pondělí, července 31, 2006

Násilí se dělí na "zajímavé" a "méně zajímavé"

Od doby vypuknutí izraelsko-libanonské krize média jako kdyby zapoměli na Irák. Ale jenom za poslední 2 týdny zemřelo v Iráku více lidí než v Libanonu a Izraeli dohromady. V květnu to bylo 2669 a v červnu 3149 Iráčanů, vesměs civilní oběti bombových útoků a čistek ve formě únosů, po kterých byli unesení lidé nalezeni mrtví. Možná proto tisk nereferuje, protože ani nechápe, co se tam vlastně děje. Milice, hlavně ty šíitské, s přímou kontrolou z Íránu s cílem udělat z Iráku íránskou kolonii, se s přičiněním šíitských frakcí v Irácké vládě (SCIRI) dostávají do citlivých funkcí hlavně v kompetenci ministerstva vnitra: tajná policie a bezpečnostní složky. To jim dává volnou ruku v zatýkání, věznění a mučení NEVINNÝCH Iráčanů JENOM podle sunnitské příslušnosti... ani se nedivím, že z toho není žádný skandál typu Abu Ghraib nebo Guantánamo... že Íránské věznice jsou deseti a dvacetinásobný Abu Ghraib a Guantánamo dohromady, to nikoho moc nezajímá. Jestli se Arabi vraždí a jestli Peršané vraždí Araby, je úplně jedno. Že vraždí prakticky jenom civilisty, ženy a děti, to je taky jedno, to je v podstatě už zvyk... co nás po nich, jestli se vraždí mezi sebou. Důležité je, aby to byla dvě rozdílná náboženství nebo národy, co se vraždí. Pak je to zajímavější a propagandisticky hodnotnější. A mnohým je i úplně jedno, kde jsou příčiny. Nejvzácnější jsou tragické důsledky, pořád nové a nové. Jenom někdy se zapomíná, že veškeré násilí je odsouzeníhodné, i malé, i velké, a ne jenom na jedné straně. (A většinou se veřejné mínění přiklání na stranu toho, kdo má větší oběti na životech.. a co když to může být třeba použitím hanebné taktiky skrývání se za lidské štíty.)
Je smutné, že asi těžce bude někdo organizovat protesty v evropských městech proti násilí milicí v Iráku a soudní procesy za genocidu sunnitů nebo šíitů... prostě některé druhy násilí jsou "méně zajímavé".

Více o tématu v postu o "íránské náboženské kolonizaci" Blízkého Východu

"testovací verze" války s Izraelem

Podle Walida Jumblatta, lídra libanonských Drůzů a jednoho z nejdůležitějších protisyrských politiků v Libanonu, Írán využívá izraelsko libanonský konflikt na pozorování izraelské bojové taktiky a účinnost jeho výzbroje a testuje stále nové a nové typy raket a zbraní (a také pravděpodobně účinnost bojové taktiky Hizballáhu...). Hizballáh používá pořád sofistikovanější střely s větším dostřelem... (patrně z dovozu hlavně od tatínka z Íránu, například střelu C-802 která byla použita proti izraelské lodi. Už se ukázala smrtonosnost nevypočítatelných kaťuší naplněných kuličkami z ložisek a malými ostrými kovovými kousky, samozřejmě jsou určeny roztrhat na kousky čím více lidí. )
A tak se zdá, že raketové zkoušky ještě nejsou u konce. Nasralláh vyhrožoval prohloubením útoků, t.j. použitím raket s delším dostřelem, až na Tel Aviv. (Už teď je Izrael překvapen novými zbraněmi, které Hizballáh nikdy předtím proti Izraeli nepoužil.)
Jumblatt se obává zvětšení syrského vlivu v Libanonu s využitím válečného chaosu a možné reokupace pod záminkou "bezpečnosti", protože současná libanonská vláda si sama neporadí s militanty a jejich téměř autonómním státem ve státě (Libanon byl od r. 1976 okupován Sýrií, konec této okupaci udělala Cédrová Revoluce r. 2005).

Politický šach Íránu, Ruska a Číny...

Posledná vyjádření Íránské vlády o mírové konferenci o izraelsko-libanonské krizi v Římě jenom potvrzují arogantní velmocenské ambice Íránu ("jednání - hlavně o Blízkém Východě - se neobejdou bez Íránu... jinak je jakákoliv dohoda odsouzena na neúspěch"). Tímto Írán i nepřímo přiznává, že se do situace vměšuje. Neakceptuje rezoluce RB OSN a dělá si co chce, ale do každého rozhodnutí chce zasahovat. Tolik oslavovaným vstupem do "nukleárního klubu", "neutralizací nukleární hrozby Izraele", hrozbami komukoliv, kdo by na Írán zaútočil a použitím vlivu militantních politických skupin si Írán chce vydobýt hegemonii na Blízkém Východě a větší hvězdičku na světovém politickém nebi.
Rezoluce OSN o sankcích, kterým by měl Írán čelit v případě nepřijetí balíčka ekonomických výhod a pokračování v obohacování uránu, byla zmírněna z důvodu opozice Ruska a Číny. Takže z konkrétních sankcí sešlo a rada jenom slíbila další hrozby. To znamená další čas a další diplomatické vítězství pro Írán. A další projev slabosti a nefunkčnosti OSN.
Proč se právě Rusko a Čína stali spojenci Íránu?
Rusko má podobnou ekonomiku jako Írán. Je v podstatě postavena na vývozu surovin, ropy, plynu.. a zbraní. Jinak nic moc převratného nevyrábí. Vysoké ceny energií mu dokonale vyhovují. Írán měl domácí výrobu, ta je ale teď na pokraji hluboké krize... a obviňování "blokády západních imperialistů" ze zlyhání jejich vlastní neodborné a neschopné hospodářské politiky je pouhou propagandou.
Írán je natolik zaslepen svým domýšlivým "velmocenským vzestupem" že možná nechápe, že Rusko se nepostavilo na "ochranu" Íránu protože je mu šíitská teokracie sympatická. Pro Rusko je Írán jenom sférou vlivu hluboce v srdci ropního Blízkého Východu a odběratelem zbraní a jaderních technologií. Írán zaslepeně bojuje proti americkému a evropskému "imperialistickému vlivu" a nevidí, nebo nechce vidět v Rusku stejnou velmoc s imperialistickými ambicemi, která ho může převálcovat, až udělá něco, co se mu nebude líbit. A Rusko je blíž než USA.
Čína postupně svým bezkonkurenčně levným zbožím pomalu a nehlučně dobývá světové trhy a ruinuje domácí výrobu mnohých zemí včetně Íránu a zemí Evropské Unie. Už se moc nevyplácí Němcům a Francouzům stavět fabriky v nových členských zemích. Je levnější vykořisťovat čínské dělníky a zisky jsou vyšší.
Ale ekonomie Číny je závislá na energetických dodávkách. Rusko, a stejně i Írán, už pohrozili tím, že své dodávky energií budou orientovat ne na Evropu ale více směrem na východ.
Jestli se Rusko domluví na společném postupu s Íránem, povede se jim sevřít do kleští a vydírat toho nejzranitelnějšího: Evropu. Bez vojenské síly, která by za něco stála, v podstatě odkázaná na "ochranu" USA a NATO, pořád roztříštěná a hlavně energeticky z velké části závislá na Rusku a zčásti na Íránu a Blízkém východě.
S rostoucím vlivem na Blízkém východě a s pomocí Číny dokáže Rusko zvýšit svůj tlak na Evropu a - Spojené Státy. Zavání to zašlou hrozbou Studené války? Možná. Jenom tak mimochodem občas ve zprávách zazní poznámky o nových raketových programech USA a Ruska a odpovídajících protiraketových deštnících... kdoví, možná je představa o mutipolárním světě jenom iluzí...

Smlouva o nešíření jaderních zbraní.. ale k čemu nám vlastně je?

Už po několikáté Írán nadhodil téma odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderních zbraní.
V úterý 25. 7. 2006 mluvčí íránského Madžlisu (parlamentu) Gholam-Ali Haddad Adel řekl, že Írán "přehodnotí" svůj přístup jako signatáře Smlouvy o nešíření, jestli bude jeho spis předložen Radě Bezpečnosti (asi mi už paměť neslouží, ale zdá se mi, že íránský spis už na RB byl).

