracuje, Islámská republika bude už možná v tak hluboké ekonomické krizi, že nikdo -- ani hrabiví mulláhové ani skorumpovaní Revoluční Gardisté -- nebude chtít do ní investovat ani jediný půjčený rial.

Asharq Alawsat, 11.5.2007
Ahmadínežád slíbil, že přinese petrodolary na stůl každé rodiny, a dokáže, že Chomejnistická revoluce může nabídnout prosperitu současně se sledováním mesianistické zahraničné politiky. Později tento měsíc ale prezident Ahmadínežád zavede schéma benzínu na příděl, první z řady spřísňovacích opatření, které přijala jeho administrace.

Návrh přidělování povolí každému íránskému řidiči dva galony benzínu na den za dotovanou cenu 40 centů dolaru. Opatření určitě vytvoří černý trh, ze kterého vytěží vlivní businessmulláhové a jejich spojenci v Revolučních Gardách (IRGC).

Příděly se staly nutnými, protože Islámská Republika, čtvrtý největší světový vývozce surové ropy, utratí téměř polovinu příjmů z prodeje ropy na dovoz více než 40% rafinovaných ropních produktů na vlastní spotřebu.

Jak se Írán dostal do této situace?

Všechno začalo, když nebohý Ajatolláh Chomejní vyhlásil na začátku revoluce, že jediné co bylo důležité byl islám a ne ekonomika. V známé hlášce odmítl znepokojení jeho prvního ministerského předsedy, Mehdího Bazargána, o ekonomice - řekl, že "Ekonomie je pro osly!"

Věci se dál skomplikovaly když Muhammad-Alí Radžájí, učitel, který se stal ministerským předsedou a poté prezidentem v r. 1981, zavedl koncepci "chod-kafájí" nebo "soběstačnosti". Radžájí byl vyhozen do vzduchu ale jeho ideologické dědictví zůstalo. Dnes, Ahmadínežád se staví do role "druhého Radžájí".

Radžájí věřil, že jestli Írán nebyl schopen něco postavit sám, je lepší čekat do doby, než to zvládne sám později. A to se týkalo i rafinerií ropy. Tím, že většina íránských techniků a inženýrů uteklo před chomejnistickou revolucí v letech 1980 a 1981, bylo málo Íránců, kteří věděli, jak postavit rafinerie. Proto předrevoluční plány k postavení 25 nových rafinerií ropy mezi 1980 a 2000 musely být opuštěné. Chomejnističtí vůdcové by nedovolili "nevěřícím" přijet a postavit rafinerie. (je zajímavé, že ruský podíl na stavbě atomových elektráren nevadí)

Jeden z Radžájího nástupců ve funkci prezidenta Islámské republiky, Ali-Akbar Hašemí Rafsandžání zkoušel změnit tento ideologický postoj v 90.letech. On sám je businessman a říká se, že je nejbohatší osobou Íránu, Rafsandžání oživil předrevoluční plány k postavení rafinerií. Ale neuspěl, protože vládnoucí klika se bála přivézt desetitisíce "nevěřících" techniků, jejichž přítomnost by mohla podminovat islámistické ambice režimu.

Odstraněním části dotací na benzín je jenom prvním krokem směrem k širší politice snížení deficitu vládního rozpočtu, který nyní dosahuje rekordní výše.

Islámská Republika dováží téměř polovinu potravin, které skonzumuje a dovedla zabránit hladomorům jenom jejich dotovanými cenami. Kdyby dotace ustaly, například cena chleba by se zdvojnásobila. Většina Íránců ještě může používat cukr protože stát zaplatí třetinu skutečné ceny za jeho dovoz.

Navzdory masivnímu růstu cen ropy za poslední dva roky, Ahmadínežádova administrace se asi brzy bude muset vypořádat s finančními problémy. To je částečně proto, že prezident masivně zvýšil rozpočty armádě a bezpečnostním službán. Jednoznačně se snaží nasměrovat zemi na válečný stav, president vyřadil řadu dlouhodobých rozvojových projektů. Rovněž zvýšil výdavky na přítomnost Islámské Republiky na místech, které považuje za scény konfliktu s USA, konkrétně Afghánistán, Irák a Libanon. Strach z etnických revolt v několika provincích, včetně Sistánu a Balučistánu, a Kurdistánu taky přinutil administraci bezprecedentně zvýšit výdavky na vybudování bezpečnosti.