"Jestli bude jaderní spis předložen RB a uvidíme, že jednající strany používají hrozby místo toho, aby se přidržovali cesty diplomatických jednání, přirozeně parlament přehodnotí metody přístupu k jadernímu tématu" řekl tisku Haddad-Adel. "Jakákoliv spolupráce vlády s MAAE, jako pokračování členství vrámci Smlouvy o nešíření a spolupráce vrámci Dodatečného Protokolu, závisí na souhlasu a přijetí parlamentem. Jestli parlament rozhodne, že pro zemi pokračování ve spolupráci s MAAE nepředstavuje žádnou výhodu, a že jsme partnerem, který vždy ztrácí v každém jednání, pokračování za těchto podmínek nebude v našem zájmu."

Co je z této rétoriky patrné?
- S tím vývojem jaderných zbraní to přece jenom nebude tak košer, jak to Írán tvrdí... proč by jinak odstupoval od Smlouvy o nešíření?
- Zatím to byl pořád Írán, kdo nedodržoval a nesplnil žádné požadavky mezinárodních organizací: ignoroval všechny dotazy a dodnes nedal odpověď na mnohé zajímavé záhady více než 15 letého tajného programu. Ignoroval i ultimáta. A nic se mu nestalo. Zatím je mu jenom vyhrožováno tím, že mu bude ještě více vyhrožováno. Směšné.
- Jeho přirozené právo na energii mu nikdo nebere. Ale proč tedy velice pravděpodobně odmítne balíček výhod, ve kterém je i lehkovodní elektrárna? Takže možná nemá až tak moc zájem na energii, když je pro něj důležitější technologie, která umožňuje kromě jiného výrobu náplní do hlavic...
- Spolupráce s MAAE se netýká jenom vyloučení vývoje zbraní, ale i civilní bezpečnosti. Írán je země, která leží v zemětřesné oblasti a (od revoluce 79) nerespektuje ani nejzákladnější protiseismická opatření ve výstavbě, ve které padají letadla jako hrušky a v dopravních nehodách umírají stovky lidí, a která plánuje výstavbu elektráren při hranicích s jinými zeměmi Perského Zálivu. Mezinárodní, nebo alespoň odborné inspekce jsou hlavně v zájmu okolních zemí. Radiace se nezastaví na hranici u pasové kontroly. Je to především otázka RESPEKTU A OHLEDUPLNOSTI k ostatním lidem... parketa, na které íránská vláda má co dohánět. Stačí se podívat jak se chová k vlastnímu obyvatelstvu...

Zatčen Ahmad Batebi, symbol studentské revolty ´99, umírá Akbar Mohammadi

Podle posledních zpráv byl zatčen studentský sktivista Ahmad Batebi, symbol krvavě potlačené studentské revolty z r. 1999. Tahleta fotografie Ahmada. držícího krvavé triko studenta, který byl zabit bezpečnostními složkami, obletěla svět na obálce časopisu "The Economist". Íránský diktátorský režim mu nikdy neprominul toto ponížení. Ahmad byl dlouho vězněn a držel hladovky.
Byl zatčen tajními agenty v civilu, spolu s manželkou, když vycházeli z jejich bytu. Byla u nich provedena domovní prohlídka, byly zabaveny jejich osobní věci, počítač, CD nosiče, rodinné fotografie a podobně. Jeho zatčení spadá do rámcového programu zatýkání studentských aktivistů, myslitelů, novinářů, právníků a podobně.

Jeho spolubojovník, Akbar Mohammadi, (fotografie vpravo), jeden z organizátorů povstání, měl nešťastný osud. Dnes ráno údajně zemřel ve věznici Evin, kde byl vězněn 7 let (od 1999, dostal 15 let vězení). Zemřel po 9 dnech hladovky a poté co byl podle svědků surově bit strážci. Stal se další obětí boje za lidská práva a svobodu myšlení, dalším z tisíců bezejmenných, kteří se nedostanou do novin a na televizní obrazovky, i kdyby zasluhovali první stránky a palcové titulky. Čest jeho památce.

On je skutečný "shahid" (šahíd - mučedník), ne ti prokletí sebevražední atentátníci, kteří se vyhazují do vzduchu aby zabili civilisty. Mír s tebou Akbare.

Čistky... nejenom mezi aktivisty, ale i v perském jazyce

"Milující prezident" Ahmadínežád posledně vydal nařízení na čistky v perském jazyce. Samozřejmě by se krásná a slavná perština měla vyčistit od nánosů dekadentní západní kultury a barbarských západních jazyků... podle Akademie perského jazyka (Farhangestán-e zaban va adab-e farsí) mezi zapuzenými slovy je například "pizza", které se bude říkat "elastický bochník", "helikopter" bude "kroužící křídla", "chat" bude "krátká konverzace", "kabin" bude nahrazen výrazem "malá místnost", "mobile phone" bude nahrazen výrazem "telefon společník". Těchto slov je asi 2000 a samozřejmě se nebrala v úvahu arabská slova.. vždyť Korán byl napsán v arabštině... a kdyby chtěli vyčistit perštinu od všech 1400 letých arabských nánosů, bylo by to snad i 30-40 % slov!

Jenom malý náhled toho, čím by se lidé měli v Íránu zabývat... jazykové čistky by měly překrýt personální čistky na univerzitách, mezi aktivisty, novináři... i ve vládě.
Stejně jako povolení vstupu na fotbalové stadiony pro ženy a podobně "důležité zprávy", mají sloužit na odvrácení pozornosti diskutujících od skutečně závažných problémů, jako je nezaměstnanost, inflace, krize v domácí výrobě, nedostatek rafinovaného benzinu (v ropní zemi), hrozící sankce a nakonec provokativní kroky íránské vlády, které můžou národ dovést až do nové války...

sobota, července 29, 2006

Že prý Írán nemá s Hizballáhem nic společného?

"Ale tatínku, proč mě zapíráš?"

Times Online, Amir Taheri, blízkovýchodní analytik íránského původu.

Hizbaláh, skupina v srdci libanonského konfliktu, je špičkou kopí íránských ambicí stát se supermocností, říká íránský komentátor Amir Taheri.

“Vy jste sluncem islámu, zářícím na svět!” Takto minulý týden popsal Hizbaláh Mohamed Chatámí, muláh, který byl do minulého roku prezidentem Íránu. Není žádným přeháněním označit Hizbaláh - libanonsko šíitskou milici - za regionální trumf Teheránu. Teherán vyhrál pokaždé, když ho vynesl. Zatímco mezi Izraelem a Hizbaláhem probíhá válka, teheránští politici si myslí, že dnes mohou opět vyhrát.

(na fotce hizballáhstánské vlaječky na stolech poslanců v íránském parlamentu)

“Zvu všechny věřící, aby očekávali dobré zprávy”, řekl íránský prezident Mahmoud Ahmadínežád minulé úterý. “Brzy budeme svědky zničení ostudné sionistické poskvrny”.

Jaké jsou vazby mezi Hizbaláhem a Íránem? V roce 1982 neměl Írán v Libanonu takřka žádný vliv. Libanonské šíitské měšťanstvo, které mělo za šáha s Íránem těsné vztahy, bylo zhrozeno, když se k moci dostali duchovní, kteří vytvořili Islámskou republiku.

Írán, snažící se proniknout do Libanonu, požádal svého velvyslance v Damašku Ali Akbara Mohtashamipoura, radikálního muláha, aby mu vybudoval předmostí. Mohtashamipour se rozhodl otevřít v Libanonu pobočku íránského Hizbaláhu (Strany boží).

Po mnoha schůzkách v Libanonu Mohtashamipour uspěl: ve svém zakládajícím prohlášení se zavázal “vytvořit Islámskou republiku Libanon”. Za tímto cílem byly do Bejrůtu poslány stovky muláhů, politických “vychovatelů” a členů Islámských revolučních gard.

Během dvou let se několik libanonských radikálních šíitských skupin, včetně několika s marxistickým pozadím, sjednotilo pod jménem Hizbaláhu, a staly se hlavní silou odporující izraelské okupaci Libanonu po vyhnání Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata v roce 1983.

Hlavní zbraní se stal teror. Během osmdesátých let Hizbaláh unesl více než 200 zahraničních obyvatel Libanonu, většinou američanů nebo západoevropanů (včetně Terryho Waita, vyslance Canterburského arcibiskupa). Organizoval únosy civilních letadel a více či méně zavedl myšlenku sebevražedných útoků proti americkým a francouzským cílům, zabil takřka 1000 lidí, včetně 241 amerických vojáků v Bejrůtu a 58 francouzských výsadkářů.