Ahmadínežád věří, že USA jsou velmocí v koncích, která se bude muset stáhnout z Blízkého Východu pod tlakem její domácích politických tahanic. Ale stejně by USA mohly zkusit ještě jednou zamíchat karty na Blízkém Východě a napadnout Islámskou Republiku. Ahmadínežád věří, že jestli takový útok, jestli vůbec nastane, bude omezen na letecké nálety během několika dnů. To by mohlo USA pod vedením prezidenta G.W.Bushe zakamuflovat jejich stažení se z Blízkého Východu jako vojenské potrestání Islámské republiky.

Na základě této analýzy, Ahmadínežád věří, že ekonomické těžkosti, včetně rychlého růstu inflace a masové nezaměstnanosti v několika sektorech by byly opomenuty, kdyby se mu povedlo ukázat, že se postavil americkému "Velkému Satanovi" a tento střet by přežil.

Ale existuje i jiný scénář.

USA nepotřebují napadnout Islámskou republiku a pak ji nechat ještě dožívat. Konec konců, jak řekl Machiavelli před stoletími, byla by to nejhloupější věc. Nepřítel by se neměl nechávat zraněný. Buď se musí zabít nebo změnit na přítele.

Islámská republika byla vždy ve výhodě, když šlo o nízkoúrovňovou válku. A je to proto, že žádný z jeho regionálních nebo jiných protivníků doteď nemělo chuť hrát s ní tu samou hru. Islámská republika vždy zkoušela běžet maraton zatím co její nepřítelé se unavili sprintem.

Poprvé vůbec, Islámská republika možná brzy uvidí, že alespoň někteří z její nepřítel jsou připraveni zaplatit jí v její vlastní měně, čili vést pomalou nízkoúrovňovou válku. RB OSN přijak už dvě rezoluce proti Islámské republice. Třetí rezoluce se rýsuje koncem měsíce, kdy vyprší ultimátum určeno RB na zastavení obohacování uranu.

Ahmadínežádova vysoce riziková strategie možná brzy donutí Islámskou Republiku bojovat na dvou frontách: uvnitř země proti pořád nespokojenějším obyvatelům a venku proti koalici rozhodnutých nepřátel, kteří se nespokojí s omezeným ohňostrojem, který si Ahmadínežád představuje.

pondělí, května 14, 2007

Supervelmoc světa

Mehrdad Sheibani , Týdenní přehled - 14. květen 2007, Rooz Online

Tento měsíc celý Írán vzkvétá a íránský národ dostal další dobrou zprávu od jeho božského prezidenta a dověděl se, že se rychle stává “Supervelmocí světa”. Měli bychom říct, že v minulosti, když vládli Íránu “vládcové bez kořenů” (dynastie Pahlaví), podle slov Mehdího Karubího (jeden z reformistických vůdců), slovo supervelmoc znamenalo největší moc na světě. Nikdo nevěděl, že jednou muž s arabským šátkem kafíje – čím chce dokázat, že je Íránec – se objeví a redefinuje toto označení.

A právě to se stalo minulý týden. Přesná slova prezidenta Ahmadínežáda zněla nasledovně: “Představitelé některých velkých mocností v poslední době žádají o naši pomoc a říkají, že pochopili, že se Írán rychle proměňuje ve velmoc. Dnes existuje ve světě rozšířená nespokojenost a není naděje vyřešit současné problémy existujícími mechanismy. Ale vysvitlo světlo naděje a tím je Írán. Světové moci vědí, že jestli Írán překročí nukleární vrchol, bude nekontrolovatelný a určitě se stane vzorem pro jiné národy. Dnes nejstabilnějším politickým systémem je Islámská republika Írán, zatímco kdokoliv jiný se pohybuje na nejistých vodách. Nedávno nás požádali, abychom přišli a mluvili o Iráku, a souhlasili jsme, protože dnešní Írán už není v slabé pozici.”