Kampaň přinesla výsledky. Po útocích Hizbaláhu Francie omezila podporu Saddámu Husejnovi. Amerika poskytla Íránu protitankové střely, které byly dodány přes Izrael, a které pomohly rozhodnout íránsko-íráckou válku ve prospěch Íránu. Výměnou Írán nařídil propuštění francouzských a amerických rukojmí.

Jakmile íránsko-írácká válka skončila, Teherán našel pro své libanonské aktivum daší použití. Provedl čistky a přebudoval Hizbaláh, aby mohl ovlivňovat kurz regionální politiky, a přitom ho používal k vedení nízkoúrovňové války proti Izraeli.

pokračování zde (http://info.pravdaoislamu.cz)
(děkuji isláminfo za překlad)

neděle, července 23, 2006

Ahmadínežád: "Sebevražedné "mučednictví" je nejvyšší formou umění"

... a má přispět ke světovému vítězství Islámu.
Náhodou se mi povedlo najít videoklip z vysílání 1. kanálu íránské televize. Je to projev prezidenta Ahmadínežáda, který odvysílali přesně před rokem (25. 7.2005), kdy byl zvolen. (anglické titulky)

Přepis:
"Chceme umění, které by bylo průbojné/útočné. Průbojné umění velebí a brání ušlechtilé principy a napádá principy, které jsou zkažené, vulgární, bezbožné a nelidské. Umění dosahuje dokonalosti, když zpodobuje nejlepší život a nejlepší smrt. A ostatně, umění vám říká, jak žít. To je podstatou umění. Existuje umění, které je krásnější, božštější a věčnější než umění mučednictví? Národ, který zná mučednictví, nezná podrobení. Ti, kteří chtějí podkopat tento princip, podkopávají základy naší nezávislosti a národní bezpečnosti. Podkopávají základy naší věčnosti... Odkaz (Islámské) Revoluce je globální a není omezený na zvláštní místo nebo čas. Je to humánní odkaz a bude dál postupovat... Nepochybujte... jestli je to vůle Alláhova, Islám dobyje... co? Dobyje všechny vrcholky hor světa."
Ale tohleto už není oprávněná obrana proti "kolonialistickým mocnostem západu, které chtějí uloupit nerostné bohatství". Tohleto je další kolonializmus, islámský.
Korán 9:29 - Bojujte proti těm, kdo nevěří v Boha a v poslední den a nezakazují to, co Bůh a jeho posel zakázal a kteří nepřijmou náboženství pravdz z těch, kterým bylo dáno Písmo, dokud nezaplatí daň (džizju) z vlastní vůle a jsou podrobeni.
Tady nejde o obranu a následné vyrovnání a mír. Tady jde o porážku "lidu Písma" (židů a křesťanů) a šíření islámu... válkou samozřejmě, islám nezná misionáře...

Že tento "hluboce humánní" odkaz sebevražedních atentátníků našel své příznivce,
svědčí fakt, že "mimovládní organizace", jako Ústředí pro památku mučedníků mezinárodního Islámského hnutí sesbírali asi 50, 000 členů, (střízlivější údaje mluví o 25, 000), kteří se přihlásili, aby provedli sebevražedné útoky proti Izraeli, koaličním silám v Iráku a Afghánistánu a Británii kvůli ochraně spisovatele Salmana Rushdieho. V poslední době své cíle rozšířili na Evropskou Unii a USA. Mluvčí organizace Mohamed Ali Samadi:
"Každý Izraelec, voják nebo civilista se nemůže cítit v bezpečí, kdekoliv se on nebo ona nachází."
"Máme bratry, kteří jsou připraveni obětovat svůj život za vítězství Islámu ve Velké Británii, Francii, Belgii, Španělsku, Itálii, Nizozemí a také ve Spojených Státech."
"Fatwa od některého z vedoucích duchovních by ty šílence zastavila," řekl nejmenovaný analytik a reformista. (jenomže tu fatwu nikdo nevysloví, není to v jejich zájmu ovšem... zakázat džihád a násilné šíření islámu odporuje samotnému islámu a ten duchovní by byl možná i odsouzen za odpadlictví).
"Zjistili jsme, že chtějí udělat pokračování brakového filmu 'Submission' " ("podřízenost", od nizozemského režiséra Thea Van Gogha, který byl zabit v r. 2004 islámským militantem marockého původu. Film ukazoval útlak žen v některých islámských kulturách.)
Francie by se měla stát terčem útoků, "za velkou urážku Islámu poté co zakázala mladým dívkám chodit do školy v hidžábu (šátku)."
Itálie se dostala na seznam po udělení politického azyku Afghánci, který riskoval trest smrti, protože se obrátil z islámu na křesťanství.
"Dát politický azyl idiotovi, který se vzepřel Islámu je velice vážná urážka, která nemůže být přehlédnuta," řekl Samadi. "Postaráme se o to, aby Italové zaplatili za tuto urážku."
Organizace je podpořována hlavními členy náboženské elity a členy parlamentu:
Ajatolláhové ze "svatého" města Ghom, členové hnutí Abadgaran, hlavní vládní strany Mahmúda Ahmadínežáda, jejich setkání se účastňují duchovní jako Heidar Mosalahi, který zastupuje v ozbrojených silách vůdce Chameneího, Ajatolláh Hossein Núrí Hamedání, Ajatolláh Mohamed Mohammadi Golpajegání, šéf Chameneího tajemnické kanceláře, členové parlamentu Mehdi Kúčekzade, Marzie Dabbagh, Fatemeh Alia, Ešrat Šajegh a Mohamed Hossein Rahimian.
Muž, který je údajně strategickým velitelem je Hassan Abbásí, profesor na Univerzitě Imáma Hosseina v Teheránu a poradce prezidenta Ahmadínežáda.

"Naše mládež, která je připravena na mučednictví bude účinnější při úderu na nepřítele než jakýkoliv raketový systém."

Mluvčí organizace Samadi ve čtvrtek oznámil, že 27 členů skupina vyslala do Libanonu, aby provedli operace proti Izraeli. Do Libanonu se dostanou přes Sýrii.

Na obrázku je přihláška do divize "milovníků mučednictví" , kterou pravidelně uveřejňuje radikální týdeník Parto Sochan. Jen tak pro zajímavost, emblém (se zeměkoulí v pozadí!) je s malými obměnami stejný jako emblém Revolučních Gard a libanonského Hizballáhu. Pod tím samopalem je stylizované slovo "Alláh".

Podle dalších zpráv 26. 7. odjelo z Teheránu dalších asi 60 Íránských islamistů do Libanonu autobusem přes Turecko. Česky na isláminfo.

pátek, července 21, 2006

"Íránská náboženskopolitická kolonizace" Blízkého východu

... neboli čeho se to vlastně stáváme svědky...

V roce 1979 v Íránu proběhla Chomejního Islámská revoluce. Podílely se na ní nejširší možné skupiny obyvatel přičemž cílem mnohých z nich byl konec represivní politiky Šáha (v posledních letech jeho vlády po pokusu o atentát) a zavedení demokratičtější formy vlády a rozšíření občanských svobod. Bohužel po revoluci zůstal při moci ultraradikální šíitský klér a všichni ostatní oponenti museli utéci nebo byli vyhlazeni v politických čistkách, hromadních popravách a atentátech i v zahraničí od první poloviny 80. let (až do dnešních dnů).
Chomejní se později vyjádřil k revoluci: "Nedělali jsme revoluci pro demokracii, dělali jsme ji přece pro Islám!" Přímo v "programovém vyhlášení" nové vlády a organizací, které slouží na její udržení při moci (hlavně Revoluční Gardy - Pasdaran, které momentálně kontrolují v podstatě vše co je vitální pro fungování státu, všechen průmysl a samozřejmě také jaderní program) je "ochrana principů Islámské revoluce a její další šíření."
Ještě v 1979 Írán velice jasně oznámil světu svou politiku: individuální útok skupinky ultraradikálních studentů na americkou ambasádu v Teheránu, po kterém drželi v zajetí její zaměstnance byl nejdřív Chomejním kritizován, ale když viděl, že Amerika nic nepodniká a jakou měl útok propagandistickou hodnotu, stalo se heslo "marg bar Amrika, marg bar Esrayil!" (tj. smrt Americe, smrt Izraeli) oficiálním "revolučním pokřikem". Írán se úspěšně izoloval sám.
Samozřejmě se situace ohledně lidských práv a demokratických svobod stala ještě beznadějnější než předtím.

Netrvalo moc dlouho a byly podniknuty první kroky na uskutečnění hluboce humanistického záměru šíření islámismu.

DĚJSTVÍ PRVNÍ : IRÁK.

Už během války s Irákem (1980-88) byla v roce 1982 vytvořena "Nejvyšší rada pro Islámskou Revoluci v Iráku" SCIRI (Supreme Council for the Islamic Revolution in Iraq). Saddámův teoreticky sekulární režim Baathistů v Iráku byl nepřátelský vůči Íránu a válka s Íránem (ve které USA podporovaly Saddáma) byla jenom dalším pokračováním "neoficiální" války mezi Íránem a USA. Teď nastala celkem kuriózní situace: USA se obrátily proti někdejšímu spojenci a svrhly Saddámův režim. Při bilancování důsledků této akce je nutné konstatovat smutnou skutečnost: Spojenci tímto násilným a pro obyvatele dost katastrofálním krokem odstranily všemi sousedy obávaný režim a jednoho z největších nepřátel Íránu a otevřeli mu tím cestu. Svrhly sice diktaturu, ale místo proklamované demokracie tam bude ještě tvrdší fundamentalismus. Velice výstižně vývoj situace popisuje Riverbend, asi 26 letá Iráčanka z Baghdádu nebo blog dvou iráčanů Iraq the model. Po pádu režimu v zemi vznikly různé "povstalecké" bojůvky, jejichž složení, financování a cíle jsou až doteď pro západní pozorovatele relativně nepřehledné. Ale jednu skutečnost nelze popřít: jestli povstalci, jako přívrženci svržených Baathistů, bojovali proti okupačním vojákům, je to ještě pochopitelné. Jestli se lidé vracejí k víře a náboženství z důvodu strachu a nejistoty a odmítají západní hodnoty, jestli jsou jim vnucovány, je to také pochopitelné. Ale vzestup islámského fundamentalismu, který slouží jenom na šíření teroru mezi samotnými obyvateli a obracení náboženských sekt proti sobě, je mocenským bojem podněcovaným zvenku podle pravidla "kde se dva perou, třetí vítězí". Zvenku jsou ovlyvňována i média. Z Íránu vysíla 7 TV stanic a asi 20 rozhlasových stanic.
Teď sunnité bojují proti nové, šíitské okupaci, která vraždí sunnity a první okupanty, spojenecká vojska. Teď, když se vojska připravují ke stažení, se Sunnité dokonce vyslovili, že je jejich přítomnost nevyhnutná na zachování celistvosti Iráku a udržení situace, která se už stejně dávno vymkla zpod kontroly. Je to uměle vyvolaná situace, jejíž cílem je co nejvíce zastrašit a rozdělit Iráčany a zabránit jim v tom, aby se spojili a vytvořili vlastní, fungující a neloutkovou vládu bez okupantů, či už Spojenců, Íránců nebo Saudů nebo kohokoliv a také aby zabránili jakýmkoliv náznakům demokracie, kterou by si Spojenci tak moc přáli. Tím chtějí dokázat, že liberální a demokratický systém selhal (co je také v propagandistické agendě Íránu - dokázat nesprávnost demokratického uspořádání státu a prosadit svůj systém teokratické vlády duchovních... kteří argumentují samopaly). Íránská propaganda říká, že rozbroje mezi šíity a sunnity jsou jenom argument pro další přítomnost Spojenců, nebo že ji Američané a Angličané záměrně vyvolávají.. ale logicky to absolutně nemá smysl. Spojenci se postupně stahují a chtějí zasahovat do vnitřních bezpečnostních záležitostí Iráku pořád méně. A stejně většinou ani nevědí kdo to jsou vlastně ti šíiti a sunniti.
Předtím Iráčané nehleděli až tak moc na to, jestli je někdo šíita nebo sunnita. Teď o moc a vlyv v Iráku bojují Šíité, jednotlivci a skupiny, vyslány, vycvičeny a/nebo financovány z Íránu, jako je Alí Sistání, Muqtada al Sadr a někteří činitelé nové loutkové irácké vlády a jejich milice (Brigády Badr, Mahdího Armáda, Brigády Abbás a tak dále), a proti nim stojí Sunnitské skupiny, podporované Saudskou Arábií. Těmto milicím, hlavně šíitským, se úspěšně povedlo v některých oblastech (hlavně jih, kolem Basry) nahradit oficiální irácké "bezpečnostní složky". Nejbarbarštější ale je, že tyto milice vraždí bombovými útoky samotné Iráčany, na tržištích, v mešitách, na ulicích a vojáky Spojenců ale i Iráčany z nově vybudovaných bezpečnostních složek. Některé jejich zbraně nesou stopy výrobní techniky libanonského Hizballáhu (třeba bomby, které jsou maskovány jako větší kameny). Zrovna před několika dny bylo na tržišti ve městě Mahmúdiá zabito kolem 50 lidí většinou žen a dětí, podle toho, či je to sunnitská nebo šíitská čtvrť. Denně lidé nacházejí hlavně po Baghdádu mrtvoly v rozličném stádiu rozkladu se stopama nelidského mučení. A to je jenom zlomek toho, co se dostane na veřejnost. Sebevražední teroristé, granáty a střelba. Proti komu "povstali" tito "povstalci"? Proti iráckým ženám a dětem?

Jak se tato transformace irácké společnosti projevuje? Pociťují ji všichni, ale možná nejvíce ženy: jak říká Riverbend, předtím ženy pracovaly stejně jako muži, dostávaly stejné platy, nikdo je nenutil oblékat si ošklivé hadry a zahalovat se, jestli to samy nechtěly. Byly samostatné, chodily na univerzity a nikdo na ně neútočil, protože Saddámova sekulární vláda alespoň držela na uzdě náboženský fundamentalismus. Nosily se džíny, dalo se dostat k západní hudbě, mnozí studovali v zahraničí, společnost mohla vypadat trochu jako Írán před revolucí. Samozřejmě neobhajuji Saddáma, ale to co tam je a bude teď je mnohem horší. I diktatury se dají poněkud cynicky rozdělit na více nebo méně zlé. Osobně považuji náboženskou diktaturu za horší. V případě Iráku je to asi jako z deště pod okap. Teď náboženští vůdci nových stran přikazují ženám sedět doma (nejznámější iráckou inženýrku popravili milice před zraky její rodiny, protože se nechtěla vzdát své práce). Můžou se pohnout z domu jenom v doprovodu dvou rodinných příslušníků mužského pohlaví, jinak riskují napadení až únos. Lidé jsou zastavováni hlídkami nebo jsou u nich vykonávány noční domovní prohlídky, při kterých jsou zatýkáni většinou mužští rodinní příslušníci, jenom tak, bez udání důvodu, nebo podle sunnitského/šíitského příjmení v dokladech. Lidé jednou za dva, tři dny obcházejí márnice, jestli tam nenaleznou pohřešované rodinné příslušníky. Denně lidé nacházejí znetvořená a bezhlavá těla obětí těchto "mírumilovných" milicí. O loupení a krádežích automobilů a jiných hodnot není nutné se zmiňovat. Patří k obecným příznakům chaousu a anarchie. Majitelům obchodům s "neislámským zbožím" (alkohol, populární hudba, nebo i kosmetika), nebo kde byly prodavačky ženy, je vyhrožováno písemně nebo rozbíjením oken kameny a jestli hrozby nepomůžou, jejich krámek lehne popelem. Kdykoliv lidé vyjdou na ulici, nemají jistotu, jestli se ještě vrátí domů. Čas od času je "náhodou" zabit někdo blízký nebo někdo z přátel. Z Iráku prchají stovky lidí, protože v Iráku se už pomalu nedá žít.

V některých částech Iráku totiž právě probíhá pomalá, neviditelná, ale stejně krvavá Islámská revoluce.

Tolik o Iráku. To je první dějství.

DĚJSTVÍ DRUHÉ: HAMAS/LIBANON VERSUS IZRAEL (= ÍRÁN A ISLÁMSKÝ SVĚT VERSUS USA V MALÉM?)