Ano, jediná otázka, která zůstává, je, že se staneme jadernou mocí a to bude nepopiratelné. Tato slova přišla samozřejmě v době když nejvyšší jaderný vyjednavač předchozí administrace – Hossein Mussavian – byl zatčen, podle slov komentátora Ahmada Zeidabádího za “mysteriózních” okolností s podezřením na špionáž a pak byl propuštěn domů na kauci 200 millionů Tomanů (kolem 235,000 dolarů).

Toto zatčení jasně změnilo povahu jaderné otázky, takže mnozí pozorovatelé řekli, že Mussavia n odhalil získání jaderních zbraní Íránem, aniž poškodil “supervelmoc světa.” Ve skutečnosti všechny události potvrdily existenci této supervelmoci.

Během týdne, který právě skončil, tato supervelmoc, která nemůže usnout ze strachu před “sametovou revolucí”, “nenásilným převratem”, “barevnou revolucí”, atd, a pořád má noční můry o vlastním pádu, zkusil vystupňovat represi studentů pomocí vykonstruované kauzy, kterou organizace Mojahedin Enghelab Eslami (svatí bojovníci islámské revoluce) nazvali “rozsáhlým spiknutím”. Věci se dostaly do bodu, že agenti vlády, milice Básidžů a dokonce rektor univerzity zaútočili na volební urny univerzitě Amira Kabira (Velkého), aby je shrábli a zveřejnili zvolení jejich žádaných kandidátů.

Hladoví učitelé této “supervelmoci světa”, kteří žádali o svůj denní příděl chleba byli brutálně potlačeni před budovou parlamentu. A během týdne, další aktivistka za ženská práva byla zamčena za mříže. Núraldin Zarin-Kelk, nestor íránského animovaného filmu, kterému je už přes 70 let, byl vyloučen z univerzity, protože se kamarádil s dcerou nižšího úředníka Islámské Republiky. A snahy vlády o odstranění úřadujícího primátora Teheránu, který byl předtím jedním z velitelů Strážců Islámské revoluce (t.j. pasdarů, Revolučních Gard) a pověřence jiného velitele, se setkaly s neúspěchem.

Během tohoto týdne se rovněž ukázalo, že tato “supervelmoc”, která má jedny z největších zásob ropy, bude dávat obyvatelům na příděl dovezený rafinovaný benzín. (Írán nemá potřebné kapacity pro rafinování vlastní ropy, proto rafinované ropní produkty nakupuje ze zahraničí a pak jejich cenu pro obyvatele ještě dotuje ze státního rozpočtu - jeden z největších íránských paradoxů.. samozřejmě ale jádro je prioritou)

A mezinárodní den tisku se rovněž vešel do tohoto týdne a ukázal, že tato velmoc je příliš příliš těžkým soustem pro média, protože skončila na šestém místě od konce na seznamu zemí, které respektovaly svobodu tisku. Pod Íránem zbylo jenom jedno místo. (zde je zpráva o svobodě tisku a internetu ve světě v pdf, přesný žebříček, podle kterého autorů napsal tento článek, se mi nepovedlo najít, zde je žebříček z loňského roku, nebo z roku 2002 podle kterých je vidět že se situace v Íránu od nástupu Ahmadínežádovy administrace zhoršila... je zajímavé kde je na mapě světa nejvíc černé a červené a jak přesně platí pravidlo vrána k vráně sedá)

A v tomto poli působnosti se stala tato velmoc vůdcem, další tři studentské noviny byly zavřeny a jejich redaktoři, dvacetiletí studenti, byli předvolání k soudům.

Každoroční mezinárodní knižní veletrh, který byl nyní přeložen do hlavní teheránské mešity Mosallah (kde se konají týdenní parlamentní pátečné modlitby) aby mu to dodalo lesk svatosti, nepovolil vyložit knihy Sadegha Hedájata a Foroogh Farrokhzádové (oba jsou moderní autoři, kteří zavedli inovační prvky do íránské literatury a poezie). Divadelní režiséři se shromáždili v jednu noc a přidali se ke členům širší divadelní komunity. Jejich požadavky by se dali vyjádřit jednou větou: Přestaňte nás ponižovat.