Nebo co by si Írán přál. Druhé dějství loutkového divadýlka můžeme vidět v přímém přenosu v televizi. Protagonisty jsou Hamas, Libanonský Hizballáh a Sýrie. Za šňůrky tahá Teherán a cílem je maření mírového procesu mezi Izraelem a jeho sousedy a možná konečné vymazání Izraele z mapy jako výsledek džihádu proti "sionistické agresi". Tohleto seskupení států a militantních skupin, kterému se říká i Šíitský půlměsíc (hlavně ose Írán - Libanon) vyvrací i omílaný mýtus o tom, že šíité (Írán, Libanon), sunnité (Hamas) a sekulární Baathisté (Sýrie) se nemůžou spojit. Můžou, jestli je v jejich politice společný jmenovatel nebo můžou jeden druhému něčím pomoci... nakonec samozřejmě ale tón udává Írán a má tendenci vnutit své systémy i jiným spojencům.
Hnutí Hizballáh bylo založeno r. 1984 se stejným cílem jako to Irácké, tedy šíření islámské revoluce, financováno z Íránu a je odpovědné kromě jiného za bombardování kasáren mariňáků a americké ambasády v Bejrútu. Tato organizace je zajímavá tím, že se jí povedlo získat domácí podporu v Libanonu a vytvořit tak jakýsi stát v státě s legálním zastoupením v parlamentu. O tom, že má hnutí v Libanonu příliš veliký vliv, svědčí i skutečnost, že se libanonská vláda vůbec nesnažila splnit rezoluci OSN č. 1559 z r. 2004 a odzbrojit Hizballáh.
Jenom za první půlrok roku 2006 navštívilo Libanon 60 888 Íránských "turistů" (jako druhá asijská země dlouho dlouho po něm jsou Filipíny s 12 000 návštěvníků). Proč tak najednou ten velký přílev "turistů"? Vždyť v Libanonu ani není žádná větší šíitská svatyně. To je škoda, že se ta statistika neptala na pracovní zařazení těchto teroristů.. ehm, pardon, turistů, ve spletité struktuře společnosti Íránské islámské republiky. Že určitě alespoň někteří z těchto lidí nebyli turisté potvrzují i zprávy, že na libanonské straně bojuje několik desítek až stovek íránských vojáků a členů Revolučních Gard a na Izrael jsou odpalovány rakety "made in Iran". ("shodou okolností" byli izraelští vojáci Hizballáhem uneseni zrovna v den, kdy měl Írán odpovědět na nabídku ekonomických výhod za zastavení obohacování... )
Rozpoutáním krize Izrael-Palestína-Libanon-Sýrie se Írán snažil i odpoutat pozornost od svého jaderního programu. G8 v Petrohradu moc toho o Íránu nenamluvila a zatím se ještě neshodla, co udělá s tvrdohlavým "enfant terrible" mezinárodní politiky. Ale Arabská liga se už vyslovila: "milí Íránci, s námi v džihádu proti Izraeli nepočítejte..."

To be continued..?

Pan-islámiskému džihádu pod íránským velením se moc dobře nevede...

... naštěstí.
V sobotu (16. 7) hlavní Arabské země odsoudili útok. Ale ne Izraele, jak by se možná očekávalo od správných džihádistů a jak to možná očekával Írán. Vlády Saúdské Arábie, Jordánska, Egypta a zemí Perského zálivu na krizovém mimořádném sjezdu Arabské Ligy v Káhiře odsoudili Hizballáh za "neočekávané, nepřiměřené a nezodpovědné činy". Ale proč nepodpoří tyto země jejich muslimské bratry, které za ně umírají v džihádu proti sionistům?
Vyjádření odsouzení Hizballáhu je hlavně vyjádřením odsouzení a obav sunnitských arabských zemí z (už od 80. let sílícího a rozšiřujícího se) vlivu Íránu, šíitské, nearabské země s nukleárními ambicemi a ultraradikální militantní vládou s talibanoidními rysy, které cílem je šíření islámské revoluce v regionu.
Dlouho mlčící a extrémismus tolerující Arabské země se konečně ozvaly a nešetřily tvrdými slovy:
"Chování některých skupin zdánlivě ochraňujících arabské zájmy ve skutečnosti tyto zájmy poškozuje, a dovoluje Izraeli a jiným stranám mimo arabského světa (čti Íránu) vykonat jejich zhoubné dílo a ohrozit bezpečnost a mír všech arabských zemí."

pátek, července 14, 2006

Puzzle, Lego, a ostatní skládačky... provokace a hrozby hezky zapadají

Zatím všechno probíhá podle mých předpokladů. Ahmadínežád už ve čtvrtek pohrozil Izraeli, jestli napadne (nebo bude vyprovokován napadnout) Sýrii, tak se může těšit na pomstu Íránu: "Izraelský útok na Sýrii bude považován za útok na celý muslimský svět." řekl také, že "Organizace Islámské konference musí být aktivnější ve vztahu ke krizi, která byla vyvolána sionistickým režimem (jak to bylo doopravdy, to všichni víme: propusťte ty vojáky a bude po krizi)."

Rovněž pohrozil státům, které stojí na straně Izraele. "Měli by přehodnotit svou podporu sionistického režimu dříve než bude pozdě ". "Podpořovatelé Sionistického režimu ho musí odstranit dříve než bude příliš pozdě", řekl Ahmadínežád davu v severozápadním městě Maragheh. "Zlost národů v regionu se zvětšila. Jestli dosáhne vrcholu, bouře jejich hněvu se neudrží uvnitř hranic regionu a postihne i vlády, které podpořují Izrael".

Pohrozil také Evropské Unii, jestli bude dál tlačit na Írán aby ukončil svůj nukleární program:
"Jestli vyvoláte konflikt, budete nést důsledky". “Doteď jsme se pohybovali v rámci smlouvy o nešíření JZ a dohod, ale musí vědět, že jesli íránský národ dojde k přesvědčení, že nejsou úpřímní v jejich činech a návrzích, přehodnotí svou politiku"..."Evropané budou ti, kteří budou trpět za jakýkoliv problém, který se vyskytne. Nevyhledáváme konflikt, ale musí vědět, že nemůžou ublížit Íránskému národu."
Bohužel na USA si ještě netroufne. Jeho rakety ještě nedoletí tak daleko. Maximálně může zasáhnou Američany v Iráku.
Írán důsledně uplatňuje goebbelsovskou rétoriku už od 1979: my ubožáčci, všichni na nás útočí a nedovolí se nám rozvíjet a být samostatní! Bohužel se najdou takoví co jí uvěří...
Mě to trochu připomíná story z 31. srpna 1939: "skupina ´polských´ vojáků napadla německý vysílač..."
To, že uměle nazývá krizi Izraele vyprovokovanou jeho sousedy (patrně na povel Teheránu) útokem na všechny muslimy se je snaží sjednotit v myšlence džihádu... proti vyprovokovanému útoku. Logické ne?

"Íránci neakceptují nic, co se jmenuje lhůta"

Poslední lhůtu (už nevím kterou v pořadí, nechce se mi to počítat), kterou EU dala Íránu (12. července), aby odpověděl na balíček výhod, Írán totálně odignoroval... ani se o ní neobjevila zmínka v domácím tisku. Íránci si ji klidně sami prodloužili na konec srpna.

Diplomat z kruhu kolem Alího Larídžáního (nukleární vyjednavač) řekl:
"Íránci neakceptují nic, co se jmenuje ´lhůta´." No, to už víme, z praxe... je to úplně zbytečné jednat s někým kdo nechce jednat. Připadá mi to jako rozhovor slepého s hluchoněmým.
Ti co ty lhůty dávají, by si to také měli uvědomit. To, že pořád tyto lhůty dobrovolně prodlužují pod tlakem těch, kteří by se jim měli podřídit a vůbec netrestají za jejich nedodržení je jenom známkou jejich slabosti, neschopnosti a ... bohužel hlouposti, která se nemusí vyplatit. Zatím vydávají jenom rezoluce ve smyslu: "Usnesli jsme se na tom, že vás upozorňujeme, že vám pohrozíme tím, že vám budeme hrozit ještě víc!"

Kdo je tady vlastně v právu určovat podmínky??