Během týdne 15 poslanců parlamentu varovalo vládu a žádalo, aby byl odstraněn veškerý tlak, zastrašování, hrozby a omezení tisku a elektronických medií, včetně tiskové agentury pracujících ILNA.

Tato supervelmoc celý týden promlouvala k ostatním supervelmocím z pozice síly. Hossein Šariatmádarí – lidově nazývaný "vyšetřovatel" (vedoucí výslechu), a spoločník Saída Emámího, který nazval setkán v Šarm el Šeiku v Egyptě "americkou pastí” odhalili blížící se jednání s USA. Tento “šéf” protiíránských novin napsal (myslí se tím ultrakonzervativní provládní denník Kayhan), “V těchto dnech se to šušká mezi vládními činiteli a jestli je to mysleno vážně, ukazuje rozhodnutí vlády přistoupit k nebezpečnému opatření. Nežádoucí čin, který může vážně poškodit čest a respekt k Íránské Islámské Republice a její výjimečném statutu, který lidé dosáhli během posledních 28 let obětujíce jejich krev a duši. To by bylo rovněž deprimující pro osvobozenecká hnutí v islámském světě (myslí tím Palestince a extremisty atd.). Touto událostí je vyjednávání s USA. V krátkosti: nepodávejte si ruce se Satanem a podívejte se jak je vlk šťastný, i když se ještě nic nestalo.”

Ale navzdory všemu, ministr zahraničí Manúčér Mottakí, jehož kariéra ukazuje, že je spřízněn s “vlky” uvnitř režimu, šťastně skočil do “Americké pasti.” Seděl u stejného stolu s bývalým Velkým Satanem, vtipkoval, a poté najednou vstal. Výmluvou byla ženská houslistka. Ale jeho rozhovor s americkým časopisem Time ukázal, že skutečným důvodem byla nepřítomnost vstřícného gesta ze strany USA. Podle talibanoidního denníku Keyhan, “ministr zahraniční Manúčér Mottakí řekl americkému časopisu Time na setkání v egyptském Šarm el Šejku, že “Írán to myslí vážně s otevřením jednání s USA. V Íránské islámské republice je politická vůle prozkoumat bilaterální otázky mezi oběmi stranami, ale musíme vidět vstřícné gesto i z druhé strany.”

Tento týden skončil, “supervelmoc” zůstala, a “světové velmoci”, které se všechny pohybují na nejisté půdě (podle íránského prezidenta) se setkaly ve čtvrtek aby připravili podklady pro další rezoluci proti Íránu. Lhůta pro poslední rezoluci RB OSN, která žádá Írán o přerušení obohacování uranu vyprší 23. května. “Světové velmoci” už řekly, že jestli pohrdání Íránu vůči vůli mezinárodného společenství bude trvat, přijdou další sankce. Americká ministryně zahraničí znovu předložila vojenské řešení na stůl prezidenta Bushe. A “supervelmoc světa” pokračuje v boji o záruku na své přežití.

neděle, května 13, 2007

Írán zablokoval neohlášenou návštěvu MAAE na jaderném pracovišti

VÍDEŇ (AFP) - Írán zablokoval jaderné experty OSN během první neohlášené zkušební inspekce podzemního jaderného pracoviště, kte obohacuje urán, navzdory prohlášení, že povolí tyto návštěvy, diplomaté řekli AFP ve čtvrtek.

Kontrolní organizace Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii v březnu řekla Íránu aby povolil její inspektorům instalovat průmyslové kamery na pracovišti v Natanzu ale Teherán to odmítl a na oplátku slíbil, že povolí časté neohlášené návštěvy.
Při první zkoušce této úmluvy 21. dubna to "bylo totální selhání," řekl diplomat ve Vídni, blízký MAAE, který dodal, že úspěšná neohlášená inspekce se ještě nekonala
"Íránci nepovolili inspektorům MAAE vstoupit do haly, kde jsou řetězy odstředivek," řekl diplomat ve vztahu k výrobním linkám odstředivek, které obohacují uran.
"Takže nemohli dostat detailní informace o tom, co se tam děje," řekl diplomat.
Problémy s inspekcemi byly potvrzeny dalšími dvěmi vyslanci ve Vídni.
Činitelé Íránu a MAAE to odmítli komentovat.