Izrael versus ti druzí

Můj blog se sice věnuje Íránu, ale věci se začínají rozšiřovat a nabírat na obrátkách. Poté co si Palestinci vzali za rukojmí izraelského vojáka a další Izraelce zabili, teď to udělali i Libanonci. Také vpadli na izraelské území, zajali 2 vojáky a další 3 usmrtili. Ale k čemu je nutná tato

všeobecná eskalace násilí a provokací ze strany Palestíny a Libanonu? Protože to jsou provokace, nic jiného. Po letech relativního příměří (t.j. bez větších koordinovaných vojenských akcích, po úsilí o mírové vyrovnání a po ústupcích Izraele, jako vysídlení z Gazy a opuštění Libanonu v r. 2000) teď se mi zdá, že jisté skupiny v Bejrútu a Ramalláhu vypadají, jak kdyby měly zájem být "napadeny" Izraelem...
Ale proč? Ty neforemné pestrobarevné kousíčky puzzle mi začínají pomalu zapadat do širšího obrazu: Tito pánové z koalice Sýrie, Libanon, Palestína s tajným vůdcem Teheránem (sice v úzadí, ale jsou to oni, kdo tahají za šňůrky) potřebují “zaměstnat” Izrael, aby se moc nezabýval íránským jaderním programem a vyprovokovat ho dostatečně, aby se pak mohla vytvořit protiizraelská koalice (já si myslím, že se Írán do toho dříve nebo později zapojí, když už ne přímo, alespoň dodá zbraně nebo skupinky “mučedníků”... jeho arabští spojenci ho jistě požádají o pomoc ve válce proti sionistické agresi). A co chce Ahmadínežád oznámit v srpnu, to se ještě uvidí, jestli to bude nějak souviset… to je můj názor. Jestli je správný, to se ukáže. Doufám, že se mýlím a všechno se uhladí za pár dnů...

pondělí, července 10, 2006

Novinky z MAAE... muž, který toho věděl příliš moc!

.. a proto musel odejít ze scény... MAAE se snažila zabránit zveřejnění článku, protože poskytuje důkaz o tom, že El Baradej pracuje pro Írán...

Die Welt (tady v němčině) uveřejnil velice zajímavý článek. Jde o Íránem vynucené propuštění Chrisa Charliera, šéfinspektora MAAE ve věci íránského jaderného programu, člověka, který zblízka mohl vidět (alespoň to, co mu Íránci povolili) vývoj jaderného programu od r. 2003 (odkdy se po víc než 10 letech utajování stal veřejně známým přes "udání" opozičních skupin... přehled jeho vývoje od začátků v nejdůležitějších bodech tady)
Je to jeden z mála lidí mimo Írán a Abdula Kádira Chána, který ví dost na to, aby mohl vyslovit opodstatněné obvinění, že Írán vyvíjí jaderné zbraně. Proto nikdy nechtěl uzavřít íránský protokol a úplně vyloučit vojenské zneužití nukleárního programu Íránem. A proto měl také roztržky s El Baradejem.
Nukleární vyjednavač za Írán Ali Larijani (Laridžání, velice důležitá osoba z velice důležité skupiny iránské vlády) dal Baradejovi ultimátum na propuštění Charliera ze služby a Baradej neváhal ani minutu...

Loutkové divadýlko "Ali Bábá a 40 zbojníků, ehm, inspektorů", dějství třetí.

Die Welt, 8. července 2006, Bruno Schirra:
Nukleární tajemství: Muž, který toho věděl příliš moc...

Chris Charlier vedl tým, který zkoumal íránský jaderný program. Mohamed al-Baradei, šéf MAAE, ho pod tlakem Íránu zneškodnil. MAAE se snažila zabránit zveřejnění tohoto článku.
(foto: Baradej a Ali Larijani ve velice důvěrném rozhovoru, foto: dpa)

L'immagine “http://www.welt.de/media/pic/000/383/38372v1.jpg” non può essere visualizzata poiché contiene degli errori.
Když Chris Charlier jako obvykle přiletěl do Teheránu v dubnu, už na něj čekalo známé uvítací komando. Je to jak při jeho každé z víc než 20 návštěv Íránské Islámské Republiky.

"Kamkoliv jsme šli, cokoliv jsme udělali, vždy byli za námi, sledovali nás videokamerami, každý jeden z našich rozhovorů si nahrali, ani na sekundu nás nezpustili z očí a vždy se nám dívali přes ramena. Jak k čertu jsme měli rozumně pracovat?", říká 64 letý Belgičan. Chris Charlier je šéfem 15 inspektorů, kteří z pověření MAAE zkoumali nukleární program Ír.Isl. Rep. od 2003.

Poprvé promluvil vídeňský inspektor otevřeně a pod svým vlastním jménem o podmínkách, za kterých se inspektoři OSN pokouší vnést světlo do tmy kolem íránského nukleárního programu. Že teď Charlier tak otevřeně o tom mluví má odůvodnění. Od dubna je prakticky nezaměstnaný. Odpovědný je za to jeho přímý nadřízený, šéf vídeňské MAAE, Mohamed al-Baradei. Když Baradei v dubnu přijel na konzultace do Teheránu, požadoval jeho přímý partner v jednáních, hlavní vyjednavač šíitského Božího státu, Ali Larijani, propuštění Chrisa Charliera.

Požadavky Íránu byly splněny okamžitě

A Mohammed al-Baradei těmto požadavkům bezodkladně vyhověl. Chris Charlier se stal od r. 2003 v Teheránu velmi neoblíbeným. „Nejsem žádný politik, jsem technik a jako takového mě zajímá při mých inspekcích jenom jedno: Je íránský nukleární program civilní nebo vojenský“, říká Charlier dnes. Co při jeho inspekcích v Íránu našel, je jednoznačné. "Myslím, že skrývají svůj nukleární program a jejich skutečné aktivity. Je to velice pravděpodobné, že Teherán na poli nukleárního výzkumu dělá věci, o kterých dodnes nemáme an tušení", říká Charlier na dotaz, jestli Teherán eventuelně provozuje souběžný tajný nukleární program.

V nesčetných poznámkách a výkazech se Charlier přidržoval výsledků svých inspekcí, sepsal si triky a zaváděcí manévry Teheránských vládců, a pátral, co jeden z jeho inspektorů ve Vídni shrnul: "Samozřejmě Teherán vyrábí Bombu, a Charlier sesbíral díly skládačky, které to dokládají. Proto teď platí vysokou cenu.", říká jeden z jeho kolegů. Al-Baradei obětoval Charliera, a teď ten může "ve Vídni počítat kancelářské sponky až do penze". Důvod: V dikusích s Mohamedem al-Baradeiem Charlier až doteď odmítal uzavřít nukleární spis Íránu a osvobodit Teherán z obvinění, že provozuje vojenský nukleární program.

"Už žádný přístup k íránským atomovým spisům"

V rozhovoru Charlier potvrdil, co si evropští diplomaté ve Vídni jenom šeptali. Při jeho poslední návštěvě v Teheránu Mohamed al-Baradei souhlasil nejenom s výměnou hlavního inspektora. Ali Laridžání, blízký důvěrník Alího Chameneího, nejvyššího duchovního vůdce Íránu, trval i na tom, aby nezůstalo jenom při zbavení us Charliera jeho úkolů. V budoucnu by Charlier ani neměl mít přístup k íránským spisům ve Vídni .

Mohamed al-Baradei ustoupil i tomuto požadavku Teheránu. "Od dubna už nemůžu jet do Íránu. Od dubna nemám žádný přístup k íránským nukleárním spisům", řekl Chris Charlier. Tento případ vyvolal vlnz rozhořčení ve vídeňské MAAE. Postaral se o nevoli v kruzích vídeňských inspektorů. "To je vyhlášení bankrotu naší práce", řekl jeden vídeňský inspektor. "Mohamed al-Baradei poklonkuje mulláhům a nás nechá stát v dešti. Proč nenecháme Teherán, ať si svůj atomový program kontroluje sám?"

Mohamed al-Baradej se k případu Charliera nevyjádřil. Ale nejméně jeden al-Baradejův mluvčí se vyjádřil na dotaz ke případu. "Je pravda, že Chris Charlier od dubna letošního roku nemůže jet do Íránu", řekl jeden mluvčí MAAE. "Teherán požadoval jeho odvolání."

MAAE se snažila zabránit zveřejnění

Krátce po tomto potvrzení případu přes MAAE se ten samý mluvčí pokusil v dlouhém telefonátu zabránit zveřejnění této události. Její zveřejnění by mohlo ohrozit Chrisa Charliera a mimo to "vystavit riziku pracovní základnu našich inspektorů.". Chris Charlier to ale vidí jinak. "jakou pracovní základnu?" ptá se. "Ta je ohrožena jenom tím, že Mohamed al-Baradei bez těžkostí ustoupil tlaku Teheránu. Fakticky je to konec alepoň trochu rozumné kontroly íránského nukleárního programu přes MAAE."