Je v sázce souhlas Íránu s inspekcemi MAAE, ověřovacím systémem Smlouvy o nešíření jaderních zbraní, základní světová smlouvy proti šíření jaderních zbraní.
Rada Bezpečnosti OSN uvalila dvě kola sankcí proti Íránu za nezastavení obohacování uranu, kterým se získává palivo pro civilní reaktory ale může i sloužit na výrobu výbušného jádra atomových pum.

UPDATE: Írán, jak vždy, tuto zprávu dementoval. Ale stejně je na ní kus pravdy. Írán má kromě Natanzu a Isfahánu a Araku a Lavizanu další, možná desítky, NEDEKLAROVANÝCH jaderních pracovišť. Co tam dělá, a proč je to tajné to si všichni můžou domyslet.

úterý, května 08, 2007

Oběsíme falešné studenty

Hossein Bastani, Rooz Online, 7.5.2007 - Od prvního momentu, když studenti Technické Univerzity skandovali hesla proti prezidentovi Ahmadínežádovi, když k nim promlouval v jejich škole při příležitosti dnes studentů (vypískali ho a pálili jeho fotografie, pozn.prekl.), dalo se předpokládat, že prezidentovi nohsledi a hlavně jeho političtí a bezpečnostní, se budou snažit s nima tvrdě vypořádat.
Při té příležitosti se prezident snažil zůstat klidný a ukázat shovívavý postoj vůči jejich protestům, nakonec mu však trpělivost došla a nazval protestující americkými agenty, řekl, že dostávají peníze od cizinců a dokonce vyslovil bezprecedentní hrozbu: “Oběsíme falešné studenty.”
Poté Mohammad Rezá Bahonar, hlavní stoupenec náměstka mluvčího parlamentu a rovněž hlavní stoupenec prezidenta v parlamentu, ohlásil, že protestující studenti techniky by měli zaplatit za jejich chování v přítomnosti prezidenta. Použil perské přísloví, které říká: “Kdokoliv sní meloun, musí počítat s osvěžením (t.j. každý musí počítat s důsledky svých činů).” Poté studenti Polytechnické University, kteří jsou členy organizace Basidž (provládní a radikální islámisté) zveřejnili fotografie a podrobné údaje o všech studentech, kteří skandovali tvrdá hesla proti prezidentovi a vyhrožovali, že jestli se představenstvo univerzity nevypořádá se studenty, Basídžové podniknou kroky v tomto směru.
V tomto případě se zdá, že jisté osoby už podnikly jisté kroky. Přesně jeden den poté, co ministr Islámské výchovy – který je náhodou bývalý šéfredaktor denníku Keyhan (konzervativní provládní) – obvinil členy protestujících studentských organizací ze znevažování božských náboženských principů, jisté osoby se angažovaly v zarážejícím činu zveřejnění materiálu, který obsahuje urážky vůči náboženským principům a vůdci Islámské republiky s použitím sfalšované pečeti, kterou se označují publikace patřící protestujícím studentům. od toho dne, studentské organizace na Polytechnické Univerzitě, kteří jsou kritičtí k vládě se dostali pod palbu, i když tyto skupiny opakovaně přízvukovaly, že nic nevědí o vydání těchto urážlivých věcí a že to, co se šíří pod jejich jménem jsou sfalšované materiály.
Ve stejný den původní události, s použitím “přiznání” uvězněného studenta, denník Keyhan napsal, že vydání tohoto urážlivého materiálu je řízené ze zahraničí(mimo Írán); rovněž strážníci v civilu se shromáždili před univerzitou a žádali přísný postup proti organizacím, které jsou kritické k vládě.
Zbytek scénáře se dal předvídat: Po široké publicitě, která se dostala “protestům lidí proti urážlivému materiálu v některých studentských publikacích" ve státním rozhlase a televizi a otištění tohoto materiálu v denících jako Keyhan, někteří se budou snažit zatáhnout do všeho několik vyšších kleriků z Komu. Možná několik osob bude organizovat protesty v samotné náboženské metropoli Komu v souvislosti s urážkami skupiny falešných studentů a bude požadovat “tvrdou odpověď proti vinníkům”. Samozřejmě několik umírněných kritiků režimu se bude snažit zmírnit situaci argumenty, že je rozdíl mezi “rskutečnými studenty” a těmi, kteří jsou odpovědní za urážky, a že “čestní studenti by měli zůstat v klidu.” A nakonec bezpečnostní mašinerie státu vytáhne do pole na odpověď volání božích lidí a stoupenců revoluce aby oběsili falešné studenty, jak prezident dříve vyhrožoval, nejenom z Polytechnické Univerzity ale i z jiných institucí vyššího vzdělání a dokázala, že ti co snědí meloun můžou očekávat jeho osvěžení.
Všechny tyto události se stanou s velikou pravděpodobností do srpna, aby neutralizovaly možnost jakéhokoliv protestu na Polytechnické a ostatních univerzitách, které by se mohly pořádat jako vzpomínka na brutální zákrok policie 9. srpna 1999, a s tím, že se blíží konec druhého semestra, zabezpečit, že vystrašení studenti odejdou z univerzitní scény – bez jakýchkoliv výtržností - a odjet na letní prázdniny.
Skutečností je, že už roky pozorovatelé íránské politické scény jsou obeznámeni se začátky tohoto typu bezpečnostních her v týdnech, které předcházejí měsíci srpnu. Po událostech 9. srpna 1999 to není poprvé, co se vybraní studenti ze studentských organizací stali terčem takových bezpečnostních scénářů během týdnů do srpna. I letos to budou pravděpodobně studenti Polytechnické univerzity, kteří poslouží jako odstrašující přiklad pro ostatní kvůli odvaze, kterou ukázali loni (loňský perský rok) v přítomnosti prezidenta republiky.
Ale nedělejme si unáhlené závěry. Možná tyto předpoklady se ani neuskuteční. Popravdě upřímně doufáme, že se neuskuteční. Doufáme, že závažnost děsivých podvrhů, které byly spáchány proti studentským aktivistům nabídnou potenciál ke zmaření této špinavého intriky. Kdo by skutečně věřil, že ani nejradikálnější studentští aktivisti v Íránu neznají důsledky překročení najpřísnějších červených hranic v jejich aktivitách, t.j. urážení vůdce Islámské republiky, Proroka Islámu, šíitské imámy a náboženské edikty, a tudíž překročit všechny čtyři ve stejném čase ve čtyřech různých publikacích?