Jak nutná je taková kontrola, bylo vysloveno zrovna v Teheránu už před jistou dobou z oprávněných úst. 1. srpna 2005 mluvil bratr hlavního íránského vyjednavače Alího Laridžáního otevřeně o pravé povaze íránského jaderního programu. Laridžání řekl íránské tiskové agentuře ILNA: "Smlouva o nešíření JZ je mrtvá. Sport mezi Íránem a Západem o íránském nukleárním programu se netočí kolem toho, jesti Írán získá plný cyklus zpracování nukleárního paliva. Ve sporu jde o to, jestli Írán může vyrábět nukleární zbraně nebo ne. Hádáme se s Evropany o tom, jestli můžeme obohacovat urán nebo ne. Když nás ohrožují naši krvežízniví nepřátelé jako Amerika a Izrael, tak máme právo moci se ubránit i nukleárně, a nejsme ochotni se vzdát tohoto práva."

Důsledek: Pozice Západu oslabena

Jasná slova z Teheránu, které vyjasňují, co odstavení prominentního inspektora MAAE Charliera vlastně znamená. V příštích jednáních o íránském jaderném programu byli západní jednající partneři odstraněním Charliera určitě oslabeni.

Výsledky jeho inspekcí jako i cest jeho kolegů byli v minulosti jediným tromfem v nukleárním pokru s islámskou republikou. Tento trumf šéf MAAE Mohamed al-Baradej teď západním vyjednavačům otevřeně vzal z rukou.

sobota, července 08, 2006

Abbas Brigades: "Nebudeme útočit na civilisty"

World tribune: Baghdad, středa 5. července: V Iráku se objevila nová skupina Šíitských povstalců a slíbila, že nebude útočit na civilisty (jak šlechetné). Skupina se jménem Islámský odboj v Iráku- Abbas Brigades je údajně spřízněna s Íránem a libanonským Hizballáhem. Skupina slibovala, že bude bojovat proti koaličním silám v Iráku.

"Byli jsme dosti trpěliví a dali sme šanci politickému procesu," prohlásila skupina 2. července, oznámil Middle East Newsline.
Skupina také natočila trojminutové video, které odvysílala libanonská televize. Ve videu tyto šíitské milice slibovaly že nebudou útočit na irácké civilisty.
"Ujisťujeme Iráčany, že operace proti civilistům jsou velkým zločinem"... "členové irácké armády a agenti policie a Irácké bezpečnostní služby jsou naši synové, bratři a drazí. Jsou naší nadějí pro budoucnost na zachování Irácké země a její bezpečnosti. Stejně i státní zaměstnanci."

Analytikové říkají, že skupina byla založena Hizballáhem a je určena na posílení šíitské opozice v Iráku. Předtím, Íránem podpořované Brigády Badr a Mehdího Armáda se zdráhaly útočit na jednotky USA. (omezovaly se na loupení, zatýkání a terorizování běžných Iráčanů, ohrožování neislámsky odětých žen, které se odvážily vyjít na ulici osamotě nebo nedejbůh hledaly práci. Jsou přímo propojeny s některými osobami v nové Irácké loutkové vládě. Zajímavé detaily o "blahodárném" vlivu "Íránské náboženské kolonizace Iráku" a vzestupu extrémismu v Iráku podává blog Iráčanky Riverbend, pozn. překl. Sektářská nenávist v Iráku je vyprovokována uměle. Není to přirozené. Cílem je zabránit Iráčanům ve sjednocení a vytvoření stabilní vlastní a ne loutkové vlády.)

Nová skupina ohlásila četné útoky proti koalici na čele s USA. Video odvysílané v Libanonské televizi, se přihlásila k pěti nedávných bombových útoků na obrněná vozidla a tanky. Neposkytla další informace.

(Až se koaliční síly stáhnou, proti komu bude tato skupinka bojovat?)

pátek, července 07, 2006

Další a další kontroly...

Teherán 5. července: Státní Bezpečnostní Síly (SSF) zřizují několik stovek policejních kontrolních stanovišť po celém Teheránu, oznámila webstránka provozována Revolučními Gardami (Islamic Revolutionary Guards Corps -IRGC). Teheránský šéf policie Morteza Talai oznámil, že 373 stanovišť policie bude zřízeno v různých čtvrtích města, oznámila stránka Baztab v úterý.
Talai řekl, že projekt je jedním z 5 bodů plánu Bezpečnostních Sil na zvýšení “společenské disciplíny”.

Zapoměl dodat, že tato zvýšení dozoru nad poslušností oveček 12 milionového teheránského stádečka vyplývá i z blízkosti data 9. července, co je výročí velkých studentských protestů v r. 1999 (18 Tir). Většinou bylo toto výročí každý rok doprovázeno protesty.

3 íránští agenti zatčeni v Baku

Proč? protože filmovali velvyslanectví Francouzska. Azerbajdžánský deník Gundelik v sobotu napsal, že 3 Iránci, z nichž byl 1 ozbrojen, filmovali francouzskou ambasádu. Byli identifikováni jako Alireza Vakili, Sabber Mohammadi a Behrúz Dargah.

Írán má jistou tradici v obléhání cizích velvyslanectví... chystají se na revival?

Divní "turisté" ti Íránci... v Iráku například nechávají výbušniny jenom tak "pohozené" v autech nebo u cest, útočí na nedostatečně zahalené Iráčanky, na Spojenecké jednotky a na Sunnity... bez velkých rozdílů...

Jak řeší mnozí íránci svou sociální situaci? Smrtí.

Rooz online: Podle statistik Organizace pro Management a Plánování v Íránu se počet sebevražd během roku zvyšuje. Ministerstvo zdravotnictví říká, že DENNĚ zaznamená 13 sebevražd a průměrný věk obětí je 29 let. Statistika říká, že žen, které se pokusí o sebevraždu je 3 krát víc než mužů, ale poměr v úspěšnosti je obrácený. Provincie, kde je nejvyšší počet sebevrahů jsou Ilam, Búšehr, Kahkilúieh a Boyir-Ahmad, Chúzestán, Fars a Kermán. Tyto jsou obecně pokládány za nejchudší. Na každou sebevraždu připadá 8 - 25 nepovedených pokusů.

Mládež patří do nejširší skupiny lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu. Podle Národní Mládežnické Organizace (Sazemane Melli Džavanan), mentální zdraví poloviny mladých lidí pod 29 let věku je narušené, 40.2 % všech mladých trpělo nějakým duševním problémem.

Podle Dr. Moinfara, analytika v sociální sféře, mladí lidé, kteří se pokusí o sebevraždu mají obvykle velké schopnosti a zručnosti, ale ti, kteří je obklopují si těchto schopností nevšímají a tito mladí lidé ztratí naději a pokusí se o sebevraždu.

V posledních letech, sebevražda se stala běžnou i mezi studenty, hlavně těmi, kteří jsou daleko od rodiny a žijí na kolejích. Dr. Moinfar, podle průzkumu z r. 2003, říká, “Někteří úředníci a správcové univerzit nemají dost zkušeností a tak jejich nepochopení mládeže a jejich problémů jenom zvětšuje a vyostřuje problémy, které postihují studenty. Když student hrozí pokusem o sebevraždu, myslí si, že jenom hledá výmluvy. Ze 100 to skutečně udělají 2 - 4.

I sebevraždy mezi ženami jsou běžnější. Podle pobočníka guvernéra provincie Ilam – prov. s nejvyšším počtem sebevražd – kde na 580,000 obyvatel je kolem 400 sebevražd ročně, z nichž 220 je žen (víc než jedna denně, 1 z 1450). Většina žen si vybírá jako způsob sebevraždy sebeupálení. Je to typicky ženský způsob sebevraždy v Íránu. Socioložka Dr. Shahla Amadeh věří, že příčinou sebevražd je společnost dominována muži. “Tradiční struktura rodiny mezi Íránci, hlavně mezi rodinami v nomádských a etnických skupinách v provincích jako Ilam, Kahkilúyeh a Boyir-Ahmad, které jsou postaveny na kultuře nadvlády mužů jsou příčinou těchto druhů sebevražd, t.j. sebeupálením. V této kultuře jsou mladé ženy někdy přinuceny ke sňatku, co je uznáno za jednu z příčin sebevražd žen. Další příčinou jsou nepříznivé sociální podmínky žen a nepříjemné zacházení jako znásilnění nebo jejich týrání kvůli jejich citům a vášním. Například před 2 lety se v zemi rozšířilo video z univerzitního večírku v Tabrízu. 2 z žen se tak bály ztráty cti rodiny a možné reakce otce, že spáchaly sebevraždu.

Počet sebevražd stoupá se zhoršením životní úrovně mezi rodinami a kulturní průpast, společně s dominantní tradiční kulturou v zemi; očekává se, že tento sociální problém se ještě zhorší. Není dne v Íránu, kdy by nebyl pohřben alespoň jeden sebevrah.
-----
Můžu to potvrdit i z osobní zkušenosti: můj "adoptivní bratr" (věk 24 let) se také pokusil o sebevraždu, vzal si různé drogy. Naštěstí ho zachránili. Mnozí Íránci žijí každodenní život s filozofií: na konci je jenom smrt, která vyřeší všechno. Smrt a zapomenutí.

Náš milující prezident se nekritizuje!

Rooz online: Ahmadínežád už po 3. schůzi rozpustil kruh poradců z řad studentů, které si přizval na řešení situace ve školství. Proč? Protože se opovážili ho kritizovat. Mezi jejich námitky patřily:
- bezprecedentní jmenování duchovního do vedení Teheránské Univerzity (studenti protestující proti jeho jmenování byli natolik zanícení, že mu zhodily i turban z hlavy: foto zde)
- pohřbívání válečních "mučedníků" na půdě univerzit z politických důvodů bez ohledu na přání studentských organizací
- propouštění nebo odstranění profesorů pod záminkou odchodu do důchodu
- zatýkání studentských aktivistů a omezování a zákazy jejich činnosti
- snahy o posílení paralelních provládních studentských organizací,
- přísnější pravidla v oblékání pro studenty
Během prvních dvou schůzek se prý Ahmadínežád ještě krotil ale na 3. ho několikrát museli uklidňovat jeho pobočníci. A pak je stejně rozpustil. Zapamatujte si: náš milující prezident se nekritizuje. Ale stejně to k ničemu nevede.

Guardian přináší zajímavý článek o tom, že politika vlády v podpoře radikálních studentských skupin a cílem přemoci prodemokratické skupiny neuspěla. Největší studentské hnutí Tahkim Vahdat, které se aktivně podílelo na revoluci v 1979, a od kterého by se očekávalo, že bude plně podpořovat vládu, se za čtvrťstoletí obrátilo o 180 stupňů a patří mezi nejtvrdší kritiky režimu.

Nemáš peníze? Prodej svou ledvinu!

Malá exkurze do íránského zdravotnictví:

Rooz Online: V r. 1968 íránští lékaři poprvé úspěšně transplantovali ledvinu ve městě Širáz. Podle statistik bylo v Íránu před revolucí 1979 ročně provedeno 60 - 80 transplantací. Od r. 1984 tato čísla pořád stoupají a dnes je jich ročně asi 1,800, podle Asociace na ochranu nemocných na ledviny. Dnes je v zemi asi 25 trasplantačních center. Malá

Írán je 5. zemí na světě v počtu transplantací ledvin, podle Ministerstva zdravotnictví. Ale nejzajímavější je, že až 95 % donorů jsou zdraví lidé a ne nevyléčitelně nemocní.

Čím je ale možné vysvětlit tuto vlnu sebeobětující lásky k bližnímu?

Během 8 leté války s Irákem, bylo obrovským problémem sehnat donory pro transplantace ledvin, poptavka byla velká ale málo dárců z řad příbuzných. Pak bylo povoleno dát ledvinu i donorům bez příbuzenského svazku s pacientem a vláda dárcům schválila peněžní kompenzace a výhody. Dr Fazel říká, že v Íránu dostupnost dárců, kteří jsou živí a zdraví je jedinečnou situací a nevedla ke komercializaci, jako v jiných zemích. “Toto uspořádání se stalo známým jako Íránský model v lékařských kruzích,”. Dr Vladimir Lepakhin z WHO řekl v únoru 2005: “Jsem pyšný, že můžu poukázat na systém vytvořený a uplatněný v Íránské Islámské Rep., ve kterém mají pacienti přístup k ledvinám, které nepatří jejich příbuzným. Tím se Íránu povedlo odbourat dlouhé čekací lhůty na ledvinu, které jsou v jiných zemích.”

Ale je to celá pravda? Zástupci Asociace na ochranu nemocných na ledviny opakovaně žádali vládu aby vláda zastavila kompenzace dárcům v hodnotě milionu tomanů (= 10 milionů rialů, asi 1300 dolarů). Dr Mostafa Ghasemi, řekl, že vyplácení těchto peněz vedlo ke zvýšení počtu dárců a vedlo k vyhrocení siuace. Podle něj, dárcové předtím dávali ledviny zdarma, ale teď ti co je dávali zdarma požadují kompenzaci v hodnotě čtyřnásobku, tzn. 4 miliony tomanů za ledvinu.

Jenom 5 % dárců je nevyléčitelně nemocných. Každá ledvina se prodává za 3- 10 milionů tomanů, samozřejmě neoficiálně. ‘Íránský model’ si získal pozornost i v zahraničí ale neexistují o tom záznamy. Oficiálně je export ledvin zakázán, takže jsou tyto obchody uzavírány potají. Íránská ledvina stojí kolem $20,000 na černém trhu. Nedávné nařízení Min. zdravotnictví přizvukovalo ilegálnost těchto obchodů a inzerování dárcovství ledvin je tvrdě trestáno.

Další komplikací v těchto obchodech je to, že i léky spojené s transplantací a nemocemi ledvin se dostaly na černý trh. Jenom nedávno, Ghasemi vyhlásilm, že nedostatečný dovoz hlavních léků na ledviny a dialýzu do země ohrozuje životy tisíců pacientů. Poznamenal ještě, že íránští úředníci zvýšili dovoz Kubánských léků na ledviny, zatímco na Kubě samotné tyto léky užívá jenom 7 % pacientů.

Pozn. V Íránu je úplně běžné, že léky, které lékař předepíše se dají sehnat jenom na černém trhu... přičemž neexistuje žádná sankce nebo embargo, které by normální dovoz léků znemožnily. Írán je schopen si zabezpečit v podstatě cokoliv přes reexport z jiných zemí (hlavně Dubaj). Říkám cokoliv, ale vztahuje se to na cokoliv, co je prospěšné vládě, tedy hlavně vojenský materiál. Ignoraci potřeb obyvatel a bezpečnostních kritérií dokazuje i fakt, že Íránská vláda se vůbec nesnaží zabezpečit třeba náhradní díly pro letadla civilního letectví, které by rovněž mohla získat tímto způsobem. Nehody a poruchy íránských letadel jsou znepokojivě časté. K tomu jenom připomenu absenci protizemětřesných opatření při stavbě obytních domů (byla odvolána po revoluci) a otřesnou situaci, nedodržování předpisů a smog v pozemní automobilové dopravě, která si denně vybírá svou daň (to se možná zlepší poté co bude benzín na příděl, jak to posledně Teherán oznámil).

Ještě týden, ještě měsíc... ještě čas, čas, hodně času!

Setkání mezi jaderním vyjednavačem Alím Laridžáním a Javierem Solanou, které bylo plánováno na čtvrtek bylo odloženo na úterý příští týden. Údajně kvůli přítomnosti vedoucí opoziční skupiny "Národní rada pro odboj v Íránu", Maryam Rajavi v Evropském parlamentu. Prý se bojí o své životy... Írán vůbec nespěchá s dodržováním lhůt. Vždyť proč by to měl dělat? Nikdo mu nikdy za jejich nedodržení neublížil.. tak tedy.. k čemu vlastně jsou?

sobota, července 01, 2006

Žena odsouzena k smrti ukamenováním

Ve městě Orúmieh, na severozápadě Íránu byla kurdská žena Malak Ghorbani odsouzena k smrti ukamenováním za zločin smilstva. Také byli odsouzeni její bratr Abu Bakr Ghorbani a manžel Mohammad Danešfar k trestu 6 let odnětí svobody za vraždu jejího milence. Trest smrti kamenováním byl omezen po mezinárodním tlaku na předchozího prezidenta Chátámího ale tento velice humánní a civilizovaný a hlavně přiměřený trest za tento "zločin" nebyl nikdy vymazán ze zákoníka Islámské Republiky. Video kamenování 4 lidí zde.

První obrázek ukazuje kamenování v Afgánistánu. Je dost obtížné sehnat fotografie, ale nemyslím, že je to hezký pohled.

Druhý obrázek ilustruje instrukce dané zákonem pro výběr vhodných kamenů, aby se předešlo použití příliš velikého kamene, který by oběť příliš brzy (a příliš humánně) zabil, nebo moc malých kamenů, které nezpůsobí žádná zranění. Cílem je tedy způsobit poranění hlavně tváře a hlavy, vybití zubů, očí, rozbití nosu a podobně, které ale oběť hned nezabijí.

Byla založena petica na její záchranu, prosím podepište proti tomu barbarství.

http://www.petitiononline.com/Malak/petition.html