Co dodat: typická taktika už od islámské revoluce nebo karikaturového skandálu. Kdo chce psa bít hůl si najde... nebo si ji zfalšuje.

Kam vede sexuální segregace a oficielní povolení pedofilních vztahů



Tato dost ilustrativní fotografie pochází z
této stránky. Nevím přesně, kdo je áchund/mullah na obrázku.
Na této stránce se mluví o spisu, který údajně napsal Chomejního - Tahrir Ol Vasi
leh nebo Tahrir Al Wasilah (je to něco jako poučení o islámském právu, je napsán arabsky, aby byl určen jenom mulláhům a aby byl nesrozumitelný běžným Peršanům, omlouvám se, ale nemám chuť naučit se arabsky... mám k tomuto jazyku jakýsi nevysvětlitelný vnitřní odpor) . Na této stránce je rovněž možné stáhnout celý spis.
Kvuli sporům o autenticitě některých citátů nechávám jenom fotografii. Je dost ilustrativní sama o sobě.

pondělí, května 07, 2007

Každoroční zátah na šátky a vlasy

Esfandiar Saffari, Rooz online, 29.4.2007 - Velitel teheránské městské policie, Mehdi Ahmadi, řekl reportérům, “Od začátku operace na posílení veřejné bezpečnosti v 10 hodin ráno v sobotu (28.4.2007), 1,347 žen bylo upozorněno a podstoupili indoktrinační přednášku o islámském chování, a 117 bylo zatčených a převezených na policejní stanice.”

“V návaznosti na operaci na zvýšení veřejné bezpečnosti s přízvukem na morální hodnoty,” pokračoval Ahmadi, “544 obchodů bylo napomenuto a informováno o správném oblékání a 20 obchodů bylo zavřeno.”
Podle čísel zveřejněných Ahmadím, 79 automobilů bylo rovněž zastaveno v prvý den operace: “47 aut bylo zastavených kvůli nesprávnému oblečení pasažérů, 8 aut kvůli urážce veřejné morálky (podle hantýrky pravděpodobně vezla pár lidí, kteří nejsou manželé), a 24 dalších kvůli zamořování prostředí hlukem (zase předpokládám, že to nebylo kvůli motorům ale kvůli nahlas puštěné hudbě).”
Tato čísla jsou za první den toho, čemu policie říká “úsilí na zvýšení veřejné bezpečnosti v Teheránu” (nevím proč v západních zemích většinou tímto názvem označují zátahy na drogové dílery, kapsaře, násilníky, zloděje a podobně, tak se zdá, že v Íránu největší zločiny páchají ženy bez správných šátků a hudba v autě). Akce začala po celé zemi v sobotu, ale nebyla ještě zveřejněna čísla o počtech zatčených a napomenutých v jiných městech.
Podle agentury Fars, “v 8 hodin večer v sobotu policejní autobus plný nesprávně oblečených žen a dívek jel do komplexu Vozará, který se zabývá boji proti veřejné/společenské prohnilosti. Zatčené ženy byly okamžitě převezeny do ženské sekce na výslecho.” Podle reportéra Fars news agency, “V ženské sekci, ženské důstojníčky fotografovaly zatčené osoby. Tyto fotografie budou uložené v databáze pro další přístup k profilům nesprávně oděných žen.”
“Poté ce ženy vyfotografujeme a vyslechenem,” řekl plukovník Hosseiní, další důstojník teheránské policie, “spracujeme informace, které nám poskytly do jejich spisů. V případě že budou znovu zatčeny, budou odevzdány justici.”
Plukovník Hosseiní řekl, “Nemáme zájem na fyzické konfrontaci, jenom v případě, že podezřelá osoba neuposlechne.” Při komentování zpráv o fyzických srážkách mezi dvěmi ženami a důstojníky, Hosseiní řekl, “Odpor dvou žen, které byly zatčeny kvůli jejich nevhodnému oblečení, vedlo ke konfrontaci mezi nima a důstojníky, během jejich transportu do vězenského zařízení.
Hosseiní rovněž řekl, “Zákrok proti nevhodně oblečeným mužům začne velmi brzy, a naše směrnice budou rovněž brzy zveřejněné.”
Hosseiní mluvil o cílech této snahy v těchto slovech: “Naším hlavním cílem je provést tuto
operaci aby se lidé cítili bezpečně na ulicích a v jejich domovech, a kvůli ochraně jejich soukromí.” (válka je mír, otroctví je svoboda...)

Tyto násïlné vstupy do soukromého života lidí by měly sloužit k vyvolání strachu a odvrácení diskuse o mnohem důležitějších tématech jako je nezaměstnanost a další důsledky politické a kulturní izolace země, drogová závislost, korupce, likvidace disidentů a umlčování oprávněné kritiky politiky režimu. Vyvolají ale hněv a schválně ještě větší provokace nebo odchod mladých lidí do zahraničí.

Zde je fotogalerie ze zátahu. Zde je video íránského rappera Máního Turkzáde proti zákonům v oblékání a útlaku žen, ilustrované videozáznamy a fotografiemi ze zátahům. Zde je video reportáž o tom, jak policie násilím naložila křičící dívku do auta. Mezi related video jsou další videa na toto téma. V reportáži se rovněž říká, že v některých obchodech policie nařídila, aby odpilili prsa panenkám ve výloze. V dalším článku rovněž psali, že násilím stříhali vlasy mladým klukům, kteří je měli příliš dlouhé nebo nepatřičně učesané.

Další důležité články v angličtině jsou zde (přeložím později).